MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Občanské výchovy Populační vývoj a jeho vliv na životní úroveň obyvatel Země Population development and its influence on the standard of living of earth inhabitants Bakalářská práce Brno 2009 Vedoucí práce: doc. RNDr. Svatopluk Novák, CSc. Autor práce: Zuzana Doleželová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně pedagogické fakulty a byla zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 19. dubna 2009 Zuzana Doleželová. 2

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. Svatopluku Novákovi, CSc. za odborné vedení a spolupráci při vypracování bakalářské práce. 3

OBSAH: 1. Úvod... 5 2. Cíl práce... 6 3. Diskuse literatury a pramenů... 7 4. Metody zpracování práce... 8 5. Populační vývoj... 9 5.1. Vznik a vývoj populací... 9 5.2. Rozmístění obyvatelstva... 11 5.2.1. Faktory ovlivňující rozmístění obyvatelstva... 12 5.3. Hustota zalidnění... 13 5.4. Struktura obyvatelstva... 15 5.5. Vývoj počtu obyvatelstva... 17 5.5.1. Poválečný vývoj obyvatelstva na Zemi... 17 5.5.1.1. Vývoj obyvatelstva na Zemi v letech 1950-1970... 17 5.5.1.2. Vývoj obyvatelstva na Zemi v letech 1970-1980... 19 5.6. Populační vývoj vybraných zemí podle kontinentů v letech 1995 a 2005... 21 5.6.1. Evropa... 21 5.6.2. Asie... 23 5.6.3. Amerika... 24 5.6.4. Afrika... 26 5.6.5. Austrálie a Oceánie... 27 6. Životní úroveň obyvatelstva... 30 6.1. Očekávaná délka života obyvatelstva ve vybraných zemích v letech 1990 a 2006... 32 6.1.1. Evropa... 32 6.1.2. Asie... 32 6.1.3. Amerika... 33 6.1.4. Afrika... 34 6.1.5. Austrálie a Oceánie... 34 6.2. Gramotnost obyvatelstva ve vybraných zemích... 36 6.2.1. Evropa... 36 6.2.2. Asie... 36 6.2.3. Amerika... 37 6.2.4. Afrika... 38 6.2.5. Austrálie a Oceánie... 38 6.3. HDP ve vybraných zemích... 40 6.3.1. Evropa... 40 6.3.2. Asie... 40 6.3.3. Afrika... 41 6.3.4. Amerika... 41 6.3.5. Austrálie a Oceánie... 42 7. Existuje vliv populačního vývoje na životní úroveň obyvatelstva Země?... 43 8. Závěr... 45 9. Resumé... 47 10. Seznam použitých pramenů a literatury... 48 11. Seznam příloh... 50 4

1. Úvod K vypracování mé bakalářské práce jsem si zvolila téma Populační vývoj a jeho vliv na životní úroveň obyvatel Země. Populační vývoj je v dnešní době velmi aktuální téma. Řeší se jak celkové zvyšování se počtu obyvatel, tak i úbytek obyvatel v některých zemích. Celkově se ale počet obyvatel na naší planetě zvyšuje a musí se řešit mnoho problémů, které tento fakt doprovází. S růstem počtu obyvatel přichází problémy jako nedostatek jídla a pitné vody, nezaměstnanost a mnoho dalších. Na tyto problémy mohou navazovat další, jako jsou různé nemoci, kriminalita a třeba i války, které se odráží negativně na celkovém životě obyvatel Země. Životní úroveň obyvatelstva je pojmem, který nám dává představu o kvalitě života lidí daného státu nebo celého kontinentu. Zahrnuje však v sobě mnoho aspektů, podle kterých bychom jej mohli hodnotit, proto je potřeba si vždy určit, na základě jakých aspektů budeme životní úroveň sledovat. S přibývajícím obyvatelstvem můžeme očekávat zhoršení současné situace, pokud se lidé nenaučí žít ohleduplněji ke svému okolí, přírodě i sobě samým. 5

2. Cíl práce Hlavní cíle mé bakalářské práce jsou: a) Popsat populační vývoj na Zemi b) Charakterizovat životní úroveň obyvatelstva na Zemi c) Zjistit, zda existuje vztah mezi vývojem populace a životní úrovní obyvatelstva Ke splnění hlavních cílů jsem si vytyčila následující dílčí cíle: - popsat vývoj člověka a lidských populací - vysvětlit pojmy k danému tématu - vybrat si několik reprezentativních států na kterých lze ukázat daný problém - u vybraných států se pokusit najít nějakou souvislost mezi vývojem populace a životní úrovní obyvatelstva 6

3. Diskuse literatury a pramenů Při zpracování první části mé bakalářské práce jsem využívala ve větší míře literaturu tištěnou, ve druhé části jsem čerpala spíše z internetových zdrojů. Tato práce začíná kapitolou Populační vývoj- Vznik a vývoj populací. K tomuto spíše historickému pohledu jsem použila knihu Nástin populačního vývoje světa od Z. Pavlíka. V této knize je velmi přehledně napsáno o populačním vývoji. K vypůjčení jsem ji sehnala v MZK, stejně jako většinu ostatních knih. Další kniha, ze které jsem čerpala informace, v této kapitole zvláště o matrikách a počátcích sčítání obyvatelstva, se jmenuje Světové obyvatelstvo od autora J. Vallina. Tento zdroj literatury jsem použila v mé práci víckrát, jelikož je v ní stručně, ale výstižně shrnuto více oblastí, které se týkají mého tématu. Pro popsání pojmů rozmístění obyvatelstva, hustota zalidnění a struktura obyvatelstva jsem nejvíce využila dvě knihy. První je Současný fázový společenský posun a Česká republika od P. Chalupy a D. Hübelové. Tato kniha je vydána Masarykovou univerzitou v Brně. Druhá kniha se jmenuje Ekonomická a sociální geografie od V. Touška, J. Kunce, J. Vystoupila a kolektivu. Tady můžeme najít mnoho informací, které se dají použít ve více oblastech. Zahrnuje v sobě kapitoly jako je geografie obyvatelstva, sídel, zemědělství, průmyslu a jiné. Ve své práci jsem použila kapitolu geografie obyvatelstva. V další části mé bakalářské práce, Poválečný vývoj obyvatelstva na Zemi, jsem využívala knihu od V. Srba a M. Kučery, která má název Tendence demografického vývoje ve světě. Tato kniha je rozdělena do tří velkých kapitol. V prvních dvou kapitolách je rozebrán populační vývoj od konce druhé světové války po rok 1980. Třetí kapitola se zabývá prognózou vývoje obyvatelstva ve světě. Jelikož ale tato prognóza je napsána pro období mezi lety 1980 až 2000, pro účel mé práce již nebyla aktuální. Ve druhé části bakalářské práce se zabývám životní úrovní obyvatelstva. K sehnání potřebných informací a dat jsem využívala ve větší míře internet. Převážně jsem pracovala se stránkami http://data.un.org, kde lze najít číselné informace ke všem aspektům, kterými jsem v mé práci vymezila pojem životní úroveň a následně je zpracovala do grafů. 7

4. Metody zpracování práce Při zpracování bakalářské práce jsem vycházela hlavně z literatury a internetových zdrojů, které mám uvedené v přehledu použité literatury na konci mé práce. Použila jsem převážně metodu historickou, popisnou, statistickou, komparativní a grafickou. - Metoda historická: Tuto metodu jsem použila například na začátku mé práce v kapitole Vznik a vývoj populací. - Metoda popisná: Použila jsem ji hlavně na charakteristiku pojmů vztahujících se k tématu. - Metoda statistická: Pomocí této metody jsem zpracovala zjištěná data do tabulek. - Metoda komparativní: Tato metoda porovnává jednotlivá data. V mé práci jsem ji použila například k porovnání vývoje počtu obyvatelstva v určitých letech. - Metoda grafická: V textu jsou obrázky převzaté z internetových stránek, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury, ale i mé vlastní grafy, které jsem vytvořila ze zjištěných dat uvedených v tabulkách (viz. přílohy). 8

5. Populační vývoj 5.1. Vznik a vývoj populací Počátky člověka se řadí do čtvrtohor. Nejstarší z lidského rodu je opočlověk. Ten byl některými znaky už podoben člověku, některé znaky ale ještě zůstávaly po předchůdcích lidí. Žil během první poloviny čtvrtohor na ostrově Jáva, v Německu, Číně a Africe, což nám dokazují nalezené pozůstatky opočlověka v těchto místech. Další ve vývoji lidstva byl pračlověk. Jeho pozůstatky byly nalezeny i na našem území. V posledním stádiu před člověkem dnešním, žije člověk předvěký, který byl však už velmi podoben současnému člověku. Koncem poslední doby ledové se objevuje člověk takový, jakého už známe nyní. Nejstarší období ve vývoji lidstva je doba kamenná. V tomto období lidé, pračlověk a člověk předvěký, používali opracované kameny jako nástroje k různým účelům. Nesloužily k výrobě, lidé neznali ještě žádné kovy. Živili se převážně sběrem plodin a lovem zvěře. Po poslední době ledové ale udělalo lidstvo velký pokrok. Pomalu se začaly zlepšovat kamenné nástroje a lidé je začali i více využívat k práci. Rozšíření a využívání kovů přichází koncem neolitu. Přechod od člověka předvěkého k člověku dnešnímu nenastal všude na Zemi ve stejnou dobu, přechod se uskutečňoval hlavně v závislosti na různé přírodní podmínky, ve kterých se lidé nacházeli a museli se s nimi určitým způsobem vyrovnávat. Jelikož lidé začínali již běžně používat různé nástroje, dostávalo se hospodaření na takovou úroveň, že bylo možné, aby se začaly objevovat značně početné populace. Tyto populace se rozvíjely v místech, které k tomu byly nejvhodnějšími, hlavně v povodí velkých řek. Obyvatelstvo žijící na těchto místech se živilo převážně zemědělstvím. Vznikají první státní celky a dosahují již celkem vysoké lidnatosti. Oblasti, kde se vytvářely v minulosti státní celky a kde byl hlavní rozvoj zemědělské výroby, jsou stejné jako oblasti, kde je i dnes velký počet obyvatelstva. Patří sem území Egypta, Indie, Číny a jiné. V Evropě se dá rozvoj populací lokalizovat do okolí Dněpru, v Porýní, v severozápadní a jižní Francii, jihovýchodní Anglii a jiné. Jelikož se ale úrodnost těchto míst nedá srovnávat s úrodností třeba právě Nilu v Egyptě, vyvíjely se populace v Evropě mnohem pomaleji, než na výše zmiňovaných místech. V době, kdy lidé v povodí Nilu měli již velmi vyspělé zemědělství, evropské populace se nacházely teprve ve stádiu lovectví. Odhady počtu obyvatelstva z této doby se velmi liší podle 9

sledovaného území. Ve vyspělých populacích se objevují první písemné záznamy a texty s čísly, zatímco ostatní populace se nacházejí ještě v prehistorii. Kolem roku 2 900 př.n.l. bylo v Egyptě provedeno první sčítání lidu a v Číně asi kolem roku 2 200 př.n.l.(z. Pavlík,1964). O počtu obyvatel se nyní nejvíce dozvídáme z matrik. Jsou to zároveň i nejvěrohodnější zdroje informací o tom, kdo se kdy a kde narodil a kdy zemřel. Civilní matriky se vedou nejdéle ve Švédsku, počátky záznamů zasahují asi dvě století zpět. Ve Francii existují od Velké francouzské revoluce, ale opravdu spolehlivé údaje z nich můžeme vyčíst až od druhé poloviny minulého století. Než začaly plně fungovat tyto civilní matriky, můžeme se dozvědět nějaké informace z dřívější doby o vývoji obyvatelstva již z matrik církevních. Tyto matriky zaznamenávaly křty a pohřby. Proto dnes můžeme docela s přesností říci, že známe dějiny evropské populace zhruba od roku 1740. Nejstarší farní matriky, které se dochovaly v Českých zemích i na Slovensku, pocházejí z konce 16. století. V rozvojových zemích je situace se zjišťováním počtu obyvatel složitější. I když matriky jsou nyní již rozšířeny skoro všude, stále je plno míst, které nespadají pod žádnou matriku. Ovšem i tam, kde jsou, chybějí často mnohé záznamy a je zde zachycena jen část událostí (J. Vallin,1992). Až do konce 16. století probíhal populační vývoj světa skoro samostatně v několika větších oblastech a hlavně mezi kontinenty nedocházelo k žádnému většímu styku. Výjimkou snad mohly být oblasti, které ležely na hranicích Evropy, Asie a Afriky. Z oblastí, které leží mimo Evropu máme z této doby jen málo zpráv. Mnoho jich dosáhlo vysokého stupně vývoje jak hospodářského tak i politického, ale v porovnání s evropskými populacemi neměly perspektivu dalšího rozvoje. To se ukazuje hlavně v případě dosažení vyšších vývojových stupňů, kdy tyto populace přecházejí do stacionárního typu 1 reprodukce obyvatelstva. Toto však platí také pro Evropu ale ve starších dobách. V průběhu 17. a 18. přichází v Evropě kapitalistický výrobní způsob, který ovlivnil další populační vývoj. V 19. a 20. století vrcholí změny ve vývoji lidstva. Přichází průmyslová revoluce, která je charakteristická přechodem od manufaktury k průmyslu 1 Stacionární typ reprodukce obyvatelstva je takový způsob reprodukce, při kterém obyvatelstvo početně neroste ani neubývá. Počty porodnosti se rovnají počtům úmrtnosti. (Z. Pavlík,1964) 10

továrnímu. Zaváděly se nové stroje a technologie, tím se zvyšovala produktivita a dělba práce (Z. Pavlík,1964). Hlavní demografický vývoj ve světě se projevil zrychlením růstu počtu obyvatel od 18. století, který stále neustal. V období doby ledové se odhaduje počet obyvatel na 5-10 miliónů, na počátku našeho období na 250 miliónů. V 17. stol. se tento počet zdvojnásobil. Ale až právě v 18. a 19. století se nejvíce projevuje růst počtu obyvatel ve světě. Právě tento přechod z postupného přírůstku do přírůstku, který můžeme sledovat v posledních dvou stoletích, se nazývá demografická revoluce (V.Toušek a kol.,2008). Demografický vývoj na Zemi měl do současnosti několik etap: Období před vznikem industriální společnosti: Před průmyslovou revolucí byla ve světě vysoká porodnost a vysoká úmrtnost. Toto období se vyznačuje pomalým populačním růstem. Industriální období: V letech industrializace, hlavně vlivem zlepšení zdravotní péče a vyšších příjmů obyvatelstva, poklesla úmrtnost obyvatelstva, ale porodnost zůstala poměrně vysoká. Tento fakt způsobil nárůst světové populace. Přechod do postindustriálního období: Od 70. let minulého století jsou ženy stále více v zaměstnáních, na školách a chtějí svoji kariéru. Z těchto změn vyplývá snížená porodnost. Proto již není vidět tak velký přírůstek obyvatel Země, ale spíše zpomalení tohoto procesu. V tomto období začíná mít velký vliv na nerovnoměrný růst populace migrace (P.Chalupa, D. Hübelová,2007). 5.2. Rozmístění obyvatelstva Člověkem trvale osídleno a hospodářsky využíváno je asi 43% rozlohy souše. Oblasti, které nejsou dodnes osídleny, zabírají asi 20% rozlohy souše. Hlavní z rysů rozmístění obyvatelstva na Zemi, je jeho nerovnoměrnost. Podle odhadů má být až polovina všech obyvatel koncentrována na ploše, která představuje jen 5% rozlohy souše. Další velké nerovnoměrné rozložení je třeba v obydlení severní a jižní polokoule. Na severní žije téměř 90% všeho obyvatelstva, na jižní pouhých 10% obyvatelstva. Největší koncentraci lidí najdeme mezi 20-60 stupněm severní šířky. Hlavně v oblastech Východní Asie, Indie, západní Evropě a východo-centrální části USA. Evropa společně s Asií se na počtu obyvatelstva podílí až 70 %. Tento stav ale do budoucna bude stagnovat nebo i trochu klesat, jelikož se bude projevovat pokles 11

populačního růstu v Asii a naopak v Africe se populační růst bude zvyšovat (V.Toušek a kol.,2008). Tab.č.1: Deset nejlidnatějších zemí světa v roce 2006 Pořadí Stát Počet obyvatel ( v mil.) 1. Čína 1 318 2. Indie 1 132 3. USA 302 4. Indonésie 232 5. Brazílie 189 6. Pákistán 169 7. Bangladéš 149 8. Nigérie 144 9. Rusko 142 10. Japonsko 128 (zdroj: V.Toušek a kol.,2008) 5.2.1. Faktory ovlivňující rozmístění obyvatelstva Nejdůležitějším faktorem, ovlivňující rozmístění obyvatelstva na Zemi jsou přírodní faktory. Těchto faktorů můžeme najít hned několik. Jeden z těchto faktorů je vzdálenost osídlení od mořského pobřeží. Většina hlavních prostorů koncentrace obyvatelstva je na okraji kontinentů. Vnitrozemí bývá většinou velmi řídce osídleno. V pobřežním pásmu širokém 50 km, které zaujímá 12% rozlohy kontinentů, žije téměř 30% obyvatel a do 200 km od pobřeží pak skoro celá polovina populace. V Evropě je většina lidí soustředěna zhruba 200-500 km od moře. Další ovlivňující podmínkou je nadmořská výška osidlovaného území. Ve vysokých horách nejsou vhodné podmínky pro dlouhodobý život a rozvíjení hospodářství. Skoro tři pětiny obyvatelstva žijí ve výšce kolem 200 m.n.m. Do výšky 500 m.n.m., což je 57% plochy souše, žije 80% obyvatelstva. Ve vyšších nadmořských výškách žijí hlavně obyvatelé některých oblastí Asie a Jižní Ameriky a nízkých nadmořských výškách žijí převážně obyvatelé Evropy a Austrálie. Nejdůležitější ovlivňující část tohoto faktoru jsou klimatické podmínky. Velmi nízké teploty způsobují krátké vegetační období, avšak místa s velmi vysokými teplotami také nejsou vhodné pro život člověka. Pro rovníkové pásmo to ale nemusí vždy platit. Více jak polovina obyvatel světa žije v oblastech mírně teplého podnebí, hlavně na severní 12

polokouli. Zvláště v dnešní době, kdy je riziko globálního oteplování, budou mít klimatické podmínky stále větší význam pro život člověka. Mimo přírodních faktorů sem patří ještě socioekonomické faktory. Jejich význam nastal až s postupem kolonizace, zlepšováním se techniky a zvyšováním se důležitosti hospodářství. Mezi hlavní faktory osidlování můžeme zařadit zemědělskou výrobu, dopravu, obchod, průmyslovou výrobu, cestovní ruch a jiné. Důležitost jednotlivých faktorů se během času měnila (V.Toušek a kol.,2008). 5.3. Hustota zalidnění Hustota zalidnění 2 jednotlivých zemí se od sebe velmi liší. Můžeme pozorovat země s velkými plochami, které nejsou ale plně využívané, mnohdy skoro vůbec a naproti nim země s malým územím a velmi vysokým počtem obyvatelstva. Příkladem velkých nevyužitých ploch je třeba Kanada, která má zaledněné části. Jsou však i takové státy, které mají hustotu zalidnění průměrnou, ale přesto se potýkají s problémy přelidnění. Příkladem je Egypt, který má sice celkovou hustotu zalidnění 55 obyvatel/ km², ale jelikož velkou část jeho území jsou pouště, většina lidí je soustředěna v údolí a deltě Nilu. Na těchto 3% z celé rozlohy státu žije téměř 99% obyvatel celého Egypta (J. Vallin,1992). Celkově se dá říci, že celosvětová hustota zalidnění roste. Největší nárůst hodnot je v Africe a Asii, naopak v Evropě, Austrálii a Oceánii bude počet do budoucna převážně stagnovat. Tab.č.2: Vývoj průměrné hustoty zalidnění na Zemi Rok 1950 Rok 1963 Rok 1971 Rok 1984 Rok 1985 Rok 1966 Rok 2003 Rok 2007 18 obyv./km² 24 obyv./km² 27 obyv./km² 33 obyv./km² 36 obyv./km² 43 obyv./km² 47 obyv./km² 49 obyv./km² (zdroj: V.Toušek a kol.,2008) 2 Hustota zalidnění je definována jako poměr počtu obyvatel a plochy území. 13

Největší hustota zalidnění se vyskytuje v Jižní a Východní Asii, nejvíce v oblastech u Indického a Tichého oceánu. Žije zde více než 2,5 mld. obyvatel a hustota je vyšší než 200 obyv./km² a to i přesto, že se jedná o docela velké území. Patří sem například Bangladéš s 1 035 obyv./km², Palestina 584 obyv./km², Jižní Korea 487 obyv./km² nebo Indie 344 obyv./km². Druhá největší koncentrace obyvatelstva se vytvořila v Evropě. V roce 2006 měla 733 mil. obyvatel. Některé hospodářsky vyspělé státy západní Evropy dosahují ještě větších čísel, než je průměrná hustota zalidnění Evropy. Příkladem je Nizozemí 388 obyv./km², Belgie 347 obyv./km² nebo Velká Británie 251 obyv./km². Česká republika má hustotu zalidnění 130 obyv./km². Další velké seskupení s vysokou hustotou zalidnění je ve východní části Kanady a USA. Podél pobřeží, zabíhající do vnitrozemí. Québec, Boston, New York, Washington a další. Velmi vysoké hodnoty hustoty zalidnění ale mají hlavně administrativní jednotky, státy, které mají charakter městských sídel nebo jsou na malých ostrovech. Na příklad Monako a Gibraltar v Evropě, Hongkong a Singapur v Asii, kde hustota dosahuje několika tisíců obyv./km². Státy na malých ostrovech jsou Malta, Bermudy, Maledivy a jiné. Naproti těmto přelidněným územím jsou i taková místa, kde jsou obrovské plochy zcela nebo aspoň z velké části nevyužité. Jsou to hlavně pouštní oblasti v Africe, velehory v Asii, severní část Kanady, Aljaška, Sibiř, tropické deštné pralesy Amazonie a mnohé další. V těchto oblastech je mnohdy hustota zalidnění menší než 1 obyv./km² (V.Toušek a kol.,2008). Obr.č.1 : Hustota zalidnění zdroj :http://www.zemepis.com/images/tmapy/huz.jpg 14

5.4. Struktura obyvatelstva Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku patří mezi základní charakteristiky obyvatelstva a je významná i pro další demografické a geografické charakteristiky. V rozdělení struktury obyvatelstva podle pohlaví jsou v celosvětovém měřítku významné dva typy. První skupinu tvoří populace států Evropy, Severní Ameriky a zemí bývalého Sovětského svazu, kde je převaha žen. Do druhé skupiny patří spíše rozvojové země, kde je spíše převaha mužské složky obyvatelstva. V tomto případě má ale hlavní vliv na toto náboženství, kde je syn někdy upřednostňován před dcerou. Věková struktura je významná pro uspořádání některých demografických dat a sama věková struktura je výsledkem pro mnoho demografických procesů jako je porodnost, úmrtnost, migrace. Nejčastěji používaným způsobem interpretace věkové struktury obyvatelstva je věková pyramida. Umožňuje nám nejen znázornit věkovou strukturu, ale také přehledně znázornit strukturu obyvatelstva podle pohlaví. Věkovou pyramidu můžeme dělit do tří typů: Progresivní typ výrazná převaha dětské složky nad postreprodukční. Vyskytovala se spíše u historických populací a v současné době u rozvojových zemí Afriky a Asie. Jde o typ, kdy je velká porodnost dětí, ale zároveň i jejich velká úmrtnost, nejčastěji hned po narození a malý podíl starých lidí. Stacionární typ- dětská a postreprodukční složka jsou téměř vyrovnány. Počty narozených a zemřelých jsou poměrně vyrovnané, obyvatelstvo početně neroste. Tento typ se vyskytuje u více rozvinutých asijských států a u některých států latinské Ameriky. Regresivní typ- Postreprodukční složka převažuje nad dětskou. Celkový počet obyvatel se dlouhodobě snižuje. Tento typ je charakteristický pro většinu ekonomicky vyspělého světa. 15

Obr.č.2: Schématické znázornění tří typů věkové struktury (zdroj: Pavlík a kol. 1986) Mezi další struktury můžeme zařadit rasovou, etnickou, národnostní, jazykovou a náboženskou strukturu. Rasy jsou velké skupiny lidí, které se od sebe liší nejvíce fyzickými znaky jako je na příklad barva kůže, tvar lebky, různé rozdíly ve stavbě těla a jiné. Původně jednotná populace se rozdělila na tři větve a těmi jsou: europoidní, do které patří většina obyvatel České republiky. Pak mongoloidní rasa, která je převážně v dnešní Číně. A nakonec negroidní rasy. Etnické skupiny se od sebe odlišují různými zvyklostmi, obyčeji, dorozumívacími prostředky, které mají každé populace jiné, protože každá se jinak vyvíjela. Národnostní struktura. U této struktury je nutné vymezit pojem národ. Národ je lidská společnost, která vznikla na základě společného jazyka, stejného území a hospodářství. Národ není biologickou kategorií, nevymezuje společnost na základě biologických znaků lidí. Jazyková struktura. Nejvýznamnější prvek ve formování národa je jazyk. Jazyk je většinou nejsnadněji poznatelný prvek v určování různých národů. V dnešní době je čínština jazykem, kterým mluví nejpočetnější obyvatelstvo. Na druhém místě je španělština, na třetím angličtina. I přesto, že co se týče počtu obyvatel, kteří mluví anglicky, se tento jazyk umístil až na třetím místě, představuje právě angličtina prostorově nejrozšířenější jazyk, který je rozptýlen na všech kontinentech. V mnoho zemích je angličtina používána jako tzv. druhý jazyk. Náboženská struktura. Ateisté tvoří asi jen 10% světové populace. Další lidé většinou nevěří v Boha, ale věří, že existuje nějaká jiná nadpozemská hybná síla. Náboženství se dá rozdělit na monoteistické a polyteistické. Monoteistická náboženství vyznávají pouze jednoho boha, patří sem křesťanství, islám, židovské náboženství. 16

Polyteistická náboženství uznávají více bohů, tak tomu je třeba v hinduismu. Křesťanství patří mezi nejrozšířenější náboženství, asi 2 miliardy lidí jsou křesťané. Na druhém místě je islám, pak je hinduismus, buddhismus a judaismus (V.Toušek a kol.,2008). 5.5. Vývoj počtu obyvatelstva 5.5.1. Poválečný vývoj obyvatelstva na Zemi Kolem roku 1950, což je období po ukončení druhé světové války, došlo ve světě k výraznému růstu obyvatelstva. Nejvýraznější přírůstky byly v rozvojových zemích, tento stav se nazývá populační exploze. S příchodem populační exploze bylo spojeno plno problémů. Mezi tyto problémy rozvojových zemí se dají zařadit problémy s pracovními místy, stavem zdravotnictví a sociální péče, vzděláním, životní úrovní obyvatel a mnoho dalších. Problémy pramenily z toho, že tyto země nebyly připraveny na takový přírůstek obyvatel. V některých zemích se již daří omezovat porodnost. Naproti tomu ve vyspělých zemích je často opačný problém, kdy je přírůstek obyvatel nevýrazný. Ve vyspělých zemích většinou známe počty obyvatel téměř přesně, díky sčítání lidu. V mnoha rozvojových zemích se ale musíme spoléhat na údaje dodané různými orgány OSN a tyto údaje jsou často jen odhady (Kučera, M., Srb,V.,1984). 5.5.1.1. Vývoj obyvatelstva na Zemi v letech 1950-1970 V období 1950-1970 došlo ke změnám ve vývoji porodnosti, úmrtnosti a přírůstku obyvatelstva. Ve vyspělých zemích se začaly více tolerovat potraty, stávaly se běžnějšími a dostupnějšími, z toho důvodu se přírůstky snižovaly, a to i přes to, že úmrtnost se zmenšovala. Naproti tomu v rozvojových zemích se porodnost udržela výrazně vysoká a úmrtnost se začala snižovat stejně jako v zemích vyspělých. Proto se v těchto zemích projevuje přírůstek obyvatelstva. Kolem roku 1950 žilo na světě asi 2,52 miliardy obyvatelstva. Z tohoto počtu žilo nejvíce lidí, dvě třetiny, v rozvojových zemích. V průběhu následujících dvaceti let se 17

počet obyvatel ve vyspělých zemích snižoval, naproti tomu právě v rozvojových zemích růst počtu obyvatel výrazně stoupal. Nejvíce vzrostl počet obyvatel v Latinské Americe, kde to bylo o 73%, v Africe o 61% a v Jižní Asii o 56%. V Evropě to však bylo v tom stejném období jen o 17%. V roce 1970 žilo na světě již 3,7 miliardy obyvatelstva. Ve vývoji počtu obyvatelstva najdeme rozdíly i během těchto dvaceti let. Ve druhém desetiletí, což jsou léta 1961-1970, bylo tempo růstu větší než v předchozím desetiletí. Stále se však zachovalo to, že v rozvojových zemích rostl počet obyvatel mnohem rychleji než ve vyspělých zemích. Takové tempo růstu porodnosti v rozvojových zemích můžeme vysvětlit třeba zlepšením zdravotní péče, snížením úmrtnosti. Tab.č. 3: počet obyvatelstva 1950,1960,1970 ve vyspělých a rozvojových zemích Obyvatelstvo v miliónech Přírůstek obyvatelstva Podíl z obyvatelstva světa Území v procentech v procentech 1950 1960 1970 1950-1960 1960-1970 1950-1970 1950 1960 1970 Svět 2524,6 3037,2 3695,6 20,3 21,7 46,4 100,0 100,0 100,0 Vyspělé země 831,8 944,9 1047,2 13,6 10,8 25,9 32,9 31,1 28,3 Rozvojové země 1692,8 2092,3 2648,4 23,3 26,6 56,4 67,1 68,9 71,7 (zdroj: Kučera, M., Srb,V., 1984) Nejvíce obyvatelstva přibylo v tomto sledovaném období v Jižní a Východní Asii. Naopak v Severní Americe, Evropě a SSSR počet obyvatelstva spíše klesal ve srovnání se světem. Nejpomaleji se zvyšoval počet obyvatel se státech Severní Evropy. Opět byl růst obyvatelstva větší ve druhém desetiletí sledovaného období. Nevyšší evropský přírůstek byl v zemích Západní Evropy. Nejrovnoměrnější přírůstek obyvatel byl v tomto období V Bulharsku a v Rumunsku. Nejrychleji přibylo obyvatel v SSSR a Polsku. V Asii nejrychleji přibývalo obyvatel v Číně (Kučera, M., Srb,V., 1984). 18

Tab. č.4: Počet obyvatelstva 1950,1960,1970 v Evropě podle oblastí Území Obyvatelstvo v tisících Přírůstek obyvatelstva v procentech Podíl z obyvatelstva světa v procentech 1950 1960 1970 1950-1960 1960-1970 1950-1970 1950 1960 1970 Východní Evropa 88 500 96 713 103312 9,3 6,8 16,7 3,5 3,2 2,8 Severní Evropa 72 477 75 834 80310 4,6 5,9 10,8 2,9 2,5 2,2 Jižní Evropa 108539 118069 127665 8,8 8,1 17,6 4,3 3,9 3,4 Západní Evropa 122439 134513 148138 9,9 10,1 21,0 4,8 4,4 4,0 (zdroj: Kučera, M., Srb,V., 1984) 5.5.1.2. Vývoj obyvatelstva na Zemi v letech 1970-1980 V letech 1970-1980 byla podobná situace ve světě jako v předešlém sledovaném období. Stále více se prohlubovaly rozdíly mezi zeměmi rozvojovými a zeměmi vyspělými. I když už se vědělo o problémech, které s sebou takový přírůstek v rozvojových zemích přinese, stále se nedařilo snížit porodnost v těchto státech. Byla zavedena i různá opatření, která měla zajistit snížení porodnosti, ale i ta nebyla úspěšná a obyvatelstva stále přibývalo. Naopak ve vyspělých zemích se stále více snižoval přírůstek a v některých zemích došlo téměř k zastavení růstu obyvatelstva. V tomto desetiletí vzrostl počet obyvatelstva ve světě o 737 miliónů. Ve vyspělých zemích došlo k poklesu přírůstku z 10,8% na 7,9%, v rozvojových zemích z 26,6% na 24,9%. V předešlém sledovaném období, což bylo rozmezí let 1950-1960, přibývalo v rozvojových zemích obyvatelstvo oproti vyspělým zemím o 71% rychleji, v rozmezí let 1960-1970 to bylo už o 146% a v tomto období, což je 1970-1980, vzrost rozdíl až na 215%. V rozvojových zemích žily v posledním sledovaném období téměř tři čtvrtiny světové populace. 19

Největší přírůstky v tomto období měla Afrika. Latinská Amerika a jižní Asie měla přírůstky také stále vysoké, ale celková rychlost zvyšování se přírůstků se v těchto zemích již zastavila. Ve vyspělých zemích růst obyvatelstva zpomaluje a snižuje se počet přírůstků. Malou porodnost lze částečně vysvětlit důsledky hospodářské krize, která postihla některé vyspělé země. V Severní Americe a Oceánii se udržel pomalý přírůstek obyvatelstva. Hodně tomu ale pomohlo přistěhovalectví. V Evropě se v porovnání s předešlým sledovaným obdobím, léta 1960-1970, přírůstky snižovaly. Nejméně poklesly v zemích Východní Evropy, nejvíce v zemích Severní Evropy. Tab.č.5: Počet obyvatelstva 1970, 1975 a 1980 ve vyspělých a rozvojových zemích Území Obyvatelstvo v miliónech Přírůstek obyvatelstva v procentech Podíl oby. světa v procentech 1970 1975 1980 1970-1975 1975-1980 1970-1980 1970 1980 Svět 3 678 4 033 4 415 9,7 9,5 20,0 100,0 100,0 Vyspělé země 1 049 1 092 1 132 4,1 3,7 7,9 28,5 25,6 Rozvojové země 2 629 2 941 3 283 11,9 11,6 24,9 71,5 74,4 (zdroj: Kučera, M., Srb,V., 1984) Tab.č.6: Počet obyvatelstva 1970, 1975 a 1980 v Evropě podle oblastí Území Obyvatelstvo v tisících Přírůstek obyvatelstva v procentech Podíl z oby. světa v procentech 1970 1975 1980 1970-1975 1975-1980 1970-1980 1970 1980 Východní Evropa 103 000 106 170 109 480 3,1 3,1 6,3 2,8 2,48 Severní Evropa 79 820 81 040 81 500 1,5 0,6 2,1 2,17 1,85 Jižní Evropa 96 480 100 860 104 400 4,5 3,5 8,2 2,62 2,36 Západní Evropa 147 790 151 910 153 150 2,8 0,8 3,6 4,02 3,47 (zdroj: Kučera, M., Srb,V., 1984) 20

Ve východní Evropě se ukázalo výrazněji zrychlení růstu obyvatelstva ve srovnání s předešlým obdobím pouze v tehdejším Československu, nepatrné zpomalení bylo v Maďarsku. V Bulharsku se přírůstek obyvatelstva snížil skoro o polovinu, z 8,2% na 4,4%. Přírůstky se snižovaly také v dalších tehdejších socialistických zemích jako byla Kuba a Čínská lidová republika. Ve Vietnamu se naopak přírůstky obyvatelstva zvýšily a nejrychlejší přírůstek obyvatel byl v Mongolsku. V ostatních významných zemích světa byl vývoj počtu obyvatel v tomto období také odlišný. V Japonsku se přírůstky o trochu zvýšily, naopak v USA klesly. Počátkem 80. let dosáhla Čína miliardy obyvatelstva a počet jejího obyvatelstva tvoří zhruba 22% na podílu z počtu světové populace (Kučera, M., Srb,V., 1984). 5.6. Populační vývoj vybraných zemí podle kontinentů v letech 1995 a 2005 5.6.1. Evropa Česká republika Ve sledovaném desetiletí se počet obyvatelstva spíše snižoval. Celkový počet obyvatel v roce 1995 byl v České republice 10 330 759. V tomto roce se zde narodilo 96 097 dětí a zemřelo 117 913 osob. Roku 2005 byl celkový počet obyvatel 10 234 092, což je o 96 667 osob méně než v roce 1995. Narodilo se 102 211 dětí a umřelo 107 938 osob. Z těchto údajů lze vyčíst, že populace v České republice klesá. Méně lidí umírá, ale také se jich méně rodí. Výraznější vliv na zvyšování počtu obyvatelstva by mohl mít v posledních letech akorát zvyšující se počet imigrantů. Bulharsko V devadesátých letech minulého století se Bulharsko vyznačuje rychlejším růstem počtu obyvatelstva, od třicátých let dvacátého století ale porodnost klesá. Po druhé světové válce se kojenecká úmrtnost snížila a populační situace v Bulharsku se dostala na podobnou úroveň jako ve většině evropských zemí. (Z. Pavlík,1964) V roce 1995 žilo na území Bulharska 8 406 067 osob. Narodilo se 71 967 dětí a zemřelo 114 670. V roce 2005 žilo v Bulharsku jen 7 739 900 obyvatel. Tento rok se 21

71 075 dětí narodilo a 113 374 osob zemřelo. Počty živě narozených a zemřelých jsou si velmi podobné v obou sledovaných obdobích, avšak počet zemřelých dlouhodobě převyšuje počty narozených. Celkově se dá říci, že v dnešní době se počet obyvatelstva v Bulharsku snižuje. Lucembursko Po druhé světové válce se tato země řadí mezi ty, které se vyznačovaly nízkou úmrtností ale i klesáním porodnosti. Do této skupiny patřilo třeba i Irsko nebo Francie. V posledních letech se ale tato situace zlepšuje a počet obyvatel má stoupající tendenci. Nyní se Lucembursko vyznačuje vysokou životní úrovní. V roce 1995 zde žilo 408 625 obyvatel, v roce 2005 to bylo 457 250. V roce 1995 se narodilo 5 421 dětí a zemřelo 3 797 osob. V roce 2005 bylo narozených 5 371 a zemřelých 3 621. Z těchto údajů můžeme vyčíst, že se narodí více dětí než kolik lidí za daný rok zemře, proto celkový počet obyvatel roste. Španělsko Obyvatelstvo Španělska je velmi nerovnoměrně rozmístěno. Nejvíce lidí se nachází na pobřeží, střed země je řídce osídlen. Počet obyvatelstva ve Španělsku roste. Tento postup jde vidět na ukazatelích živě narozených, zemřelých a celkovém počtu obyvatelstva v zemi. V roce 1995 se narodilo 363 469 dětí v roce 2005 to bylo 465 616 dětí. V roce 1994 zemřelo 346 227 osob o deset let později v roce 2005 to bylo 387 019. Celkový počet obyvatelstva během těchto sledovaných deseti let vzrost, a to ze 39 387 976 na 43 398 190 obyvatel. Jednou ale z hlavních příčin nárůstu obyvatelstva jsou imigranti. Německo Počet lidí v Německu se podle sledovaného desetiletého období mírně zvyšuje. V roce 1995 mělo 81 660 965 obyvatel, v roce 2005 to bylo 82 464 344 obyvatel. Podle ukazatele živě narozených dětí porodnost mírně klesá to z 765 221 v roce 1995 na 685 795 dětí v roce 2005. Naproti tomu úmrtnost se také nepatrně snížila a to z 884 588 lidí na 830 227 osob. I přesto, že počty narozených dětí klesají, počet celkového obyvatelstva stoupá i kvůli tomu, že se výrazně snížila kojenecká úmrtnost a prodloužila délka života. Vliv na nárůst obyvatelstva má v současnosti i nárůst počtu imigrantů stejně, jako tomu je ve třeba Španělsku. 22

Vývoj počtu obyvatel Evropy v letech 1995 a 2005 Počet obyvatel (v tisících 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 Česká republika Bulharsko Lucembursko Španělsko Německo Státy 1995 2005 Obr.3:Vývoj počtu obyvatel Evropy v letech 1995 a 2005 (zdroj:http://data.un.org/data.aspx?d=pop&f=tablecode%3a1) 5.6.2. Asie Japonsko V Japonsku je vývoj počtu obyvatelstva téměř vyrovnaný ve sledovaném desetiletém období. V roce 1995 žilo v Japonsku 125 570 246 obyvatel a v roce 2005 to bylo 127 756 815. V roce 1995 se narodilo 1 187 064 dětí a zemřelo 922 139 osob. O deset let později se narodilo 1 062 530 dětí a zemřelo 1 083 796 osob. Čína V Číně počet obyvatelstva roste. V roce 1995 zde žilo 1 204 855 000 obyvatel a o deset let později už to bylo 1 303 720 000. Jelikož nárůst obyvatelstva v této zemi je velmi rychlý, vláda se snaží toto tempo nárůstu zmírňovat pomocí populační politiky jednoho dítěte. Rodiny s jedním dítětem jsou zvýhodňovány, naopak rodiny s více dětmi mají určitá omezení či pokuty. Větší počty dětí se rodí hlavně na venkově. Indie V roce 1995 žilo v Indii 923 884 190 obyvatel. V roce 2005 byl počet obyvatelstva již 1 101 000 000. Z toho jasně vyplývá, že počet obyvatelstva roste a to velmi rychle, podobně jako tomu bylo u Číny. V posledních letech je v Indii trend stěhování se do měst z venkova. Proto hlavně města bývají velmi hustě osídlena. 23

Írán V Íránu se počet obyvatelstva za poslední roky zvyšuje. Jestliže v roce 1995 měl 59 187 068 obyvatel tak o deset později, v roce 2005, to bylo už 68 467 369. V roce 1996 se narodilo v Íránu 1 187 903 dětí, v roce 1996 zemřelo 175 438 osob. V roce 2005 to bylo 1 233 873 narozených dětí a 361 326 zemřelých osob. Kambodža Stejně tak, jak tomu bylo u předešlých asijských států i v Kambodži počet obyvatel stále roste a to i přes to, že průměrný věk obyvatel je jen něco nad 20 let. V roce 1995 zde bylo 10 200 000 obyvatel, v roce 2005 již 13 661 000. Počet obyvatel Asie v letech 1995 a 2005 1 400 000 Počet obyvatel (v tisících 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 1995 2005 0 Japonsko Čína Indie Írán Kambodža Státy Obr.4:Vývoj počtu obyvatel Asie v letech 1995 a 2005 (zdroj:http://data.un.org/data.aspx?d=pop&f=tablecode%3a1) 5.6.3. Amerika USA V roce 1995 žilo v USA 266 278 393 obyvatel. V tomto roce se narodilo 3 899 589 dětí a zemřelo 2 312 132 obyvatel. O deset let později se narodilo 4 115 590 dětí a zemřelo 2 398 343. Celkový počet obyvatel v roce 2005 byl 296 410 404. Z těchto číselných údajů lze vyčíst, že se celkový počet obyvatelstva mírně zvýšil. Nejrychleji početně rostoucí skupinou jsou obyvatelé hispánského původu. Počet obyvatelstva také výrazně ovlivňují imigranti, kteří do USA přicházejí. Dříve to bylo spíše z Evropy, dnes to jsou imigranti převážně z Latinské Ameriky a z Asie. 24

Mexiko Mexiko mělo na začátku sledovaného desetiletí 91 158 290 obyvatel. Na konci, v roce 2005, už 103 946 866. Většina obyvatelstva je soustředěna ve větších městech. Přestože mnoho obyvatel Mexika migruje do USA, obyvatelstvo stále roste mimo jiné i kvůli imigrantům z jiných zemí, například z Hondurasu, kteří do mexických měst přichází zejména kvůli lepším životním podmínkám. Argentina V Argentině z původního obyvatelstva žije jen minimální počet. Dnešní složení obyvatel má většinou původ hlavně z Evropy nebo Asie. V roce 1995 zde žilo 34 779 096 obyvatel, v roce 2005 to bylo 38 592 150. Lze vyčíst, že počet obyvatelstva mírně stoupá. V roce 1995 se narodilo 658 735 dětí a zemřelo 268 997 osob, v roce 2005 to bylo 712 220 živě narozených a 293 529 zemřelých. Uvedené číselné údaje nám ukazují, že v obou sledovaných letech se drží mnohem vyšší počty narozených než zemřelých. Peru Roku 1995 žilo v Peru 23 836 867 obyvatel o deset let později 27 946 774. Počet obyvatel mírně stoupá. Téměř čtvrtina obyvatel žije v hlavním městě, většina ale z tohoto počtu žije v chudinských slumech kolem města. Brazílie V prvním vybraném roce zde žilo 158 874 963 obyvatel. V roce 2005 to bylo 184 184 264. Za deset let vzrostl v Brazílii počet obyvatelstva o více než 25 miliónů osob. Nejvíce obyvatel žije na jihu a na jihovýchodě země. Vývoj počtu obyvatel Ameriky v letech 1995 a 2005 350 000 Počet obyvatel (v tisících 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 1995 2005 0 USA Mexiko Argentina Peru Brazílie Státy Obr.5:Vývoj počtu obyvatel Ameriky v letech 1995 a 2005 (zdroj:http://data.un.org/data.aspx?d=pop&f=tablecode%3a1) 25

5.6.4. Afrika Jihoafrická republika Jihoafrická republika se řadí mezi největší státy Afriky. V roce 1995 žilo na jejím území 39 477 100 obyvatel, o deset let později to bylo 46 888 200. Počet obyvatel tedy mírně roste. Egypt V roce 1995 zde žilo 57 509 998 obyvatel. Narodilo se 1 604 835 dětí a zemřelo 384 548 osob. V roce 2005 zde žilo už 71 897 547 obyvatel. Živě narozených v tomto roce bylo 1 800 972 dětí a zemřelých 450 646 osob. Číselné údaje nám ukazují, že počet obyvatel Egypta roste. Etiopie Etiopie má poměrně velmi pestré národnostní složení. V roce 1995 zde žilo 54 649 154 obyvatel. V roce 2005 to bylo už 75 067 000 obyvatel. Za deset let se tedy v této zemi zvýšil počet obyvatel více než o 20 milionů osob. Keňa V roce 1995 žilo na území Keňi 26 227 188 obyvatel. O deset let později, v roce 2005, zde žilo už 35 267 222 obyvatel. Většina obyvatelstva, kolem dvou třetin, bydlí na venkově. Alžírsko V Alžírsku žije nejvíce obyvatel v severní přímořské oblasti. Zbytek obyvatel žije převážně v oázách v jižních pouštích. V roce 1995 zde žilo 28 060 000 obyvatel, v roce 2005 vzrostl počet obyvatel na 32 906 000. 26

Vývoj počtu obyvatel Afriky v letech 1995 a 2005 Počet obyvatel (v tisících 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 JAR Egypt Etiopie Keňa Alžírsko Státy 1995 2005 Obr.6:Vývoj počtu obyvatel Afriky v letech 1995 a 2005 (zdroj:http://data.un.org/data.aspx?d=pop&f=tablecode%3a1) 5.6.5. Austrálie a Oceánie Austrálie Téměř veškeré obyvatelstvo Austrálie je britského nebo irského původu. Většina obyvatel je soustředěna do velkých měst. V roce 1995 v Austrálii žilo 18 071 758 obyvatel. V tomto roce se narodilo 256 190 dětí a zemřelo 125 133 osob. V roce 2005 zde žilo 20 409 146 obyvatel. Narodilo se zde 259 791 dětí a zemřelo 130 714 osob. Nový Zéland Největší zastoupení obyvatel v Austrálii mají Novozélanďané evropského původu. Zbytek obyvatel jsou původní obyvatelé Maorové. V roce 1995 měl Nový Zéland 3 673 400 obyvatel. Narodilo se zde 57 671 dětí a zemřelo 27 813 osob. V roce 2005 zde žilo 4 098 900 obyvatel. Narodilo se 57 745 dětí a 27 034 osob zemřelo. Po porovnání těchto číselných údajů zjistíme, že stav živě narozených a zemřelých se v průběhu sledovaných deseti let téměř nezměnil. Celkový počet obyvatelstva zaznamenal sice nárůst, ale velmi malý a nevýrazný. 27

Fidži V roce 1995 mělo Fidži 796 078 obyvatel. V tomto roce se zde narodilo 19 286 dětí a zemřelo 4 993 osob. O deset let později v roce 2005 zde žilo 842 201. Narodilo se 17 701 dětí a zemřelo 5 068 osob. Stejně jako tomu je na Novém Zélandu, počet obyvatelstva se sice zvýšil, ale ne nijak výrazně. Většina obyvatel je koncentrována na jednom ze dvou největších ostrovů na Viti Levu. Vývoj počtu obyvatel Austrálie a Oceánie v letech 1995 a 2005 25 000 Počty obyvatel (v tisících 20 000 15 000 10 000 5 000 1995 2005 0 Austrálie Nový Zéland Fidži Státy Obr.7:Vývoj počtu obyvatel Austrálie a Oceánie v letech 1995 a 2005 (zdroj:http://data.un.org/data.aspx?d=pop&f=tablecode%3a1) Přehledem několika vybraných států se můžeme dozvědět o průměrném vývoji lidstva na světě. Vybrala jsem několik států pro lepší přehlednost, které by měli reprezentovat daný kontinent. I mezi státy jednoho kontinentu se nachází rozdíly, ale ukáže nám to jakýsi trend vývoje, který na daném kontinentu je. Podle zpracování číselných údajů počet obyvatel Evropy nijak výrazně nestoupá. Ve dvou státech z výběru, v České Republice a Bulharsku, je dokonce patrný úbytek obyvatelstva. V ostatních evropských státech z mého výběru se sice během sledovaných deseti let počet obyvatel zvýšil, ale v žádné z těchto zemí není toto zvýšení počtu obyvatel nějak výrazné. V Asii je zvyšování počtu obyvatel mnohem výraznější. Ve všech pěti mnou vybraných státech se počty obyvatelstva zvyšují. V rozmezí let 1995 až 2005 nejrychleji stoupl počet obyvatel v Indii a to o více jak 177 miliónů. Ve všech vybraných asijských státech je ale tempo zvyšování počtu obyvatel velmi vysoké, kromě Japonska, které si drží počty obyvatelstva stále skoro stejné. 28

V Americe počty obyvatel daných států také rostou, ale v žádném státě není růst nějak výrazný. Pouze v USA a Brazílii je vidět větší nárůst osob. Afrika je na tom podobně jako třeba Amerika. Ve všech vybraných státech sice populace roste, ale v žádném z nich není růst nějak velký. Jediná Etiopie a Egypt mají v porovnání s jinými africkými státy z výběru nárůst obyvatelstva výraznější. Ve zbývajících třech sledovaných státech, Austrálii, Novém Zélandu a Fidži počty obyvatelstva taktéž rostou, ale jen velmi pomalu. Zvláště na Novém Zélandě a Fidži jsou počty obyvatel i po deseti letech skoro stejné. 29

6. Životní úroveň obyvatelstva Na naší planetě žije více než 6,7 miliardy lidí. Okolo 1 miliardy lidí žije v extrémní chudobě (za méně než jeden dolar za den). Mnoho zemí však během posledních několika desetiletí zaznamenalo pozoruhodný pokrok a v celosvětovém měřítku se chudoba neustále snižuje. V současné době 82 % lidí na světě umí číst a psát, což je nejvíce v celé historii. Očekávaná délka života se mezi lety 1960 a 2005 v rozvojových zemích zvýšila skoro o 20 let (často z 47 let na 65 let). Narozdíl od toho v některých zemích, zejména u těch v sub-saharské Africe, představuje chudoba stále denní hrozbu. V roce 2005 v této části afrického kontinentu nechodilo do základní školy 33 milionů dětí. Na celém světě trpí hladem stále okolo 854 milionů lidí. Každou minutu umře jedna žena nebo novorozeně během těhotenství, protože se jim nedostane dostatečné a okamžité péče. V roce 1966 vznikl rozvojový program OSN (UNDP), který dnes působí ve 166 zemích, kde podporuje řešení globálních i místních rozvojových problémů. V roce 1990 UNDP (United Nations Development Programme) vytvořil smíšený index (HDI), který měří životní úroveň v členských zemích OSN. Tento index HDI (human development index) je založen na třech aspektech lidského rozvoje. Prvním aspektem je očekávaná délka života, druhým aspektem je gramotnost obyvatel a posledním aspektem je životní úroveň měřená HDP na osobu v paritě kupní síly. Každým rokem UNDP vydává novou zprávu týkající se členských států seřazených podle jejich aktuálně zjištěného HDI. Ve zprávě je upozorněno i na případné zlepšení či zhoršení stavu v různorodých oblastech lidského rozvoje. V následující mapě (Obr.č.8) jsou znázorněny jednotlivé země světa podle jejich HDI. Mapa je sestavena z údajů aktuálních z přelomu roku 2007/2008. Některé závěry plynoucí z této mapy mohou být překvapivé. Přestože některé státy mají velmi nízké HDP, jejich rozvojový index HDI je vysoký. Je to způsobeno tím, že obyvatelstvo těchto zemí má přístup ke kvalitnímu vzdělání či zdravotní péči zvyšující šanci jejich delšího dožití. 30

Obr. č.8 : Státy světa podle jejich HDI (zdroj: Canadian International Development Agency) K zjištění životní úrovně obyvatelstva v mnou vybraných zemích použiji stejné aspekty, které jsou popsány výše. Je to tedy očekávaná délka života, gramotnost obyvatelstva a HDP na osobu v paritě kupní síly. Tyto aspekty by nám měly dát základní přehled o životní úrovni obyvatel ve vybraných zemích. 31

6.1. Očekávaná délka života obyvatelstva ve vybraných zemích v letech 1990 a 2006 6.1.1. Evropa V Evropě je v roce 2006 očekávaná délka života něco kolem 80ti let. V Lucembursku a Německu to je přesně 80 let, ve Španělsku o rok více, tedy 81 let. V České republice je to 77 let a v Bulharsku jen 73 let. V porovnání s rokem 1990 je vidět, že u všech těchto států došlo ke zvýšení pozorovaných čísel. V roce 1990 byla očekávaná délka života o poznání menší. V Lucembursku a Německu to bylo 75 let, České republice a Bulharsku jen 71 let a ve Španělsku 77 let. Můžeme ze zajímavosti porovnat rok 1990 ve Španělsku a rok 2006 v České republice a zjistíme, že v obou státech je s šestnáctiletým rozestupem stejné číslo očekávané délky života. Španělsko začínalo v našem pozorování na 77 letech, Česká republika dosáhla tohoto čísla teprve v roce 2006, kdy se ale ve Španělsku očekávaná délka života již zase zvýšila. Očekávaná délka života obyvatel Evropy Očekávaná délka života v letec 82 80 78 76 74 72 70 68 66 Česká republika Bulharsko Lucembursko Španělsko Německo Státy 1990 2006 Obr.č.9: Očekávaná délka života obyvatel Evropy (zdroj: http://data.un.org/data.aspx?d=who&f=inid%3ambd03) 6.1.2. Asie V Asii se očekávaná délka života obyvatelstva zvyšuje také, stejně jako tomu bylo u Evropy. V roce 1990 byla v Japonsku na 79ti letech, v roce 2006 to bylo již 83 let. V Číně to bylo ze 68 let na 73 let, v Indii z 58 let na 63 let. V Íránu bylo zvýšení největší ze všech sledovaných zemí Asie. Ze 63 let se očekávaná délka života zvedla až 32

na 71 let. V Kambodži byl růst o poznání menší. Z 59ti let na 62 let. Celkově se ale v Asii délka života prodlužuje. Očekávaná délka života obyvatel Asie 90 Očekávaná délka života v letec 80 70 60 50 40 30 20 10 1990 2006 0 Japonsko Čína Indie Írán Kambodža Státy Obr.č.10: Očekávaná délka života obyvatel Asie (zdroj: http://data.un.org/data.aspx?d=who&f=inid%3ambd03) 6.1.3. Amerika V Americe je nárůst očekávané délky života obyvatel vidět ve všech vybraných státech, v žádném však není výrazně větší. Jen v Peru lze pozorovat výraznější nárůst než v ostatních zemích. V roce 1990 byla v USA očekávaná délka života 75 let, v roce 2006 to bylo 78 let. V Mexiku vzrostla ze 70ti let na 74 let. Argentina na tom je velice podobně, a to ze 72 let na 75 let. V Peru je rozdíl šesti let, tudíž největší nárůst z vybraných zemí Ameriky. Očekávaná délka života vzrostla ze 67 let na 73 let. Brazílie má obdobný nárůst, a to ze 67 let na 72 let. Očekávaná délka života obyvatel Ameriky 80 Očekávaná délka života v letec 78 76 74 72 70 68 66 64 62 60 USA Mexiko Argentina Peru Brazílie 1990 2006 Státy Obr.č.11: Očekávaná délka života obyvatel Ameriky (zdroj: http://data.un.org/data.aspx?d=who&f=inid%3ambd03) 33

6.1.4. Afrika Afrika je jediný kontinent na kterém můžeme v některých jeho státech sledovat úbytek z let očekávané délky života obyvatel. Příkladem toho je Jihoafrická republika, kde počet klesl ze 63 let, které byly v roce 1990, na 51 let, které byly v roce 2006. Další takový případ je i v Keňi, kde délka života klesla ze 61 let na 53 let. V zemích jako je Egypt nebo Alžírsko počet stoupl. V Egyptě ze 62 let na 68 let a v Alžírsku ze 66ti let na 71 let. V Etiopii lze vidět největší nárůst očekávané délky života obyvatelstva. A to ze 49ti let na 56 let. Očekávaná délka života obyvatel Afriky 80 Očekávaná délka života v letec 70 60 50 40 30 20 10 0 JAR Egypt Etiopie Keňa Alžírsko Státy 1990 2006 Obr.č.12: Očekávaná délka života obyvatel Afriky (zdroj: http://data.un.org/data.aspx?d=who&f=inid%3ambd03) 6.1.5. Austrálie a Oceánie Na tomto kontinentě očekávaná délka života obyvatel roste podobně, jako je tomu i na jiných kontinentech. V roce 1990 byla délka života obyvatel v Austrálii 77 let, roce 2006 to bylo 82 let. Na Novým Zélandě počet stoupl ze 75ti let na 80 let a na Fidži to bylo ze 66ti let na 69 let. Růst počtu let je ve všech vybraných státech přibližně stejně rychlý. 34

Očekávaná délka života obyvatel Austrálie a Oceánie Očekávaná délka života v letec 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Austrálie Nový Zéland Fidži Státy 1990 2006 Obr.č.13: Očekávaná délka života obyvatel Austrálie a Oceánie (zdroj: http://data.un.org/data.aspx?d=who&f=inid%3ambd03) Z přehledu několika vybraných států se můžeme dozvědět, jak rychle a jestli vůbec se mění očekávaná délka života obyvatel jednotlivých kontinentů. Největší nárůst délky života obyvatel zaznamenala Amerika a Evropa. Asie, Austrálie a Oceánie mají vývoj podobný. Na obou těchto kontinentech je růst, ale pomalý a nijak výrazný. Naopak v Africe se najdou státy, kde je růst, ale i úbytek toho počtu. Podle mě se očekávaná délka života odvíjí například od dostupnosti a vyspělosti zdravotních zařízení nebo informovanosti obyvatelstva o nemocech, hlavně v Africe, kde je toto asi nedostatečné. Naopak ve vyspělých státech se obyvatelstvo díky lepšímu životnímu stylu a vyšší úrovni zdravotnictví dožívá vyššího věku, než tomu bylo dříve. To ale nezáleží moc na počtu obyvatelstva v daném státě. 35