ORLÍ PERO Urči v přírodě 3 druhy našich plazů. O-21 Vítězslav Čermák Atana
Definice: PLAZ Plazi jsou obratlovci, jejichž tělo je pokryté tuhými šupinami nebo štíty, a kladou vejce. Patří ke studenokrevným (poikilotermním) živočichům (přebírají teplotu od okolního prostředí). Mláďata se líhnou plně vyvinutá. Lebka plazů je s páteří spojena kloubně a jsou to živočichové s plně vyvinutým amnionem. Existují tři řády: krokodýli (aligátoři, krokodýlové a gaviálové): 23 druhů šupinatí (hadi, ještěři a dvouplazi): přibližně 7 600 druhů želvy: přibližně 301 druhů Které plazy můžeme vidět v naší přírodě: Užovka obojková Natrix natrix Zmije obecná Vipera berus
Ještěrka obecná Lacerta agilis Slepýš křehký Anguis fragilis
Výskyt: Užovka obojková - Vyskytuje se většinou v blízkosti vody, ale ani tohle není pravidlo. Často se objeví na vinicích nebo v blízkosti lidských obydlí. Živí se obojživelníky a rybami, ale příležitostně i savci (drobnými hlodavci), ještěrkami a hmyzem. Přes zimu ulehá do zimního spánku a páří se krátce po jarním probuzení v dubnu až v květnu. Předtím se však vždy ještě svléká. Její vejce jsou dlouhá asi jen 3 centimetry s kožovitým povrchem jsou kladena po osmi až čtyřiceti kusech (vzácně až 50) v červnu a v červenci. V některých oblastech kladou užovky vejce hromadně na jedno místo, takže se tam může najít až 1500 vajec. Většinou jsou kladena v náplavových hromadách u řek, do hromad dřeva, listí a podobně. Známé jsou také případy, kdy klade svá vejce do kompostu. Před příchodem zemědělství byly užovky obojkové daleko méně početné. Právě díky kompostům se velmi rozšířily. V poslední době však kompostů ubývá a tak ubývá i užovek. Mláďata se líhnou po šesti až deseti týdnech. Vejce potřebují teplotu nejméně 21 C. Mladí hadi jsou dlouzí 15 až 20 centimetrů a jsou samostatní ihned po vylíhnutí. Zmije obecná - Je nejrozšířenějším hadem světa, její areál sahá od Anglie až po Sachalin, od Středomoří až za severní polární kruh. Je nejjedovatějším hadem přirozeně se vyskytujícím na území České republiky. V mnoha zemích, včetně ČR, je přísně chráněna. Vyžaduje dostatek slunečního svitu a vlhkosti. Oblíbeným stanovištěm jsou například lesostepní oblasti, prosluněné horské stráně, rašeliniště nebo mokřady. Obvykle jde o nočního tvora, který je přes den ukryt nebo se vyhřívá na sluníčku a potravu loví v noci, výjimkou jsou jeho horské populace, které loví převážně za dne, neboť v noci na ně bývá příliš zima. V České republice je výskyt zmije v nížinách ojedinělý, typickým areálem rozšíření jsou naopak výše položené oblasti s nadmořskou výškou nad 600 metrů, včetně nejvyšších horských poloh. Ještěrka obecná - Přesto, že je u nás druhem chráněným, patří do druhů ještěrek u nás nejrozšířenějších. Je rozšířená na většině území střední a východní Evropy, v Asii až po západ Číny, ale její početnost silně poklesla, díky ztrátě stanovišť. Obývá především suchá a slunná místa a to stráně, i okraje lesů. Většinou pobývá do výšky 2500 m n. m. Při větších výkyvech teplot raději zalézá do úkrytů. Každý jedinec má svoje území, kde loví, klade vejce. V jídelníčku ještěrky obecné můžeme najít menší hmyz (mouchy, brouky), také pavouky, červy, plže a pozemní korýše (svinky). Menší kořist Rovnou polyká. Ještěrka loví především ve slunných dnech a dokáže ulovit i letící kořist.
Slepýš křehký - Je rozšířen prakticky po většině území Evropy, od Pyrenejského poloostrova až po Kavkaz a Ural. V Irsku, na Krymu, na jihu Španělska a některých středomořských ostrovech se nevyskytuje, chybí též v severní Skandinávii a Laponsku. Mimo Evropu se vyskytuje v severním Turecku, Íránu a severní Africe. Slepýš křehký žije téměř na celém území ČR, od nížin až po víc jak 1000 m n. m., nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m n. m. Dorůstá obvykle délky 30 cm, maximálně do 45 cm. Má malou, poměrně vysokou hlavu, která je tupě zakončená. Od protáhlého trupu je téměř neoddělená. Po celé délce hřbetu se táhnou dva pruhy větších šupin. Zbarven je nenápadně hnědě, s jedním, dvěma, nebo i třemi tmavými pruhy a modročerným břichem u samic, samci mívají břicho spíše břidlicově šedé, často se žlutavou kresbou. Slepýš však může být svým zbarvením i kresbou značně variabilní, někteří jedinci mají nádech spíše do žluta, jiní naopak přecházejí až do červenavého odstínu mědi. Někteří samci mají blankytně modré skvrny na bocích. Pohybuje se plazením jako hadi, ale není tak mrštný. V Česku se běžně vyskytují v lesích na pasekách, v křovinatých stráních i na loukách od nížin až do horských poloh. Slepýši žijí skrytě, přes den se ukrývají pod kameny, v pařezech, pod listím a teprve za soumraku vylézají ven. Objevují se zejména po dešti, kdy na zemi pátrají po dešťovkách a slimácích. Také březí samičky lze zastihnout při slunění. Zdroj informací: www.wikipedie.cz