Myslivecká zoologie Zvěř pernatá Třída: PTÁCI (AVES)
Řád: VRUBOZOBÍ (Anseriformes) Čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae)
Charakteristika řádu Anseriformes středně velcí až velcí ptáci po stranách čelistí obvykle mírně zploštělého zobáku jsou vytvořeny rohovité lamely (umožňují procezování vody, pevné uchopení potravy nebo trhání rostlin) zobák pokrytý měkkou kůží
Charakteristika řádu Anseriformes zobák je zakončen rohovitým nehtem (tvrdá rohovinová destička)
Charakteristika řádu Anseriformes nohy krátké, mírně posunuté dozadu, s velkou plovací blánou mezi třemi předními prsty husté peří dobře izoluje před chladem vody pod obrysovým peřím je tělo hustě pokryto měkkým prachovým peřím mohutná kostrční žláza její voskovitý výměšek zajišťuje nesmáčivostpeří, jedinec si jej nanáší zobákem vrubozobí jsou většinou monogamní s tvorbou jednoročních (kachny) nebo mnohaletých (husy, labutě) svazků u většiny druhů výrazná pohlavní dvojtvárnost
Charakteristika řádu Anseriformes hnízdo většinou na zemi hnízdní kotlinku samice vystýlá prachovým peřím, které si vytrhává ze spodiny těla na snůšku usedá až po snesení posledního vejce mláďata mají po uschnutí husté prachové peří a jsou samostatná již se nevracejí na hnízdo (nidifugní= prekociální mláďata) po skončení hnízdní doby staří ptáci naráz ztratí letky a stávají se na čas nevzletnými (zůstávají v krytu hustého rákosí)
Imprinting (vtištění)
Tribus: HUSY (Anserini)
Husa velká (Anseranser) největší z divokých hus hmotnost 2-4,3 kg, rozpětí křídel až 180 cm, hnízdí jednotlivě nebo v řídkých koloniích v rákosí, na ostrůvcích nebo vrbách setkáme se s ní hlavně na jihomoravských a jihočeských rybnících
Břicho bez skvrn, oranžově zbarvený zobák, ukončený světlým nehtem. Šedohnědé zbarvení, čelo bez bílé skvrny (nanejvýš s úzkou bílou čárkou u kořene zobáku).
Husa velká (Anseranser) zimuje ve Španělsku a S Africe žije v trvalé monogamii, páry se tvoří ve 2. roce života husa velká snáší 2-14 vajec, inkubace 27-29 dní mláďata vodí oba rodiče mláďata obvykle dospívají za 2 roky potrava rostlinná (semena, podzemní části rostlin) dožívá se max. 20 let je pernatou zvěří a divokým předkem husy domácí
Husa velká Anser anser
Husa polní (Anserfabalis) dříve dva poddruhy husa polní tajgová a husa polní tundrová (v současnosti je husa tundrová samostatným druhem) o něco menší než husa velká, váží 3-4 kg a v rozpětí křídel měří 150 cm šedohnědá, spodina těla bez skvrn od husy tundrové se liší větším a protáhlejšímtělem a dlouhým tenkým krkem složená křídla nepřesahují ocas profil hlavy se zobákem je plochý
Husa polní (Anserfabalis) dlouhý a štíhlý zobák, dvoubarevný, s větším rozsahem oranžové barvy než černé nehet zobáku černý a zakulacený kolem zobáku zpravidla úzký bílý proužek a na bradě bílá skvrna
Husa polní (Anserfabalis) samice snáší 7-9 bílých vajec, doba líhnutí 26-27 dní letním domovem jsou rozlehlé kraje severní Euroasie, zvláště severské tundry, na jih se vydávají na začátku září noc přečkávají na rozlehlých vodních plochách paství se na ozimech tah vrcholí v říjnu, shromaždišti jsou slovenské oblasti při Dunaji, stěhují se do Maďarska, na Balkán nebo do S Afriky výborní a vytrvalí letci
Husa polní (Anserfabalis)
Husa tundrová (Anserserrirostris) arktický druh hnízdící v pásmu tundry na hnízdištích se drží oddělené od husy polní tvorba párů a průběh hnízdění stejný jako u h. polní přísně tažný druh, zimuje většinou jižněji než h. polní u nás přečkává zimu pravidelně s h. polní a dalšími severskými husami především u velkých vodních nádrží
Husa tundrová (Anserserrirostris) podobná huse polní menší a sraženější postava, kratší a silnější krk než h. polní profil hlavy zakulacený, tmavě šedohnědý zobák krátký, silný, černý, pouze s úzkým oranžovým proužkem před špicí nehet černý, ale delší a oválnější dolní čelist zřetelně zakřivena
Husa tundrová (Anserserrirostris) složená křídla přesahují ocas
Husa tundrová (Anserserrirostris)
Husa běločelá (Anseralbifrons) u nás častým podzimním hostem na tahu a zůstává zde často až do zamrznutí vodních ploch zimuje např. u Severního, Kaspického a Černého moře hnízdí v severské tundře v Evropě, v Asii v Americe způsob života jako ostatní husy
Charakteristická bílá skvrna při kořeni zobáku sahá jen do úrovně světel.
Na spodní straně těla dospělců je nápadná tmavá kresba.
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
Husa malá (Ansererythropus) není zvěří menší než husa běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání rozdíly jsou velmi malé (kulatější hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek)
Husa malá (Ansererythropus) starým ptákům sahá bílá skvrna až za světla rozšířena v Z Euroasiivčetně severní Afriky a Přední Asie hnízdní areál v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje v střední Evropě zimoviště při Černém a Kaspickém moři, na Balkáně a v Číně
Husa malá (Ansererythropus) hnízdí jižněji než husa běločelá, ale ve vyšších nadmořských výškách hnízdo vystlané mechem mezi zakrslými křovinami nedaleko od jezera samice snáší 4-8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28-29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi 2 měsíců potravu má výlučně rostlinnou - převážně trávy
Husa malá (Anser erythropus)
Husa malá (Anser erythropus)
Tribus: KACHNY (Anatini) Kachny plovavé Kachny potápivé
Kachny plovavé plují s hrudí hluboko ponořenou do vody, ocas nesou poměrně vysoko zrcátka prudký let, vzlétají přímo z hladiny obratné na zemi, málo se kolébají při chůzi např. kachna divoká, lžičák pestrý, kopřivka obecná, čírky, ostralka štíhlá, hvízdák euroasijský
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Nepotápějí se, při sbírání potravy ponoří pouze přední část těla ( panáčkují ).
Kachna divoká (Anasplatyrhynchos) výskyt: celáseverní polokoule (naše největší a současně jediná všeobecně rozšířená a běžně hnízdící kachna) rozhodující není nadm. výška, ale charakter vodních ploch (hustý rostlinný podrost, mělká místa poskytující obživu) sladkovodní močály, horská jezera, mořské pobřeží, stojaté a pomalu tekoucí vody, parkové rybníky hmotnost 0,8-1,5 kg
Samec má ve svatebním šatě kovově zelenou hlavu, bílý obojek na krku, hnědou hruď, černá srpovitě stočená ocasní pera ( kačírky ) a fialově zelené, bíle lemované zrcátko.
Samice a do značné míry i samci jsou v prostém šatě méně nápadní.
Zobák samců žlutozelený, u samic hnědavý s tmavšími skvrnami nohy jsou oranžové.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) potrava: zejména rostlinná (části rostlin, plody, semena), z 5-20 % živočišná (hmyz, ryby, obojživelníci) páření probíhá téměř vždy ve vodě hnízdění většinou od března až do července
Hnízda ze stonků a listů jsou na zemi, stromech i zdech, po dostavbě jsou vystýlána prachovým peřím, staví je samice, ale místo vybírá samec.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) stává se, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen, dokonce i bažant obecný naopak vejce březňačky byla nalezena v hnízdech cizích ptáků pokud samička odchází od hnízda s vejci, vždy jej zakryje inkubace 25-30 dní, samička vysedí 8-16 mláďat, která vodí 50-60 dní kachňata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama
Nejcitlivější obdobím pro imprinting je 8.-20. hodina života, kdy si kachně vtiskává podobu matky.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) jde o mláďata nekrmivá a matka je brzy odvádí na vodu, kam seskočí sama nebo je z větších vzdáleností přenese matka v zobáku ve stáří 20 dnů začíná růst káčatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat pohlavní dospělosti dosahují již v příštím roce
Lžičák pestrý (Anasclypeata) připomíná kachnu divokou, má nápadně lžícovitě rozšířený zobák
Lžičák pestrý (Anasclypeata) pomocí širokého zobáku filtruje povrchové části mělkých vod nebo jemné bahno zachycuje jím drobné bezobratlé živočichy a semena hnízdní areál v Eurasii a S Americe táhne do jižněji položených oblastí soustřeďuje se v brakických lagunách a bahnitých pobřežních vodách kriticky ohrožený druh
Lžičák pestrý (Anasclypeata) pravidelně, ale nepočetně hnízdí (140-200 párů), protahuje a ojediněle i zimuje (10-60 jedinců) na území ČR hnízdí na ostrůvcích v třtinových a ostřicových porostech poblíž vody v květnu -červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec inkubační doba trvá přibližně 22-25 dní o mláďata pečuje pouze samice
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Kopřivka obecná (Anasstrepera) výskyt v Eurasii a S Americe na mělkých rybnících a jezerech s bohatou pobřežní vegetací podobná samici kachny divoké, šedohnědě zbarvená o něco menší než kachna divoká bílá zrcátka
Rozdíl mezi samcem a samicí není tak výrazný jako u jiných druhů kachen, samec a samice mají odlišné zbarvení zobáku.
Kopřivka obecná (Anas strepera) většina populací se na zimu posouvá jižněji potrava: semena, zelené části vodních rostlin, v létě drobný vodní hmyz
Kopřivka obecná -samec
Kopřivka obecná -samice
Čírka obecná (Anascrecca) početná eurasijská a severoamerická kachna nejmenší evropská plovavá kachna hmotnost cca 300 g vyhledává mělké a hustě zarostlé vody ve střední Evropě místy silně ubývá pravděpodobně v důsledku vysoušení vhodných mokřadů
Samec má ve svatebním šatě kaštanově hnědou hlavu s tmavě zelenou páskou přes oko a jasně žlutou skvrnu pod ocasem.
Kovově zelené, vpředu bíle lemované zrcátko u obou pohlaví.
Čírka obecná (Anascrecca) první známky toku již na podzim naplno ale probíhá až v předjaří hnízdo staví samice v husté vegetaci i dost daleko od vody
Čírka obecná Anas crecca
Čírka modrá (Anasquerquedula) malá eurasijská kachna dosahuje hmotnosti max. 0,5 kg tažný druh evropské populace zimují v Africe jižně od Sahary, asijské v Přední a Zadní Indii hnízdním prostředím jsou bažinaté louky, zaplavená pole a mělké malé vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací potrava: vodní bezobratlí, malé ryby, obojživelníci, semena, části rostlin
Samec má nevýrazné zrcátko a hnědou hlavu s bílým pruhem (svatební šat).
Samice je zbarvena nenápadně, převládají odstíny hnědé. Nadoční proužek je hnědobílý.
Kachnička mandarinská(aixgalericulata) původním domovem je Dálný východ v ČR poprvé zahnízdila v r. 1980 na jižní Moravě, v současnosti hnízdí kolem 5 párů
Samec ve svatebním šatu má červeným zobák, přilbovitou chocholkou, oranžové licousy a prodloužená pera v křídlech. Samice převážně šedohnědá s bílým lemem kolem očí a zobáku.
Kachnička karolinská (Aixsponsa)
Kachnička karolinská (Aixsponsa)
Kachny potápivé nořivky potápějí se za potravou na hladině tělo hluboce ponořené letky křídel zasouvají do peří po stranách těla kratší křídla vzlétají těžce z hladiny zrcátko černobílé nebo zcela chybí mohutné plovací blány, nohy posunuty dozadu např. poláci, hohol severní zrzohlávka rudozobá, turpan hnědý, turpan černý, morčáci
Zadní prst potápivých kachen je opatřen mohutným kožovitým lemem.
Polák velký (Aythyaferina) původně žil na brakických a slaných jezerech ve stepní zóně V Evropy a střední Asie v posledním stolení se rozšířil do téměř celé Evropy velký asi jako kachna divoká (0,7-1,3 kg) hnízdí na sladkých vodách typu rybníků a méně úživných jezer jídelníček závisí na potravní nabídce jsou schopni konzumovat rostlinnou i živočišnou potravu hnízdo staví samice v husté vegetaci u vody
Samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu a krk, černou hruď, hřbet a boky šedé s tmavým vlnkováním.
Samice a samec jsou v prostém šatě nenápadně hnědě zbarveni.
Polák velký Aythya ferina
Polák chocholačka (Aythyafuligula) původně hnízdil jen na severu Evropy a Asie během 20.st. došlo k rozšíření hnízdního areálu do Z a střední Evropy typická potápivá kachna pod vodou vydrží až 40 sek. a potápí se až do hloubky 10 m potrava rostlinná a živočišná samice staví hnízdo těsně u vody nebo na ostrůvcích snůška 8-11 vajec inkubace 23-28 dní patří s p. velkým k významným zástupcům pernaté zvěře a jejich zvěřina je považována za velmi kvalitní
Ve svatebním šatě je samec černý s bílými boky a nápadnou chocholkou.
Samice je hnědavá s bílou skvrnou při kořeni zobáku.
Samice i samec jsou v prostém šatě hnědě kropenatí.
Řád: VESLONOZÍ (SULIFORMES) Čeleď: KORMORÁNOVITÍ (Phalacrocoracidae)
Kormorán velký (Phalacrocoraxcarbo) obývá rozsáhlý areál v Evropě, Asii, Austrálii a na východě Severní Ameriky dříve se u nás vyskytoval pouze na jižní Moravě, dnes je široce rozšířen rozpětí křídel 135-150 cm, váží 1,7-2,6 kg základní zbarvení černozelené s kovovým leskem a bílými skvrnami ve svatebním šatu
V zimě má na hlavě prodloužená pera.
Kormorán velký (Phalacrocoraxcarbo) peří nemá voduodpuzující schopnost jako u většiny ostatních vodních ptáků - snadno se promáčí při lovu po vynoření z vody před dalším potopením usedají na skály, bójky, stromy, hráze, čluny tam se s rozprostřenými křídly suší a prohřívají
Zobák vybavený ostrým hákem, kterým pevně zachytí ulovenou kořist.
Kormorán velký (Phalacrocoraxcarbo) živí se rybami (až 1 kg ryb/den) žije ve sladkých vodách i mořích typické krátké veslovací nohy všechny 4 prsty směřují dopředu, jsou spojeny plovací blanou zakrnělé nozdry a jazyk roztažitelný žaludek a jícen schopný přijmout značné množství potravy
Monogamní druh, hnízdí nejčastěji na stromech, obvykle na ostrůvcích nebo solitérních stromech uprostřed vodních ploch.
Kormorán velký (Phalacrocoraxcarbo) ne vždy si staví nová hnízda, někdy opraví staré nebo využije hnízdo jiných ptáků hnízdí v koloniích, často s volavkami snůška 3-6 nazelenalých vajec při sezení se střídají oba rodiče zasedají již na první vejce, proto bývají vylíhlá mláďata nestejnoměrně velká nemají hnízdní nažiny, mláďata zahřívají silně prokrvenými chodidly a plovacími blanami
Kormorán velký (Phalacrocoraxcarbo) inkubace přes 4 týdny rodiče je nejprve živí natrávenými rybami, starším mláďatům přinášejí čerstvé ryby mláďata při krmení strkají hlavu do hltanu rodičů
Řád: BRODIVÍ A PELIKÁNI (Pelecaniformes) Čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae)
Volavka popelavá (Ardeacinerea) nejpočetnější zástupce čeledi tělo dlouhé až 1 m, váží až 2 kg rozpětí křídel až 170 cm monogamní druh samice snáší ke konci března 3-7 modrozelených, nelesklých vajec a sedí na nich 26 dní mláďata krmí zprvu potravou vyvrhovanou z volete mláďata vyletují asi po 7 týdnech z hnízda a často se daleko zatoulávají potrava: ryby, žáby, měkkýši, hmyz a červi, někdy i myši
Hnízdí jen v koloniích na vysokých stromech (hnízdiště udržuje po několik let). Po několika letech fungování kolonie stromy s hnízdy hynou.
Zbarvení je popelavě šedé, typický chochol z dlouhých černých per směřujících dozadu, šídlovitý šedožlutý zobák a žluté oko.
Let je váhavý a pomalý; výborně plachtí (za letu jsou dlouhá křídla zahnutá dolů; stojáky čnějí strnule dozadu.