UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy DIPLOMOVÁ PRÁCE Hudebně-pedagogické texty na stránkách Dalibora Bc. Ondřej Petřík Vedoucí práce: Mgr. Gabriela Coufalová, Ph.D. OLOMOUC 2013 1
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Hudebně-pedagogické texty na stránkách Dalibora vypracoval sám. Všechny prameny a zdroje, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly důsledně citovány a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Olomouci 7. prosince 2013.. Ondřej Petřík 2
Velmi rád bych poděkoval paní Mgr. Gabriele Coufalové, Ph.D., za velmi vstřícný a obětavý přístup, za její ochotnou spolupráci při vedení této diplomové práce a za mnoho výborných odborných rad. 3
Obsah Úvod...5 1. Stručný přehled dějin českých zemí (s přihlédnutím ke kulturnímu vývoji)...7 2. Časopisy...12 3. Hudební časopisy...13 3.1 Obecné informace...13 3.2 Dějiny hudebních časopisů...14 4. Časopis Dalibor...22 4.1 O časopisu...22 4.2 Redaktoři časopisu Dalibor...22 5. Hudebně-pedagogické texty v časopisu Dalibor...33 6. Rozdělení hudebně-pedagogických zpráv do skupin a jejich analýza...34 6.1 Hudebně-didaktické zprávy...34 6.2 Hodnocení učebnic...39 6.3 Koncerty hudebně-pedagogických institucí...48 Závěr...63 Seznam pouţitých pramenů a literatury...66 Přílohy...68 4
Úvod Tématem mé diplomové práce jsou Hudebně-pedagogické texty na stránkách časopisu Dalibor. Jejím hlavním cílem je analýza těchto textů, jejich komparace, zhodnocení z hlediska tematického a obsahového, vyhodnocení počtu zpráv všech zvolených kategorií (tj. hudebnědidaktické texty, recenze učebnic a koncerty hudebně-pedagogických institucí). Dále se hodlám zabývat dobou vzniku hodnocených textů, důvody jejich vzniku, posléze přistoupím ke srovnání se současnou hudební pedagogikou. Dalším aspektem, který bude vyhodnocen, bude zastoupení jednotlivých autorů textů. Zvolenými metodami práce bude v první fázi studium kompletních ročníků časopisu Dalibor, vytipování hudebně-pedagogických textů, rozčlenění těchto textů do kategorií hudebně-didaktické zprávy, učebnice a koncerty hudebně-pedagogických institucí. Dále bude zpracováno hodnocení těchto textů, bude vypracován seznam redaktorů, zpracovány jejich medailony a vyhodnoceno jejich působení a vliv na úroveň časopisu. Přestoţe časopis Dalibor patří ke stěţejním hudebním periodikům minulosti, jeho obsah z hlediska hudebně-pedagogického nebyl dosud systematicky prozkoumán a zhodnocen. K podobnému tématu v současné době pravděpodobně směřuje jedna kvalifikační práce o časopisu Dalibor vedená prof. Ottlovou. Práci jsem nalezl v informačním systému Univerzity Karlovy v Praze, jedná se ovšem o práci doposud nedokončenou. Účelem výběru tématu této mé práce bylo zpracovat rozbor hudebně-pedagogických textů publikovaných v minulosti v renomovaném hudebním periodiku a porovnat je se současnými hudebně-pedagogickými názory. V práci nejdříve stručně zpracovávám historii českých zemí s přihlédnutím ke kulturnímu vývoji, následně historii vydávání časopisů všeobecně a vydávání odborných hudebních časopisů v českých zemích do 20. století. Poté se jiţ zaměřuji na časopis Dalibor. Tento časopis, který uváděl ve svém podtitulu zaměření časopis pro všechny obory umění hudebního vycházel v období let 1879 1927. Pro účely této práce byly zpracovány pouze ročníky časopisu, který vycházel ve zmiňovaném období. Je však třeba podotknout, ţe pokus o vydávání časopisu stejného jména byl opakovaně učiněn jiţ dříve, a to jednak v letech 1858 1864 a 1869 a dále pak v letech 1873 1875. Tehdejším redaktorům se však nepodařilo vydávání časopisu dlouhodobě garantovat. Teprve redakční rada, jeţ časopis obnovila v roce 1879 a k níţ se velmi brzy přidruţil nakladatel František Augustin Urbánek, byla v tomto 5
snaţení úspěšná. V časopisu publikovali významní hudební odborníci své doby, ale také dobrovolní dopisovatelé ze všech regionů země. Tematický záběr byl velmi široký, časopis obsahoval články historické, uměnovědné, teoretické, hudebně-pedagogické, přinášel zprávy z hudebních scén (zpočátku především z Národního divadla), zprávy o koncertech, zprávy o hudebním ţivotě v regionech. Informoval o hudební literatuře, o výsledcích bádání českých hudebních teoretiků atd. V další části práce jsem excerpoval hudebně-pedagogické texty zabývající se učebnicemi, didaktikou hudební výchovy a koncerty hudebně-pedagogických institucí, které byly zveřejněny v časopise Dalibor, a analyzuji je. Časopisy Dalibor jsou dostupné v odborných knihovnách. Přístup k většině ročníků jsem získal v Ústřední knihovně Univerzity Palackého v Olomouci, pro některé však bylo nutné navštívit Moravskou zemskou knihovnu v Brně, kde jsou uchovávány kompletní ročníky. Další oporou při práci na této diplomové práci byl Slovník české hudební kultury, Československý hudební slovník osob a institucí, Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970, Hudební věstník, Hudební věda, Česká společnost 1848 1918, Dějiny českých zemí, Dějiny českých zemí, díl druhý, od poloviny 18. století do vzniku České republiky a Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 Hudba. S opatřováním literatury potřebné ke zpracování kvalifikační práce nebyly výrazné problémy. Nepodařilo se mi dopátrat Slezský sborník a Katalog periodických novin, tím ale diplomová práce není nijak ovlivněná. Téměř všechno je k dispozici v Knihovně Univerzity Palackého, pouze Československý hudební slovník osob a institucí bylo nutno získat ve Vědecké knihovně Olomouc, neboť exemplář v informačním centru Univerzity Palackého nebyl kompletní. Údaje obsaţené v chybějícím textu byly pouţity například pro vypracování medailonu jednoho z redaktorů. Samotné časopisy byly z větší části k dispozici v knihovně informačního centra Univerzity Palackého v Olomouci, některé ročníky pak bylo potřeba excerpovat na pracovišti Moravské Zemské knihovny v Brně. Ţádný jiný problém jsem při vypracovávání diplomové práce nezaznamenal. 6
1. Stručný přehled dějin českých zemí (s přihlédnutím ke kulturnímu vývoji) V této pasáţi uvádím stručné dějiny pro dokreslení společenských a politických poměrů v našich zemích v době vydávání časopisu Dalibor a nějakou dobu po ukončení jeho vydávání. Do divadelních, tělovýchovných, muzejních a ostatních spolků včetně kulturních přibývalo mnoho nových lidí. Nově vznikly některé politické strany. Česká sociální demokracie, která vznikla v roce 1896 na základě moţnosti volební účasti pro velkou část obyvatelstva, začala nabývat politického vlivu a byla posilou pro profesní odborové organizace. Počátkem nového století probíhaly usilovné boje za všeobecné volební právo, jehoţ bylo pro muţe dosaţeno v roce 1907. Nic nenasvědčovalo tomu, ţe se blíţí světový válečný konflikt, který tragicky poznamená ţivoty všech lidí v Evropě, Americe i Asii. V období první světové války bojovalo Rakousko-Uhersko postupně s deseti státy. 1 Následky první světové války se negativně projevily v politickém, hospodářském, kulturním, a tedy i hudebním ţivota. Česká hudba v době války neměla moţnost pokračovat v bohatých a dávno navázaných kontaktech se zahraničím a ţivot (nejen hudební) se musel měnit vlivem tlaku Němců. Například hudební instituce jako Národní divadlo, Česká filharmonie, Česká akademie věd a umění, praţská konzervatoř a Umělecká beseda byly nuceny se vzdát svých buditelských činností. V letech 1918 1939 se vyskytlo naštěstí několik výjimek: například se podařilo O. Ostrčilovi nastudovat Prodanou nevěstu a Fidlovačku ve Vinohradském divadle, Zdeněk Nejedlý uspořádal národem vítanou a oslavovanou smetanovskou výstavu. 2 Poválečné období zpočátku přineslo značné problémy v konstituování nových zákonů. Mezi zastánci různých názorových proudů docházelo ke střetnutím a mnohdy osobní polemiky bránily rychlému racionálnímu zvládnutí poválečných problémů. Projevovalo se to ve všech oblastech politického i společenského ţivota, výjimkou tedy nemohlo být ani prostředí hudební. Z některých hudebních institucí byli odvoláni jejich předváleční šéfové, někteří tvůrci byli obviňováni z kolaborace, jejich další působení v hudebním ţivotě tím bylo někdy krátkodobě, někdy však dlouhodobě ovlivněno. Nové ministerstvo školství a národní 1 Urban, O.: Česká společnost 1848 1918. Praha: Svoboda, 1982, str. 574. 2 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 260. 7
osvěty a jeho nově konstituované orgány mnohdy vyvíjely kontraproduktivní aktivitu a trvalo delší dobu, neţ se situace v kultuře stabilizovala. 3 Mladá Československá republika uvedla v ţivot řadu důleţitých změn v kulturním ţivotě. Došlo k zestátnění řady velkých kulturních institucí, například Národní divadlo a praţská konzervatoř, dále byla významně omezena moţnost soukromého podnikání v rámci České filharmonie a operních divadel ve většině měst republiky. Ministerstvo školství a národní osvěty řídilo kulturu centrálně a vyuţívalo sluţeb poradních orgánů v případě, ţe hodlalo učinit závaţné rozhodnutí či zpracovat zásadní plány. Také v sociální oblasti se pro umělce hodně změnilo k lepšímu. Pro hudební organizace charakteru druţstev či společností nastala moţnost získat zemské, státní a městské dotace, umělci v zaměstnaneckém poměru získali hlubší sociální jistoty, rozšířily se moţnosti stipendií, podpor, odměn a dotací. 4 Vzniklo Ochranné sdruţení autorské. 5 Pokud jde o hudební spolky a organizace, začaly se zakládat jednak tradiční hudební instituce. Novým jevem bylo zaloţení spolků soustředících se na soudobou hudbu. Spolek pro moderní hudbu začal fungovat v roce 1920, o dva roky později potom Klub moravských skladatelů v Brně a o další dva roky později Přítomnost, sdruţení pro soudobou hudbu. Hned poté, co skončila první světová válka, byla v Praze zaloţena pobočka vídeňského Verein für Privat-Aufführungen. Tento spolek byl svou podstatou nadnárodní. Tyto všechny hudební společnosti měly podíl na vzniku českého odboru Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, jejíţ zaloţení se datuje k roku 1922. Poslední organizace určená soudobé hudbě zaloţená ve třicátých letech byl Mánes, náleţící k praţskému Spolku výtvarných umělců. Mezi další orgány, které vznikly po skončení války a byly na poli soudobé hudby významné, patřil Hudební archív Zemského muzea moravského v Brně, Muzeum Bedřicha Smetany, Mozartova obec v ČSR, Státní ústav pro lidovou píseň v ČSR a Česká hudební společnost. 6 Velmi specifický přínos pro kulturní ţivot mělo zaloţení československého rozhlasu, jehoţ redakce postupně vznikaly ve větších českých a slovenských městech. 7 Po první světové válce se ve svobodném Československu velmi rozvinula nakladatelská a vydavatelská činnost. Významnými vydavatelstvími byly zejména Hudební 3 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 260. 4 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 261. 5 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 261. 6 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 262. 7 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 262. 8
matice Umělecké besedy, praţské Urbánkovo nakladatelství a nakladatelství Oldřicha Pazdírka v Brně. Hudební matice se stala velkým podnikem, který cíleně rozšiřoval českou moderní hudbu. 8 Obecně lze konstatovat, ţe v meziválečném období se v Československé republice kultura rozvíjela v závislosti na politických a společenských poměrech. Zpočátku byl její rozvoj ovlivněn rozjitřenou poválečnou situací, poté se poměry stabilizovaly. Dalším ovlivňujícím faktorem se ovšem bohuţel stala velká ekonomická krize počátku třicátých let. A samozřejmě na konci třicátých let byl ţivot v republice, a tedy i kultura jako celek ovlivněn politickou situací v Evropě a ve světě. Výsledkem Mnichovské dohody bylo, ţe se Československo v září 1938 vzdalo sudetského území, v březnu 1939 pak došlo k odtrţení Slovenska a k okupaci českých zemí německými vojsky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. V podmínkách protektorátního ţivota došlo k výrazným a podstatným změnám v kulturním ţivotě. Okupační úřady se zpočátku snaţily vyvolat dojem, ţe na okupovaném území jsou nadále zachovány veškeré původní kulturní a společenské vymoţenosti, tj. i hudební produkce a hudební kultura. Přesto však jiţ od počátku války docházelo k častým zásahům cenzury. Umělci se tedy zaměřili na tvorbu a produkci, kterou více či méně jinotajně přispívali k posilování národního uvědomění. Vzrostl především zájem o českou klasickou hudbu a o českou lidovou píseň. Tento trend byl okupačními úřady po jistou dobu podporován významně se zvýšila například vydavatelská produkce těchto ţánrů. Řada českých umělců musela řešit existenční otázky, neboť byli nuceni přesídlit z oblasti Sudet a z odtrţeného Slovenska. Důleţitější však bylo, ţe jistý počet umělců se nějakou formou zapojil do odboje, čímţ riskovali nejen svobodu, ale často také holý ţivot. Jiní byli pronásledováni z rasových důvodů, další pak proto, ţe svou tvorbou otevřeně dali najevo svůj protinacistický postoj. K největším represáliím docházelo od druhé poloviny válečných let, v době heydrichiády a v době, kdy nacistická vojska zakusila první poráţky. Tragickým důsledkem válečných let byla smrt mnoha představitelů české kultury a přerušení kontinuity kulturního vývoje. 9 Poté, co v roce 1945 skončila druhá světová válka, došlo k opětovnému obnovení československého státu. Uţ k němu ale nenáleţela Podkarpatská Rus, poněvadţ se přidruţila k Sovětské Ukrajině. Nová vláda, ustanovená 4. dubna v Košicích, se později přemístila do 8 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 262. 9 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 260. 9
Prahy. Druhá světová válka ovšem způsobila oslabení samostatnosti republiky. Ta začala být závislá na Sovětském svazu. Zmenšil se rozsah působnosti jiných politických stran, neţ byla Komunistická strana Československa. Události postupně vyvrcholily v roce 1948, kdy se vlády v zemi chopila právě tato strana a postupně realizovala řadu reforem, jejichţ účelem bylo zavést státní monopol ve všech oblastech průmyslu, zemědělství, školství, vědy a samozřejmě i kultury. Další významnou změnou bylo téměř stoprocentní odstranění soukromého vlastnictví v oblasti výroby. V plné míře začali komunisté ovlivňovat stát v roce 1950 a Československo se připojilo k zemím socialistického bloku. Ministerstvo vnitra vydalo v roce 1950 zprávu, ve které zveřejnilo, kolik se u nás vyskytovalo po válce náboţenských hnutí. Bylo to 12 církví, přibliţně 30 náboţenských společností a více neţ 1400 náboţenských spolků. Po roce 1945 působila na českém a slovenském území jednak církev římskokatolická, která i nadále byla nejvlivnější. V roce 1950 bylo zjištěno přibliţně 9 000 000 obyvatel hlásících se k této církvi. Dále bylo 1 000 000 protestantských křesťanů a 900 000 členů československé církve. I po 2. světové válce byla římskokatolická církev po sociální a kulturní stránce významná. Po roce 1945 bylo vyhlášeno vládou, ţe kaţdý občan má právo na svobodu náboţenského vyznání. Ovšem lidovědemokratický systém začal provádět reformy, které zasahovaly jednak do církevních struktur, dále pak do majetku, systému církevních škol atd. 10 Československo bylo členským státem Varšavské smlouvy, čímţ byla jednoznačně určena jeho vojenská a politická závislost na socialistickém bloku. Bylo také členem Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc a to se samozřejmě projevilo v ekonomické a hospodářské oblasti. Občané, a tedy i umělci měli v podstatě tři moţnosti, jak na vzniklou situaci reagovat. Značný počet obyvatel v podstatě nastolené změny poţadoval a vítal. Nové společenské podmínky jim daly moţnost uplatnění. Pro účely uplatnění sovětského vlivu na politiku komunistického reţimu, který začal fungovat v Československu, vznikaly různé instituce. V roce 1949 byla zaloţená Rada vzájemné hospodářské pomoci. Ta řídila činnost československého hospodářství včetně jeho vývoje, a to na základě potřeb velmocenské politiky Sovětského svazu. Svůj vliv dále uplatňoval sovětský velvyslanec, generální štáb sovětské armády, sovětští poradci, důleţité také byly přímé politické kontakty mezi KSČ a vedením sovětské komunistické strany. 11 Vznikly nové umělecké vysoké školy, byly zestátněny kulturní instituce, umělci se zapojili do budování nového státu a tvořili v intencích 10 Pánek, J., Tůma, O. a kol.: Dějiny českých zemí. Praha, Karolinum, 2008, str. 377 378. 11 Harna, J., Fišer, R.: Dějiny českých zemí, díl druhý, od poloviny 18. století do vzniku České republiky. Praha: Fortuna, 1998, str. 219. 10
státní kulturní politiky, jeţ podporovala soudobou tvorbu. Nadále byla velmi akcentována česká klasika a česká lidová píseň. Kulturní politika byla silně ovlivňována a navazovala na kulturní politiku Sovětského svazu. 12 Řada československých občanů ovšem v této situaci emigrovala do zahraničí, neboť tito lidé chtěli ţít a pracovat ve svobodných podmínkách. Jiní své nesouhlasné postoje dali nejrůznějšími formami najevo, čímţ si přivodili různé represe. Mnoho těchto lidí bylo v této době, zejména v prvních deseti letech po válce internováno, zavíráno do vězení a dokonce i odvlečeno do pracovních táborů. Tímto způsobem přišla česká a slovenská kultura o řadu významných osobností. 12 Bek, J. a kol: Československá vlastivěda, díl 9 Umění, svazek 3 hudba. Praha: Horizont, 1971, str. 261. 11
2. Časopisy Pojem časopis je pouţíván pro všeobecné označení speciálního periodického tisku. Kdyţ bychom se pokusili definovat slovo časopis v uţším slova smyslu, šlo by o tiskovinu nějakého konkretizovaného (byť i různě širokého) obsahového zaměření, která je vydávána v pravidelných lhůtách, tj. periodicky, nejméně však dvakrát do roka. 13 Periodické tiskoviny, které vycházejí v kratších časových intervalech a zabývají se aktuálním zpravodajstvím, jsou označovány jako noviny, nikoliv jako časopisy. Noviny existují nejčastěji jako deníky či týdeníky. Časopisy pak vycházejí v různém časovém rozmezí, tedy např. jedenkrát týdně či za 14 dní nebo pouze jednou za měsíc. Právě časopisy a noviny se řadí do kategorie periodického tisku, a proto je pro ně téţ moţno pouţívat název periodika. Pro takovou tiskovinu je tedy typické její zaměření dle obsahu a funkce, časové rozmezí vydávání, vazba na jistého vydavatele a redaktora, trvalý název a jiné náleţitosti. Úředně sluţební věstníky se za časopisy nepokládají, přestoţe také mohou vycházet periodicky. To ale neznamená, ţe některý časopis nemůţe mít název věstník. Dále k novinám a časopisům nepatří periodické tiskoviny vysloveně reklamního určení a jiná podobně účelová tisková média. 14 Odborné sborníky, ročenky, almanachy a jiné podobné publikace, které vycházejí po roce, se také neřadí k časopisům, a to i kdyţ vychází periodicky a mají své tematické zaměření. Některé sborníky, noviny a časopisy vycházejí z různých, více či méně závaţných podstatných důvodů nepravidelně. Tyto důvody mohou být organizační, ekonomické a jiné. Přesto ale zůstává zachována jejich typologická a funkční identita. 15 13 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 14 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 15 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 12
3. Hudební časopisy 3.1 Obecné informace Veškeré časopisy, které se obsahem zaměřují na hudbu a hudební kulturu z různého úhlu pohledu, patří k hudebním časopisům. Mohou dávat čtenářům informace o staré i soudobé hudební tvorbě, provozování hudby, edici hudebních nosičů a notách, hudební kritice a popularizaci hudby atd. Hudební noviny, které jsou určené k zaznamenání aktuálního hudebního dění s krátkým časovým odstupem, se ani v minulosti, ani dnes nevyskytují často, zatímco periodicky vydávané hudební ročenky a hudební sborníky jsou k dispozici častěji. Hudební periodika mohou zdůrazňovat nebo hlavně obsahovat muzikologický výklad hudebních fenoménů. 16 Je-li tomu tak, jde o hudebněvědné časopisy, hudebněvědné sborníky aj. Hudební časopisy mohou také mít funkci reklamy a propagace. Pokud však se hudební tiskoviny, vycházející v pravidelných časových intervalech, orientují jen na reklamu nebo propagaci hudebních komodit, není moţno je zařadit k hudebnímu časopisectví. Toto pravidlo je vţdy přísně dodrţováno. V hudebních, ale i nehudebních časopisech, mohou být také obsaţeny notové přílohy. Na hudební tematiku mohou navazovat svou obsahovou částí i mimohudební časopisy zabývající se kulturou. Stejně tak tomu můţe být i u novin, zejména se v nich můţe vyskytnout hudební kritika. 17 Jak jiţ bylo řečeno, hlavní formy periodického tisku nesou název časopisy a noviny. Tyto názvy se svým významem vztahují k časové podmíněnosti a vázanosti daných periodik. Znamená to tedy následující: Všechny tisky daných kategorií se píší v určitém časovém rozmezí, ve kterém se také vydávají, poskytují lidem povědomí o nových událostech aj. 18 Název časopis byl převzat z německého Zeitschrift. Tento výraz byl pouţíván pro psaní letopisů a kronik v 17. století. Pro název periodického tisku se začal uplatňovat teprve koncem 18. století. Roku 1791 tak byl poprvé pojmenován titul hudebního periodika vycházejícího v Halle. V Německu slovo Zeitschrift mělo charakter analogie francouzského Journal. To slouţilo k označení časopisů, novin a deníků. V různých zemích se podle jazykových prostředí pouţívaly k názvům periodik například tyto pojmy: Acta, Archiv, Beiträge, annalecta, journal, revue, magazin, noviny, rozhledy, rassenga, gazzetta a další. 19 16 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 17 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 18 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 19 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 13
Tyto pojmy se vyskytují ještě dnes. Téma časopisu je mnohdy v jeho titulu vystiţeno jasnějším popisem či jiným naznačením. 20 3.2 Dějiny hudebních časopisů Pro humanismus bylo typické psaní nových zpráv v tiscích a aktuálních písemnostech tehdejšího charakteru. Noviny a časopisy, které začaly vycházet periodicky, vznikly z letákových tiskovin. Časopisectví se bouřlivěji vyvíjelo od 60. a 70 let 17. století ve Francii, Anglii a v Německu. První časopisy z této doby se týkaly určených společností 21 nebo obecnějšího zaměření. V časopisech týkajících se obecnějšího zaměření se objevila někdy hudební tematika a mohly se tam i vyskytnout notové přílohy. Jako příklad uvádím Le Mercure Galant z roku 1672 a The Gentelman s Journal z roku 1692. 22 Počátkem 18. století byly psány v Anglii morální časopisy. 23 Vycházely hlavně jako týdeníky a jeho iniciátory byly J. Addison, D. Defoe a R. Steele. Účel těchto časopisů byl vytvářet vkus a morálku formující se měšťanské společnosti v době osvícenství; hlavní důraz byl kladem na hudbu a hudební umění. První německý morální časopis vydal J. Mattheson pod názvem Der Vernünfftler. V průběhu 18. století bylo na našem území moţno zjistit hudební informace v denících, ale také v listech, které se zabývaly obecněji kulturou. Byly to tenkrát Praţské poštovní noviny, Prager Intelligenzblatt, a další. 24 První hudební zprávy té doby spadají do roku 1723. V našich zemích jiţ existovaly i výše zmíněné morální časopisy. První z nich byly listy Neue Litteratur a Die Unsichtbare. Počátkem 70. let 18. století se v nich začaly publikovat hudební stati. V 90. letech vycházel v Brně list Allgemeines europäisches Journal, který patřil také k těmto časopisům. V posledních desetiletích 18. století vycházely odborné sborníky a časopisy, jejichţ účelem bylo slouţit nástupu české vědy. 25 Zveřejňovaly tehdy mimo jiné hudební estetiku a hudební historii. Byly to Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen zur Aufnahme der Mathematik, der vaterländischen Geschichte, und der Naturgeschichte; Materialien zur alten und neuer 20 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 115. 21 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 22 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 23 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 24 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 25 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 14
Statistik von Böhmen a Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. 26 V období od 20. do 50. let 19. století existovaly listy Česká včela, Krok, Čechoslav, Květy, Lumír a Monatsschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museum in Böhmen. V těch se hojně psalo o hudbě. Mezitím došlo k rozvoji speciálního hudebního časopisu. 27 Mezi nejstarší periodika hudebního zaměření je zařazena Critica musica od J. Matthesona. Je to vlastně úplně první časopis, který je svým obsahem zaměřený na jeden druh umění. Uplatňuje se v něm přímo vzor časopisů s morálním posláním v hudební oblasti a je zde soustavně kladen důraz na cyklické působení per intervalla 28 hudební kritika. Mattheson je také autorem listu Der musicalische Patriot, kterým na tento list navázal. Navázali na něj ale i jiní autoři, jako např. J. A. Scheibe listem Critischer Musicus, L. Ch. Mizler listem Musicalischer Staarstecher a F. W. Marpurg listy Der critische Musicus an der Spree a Historisch-kritische Beyträge zur Aufnahme der Musik. Ve 2. polovině 18. století vycházely v Anglii a Francii hudební časopisy v některých edičních řadách notového materiálu nechyběly textové přílohy. V českých zemích v závěru osvícenské doby byla v Praze J. F. Schönfeldem vydána ročenka Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag. Německé časopisy, které se jiţ výrazně specializovaly na hudbu a hudební tematiku, byly například: Wöchentliche Nachrichten und Anmerkungen die Musik betreffend, Musikalisch-kritische Bibliothek a lipský časopis Allgemeine musikalische Zeitung. V tomto lipském časopisu se také nacházely zprávy o české hudbě. 29 Některé listy měly za cíl podpořit nové tendence hudebního vývoje. Jako příklad je moţno zmínit Neue Zeitschrift für Musik, který byl zaloţen spolupracovníky R. Schumanna. Francouzský časopis orientovaný na moderní hudbu byl list La revue musicale, jeho vydavatelem byl F.-J. Fétis. Od 40. let 19. století nastává větší rozmach anglických tiskovin periodicky vycházejících. Od poloviny 19. století dochází na všech evropských kulturních územích k vydávání velké řady hudebních tisků. Ty jsou naprosto různé svou funkcí a svým obsahem. Řada z nich je vydávána hudebními společnostmi a institucemi, zájmovými 26 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 27 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 28 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 29 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 15
skupinami atp. Periodika odborného muzikologického zaměření začala být vydávána především společnostmi hudebních vědců. 30 V 19. a 20. století se v Česku objevovaly zmínky o hudbě v novinách a také v časopisech vztahujících se ke kultuře a odborné vědě. Významné byly Národní listy, do kterých v letech 1864 1864 přispíval známý český hudební skladatel B. Smetana, a Lidové noviny. Pro hudební kritiky a publicisty byly velkým přínosem německé praţské noviny Prager Zeitung, Bohemia, Prager Presse, Prager Tagblatt a Prager Abendblatt. Všem čtenářům byly k dispozici téţ divadelní časopisy pro informování o hudebně divadelním dění. Do této kategorie spadaly např. Divadelní listy. V jistých společenských časopisech a obrozeneckých kulturách se do časopisů přidávaly notové přílohy, aby česká veřejnost měla přehled o současném hudebním repertoáru. Vyskytovaly se ve čtvrtletníku Dobroslav, dále v Hyllosu, pedagogickém časopisu Přítel mládeţe, Čechoslavu a v zábavném a poučném listu Erinnerungen, jenţ byl vydáván jak v Praze, tak i ve Vídni. Notové přílohy měla i další periodika, jako např. Humoristické listy, Besídka mladých, Květy mládeţe, Betanie, Zlatá Praha, Národní osvobození a ţenský časopis Eva obsahovaly také notové přílohy. Do některých speciálních hudebních časopisů se také přikládaly notové přílohy. Kromě notových materiálů byl mezi veřejností zájem rovněţ o texty hudebních skladeb. 31 Tomuto zájmu se snaţil vyhovět J. K. Chmelenský, který v letech 1836 1838 vydával zvláštní účelový almanach s názvem Kytka. 32 Jejím cílem bylo přinášet texty, které by bylo moţné zhudebnit. 33 F. Škroup a J. K. Chmelenský pokračovali ve snaze zpřístupnit čtenářům texty ke zhudebnění. Redigovali v letech 1843 1844 v Praze Literární přílohu K věnci, která vycházela s písňovou sbírkou Věnec. Spolu s poezií určenou ke zhudebnění zde byly také studie a zprávy. Proto lze také říci, ţe se stala jedním z východisek českého hudebního časopisectví. 34 V českých zemích vycházely v 19. století různé typy hudebních časopisů. 35 Do první kategorie přísluší časopisy soustředící se na hudbu a celkovou hudební kulturu v její relativní celistvosti, třebaţe ovlivňované aktuálními dobovými podmínkami. První časopis s tímto 30 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 31 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 32 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 48. 33 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 34 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 35 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 16
charakterem byl list Caecilie s notovými přílohami. 36 Měl přinést poučení, ale i pobavení učitelům a varhaníkům. Slouţil také duchovním úřadům a zájemcům o hru na varhany. Vycházel v Praze v letech 1848 1849. 37 Od roku 1849 byl přejmenován na Cecilie. Tento časopis byl určen pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 38 Časopis Dalibor, vydávaný v letech 1858 1864 a 1869, byl dle mínění Fukače a Vyslouţila vysoce odborný. Vyšel tehdy v 8 ročnících a v jeho notových přílohách bylo distribuováno přibliţně 60 skladeb. Redigoval ho E. A. Meliš. L. Procházka a V. J. Novotný zaloţili v letech 1873 1875 časopis, který opět nesl jméno Dalibor, avšak nenavázali na směřování původního redaktora E. A. Meliše, nýbrţ pokusili se o ustavení posmetanovské publicistické platformy. 39 Zabýval se hudbou duchovního i světského rázu a zájmy pěveckých sdruţení v tehdejších českých a slovenských zemích. Současně plnil funkci orgánu Matice hudební 40 obsahoval mnoho hudebních příloh. 41 V nich byla zveřejňována operní díla soudobých hudebních skladatelů. 42 Od roku 1879 začal vycházet v Praze třetí časopis pojmenovaný Dalibor, o kterém se budu zmiňovat aţ později, neboť na něj je zaměřena tato diplomová práce. Dále vycházel v Praze časopis Slavoj, a to v období 1862 1865. K jeho redaktorům patřili A. Pozděna, V. Kubelka a J. Ulm. Byl svým zaměřením orientován pouze na hudební problematiku. 43 List, v němţ se psalo o hudebním umění a o divadle, měl jméno Česká Thalia. Jeho vydávání se datuje do let 1867 1871, místem vydávání byla opět Praha. Redigoval jej J. M. Boleslavský. 44 Časopisem, který svými dvěma ročníky navázal na Českou Thalii, byl Besedník. 45 Věnoval se moţnostem společenské zábavy, zejména hudební a divadelní kultuře. 46 36 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 37 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 17. 38 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 17. 39 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 40 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 23. 41 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 23. 42 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 43 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 67. 44 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 20. 45 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 46 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 16. 17
Praha zůstala místem redakce časopisů i v roce 1870. Tehdy došlo ke vzniku časopisu Hudební listy. Celkem vyšlo 6 ročníků, časopis vycházel pouze do roku 1875. Redaktoři do tohoto periodika zařazovali i notové přílohy, pomocí kterých prezentovali klavírní a písňovou hudební tvorbu. Jejich hlavním cílem bylo uspokojovat potřeby pěveckých seskupení a reflektovat vyvíjející se současnou hudbu v českých zemích. Odpovědnými redaktory byli F. Pivoda, J. R. Rozkošný a L. Procházka. Pro tento časopis byla zpočátku typická prowagnerovská orientace, ta však byla později změněna na výrazně protismetanovský postoj. V letech 1889 1890 se o obnovení časopisu Hudební listy pokusil F. Pivoda, avšak tento pokus nebyl příliš úspěšný, časopis vycházel pouze jeden rok. 47 Z ostatních periodik soustředících se na hudbu a hudební kulturu jako celek, byly ještě významné např. Hudební květy, Jeviště, Literární a hudební zábavník, Smetana, Hudební revue, Listy Hudební Matice, Hudební rozhledy, které ve čtvrtém ročníku přestaly vycházet, 48 Tam tam, Pencův podřipský Odeon, Přehled rozhlasu, Hudební chvilka, Rytmus, Umělec, Koncertní ţivot, Opus musicum, Muzikus, Harmonie a další. 49 Druhá kategorie českých hudebních časopisů 19. století měla za úkol umoţnit odborné veřejnosti komunikaci o specifických odborných tématech. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 50 byl Cecilie. Jeho vydávání bylo zásluhou praţské Obecné Jednoty Cyrilské 51, v roce 1879 došlo ke změně jména časopisu na Cyrill, později na Cyril. Nacházela se v něm hudební příloha, nejčastějším tématem byly dějiny hudby. Také časopis Praporec obsahoval cenné poznatky o duchovní hudbě. Jeho redigování měli na starosti M. Venhoda a A. O. Tichý. Existovala i periodika zabývající se konkrétními specializovanými výzkumnými hudebně historickými tématy. Příklady těchto tisků jsou Bertramka, Oběţník pro studium staré vokální hudby, Československá Beethoveniáda, Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka, Chopiniana Bohemica, Zpravodaj Společnosti pro starou hudbu a Zprávy Společnosti Leoše Janáčka. 52 V Hradci Králové vycházel časopis Hudební nástroje. Fukač a Vyslouţil poznamenávají, ţe jeho odborná úroveň byla velmi vysoká. Postupem času začaly být vydávány listy sbírající hudebněvýchovné a hudebně-pedagogické poznatky. Bylo mezi nimi periodikum Hudba a škola, 47 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 116. 48 Fric, O.: O českou hudební vědu a hudební časopisectví, In: [Šmíd (ed.)]. Hudební věstník. Praha: Unie českých hudebníků z povolání 1939/5, str. 87 88. 49 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 117. 50 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 17. 51 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 117. 52 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 117. 18
Hudební výchova (v několika rozdílných variantách vydávaných v několika různých obdobích), Za hudební výchovu, Akcent, Estetická výchova (také několik stejnojmenných forem v různých obdobích). Jiné časopisy byly zaměřené na výchovu dětí a mládeţe, jako např. Hudební list pro mládeţ ku zábavě a poučení a Hudební besídka. Ze zbývajících časopisů určených odborné komunikaci jsou známy např. časopisy vycházející později ve 20. století Lidová tvořivost, Koncerty estrády, Akord, Gramofonový klub, Sovětská hudba, Jazz, Melodie, Taneční hudba a jazz a jiné. 53 Do třetí kategorie hudebních periodik lze řadit taková, která informovala o české i československé kultuře na mezinárodní úrovni. V první polovině 20. století byly vydávány například tituly Music News from Prague, Czechoslovak Music La musique tchécoslovaque Čechoslovackaja muzyka a Almanach musical pour la République Tchécoslovaque. 54 Do čtvrté kategorie lze zařadit periodika muzikologického charakteru. První z nich byl Hudební sborník 55, jehoţ redaktor byl Z. Nejedlý. Sborník vycházel v Praze v letech 1912 1914. 56 Sborník Musikologie, vydávaný V. Helfertem a jeho ţáky, vycházel během 2. světové války v nepravidelných časových intervalech. Od roku 1956 začala praţská Karlova univerzita vydávat muzikologický sborník Miscellanea musicologica. Jeho zaloţení přísluší M. Očadlíkovi a jeho nástupci se potom stali dalšími redaktory. (Sborník ovšem nevycházel periodicky.) Pro muzikologické účely vyšla dále tato periodika: Sborník Notitiae musicologicae, Sborník Janáčkovy akademie múzických umění, sborník Ţivá hudba, Hudební věda aj. 57 Pátá kategorie představovala tzv. stavovské časopisy a časopisy velkých hudebních organizací. 58 Tyto časopisy vycházely jiţ v 19. století a vůle k jejich vydávání v podstatě přetrvala po řadu let. Ve druhé polovině 20. století byly některé tyto časopisy vydávány jako závodní časopisy podniků, které byly nějakým způsobem spjaty například s výrobou hudebních nástrojů. Jednalo se například o následující tisky: Český citerista, Časopis českých citeristů, Tamburašský věstník, Hudební obzor, Věstník českých citeristů, Hudební věstník, 53 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 54 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 55 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 56 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 36. 57 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 58 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 19
Hudební zpravodaj, Signál, Harmonikář. 59 Časopis Český citerista vycházel v období 1890 1893. Jeho odpovědní redaktoři byli A. Pelc, F, A. Urbánek, K. Cibula a J. Zafouk. Obsahoval notové přílohy. 60 Časopis českých citeristů byl redigován V. Formanem, J. F. Mádlem a K. Cibulou. Vycházel v časovém rozmezí 1894 1907. 61 Na redakci Tamburašského věstníku vydávaného 1903 1907 se podíleli J. Šmídl, J. Novák a A. Hošek. Byl to List svazu tamburašských spolků československých. 62 Z jiných stavovských a hudebně-organizačních časopisů vznikly např. Časopis kapelníků zemí koruny české, Allgemeine Musiker-Zeitung, Hudební rozhledy, Kapelnické listy, Zájmy hudebníků, Věstník svazu dělnicko-pěveckých spolků v ČSR, příloha k časopisu Za hudební výchovu, Der Kino-Kapellmeister, Hudební ročenka, Zpravodaj Československé obce hudebnické, Kapelnické hlasy, Československý varhaník, Akordeon, Souzvuk aj. Jako příklad výše zmiňovaného typu tzv. závodního časopisu uvádím Hudební památník, Revue Ultraphonu, Amatovec, Oktáva. 63 Do šesté kategorie jsou řazeny hudební ročenky. Byly mezi nimi výroční zprávy, hlavně ty, jejichţ vydávání probíhalo soustavněji. K jejich editorům patřila praţská konzervatoř, spolek Harmonie v Trutnově, německá městská hudební škola ve Znojmě, Beseda brněnská, Hlahol v Praze, praţský studentský spolek Liedertafel, škola spolku Moravan v Kroměříţi, spolek Ţerotín v Olomouci, hudební škola Ţerotína v Olomouci, Sbor pro postavení Smetanova pomníku v Praze a mnohé jiné. 64 Do této kategorie spadají také tiskoviny hudebních organizací a orgánů, které usilovaly o vydávání vlastních periodik, slouţících k informaci a propagaci. Brněnský pěvecký spolek Markomannen vydával list Markomannen-Zeitung, praţský hudební spolek Christliche Akademie vydal list po sobě pojmenovaný, dále existoval Smetanův dům, Zprávy Foerstrovy společnosti, Věstník Společnosti Otakara Ostrčila apod. Hudební problematikou se také zabývala periodika divadel a programové časopisy a věstníky, jejichţ vydávání zajišťoval rozhlas. Příkladem divadelních tiskovin bylo Národní divadlo, časopis Přestávka (při opavském divadle) aj. U rozhlasových tisků měl podle názoru Fukače a Vyslouţila dobrou pozici Radiojournal, 59 Kotek, J.: České a slovenské časopisy 1889 1963 věnované zábavné, taneční a jazzové hudbě a hospodářským, slovanským i sociálním otázkám jejich provozovatelů a zprostředkovatelů. In: [Jiránek (ed.)]. Hudební věda. Praha: Academia 1965/1, str. 116 141. 60 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 22. 61 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 19. 62 Svobodová, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796 1970. Olomouc: Státní Vědecká knihovna, 1971, str. 71. 63 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118. 64 Fukač, J., Vyslouţil, J.: Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997, str. 118 119. 20