A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích)

A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích)

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Alici Šedivé Neckářové za odborné vedení práce, cenné rady, připomínky a čas, který mi věnovala při konzultacích. Děkuji také mé rodině za podporu během celého studia a všem respondentům, kteří byli ochotni účastnit se dotazníkového šetření a poskytli mi potřebné informace.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích) Bakalářská práce Autor: Lucie Ryglová Vedoucí práce: Ing. Alice Šedivá Neckářová Jihlava 2012

Copyright 2012 Lucie Ryglová

Abstrakt RYGLOVÁ, Lucie: A kam se vydat na cestu poslední? (problematika eutanazie v České republice a okolních zemích). Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Alice Šedivá Neckářová. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 55 stran. Bakalářská práce je zaměřena na problematiku eutanazie a okolností s ní spojených. V teoretické části práce je přiblížena charakteristika eutanazie, paliativní péče a dříve vysloveného přání. V rámci práce je také uveden postoj České republiky a blízkých evropských zemí k tomuto citlivému tématu. V praktické části práce jsou uvedeny výsledky dotazníkového šetření, jehož cílem bylo získání názorů občanů České republiky na eutanazii. Klíčová slova: Eutanazie. Asistovaná sebevražda. Paliativní péče. Dříve vyslovené přání. Turistika smrti. Abstract RYGLOVÁ, Lucie: And where to go on the last journey? (the issue of euthanasia in the Czech Republic and neighbouring countries). Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Consultant of the thesis Ing. Alice Šedivá Neckářová. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2012. 55 pages. This bachelor thesis is focused on the issue of euthanasia and circumstances associated with it. In the theoretical part is introduced the characteristic of euthanasia, paliative care and previously expressed wishes. The thesis also shows the attitude of the Czech Republic and neighbouring countries to this sensitive topic. In the practical part of this thesis are presented results of a questionnaire survey whose aim was to obtain citizens' opinions on euthanasia. Key words: Euthanasia. Assisted suicide. Palliative care. Previously expressed wishes. Death tourism.

OBSAH Úvod... 9 1 Cestovní ruch a eutanazie... 10 2 Eutanazie... 11 3 Paliativní péče... 12 4 Dříve vyslovená přání... 13 4.1 Living will... 13 4.2 Health care proxy... 13 5 Legalizace ano či ne?... 15 6 Problematika eutanazie ve vybraných evropských zemích... 17 6.1 Česká republika... 18 6.2 Nizozemí... 21 6.3 Belgie... 22 6.4 Lucembursko... 23 6.5 Švýcarsko... 23 7 Dotazníkové šetření... 24 7.1 Cíle a metodika šetření... 24 7.2 Výsledky šetření... 24 7.3 Vyhodnocení dotazníkového šetření... 44 Závěr... 45 Seznam použitých informačních zdrojů... 47 Seznam ilustrací... 50 Seznam příloh... 52

Úvod Co se nám vybaví při vyslovení termínu eutanazie? Pomoc trpícímu či vražda člověka? Každý z nás jistě zastává svůj názor a jedná se o názory velmi rozporuplné - někteří jsou pro eutanazii, jiní proti, někteří stále nevědí, jaký postoj k ní zaujmout. V posledních letech se o eutanazii stále více diskutuje, a to nejen v České republice, ale také v mnoha jiných evropských zemích. Má však česká veřejnost o eutanazii dostatek informací? Eutanazie je citlivým tématem, jelikož je spojena s koncem lidského života. Pro mnoho zemí je toto téma stále tabu. Za několik posledních let se i v České republice objevilo několik hnutí, která bojovala za uzákonění eutanazie, ale také hnutí, která šířila petice proti eutanazii a dožadovala se zachování práva na život. V médiích se občas také vyskytne zmínka o eutanazii. Nejčastěji je to v souvislosti s debatami o její legalizaci či s výzkumy o veřejném mínění. Na téma eutanazie najdeme také množství odborných knih či článků. Otázkou však zůstává, s jakým zdrojem informací přicházejí čeští občané nejčastěji do styku a na kolik tyto informační zdroje ovlivňují jejich mínění. Téma bakalářské práce A kam se vydat na cestu poslední? jsem si zvolila proto, že mě problematika eutanazie velmi zajímá. Zároveň se jedná o aktuální téma, které názorově rozděluje českou společnost do několika skupin podle toho, zda s ní souhlasí či nikoliv. Zajímaly mě tedy i názory a míra informovanosti českých občanů. Bakalářská práce se dělí na dvě části na část teoretickou a část praktickou. V první části, části teoretické, jsou vysvětleny základní pojmy - eutanazie, paliativní péče a dříve vyslovené přání. Dále jsou zde uvedeny rozdílné názory na legalizaci eutanazie, postoj k eutanazii v České republice a blízkých evropských zemích. Tato část práce byla vypracována na základě studia bibliografických a elektronických zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu použitých informačních zdrojů. Ve druhé části, části praktické, bylo provedeno dotazníkové šetření s cílem zjistit názory českých občanů, zhodnotit, jaké postoje v naší společnosti převládají a jaký přehled a vědomosti o problematice eutanazie čeští občané mají. Výsledky šetření byly zaznamenány do grafů, tabulek a celkově zhodnoceny. 9

1 Cestovní ruch a eutanazie Cestovní ruch je dle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO United Nations World Tourism Organization) definován jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času a služebních cest (osoba nesmí být odměňována ze zdrojů navštíveného místa) [1]. Cestovní ruch se vyskytuje v různých druzích a formách. Pro druhy cestovního ruchu je směrodatný způsob realizace, zatímco pro formy cestovního ruchu motiv účasti na cestovním ruchu. Druhy cestovního ruchu můžeme rozlišovat dle místa realizace (domácí, zahraniční), dle délky pobytu (krátkodobý, dlouhodobý), dle způsobu zabezpečení (organizovaný, neorganizovaný) a podobně. Mezi zajímavé formy cestovního ruchu můžeme zařadit např. zdravotní turistiku, kulinářskou turistiku, filmový cestovní ruch, dark tourism a další [1]. Mezi druhy ani formami cestovního ruchu však nenajdeme tzv. turistiku smrti či sebevražednou turistiku - ačkoli se s těmito termíny můžeme běžně setkat v literatuře i médiích. Cílem této turistiky je ukončení života člověka - můžeme tedy říci, že se jedná pouze o turistiku jednosměrnou, turistiku, která vede právě za eutanazií. Turistika smrti nemá s cestovním ruchem příliš mnoho společného cestující osoba sice tráví určitý čas mimo své obvyklé prostředí a také po dobu kratší než jeden rok, ovšem nenavštěvuje tuto zemi za účelem trávení svého volného času, ale za účelem ukončení života. Tito turisté jsou v podstatě nuceni provozovat tuto turistiku z toho důvodu, že jim není umožněno legálně ukončit svůj život prostřednictvím eutanazie v jejich vlastní zemi. O eutanazii se v poslední době hovoří čím dál častěji, důvodem jsou mimo jiné také pokroky v medicíně - dochází k prodlužování života, je více brána v potaz autonomie člověka jsou stavěny do popředí jeho vlastní přání a zájmy, ale na druhou stranu se také hovoří o významu života člověka s ohledem na jeho kvalitu a smysl. V podstatě existují dva možné přístupy k umírajícím eutanazie a paliativní péče (Munzarová, 2005, s. 11, 12). 10

2 Eutanazie Výraz eutanazie vznikl složením dvou řeckých slov - slova eu, což znamená dobrý a thanatos, čili smrt. Spojení eutanazie tedy znamená dobrá smrt. Staří Řekové takto označovali ukončení života se zachováním cti a důstojnosti (Kabela, 2001, s. 143). Oproti původnímu pojetí slova eutanazie - tedy dobrá smrt, dochází v poslední době k mnohem těsnějšímu výkladu tohoto slova, eutanazie je chápána především jako lékařské jednání, které vede k navození či uspíšení smrti druhého člověka (Špinková, Špinka, 2006, s. 8). Je však třeba rozlišovat různé významy tohoto slova: 1. Aktivní a pasivní eutanazie Aktivní eutanazií, jak už sám název vypovídá, se rozumí aktivní jednání druhého člověka, jehož záměrem je ukončit život osoby (pacienta). Naproti tomu pasivní eutanazie je takové jednání, kdy druhá osoba nepokračuje v léčbě pacienta, čímž uspíší jeho smrt, avšak jedná se o smrt do jisté míry přirozenou. Ačkoli se výraz pasivní eutanazie hojně používá, autoři odborné literatury 1 se velmi často shodují, že by v tomto případě neměla být o eutanazii vůbec řeč. Blízká aktivní eutanazii je asistovaná sebevražda - jedná se o situaci, kdy je nemocnému lékařem podán smrtící lék, který nemocný sám užije. 2. Přímá a nepřímá eutanazie Přímá eutanazie je takové počínání, jehož záměrem je ukončení života druhé osoby (pacienta). Nepřímá eutanazie nemá za cíl usmrcení člověka, naopak je jejím cílem trpícímu člověku pomoci zmírnit bolest. Ke smrti dochází v důsledku podání většího množství tišících prostředků, čímž dojde k předávkování pacienta. 3. Dobrovolná a nedobrovolná eutanazie Toto dělení eutanazie je třeba chápat z pohledu pacienta, čili člověka nemocného či trpícího. Dobrovolná eutanazie je eutanazie provedená na základě rozhodnutí pacienta, zatímco eutanazie nedobrovolná je prováděna z rozhodnutí rodiny či lékaře v případě, kdy se pacient nachází v takovém stavu, že není schopen sám o tomto rozhodnout a své přání vyslovit (Špinková, Špinka, 2006, s. 11-14). 1 viz. Munzarová, 2008, s. 20-21; Špinková, Špinka, 2006, s. 12 11

3 Paliativní péče Paliativní péče není alternativou k eutanazii, je však odpovědí na stejnou situaci (Špinková, Špinka, 2006, s. 33). Termín paliativní péče pochází z latinského slova pallium, což znamená maska či pokrytí, zakrytí. Paliativní péče má tedy v podstatě maskovat účinky neléčitelné choroby (Munzarová, 2008, s. 41). Paliativní péče se zabývá péčí o nevyléčitelně nemocné s ohledem na jejich důstojnost a kvalitu života, snaží se co možná nejvíce minimalizovat bolest nemocných v poslední fázi života a zároveň plnit přání a potřeby pacientů. Péče klade velký důraz na nejbližší osoby nemocného, umožňuje jim, aby jeho poslední chvíle prožili ve vzájemné blízkosti. Zároveň vytváří podporu pro rodinu a přátele, a to i po smrti pacienta (Kalvach, Mareš a kol., 2004, s. 8). Paliativní péči je možno praktikovat v nemocničních zařízeních, v domácím prostředí či v hospicích. Výraz hospic pochází ze slova hospitium čili útulek. Hospicová péče je užším pojmem než péče paliativní, jelikož je určena pro pacienty, kteří se nachází v konečném stavu choroby. Paliativní péči je možné využívat již v prvních fázích nemoci spolu s léčebnými postupy, které mohou mít pozitivní vliv na průběh nemoci (Munzarová, 2008, s. 42). Hospice fungovaly již za Římské říše a ve středověku jednalo se o útulky či přístřešky pro pocestné, nemocné, rodící ženy, apod. Představitelkou moderní paliativní a hospicové péče je angličanka Cicely Saunders, zakladatelka Hospice sv. Kryštofa v Londýně, který byl uveden do provozu v roce 1967. V České republice je významnou představitelkou MUDr. Marie Svatošová, která se zasloužila o postavení prvního hospice u nás hospice Svaté Anežky České v Červeném Kostelci (Munzarová, 2005, s. 69, 70). V roce 2002 bylo ve více než 100 zemích na celém světě evidováno přes 8 000 zařízení paliativní péče, z toho zhruba 3 000 těchto zařízení v Evropě a 4 000 v Severní Americe. V posledních dvou desetiletích došlo k rychlému rozšíření paliativní péče, a to zejména ve vyspělých státech. Např. v USA bylo v roce 1982 v těchto zařízeních ošetřováno 25 000 pacientů, v roce 2003 již 950 000 pacientů! Rozvoj paliativní péče je ovlivněn demografickými změnami především nárůstem počtu starších obyvatel. Právo pacientů na komplexní paliativní péči bylo kodifikováno Radou Evropy roku 12

1999 v dokumentu nazvaném Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných (Sláma, Špinka, 2004, s. 11, 12). Munzarová (2005, s. 12) uvádí, že příkladná paliativní péče je velmi důležitá, a to také z toho důvodu, aby nedocházelo k tolika žádostem o eutanazii. Lékaři a zdravotníci by měli k pacientům přistupovat tak, aby ze strany pacientů k těmto žádostem nedocházelo což by mj. svědčilo o selhání lékaře a zdravotní péče. 4 Dříve vyslovená přání Dříve vyslovená přání lze definovat jako přání pacienta ohledně budoucí léčby, pro případ, že v budoucnosti nebude moci tato svá přání vyjádřit. Dříve vyslovená přání jsou obecným pojmem dají se realizovat prostřednictvím living will, což je předem sepsaná listina s přáními pacienta nebo prostřednictvím health care proxy, kdy je určen zástupce pacienta (Peterková in Císařová et al, 2010, s. 39, 40). 4.1 Living will Living will (nebo také životní vůle) je písemný dokument, kterým člověk vyjadřuje přání ohledně své léčby a upřednostňovaných léčebných postupů v případě, že se v budoucnu ocitne v takové situaci, kdy nebude moci svá přání vyjádřit, nebo bude-li smrtelně nemocný. Nedostatkem tohoto dokumentu je, že bývá sepsán dlouho dopředu pacient tedy nemůže při sepisování této vůle předvídat povahu nemoci a její průběh. Je tedy možné, že pokud by se pacient mohl vyjádřit okamžitě při vzniklé situaci, měl by zcela jiný názor. Navíc, velké množství těchto vůlí je sepsáno pouze v obecných bodech, takže není lehké si je u vzniklé zdravotní situace jednoznačně vyložit. Lékař si pak nemusí být zcela jist přáním pacienta, z důvodu nejasné formulace a může se stát, že bude v domnění, že jedná v souladu s těmito přáními, dělat přesný opak (Pollard, 1996, s. 162-164). 4.2 Health care proxy Health care proxy, neboli určení zástupce pacienta, je umožněné např. ve Spojených státech. Podstatou je, že pacient svěří rozhodování o své osobě blízkému člověku tato osoba, která musí být způsobilá a starší 18 let, musí pacienta dobře znát, umět 13

interpretovat jeho přání a umět přání vyjednat s lékařem pacienta a rodinnými příslušníky. Důležité je, aby pověřená osoba byla schopna rozhodovat se v souladu s pacientovým přáním, nikoliv na základě svých vlastních postojů k dané věci. Problém může nastat ve chvíli, kdy se lékař domnívá, že zástupce pacienta se rozhoduje v rozporu s pacientovým přáním potom je třeba, aby lékař vyhledal pomoc u kolegů či právníků (Vácha in Císařová et al, 2010, s. 15, 16). Cílem dříve vyslovených přání je např. zajistit autonomii pacienta, odstranit jeho obavy z nežádoucích zákroků, seznámení s možnostmi léčby, přiblížení přání nemocného jeho rodině, ale také lékaři, kterému tato přání mohou pomoci při vlastním rozhodování. V praxi však jsou tyto dokumenty častěji využívány, jedná-li se o ukončení léčby pacienta, nikoliv při výběru různých léčebných možností (Munzarová, 2005, s. 17, 18). Příkladem je přání pacienta nebýt resuscitován, vyjádření nesouhlasu s udržující léčbou v případě komatu, demence či umírání na terminální nemoc. (Vácha in Císařová et al, 2010, s. 15). Výše závaznosti dříve vysloveného přání je dána právní úpravou jednotlivých států, která je v současnosti velmi různorodá. Peterková (2010) uvádí čtyři typy přístupu k dříve vyslovenému přání: a) V národním právním řádu existuje speciální zákonná úprava dříve vyslovených přání, které jsou prima facie uznané za závazné, a na které lze nedbat jen v případě, že pro takovýto postup existuje přesvědčivý důvod (Velká Británie, Německo, Rakousko, Španělsko, Maďarko, Finsko, Belgie, Nizozemí). b) V národním právním řádu existuje speciální zákonná úprava dříve vyslovených přání, která výslovně dříve vyslovená přání vymezuje jako pouhá doporučení pro určitý postup (Francie). c) Právní řád neobsahuje žádné specifické další ustanovení o dříve vyslovených přáních, nicméně do budoucna se o zákonné úpravě uvažuje (Švýcarsko, Itálie, Česká republika, Portugalsko). d) Právní řád neobsahuje speciální ustanovení o dříve vysloveném přání, a do budoucna se o ničem takovém neuvažuje (Bulharsko, Litva, Turecko, Řecko, Norsko, Slovensko, Srbsko). Dříve vyslovené přání však nikdy nemá absolutní závaznost - je na lékařově uvážení zda se jím bude řídit. Pacientovo přání totiž může být v nesouladu s odborným názorem 14

lékaře, jeho náboženským vyznáním (v takovém případě má však pacient právo na péči jiného lékaře) nebo může být protiprávní - jedná-li se například právě o aktivní eutanazii (Peterková in Císařová et al, 2010, s. 40, 41). Otázky také vzbuzuje fakt, komu lze umožnit dříve vyslovené přání závazně formulovat - zda nechat přání vytvořit pouze způsobilé pacienty, vyspělé nezletilé (osoby starší 16 ti let) či pouze zletilé, anebo jen ty osoby, které se nacházejí v terminálním stadiu onemocnění (Peterková, Kops in Císařová et al, 2010, s. 65)? 5 Legalizace ano či ne? V posledních letech se v České republice o problematice eutanazie často velmi diskutuje. Nejvíce se v souvislosti s tímto tématem hovoří o asistované sebevraždě, dobrovolné eutanazii, ale také eutanazii nedobrovolné (Špinková, Špinka, 2006, s. 15). Pokud se zamýšlíme nad tím, zda být pro či proti eutanazii musíme nejdříve vzít v potaz, že existují různé významy tohoto slova (viz kapitola 1). Hovoříme-li o eutanazii aktivní nebo dobrovolné, je třeba si uvědomit, jaké příčiny nemocného k žádosti o eutanazii vedou. Ačkoli bychom mohli předpokládat, že nejčastějším důvodem je nesnesitelná bolest či utrpění, Munzarová (2008, s. 23) uvádí, že mezi hlavní příčiny takovýchto žádostí patří pocit opuštěnosti, osamělosti, ztráty smyslu života, ztráty důstojnosti, strach ze smrti, strach z umírání či pocit nemocného, že je ostatním na obtíž. Rotter (1999, s. 99) uvádí, že by se nemělo vyhovět žádosti o eutanazii ani u nevyléčitelně nemocného člověka. Tvrdí, že požaduje-li pacient, který je pod vlivem silných léků, eutanazii, nebylo by správné mu vyhovět, protože je léky ovlivněn natolik, aby si byl plně vědom toho, co žádá. Navíc by podle zákona nebylo přípustné, aby osoba v tomto stavu vyřizovala právní záležitosti takovéto povahy. Nejvíce sporná jsou rozhodování v případě eutanazie nedobrovolné. Je zřejmé, že jinak vnímá situaci sám pacient a jinak jeho okolí. Pokud my sami nejsme v kůži pacienta, nedokážeme posoudit, jak se cítí a jaké řešení by pro něj bylo tím nejlepším. Máme právo v takovýchto případech, v domnění, že pro něj děláme to nejlepší, ukončit jeho život? Podle čeho bychom se měli rozhodovat, co bude pro druhého nejlepším řešením v případě, že on sám se vyjádřit nemůže (př. kóma)? 15

Otazníky také vzbuzuje eutanazie pasivní. Vincent (1995, s. 162) uvádí, že se velmi zřídka uvažuje o přerušení léčby u kriticky nemocných pacientů, kteří jsou zcela při vědomí, a na druhé straně se často pokračuje v léčení těch pacientů, kteří léčbu přerušit chtějí. V těchto případech dávají lékaři přednost svému rozhodnutí před přáním pacienta, a to proto, že se pacienti často mylně domnívají, že jim již nelze pomoci, a nechtějí tak svou léčbu prodlužovat, avšak jakmile vidí zlepšení svého stavu, změní na celou situaci názor. Je zřejmé, že najdeme jak zastánce eutanazie, tak její odpůrce, ale také osoby, které dosud neví, jaký postoj k eutanazii zaujmout. Pokud se nad touto otázkou zamýšlíme, musíme si uvědomit, zda máme vůbec dostatek informací, abychom tuto problematiku pochopili a mohli nějaký racionální postoj zaujmout. Špinková a Špinka (2006, s. 21) uvádějí jako nejčastější důvody příznivců eutanazie argument, že je třeba vyhovět trpícímu člověku, který žádá ukončení života, jeho přání respektovat a pomoci mu utrpení a bolest ukončit. Dalším argumentem je ten, že každý jedinec má právo sám se rozhodnout, jak naloží se svým životem a tedy i jak ho ukončí. Naproti tomu Munzarová (2008, s. 58-61) uvádí argumenty proč být proti eutanazii - právo na eutanazii by bylo právem nemorálním, bylo by v rozporu s právem na život, eutanazie není důstojnou smrtí, jelikož není důstojné od lékaře zabití žádat, když existují i jiná řešení, jako např. paliativní péče. Navíc eutanazie není záležitostí jedné osoby, nýbrž i osob jí blízkých (potažmo i celé veřejnosti, kterou ovlivňuje) a hlavně je v rozporu s obsahem lékařství. Odmítavý postoj k eutanazii je zdůrazňován také v mnohých náboženstvích v judaismu patří k nejdůležitějším povinnostem zachránit život; křesťanství vnímá život jako dar od Boha - pouze Bůh tedy může rozhodnout o konci života člověka; islám taktéž vnímá život jako dar od Boha, milosrdenství spojené s eutanazií není povoleným důvodem k zabití; v buddhismu převládá představa, že život i utrpení nekončí smrti fyzickou - v budoucnosti člověka ovlivňuje jeho karma a utrpení skončí až v okamžiku, kdy jedinec změní svoji karmu k lepšímu; podobné smýšlení panuje v hinduismu smrt je kladena do protikladu s narozením, lidská duše se po smrti narodí do jiného těla a v nových životech se špatná karma projevuje (Munzarová, 2005, s. 28, 29). 16

Co mají společného příznivci i odpůrci eutanazie je strach ze zneužití, což je nebezpečné hlavně v případě nedobrovolné eutanazie. Munzarová (2005, s. 39) uvádí, že pokud jednou povolíme eutanazii, tzn. že dovolíme lékařům ukončovat životy pacientů na jejich žádost, bude tato možnost dále rozšiřována dojde k ukončování životů lidí dosud neumírajících s těžkou či nevyléčitelnou chorobou, těžce postižených novorozenců, mentálně postižených nebo senilních lidí. Je důležité mít na paměti, že eutanazii může v zemích, kde je legální, provádět pouze lékař, jinak by se jednalo o trestný čin. Lékař je schopen z odborného hlediska posoudit, zda život pacienta má či nemá dále smysl, pouze lékař má legálně k dispozici prostředky (léky), kterými je možno ukončit život člověka a jeho povolání je zároveň také tím, které se takřka denně setkává s narozením a smrtí (Špinková, Špinka, 2006, s. 15, 16). Pollard (1996, s. 48) uvádí, že není zcela objektivní posuzovat stav jednoho pacienta na základě stavu pacienta druhého uvádí, že to co je pro jednoho člověka nesnesitelné, druhý snáší snadno. Není tedy možné na tomto stavět a vytvářet zákony. Vincent (1995, s. 163) zmiňuje fakt, že by mělo být zachováno právo na život, a také zákony zakazující zabíjení. Uvádí, že soudci a právníci nejsou o nic povolanější než lékaři, aby rozhodovali v těchto delikátních záležitostech. Z uvedeného vyplývá, že rozhodovat o legalizaci eutanazie v rámci státu není snadné je velmi mnoho faktorů, které svědčí pro legalizaci eutanazie, stejně tak jako mnoho faktorů, které svědčí proti její legalizaci. 6 Problematika eutanazie ve vybraných evropských zemích Postoje k eutanazii se liší také v jednotlivých zemích. V následující kapitole bude přiblížena tato problematika v České republice i v blízkých evropských zemích, kde je eutanazie legalizována jedná se o Nizozemí, Belgii, Lucembursko a Švýcarsko - kde je povolena asistovaná sebevražda. Pro úplnost je třeba dodat, že aktivní eutanazie byla v minulosti legalizována pouze ojediněle - např. v roce 1995 v Austrálii v Severním teritoriu, o rok později však byla parlamentem zrušena. V USA eutanazie legalizována není, nicméně řada států koncem 80. let přijala zákony o tzv. přirozené smrti, v Kalifornii byl v roce 1976 přijat zákon o pomoci při umírání (Stolínová, Mach, 2010, s. 254, 255). V roce 1997 byla v Oregonu schválena asistovaná sebevražda 17

(ačkoliv první snahy o legalizaci byly již v roce 1991 - legalizace byla neustále oddalována kvůli námitkám soudů), první lidé zde takto ukončili svůj život na počátku roku 1998 (Munzarová, 2005, s. 50). Mnohdy však i v zemích, kde je eutanazie zakázána, soudy ukládají pouze symbolické tresty a v některých případech dokonce zcela upustí od potrestání (Stolínová, Mach, 2010, s. 255). 6.1 Česká republika Eutanazie V České republice není eutanazie legalizována a není tedy nijak pevně právně upravena. Debaty na toto téma se v české společnosti vedou stále častěji, zároveň je ve spojitosti s eutanazií poukazováno na díry v zákoně. V souvislosti s problematikou lidského života a jeho ukončení ve vztahu k eutanazii zmiňme následující dokumenty: Prvním z nich je Listina základních práv a svobod. Hlava druhá Lidská práva a základní svobody, oddíl první Základní lidská práva a svobody, článek 6 uvádí [2]: (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. Jak již bylo uvedeno, eutanazie, pokud by byla legalizována, by mohla být prováděna pouze lékařem. Je zde tedy patrný blízký vztah eutanazie a lékařství. V Etickém kodexu České lékařské komory, který je jedním ze stavovských předpisů České lékařské komory 2, je v 2 Lékař a výkon povolání uvedeno [3]: (7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné. Příkladem snahy uzákonění eutanazie v České republice je návrh zákona z roku 2008. Návrh uváděl, že pacient musí být v době sepsání způsobilý a plně při vědomí, přičemž žádost musí být písemná, pacientem podepsaná a pacient ji může vzít kdykoliv zpět. K důstojné smrti mohlo být pacientovi dopomoženo, případně by u něj mohla být vyvolána, pouze v případě, že by jeho stav byl beznadějný, pacient by trpěl (fyzicky či psychicky), a to v důsledku závažné a nevyléčitelné nemoci. Lékař by zároveň musel 2 Česká lékařská komora je samosprávná profesní organizace lékařů, jejímiž členy jsou všichni lékaři České republiky, kteří na jejím území vykonávají lékařské povolání. 18

být přesvědčen, že neexistuje žádné jiné řešení dané situace a byl by také povinen případ konzultovat s jiným lékařem. Po provedení eutanazie by lékař vyplnil formulář a poté jej doručil ministerstvu, jenž by jej následně předalo komisi, která by posoudila, zda byly splněny podmínky dané zákonem - pokud by tomu tak nebylo, byl by případ postoupen státnímu zástupci. Tento návrh zákona byl však zamítnut [4]. Aktivní eutanazie je v České republice posuzována jako vražda. Pro usmrcení z útrpnosti je však v některých státech stanoven mírnější trest než za vraždu usmrcení z útrpnosti je zahrnuto mezi trestné činy se speciální skutkovou podstatou. V České republice však nic takového v zákoně nenajdeme. Jako vražda však může být posuzována i pasivní eutanazie dle trestního zákoníku kvalifikována jako úmyslné usmrcení, ke kterému došlo v důsledku neposkytnutí lékařské péče může tedy naplňovat skutkovou podstatu trestného činu vraždy. Stolínová a Mach (2010) uvádějí domněnku, že zásadní právní rozdíl v posuzování aktivní a pasivní eutanazie neexistuje o vraždu se jedná vždy, když je zde úmysl způsobit smrt. O trestný čin by se, dle našeho práva, jednalo i v případě pomoci při páchání sebevraždy, např. pomoc lékaře, který by pacientovi obstaral smrtící látku. Přísnější trest by byl dotyčnému stanoven v případě spáchání trestného činu vraždy na dítěti, těhotné ženě či osobě s duševní poruchou. Pasivní eutanazii však nelze spojovat s postupy lékaře v některých situacích např. v případě, že je mizivá šance na záchranu života, není účelné, aby se lékař snažil život pacienta prodlužovat. Lékař tedy postupuje dle zákona i v případě nevyužije-li všechny možnosti, které má a které pokládá v daném případě za bezúčelné, vědom si toho, že následkem bude smrt pacienta (Stolínová, Mach, 2010, s. 255-256, 259-260). Snahy o to, aby bylo usmrcení na žádost trestáno mírnějším trestem než vražda, už se objevily i v České republice. Příkladem je situace z roku 2004, kdy vláda předložila sněmovně nové znění trestního zákoníku, který obsahoval 118 Usmrcení na žádost. V paragrafu bylo uvedeno: (1) Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let. (2) Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stižena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení. 19

Za usmrcení na žádost by tedy pachateli hrozilo maximálně 6 let, oproti vraždě, za kterou by byl pachatel odsouzen na minimálně 10 let. Podobné návrhy na mírnější tresty za usmrcení na žádost či ze soucitu se objevily již za první republiky [5]. Dříve vyslovená přání Dříve vyslovené přání bylo do českého zdravotnického práva poprvé zavedeno v roce 2001 Úmluvou o medicíně. Článek 9 této Úmluvy uvádí, že bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání [6]. Pokud tedy člověk dříve vyjádří své přání, je nutné jej respektovat, ačkoli zde není absolutní povinnost. Není tedy záruka, že bude pacientovu přání vyhověno např. pokud pacient vyjádří své přání dlouho dopředu a mezitím dojde k určitým změnám (např. pokrok v medicíně), nebo pokud by lékař na základě splnění pacientova přání porušoval zákon, atd. Český právní řád neumožňuje pacientovi ani volbu zástupce, který by za něj rozhodoval ohledně zdravotní péče. Dříve vyslovené přání je upraveno pouze v hrubých rysech jediným článkem právního předpisu, zákonné provedení v naší republice chybí (Peterková in Císařová et al, 2010, s. 60-63). Zatím poslední snahy o legalizaci dříve vysloveného přání pocházejí z roku 2011, kdy vláda předložila návrh zákona o zdravotních službách, v jehož rámci bylo upraveno i dříve vyslovené přání. V 36 Dříve vyslovené přání bylo mj. uvedeno, že platnost tohoto písemného přání bude pět let, dále zde byly uvedeny případy, kdy nelze přání pacienta respektovat (např. pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti) nebo že není možné, aby dříve vyslovené přání formulovaly osoby nezletilé či osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům [7]. Paliativní péče Česká republika je ve vývoji paliativní péče, oproti jiným vyspělým zemím, značně pozadu. Rozvoj paliativní péče v naší zemi byl opožděn na základě odlišné politické a ekonomické situace. Počátky paliativní péče v České republice spadají do první poloviny 90. let. První hospic byl otevřen v roce 1995 v Červeném Kostelci, nicméně první snahy o zřízení lůžkového oddělení proběhly o tři roky dříve v Nemocnici TRN v Babicích nad Svitavou. V roce 2004 bylo v České republice evidováno 8 hospiců. 20

Zpoždění zaznamenala naše republika také v rozvoji domácí paliativní péče zařízení poskytující tuto péči začala fungovat až v posledních letech (Sláma, Špinka, 2004, s. 13). 6.2 Nizozemí Nizozemí je první evropskou zemí, která eutanazii legalizovala. Eutanazie je zde jasně definována jako úmyslné ukončení života osoby na její explicitní žádost někým jiným než osobou samotnou (lékařem). V Nizozemí je eutanazie prováděna již od počátku 70. let minulého století, ačkoliv ne legálně. Roku 1982 byly zřízeny dvě komise 3, jejichž úkolem bylo určování podmínek, za kterých je možné eutanazii uskutečňovat, a zároveň nad tímto vykonávaly dohled. Munzarová (2005) uvádí nejdůležitější tzv. rotterdamská kritéria: 1. Pacient musí být kompetentní a jeho žádost zcela dobrovolná a úmyslná. 2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná. 3. Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fyzicky) a eutanazie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčit situaci nemocného již byly vyzkoušeny a shledány neúčinnými 4. Eutanazii může provádět jedině lékař. 5. Lékař musí vše konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který již má zkušenost v této oblasti. V roce 1988 bylo uvedeno, že ročně je na základě zásahu lékaře, usmrceno zhruba 6 000 lidí. V roce 1990 byla vyhlášena povinnost hlásit každou provedenou eutanazii, a to tak, že lékař informuje po provedení eutanazie či asistované sebevraždy lékařského revizora prostřednictvím vyplněného dotazníku; revizor následně podá hlášení právnímu zástupci, který pak rozhodne, zda bude lékař trestně stíhán či nikoliv. V roce 1991 byla Vládní komisí pro eutanazii zveřejněna statistika z roku 1990 - počet osob, které byly usmrceny prostřednictvím eutanazie, se vyšplhal na bezmála 20 000. 4 Roku 1994 vešel v platnost zákon, který ve své podstatě nadále považoval eutanazii za trestný čin, ovšem byly zde uvedeny určité principy, které v případě dodržení, zaručovaly osobám beztrestnost. 3 Vládní komise pro eutanazii a Ústřední komise Královské holandské lékařské asociace 4 U 2 300 osob byla provedena eutanazie na jejich vlastní žádost, u 400 osob se jednalo o asistovanou sebevraždu, 1 000 osob byl ukončen život bez jejich vyložené žádosti, 15 975 osob bylo zbaveno života v důsledku podání vysokého množství léků nebo tím, že nebyla nasazena či byla vysazena léčba. 21

V roce 2001 vstoupil v platnost nový zákon (s účinností od 1. dubna 2002), který v podstatě legalizoval dlouholetou praxi - v něm byly např. ustanoveny komise, které rozhodovaly o tom, zda lékaři dodrželi předpisy a nemohli v dané situaci nemocnému pomoci jiným způsobem. V tomto zákoně je také stanoveno, že o eutanazii mohou požádat děti ve věku 12-15ti let, přičemž, k tomu, aby byla eutanazie provedena, je nutný souhlas rodičů; v případě dětí ve věku 16-17ti let je možné žádosti vyhovět pouze v případě, budou-li rodiče přítomni všem debatám na toto téma. Objevily se však spekulace, že v Nizozemí jsou hlášeny pouze případy, které splňují daná kritéria a ve skutečnosti je prostřednictvím eutanazie ukončováno mnohem více životů (Munzarová, 2005, s. 32-36). Od roku 2004 je v Nizozemí možné provést také eutanazii u novorozenců. Tzv. Groningenský protokol zahrnuje následující podmínky: novorozenec musí trpět, není naděje, že mu pomohou léky nebo operace, rodiče musí vyjádřit svůj souhlas s ukončením života novorozence a je třeba také souhlasu dvou jiných nezávislých lékařů (Haškovcová, 2007, s. 128). Od března letošního roku nově fungují v Nizozemí mobilní týmy pro eutanazii jedná se o speciálně vyškolené lékařské týmy tvořené lékařem a zdravotní sestrou, jenž dojíždí za pacienty, kteří si přejí ukončit svůj život. Lékař i nemocný musí být přesvědčeni, že vyléčení již není možné. Zasahující lékař je navíc povinen vyžádat si posudek nejméně od jednoho jiného lékaře. Tento projekt, který byl schválen zdejším ministerstvem zdravotnictví, připravila Nizozemská společnost pro dobrovolný odchod ze života, která projekt zároveň financuje. Tyto služby jsou občanům po celém Nizozemí poskytovány zcela zdarma [8]. 6.3 Belgie Ke konci roku 1999 byl v Belgii sestaven návrh zákona o eutanazii, který byl inspirován nizozemským zákonem. Bylo stanoveno, že lékař nebude za provedení eutanazie stíhán, pokud bude konat dle stanovených nařízení (Kabela, 2001, s. 160). Musí být splněny tyto podmínky [4]: 1. Pacient je v okamžiku žádosti dospělý nebo prohlášen za dospělého; 2. Žádost je formulována způsobem dobrovolným, po uvážení a opakovaně a není důsledkem vnějších tlaků; 22

3. Pacient se nachází ve zdravotním stavu, v němž trpí trvale, nesnesitelně fyzicky nebo duševně a nelze toto utrpění zmírnit a který vede k nemoci nebo patologickému stavu závažnému a neléčitelnému. Zákon vstoupil v platnost v roce 2001 (jen o několik měsíců později než v Nizozemí), eutanazie je tedy od této doby zákonem tolerována. Po vykonání eutanazie je lékař povinen odeslat vyplněný formulář kontrolní komisi, která rozhodne, zda byly dodrženy všechny náležitosti. V případě, že se domnívá, že jich dodrženo nebylo, odešle případ žalobci. V Belgii je také dle zákona možno rozhodnout se o úmyslném ukončení života předem, je k tomu však třeba mj. stanovení dvou svědků (Munzarová, 2005, s. 50, 51). 6.4 Lucembursko V roce 2009 legalizovalo eutanazii také Lucembursko, které tak učinilo jako třetí země Evropské unie. Zákon byl přijat po mnoha sporech, které zde vyvstaly. Hlava státu, velkovévoda Henri, odmítl zákon schválený parlamentem podepsat, jelikož odporoval jeho víře. Parlament tedy velkovévodu obešel, omezil mu řadu pravomocí a ponechal mu funkci čistě reprezentativní. Eutanazie se tak v této zemi i přes řadu komplikací stala legální, lékaři tedy nejsou v případě provedení eutanazie či asistované sebevraždy nijak stíháni [9]. 6.5 Švýcarsko Ve Švýcarsku není eutanazie legalizována, ač zde snahy o legalizaci v minulosti byly (v 80. letech minulého století). Je zde však možné provést asistovanou sebevraždu, neboť dle švýcarské ústavy není pomoc k sebevraždě trestným činem. Asistovanou sebevraždu zde osobám, které chtějí ukončit svůj život, poskytují organizace Exit a Dignitas. Nejprve je třeba, aby pacient vše konzultoval s lékařem dané organizace, následně pacient podepíše žádost o asistovanou sebevraždu a poté je mu, na základě receptu, vydána smrtící látka, kterou pacient sám vypije. Asistovaná sebevražda je provedena přímo v prostorách organizace. Služby těchto organizací jsou poskytovány za úplatu, zatímco v Exitu zaplatí pacient až 1 200 švýcarských franků (cca 25 000 korun), v Dignitas je maximální možná cena až 5 000 švýcarských franků (cca 103 000 korun). Služby těchto organizací však využívají i cizinci, kteří jsou označováni jako turisté smrti (Haškovcová, 2007, s. 129). 23

Život ve Švýcarsku mohou ukončit osoby nevyléčitelně nemocné, osoby s vážným postižením či s nesnesitelnými bolestmi. Švýcarská vláda se v nedávné době snažila uničit přítrž tzv. turistice smrti - jejím cílem bylo zpřísnění pravidel či úplné zrušení asistované sebevraždy zprostředkované cizincům. Švýcarští občané však tyto návrhy v referendu odmítli. Asistovaná sebevražda je ve Švýcarsku za jistých podmínek povolena od roku 1941 [10]. 7 Dotazníkové šetření 7.1 Cíle a metodika šetření V rámci praktické části bylo provedeno dotazníkové šetření s cílem získat názory náhodně oslovených českých občanů na problematiku eutanazie. Dotazník se skládal z osmnácti uzavřených i otevřených otázek posledních pět otázek dotazníku bylo zaměřeno na získání informací o respondentovi. Mojí snahou bylo sestavit dotazník tak, aby byl jasný, přehledný a srozumitelný. Pro ověření srozumitelnosti otázek byl dotazník nejprve otestován na příbuzných a po částečných úpravách byl rozšířen mezi respondenty. Dotazování proběhlo v průběhu prvního čtvrtletí roku 2012, a to formou osobního dotazování (za přítomnosti tazatele), část respondentů byla požádána o vyplnění předtištěného dotazníku a využit byl také internet - dotazník byl vytvořen na webových stránkách www.survio.com a odkaz na něj byl rozposlán respondentům emailem a umístěn také na sociální síti. Celkem bylo získáno 182 dotazníků. Hlavním záměrem bylo získat přibližně stejný počet vyplněných dotazníků od respondentů jednotlivých věkových kategorií. Všechny získané dotazníky byly použity. Získaná data byla zpracována do tabulek, grafů a doplněna komentářem. 7.2 Výsledky šetření V této části kapitoly jsou uvedeny výsledky dotazníkového šetření. Otázka 1: Jak chápete pojem eutanazie? První otázka byla zaměřena na zjištění, jak respondenti vnímají význam pojmu eutanazie. Dotazovaní měli na výběr z pěti možných odpovědí, přičemž poslední varianta nabízela možnost vlastní odpovědi v případě, že mínění respondentů bylo jiné, než uvedené možnosti. 24

o Tabulka 1: Jak chápete pojem eutanazie? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % vražda/sebevražda 17 9,3 pomoc člověku, který trpí nevyléčitelnou nemocí 68 37,4 úmyslné ukončení života člověka jinou osobou na jeho vlastní žádost 83 45,6 nedokážu říci 11 6,0 jiné 3 1,6 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 1: Jak chápete pojem eutanazie? 6,0% 1,6% 9,3% vražda/sebevražda pomoc člověku, který trpí nevyléčitelnou nemocí 45,6% 37,4% úmyslné ukončení života člověka jinou osobou na jeho vlastní žádost nedokážu říci jiné Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejvíce respondentů, a to 45,6%, vnímá eutanazii jako úmyslné ukončení života člověka jinou osobou na jeho vlastní žádost, 37,4% jako pomoc člověku, který trpí nevyléčitelnou nemocí, 9,3% jako vraždu či sebevraždu a 6,0% respondentů nedokázalo říci, jak eutanazii vnímají. Tři respondenti uvedli svoji vlastní odpověď. Odpovědi byly následující: důstojný odchod ze života; nedokážu přesně popsat vnímám ji jako něco mezi vraždou a úmyslným ukončením života člověka jinou osobou na vlastní žádost; důstojný odchod z tohoto světa bez utrpení spojeného s jiným způsobem sebevraždy a případnými následky při nepovedené sebevraždě. Otázka 2: Jaký je Váš postoj k eutanazii? Druhou otázkou dotazníku byl zkoumán postoj respondenta k eutanazii. Otázka byla sestavena jako uzavřená, dotazovaní měli na výběr ze sedmi možností. 25

o Tabulka 2: Jaký je Váš postoj k eutanazii? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % jsem jednoznačně pro 20 11,0 jsem spíše pro 38 20,9 jsem spíše proti 21 11,5 jsem jednoznačně proti 23 12,6 záleží na okolnostech 64 35,2 nezaujímám jednoznačné stanovisko 16 8,8 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 2: Jaký je Váš postoj k eutanazii? 8,8% 11,0% jsem jednoznačně pro jsem spíše pro 20,9% jsem spíše proti 35,2% jsem jednoznačně proti 12,6% 11,5% záleží na okolnostech nezaujímám jednoznačné stanovisko Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Cílem druhé otázky bylo zjistit vlastní postoj respondenta k eutanazii. Nejčastěji respondenti volili možnost záleží na okolnostech tuto variantu odpovědi zvolilo 35,2% dotázaných. Druhou nejčastější odpovědí byla možnost jsem spíše pro, kterou uvedlo 20,9% dotázaných. Poměrně vyrovnané byly další varianty odpovědí - 12,6% respondentů uvedlo variantu jednoznačně proti, 11,5% spíše proti a 11% jednoznačně pro. Nejméně respondentů, tedy 8,8%, nezaujímá jednoznačné stanovisko. Otázka 3: V případě, že byste Vy museli rozhodnout o udělení eutanazie člověku Vám blízkému s nevyléčitelnou chorobou : Třetí otázka dotazníku řešila, jak by se respondent zachoval v případě, že by se musel rozhodovat o případné eutanazii u blízké osoby. Na výběr bylo ze čtyř možností, přičemž jako poslední byla opět nabídnuta možnost jiné odpovědi. 26

o Tabulka 3: V případě, že byste Vy museli rozhodnout o udělení eutanazie člověku Vám blízkému s nevyléčitelnou chorobou : Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % byl/a bych pro 26 14,3 byl/a bych proti 37 20,3 záleží na okolnostech, nyní nedokážu posoudit 118 64,8 jiné 1 0,5 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 3: V případě, že byste Vy museli rozhodnout o udělení eutanazie člověku Vám blízkému s nevyléčitelnou chorobou : 0,5% 14,3% byl/a bych pro byla/a bych proti 64,8% 20,3% záleží na okolnostech, nyní nedokážu posoudit jiné Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo na třetí otázku 64,8% respondentů, že záleží na okolnostech a nyní tedy nedokáží danou situaci posoudit, 20,3% by bylo proti a 14,3% pro. Odpověď jiné zvolil jeden respondent, který uvedl, že by se řídil přáním nemocného - pokud by tedy pacient vyžadoval eutanazii, byl by pro. Otázka 4: Jaký je Váš názor na legalizaci eutanazie v České republice? Čtvrtá otázka dotazníku byla zaměřena na zjištění názoru respondentů ohledně legalizace eutanazie v České republice. Otázka byla sestavena jako uzavřená, dotazovaní měli na výběr ze tří možností. 27

o Tabulka 4: Jaký je Váš názor na legalizaci eutanazie v České republice? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % jsem pro legalizaci 107 58,8 jsem proti legalizaci 44 24,2 nevím 31 17,0 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 4: Jaký je Váš názor na legalizaci eutanazie v České republice? 17,0% jsem pro legalizaci jsem proti legalizaci 24,2% 58,8% nevím Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nadpoloviční většina, konkrétně 58,8% oslovených respondentů, by byla pro legalizaci eutanazie, podstatně menší podíl oslovených, tedy 24,2%, je proti legalizaci eutanazie a 17% zvolilo možnost nevím. Otázka 5: Na základě předešlé odpovědi zdůvodněte svůj postoj: Pátá otázka byla koncipována jako otevřená, respondenti tedy na tuto otázku odpovídali na základě svých postojů. Zajímalo mě, zda dotazovaní umí zdůvodnit svůj postoj, který zaujímají, ať už pro či proti legalizaci eutanazie. Z dotazníků byly vytvořeny tři skupiny první skupinou byli ti, kteří jsou pro legalizaci, druhou skupinou ti, kteří jsou proti a třetí skupinou ti, kteří nevědí jak se k legalizaci eutanazie postavit. Názory těchto tří skupin byly zobecněny a jsou uvedeny jako zdůvodnění postojů respondentů. Dotazovaní, kteří se vyjádřili pro legalizaci eutanazie, uváděli jako nejčastější důvody: o pomoc od utrpení, bolesti a bezmoci o pomoc dlouhodobě a nevyléčitelně nemocným o pomoc člověku, kterého při životě drží jen přístroje o legální pomoc z bezvýchodné situace 28

o vysvobození pro nemocného i jeho rodinu o vlastní žádost nemocného (umírajícího), právo svobodné volby každý má právo se sám rozhodnout o aby trpící nemuseli cestovat za eutanazií do zahraničí Respondenti, kteří byli proti legalizaci eutanazie, uváděli tyto argumenty: eutanazie není pomoc, ale vražda (a to i přes úmysl pomoci) docházelo by k zneužívání člověk by měl zemřít přirozenou cestou jedná se o moje přesvědčení - legalizace není správná v naší zemi na legalizaci nejsme připraveni U odpovědi nevím převažovaly tyto názory: mohlo by docházet k zneužívání o eutanazii máme málo informací Ve všech třech případech se však našli respondenti, kteří svůj postoj zdůvodnit neuměli. Otázka 6: Znáte některé evropské země kde je eutanazie legální? Šestá otázka byla taktéž sestavena jako otevřená. Bylo zjišťováno, zda respondenti mají ponětí o tom, kde v Evropě je eutanazie legální a zda vůbec vědí, že takové země existují. Někteří respondenti uváděli i jiné státy světa, nicméně vzhledem k tomu, že se otázka dotazovala pouze na státy evropské, nebyly tyto odpovědi do vyhodnocení zařazeny. V tabulce a grafu jsou tedy uvedeny pouze evropské země, které respondenti zmínili a kde je eutanazie opravdu povolena, a to z toho důvodu, aby bylo zjištěno, která ze zemí Evropy je mezi respondenty díky eutanazii nejznámější. o Tabulka 5: Znáte některé evropské země kde je eutanazie legální? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % Nizozemí 64 27,2 Belgie 33 14,0 Lucembursko 11 4,7 Švýcarsko 54 23,0 žádné neznám 65 27,7 vím, že existují, ale nevzpomenu si které 8 3,4 Počet odpovědí celkem 235 100,0 29

o Graf 5: Znáte některé evropské země kde je eutanazie legální? 3,4% Nizozemí 27,7% 27,2% 14,0% Belgie Lucembursko Švýcarsko žádné neznám 23,0% 4,7% vím, že existují, ale nevzpomenu si které Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejvíce respondentů, a sice 27,7% uvedlo, že žádné země, kde je eutanazie legální neznají. Ze zemí, kde je eutanazie povolena, zmiňovali respondenti nejčastěji Nizozemí, které uvedlo 27,7% dotazovaných, dále pak Švýcarsko, které uvedlo 23% dotazovaných, Belgii, kterou zmínilo 14% dotazovaných a Lucembursko, které zmínilo 4,7% dotazovaných. Z celkového počtu oslovených osob 3,4% uvedlo, že vědí, že země s povolenou eutanazií existují, ale nevzpomenou si, které to jsou. Otázka 7: Považujete eutanazii za trestný čin? Prostřednictvím sedmé otázky bylo zjišťováno, zda respondenti považují eutanazii za trestný čin. Na výběr bylo ze tří možných odpovědí. o Tabulka 6: Považujete eutanazii za trestný čin? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % ano 34 18,7 ne 115 63,2 nevím 33 18,1 Počet odpovědí celkem 182 100,0 30

o Graf 6: Považujete eutanazii za trestný čin? 18,1% 18,7% ano ne nevím 63,2% Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Na sedmou otázku, která se respondentů dotazovala, na to, zda považují eutanazii za trestný čin, zvolila nadpoloviční většina, a to 63,2%, odpověď ne. Možnost ano zvolilo 18,7% respondentů, nevím uvedlo 18,1% dotázaných. Otázka 8: Myslíte si, že máte dostatek informací o eutanazii? Následující otázka byla zaměřena na zjištění, zda si respondenti myslí, že mají dostatek informací o eutanazii. Otázka byla sestavena jako uzavřená, na výběr bylo z pěti možností. o Tabulka 7: Myslíte si, že máte dostatek informací o eutanazii? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % ano 20 11,0 spíše ano 54 29,7 nevím 24 13,2 spíše ne 67 36,8 ne 17 9,3 Počet odpovědí celkem 182 100,0 31

o Graf 7: Myslíte si, že máte dostatek informací o eutanazii? 9,3% 11,0% ano spíše ano 36,8% 29,7% nevím spíše ne 13,2% ne Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Na otázku, zda si dotazovaný myslí, že má dostatek informací o eutanazii zvolilo nejvíce respondentů, a to 36,8% možnost spíše ne, 29,7% zvolilo spíše ano, 13,2% nevím, 11% ano a 9,3% ne. Z celkového počtu dotazovaných na tuto otázku tedy záporně odpovědělo 46,1% dotázaných, zatímco kladně odpovědělo 40,7% dotázaných. Otázka 9: Myslíte si, že mají čeští občané dostatek informací o eutanazii? Devátá otázka byla směřována na zjištění, zda si respondenti myslí, že čeští občané mají dostatek informací o eutanazii. Na výběr bylo z pěti možných odpovědí. o Tabulka 8: Myslíte si, že mají čeští občané dostatek informací o eutanazii? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % ano 4 2,2 spíše ano 16 8,8 nevím 47 25,8 spíše ne 79 43,4 ne 36 19,8 Počet odpovědí celkem 182 100,0 32

o Graf 8: Myslíte si, že mají čeští občané dostatek informací o eutanazii? 2,2% 8,8% 19,8% ano spíše ano 25,8% nevím spíše ne 43,4% ne Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejčastěji respondenti na otázku, zda si myslí, že mají čeští občané dostatek informací o eutanazii, odpovídali spíše ne tuto možnost zvolilo 43,4% dotázaných. Druhou nejčastější odpovědí byla možnost nevím, kterou uvedlo 25,8% respondentů. Variantu ne uvedlo 19,8% respondentů, spíše ano 8,8% tázaných a pouhé 2,2% dotazovaných zvolilo možnost ano. Na tuto otázku tedy z celkového počtu respondentů negativně odpověděla většina tázaných, a sice 63,2%, pozitivně odpovědělo pouze 11% respondentů. Otázka 10: Odkud se nejčastěji dozvídáte informace o eutanazii? Desátá otázka prověřovala, odkud respondenti nejčastěji získávají informace o eutanazii. U následující otázky měli dotazovaní na výběr ze šesti možných odpovědí, přičemž varianta jiné dávala respondentům možnost uvést odpověď, kterou v nabízených variantách nenašli. U následující otázky mohli respondenti uvést více možných odpovědí. o Tabulka 9: Odkud se nejčastěji dozvídáte informace o eutanazii? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % televize, rozhlas 101 48,8 internet 53 25,6 tisk 35 16,9 odborná literatura 9 4,3 brožury, letáky 4 1,9 jiné 5 2,4 Počet odpovědí celkem 207 100,0 33

o Graf 9: Odkud se nejčastěji dozvídáte informace o eutanazii? 4,3% 1,9% 2,4% televize, rozhlas 16,9% internet 48,8% tisk odborná literatura brožury, letáky 25,6% jiné Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření U desáté otázky, která se dotazovala na nejčastější zdroje informací respondenta o eutanazii, téměř polovina, a sice 48,8% odpověděla, že informace získává prostřednictvím televize či rozhlasu, 25,6% díky internetu, 16,9% z tisku, 4,3% z odborné literatury a 1,9% díky letákům či brožurám. Pět respondentů, čili 2,4%, zvolilo variantu jiné uvedli, že informace získávají ve škole, z přednášek či diskusí. Otázka 11: Víte, co je to hospicová péče? Jedenáctá otázka dotazníku byla sestavena jako otevřená. Záměrem této otázky bylo zjistit, zda respondenti vědí a umí vysvětlit, co je to hospicová péče. Odpovědi byly vyhodnoceny a rozděleny do dvou skupin, podle toho, zda respondenti dokázali hospicovou péči správně vysvětlit či nikoliv. o Tabulka 10: Víte, co je to hospicová péče? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % ano + správné vysvětlení 116 63,7 ne + nesprávné vysvětlení 66 36,3 Počet odpovědí celkem 182 100,0 34

o Graf 10: Víte, co je to hospicová péče? 36,3% ano + správné vysvětlení ne + nesprávné vysvětlení 63,7% Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nadpoloviční většina, a to 63,7% dotázaných respondentů uvedlo, že vědí, co je to hospicová péče a tento termín také správně vysvětlili. Zbývajících 36,3% tvořili ti respondenti, kteří nevěděli co si pod touto péčí představit či nedokázali zcela správně tento termín vysvětlit. Otázka 12: Byli byste pro zavedení práva living will? Otázka dvanáctá se respondentů dotazovala, zda by byli pro zavedení práva living will. V dotazníku byl tento termín řádně vysvětlen, aby respondenti otázku zcela pochopili a byli schopni na ní odpovědět. Otázka byla koncipována jako uzavřená, na výběr bylo z pěti možných variant odpovědí. o Tabulka 11: Byli byste pro zavedení práva living will? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % rozhodně ano 56 30,8 spíše ano 84 46,2 nevím 24 13,2 spíše ne 11 6,0 rozhodně ne 7 3,8 Počet odpovědí celkem 182 100,0 35

o Graf 11: Byli byste pro zavedení práva living will? 13,2% 6,0% 3,8% 30,8% rozhodně ano spíše ano nevím spíše ne 46,2% rozhodně ne Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejvíce respondentů, tedy 46,2% na otázku zda by byli pro zavedení práva living will, odpovědělo spíše ano. Druhou nejčastější odpovědí, kterou zvolilo 30,8% dotázaných, bylo rozhodně ano. Nevím uvedlo 13,2% respondentů, spíše ne 6,0% dotázaných a pouze 3,8% respondentů uvedlo rozhodně ne. Na tuto otázku tedy kladně odpověděla většina respondentů (77%), negativně se vyjádřilo 9,8% dotazovaných. Otázka 13: Souhlasili byste s health care proxy? Poslední otázka, která se týkala eutanazie, se respondentů dotazovala, zda by souhlasili s možností, aby za ně v případě, že by sami byli ve vážné zdravotní situaci, ohledně dalších lékařských postupů rozhodovala osoba blízká. Otázka byla sestavena jako uzavřená s pěti variantami odpovědí. o Tabulka 12: Souhlasili byste s health care proxy? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % rozhodně ano 50 27,5 spíše ano 73 40,1 nevím 19 10,4 spíše ne 28 15,4 rozhodně ne 12 6,6 Počet odpovědí celkem 182 100,0 36

o Graf 12: Souhlasili byste s health care proxy? 15,4% 6,6% 27,5% rozhodně ano spíše ano 10,4% nevím spíše ne 40,1% rozhodně ne Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejčastěji uváděná odpověď na poslední otázku spojenou s problematikou eutanazie, byla spíše ano zvolilo ji 40,1% dotazovaných. Následovali odpovědi rozhodně ano s 27,5%, spíše ne s 15,4%, nevím s 10,4% a rozhodně ne s 6,6%. Celkově tedy na tuto otázku pozitivně odpovědělo 67,6% všech dotazovaných, negativně 22% dotazovaných. Závěrečných pět otázek bylo zaměřeno na profil respondenta. Bylo zjišťováno pohlaví respondenta, jeho věk, nejvyšší dosažené vzdělání, zaměstnání a také to, zda vyznává nějakou víru či nikoliv. Hlavním záměrem dotazníkového šetření bylo získat přibližně stejný počet názorů občanů různých věkových skupin, čehož bylo dosaženo. Otázka 14: Jaké je Vaše pohlaví? o Tabulka 13: Jaké je Vaše pohlaví? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % žena 112 61,5 muž 70 38,5 Počet odpovědí celkem 182 100,0 37

o Graf 13: Jaké je Vaše pohlaví? 38,5% žena 61,5% muž Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Z celkového počtu dotazovaných tvořily většinu, a to 61,5%, ženy. Zbylých 38,5% dotázaných byli muži. Otázka 15: Do jaké věkové kategorie patříte? o Tabulka 14: Do jaké věkové kategorie patříte? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % do 25 let 37 20,3 26 35 let 36 19,8 36 45 let 37 20,3 46 55 let 36 19,8 56 a více let 36 19,8 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 14: Do jaké věkové kategorie patříte? 19,8% 20,3% do 25 let 26-35 let 36-45 let 19,8% 19,8% 46-55 let 20,3% 56 a více let Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření 38

Z uvedeného grafu je patrné, že bylo dosaženo záměru sehnat přibližně stejný počet odpovědí od respondentů různých věkových kategorií. Nejvíce respondentů, 20,3%, tvoří kategorie do 25 let a kategorie 36 45 let, 19,8% respondentů tvoří věkové kategorie 26 35 let, 46 55 let a kategorie 56 a více let. Otázka 16: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? o Tabulka 15: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % základní 7 3,8 vyučen 44 24,2 středoškolské 72 39,6 vyšší odborné 7 3,8 vysokoškolské 52 28,6 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 15: Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 28,6% 3,8% 24,2% základní vyučen středoškolské 3,8% vyšší odborné 39,6% vysokoškolské Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Největší podíl dotazovaných z celkového počtu tvořili lidé se středoškolským vzděláním (39,6%), druhou nejpočetnější skupinou byli lidé s vysokoškolským vzděláním (28,6%), třetí skupinou lidé vyučeni (24,2%). Stejné procento tvořili lidé s vyšším odborným a základním vzděláním (3,8%). 39

Otázka 17: Jaké je Vaše zaměstnání? o Tabulka 16: Jaké je Vaše zaměstnání? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % zaměstnanec 118 64,8 podnikatel/živnostník 12 6,6 nezaměstnaný 6 3,3 v domácnosti/na mateřské 5 2,7 student 33 18,1 důchodce 8 4,4 Počet odpovědí celkem 182 100,0 o Graf 16: Jaké je Vaše zaměstnání? 18,1% 4,4% zaměstnanec podnikatel/živnostník 2,7% 3,3% 6,6% 64,8% nezaměstnaný v domácnosti/na mateřské student důchodce Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Nejpočetnější skupinou dotazovaných byli zaměstnanci, kteří tvořili 64,8% z celkového počtu. Dále studenti s 18,1%, podnikatelé či živnostníci s 6,6%, důchodci s 4,4%, nezaměstnaní s 3,3% a nejméně početnou skupinou byli respondenti v domácnosti či na mateřské dovolené s 2,7%. Otázka 18: Vyznáváte nějakou víru? o Tabulka 17: Vyznáváte nějakou víru? Varianty odpovědí Počet odpovědí Počet odpovědí v % ano 85 46,7 ne 97 53,3 Počet odpovědí celkem 182 100,0 40

o Graf 17: Vyznáváte nějakou víru? 53,3% 46,7% ano ne Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Poslední otázka týkající se charakteristiky respondenta byla zaměřena na zjištění, zda respondent vyznává nějakou víru či nikoliv. Mezi dotazovanými o něco málo převažovali nevěřící s 53,3%, věřící tvořili 46,7% z celkového počtu dotázaných. V mnohých náboženstvích je zdůrazňován negativní postoj k eutanazii. Cílem dotazování tedy bylo mj. na základě víry zjistit, jak se tyto skupiny staví k legalizaci eutanazie v České republice. Respondenti tedy byli rozděleni do skupin na věřící a nevěřící a dále pak dle jejich postoje k legalizaci eutanazie v naší zemi. Výsledky byly zapsány do tabulky a znázorněny v pruhovém grafu. o Tabulka 18: Názor na legalizaci eutanazie v České republice: věřící/nevěřící Varianty odpovědí věřící nevěřící Počet odpovědí Počet odpovědí v % Počet odpovědí Počet odpovědí v % jsem pro legalizaci 30 35,3 77 79,4 jsem proti legalizaci 39 45,9 5 5,2 nevím 16 18,8 15 15,5 Počet odpovědí celkem 85 100,0 97 100,0 41