Detekce gravidity krav se zaměřením na určování pohlaví plodů

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Detekce gravidity krav se zaměřením na určování pohlaví plodů Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracovala: Denisa Vildová Brno 2012

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Agronomická fakulta 2011/2012 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Denisa Vildová Zootechnika Zootechnika Název tématu: Detekce gravidity krav se zaměřením na určování pohlaví plodů Rozsah práce: 30-40 stran textu a přílohy Zásady pro vypracování: 1. Studentka bude zpracovávat BP na oddělení reprodukce hospodářských zvířat, ve spolupráci se ŠZP v Žabčicích. 2. Zaměří se na detekci gravidity a na následné určení pohlaví plodů u krav holštýnského plemene. 3. Bakalářka se bude aktivně účastnit získávání a zpracování podkladů a dat nezbytných pro vypracování BP. 4. V ak. r. 2010/2011 vypracuje stručný literární přehled pro vstup do tématiky a začne se sledováním u krav. 5. V ak. r. 2011/2012 bude pokračovat v doplňování literatury a sledování na zvířatech, bude následovat vyhodnocení výsledků a psaní práce.

Seznam odborné literatury: 1. ŘÍHA, J. Reprodukce v proces šlechtění skotu. Výzkumný ústav chovu skotu Rapotín, 2000. 144 s. 2. ŘÍHA, J. Reprodukce ve stádě skotu. Praha: Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1996. 125 s. 3. SCHILLO, K. K. Reproductive physiology of mammals : from farm to field and beyond. Clifton Park: Delmar/Cengage Learning, 2009. 462 s. ISBN 978-1-4180-3013-1. 4. Grygar, I., Kudláč, E. Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii, 1997, Slezan, 247s. 5. Louda, f. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod. ČZU Praha, 2001, 224s. ISBN 80--213--0702 1 6. Říha, J a kol.: Biotechnologie v chovu a šlechtění hospodářských zvířat, Rapotín...1999, 168s. Datum zadání bakalářské práce: říjen 2010 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2012 Denisa Vildová Autorka práce Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Detekce gravidity krav se zaměřením na určování pohlaví plodů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dne. Podpis......

PODĚKOVÁNÍ Tímto chci poděkovat Ing. Martinu Hoškovi Ph.D., za odborné vedení mé práce, poskytnuté konzultace a za jeho cenné a velmi podnětné rady a připomínky. Také chci poděkovat své rodině za jejich trpělivost, pochopení a podporu v době studia a svým nejbližším přátelům.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá metodami detekce gravidity u skotu s následným určením pohlaví vyvíjejícího se plodu, zvláštní pozornost je proto věnována ultrasonografii. Práce též obsahuje popis reprodukčních orgánů plemenice, zaměřuje se na pohlavní a chovatelskou dospělost jalovic, estrální cyklus, popisuje oplození až vznik gravidity a následují změny, ke kterým v graviditě u plemenice dochází, a hormonální řízení gravidity. Jsou popsány i kapitoly o vývoj plodu, embryonální mortalitě a zmetání. V neposlední řadě se práce zabývá možnostmi ovlivňování pohlaví plodu a významem predikce pohlaví plodu pro chovatele. Klíčová slova: oplození, březost, embryo, ultrasonografie, pohlaví plodu ABSTRACT This bachelor thesis deals with methods of pregnancy detection in cattle with subsequent determination of fetal gender, special attention is therefore paid to ultrasonography. Thesis contains the description of cow s reproduction organs, focusing on sexual and breeding maturity of heifers, estral cycle, describes the conception to establishment of pregnancy and follow changes occurring during pregnancy and hormonal regulation of pregnancy. Chapters about fetal development, embryonic mortality and abortion are described as well. Finally bachelor thesis deals with the possibilities of influencing the sex of the fetus and the importance of fetal sex prediction for breeders. Keywords: fertilization, pregnancy, embryo, ultrasonography, sex of the fetus

OBSAH 1 ÚVOD... 8 2 CÍL... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Samičí pohlavní soustava (Organa genitalia feminina)... 10 3.1.1 Vaječníky... 10 3.1.2 Vejcovody... 11 3.1.3 Děloha... 11 3.1.4 Pochva... 12 3.1.5 Poševní předsíň... 12 3.1.6 Vulva... 12 3.2 Pohlavní a chovatelská dospělost plemenic... 13 3.3 Estrální cyklus a sezónnost... 13 3.3.1 Proestrus... 14 3.3.2 Estrus... 15 3.3.3 Metestrus... 15 3.3.4 Diestrus... 15 3.4 Oplození... 16 3.4.1 Osemenění... 16 3.4.2 Semeno v pohlavním ústrojí plemenice... 16 3.4.3 Příprava na vlastní oplození... 17 3.4.4 Penetrace spermií do vajíčka... 17 3.4.5 Vlastní oplození... 18 3.5 Blastogeneze... 18 3.5.1 Rýhování zygoty a blastulace... 18 3.5.2 Gastrulace a notogeneze... 19 3.5.3 Plodové obaly... 19 3.5.4 Přídatné embryonální orgány... 20 3.6 Implantace a placentace... 21 3.7 Gravidita... 22 3.7.1 Matka během gravidity... 23 3.7.1.1 Změny na pohlavních orgánech... 23

3.7.1.2 Změny v metabolismu... 24 3.7.1.3 Změny v chování... 25 3.7.2 Hormonální řízení gravidity... 25 3.7.3 Růst a vývoj plodu... 26 3.7.4 Embryonální mortalita a zmetání... 27 3.8 Detekce gravidity... 27 3.8.1 Klinické metody... 28 3.8.1.1 Zevní klinické vyšetření... 28 3.8.1.2 Vnitřní klinické vyšetření... 29 3.8.1.3 Speciální klinické vyšetření... 32 3.8.2 Laboratorní metody... 32 3.8.2.1 Progesteronový test... 32 3.9 Ultrasonografie... 35 3.9.1 Detekce gravidity ultrazvukem... 36 3.9.1.1 Konstrukční uspořádání ultrazvukových přístrojů a způsoby zobrazení... 36 3.9.1.2 Výsledný obraz a možné způsoby jeho záznamu... 37 3.9.1.3 Technika práce... 38 3.9.1.4 Interpretace výsledků... 39 3.9.1.5 Určování pohlaví plodů... 40 3.9.1.6 Možnosti ovlivňování pohlaví plodů... 45 3.9.1.7 Význam určování pohlaví plodů... 46 4 ZÁVĚR... 48 5 LITERATURA... 49 6 PŘÍLOHY... 53

1 ÚVOD Chov skotu je neodmyslitelně spjat se zemědělskou půdou a také s lidskou existencí jako takovou. Skot využíváme na maso, mléko a tah (práci). Využíváme i vedlejší produkty chovu, jako jsou lůj, kůže, rohovina, vnitřní orgány, enzymy, hormony a také hnůj, kejdu, močůvku, hnojůvku aj. Hojně se tak uplatňuje bezodpadová technologie, kdy většinu surovin či produktů dokážeme určitým způsobem zpracovat a dále využít. Velký význam má dnes i mimoprodukční funkce chovu skotu udržování krajiny, péče o ni, využití defavorizovaných (LFA) oblastí, využití trvalých travních porostů (TTP), rozvoj venkova, sociální stabilita. Stále více se zaměřujeme na chov krav bez tržní produkce mléka v rámci ekologického zemědělství, kde hrají tyto mimoprodukční funkce velmi významnou roli a také tento způsob chovu velmi lahodí oku a přitahuje řadu turistů v rámci agroturistiky. O některých plemenech dokonce hovoříme jako o hobby plemenech... Toho všeho by ale nebylo možné dosáhnout bez kvalitní reprodukce. Reprodukce je základ všeho a bez reprodukce nebude také produkce a zisk. V současné době se hojně využívá synchronizace říje a ovulace, zvířata se hromadně inseminují, přirozený způsob reprodukce je spíše výjimkou. Tím, že dochází k inseminaci více zvířat najednou, se také zvyšuje produktivita práce a následně i ekonomika chovu. Důležité je, vše provádět za co nejlepších podmínek a při důkladné péči o zvířata, aby vložené investice byly účelné. Protože i přes stále novější a lepší biotechnologie, nemusí při jejich využití v chovu dojít ke zlepšení úrovně reprodukce, když je problém již na začátku celého cyklu (prostředí, výživa, přístup ke zvířatům atd.). Hlavním cílem je získat jedno tele na jednu krávu za jeden rok, a proto se snažíme co nejvíce zrychlit cyklus reprodukce a zkracovat, lépe řečeno udržovat délku mezidobí v optimálním rozmezí, což mnohdy při špatném přístupu přináší více škod než užitku. Jednou z technik, která významně přispívá ke zlepšení úrovně reprodukce v chovu skotu je ultrasonografie. Díky této technice, při nezbytných znalostech a zkušenostech, můžeme v chovu dělat doslova zázraky a vyšvihnout reprodukci na lepší úroveň. Dokonce můžeme určit pohlaví ještě nenarozeného plodu. 8

2 CÍL Cílem práce bylo zaměřit se na graviditu skotu, metody její detekce a posoudit využitelnost a aktuálnost metody určování pohlaví plodu pomocí sonografického vyšetření v zemědělské praxi a význam predikce pohlaví plodu pro chovatele. 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Samičí pohlavní soustava (Organa genitalia feminina) Funkce samičích pohlavních orgánů spočívá ve tvorbě pohlavních buněk a hormonů, dále umožňují spáření dvou jedinců a poskytují ochranu a výživu vyvíjejícímu se zárodku a plodu, od oplození vajíčka až do porodu (Marvan et al., 2007). Samice tak plní svoji základní roli porodit ve správném čase živé mládě a laktací zajišťovat jeho výživu. K tomu je také nutná koordinace komplexních vztahů mezi hormony a tkáňovými změnami v jejím těle (Reece, 1998). Samičí pohlavní soustava je tvořena vnitřními a vnějšími pohlavními orgány. K vnitřním pohlavním orgánům patří pohlavní žlázy (vaječníky) a větší část vývodných cest (vejcovody, děloha, pochva). K vnějším pohlavním orgánům se řadí poševní předsíň a vulva (Jelínek et al., 2003). 3.1.1 Vaječníky Pohlavní žlázy neboli gonády jsou u samic tvořeny párovými vaječníky (ovarii). Jejich funkce spočívá ve tvorbě samičích pohlavních buněk ovocytů (vajíček) a ve vytváření samičích pohlavních hormonů estrogenů a progesteronu (Jelínek et al., 2003). Jedná se o kompaktní orgány uložené v kaudální části břišní dutiny při vstupu do dutiny pánevní a z laterální strany se přikládají k vrcholům děložních rohů. Ve své poloze jsou upevněny pomocí vaječníkového okruží, které je kraniálním pokračováním širokého děložního vazu (Marvan et al., 2007). Vaječník krávy je ovoidního tvaru a relativně malý. Jeho délka je 3 4,5 cm, šířka 2 3 cm a dosahuje hmotnosti okolo 15 20 g (připomíná plod švestky). Převážnou část povrchu tvoří ovulační plocha, na níž praskají dozrálé vaječníkové folikuly (Marvan et al., 2007). Po ovulaci se v místě prasklého folikulu vyvíjí žluté tělísko (corpus luteum) (Jílek et al., 1997). Vaječníkové folikuly jsou spolu se žlutými tělísky zodpovědné za tvorbu ovariálních hormonů (Říha et al., 2004). Při narození je na každém vaječníku přibližně 75 000 vajíček, s věkem dochází k jejich redukci. Do 3 let se počet zmenší na 21 000 a mezi 12 a 14 rokem života plemenice se na každém vaječníku nachází už jen 2 500 vajíček. Během života krávy ovuluje přibližně jen 50 vajíček (Říha et al., 2004). 10

3.1.2 Vejcovody Vejcovody (tubea uterinae) jsou párové, svalové slizniční trubičky klikatě probíhající od vaječníků do děložních rohů. Jejich volné konce jsou rozšířené v třásnitou nálevku vejcovodu (infundibulum), která slouží k zachycení ovulovaného vajíčka. Směrem k děloze se vejcovody zužují a do dělohy ústí tubouterinním spojením (Jelínek et al., 2003). Vnitřek vejcovodu je vystlán sekrečními a řasinkovými buňkami, které poskytují vhodné prostředí pro ovocyty a aktivní transport spermií (Jílek et al., 1997). Tloušťka stěny vejcovodu odpovídá tloušťce stébla trávy a délka jednoho vejcovodu je 20 30 cm. Vaječníky jsou v dutině břišní zavěšeny pomocí vejcovodového okruží (Marvan et al., 2007). V horní třetině vejcovodu dochází k dokončení vývoje ovocytu a zároveň k oplození vajíčka spermiemi. Pomocí rytmických stahů svaloviny a řasinkového epitelu je pak zajišťován přesun vajíčka do dělohy (Jelínek et al., 2003). 3.1.3 Děloha Děloha (uterus) je dutý silnostěnný orgán, uložený z větší části v dutině břišní, u pohlavně nedospělých samic v dutině pánevní, který slouží k vývoji nového jedince (Marvan et al., 2007). Je zavěšena pomocí dvou širokých děložních vazů, které odstupují ze stropu dutiny břišní a pánevní (Jílek et al., 1997). V průběhu gravidity se děloha postupně zvětšuje a posouvá hlouběji do břišní dutiny, jejíž velkou část ke konci březosti zaplňuje (Marvan et al., 2007). Děloha skotu se skládá ze dvou děložních rohů, těla a krčku, jedná se o tzv. dvourohý typ dělohy (uterus bicornis). Děložní rohy (cornua uteri) jsou u dospělé krávy dlouhé 35 45 cm, horní část rohů se spirálovitě stáčí od sebe, zatímco ve spodní části rohy srůstají. Děložní tělo (corpus uteri) navazuje kaudálně na děložní rohy a je dlouhé asi jen 3 cm. Děložní dutinu uzavírá krček děložní (cervix uteri), tuhý válcovitý útvar o délce 8 12 cm spojující děložní tělo s pochvou (Marvan et al., 2007). Středem děložního krčku prochází úzký kanál, jehož sliznici tvoří vysoké podélné a příčné řasy vystlané epitelem produkujícím hlen (Kliment et al., 1989). Díky stahu silné svaloviny a zátky z hustého, čirého hlenu je děložní krček trvale uzavřen a fyziologicky se otvírá pouze v období říje a při porodu (Marvan et al., 2007). 11

Stěnu děložní tvoří tři vrstvy: Na povrchu se nachází tenká pobřišnice perimetrium, která postupně přechází v široké děložní vazy, střední vrstvu tvoří hladká svalovina myometrium a vnitřní část dělohy vystýlá sliznice endometrium (Marvan et al., 2007). Endometrium obsahuje značné množství žláz, jejichž sekrety slouží k výživě časného embrya ještě před vznikem placenty (Jílek et al., 1997). Velmi důležitou funkci mají také karunkuly. Jsou to vyvýšené okrsky okrouhlého nebo oválného tvaru nacházející se v endometriu dělohy. V klidové děloze mají průměr asi 1 cm, v době březosti mohou dosahovat až velikost pěsti. Jsou rozloženy v každém děložním rohu ve 4 nepravidelných řadách, v počtu 10 14 v každé řadě. Jejich celkový počet je 80 120 (Marvan et al., 2007). Pomocí karunkulů dochází ke spojení dělohy s kotyledony placenty (Jelínek et al., 2003). 3.1.4 Pochva Pochva (vagina) je vnitřní reprodukční orgán samice, uložený v dutině pánevní. Má charakter úzké svalové a slizniční trubice se schopností značného rozšíření a je dlouhá přibližně 20 cm. Podélně zřasená sliznice neobsahuje žlázky a pokrývá ji vrstevnatý dlaždicovitý epitel (Marvan et al., 2007). 3.1.5 Poševní předsíň Kaudálně přechází pochva v poševní předsíň (vestibulum vaginae). Jedná se o vnější reprodukční orgán, sloužící i jako vývodná močová cesta z ventrální strany do ní ústní močová trubice. Poševní předsíň je dlouhá 8 10 cm a ve své sliznici obsahuje žlázy, jejichž sekret slouží ke zvlhčení pochvy a napomáhá zasunutí pyje při kopulaci. U vyústění močové trubice se u krav nachází ještě 3 4 cm hluboký, slepě zakončený váček neznámého významu, tzv. suburetrální výduť (Marvan et al., 2007). Na hranici mezi pochvou a poševní předsíní se u samic, které dosud nekopulovaly, nachází více či méně vyvinutá slizniční řasa panenská blána (hymen). U starších samic již není zachována (Jelínek et al., 2003). 3.1.6 Vulva Vulva neboli vateň (též ochod) je vstupem do pohlavních cest samice. Je tvořena dvěma stydkými pysky, které mezi sebou svírají svisle postavenou stydkou štěrbinu. Na jejich 12

ventrální spojce se nachází poštěváček (clitoris), jako vývojový pozůstatek po základu samčího pyje (Marvan et al., 2007). Představuje topořivou tkáň a senzory nervového zakončení (Jílek et al., 1997). 3.2 Pohlavní a chovatelská dospělost plemenic Vývoj pohlavních orgánů narozením jedince nekončí, pokračuje v období pohlavního dospívání (puberty) až do dosažení pohlavní dospělosti. Právě v této době je již pohlavní ústrojí plně vyvinuté a dochází k produkci zralých pohlavních buněk. Pod vlivem hormonů dochází k formování sekundárních pohlavních znaků a u zvířete se začínají projevovat pohlavní reflexy. Estrální cyklus samic je pravidelný a plemenice je schopná zabřeznout (Říha et al., 2003). Doba pohlavní dospělosti však není shodná s dobou chovatelské dospělosti zvířata jsou pohlavně dospělá v době, kdy ještě není dokončen tělesný růst, a proto není vhodné je zařazovat do reprodukce (Říha et al., 2003). Chovatelskou dospělostí se rozumí dosažení takového stupně fyziologického vývoje, který bude garantovat možnost využívat mladá zvířata obojího pohlaví k plemenitbě bez újmy na jejich dalším vývoji, zdraví a bez rizika těžkosti při prvním porodu (Jelínek et al., 2003, s. 303). Pohlavní dospělosti dosahují plemenice ve věku 8 14 měsíců, chovatelské ve věku 12-21 měsíců a tělesné dospělosti ve věku 4 5 let (Kudláč et al., 1977). Louda et al. (2001) uvádějí, že první zapuštění jalovic se provádí v chovatelské dospělosti, kdy jalovice dosahuje dvou třetin živé hmotnosti v dospělosti. Zánik pohlavní činnosti nastává ve věku 8 10 let (Říha et al., 2003). 3.3 Estrální cyklus a sezónnost Od doby dosažení pohlavní dospělosti dochází u samic k pravidelně se opakujícím změnám na pohlavních orgánech a změny jsou patrné i v celém organismu. Jedná se o tzv. estrální cyklus (též říjový, pohlavní). Je řízen neurohumorálně a nadřazeným řídícím orgánem je centrální nervová soustava uplatňují se spolu s reprodukčními hormony (releasing hormony hypothalamu, hormony adenohypofýzy, ovariální 13

hormony, hormony sekretorické činnosti dělohy a na cyklus působí i melatonin a oxytocin). Pohlavní cyklus přetrvává až do zániku pohlavní činnosti (Říha et al., 2003). Skot patří mezi hospodářská zvířata polyestrická, tzn., že říje se dostavuje opakovaně v pravidelných intervalech, zpravidla celoročně. U masných plemen se v našich podmínkách můžeme setkat s tzv. zimním anestrusem, jedná se o přechodný útlum cyklické pohlavní aktivity v zimním období (Bouška et al., 2006). Říha et al. (2004) hovoří o tom, že sice periodicita pohlavních funkcí skotu není spojena s délkou a intenzitou světelného dne, přesto jsou však známy případy, kdy při zvyšování světelné intenzity se plemenice skotu říjely intenzivněji a zvyšovalo se i jejich zabřezávání. Estrální cyklus je definován jako interval mezi říjemi (říje = estrus), trvá 18 24 dní s průměrem 21. den; u jalovic je jeho délka zpravidla o den kratší (Říha et al., 2004). Nejnápadnějšími příznaky říje jsou projevy pohlavního pudu a svolnost k páření (Jelínek et al., 2003). Estrální cyklus lze rozdělit na 2 základní fáze, a to na folikulární fázi (též estrogenovou, proliferační fázi) a luteální fázi (také progesteronová, sekreční fáze) (Bouška et al., 2006). Folikulární fáze zahrnuje proestrus a estrus a je charakterizována dominancí estrogenů. K luteální fázi patří metestrus a diestrus a je charakterizována dominancí progesteronu (Reece, 1998). 3.3.1 Proestrus Proestrus je období před říjí, zahrnuje 20. 21. den cyklu a souvisí s aktivitou FSH hormonů a estrogenů. Folikuly stimulující hormon FSH navozuje růst folikulu a ten produkuje vyšší množství estrogenů, na vaječníku pokračuje regrese žlutého tělíska z předchozího cyklu. Postupně dochází ke zduření sliznic vývodných pohlavních cest a k jejich silné proliferaci, otevírá se krček děložní. Vulva je mírně oteklá a vytéká z ní čirý, řídký hlen. Kontrakce dělohy a vejcovodů se zvyšují (Říha et al., 2003). I chování plemenic se mění. Jsou neklidné, často bučí, shlukují se navzájem a očichávají se, může docházet i ke snížení dojivosti. Říjící se plemenice skáčou na ostatní, samy však při vzeskoku jiných nestojí (Říha et al., 2004). 14

3.3.2 Estrus Estrus je období vlastní říje, doba sexuální ochoty. Jedná se o 1. 2. den cyklu. Zvyšující se hladina estrogenů působí zpětně na hypotalamus a vylučovaný GnRH (gonadoliberin) dává impuls hypofýze k poklesu sekrece FSH a zahajuje sekreci LH (luteinizačního hormonu, navozujícího ovulaci a tvorbu žlutého tělíska) postupně dochází k tzv. předovulačnímu vrcholu LH. Na vaječníku je již dokončena regrese žlutého tělíska z předchozího cyklu a folikul dorostl do velikosti Graafova folikulu (15 25 mm), vystupuje nad povrch ovaria a postupně dozrává. Stále probíhají proliferační změny na sliznicích a děloha vykazuje silné kontrakce, krček děložní je plně otevřen (Říha et al., 2003). Vulva i pochva jsou oteklé a zarudlé, patrný je hustý, průzračně sklovitý hlen, který visí ven z vulvy, plemenice tzv. šňůruje. V chování je již klidná, nechává na sebe vzeskakovat jiné krávy a zaujímá postoj k páření. K ovulaci dochází za 10. 12. hodin po skončení říje (Říha et al., 2004). 3.3.3 Metestrus Období po říji, zahrnuje 2. 5. den cyklu. Je charakterizován snížením hladiny estrogenů a vysokou hladinou LH, při optimálním poměru mezi FSH a LH dochází k ovulaci. Místo po prasklém folikulu se nejdříve vyplňuje krví a poté dochází k formování žlutého tělíska, jehož buňky produkují progesteron (Říha et al., 2003). Překrvení vnitřních a vnějších pohlavních orgánů se postupně snižuje a snižuje se také tonus dělohy (Jelínek et al., 2003). Krček děložní se uzavírá. Z vulvy vytéká malé množství hustého hlenu, často s příměsí krve (Říha et al., 2003). Na sliznici dělohy nastupuje stadium sekreční děložní žlázky produkují sekret, tzv. děložní (uterinní) mléko, které slouží k výživě zárodku (Bouška et al., 2006). Mléčně zakalený sekret obsahuje hlavně glykogen, z části lipidy a hlen (Marvan et al., 2007). 3.3.4 Diestrus Diestrus je období mezi dvěma říjemi, 6. 19. den cyklu (Říha et al., 2003). Na vaječníku roste žluté tělísko a došlo-li k oplození, silně se zvětšuje a přetrvává po celou dobu gravidity, pak se nazývá pravé neboli graviditní žluté tělísko. Vylučovaný progesteron slouží k blokování dozrávání a ovulaci dalších folikulů (Marvan et al., 2007). V děloze dochází k rozsáhlým změnám vedoucím k vytvoření vhodných 15

podmínek pro příjem a následný růst a vývoj embrya, pokračuje sekrece uterinního mléka. Krček děložní je již plně uzavřen (Říha et al., 2003). Nedošlo-li však k oplození, žluté tělísko se nazývá nepravé neboli periodické a od pravého se liší jen menší velikostí a kratší dobou trvání (Marvan et al., 2007). Po 17. dnu cyklu, pod vlivem děložního prostaglandinu F 2α, dochází k jeho regresi a také k regresi děložní sliznice. Sníží se tak množství vylučovaného progesteronu a vlivem FSH dochází k růstu dalšího folikulu. Chování plemenic v tomto období je klidné (Říha et al., 2003). 3.4 Oplození Oplození (fecundatio) je specifický biologický proces, jehož podstatou je splynutí samčí a samičí pohlavní buňky za vzniku nové buňky (zygoty), která představuje základ pro vývoj nového jedince. Dochází k němu v horní třetině vejcovodu po proběhnutí řady přípravných změn jak na vajíčku, tak na spermii. Celý proces trvá přibližně 20 24 hodin (Doležel et al., 2000). 3.4.1 Osemenění K osemenění plemenice dochází buďto přirozenou cestou prostřednictvím páření, nebo cestou umělou inseminací (Jelínek et al., 2003). Skot patří mezi zvířata s vaginálním typem osemenění, tzn. že sperma je při přirozené plemenitbě deponováno do pochvy (Kliment et al., 1989). Při inseminaci je sperma deponováno do krčku děložního (Louda et al., 2001). 3.4.2 Semeno v pohlavním ústrojí plemenice Ne všechny části samičího pohlavního ústrojí jsou vhodným prostředím pro přežití spermií, proto je nutné, aby se spermie co nejdříve přemístily do vejcovodů. Jejich transport je především pasivní, pomocí kontrakcí děložních rohů a peristaltiky myometria (hladká svalovina dělohy). Ve vejcovodech se spermie pohybují již vlastním aktivním pohybem a pomocí řasinkového epitelu vejcovodů (Jelínek et al., 2003). Pronikání spermií do vejcovodu začíná ihned po kopulaci/inseminaci a jejich velké množství je zadrženo v pochvě vlivem nepříznivého prostředí (Kliment et al., 1989). Další překážku tvoří krček děložní. Proniká jím jen malé množství spermií, kdežto větší část je zadržena v jeho slizničních kryptách, kde vytváří depo. Sekret děložního krčku je 16

mírně kyselé povahy a snižuje tak aktivitu spermií a prodlužuje jejich životnost, zároveň působí jako biologický filtr. Třetí bariéru představuje děloha. Spermie zde musí pomocí kontrakční činnosti myometria překonat relativně velkou vzdálenost než se dostanou k uterotubálnímu rozhraní (druhé depo spermií) a dochází tak k další redukci. V několika vlnách se pak spermie dostávají do horní části vejcovodů, v předstihu před ovulací a vyčkávají na vajíčko (Jelínek et al., 2003). 3.4.3 Příprava na vlastní oplození Prasknutím zralého Graafova folikulu se na vaječníku uvolňuje sekundární ovocyt pozastavený v druhém zracím dělení, to se dokončuje pouze v případě oplození (Marvan et al., 2007). Ovocyt je obklopen dvěma vrstvami folikulárních buněk zona pellucida a corona radiata, spolu s nimiž je stržen vylévající se folikulární tekutinou a vpraven do nálevky vejcovodu (Jelínek et al., 2003). Kontrakcemi svaloviny a kmitáním řasinkového epitelu vejcovodu se rychle dostává do horní třetiny vejcovodu, ve které dochází k oplození (Marvan et al., 2007). Putující vajíčko se postupně zbavuje buněčného lemu corona radiata, dochází k tzv. denudaci. Tento děj je nezbytný po vývoj zygoty. U skotu není denudace v době oplození úplná, dokončuje se až po penetraci spermie do vajíčka (Kudláč et al., 1977). Také u spermií probíhá řada fyziologických změn, jedná se o tzv. kapacitaci spermií, jejich úplné funkční dozrání. Proces kapacitace trvá u skotu 6 7 hodin (Jelínek et al., 2003). Podnětem pro jeho zahájení je kontakt spermií se sekrety pohlavních orgánů samice (Bouška et al., 2006). 3.4.4 Penetrace spermií do vajíčka Penetrace je biochemický proces, při kterém dochází k pronikání spermie do cytoplazmy ovocytu, napomáhá tomu enzymatická aktivita akrozómu spermie (hyaluronidáza, akrozin) a její progresivní pohyb. Mezi buňkami corona radiata a zona pellucida se tak vytváří jakési prostupné tunely, jimiž spermie vlastní lokomoční aktivitou proniká až do nitra ovocytu (Kudláč et al., 1977). O prostup zonou pellucidou se pokouší velké množství spermií, staví se k povrchu vajíčka kolmo a tak jím také pronikají, ale zpravidla proniká jen jedna (monospermie), 17

proniknutí většího počtu spermií (polyspermie) je u skotu letální (Jelínek et al., 2003). Penetrační proces je relativně rychlý a je ukončen do 30 minut (Kudláč et al., 1977). Po průchodu přes vrstvu zona pellucida se spermie přikládá k povrchu ovocytu a membrány splynou. Tento děj je doprovázen změnou vlastností vrstvy zona pellucida, čímž je zabráněno pronikání dalších spermií do vajíčka (Marvan et al., 2007). Druhou bariéru proti polyspermii tvoří tzv. vitelinní blok, ten znemožňuje další prostup spermiím, kterým se již podařilo vniknout do perivitelinního prostoru (Jelínek et al., 2003). Perivitelinní prostor vzniká mezi buněčnou membránou ovocytu a vrstvou zona pellucida (Marvan et al., 2007). 3.4.5 Vlastní oplození Po penetraci do vajíčka zůstává spermie nejdříve několik hodin neaktivní, později hlavička spermie ztrácí svůj tvar, zvětšuje se, zaniká jaderná membrána a vytváří se samčí prvojádro. Zároveň se dokončuje druhé zrací dělení ovocytu a vzniká samičí prvojádro. Prvojádra se výrazně zvětšují (až 20krát), vzájemně se k sobě přibližují a nakonec dochází k jejich splynutí syngamii. Tím je dán základ nového jedince, který má polovinu chromozomů od matky a polovinu chromozomů od otce (Kudláč et al., 1977). Neoplozené vajíčko, stejně jako spermie, které se nezúčastnily oplození, jsou resorbovány (Kliment et al., 1989). 3.5 Blastogeneze Bezprostředně po oplození vajíčka začíná proces blastogeneze, zahrnuje období časného vývoje zárodku rýhování, blastulaci, gastrulaci a notogenezi (Marvan et al., 2007). 3.5.1 Rýhování zygoty a blastulace Při sestupování zygoty vejcovodem dochází k jejímu rýhování. Jedná se o řadu za sebou rychle jdoucích mitotických dělení, jejichž cílem je vytvořit mnohobuněčné stadium. Buňky vznikající při tomto procesu (blastomery) se postupně zmenšují, a tím zůstává původní velikost vajíčka zachována (Marvan et al., 2007). V důsledku první mitózy se tedy oplozené vajíčko rozdělí na dvě stejně velké, oválné blastomery a nárůst počtu blastomer postupuje geometrickou řadou (2, 4, 8, 16 atd.) (Jelínek et al., 2003). 18

U skotu dosahuje oplozené vajíčko děložní dutiny již ve stadiu 8 16 blastomer, což je 4. 5. den. Pokračujícím rýhováním vajíčka pak vzniká kompaktní mnohobuněčný útvar malinovitého tvaru morula (16 64 blastomer). Na jejím povrchu se nachází jednovrstevný obal trofoblast, podílející se na výživě zárodku, tvorbě plodových obalů a placenty, kdežto uvnitř moruly se nachází embryoblast (zárodečný uzel), z něhož se později vytváří zárodečný terčík a z něj následně vlastní zárodek. S nárůstem blastomer vznikají mezi jednotlivými buňkami embryoblastu malé štěrbinky, ty navzájem splývají a vytváří jednotnou dutinu blastocel vyplněnou tekutinou. Z moruly tak vzniká blastocysta, přičemž je stále zachována vrstva zona pellucida. Postupným zvětšováním blastocelu dochází k vymizení perivitelinního prostoru a zároveň ke ztenčování vrstvy zona pellucida. Tlak v blastocystě se zvětšuje a zona pellucida praská, blastocysta se uvolňuje k dalšímu vývoji, jedná se o tzv. expandovanou blastocystu o 200 800 blastomerách (Marvan et al., 2007). 3.5.2 Gastrulace a notogeneze Uvolnění blastocysty z obalu je doprovázeno dalším dělením buněk a jejich diferenciací na základě genetické predispozice proces gastrulace. U skotu se v embryoblastu vytvoří nejdříve dutinka, jejíž dno tvoří základ zárodečného terčíku. Poté dochází k protlačení embryoblastu na povrch blastocysty a k vlastnímu vzniku zárodečného terčíku (discus embryonicus). Následuje formování zárodečných listů ektodermu a entodermu. Při dalším procesu notogenezi, vzniká mezoderm (tj. střední zárodečný list) a dochází k vytvoření primitivních orgánů a základů osových orgánů zárodku (Marvan et al., 2007). 3.5.3 Plodové obaly V období diferenciace zárodečného terčíku vystupují na obvodu zárodku amniové řasy, které objímají zárodek a uzavírají ho ve dvojitém obalu, vytváří tak dva plodové obaly vnitřní amnion a vnější chorion (Marvan et al., 2007). Amnion neboli ovčí blána uzavírá dutinu bezprostředně kolem zárodku a obsahuje amniovou tekutinu vylučovanou buňkami amnia (Marvan et al., 2007). Jedná se o tzv. pravou plodovou vodu, kalnou a vazkou tekutinu, v níž plod volně pluje. Tekutina má ochranný význam a při porodu zajišťuje kluzkost porodních cest (Říha et al., 2003). 19

Chorion neboli klková blána (původně trofoblast) slouží k upevnění zárodku v děloze (Marvan et al., 2007). Jedná se o protáhlý vak, v němž je plod uložen spolu s amniovým a alantoidovým vakem. Stěna alantoidového vaku se přikládá na zevní plochu choria, s nímž srůstá na alantochorion, a na zevní plochu amnia, s nímž srůstá na alantoamnion (Burdych et al., 2004). Na povrchu chorionu se nachází choriové klky, které se zanořují do děložní sliznice a vzniká placenta přechodné spojení mezi zárodkem a děložní sliznicí matky, zprostředkovává příjem živin a umožňuje dýchání plodu (Marvan et al., 2007). 3.5.4 Přídatné embryonální orgány Funkce přídatných embryonálních orgánů spočívá v ochraně zárodku a plodu, v přijímání živin a kyslíku a ve vylučování odpadních látek. Mezi přídatné embryonální orgány patří žloutkový váček a alantois (Marvan et al., 2007). Základ žloutkového váčku se formuje již v době diferenciace zárodku na embryoblast a trofoblast. V jeho stěně se vytváří krevní tělíska a vlásečnice, jejichž spojením vzniká první, žloutkový krevní oběh zajišťující transport živin ze žloutkového váčku do zárodku (Marvan et al., 2007). Představuje tak energetický zdroj pro rané fáze vývoje embrya. Význam žloutkového váčku je u skotu dočasný, protože poměrně brzy zaniká (Jelínek et al., 2003). Alantois neboli močová blána vzniká vychlípením kaudálního konce střeva zárodku a vyrůstá pupkem ven z těla do mimotělní dutiny (Marvan et al., 2007). Slouží k hromadění nepravé plodové vody, nažloutlé tekutiny, která je vylučována močí plodu; kanálek spojující alantoidový vak s močovým měchýřem se nazývá urachus (Burdych et al., 2004). Dále alantois chrání zárodek před vnějšími otřesy, při porodu rozšiřuje porodní cesty (Říha et al., 2003) a zprostředkovává krevní oběh mezi matkou a vyvíjejícím se plodem pomocí pupečního neboli placentárního krevního oběhu, komunikaci zajišťuje pupeční provazec (Marvan et al., 2007). 20

3.6 Implantace a placentace Po prasknutí zony pellucidy se blastocysta v děloze pohybuje nejdříve volně a získává absorpcí živiny z uterinního mléka (prostřednictvím trofoblastu), zvětšuje se a vytváří dlouhý, vláknitý útvar (Marvan et al., 2007). Živiny čerpá také z rezerv žloutkového váčku (Jelínek et al., 2003). Kolem 16. 21. dne jsou vytvořeny plodové obaly a patrný je i alantois (Burdych et al., 2004). K implantaci (uhnízdění) blastocysty v děloze dochází 19. 22. den (Doležal et al., 2000) a celý proces je ukončen mezi 30. 40. dnem březosti (Marvan et al., 2007). Implantace blastocysty probíhá zpravidla v tom děložním rohu, na které straně proběhla ovulace (Doležal et al., 2000). Podle Burdycha et al. (2004) je toto období pro vývoj konceptu značně kritické, jelikož v této době často dochází ke ztrátám embrya (tzv. embryonální mortalita). U skotu se jedná o implantaci centrální, tzn., že blastocysta je uložena v děložní dutině tak, aby se chorion okolních stěn pouze dotýkal, nikoliv se do nich vnořoval, vnořují se pouze klky choria (Marvan et al., 2007). Pokračováním implantace je placentace, ta je dokončena asi ve 3. 4. měsíci březosti (Kudláč et al., 1977). Placenta neboli plodové lůžko je složitý embryonální membránový orgán, který umožňuje spojení plodových obalů s děložní sliznicí za účelem látkové výměny. Placenta umožňuje kontakt extraembryonálního krevního oběhu zárodku a plodu s krevním oběhem matky. Podíl děložní sliznice matky na placentě se označuje jako placenta materna a podíl alantochoria jako placenta fetalis (Marvan et al., 2007, s. 75). Placenta skotu se nazývá kotyledonová syndezmochoriální (placenta cotyledonata epitheliochorialis), tzn., že klky placenty jsou vytvořené pouze na několika okrscích označovaných jako kotyledony, které vrůstají do karunkul děložní sliznice matky a vytváří tak placentomy (Doležel et al., 2000). Placentomy jsou maximálně vyvinuty ve středu obřezlého děložního rohu a docela malé jsou v nebřezím rohu (Burdych et al., 2004). Krypty karunkul jsou vystlané epitelem, ten se ke konci gravidity oplošťuje a před porodem zcela zaniká. Jedná se o zrání placenty, které je nezbytným předpokladem samovolného odchodu lůžka, dochází tedy k vypuzení fetální placenty bez zbytků mateřské (tzv. nepravá placenta). Krev matky je od krve plodu (po zániku epitelu karunkul) oddělena 5 bariérami placenta má syndezmochoriální charakter (Doležel et 21

al., 2000). Tento druh placenty neumožňuje přechod imunoglobulinů z krve matky do krve plodu a mláďata se rodí bez protilátek, zdrojem imunoglobulinů je mlezivo (Jelínek et al., 2003). 3.7 Gravidita Gravidita, též březost, je fyziologický stav samice, kdy se v děloze vyvíjí jeden nebo více plodů (Hampl, 1971). Začíná oplodněním vajíčka a končí narozením mláděte při porodu, přitom zahrnuje další základní aspekty jako implantace a placentace (Reece, 1998). Graviditu lze rozdělit na tři fáze (trimestry): ovulární fáze (do stadia expandované blastocysty), embryonální fáze (do stadia, kdy nelze u konceptu rozeznat jeho druhovou příslušnost) a fetální fáze (do stadia, kdy plod nese podobu dospělce) (Jelínek et al., 2003). Průměrná délka březosti je u skotu 280 285 dní, s rozmezím 270 300 dní (Burdych et al., 2004). Prakticky se počítá od dne posledního zapuštění nebo inseminace, fakticky začíná oplozením. Je-li březost z různých důvodu ukončena dříve, než udává dolní hranice, jedná se o zkrácenou březost a předčasný porod. Je-li však březost ukončena po uplynutí horní hranice, jedná se o prodlouženou březost a opožděný porod (Doležel et al., 2000). Na délku gravidity mají vliv různé faktory jako plemenná příslušnost, věk a počet překonaných gravidit, způsob výživy a ošetřování, počet plodů a jejich pohlaví, roční období aj. U plemenné příslušnosti má rozhodující význam ranost plemene u raných plemen je délka gravidity kratší a u později dospívajících plemen je delší (Kudláč et al., 1977). Skot je zvíře uniparní v děloze se vyvíjí zpravidla jen jeden plod, výskyt dvojčat a víceplodých gravidit je u skotu výjimkou (Kudláč et al., 1977). Abnormálním neboli chorobným mnohoplodím je označován stav, kdy počet vyvíjejících se plodů v děloze přesahuje druhově obvyklou normu. U krávy je tomu tak při březosti s třemi a více plody. Březost s dvojčaty probíhá zpravidla bez větších komplikací, ty se však dostavují při porodu (Doležel et al., 2000). V abnormálních případech gravidity může dojít k uhnízdění oplozeného vajíčka a k vývoji zárodku mimo dutinu děložní, např. ve vejcovodu nebo v dutině břišní. Jedná se o mimoděložní březost. Jelikož zárodek mimo dělohu nenachází vhodné prostředí k dalšímu vývoji, hyne a je resorbován (Hampl, 1971). 22

3.7.1 Matka během gravidity V průběhu gravidity dochází u matky k řadě významným změnám, jak na pohlavních orgánech, tak i v celém organismu mění se látkový metabolismus, funkce některých orgánových systémů i psychika zvířete. Účelem těchto změn je umožnit nerušený vývoj konceptu a zajistit jeho nároky na výživu, připravit matku k porodu a mléčnou žlázu ke tvorbě mleziva a mateřského mléka (Doležel et al., 2000). 3.7.1.1 Změny na pohlavních orgánech Na vaječníku zůstává až do porodu žluté tělísko, produkuje progesteron a chrání tak březost (Jelínek et al., 2003). V důsledku toho ustává ovulační činnost vaječníků a nová říje se znovu objevuje až po porodu (Hampl, 1971). Postupným zvětšováním dělohy jsou pak vaječníky postupně odtlačovány směrem ventrálně, zvětšuje se jejich závěsný vaz a již od 4. měsíce přestávají být per rektum hmatné (Doležel et al., 2000). Děloha podléhá rozsáhlejším změnám zvětšuje se, zvyšuje se její hmotnost, stěna obřezlého děložního rohu se s růstem ztenčuje a ve všech vrstvách dělohy probíhají morfologicko-funkční změny, mění se i její umístění a zvětšují se široké vazy děložní. Hmotnost dělohy se za gravidity zvětší 15 20krát, vnitřní prostory asi 400krát a tloušťka stěny děložní je ke konci gravidity poloviční. V 5. 6. měsíci děloha klesá hluboko do dutiny břišní, odtlačuje dorzálně a kraniálně bachor a kličky tenkého střeva, její kaudální úseky se přibližují k rektu a pánevnímu vchodu (Doležel et al., 2000). Krček děložní roste do délky i do šířky, zvyšuje svoji hmotnost a mění svoje umístění obdobně jako celá děloha. Hmotnost krčku je ke konci gravidity 4 5krát vyšší a jeho délka asi 2krát větší. Sliznice produkuje zvýšené množství zahuštěného hlenu, který krček dokonale uzavírá a brání pronikání choroboplodných zárodků do dělohy (Doležel et al., 2000). K zahušťování hlenu dochází již na začátku gravidity (Kudláč et al., 1977) a k jeho rozpouštění dochází krátce před porodem vlivem, vysoké hladiny estrogenů (Doležel et al., 2000). Změny na pochvě nejsou tolik výrazné. S posunem dělohy hlouběji do dutiny břišní dochází k jejímu prodlužování, sliznice je edematóznější a je pokryta řídkým hlenem. Ke konci gravidity dochází k výraznému zvětšení stydkých pysků, ztrácí se jejich kožní kresba (Doležel et al., 2000) a stěny pochvy silně mohutnějí (Kliment et al., 1989) 23

3.7.1.2 Změny v metabolismu Na začátku gravidity roste intenzita látkové výměny zvyšuje se příjem krmiva a využití živin, ukládání podkožního tuku je vyšší a roste živá hmotnost. Zlepšuje se výživný stav zvířete a obrysy těla se zaoblují (Jelínek et al., 2003). S růstem dělohy roste také objem břicha, případně se mění jeho tvar. U krav se často objevuje asymetrie břicha v důsledku ventrolaterálního vyklenutí stěny břišní na pravé straně a břicho dostává hruškovitý tvar (Doležel et al., 2000). Z hlediska výživy se zvyšujícími se nároky plodu, který se živý na úkor matky, může dojít při nedostatečné výživě ke zhoršení výživného stavu plemenice (Kliment et al., 1989). Naopak i zvýšený příjem krmiva, zejména při nedostatečném pohybu, může působit na plemenici škodlivě a vyvolávat kolikové bolesti (Doležel et al., 2000). Hladina minerálních látek v krvi se snižuje; při nesprávné výživě vznikají vážné zdravotní problémy. Velmi důležité jsou poměry mezi Ca : P a Ca : Mg. Jelikož se jejich hladina ke konci gravidity pohybuje na spodní hranici, zatímco hladina draslíku stoupá, krev má sklon k acidóze (Kliment et al., 1989). Díky vysoké intenzitě metabolismu je potřeba vyšší zásobování těla kyslíkem, proto dochází ke zvyšování dechové frekvence (Doležel et al., 2000). I srdeční frekvence mírně stoupá a krevní tlak je labilnější (Kliment et al., 1989). Zvyšuje se množství krve, poměr erytrocytů a leukocytů zůstává zachován; výraznější změny nastávají ke konci březosti, kdy stoupá počet leukocytů. Tělesná teplota je mírně zvýšená (Doležel et al., 2000). Zatížení ledvin v graviditě je vyšší. Placentární estrogeny snižují dráždivost svaloviny močového měchýře a močovodů a v moči se často nachází stopy bílkovin a acetonových látek, poukazující na nedostatečné odbourávání živin. V posledních týdnech gravidity je také častá glykosurie (Doležel et al., 2000). U březích zvířat dochází často k otokům. Příčinou je značné rozšíření cév (kvůli zajištění výživy plodu), zvýšená srdeční zátěž a nadměrné zadržování vody. Otoky jsou lokalizovatelné v oblasti podbřišku, na mléčné žláze a v okolí vnějších pohlavních orgánů, méně často na končetinách (Doležel et al., 2000). Velmi významné jsou změny na mléčné žláze. Jsou řízeny hormonálně žlázami s vnitřní sekrecí a placentou. Dochází k růstu a rozvoji žlaznatého parenchymu a 24

intersticiální tkáně, mléčná žláza se zvětšuje a pár dní před porodem se již vytváří nezralé mléko (Doležel et al., 2000). Změny jsou patrné i na rozích a paznehtech. V období zlepšené výživy, zpravidla v první polovině březosti, se na rozích a paznehtech vytváří prstencové valy, kdežto v období zhoršené výživy se vytváří vroubky (Hampl, 1971). 3.7.1.3 Změny v chování Kromě změny v potravních návycích jsou plemenice v době gravidity obecně klidnější, více leží, protože se snadno unaví a jsou na sebe více opatrné (Jelínek et al., 2003). V poslední třetině březosti dochází k rapidnímu růstu plodu a plemenice jsou těžší a pomalejší (Veselý, 2007), v pohybu se stávají nemotornými a v době před porodem jsou neklidné (Doležel et al., 2000). 3.7.2 Hormonální řízení gravidity Mezi nejdůležitější hormony zajišťující normální průběh gravidity patří adenohypofyzární gonadotropiny (FSH, LH), chemicky klasifikované jako glykoproteiny, a steroidní hormony progesteron a estrogeny (Reece, 1998). Rané embryo při kontaktu s děložní sliznicí dráždí přítomné receptory a pomocí nervových drah předává nadřazeným centrům informaci o své přítomnosti. Nedochází tak k vyloučení děložního prostaglandinu F 2α a z periodického žlutého tělíska se stává graviditní žluté tělísko (Jelínek et al., 2003). Žluté tělísko nadále produkuje progesteron a ten negativní zpětnou vazbou tlumí sekreci gonadoliberinů v hypotalamu a přes ně následně tlumí sekreci gonadotropinů v adenohypofýze (Reece, 1998). Vlivem jejich nízké hladiny tak nedochází k zrání dalších folikulů a obnovení pohlavního cyklu. Postupně však dochází ke zvyšování hladiny LH v krvi, který je převážně placentárního původu a má velký význam pro přípravu mléčné žlázy před porodem a zahájení laktace po porodu (Jelínek et al., 2003). Progesteron je hormon syntetizovaný žlutým tělískem a za gravidity také placentou a v kůrou nadledvin, přičemž žluté tělísko zůstává hlavním zdrojem, a to až ke konci gravidity, kdy má významnou roli i placenta (Doležel et al., 2000). Aktivity spojené s progesteronem probíhají často společně s estrogeny a obvykle jejich předběžné působení vyžadují (Reece, 1998). Koncentrace progesteronu v krvi prudce roste a po 50. 25

dnu gravidity mírně klesá, výrazný propad produkce nastává až těsně před porodem. Funkce progesteronu spočívá především v blokování dozrávání folikulů a následné ovulace (regulace sekrece gonadotropinů), dále podněcuje sekreční aktivitu žlázek dělohy pro produkci uterinního mléka, podporuje uzavírání krčku děložního a má vliv na implantaci blastocysty v děloze. V neposlední řadě umožňuje rozvoj žláznatého parenchymu mléčné žlázy a před porodem přispívá k poklesu střevní peristaltiky (Jelínek et al., 2003). Estrogeny jsou na začátku gravidity produkované ovarii a později placentou, malé množství produkuje i kůra nadledvin (Doležel et al., 2000). Estrogeny zpětnovazebně ovlivňují sekreci gonadotropinů, způsobují zadržování vody v těle vedoucí k otokům a ovlivňují látkový a minerální metabolismus, umožňují adaptaci dělohy k přítomnosti rostoucího zárodku (Jelínek et al., 2003). Dále estrogeny stimulují růst vývodných cest mléčné žlázy a regulují sekreci LH (Reece, 1998). Hladina estrogenů v krvi je na začátku gravidity nízká a později prudce stoupá, zhruba okolo 250. dne (Jelínek et al., 2003). Vysoká hladina placentárních estrogenů krátce před porodem rozpouští zátku hlenu krčku děložního a připravuje matku na porod (Doležel et al., 2000). 3.7.3 Růst a vývoj plodu Založením orgánů přibližně v první třetině březosti přechází koncept ze stadia embryonálního do stadia fetálního. Intrauterinní vývoj plodu je charakterizován jeho kontinuálním zvětšováním, zvyšováním hmotnosti a pokračujícím zráním a zdokonalováním funkční způsobilosti jak jednotlivých orgánových systémů, tak i plodu jako celku (Doležel et al., 2000, s. 13). Jednotlivé orgánové soustavy se postupně vyvíjí a vstupují do aktivní látkové výměny s různými zvláštnostmi (Doležel et al., 2000). Jedním z prvně se formujících systémů je krevní oběh. Srdce skotu začíná svou činnost již 22. den gravidity, frekvence srdečních stahů je vysoká a ke konci březosti více než dvojnásobná než u dospělého jedince; auskultace srdečních ozev není jednoduchá, bývá rušena šelesty z trávicí soustavy. I pohlavní orgány zahajují svoji vegetativní činnost již v rané fázi březosti, vytvářené hormony jsou nezbytné pro následující diferenciaci vývodných pohlavních cest (Doležel et al., 2000). 26

3.7.4 Embryonální mortalita a zmetání Odumření konceptu během gravidity nastává z nejrůznějších příčin a může k němu dojít v kterémkoliv stadiu gravidity (Doležel et al., 2000). Při odumření embrya (embryonální mortalita) dochází zpravidla k jeho resorpci, aniž by se objevily klinické příznaky upozorňující na tento stav. Pokud dojde k odúmrti plodu, může být plod z dělohy vypuzen jako cizí předmět, nebo je v ní zadržen a podléhá postmortálním změnám mumifikaci (resorpce plodových vod a tkání plodu), maceraci (plod se mění v kašovitou hmotu, v níž zůstávají kosti) nebo dochází ke hnilobnému rozkladu (tzv. emfyzém, odumření plodu a současná infekce hnilobotvornými bakteriemi) (Kudláč et al., 1977). Jestliže oplozené vajíčko nebo blastocysta odumře ještě před polovinou estrálního cyklu, dochází k regresi žlutého tělíska a samice se přebíhá v pravidelných intervalech. Odumře-li embryo později, regrese žlutého tělíska se opožďuje a říje se znovu opakuje v nepravidelných, prodloužených intervalech (Kudláč et al., 1977). Zmetáním neboli abortem označujeme stav, při kterém dochází k předčasnému přerušení gravidity a plod vypuzený z dělohy je neschopný mimoděložního života (Kudláč et al., 1977). Časné zmetání je od 45. dne gravidity do poloviny délky gravidity a pozdní zmetání od poloviny délky gravidity do 210. dne gravidity. Po 210. dnu se již jedná o předčasný porod (Burdych et al., 2004). 3.8 Detekce gravidity Kontrola výsledků zabřezávání je jedním z nejdůležitějších opatření v reprodukci skotu. Včasné rozpoznání gravidity v průmyslové velkovýrobě je dnes téměř nutností, jelikož se používají metody synchronizace říje, a tím se i zvyšují počty zvířat osemeněných v krátkém čase. Výsledek zabřezávání je tak třeba znát co nejdříve nejen z ekonomického hlediska, ale i z důvodů eliminace jalových zvířat a plánování porodních prostorů (Kliment et al., 1989). Pro úspěšné řízení a ovlivňování reprodukčního procesu je nezbytná každodenní znalost o každém zvířeti v jaké fázi reprodukčního cyklu se nachází, do jaké míry je mu třeba věnovat pozornost a jestli je průběh pohlavních funkcí ve fyziologické normě (Velechovská, 2007). 27

Za první příznak gravidity se obecně pokládá nedostavení se následující říje, cca 3 týdny po zapuštění/provedené inseminaci. Říha (1995) však uvádí, že i při pečlivé a přesné detekci říje nemusí být tato diagnóza správná, jelikož až u 7 % březích krav se mohou v průběhu gravidity dostavovat určité příznaky říje a další inseminací takových zvířat by mohlo dojít k úhynu embrya či plodu. Naopak i při dlouhodobém nedostavení se říje může být podle Klimenta et al. (1989) zvíře jalové, a to v případě, pokud se u plemenice vyskytnou poruchy v pohlavní činnosti, které narušují pravidelný estrální cyklus, jako např. perzistující žluté tělísko nebo atrofické (regresní) změny na vaječnících. Metody detekce gravidity se rozdělují na metody přímé klinické a na metody nepřímé laboratorní (Doležel et al., 2000). 3.8.1 Klinické metody Při klinických metodách je předmětem zájmu samotná plemenice, zvíře je vyšetřováno přímo a výsledek je znám ihned (Jelínek et al., 2003). Tyto metody jsou velmi vhodné pro praktickou činnost veterinárního lékaře, jelikož jsou nenáročné na materiál a zvláštní přístroje, jsou nenáročné časově a jsou ekonomicky úsporné; výjimku tvoří pouze sonografické vyšetření (Doležel et al., 2000). Klinické metody se dělí na vyšetření zevní, vnitřní a vyšetření speciální (Doležel et al., 2000). 3.8.1.1 Zevní klinické vyšetření Posuzuje se pohlavní chování plemenice, utváření břicha a provádí se zevní vyšetření pohlavního ústrojí (Doležel et al., 2000). Vyšetřuje se třemi různými způsoby, a to adspekcí (pohledem), palpací (hmatem) a auskultací (poslechem) (Kliment et al., 1989). Cílem vyšetření je přes stěnu břišní vypalpovat zvětšenou dělohu, zaregistrovat pohyby plodu a případně zjistit srdeční ozvy (Jelínek et al., 2003). U skotu je tato metoda detekce méně vhodná, jelikož spolehlivé výsledky dává až relativně pozdě, zpravidla od 2. poloviny březosti (Doležel et al., 2000). Typické je celkové zvětšení břicha, asymetrie v dolní části břicha a ke konci gravidity dochází ke zvětšování mléčné žlázy (Doležel et al., 2000). Možné je pozorovat 28

i četné otoky v oblasti podbřišku i na končetinách (Kliment et al., 1989). U krav v 6. 7. měsíci lze již pozorovat aktivní pohyby plodu, a to hlavně při dojení nebo po napojení studenou vodou (Doležel et al., 2000). Palpace plodu neboli balotáž se u skotu provádí položením pěsti nebo dlaně ruky před pravou předkolenní řasu zvířete a rytmickým tlakem na břišní stěnu se rozhoupává děloha. Plod tak naráží na stěnu břišní a tím i na ruku vyšetřujícího (Doležel et al., 2000). Pokud plod není nahmatán na pravé straně břicha, je nutné se o to pokusit na levé straně (Kliment et al., 1989). Srdeční ozvy lze u plodu registrovat až od konce 7. měsíce gravidity (Doležel et al., 2000). Vyšetření se provádí odposlechem na pravé straně těla, případně na levé, uchem nebo fonendoskopem. Ozvy mohou být rušeny střevní peristaltikou (Kliment et al., 1989). Doležal et al. (2000) dále uvádějí, že určitým příznakem zabřeznutí je i utváření stydkých pysků, zejména u jalovic. U nebřezích zvířat jsou kožní řasy uspořádány k stydké štěrbině šikmo, zatímco u březích zvířat jsou uspořádány vodorovně. 3.8.1.2 Vnitřní klinické vyšetření Provádí se vaginálně nebo rektálně. Při vnitřním vyšetření je nezbytné mít k dispozici všechny anamnestické údaje o plemenici, pouze datum posledního zapuštění či inseminace nemusí být vždy dostačující (Doležel et al., 2000). Při vyšetřování se musí postupovat opatrně, aby nedošlo k poranění orgánů, případně nedošlo k ohrožení gravidity (Kliment et al., 1989). Vaginální vyšetření Adspekce vagíny za použití poševního zrcátka (spekula) nebo její manuální vyšetření se u skotu téměř nepoužívá (Doležel et al., 2000). Jedná se pouze o doplňující vyšetření, kterým je možné zjistit změny na poševní sliznici, stěně pochvy a na jejím umístění (Kliment et al., 1989). Pokud se při posouzení hlenu krčku děložního na roztěru nezjistí 23. 26. den po připouštění/inseminaci, typické kapraďovité útvary svědčící o říji, plemenice je považována za březí (Louda et al., 2001). 29