PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY PROSINEC 2012 OBSAH JEDNOSTRANNÁ ZMĚNA OBCHODNÍCH PODMÍNEK PO REKODIFIKACI SVĚŘENSKÝ FOND NOVÝ NÁSTROJ PRO PRIVÁTNÍ SPRÁVU MAJETKU ZÁSAHY DO TĚLESNÉ INTEGRITY ČLOVĚKA PŘI POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB 2 4 6 KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012)
JEDNOSTRANNÁ ZMĚNA OBCHODNÍCH PODMÍNEK PO REKODIFIKACI Obchodní podmínky jsou standardním nástrojem podnikatelů a bank při uzavírání smluv. Podle stávající právní úpravy nelze obchodní podmínky jednostranně měnit, ale vyžaduje se výslovný souhlas obou stran nebo alespoň aktivní jednání. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že nový občanský zákoník účinný od roku 2014 umožňuje jednostrannou změnu podmínek, při podrobnějším pohledu zjistíme, že nepřináší zas tak převratné změny. Současná právní úprava Dnešní občanský zákoník stojí na zásadě pacta sunt servanda a obecně nepřipouští jednostrannou změnu smlouvy. Tento princip je plně zachován i v novém občanském zákoníku (NOZ). Od jednostranných změn je třeba odlišit právně přípustné dohody, že obsah smlouvy bude určen dodatečně nebo se změní, a to podle předem dohodnutých kritérií (např. inflační doložka, pohyb úrokových sazeb apod.), byť by změnu jedna strana iniciovala. Dnešní občanský zákoník vyžaduje, aby změna podmínek byla druhou smluvní stranou vždy přijata. Za souhlas však nelze považovat mlčení nebo nečinnost druhé strany. Nefungují ani snahy o sjednání fikce, že pokud druhá strana nesdělí svůj nesouhlas do určité doby, platí změna za schválenou. Ustanovení 1752 NOZ nově umožňuje jednostrannou změnu smlouvy. Ovšem je to něco za něco. Jednostranná změna je tzv. ultimativní Jednostranná změna bude možná pouze u některých smluv, a to u smluv zavazujících dlouhodobě s opětovným plněním stejného druhu. Zákonodárce zde měl na mysli typicky smlouvy s operátory o dodávkách vody, energií apod. V bankovnictví by pak šlo zřejmě o smlouvy o účtech nebo o kontokorentních úvěrech. Je sporné, zda se možnost týká také například úvěrových smluv, kde banka plní jednorázově a opětovné plnění stejného druhu je na straně klienta (splátky úvěru). Jsme spíše názoru, že na takové smlouvy možnost jednostranné změny nedopadá. Z povahy měněného závazku musí být také patrné, že existuje rozumná potřeba jeho pozdější změny. Ovšem není jasné, co je rozumná potřeba a bude tak záležet na soudech, jak pojem vyloží. Obchodní podmínky lze dále jednostranně změnit pouze v přiměřeném rozsahu. Ani zde nám zákon či důvodová zpráva nedávají vodítko, kde leží hranice takové změny. Navíc, není-li mezi stranami rozsah ujednán, nepřihlíží se ke změnám vyvolaným okolnostmi, které strana, odkazující na podmínky, musela předpokládat (např. inflace), ani ke změnám vyvolaným změnami osobních nebo majetkových poměrů. Bude tedy záležet na formulaci vlastních podmínek. A nakonec, jednostranná změna bude platná pouze tehdy, bude-li druhé straně oznámena dohodnutým způsobem a bude jí poskytnuta možnost tuto změnu odmítnout a smlouvu vypovědět. Opačné či vylučující ujednání bude považováno za neplatné. Jednostranné změny podmínek při výše uvedených omezeních a podmínkách nebudou podle našeho názoru například v praxi bank příliš populární a otázka jejich praktické využitelnosti je diskutabilní. Uvolněný proces uzavírání smluv NOZ v tomto směru přinese jisté uvolnění, a to v úpravě procesu uzavírání smluv ( 1731 až 1745). Zjednodušeně vzato, nyní smlouva vznikne jen v případě úplného aktivního souhlasu smluvních stran o celém jejím obsahu. Podle nové úpravy si strany budou moci předem sjednat pravidla pro uzavírání smluv (např. v obchodních podmínkách) a poté podle nich postupovat při úpravách a dodatcích. To podle našeho názoru rozšiřuje právě možnost uzavírání dodatků smluv nejen aktivním úkonem, ale i jiným jednáním, či dokonce nekonáním. Samozřejmě i na tuto problematiku obecně dopadá ochrana slabší strany (např. v případě adhezních smluv) a specifická ochrana pro spotřebitele, která může citovanou volnost omezit. Smlouvy uzavírané adhezním způsobem Jde o formulářové smlouvy a/nebo jiné smlouvy uzavírané odkazem na obecné podmínky, jejichž obsah nemá druhá strana příležitost ovlivnit. Adhezní smlouvy nebudou moci např. obsahovat ujednání, která lze přečíst jen se zvláštními obtížemi (např. drobným písmem), nebo doložky nesrozumitelné či nevýhodné (aniž je proto rozumný REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 2
důvod). Ke smluvním odchylkám se nebude přihlížet. Dobrou zprávou je, že tato ochrana nebude platit mezi podnikateli. Dokumentace mezi bankou a podnikatelem tak může být koncipována volněji a není třeba řešit otázky nevýhodnosti či srozumitelnosti. Výjimkou by ale bylo, pokud strana prokáže, že taková odchylka byla mimo text hlavní smlouvy (např. v obchodních podmínkách), a že hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. Ve styku se spotřebiteli naopak podnikatelé budou muset zvýšit míru opatrnosti, protože kromě kogentních ustanovení upravujících obchodní podmínky a adhezní smlouvy se uplatní také příslušná ustanovení na ochranu spotřebitele ( 1810 až 1867 NOZ), která jsou oproti současné úpravě širší. Co nová úprava přináší? Nová právní úprava sice přináší možnost jednostranné smlouvy obchodních podmínek, ale jen u některých smluv a pouze v omezeném rozsahu. To vše navíc s rizikem výpovědi smlouvy v případě takové změny. Příznivou novinkou ve vztazích mezi podnikateli je možnost podstatných smluvních odchylek od pravidel občanského zákoníku a možnost smluvně upravit proces uzavírání smluv, což může přinést potřebnou pružnost. Podle našeho názoru se tak ještě víc zvýrazní rozdíl mezi obchodními podmínkami určenými pro podnikatele a obchodními podmínkami pro spotřebitele. Jan Topinka, partner Zuzana Beniaková, koncipientka Monika Drápalová, koncipientka REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 3
SVĚŘENSKÝ FOND NOVÝ NÁSTROJ PRO PRIVÁTNÍ SPRÁVU MAJETKU Svěřenský fond, někdy označovaný také jako trust, původem institut anglosaského common law, je jednou z novinek, jež do českého právního řádu přinese nový občanský zákoník. Česká právní úprava se při implementaci tohoto institutu inspirovala občanským zákoníkem kanadského Québecu, který je české kontinentální právní úpravě blízký. Nový občanský zákoník se tak zařadí mezi nemnoho evropských právních úprav, jež existenci trustů připustí. Velice jednoduše lze svěřenský fond označit za účelově osamostatněný majetek bez právní subjektivity sloužící k zakladatelem stanovenému účelu. Svou povahou se svěřenské fondy blíží nadacím, liší se od nich však zejména nedostatkem právní subjektivity (svěřenský fond není právnickou osobou) a účelem, pro nějž může být svěřenský fond vytvořen (oproti nadaci může být vytvořen i za jiným nežli veřejně prospěšným či dobročinným účelem). Na rozdíl od nadací jsou svěřenské fondy také podrobeny menšímu dozoru ze strany státu. Jak lze svěřenský fond založit a principy jeho fungování Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele. Zakladatel takto vyčleněný majetek smlouvou nebo pořízením pro případ smrti 1 svěří svěřenskému správci k určitému účelu a ten se zaváže majetek držet a spravovat. Okamžik vzniku svěřenského fondu je pak vázán na okamžik, kdy svěřenský správce přijme pověření k jeho správě a, byl-li svěřenský fond zřízen pořízením pro případ smrti, okamžikem smrtí zůstavitele. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku, k němuž vykonává vlastnická práva vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce. Majetek ve svěřenském fondu však není vlastnictvím správce, zakladatele ani osoby, jíž má být z fondu plněno (tzv. obmyšlený). V případě, že je potřeba do veřejného seznamu nebo do jiné evidence zapsat vlastníka majetku (typicky například katastr nemovitostí), uvede se osoba správce s poznámkou svěřenský správce. Svěřenským správcem může být každý svéprávný 2 člověk a, stanoví-li tak zákon, také právnická osoba (například banka). Svěřenského správce ustavuje především zakladatel a není vyloučena ani možnost, aby byl správcem zakladatel fondu nebo obmyšlený. V takovém případě však zákon stanoví povinnost zřízení dalšího správce, přičemž správci právně jednají společně. Každý svěřenský fond musí mít statut 3 vydaný jeho zakladatelem, jehož podstatné náležitosti vymezuje zákon. Zákonné požadavky na minimální obsah statutu však nevylučují možnost zakladatele řešit ve statutu i případné další otázky podle vlastní úvahy a podle okolností jednotlivého případu. Limitován je v zásadě pouze zákonem a dle našeho názoru též obecnou zásadou dobrých mravů. Dohled nad správou svěřenského fondu vykonává zakladatel a osoba označená za obmyšleného, popřípadě další osoby, určí-li tak statut. V případech stanovených zákonem dohlíží na správu svěřenského fondu jiná osoba nebo skupina osob, anebo orgán veřejné moci. K zániku svěřenského fondu dochází zejména uplynutím doby, na kterou byl svěřenský fond zřízen či dosažením jeho účelu. K čemu svěřenské fondy slouží? Svěřenský fond může být zřízen pro naplňování soukromého anebo veřejného účelu. Svěřenský fond zřízený k soukromému účelu slouží k prospěchu určité osoby nebo na její památku. Tento fond lze zřídit i za účelem investování pro dosažení zisku, který může být následně rozdělen mezi zakladatele, zaměstnance, společníky či jiné osoby. Veřejně prospěšný svěřenský fond může být zřízen k naplňování kulturních, vzdělávacích, vědeckých či jiných podobných účelů. 1 Dle nového občanského zákoníku závěť, dědická smlouva nebo dovětek. 2 Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). 3 Sepsaný ve formě veřejné listiny (notářský zápis). REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 4
Naproti tomu hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu nemůže být dosahování zisku nebo provozování závodu. 4 Podstatou svěřenského fondu je pak plná správa cizího majetku svěřenským správcem. Ten je především povinen šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu a respektovat práva obmyšlených. Plnění ze svěřenského fondu může být reprezentováno poskytováním plodů, užitků nebo výnosů ze svěřenského fondu nebo podílu z nich, anebo vydáním podstaty nebo podílu na podstatě svěřenského fondu při jeho zániku. Využití svěřenského fondu v praxi Svěřenský fond lze využít pro řešení různorodých životních situací, stejně jako naplňování specifických cílů a záměrů. V první řadě lze svěřenský fond zřídit ve prospěch určité osoby, případně osob, jimž má být ze svěřenského fondu plněno. Osobu obmyšleného určí zakladatel, a pokud tak neučiní, jmenuje obmyšlené- ho a určí mu plnění ze svěřenského fondu správce. U svěřenského fondu zřízeného k soukromému účelu může správce vykonat toto právo pouze tehdy, jestliže statut určí okruh osob, ze kterého lze obmyšleného jmenovat. Jako konkrétní příklad lze uvést prarodiče, kteří chtějí svým dosud nezletilým vnukům věnovat část majetku, nicméně z důvodu jejich nízkého věku tak nechtějí učinit ihned, zároveň se o majetek již nemohou nebo nechtějí starat. Proto váží okamžik plnění až na dosažení jejich zletilosti, přičemž nic nebrání tomu, aby vnukům kromě toho určili výplatu ročního či měsíčního kapesného s tím, že zbytek podstaty jim bude vyplacen dosažením určeného věku. Obmyšlenými může být i konkrétní rodina, včetně jejích budoucích generací. V tomto případě je svěřenský fond zřízen pro ochranu jejích zájmů a zajišťování životních potřeb. Svěřenský fond lze zřídit i za účelem veřejným, představujícím nepřebernou škálu situací, od podpory útulků pro psy až po ochranu památek v historickém centru města, nevyjímaje účely typicky charitativní (například pomoc osamělým matkám s dětmi). Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat, zda si svěřenský fond, institut v českém právu dosud téměř neznámý, najde oblibu mezi českou veřejností. Už nyní lze skepticky nahlížet na to, zda je dostatečně upravena ochrana třetích osob, ale též samotných obmyšlených. Nelze přehlédnout ani spekulace o tom, zda se vedle rušení anonymních akciových společností nejde poněkud opačným směrem zavedením svěřenských fondů, jejichž struktura bude v zásadě skrytá. Jan Pavelka, advokát 4 Závodem označuje nový občanský zákoník dnešní podnik. REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 5
ZÁSAHY DO TĚLESNÉ INTEGRITY ČLOVĚKA PŘI POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB Právní úpravu udělování souhlasu s poskytnutím zdravotní péče bylo ještě donedávna možné nalézt výlučně ve více než čtyřicet let starém zákoně o péči o zdraví lidu. V letošním roce byla tato úprava plně nahrazena zákonem o zdravotních službách, nicméně s účinností nového občanského zákoníku bude okruh předpisů upravujících zásahy do tělesné integrity člověka dále významně rozšířen. Nový občanský zákoník obsahuje v části prvé, hlavě druhé upravující právní postavení osob i oddíl šestý, který se v sedmatřiceti paragrafech věnuje tělesné integritě jako součásti osobnosti člověka. V porovnání se současnou právní úpravou ochrany osobnosti v občanském zákoníku jde jednoznačně o úpravu širší a ucelenější a nalezneme zde kromě ochrany života, zdraví a tělesné integrity člověka také podmínky, za nichž je možné do těchto hodnot zasahovat. Nový občanský zákoník tak svým způsobem doplní také stávající právní úpravu poskytování zdravotních služeb. Vztah NOZ ke zdravotnické legislativě Hlavním důvodem, proč nový občanský zákoník zásahy do integrity vůbec samostatně upravuje, je snaha poskytnout právní rámec provádění veškerých zásahů do integrity člověka. K tzv. zákrokům totiž může docházet také v jiných situacích, než jen při poskytování zdravotních služeb. Příkladem mohou být např. zákroky kosmetického charakteru, jako je tetování či piercing, úkony prováděné léčiteli či další zákroky uskutečněné laiky, které nespadají do kategorie zdravotních služeb a na jejichž poskytování se tedy zákon o zdravotních službách nevztahuje. Ve vztahu k samotnému poskytování zdravotních služeb pak nový občanský zákoník bude bezezbytku plnit roli obecného právního předpisu s tím, že v postavení zvláštních předpisů, jejichž použití bude v případě kolize ustanovení zapotřebí upřednostnit, bude specializovaná zdravotnická legislativa (vedle zákona o zdravotních službách půjde zejména o zákon o specifických zdravotních službách, transplantační zákon či zákon o lidských tkáních a buňkách). Srozumitelný souhlas s provedením zákroku Nový občanský zákoník se drží tradiční koncepce, že zásah do integrity člověka je možný výhradně se souhlasem tohoto člověka (resp. osoby oprávněné za tohoto člověka jednat), nicméně dále rozvíjí také myšlenku, že kdo chce na jiném provést zákrok, musí mu srozumitelně vysvětlit povahu tohoto zákroku s tím, že vysvětlení je řádně podáno pouze tehdy, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila účel a způsob zákroku včetně možných následků či nebezpečí pro své zdraví, resp. zda je možné využít nějakého alternativního řešení. Právě tento důraz na porozumění příjemcem informace pak bude dle našeho názoru aspektem významným i z pohledu poskytovatelů zdravotních služeb, neboť přestože zákon o zdravotních službách v současnosti podmínky udělování infor- movaného souhlasu pacientem upravuje relativně podrobně, v této části je zákon o zdravotních službách poněkud stručnější a omezuje se pouze na uložení povinnosti informovat pacienta srozumitelně. Souhlasy nezletilých a nesvéprávných osob V kontextu právní úpravy udělování souhlasů k poskytnutí zdravotní služby osobám bez plné způsobilosti k právním úkonům zakotvené v zákoně o zdravotních službách, který stanoví, že bez souhlasu zákonného zástupce (resp. v některých případech dokonce obou zákonných zástupců) lze zdravotní služby poskytovat nezletilému pacientovi, pouze pokud již dovršil 15 let věku a zákonný zástupce udělil registrujícímu poskytovateli generální souhlas s využitím takového postupu, působí trochu nekonzistentně ustanovení nového občanského zákoníku, které umožňuje provedení zákroku na těle takovéto osoby pouze s jejím souhlasem vždy, když udělení souhlasu odpovídá její rozumové a volní vyspělosti. S ohledem na již výše uvedené pravidlo, že pro poskytování zdravotních služeb by se přednostně měla použít úprava dle zákona o zdravotních službách a dosavadní praxi, kdy jsou poskytovatelé zdravotních služeb při vyžadování souhlasů zákonných zástupců spíše konzervativní, lze předpokládat, že nedojde-li v závislosti na účinnosti nové právní úpravy zároveň ke změně zákona o zdravotních službách (jak to např. předvídá poslanecký návrh novelizace, který již v poslanecké sněmovně prošel prvním čtením), budou zdravotní REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 6
služby i nadále poskytovány v souladu se současnou zdravotnickou legislativou bez ohledu na účinnost nového občanského zákoníku. Pro případ rozporu v přáních nezletilého či nesvéprávného pacienta a jeho zákonného zástupce pak oba předpisy obdobně počítají s tím, že o tom, zda bude taková zdravotní služba poskytnuta, rozhodne soud. Nakládání s částmi lidského těla a tělem zemřelého Nový občanský zákoník zavádí oprávnění člověka, jemuž byla odňata část těla, dozvědět se, jak bylo s takovou částí těla naloženo. K použití odňaté části těla člověka (resp. toho, co má původ v lidském těle) k účelu svou povahou neobvyklému se bude nadále vždy vyžadovat výslovný souhlas takového člověka. Dle důvodové zprávy toto ustanovení nového občanského zákoníku nesměřuje ani tak k nakládání s odňatými orgány a jinými částmi těla, jehož podrobná úprava je již zakotvena ve specializované legislativě (typicky v transplantačním zákoně), jako spíš k právní regulaci situací, na něž dosavadní legislativa nepamatuje. Příkladem může být v důvodové zprávě zmíněná situace, kdy by kadeřník rozprodával vlasy slavné osobnosti, která se v jeho salonu nechala ostříhat, jejím fanouškům. Použití odňaté části těla pro účely zdravotnické, výzkumné nebo vědecké pak bude za života člověka, jemuž byly odňaty, možné pouze s jeho souhlasem. Nový občanský zákoník výslovně uvádí, že použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům nebo provést pitvu je možné pouze se souhlasem zemřelého s tím, že zemře-li člověk, aniž by s takovým použitím či pitvou projevil souhlas, platí, že s ním nesouhlasí. Pro účely evidence souhlasů pak nový občanský zákoník počítá se zavedením zvláštního rejstříku. Zákon o zdravotních službách toto pravidlo dále doplňuje o možnost udělení souhlasu také osobou blízkou zemřelému a specifikuje, že za prokazatelně udělený se považuje souhlas opatřený úředně ověřeným podpisem či záznam o souhlasu pacienta vysloveného ve zdravotnickém zařízení. I nadále však platí, že při odběru orgánů zemřelým osobám za účelem jejich transplantace má absolutní přednost použití právní úpravy obsažené v transplantačním zákoně, který se i nadále drží pravidla, že souhlas vyslovil a potenciálním dárcem je tedy každý, kdo za svého života nevyslovil s odběrem orgánů nesouhlas. Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu Přestože nový občanský zákoník co do důvodů, pro něž je možné člověka převzít bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo jej v takovém zařízení držet odkazuje pouze na důvody zákonné (tj. důvody uvedené v zákoně o zdravotních službách), lze v novém občanském zákoníku nalézt i jednu významnou novinku spojenou s touto problematikou. Jde o možnost pacienta zvolit si důvěrníka či podpůrce. Taková osoba pak bude nejen oprávněna získat informace o zdravotním stavu pacienta, nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace a udělovat za něj souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, není- -li takový souhlas pacient schopný udělit sám, jak to již dnes umožňuje zákon o zdravotních službách. Důvěrník či podpůrce osoby zadržené ve zdravotnickém zařízení bude mít totiž s účinností nového občanského zákoníku možnost svým jménem uplatnit veškerá práva vzniklá v souvislosti s převzetím pacienta do příslušného zdravotnického zařízení (včetně např. možnosti požadovat nezávislé přezkoumání zdravotní dokumentace zadrženého) a zadržený pacient bude oprávněn projednávat se zvoleným důvěrníkem či podpůrcem také jakékoli své další záležitosti, což by mělo přispět k zajištění ochrany dalších práv zadrženého, které v současné době nejsou kryta možností ustanovení opatrovníka pro řízení o zadržení. Lenka Teska Arnoštová, externí právní expertka Eva Ostruzska Klusová, koncipientka REKODIFIKAČNÍ NOVINKY 7
PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY PROSINEC 2012 Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a kancelářemi v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, několika desítek studentů právnických fakult a více než 400 spolupracovníků, včetně 130 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 1000 klientům, z toho více než 35 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních čtyřech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/3 110 00 Praha 1 Česká republika Tel.: +420 224 895 950 Fax: +420 224 895 980 Hilleho 1843/6 602 00 Brno Česká republika Tel.: +420 545 423 420 Fax: +420 545 423 421 Poděbradova 2738/16 702 00 Ostrava Česká republika Tel.: +420 596 110 300 Fax: +420 596 110 420 Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy 49 821 09 Bratislava Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900 Fax: +421 232 113 901 Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, senior advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci. 2012 Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.