Česká zemědělská univerzita v Praze (příjemce - koordinátor) Ing. Karel Matějka, CSc. - IDS (spolupříjemce) Průběžná zpráva za řešení projektu 2B612 Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě v roce 21 Stanislav Vacek (řešitel koordinátor) Karel Matějka a kolektiv Praha 211-1 -
Abstrakt Projekt BiodivKrŠu se zabývá studiem krajiny, terestrických ekosystémů a populací některých dřevin v území dvou významných pohoří České republiky - Krkonoš a Šumavy, které představují i dva významné regiony z hlediska ochrany přírody: Krkonošský národní park a Národní park a CHKO Šumava. Zmíněné tři zájmové okruhy projektu pokrývají i tři základní úrovně diversity - krajinnou (diversita biotopů v rámci krajiny), druhovou (v rámci společenstva či ekosystému) a genetickou (na úrovni populace). První úroveň byla sledována s využitím krajinných transektů, které představují i výrazný gradient nadmořské výšky. Ekosystémový výzkum se soustředil především na trvalé výzkumné plochy, z nichž řada byla sledována dlouhodobě. Pozornost byla věnována vegetaci i společenstvům dalších organismů (houby, hmyz, roztoči), které jsou významné i pro bioindikaci procesů v ekosystémech. Popsána byla dynamika lesních i bezlesích ekosystémů. Zvláštní pozornost byla věnována náhlému rozpadu stromového patra v lesích a jeho vlivu na jiné složky ekosystému. Studován byl vliv historie hospodaření (užití země) na aktuální strukturu společenstev. Popsány byly sukcesní procesy v rámci sekundárního bezlesí a to zvláště v souvislosti se vstupem dřevin do rostlinných společenstev. Pro pochopení variability ekosystémů v horském prostředí má rozhodující význam nadmořská výška. Ta byla použita pro vysvětlení gradientů nejen v lesích, ale i v bezlesí. Nový přístup byl aplikován pro vymezení hranic mezi lesními vegetačními stupni. Mnoho získaných poznatků již bylo publikováno ve vědeckých a odborných článcích a v knižních monografiích. Řada poznatků, týkajících se zejména péče o lesní ekosystémy a ekosystémy nad horní hranicí lesa již byla využita při zpracování Plánu péče o Krkonošský národní park s platností od r. 21. Podobně tomu je i při přípravě nového Plánu péče o Národní park Šumava. Zevrubná syntéza poznatků, využitelných v úzké spolupráci s KRNAP a NP/CHKO Šumava při managementu studovaných ekosystémů, bude provedena v roce 211. Abstract The landscape, terrestrial ecosystems and populations of some species are studied within the BiodivKrŠu project in the two major mountains of the Czech Republic - Giant Mountains and Bohemian Forest, which are the two important regions in terms of nature conservation: Krkonoše National Park, National Park Šumava and PLA Šumava. The three objects cover areas of interest and three levels of diversity - landscape (biotope diversity within the landscape), species (within the community or ecosystem) and genetic (at the population level). The first level was analyzed using landscape transects, which represent a marked altitudinal gradient. Ecosystem research has focused primarily on permanent research plots, many of which have been monitored many years. Attention was paid to vegetation and other organisms (fungi, insects, mites), which are important for bioindication of processes in the ecosystems. The dynamics of forest and non-forest ecosystems was described. Particular attention was paid to the sudden damage of the tree layer in the forest stand and its impact on other components of the ecosystem. The influence of the history of management (land use) on the current structure of communities was studied. Succession processes have been identified in the secondary non-forest ecosystems as very important, particularly in connection with the tree entrance in plant communities. The altitude is crucial to understand the variability of ecosystems in the mountain environment. It has been used to explain the gradient not only in forests, but also in non-forest ecosystems. The new approach has been applied for the delineation of borders between the forest vegetation zones. Many findings have already been published in scientific and professional articles and monographs. A number of ones, especially relating to the forest ecosystem care and to the management ecosystems located above the alpine forest limit has already been used in the nature protection management plan of the Krkonoše National Park with effect from 21. Similarly, it is to prepare a new plan of care for the National Park Šumava. Thorough knowledge synthesis, which could be implemented in close cooperation with the National Park/PLA administrations into the management of the respective areas, will be prepared in 211. - 2 -
Úvod V roce 21 byla v rámci projektu věnována pozornost všem naplánovaným aktivitám. Především byly ukončeny práce na dílčích cílích 3, 4 a 5, které se věnovaly hodnocení biodiversity na úrovni ekosystémů. Pozornost byla věnována komplexnímu vyhodnocení dosud sebraných dat, přičemž většina prací v tomto směru byla provedena na pracovišti IDS (viz též příslušná zpráva za spoluřešitele). Řada poznatků byla získána o variabilitě různých fytocenóz (lesních i v rámci bezlesí) a o jejich dynamice. Zde je nutno především vyzdvihnout poznatky o vývoji druhového složení lesních fytocenóz v průběhu rozpadu stromového patra a jeho následné pozvolné regenerace. Tyto procesy byly zachyceny jak v Krkonoších jako důsledek imisně-ekologické kalamity z druhé poloviby 2. století, tak na Šumavě, kde souvisí s aktuální gradací lýkožrouta smrkového. Pozornost byla věnována i vyhodnocení půdních poměrů a jejich dynamice. Dalším sledovaným procesem je sukcese jak v rámci sekundárního bezlesí (zvláště na loukách), kde se při vyloučení hospodaření postupně začínají uplatňovat dřeviny, tak v subalpinských a alpinských ekosystémech, jejichž stabilita je většinou vysoká - to platí zvláště pro společenstva na kyselých minerálních půdách. Tento výzkum úspěšně navázal na dříve již ukončené řešení dílčího cíle 2, který se věnoval krajinné úrovni biodiversity a historickým změnám krajinného pokryvu. Na několika místech byla věnována pozornost změnám ekosystémů v souvislosti s gradientem nadmořské výšky. Modelovým příkladem se stal transekt s lesními ekosystémy na svahu Plechého na Šumavě, kde byla porovnána struktura vegetace, společenstev půdních pancířníků, epigeického hmyzu a makromycet, společně s popisem měnících se půdních vlastností. Dalším příkladem se stala změna lučních a obdobných společenstev s rostoucí nadmořskou výškou v rámci krajinného transektu v Krkonoších. Oba příklady dokládají existenci některých výškových limitů, na nichž dochází k více méně náhlé změně struktury společenstev a ke změně procesů v celých příslušných ekosystémech. Popsáno bylo chování Molinia coerulea v blízkosti alpinské hranice lesa Krkonoš. Není-li uvedeno jinak, pak autory textů v této zprávě jsou S. Vacek a K. Matějka. Zpracování dat provedl K. Matějka. Editaci celé této zprávy provedl K. Matějka v rámci spoluřešitelského pracoviště IDS obdobně, jako tomu bylo ve zprávách minulých. Většina zde představených materiálů je rovněž zpřístupněna široké veřejnosti prostřednictvím Internetu na adrese www.infodatasys.cz, kde jsou umístěny hlavní stránky projektu. Tyto materiály budou i dále průběžně aktualizovány tak, aby se výsledky staly co nejdříve přístupnými. Tím byla otevřena i další cesta pro předání výsledků pro jejich praktické využití, a to mimo klasické publikace v odborném tisku, jejichž přípravě je i nadále věnována pozornost. - 3 -
Dílčí cíl 3 - Studium ploch v rámci lesních ekosystémů Uskutečněné aktivity: Měření v lesních trvalých výzkumných plochách: šetření se soustředilo na opakované vyhodnocení zdravotního stavu porostů. Fytocenologické snímkování lesních TVP v Krkonoších. Komplexní vyhodnocení vlastností půd na studijních plochách v lese (viz též zpráva za spoluřešitele IDS). Mykologický průzkum na vybraných plochách - vyhodnocení výsledků (viz zpráva za spoluřešitele IDS). Společenstva epigeického hmyzu na plochách se smrkem na Šumavě (Modravsko), porovnání různého managementu (viz zpráva za spoluřešitele IDS a příloha BOHÁČ ET MATĚJKA 211). Výzkum v Krkonoších se soustředil především na 32 trvalých výzkumných ploch s bukovými, smíšenými a smrkovými porosty, které jsou sledovány již od roku 198 (některé od roku 1976). Půda jako významná složka lesního ekosystému byla sledována z hlediska dlouhodobé dynamiky (MATĚJKA ET AL. 21; PODRÁZSKÝ ET AL. 21). Z dosavadních výsledků studia fytocenóz v Krkonoších vyplývá existence relativně významnějších změn vegetace v období výrazného imisně ekologického zatížení pohoří až do 9. let 2. století. Některé revitalizační procesy byly pozorovatelné v posledním desetiletí. Výrazněji byla zasažena společenstva mechorostů ve srovnání s cévnatými rostlinami. Disturbance abiotického i biotického původu v lesních ekosystémech Krkonoš působily i v minulosti, nikdy však nedocházelo k tak rozsáhlým ekologickým kalamitám jako v monokulturních stejnověkých smrkových porostech. Proto je navrhováno tyto porosty přeměnit a ekologicky stabilizovat účelným přírodě blízkým managementem. Sledována byla struktura porostů dřevin a to nejen z hlediska poškození stromového patra, ale i z pohledu obnovy. Trendy v obnově lesů v Krkonoších lze charakterizovat v první řadě jako zásadní nárůst podílu přirozené obnovy porostů na úkor obnovy umělé, a to nejen v nižších polohách, ale i ve vyšších partiích. Zvrat v tomto trendu nastal především po semenném roce 1993, kdy po dlouhé době došlo nejen k přirozené obnově smrku ztepilého, ale i buku lesního a postupně i dalších dřevin. K výraznému nárůstu podílu přirozené obnovy pak došlo po roce 2. Trvalé výzkumné plochy byly základem studia i v oblasti Šumavy, kde bylo sledování soustředěno do tří vrcholových oblastí - okolí Modravy v severozápadní části Šumavy a svahy Plechého v jihovýchodní části byly doplněny malou vrcholovou oblastí Boubína. Modravsko se stalo modelovým územím s velkoplošným rozpadem lesních porostů po gradaci lýkožrouta smrkového. Oproti tomu se transekt na východním svahu Plechého stal modelovým příkladem pro studium výškového gradientu a jeho vlivu na různá společenstva (vegetace, houby, hmyz, pancířníci). - 4 -
Zdravotní stav lesních porostů na TVP v Krkonoších S. Vacek 1 Úvod První výraznější poškození smrkových porostů Krkonoš se projevilo po povětrnostních zvratech v březnu 1977. V důsledku působení imisí za spoluúčasti dalších negativních faktorů (patogenních organismů a extrémních povětrnostních vlivů) došlo v následujících letech k rozsáhlému odumírání lesa. Jednalo se převážně o stanovištně nevhodné - alochtonní smrkové porosty. Při takzvaných imisních kalamitních těžbách bylo v Krkonoších smýceno cca 7 ha lesních porostů (VACEK ET AL. 1994). Naproti tomu autochtonní smrkové porosty, vyskytující se převážně v ochranných lesích, byly vůči imisím podstatně odolnější. Značnou odolnost proti imisím pak ve stoupajícím pořadí jevily smíšené, bukové a klečové porosty. Přes výrazný pokles emisí SO 2 bude i v příštích letech chřadnutí lesa v Krkonoších pokračovat, i když určitá stagnace poškození porostů byla od r. 1988 89 zaznamenána (VACEK, VACEK ET AL. 27). Zejména pak půdní prostředí bylo značně změněno a byly překročeny některé limity pro existenci ekologicky stabilních a vitálních lesních ekosystémů. Z těchto důvodů bylo přistoupeno k výzkumu dynamiky poškození lesních porostů v širších porostních a stanovištních souvislostech. Poznání strukturálních procesů v lesích pod imisně ekologickým stresem je nutné pro stanovení specifických zásad jejich obhospodařování. Výsledkem odumření porostů je přechodně extrémně zvýšený objem tlejícího dřeva jako substrátu, na kterém probíhají přirozené procesy rozkladu a do prostředí jsou uvolňovány produkty rozkladu, které jsou významné pro obnovu ekosystému. Imisní zatížení má zásadní vliv na mikrobiologii lesních půd, dochází k narušení mykorrhiz, některé druhy z chemicky pozměněného prostředí ustupují až mizí. Cílem této studie je především exaktně popsat poškození bukových, smíšených (smrkobukových až bukosmrkových) a smrkových porostů v Krkonoších. Důraz je přitom kladen na matematicko-statistické vyhodnocení získaných dat. Základem se stalo především vyhodnocení přechodových matic popisujících pravděpodobnost změny hodnocení defoliace jednotlivých stromů v určitých třídách defoliace. Přitom poškození stromové etáže porostů je obecně pojímáno jako jeden prvek změny lesního ekosystému vystaveného vlivu znečistění ovzduší v synergickém působení s dalšími vnějšími vlivy prostředí (cf. VACEK, MATĚJKA 21). Metodika Hodnocení olistění Ekologickou analýzou vlivu imisí na ekosystém lesa byly získávány poznatky především o tom, jak jsou narušovány nebo měněny vztahy uvnitř dřevinné složky ekosystému tvořící jeho podstatu. Analýza vlivu imisí vycházela z reakcí jednotlivých stromů v rámci textury porostů. Dynamika zdravotního stavu bukových, smrkobukových a smrkových porostů v české části Krkonoš na 32 TVP je dlouhodobě hodnocena podle olistění (foliace) respektive odlistění (defoliace). Zdravotní stav porostů byl v období (1976) 198 až 21 hodnocen každoročně. Klasifikace olistění smrku vychází z pojetí TESAŘE, TEMMLOVÉ (1971), buku a ostatních listnáčů z práce VACKA, JURÁSKA (). Do hodnocení byly započítávány všechny odumřelé nebo vytěžené stromy od počátku sledování (VACEK ET AL. 27). Průměrné olistění porostu je vyjádřeno jako aritmetický průměr hodnot olistění všech stromů na ploše. Defoliace (doplněk olistění do 1 ) se zvláštním zřetelem na cenotické postavení a morfologický typ koruny byla odhadována s přesností na 5 (1 ) a zaznamenávána za použití šesti tříd defoliace, které odpovídají stupňům poškození stromů: Třída defoliace Interval defoliace () Průměrná defoliace () Charakteristika stromu [ - 1) 5 zdravý 1 [1-3) 2 mírně poškozený 2 [3-5) 4 středně poškozený 3 [5-7) 6 silně poškozený 4 [7-1) 85 odumírající 5 1 1 odumřelý Rozbor problémů souvisejících s používáním defoliace pro charakteristiku poškození stromu a lesního porostu byl podán na jiných místech více autory (např. MATĚJKA 1993), prakticky shodná metodika je použita rovněž v mezinárodním projektu ICP-Forests (LORENZ ). Dále byly hodnoceny znaky charakterizující zdravotní stav koruny (poškození sněhem, mrazem, dřevokaznými houbami a hmyzem). 1 S použitím výsledků zpracování, které provedl K. Matějka. - 5 -
Pro další výpočty byly stupně transformovány na procentuální hodnoty defoliace (průměrné hodnoty pro danou třídu defoliace). Základem pro hodnocení ploch byl vývoj aritmetického průměru defoliace všech současně živých stromů na ploše (průměr pro třídy defoliace až 4), směrodatné odchylky defoliace a vývoj počtu odumřelých stromů (stromů totálně defoliovaných). Každý druh dřeviny byl hodnocen samostatně. Pro souhrnné hodnocení stavu porostu byly vypočítány rovněž celkové průměry olistění všech stromů včetně stromů úplně defoliovaných. Dynamika defoliace a odumírání stromů na jednotlivých plochách byly zpracovány v programu TDM (Tree Defoliation Modelling) firmy IDS (viz www.infodatasys.cz/software). Data všech stromů tak byla shromážděna v jedné databázové tabulce formátu dbase/foxpro, která je zdrojem dat pro program TDM. Pomocí programu TDM byl vyhodnocen nejen vývoj průměrné defoliace všech živých stromů a dynamika odumírání (počet mrtvých stromů), ale byly vypočteny i modely (predikce) vývoje defoliace (cf. VACEK, MATĚJKA 21) Predikce vývoje lesa Pokus o předpověď dalšího vývoje lesa byl proveden na základě zařazení jednotlivých stromů do tříd defoliace a sledování změny tohoto zařazení v průběhu sledování. Pro dva po sobě následující roky tak bylo možno sestavit pro každou sledovanou plochu přechodovou matici, která říká, jak se změnilo zařazení hodnocených stromů. Probíhá-li v po sobě následujících letech vývoj vyjadřující obdobný trend a příliš se nemění podmínky prostředí, lze předpokládat, že přechodové matice budou mít obdobnou strukturu. Proto byla rozlišena relativně homogenní období vývoje stavu lesa a byly vypočítány průměrné přechodové matice jako matice, jejíž prvky jsou aritmetickým průměrem příslušných prvků originálních matic. Lze předpokládat, že na základě těchto matic lze dále počítat předpokládaný vývoj porostu v dalším období. Stav porostů na studijních plochách Pro každou plochu a každý rok byla vypočítána: průměrná defoliace (AVG) jako aritmetický průměr hodnot defoliace všech stromů v procentech (jako střed třídy dle klasifikace příslušného stromu); směrodatná odchylka defoliace (STD) je příslušnou statistikou statistického výběrového souboru jako v předchozím případě; odhad minimální defoliace (mindefol) jako hodnota AVG -.675 STD, která při normálním rozdělení hodnot defoliací odpovídá nejvyšší defoliaci 25 nejméně defoliovaných stromů; frekvence počtu stromů v jednotlivých třídách defoliace. Výsledky Po nástupu výrazného imisně ekologického zatížení pohoří koncem 7. let došlo v důsledku synergismu imisí, klimatických extrémů a biotických škůdců ke značné dynamice a destrukci lesních ekosystémů. Nejvíce byly postiženy klimaticky exponované hřebenové partie Krkonoš ve výšce zhruba nad 9 m (SCHWARZ 1997). Avšak významné anemo-orografické systémy umožňovaly pronikání imisí do závětrných partií ledovcových karů a horských údolí. Projevovalo se to nejen poškozením až odumíráním dřevinné složky ekosystémů, ale i výraznými změnami v bylinném a mechovém patře i v půdním prostředí (VACEK, MATĚJKA 1999, VACEK ET AL. 27). Stav a vývoj olistění porostů, predikce vývoje porostů Vývoj průměrného olistění jednotlivých dřevin (buku, jeřábu a smrku) na TVP 1 32 v Krkonoších v letech 1976 až 21 je stručně sumarizován zejména s ohledem na konkrétní situaci na jednotlivých trvalých výzkumných plochách v bukových (Obr. 1-8), smíšených (Obr. 9-19) a smrkových porostech (Obr. 2-39). TVP jsou řazeny podle jejich přiřazení k určitým výchozím vegetačním typům (což se týká zvláště bukových a smíšených porostů, protože tam je slabší diferenciace zdravotního stavu mezi jednotlivými TVP) a podle stupně poškození smrku v roce 26. Pro hodnocení vývoje na každé ploše je důležitý nejen popis zastoupení stromů zařazených v jednotlivých třídách defoliace, ale i sledování průměrné defoliace (ta byla vždy počítána jako průměrná hodnota defoliace všech živých stromů) respektive průměrného olistění (počítáno ze všech stromů na TVP). Pro další vývoj porostu má význam tzv. průměrná minimální defoliace (hodnota AVG u(α) STD, vyjadřující maximální defoliaci α-podílu nejméně defoliovaných stromů na TVP), která naznačuje perspektivu dalšího vývoje porostu v případě, že je na ploše dostatečný počet živých stromů. Charakter vývoje (změny defoliace z roku na rok) dobře popisují zobrazené modely vývoje. Z hlediska dynamiky defoliace je na tom výrazně lépe buk lesní ve srovnání se smrkem ztepilým či jeřábem ptačím, a to jak v čistých bukových porostech, tak i ve smíšených smrko-bukových porostech. Podobně jako u buku, tak i u smrku a jeřábu dochází od roku 1981 k výrazně urychlené dynamice defoliace a tento trend se značně zmírňuje až od r. 1986 1987. Z výsledku jednoznačně vyplývá, že na dynamiku defoliace smrku měl podstatně větší vliv lýkožrout smrkový než imise, a to zejména v posledním období, kdy v porostech bez vlivu lýkožrouta nebo po jeho vyloučení docházelo k víceméně výrazným regeneračním procesům. Velmi výrazný vliv lýkožrouta smrkového v posledním decenniu byl v letech 29 a 21. Na trendu defoliace u jeřábu se - 6 -
značnou měrou podílely škody zvěří, a to především loupáním, které podobně jako u napadení smrku lýkožroutem, vedly při silném poranění kmenů k odumření poškozených jedinců. Bukové porosty Zdravotní stav bukových porostů na TVP 27 32 podle olistění v letech 198-21 je uveden na Obr. 1 8. TVP 27 U bukového pralesa A Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 27 U Bukového pralesa A je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 1) v letech 198 až 1988 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1988 se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak zejména v letech 1989 až 1997 docházelo k určitým oscilacím. Výrazný nárůst defoliace jeřábu ptačího byl zaznamenán v letech 198 až 1987. V následujících letech (1988 1999) pak docházelo k dalšímu nárůstu defoliace při existenci větších či menších oscilací. V letech 1999 24 se trend defoliace stabilizoval a k výraznému poklesu defoliace v důsledku klimatických výkyvů opět došlo v r. 25 a v následujících letech (26 21) se trend defoliace opět stabilizoval a mírně se olistění zvyšovalo (Obr. 2). Relativně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu především jeřábu, ale i u buku je kromě imisně ekologického stresu výrazně ovlivňována pokračujícím stadiem rozpadu tohoto porostu. 1 8 1 9 Plot 27 - species Fagus sylvatica 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 1. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 27 U bukového pralesa A. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 27 - species Sorbus aucuparia 6 4 2 oliace / Podíl mrtvých [] Def 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 2. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění vtroušeného jeřábu v autochtonním bukovém porostu na TVP 27 U bukového pralesa A. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 28 U bukového pralesa C Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 28 U Bukového pralesa C je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 3) v letech 198 1984 docházelo k výrazné defoliaci. V následujících dvou letech se tento trend zvolnil a od r. 1987 se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak v letech 1989 22 docházelo k určitým oscilacím. V letech 25 21 bylo olistění velmi vyrovnané. Výrazně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu podle olistění v letech 1981 1984 byla bezesporu způsobena značným imisním zatížením prostředí a silným atakem tohoto porostu červcem bukovým (Cryptococcus fagi). - 7 -
1 8 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 1 9 8 7 6 5 4 3 2 Plot 28 - species Fagus sylvatica 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 3. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 28 U bukového pralesa C. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 29 U bukového pralesa B Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 29 U Bukového pralesa B je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 4) pouze v období 1982 až 1986 docházelo k výraznému nárůstu defoliace. V ostatních letech byl trend olistění zdánlivě stabilizovaný, případně docházelo k určitým oscilacím. Výrazný nárůst defoliace jeřábu ptačího byl zaznamenán v letech 1981 až 1987 a byl kromě značného imisního ztížení způsoben silným ohryzem jeřábu jelení zvěří. Do roku 1996 pak docházelo k výraznému odumírání jedinců jeřábu při snižování defoliace jedinců zbývajících. Po roce 1996 se trend stabilizoval a k další mortalitě v důsledku pokračujícího stadia rozpadu opět došlo v r. 27 (Obr. 5). 1 8 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 1 9 8 7 6 5 4 3 2 Plot 29 - species Fagus sylvatica 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 4. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 29 U bukového pralesa B. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 29 - species Sorbus aucuparia 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 5. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění vtroušeného jeřábu v autochtonním bukovém porostu na TVP 29 U bukového pralesa B. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 3 U Hadí cesty D Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 3 U Hadí cesty D je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 6) v letech 1983 a 1984 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak zejména letech 1988 až 21 docházelo k určitým oscilacím. Od r. 23 pak dochází k obnovení výskytu a k postupnému mírnému nárůstu stromů zdravých. - 8 -
1 1 Plot 3 - species Fagus sylvatica 8 9 6 4 2 efoliace / Podíl mrtvých [] D 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 6. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 3 U hadí cesty D. 198 199 2 25 21 215 22 31 U Hadí cesty F Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 31 U Hadí cesty F je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 7) v letech 1983 až 1987 docházelo k výrazné defoliaci. Podobně tomu bylo i v letech 21 a 22. Po roce 1987 se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak zejména v letech 1994 až 2 docházelo k určitým oscilacím. Od r. 22 má pak olistění velmi vyrovnaný a mírně stoupající trend. Je to dáno i narůstajícím podílem zdravých stromů od r. 26. 1 8 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 1 9 8 7 6 5 4 3 2 Plot 31 - species Fagus sylvatica 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 198 199 2 25 21 215 22 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 7. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 31 U hadí cesty F. TVP 32 U Hadí cesty E Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 32 U Hadí cesty E je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 8) v letech 1981, 1983 a 1984 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1986 se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak zejména pak v letech 1992 až 2 docházelo k určitým oscilacím. Od r. 22 má pak olistění velmi vyrovnaný a mírně stoupající trend. Je to dáno i narůstajícím podílem stromů zdravých od r. 27. Výrazně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu buku byla v letech 1981 až 1986 značně ovlivňována imisním zatížením prostředí. 1 8 1 9 Plot 32 - species Fagus sylvatica 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 8. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukovém porostu na TVP 32 U hadí cesty E. 198 199 2 25 21 215 22-9 -
Smíšené (smrkobukové) porosty Zdravotní stav smíšených (smrkobukových) porostů na TVP 1, 2, 6 8 podle olistění v letech 198 21 je uveden na Obr. 9 19. TVP 8 Nad Benzínou 2 Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v porostu na TVP 8 Nad Benzínou 2 je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 9) v letech 1981 až 1987 docházelo k výrazné defoliaci. V letech 1988 1994 se stav olistění stabilizoval a v následujících dvou letech ( a 1996) dokonce došlo k výraznějšímu nárůstu olistění. V letech 1997 22 došlo opět k postupné mírné defoliaci, přičemž od r. 23 do r. 21 se trend defoliace opět stabilizoval, avšak docházelo k určitým oscilacím. Od r. 27 pak dochází k mírnému nárůstu olistění. 1 8 1 9 Plot 8 - species Fagus sylvatica 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 9. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 8 Nad Benzinou 2. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 2 Vilémov Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrkobukovém porostu na TVP 2 Vilémov je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 1) v letech 1981 až 1992 docházelo k relativně mírné defoliaci. Po roce 1992 se stav olistění zdánlivě stabilizoval, avšak zejména pak v letech 1997, 2, 22, 24 docházelo k větším oscilacím, které byly způsobeny především klimatickými extrémy. K nejvýraznější defoliaci došlo v r. 2, a to pravděpodobně v důsledku výrazného poškození asimilačního aparátu ozonem (nekrózy, chlorózy, lžičkovité stáčení listů). Po polomu z konce r. 29 a v důsledku nepříliš vhodného a neodsouhlaseného těžebního zásahu z jara r. 21 pak došlo k výraznějšímu poklesu průměrného olistění u buku a u smrku (Obr. 1 a 11). Výrazný nárůst defoliace smrku ztepilého byl zaznamenán v letech 1981 až 1987. V následujících letech víceméně došlo ke stabilizaci trendu olistění při existenci větších či menších oscilací v důsledku klimatických výkyvů. 1 8 1 9 Plot 2 - species Fagus sylvatica 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 1. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 2 - Vilémov. 198 199 2 25 21 215 22-1 -
1 8 1 9 Plot 2 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 11. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 2 - Vilémov. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 7 - V Bažinkách 1 Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 7 V Bažinkách 1 je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 12) v letech 1981 až 1987 docházelo ke značné defoliaci. Od roku 1988 se trend olistění relativně stabilizoval, avšak zejména v letech 1993, 2 až 22 docházelo k určitým oscilacím. Markantní nárůst stromů zdravých je patrný od r. 28, a to jak u buku, tak i u smrku. Výrazný nárůst defoliace smrku ztepilého byl zaznamenán v r. 1981 v důsledku imisně ekologicky extrémního roku a v r. 1987 v důsledku ataku lýkožrouta smrkového. V ostatních letech pak docházelo jen k mírnému nárůstu defoliace až po stabilizovaný trend olistění při existenci větších či menších oscilací (Obr. 13). Relativně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu především pak smrku je kromě imisně ekologického stresu výrazně ovlivňována periodicky se opakujícím žírem lýkožrouta smrkového. 1 1 Plot 7 - species Fagus sylvatica 8 9 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 12. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 7 - B Bažinkách 1. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 7 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 13. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 7 V Bažinkách 1. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 9 Nad Benzinou 1 Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 9 Nad Benzínou 1 je zřej- V r. 21 se opět po pěti letech vyskytly stromy zdravé. Výrazný nárůst defoliace mé, že u buku lesního (Obr. 14) v letech 1981 až 1987 docházelo ke značné defoliaci. V letech 1988 1996 se trend olistění relativně stabilizoval a poté (1997 2) opět došlo k výraznější defoliaci; od r. 2 je stav olistění víceméně stabilizovaný. smrku ztepilého byl zaznamenán v letech 1981 1987 v důsledku extrémního imisního zatížení v synergismu - 11 -
s atakem lýkožrouta smrkového. Od r. 1988 pak došlo ke stabilizaci v trendu olistění při existenci menších oscilací. Od r. 29 byly u smrku opět zaznamenány stromy zdravé (Obr. 15). 1 8 1 9 Plot 9 - species Fagus sylvatica [] 8 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 14. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 9 Nad Benzinou 1. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 9 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 15. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkobukovém porostu na TVP 9 Nad Benzinou 1. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 6 V Bažinkách 2 Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 6 V Bažinkách 2 je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 16) v letech 1981 až 1987 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1988 se trend olistění relativně stabilizoval, avšak zejména v letech 1997 a 2 docházelo k větším oscilacím. Od r. 29 došlo k výraznějšímu nárůstu stromů zdravých u buku i u smrku. Výrazný nárůst defoliace smrku ztepilého byl zaznamenán též v letech 1981 1987 v důsledku značného imisního zatížení a ataku lýkožrouta smrkového. Po r. 1988 se trend olistění víceméně stabilizoval za existence nevýrazných výkyvů (Obr. 17). Relativně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu především smrku je kromě imisně ekologického stresu výrazně ovlivňována periodicky se opakujícím žírem lýkožrouta smrkového. 1 8 1 9 Plot 6 - species Fagus sylvatica 6 4 2 Podíl mrtvých [] Defoliace / 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 16. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v autochtonním bukosmrkovém porostu na TVP 6 V Bažinkách 2. 198 199 2 25 21 215 22-12 -
1 8 1 9 Plot 6 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 17. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním bukosmrkovém porostu na TVP 6 V Bažinkách 2. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 1 U tunelu Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v bukovém porostu na TVP 1 U tunelu je zřejmé, že u buku lesního (Obr. 18) v letech 1981 až 1991 docházelo ke značné defoliaci, přičemž nejvýraznější pokles olistění byl zaznamenán v r. 1991 v důsledku akutního poškození asimilačního aparátu imisemi v synergismu se silným sáním červce bukového. V letech 1992 23 došlo ke stabilizaci v trendu olistění a v letech 24 a 25 opět k výraznějšímu zvýšení defoliace. Po r. 25 se trend defoliace opět stabilizoval. Výrazný nárůst defoliace smrku ztepilého byl zaznamenán v letech 1981 1991 v důsledku značného imisního zatížení a ataku lýkožrouta smrkového. V letech 1992 23 pak došlo ke stabilizaci v trendu olistění. V r. 24 v důsledku žíru lýkožrouta smrkového opět došlo k nárůstu defoliace a od r. 25 se trend olistění opět stabilizoval (Obr. 19). Výrazně urychlená dynamika vývoje zdravotního stavu především smrku zde byla v minulosti kromě výrazného imisně ekologického stresu silně ovlivňována žírem lýkožrouta smrkového. 1 8 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 1 9 8 7 6 5 4 3 2 Plot 1 - species Fagus sylvatica 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 18. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění buku v alochtonním smrkobukovém porostu na TVP 1 U tunelu. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 1 - species Picea abies 6 4 2 e / Podíl mrtvých [] Defoliac 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 19. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v alochtonním smrkobukovém porostu na TVP 1 U tunelu. 198 199 2 25 21 215 22 Smrkové porosty Zdravotní stav smrkových porostů na TVP 3-5, 1-26 podle olistění v letech 198-21 je uveden na Obr. 2 38. - 13 -
TVP 4 Pod Voseckou boudou Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 4 Pod Voseckou bou- je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 2) v letech 1981 až 1987 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1988 dou se trend olistění relativně stabilizoval, avšak zejména pak v letech 1992, 2 a 21 docházelo k menším oscilacím. Mírný nárůst defoliace smrku ztepilého byl zaznamenán též v r. 27. V r. 21 pak došlo k výraznějšímu nárůstu průměrného olistění a k výskytu stromů zdravých. 1 8 1 9 Plot 4 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 2. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 4 Pod Voseckou boudou. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 5 Pod Lysou horou Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 5 Pod Lysou horou je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1981 až 1987 docházelo k výrazné defoliaci (Obr. 21). V letech 1989 1994 se trend olistění za výrazných oscilací v podstatě stabilizoval a po r. 1996 je víceméně setrvalý. K výraznější defoliaci zde došlo pouze v r. 22. Od r. 28 na ploše opět dochází k výskytu stromů zdravých. 1 8 1 9 Plot 5 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 21. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 5 Pod Lysou horou. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 21 Modrý důl Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 21 Modrý důl je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 22) v letech 1983 až 1988 docházelo ke značné defoliaci. Po roce 1988 se trend olistění relativně stabilizoval a k výraznějšímu výkyvu došlo pouze v r. 1992 v důsledku zimního vysychání. Od r. 28 na ploše opět dochází k výskytu a k nárůstu stromů zdravých. TVP 22 Obří důl Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 22 Obří důl je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 23) v letech 1981 až 1988 docházelo k výrazné defoliaci. Po r. 1988 se trend olistění za mírných oscilací stabilizoval a až do současnosti má víceméně setrvalý trend. Od r. 21 na ploše opět dochází k výskytu stromů zdravých. TVP 23 Václavák Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní rašelinné smrčině na TVP 23 Václavák je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 24) v letech 1981 až 1988 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1988 se trend olistění relativně stabilizoval, avšak zejména pak v letech 1999 a 29 docházelo k výraznějším výkyvům. Překvapivý je zejména markantní nárůst olistění v r. 29. - 14 -
1 8 1 9 Plot 21 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 22. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 21 Modrý důl. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 22 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 23. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 22 Obří důl. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 23 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 24. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 23 Václavák. 1 198 199 2 25 21 215 22 TVP 24 Střední hora Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrkovém porostu na TVP 24 Střední hora je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 25) v letech 1981 až 1988 docházelo k výrazné defoliaci. Po roce 1988 se trend olistění relativně stabilizoval, avšak zejména v letech 1996 a 22 docházelo k oscilacím. Výrazný nárůst defoliace smrku ztepilého byl dále zaznamenán od r. 27 v důsledku žíru lýkožrouta smrkového, který byl značný v letech 29 a 21. - 15 -
1 8 1 9 Plot 24 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 25. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 24 Střední hora. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 1 Pod Vysokým Kolem Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 1 Pod Vysokým Kolem je zřejmé, že u smrku ztepilého (Obr. 26) v letech 1981 až 1988 docházelo k výrazné defoliaci. V letech 1988 21 se trend olistění stabilizoval, avšak zejména v r. 1999 došlo k markantní oscilaci. V letech 22 26 pak docházelo nejprve k mírné defoliaci a od r. 27 ke značné defoliaci v důsledku kůrovcové disturbance, která vyvrcholila v r. 21. 1 8 1 9 Plot 1 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 26. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 1 Pod Vysokým Kolem. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 11 Strmá stráň A Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 11 Strmá stráň A je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1976 198 byl trend olistění stabilizovaný a k velmi vysoké defoliaci došlo v imisně ekologicky extrémním roce 1981. Výrazný trend defoliace pak pokračoval až do r. 1988 a poté se stav olistění relativně stabilizoval, avšak zejména v letech 1996, 1999 a 27 docházelo k menším oscilacím (Obr. 27). 1 8 1 9 Plot 11 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 1976 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr 198 199 2 25 21 215 22 Obr. 27. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 11 Strmá stráň A. TVP 12 Strmá stráň B Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 12 Strmá stráň B je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1976 198 byl trend olistění stabilizovaný a k velmi vysoké defoliaci - 16 -
došlo v imisně ekologicky extrémním roce 1981. Výrazný trend defoliace v důsledku imisního zatížení a žíru lýkožrouta smrkového pokračoval až do r. 1999 a poté se stav olistění relativně stabilizoval. K výraznějšímu poklesu průměrného olistění došlo pouze v r. 27 (Obr. 28). 1 8 1 9 Plot 12 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 1976 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 28. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v v autochtonním smrkovém porostu na TVP 12 Strmá stráň B. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 2 Pod Liščí horou Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 2 Pod Liščí horou je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1982 1988 docházelo ke značné defoliaci. V letech 1989 1996 se trend olistění relativně stabilizoval. V r. 1997 v důsledku žíru lýkožrouta smrkového došlo k výraznému poklesu olis- tění a od r. 22 je jeho stav víceméně stabilizovaný, i když k nevýrazné defoliaci vlivem ataku lýkožrouta smrkového zde i v tomto období dochází (Obr. 29). 1 8 1 9 Plot 2 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 29. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 2 Pod Liščí horou. 198 199 2 25 21 215 22 1 8 1 9 Plot 13 - species Picea abies 6 4 2 ace / Podíl mrtvých [] Defoli 8 7 6 5 4 3 2 1 1976 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 3. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 13 Strmá stráň C. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 13 Strmá stráň C Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 13 Strmá stráň C je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1976 198 byl trend olistění stabilizovaný a k nárůstu defoliace došlo v imisně ekologicky extrémním roce 1981. Výrazný trend zvyšování defoliace pak pokračoval až do r. 1988 a po - 17 -
roce 1997 došlo k masivnímu odumření stromů v důsledku silné kůrovcové disturbance. Od roku 22 se trend olistění téměř stabilizoval (Obr. 3). TVP 14 Strmá stráň D Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 14 Strmá stráň D je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1976 198 byl trend olistění stabilizovaný a k velmi vysoké defoliaci došlo v imisně ekologicky extrémním roce 1981. Výrazný trend defoliace pak pokračoval až do r. 1988; v letech 1988 se stav olistění relativně stabilizoval, avšak docházelo k menším či větším oscilacím, a to zejména v r. 1989, 1992 a. Po r. 1996 v důsledku silné kůrovcové disturbance došlo k masivní defoliaci, která v r. 2 měla za následek odumření stromového patra smrku (Obr. 31). 1 8 1 9 Plot 14 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 1976 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 31. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 14 Strmá stráň D. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 3 U Lubošské bystřiny Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrčině na TVP 3 U Lubošské bystřiny je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 198 1981 byl trend olistění stabilizovaný a k výraznější defoliaci zde došlo v r. 1982 po ataku lýkožrouta smrkového (Obr. 32). V r. 1983 byl tento porost silně zasažen lýkožroutem, a proto byl asanován. 1 8 1 9 Plot 3 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 32. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 3 U Lubošské bystřiny. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 15 Strmá stráň D Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v autochtonní smrčině na TVP 15 Strmá stráň D je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1976 198 byl trend olistění stabilizovaný a k velmi vysoké defoliaci došlo v imisně ekologicky extrémním roce 1981. Výrazný trend defoliace v důsledku imisní a posléze silné kůrovcové disturbance pokračoval až do r.. Stromové patro zcela odumřelo v r. 1997 (Obr. 33). - 18 -
1 1 Plot 15 - species Picea abies 8 9 6 4 2 l mrtvých [] e / Podí Defoliac 8 7 6 5 4 3 2 1 1976 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 198 199 2 25 21 215 22 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 33. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 15 Strmá stráň E. TVP 18 U Čertovy strouhy Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrčině na TVP 18 U Čertovy strouhy je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 198 1981 byl trend olistění stabilizovaný a k výraznější defoliaci zde docházelo v letech 1982 1988. Poté se trend odlistění (r. 1989 ) zmírnil až stabilizoval (Obr. 34). V r. 1996 byl tento porost silně zasažen lýkožroutem a přes asanační zásahy stromové patro zcela odumřelo v r. 1997. 1 8 1 9 Plot 18 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 34. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 18 U Čertovy strouhy. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 25 Pod Koulí Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrčině na TVP 25 Pod Koulí je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 198 byl trend defoliace relativně mírný. V letech 1986 se trend olistění stabilizoval. V r. 1996 byl tento porost silně zasažen lýkožroutem smrkovým a v r. 1998 stromové patro zcela odumřelo (Obr. 35). 1 8 1 9 Plot 25 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 35. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v autochtonním smrkovém porostu na TVP 25 Pod Koulí. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 16 Pod Martinovkou Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v alochtonním smrkovém porostu na TVP 16 Pod Martinovkou je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1982 byl trend defoliace značný. V letech 1986 1993 pak došlo k dílčí stabilizaci v trendu olistění. V důsledku větrné disturbance v r. 1994 následované kůrovcovou disturbancí došlo k rozpadu tohoto porostu, jehož stromové patro zcela odumřelo v r. 1997 (Obr. 36). - 19 -
1 8 1 9 Plot 16 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 36. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v alochtonním smrkovém porostu na TVP 16 Pod Martinovkou. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 17 U Bílého Labe Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace ve smrčině na TVP 17 U Bílého Labe je zřejmé, že u smrku ztepilého od r. 1982 v důsledku silného imisně ekologického zatížení docházelo k vysoké defoliaci, kterou v r. 1989 završila úplná kůrovcová disturbance (odumření) stromového patra (Obr. 37). 1 8 1 9 Plot 17 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 37. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v alochtonním smrkovém porostu na TVP 17 U Bílého Labe. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 19 U Klínové boudy Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v alochtonním smrkovém porostu na TVP 19 U Klínové boudy je zřejmé, že u smrku ztepilého v letech 1982 1988 byl trend defoliace značný. V letech 1989 1998 pak došlo k dílčí stabilizaci v trendu olistění. V důsledku větrné disturbance v r. 1999 následované gradací lýkožrouta došlo k rozpadu tohoto porostu, jehož stromové patro zcela odumřelo v r. 2 (Obr. 38). 1 8 1 9 Plot 19 - species Picea abies 6 4 2 e / Podíl mrtvých [] Defoliac 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 38. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v alochtonním smrkovém porostu na TVP 19 U Klínové boudy. 198 199 2 25 21 215 22 TVP 26 Lysečinský hřeben Z vývoje průměrného olistění a podílu stupňů defoliace v alochtonním smrkovém porostu na TVP 26 Lysečin- hřeben je zřejmé, že imisně ekologický stres se v letech 1981 a 1982 velmi silně projevil na urychlené ský dynamice rozpadu stromového patra. V r. 1983 byl porost napadený lýkožroutem smrkovým asanován (Obr. 39). - 2 -
1 8 1 9 Plot 26 - species Picea abies 6 4 2 Defoliace / Podíl mrtvých [] 8 7 6 5 4 3 2 1 198 1984 1988 1992 1996 2 24 28 1 2 3 4 5 Průměr Obr. 39. Dynamika průměrného olistění a podíl stupňů odlistění smrku v alochtonním smrkovém porostu na TVP 26 Lysečinský hřeben. 198 199 2 25 21 215 22 Závěr Hlavní příčinou chřadnutí porostů v období imisně ekologické kalamity byly imise s nimiž synergicky spolupůsobila řada dalších biotických škůdců i abiotických činitelů. Ve smrkových porostech v průběhu celé doby sledování (1976 21) urychlenou dynamiku poškození a následně i vývoje působil lýkožrout. Podle odlišného trendu dynamiky olistění byla vylišena tři charakteristická období. V období prvních příznaků poškození (1976 198) u studovaných porostů docházelo ke snížení olistění v průměru do 1 za rok. V období silného poškození (1981 1988) se roční změna defoliace v průměru pohybovala okolo 3 16. V období ústupu poškození (1989 21) roční změna defoliace v průměru kolísala mezi 5 a docházelo i k nárůstu průměrného olistění o 1 4. V posledních dvou letech (29 a 21) na některých plochách (zejména na TVP 1 a 24) opět dochází k výraznější kůrovcové disturbanci. Velmi výrazně se projevila nesrovnatelně vyšší odolnost autochtonních porostů vůči imisní situaci vrcholící v průběhu 8. let minulého století. Porosty s výrazným zastoupením buku lesního, javoru klenu a autochtonního smrku vždy tvořily přirozenou ekologickou kostru lesních ekosystémů Krkonoš. Disturbance abiotického i biotického původu v lesních ekosystémech Krkonoš působily i v dávné minulosti, nikdy však nedocházelo k tak rozsáhlým ekologickým kalamitám jako v monokulturních stejnověkých smrkových porostech v průběhu 8. až 9. let 2. století. Proto je nezbytné tyto porosty přeměnit a ekologicky stabilizovat účelným přírodě blízkým managementem. Literatura LORENZ M. (): International co-operative programme on assessment and monitoring of air pollution effects on forests - ICP forests. - Water Air Soil Pollut., 85: 1221-1226. MATĚJKA K. (1993): Monitoring stavu lesů České republiky. Metodický komentář, seznam ploch a některé dosavadní výsledky. - VÚLHM, Jíloviště-Strnady, 68 p. MATĚJKA K., VACEK S., SCHWARZ O. (1998): Modelování vývoje zdravotního stavu smrkových porostů Krkonoš s použitím satelitních snímků. - Lesnictví-Forestry, 44: 333-343. SCHWARZ O. (1997): Rekonstrukce lesních ekosystémů Krkonoš. Provozní příručka. - Správa KRNAP, Vrchlabí, 174 p. TESAŘ V., TEMMLOVÁ B. (1971): Olistění stromů jako kritérium pro hodnocení stavu porostů v imisním území. - Lesnictví, 17: 117-132. VACEK S. (): Decline dynamics in mixed spruce-beech stands of the Krkonoše Mts. In: K. Matějka (Ed.), Investigation of the forest ecosystems and of forest damage. Processes in forest ecosystems and their external functions. - IDS, Praha, pp. 119-129. VACEK S., JURÁSEK A. (): Olistění jako kritérium hodnocení zdravotního stavu bukových porostů pod vlivem imisí. - Lesnictví, 31: 579-6. VACEK S., LOKVENC T., BALCAR V., HENŽLÍK V. (1994): Obnova a stabilizace lesa v horských oblastech Sudet. In: Paschalis P., Zajaczkowski S. (Eds.), Protection of forest ecosystems. Selected problems of forestry in Sudety Mts. - Biuro GEF, Warszawa, pp. 93-119. VACEK S., MATĚJKA K. (1999): State of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. in years 1976 1997. - Journal of Forest Science, 45: 291-315. VACEK S., MATĚJKA K. (21): Health status of forest stands on permanent research plots in the Krkonoše Mts. - Journal of Forest Science, 56: 555-569. - 21 -