FARNÍ INFORMÁTOR NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 31. KVĚTNA 2015 Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek. Maria na cestě k Alžbětě, mozaika v Ain Karem, Peregrinatio ad Fontes Salutis, 3.3.2013, Izrael (foto Jaroslava Navláčilová). MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, vírou máme přístup k naději, která neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. V tomto Duchu prosme: L: BOŽE, V TROJICI JEDINÝ, VYSLYŠ NÁS. Za papeže Františka, aby jeho nadcházející apoštolská cesta do Sarajeva probudila kvas dobra a přispěla k upevnění bratrství, míru, mezináboženskému dialogu a přátelství. Za všechny, kdo byli křtem svatým povoláni do společenství trojjediného Boha, aby svou životní sílu hledali v Bohu a jeho všemohoucnosti. Za děti, které příští neděli přistoupí k eucharistickému stolu, aby je Duch svatý proměňoval v tajemství Boží slávy, jako proměňuje chléb a víno v Kristovu přítomnost. Na přímluvu Panny Marie, jejíž navštívení u Alžběty si dnes připomínáme, tě prosíme: otevři naše srdce ke službě tobě v našich potřebných bratřích a sestrách. Za nadcházející pouť na místa té Lásky, nad níž není zářivější, aby posílila víru poutníků a přinesla požehnání jejich rodinám i farnostem. Prosme za všechny věrné zemřelé, kteří žili nadějí, že dosáhnou slávy u Boha K: Otče, pohleď na tvář svého Syna a vyslyš modlitbu této své rodiny, ať posílena tvým Duchem je znamením a prvotinou lidstva, které má účast na trojjedinném tajemství tvé lásky. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
FARNÍ INFORMÁTOR TĚLA A KRVE PÁNĚ 7. ČERVNA 2015 Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Eucharistie v kapli Svatého Korporálu v Orvietu, Peregrinatio ad miracula fidei, Itálie, 12. června 2014 (foto David Steiner). MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, svátost Těla a Krve Páně je vrcholem a zdrojem veškerého života Církve. Modleme se, aby z tohoto tajemství lásky pramenil dar jednoty a pokoje. L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Prosme za Svatého otce Františka. aby jako 'svědek naděje' ukazoval cestu tvé pravdy uprostřed pohnutých dějin současného světa. Prosme za kněze, služebníky oltáře, aby se stále více stávali podobnými tajemství, které slaví ke slávě Boží a k spáse lidí. Prosme za děti, které dnes poprvé přistoupí k eucharistickému stolu, aby přinášely do rodin i do společenství Církve naší farnosti tvou radost. Za nadcházející pouť na místa té Lásky, nad níž není zářivější, aby posílila víru poutníků a přinesla požehnání jejich rodinám i farnostem. Prosme za věrné zemřelé, kteří se na pozemské pouti sytili Chlebem života věčného, ať mají účast na stole tvé hostiny v království Boha Otce. K: Nebeský Otče, ty se ve svém Synu, Ježíši Kristu, Chlebu, jenž sestoupil z nebe, skláníš milostivě k lidstvu; přijmi naši modlitbu, svou milostí buď oporou víry Církve a dej, ať Eucharistie, záruka budoucí slávy, roznítí v našem srdci vroucí touhu po tobě. Skrze Krista našeho Pána L: Amen.
FARNÍ INFORMÁTOR 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 21. ČERVNA 2015 Oslavujte Hospodina, neboť na věky trvá jeho milosrdenství. Plavba po Genezaretském jezeře - Peregrinatio ad Fontes Salutis, Izrael, 26. února 2013 (foto Libuše Martinková) MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, slova starozákonního Joba což nejsou svízele údělem člověka na zemi, zní jako otázka vyvěrající ze srdce člověka každé doby. Na ni odpovídá v Ježíši Kristu Bůh, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Proto jej s důvěrou prosme: L: PANE, UZDRAV NAŠE SRDCE. Za papeže Františka, aby jeho dnešní pouť do rodného Piemontu, u příležitosti výstavu Turínského plátna a 200. výročí narození sv. Jana Bosca, dala v lásce vzejít nové naději. Za lidi žijící v náročných podmínkách, aby ani uprostřed těžkých zkoušek nepodlehli lákavým nabídkám předstírané pomoci. Za ty, kdo páchají zločiny proti lidskosti: ať Bůh obrátí jejich srdce, aby se k druhým chovali jako bližní. Za pouť na místa té Lásky, nad níž není zářivější, aby posílila víru poutníků a přinesla požehnání jejich rodinám i farnostem. Prosme o upřímnou lásku k Bohu, k sobě i k druhým, aby nám nechyběla vynalézavost v pozornosti a službě potřebným. Za ty, kdo na této zemi žili vírou v život věčný, ať mají podíl na slávě vzkříšení. K: Všemohoucí Bože, vyslyš prosby této své rodiny. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
FARNÍ INFORMÁTOR 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 28. ČERVNA 2015 Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. Poutníci na břehu Galilejského moře - Peregrinatio ad Fontes Salutis, Izrael, 26. února 2013. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, s pokorou prosme Boha, který je shovívavý a plný lásky, váhavý k hněvu a bohatý na milosrdenství: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Boží ochranu a požehnání pro nadcházející apoštolskou cestu Svatého otce Františka do Latinské Ameriky, při níž navštíví Ekvádor, Bolívii a Paraguay. Za pouť na místa té Lásky, nad níž není zářivější, aby posílila víru poutníků a přinesla požehnání jejich rodinám i farnostem. Za ty, kdo jsou odpovědni za občanskou společnost, aby se nezdráhali hledat v evangeliu pevný základ pro budování člověka důstojnějšího světa. Za děti a mládež, aby se jim prázdniny staly nejen časem odpočinku, cestou k poznávání a obdivu krás stvořeného světa, ale i prostorem pro modlitbu a vděčnost Bohu za každý dar. Za ty, kdo tě zde na zemi upřímně prosili za odpuštění a utíkali se k tvému milosrdenství, ať mají účast na novosti života, kterou jsi otevřel svým zmrtvýchvstáním. K: Všemohoucí věčný Bože, měj s námi slitování, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného. Skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
FARNÍ INFORMÁTOR 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 14. ČERVNA 2015 Dobré je chválit Hospodina U oltáře sv. Markéty Marie Alacoque, Peregrinatio ad Immaculatam Conceptionem, Paray le Monial, Francie, 27. června 2008. MODLITBA VĚŘÍCÍCH K: Bratři a sestry, prosme nebeského Otce, který nám skrze svého Syna, Ježíše Krista, dal podíl na dědictví, které nepomine, aby nás svým Duchem vedl k poznání Božího království: L: PROSÍME TĚ, VYSLYŠ NÁS. Za Svatého Otce Františka, aby jeho neohrožené svědectví víry, bylo Církvi i světu výzvou hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost. Za nadcházející pouť na místa té Lásky, nad níž není zářivější, aby posílila víru poutníků a přinesla požehnání jejich rodinám i farnostem. Za děti, které minulou neděli poprvé přistoupili k eucharistickému stolu, aby přinášeli do rodin i do společenství Církve naší farnosti tvou radost. Za ty, kdo opustili domov tělesný a odebrali se do domova k Pánu, aby dostali odplatu za to, co za života udělal dobrého. K: Všemohoucí věčný Bože, shlédni na tuto svou rodinu shromážděnou kolem oltáře tvého Syna a jeho Obětí uzdrav naše srdce, aby naše smýšlení i jednání směřovalo k tvé slávě. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. L: Amen.
PEREGRINATIO AD LOCA AMORIS, QUO MAIOR NULLUS ITA SPLENDET 19. - 28. června 2015 PÁTEK, 19. ČERVNA MARIAZELL, 9.00: Eucharistie v Gnadenkapelle nejslavnější mariánské svatyni Evropy. BRESCIA - 18.30: pouť a nešpory ve svatyni Santa Maria delle Grazie. Nocleh s polopenzí. SOBOTA, 20. ČERVNA MILANO - bazilika svatého Ambrože - 11.00: Eucharistie, procesí do krypty a depositio votivní svíce. MILÁNSKÝ DÓM: 14.30 - Provázená prohlídka baptistéria - Krédo na místě, kde byl pokřtěn sv. Augustin; dómu - modlitba u hrobu sv. Karla Boromejského; výstup na terasy dómu Ave Maria u věže "Madonniny" (108,5 m). SOTTO IL MONTE, statio v rodišti papeže sv. Jana XXIII. Lago di Como. Nocleh s polopenzí.
NEDĚLE, 21. ČERVNA LAGO DI COMO den u "nejkrásnějšího jezera světa". Nocleh s polopenzí. PONDĚLÍ, 22. ČERVNA TORINO - 12.00: Eucharistie v bazilice Panny Marie Pomocnice. Pouť ve šlépějích sv. Jana Bosca (200. výročí narození): VALDOCCO, CHIERI, COLLE DON BOSCO. TORINO - 18.15: pouť k Turínskému plátnu u příležitosti mimořádného výstavu. Nocleh s polopenzí. ÚTERÝ, 23. ČERVNA TORINO - katedrále sv. Jana Křtitele 7.00: Eucharistie před Turínským plátnem. LA SALETTE: křížová cesta. 18.00: Eucharistie v bazilice, 20.30: světelný průvod. Nocleh s polopenzí. STŘEDA, 24. ČERVNA ALBA rodné město Giovanniho kardinála Coppy. 16.00: Eucharistie v katedrále (zde přijal kard. Coppa kněžské svěcení, 2.1.1949). Nocleh s polopenzí.
ČTVRTEK, 25. ČERVNA SAVONA - "město papežů" - 10.30: eucharistie ve svatyni Matky milosrdenství ARENZANO: 16.00: "vánoce" ve svatyni Pražského Jezulátka. Nocleh s polopenzí. PÁTEK, 26. ČERVNA Den u Ligurského moře. Nocleh s polopenzí. SOBOTA, 27. ČERVNA PAVIA - bazilika Saint Pietro in Ciel d Oro. 10.00: Eucharistie u Archy sv. Augustina. MONTE BERICO - pouť do mariánské svatyně. SCHIO. Nocleh s polopenzí. NEDĚLE, 28. ČERVNA SCHIO: 7.30: Eucharistie ve svatyni sv. Josefiny Bakhity EHRENHAUSEN - Te Deum v kostele, procesí a depositio votivní svíce v Mausoleu u sarkofágu arcibiskupa Theodora Kohna (100. výročí úmrtí). Návrat do vlasti.
LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 1. ČTENÍ DEUT 4,32-34.39-40 Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu: Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy. ŽALM 33 Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe. 2. ČTENÍ ŘÍM 8,14-17 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. EVANGELIUM MT 28,16-20 Slova svatého evangelia podle Matouše. Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. 3
Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Nejsvětější Trojice rodina Na teologických fakultách se přednáší jeden obor, který se nazývá dogmatika. Pojednává o pravdách víry, které vycházejí z Písma svatého a Tradice Církve. Jeden z oddílů tohoto oboru se nazývá De Deo Trino tedy, o Bohu trojjediném a shrnuje náročnou nauku o Nejsvětější Trojici. Hned na začátku se ovšem dovíme, že náš rozum by nauku o Nejsvětější trojici nikdy neobjevil, ba dokonce ani po zjevení této pravdy Písmem svatým ji není schopen plně pochopit, vystihnout a dokázat. Na druhé straně však toto tajemství není proti rozumu, pouze ho převyšuje a dá se různými obdobnými pojmy a vhodnými slovy vyjádřit. Možná si řeknete: Bůh ve třech osobách dobře, tuto pravdu přijímáme, ale co z toho můžeme vyvodit pro náš každodenní praktický život? Myslím, že jednu velmi důležitou pravdu, a to, že Bůh není samotář, ale žije ve společenství tří osob. Brilantně to vysvětluje i svatý Augustin, když říká: je-li Bůh láska, nutně musí být Trojice, protože láska vyžaduje tři skutečnosti: toho, kdo miluje; toho, kdo je milován; a lásku samotnou. Jestliže jsme my lidé stvořeni k obrazu Božímu, pak zcela jistě tu nejsme jen sami pro sebe, ale pro ty druhé. Tuto skutečnost si chceme, bratři a sestry, právě dnes o slavnosti Nejsvětější Trojice nejen více uvědomit a ocenit, nýbrž nalézt i konkrétní realizaci v našem životě. Dobře víme, jak se lidé odcizují jeden druhému. Žije se příliš individualisticky a sobecký člověk zůstává nespokojený, nenalézá sama sebe, je nešťastný, protože jeho plná realizace je právě ve společenství a ve službě druhým. Pro naše farní společenství je to konkrétní výzva: všichni se navzájem potřebujeme. Každý člověk má svůj dar a úkol, který má plnit. Bratři a sestry, potřebujeme beze sporu lidi mladší i starší. Starší, kteří již prošli téměř životem a ukazují těm ostatním, kde je potřeba zakotvit svůj život v Bohu. Kdo by chodil ve všední den do kostela pan farář, hrstka ministrantů a většina seniorů. Potřebujeme však také mladé lidi, kteří jsou znamením budoucnosti. Bez nich by se stal i život v Církvi zastaralým a neoslovujícím pro dnešní dobu proto i ta svěžest mládí je nutná pro farnost. Na závěr bychom si měli říci, jak žít prakticky, abychom tohoto cíle dosáhli, žít podle Nejsvětější Trojice. Máme vědět, že žijeme pro druhé, máme víc dávat než přijímat, nežít na úkor druhých, nesnažit se nad nimi vyniknout, neutíkat od povinností, vyhnout se 4
zbytečné kritice a ironickým poznámkám, nevyvolávat rozpory, ale umět odpouštět, mít vzájemnou úctu a benevolenci, umět poděkovat, pochválit i poprosit. Konečně, obrazem Nejsvětější Trojice je rodina: otec, matka a děti. Příští neděli děti přistoupí ke stolu Páně, je proto třeba poděkovat rodičům, že plní svůj slib, který dali při svatbě Bohu. Víra je skutečně důležitější než školy, vzdělání, postavení ve společnosti. Víra drží člověka ve všech situacích života, do kterých se dostane. Víra v Nejsvětější Trojici (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI "Ve všem, s čím se setkáváme, pozorujeme neřešitelné rozpory. K rozřešení těchto problémů nemáme jinou možnost než následující: Vybrat si to, co nám nabízí Nejsvětější Trojice, nebo smrt v bláznovství." Tato slova napsal Pavel Florenský, kterého dnes mnozí ve světě uznávají za jednoho z nejhlubších teologů mystéria Nejsvětější Trojice. Ale došel k tomu zvláštní osobní konverzí. Byl ateista a geniální matematik. Ale sama matematika jej přivedla ke křesťanství. Co je předmětem matematického studia? Nejsou to čísla sama. K čemu by bylo dobré shromažďovat čísla? Matematik studuje vztahy, které se dají čísly vyjádřit. Dokáže se tím zabývat vášnivě. Je známé, že matematici jsou nejroztržitější lidé. Jsou tak zabráni do rovnic a logaritmů, že zapomenou na celé okolí. Ale každého napadne: Není to jenom hra, jako je luštění křížovek? Jaképak mohou být vztahy mezi mrtvými čísly a neživými věcmi? Opravdové vztahy jsou jenom mezi osobami. Lidé proto někdy radí mladému matematikovi: "Nech rovnic a logaritmů a zamiluj se! Vždyť život není matematika." Matematik se možná zamiluje, ožení se, stane se dobrým manželem a otcem rodiny. Ale v matematiku nepřestane věřit. Cení si ji proto, že studuje stálé vztahy, a ne jenom chvilkové, jak je tomu mezi lidmi. I Florenský byl dobrý manžel, ale matematiky si vážit nepřestal. Studoval vztahy, které tu nacházel. Jednoho dne mu však přišla inspirace. Mají-li tu být vztahy věčně platné, musejí za nimi být i věčné osoby. Takové pak jsou jenom tři Božské osoby v jednom Bohu. Z toho pak vyplynul nečekaný závěr: existence Nejsvětější Trojice je nutná k tomu, aby matematika nezůstala jenom laciným hlavolamem. Kantovi se zdálo, že vyznání jednoho Boha ve třech dobách nemůže mít nijaké zvláštní důsledky pro praktický život. Florenský začal postupně a důsledně ukazovat opak. Víra v Nejsvětější Trojici se nám zdá na první pohled protichůdná: tři nemohou být jeden, jedno není potřeba bezdůvodně dělit na tři. I teologie učí, že tu jde o tajemství víry, které logika nevyřeší. Vědci před tajemstvími unikají. Mají rádi jenom to, co je jasné. Hledají jasné ideje, idea clara et distincta, jak si to přál otec moderního myšlení René Descartes. Ale i je popírá praktický život. Vždyť ten se nám jeví jako plný protikladů, tak velkých, že na ně ani nechceme myslet. Jak bychom např. dokázali smířit nutnost pořádku a věčnou touhu člověka po svobodě? Obdivujeme pořádek ve vesmíru, kde se všecko děje podle neměnných přírodních zákonů. Máme rádi pořádek ve společnosti, v práci i doma. Přitom však bojujeme stále o to, abychom mohli jednat svobodně, nezávisle, podle své vůle. Jsou ty dvě věci slučitelné? Těžko a jen s jistými 5
kompromisy. A přece si ty dvě snahy neodporují v životě Božím. Tam jsou tři osoby, neskonale svobodné, ve vzájemném vztahu. Ale sjednotí se v jednotě Boží. A Bůh je absolutní, neměnná hodnota, zdroj všeho pořádku. Je to lidsky těžko myslitelné a ještě obtížněji uskutečnitelné. Ale přesto Bůh dává věřícím účast na svém životě v církvi. Proto už od založení byla odleskem trojjediného Boha. Po seslání Ducha svatého mnoho lidé v Jeruzalémě přijalo křest. Byli z různých krajů a různé mentality, ale měli, jak čteme ve Skutcích apoštolů (4, 32) "jedno srdce a jednu mysl". Jejich jednota byla odleskem jednoty Boží, a proto jediná pravá, jediná metoda, jak sjednotit svobodné lidi a celý svět. To pak má velké důsledky k pochopení všech vztahů mezi lidmi. Žijeme ve státě, v rodině, v pracovních institucích, navštěvujeme kulturní a sportovní kroužky. Všude nacházíme stejný problém: musíme se tam zařadit jako jeden člen do jistého pořádku. Ale přitom máme rádi svobodu a nechceme se dát tuze omezit. Řešíme ten problém větším nebo menším kompromisem: trochu posloucháme, podřizujeme se, ale když se nám to zdá mnoho, utečeme. Není to vlastně tragické, ale nedovedeme vyřešit otázku, která je naprosto podstatná pro náš život: být svobodným a žít ve spořádaném světě? A přece je ten problém řešitelný, ale musíme k němu přistoupit ze správného hlediska. Musí být podobné, jako při úvahách o Nejsvětější Trojici. Středověcí teologové následovali Boetia. Vyznali nejdříve, že je jeden Bůh. Víra učí, že jsou v něm tři božské osoby. Křesťan tu víru přijímá, ale není mu jasné, jako Kantovi, jaký by ta víra měla mít význam pro praktický život. Úvahy řeckých Otců církve vycházely z jiného stanoviska. Slovo Bůh je v Bibli reservováno především první božské osobě, tj. Bohu Otci. V evangeliu se nám zjevil Ježíš Kristus jako pravý Bůh z pravého Boha, rovný Otci. Duch svatý je Duch Boží a zjevuje se jako třetí osoba v Trojici. Velký problém našeho myšlení je uznat, jak ty tři svobodné osoby se sjednotí tak dokonale, že je jenom Bůh. Je to možné? Nemůžeme ovšem plně pochopit tajemství, ale jisté analogie nacházíme i na zemi. Svobodný chlapec a svobodné děvče se zamilují. Svobodně si slíbí věrnost a vzniká ze dvou osob jedno nerozlučné manželství. Jiný příklad už jsme uvedli. Svobodné osoby svobodně přijmou víru v Krista a sjednotí se v jediné církvi. Tento postup je ovšem daleko přirozenější než opačný. Nemůžeme říci dvěma mladým: "Musíte se vzít a snažte se to udělat svobodně!" Z nutnosti svoboda nikdy nevznikne, jenom násilí. Ale ze svobody vzniká nutnost ne jako násilí, ale jako utvrzení svobody. Někomu něco svobodně slíbím, dám mu čestné slovo a to slovo pak mne zavazuje. Ale ta nutnost vyšla ze mne, ne z nějakého vnějšího nařízení. Tento postoj je klíč k pravému uspořádání všech lidských vztahů. Jejich základ je ve svobodném rozhodnutí. To rozhodnutí může být věčně platné. V tom je jeho velikost. Není doopravdy svobodný ten, kdo dnes slíbil a zítra slib zapře a nedodrží. Za svobody se rodí naopak stálost a pořádek, který je k životu stejně zapotřebí jako svoboda. Musíme si ovšem přiznat, že to dnešní společnost těžko chápe. Lidé si navykli slibovat a nedodržet. Protože tím vznikají nesnesitelné zmatky, volá se po tom, aby byla nějaká pevná vláda, která udělá pořádek a utuží rozloženou kázeň. Nemůže to ovšem udělat jinak než násilím a omezením svobody. Nedivme se proto, že se v naší společnosti střídají periody nespořádané svobody s periodami diktátorské disciplíny. Jediný opravdový lék je v tom, aby lidé přistupovali k těmto problémům v duchu tajemství Nejsvětější Trojice, tj. aby hledali svobodné vztahy lásky jedni k druhým, které se pak uskuteční pevným slibem vzájemné věrnosti, která je odleskem věčné platnosti jednoho Boha. 6
LITURGICKÉ TEXTY SLAVNOSTI TĚLA A KRVE PÁNĚ 1. ČTENÍ EX 24,3-8 Čtení z druhé knihy Mojžíšovy. Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: "Splníme všechno, co mluvil Hospodin!" Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a (zbylou) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: "Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin." Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: "Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov." ŽALM 116 (115), 12-13. 15+16 BC. 17-18 Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem. 2. ČTENÍ ŽID 9,11-15 Čtení z listu Židům. Bratři! Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kdo jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému. A proto on je prostředníkem nové úmluvy. Svou smrtí dal dostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější úmluva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. EVANGELIUM MK 14, 12-16. 22-26 Slova svatého evangelia podle Marka. První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: "Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?" Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města, a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: "Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má krev, (krev) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království." Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 7
Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a život (Jan 6,63) SLOVO + P. FRANTIŠKA BENÍČKA Srdce Ježíšovo plné lásky V roce 1674 se odehrálo zjevení Božského Srdce Páně sv. Markétě Marii Alacoque v Paray le Monial. Měl jsem tu čest ještě jako bohoslovec navštívit toto místo, které na mě zapůsobilo především hlubokou duchovní atmosférou, kterou vytvářelo společenství věřících v tiché adoraci před nepřetržitým výstavem Nejsvětější Svátosti oltářní. Od 17. století se začala šířit úcta k Božskému Srdci Páně. Probodené Srdce, ovinuté trny, s plameny a křížem, symbolizuje Ježíšovu lásku k člověku. Markétě Marii Alacoque bylo řečeno, že Ježíš bude žehat každé rodině, každému příbytku, kde bude uctíván a vzýván. Máme si dnes hlouběji připomenout, že jsme milovanými Božími dětmi. Stává se nám někdy, že o lásce pochybujeme má mě ještě někdo vůbec rád; mají mne rády děti, manžel, manželka a samozřejmě tato pochybnost se může přenést i do vztahu já a Bůh. Tuto pochybnost však zasévá zlý duch. Snaží se namluvit lidem, že Bůh je nepřítelem naší svobody, chce abychom byli nešťastní, je zachmuřeným a přísným soudcem, který 8
potrestá každé naše pochybení. To je všechno úplně špatně a pokud si to někdy myslíme, pak máme mylnou představu o Bohu, protože On je láska. Ježíšovo Srdce je plné lásky. Odpouští, stará se o nás, uzdravuje nás. Správně se modlíme: Ježíši, učiň naše srdce podle srdce svého. Prosme dnes o to s ještě větší naléhavostí, protože všichni potřebujeme mít takové srdce. Dobře víme, že dobrý člověk se nepozná podle vnějšího vzhledu a vzdělání, ale podle srdce. Máme se učit lásku přijímat a také rozdávat. Boží přítomnost (zamyšlení J. E.Tomáše kardinála Špidlíka, SI Věřící vstoupil se svým známým do katedrály. Chtěl mu ukázat její umělecké pozoruhodnosti. Podle svého dobrého zvyku se nejdřív zastavil v kapli Nejsvětější svátosti a krátce se tam pomodlil. Jeho společník věřící nebyl, ale jako vychovaná osoba tiše a uctivě postál. Ale potom, po návštěvě katedrály, se nezdržel a vyložil svou potíž: Nedovedu si představit, že by v tom kousku chleba byl Bůh a že vy se tu před ním dovedete modlit. Na jednom teologickém kurzu však mezi samými věřícími katolíky padla pochybnost z jiného hlediska: Máme věřit, že je Kristus ve svatostánku, i když je kostel zavřený a nikdo se tam nemodlí? Svátosti jsou symbolické. V eucharistii je symbol jídla a pití. Skrze ten symbol je Bůh přítomen. To věříme. Ale chléb uzavřený ve svatostánku, jak se zdá, všechnu symboliku ztratil. Je tedy jako křestní voda, kterou nikdo nekřtí. Jakou má mít ještě moc? Odpověď na takové námitky bývá prostá: Buď věříš nebo nevěříš; víra je dar a ne důkazy rozumu. Jsme zajedno s tím, kdo takto odpovídá, má pravdu. Ale přece jenom ne celou. Rozumem se víra nedokazuje; ale přece nám jej Pán Bůh dal k pochopení toho, s čím se setkáváme a co přijímáme. Slouží tedy i při přijetí pravd víry, hlavně v tom, že je vidíme v souvislosti s ostatními poznatky. Úkol tzv. vědecké teologie je především v tom, že zařazuje jednotlivá dogmata do tradice celé církve. To pak je nutné i k lepšímu pochopení tajemství eucharistie. Začněme tedy naši úvahu od začátku. Problém, který si kladou všechna náboženství, zní: Kde a jak je přítomen Bůh. Primitivní názory nemají potíže přiznat, že se božstvo usídlilo v něčem hmotném: v posvátném stromu, na svaté hoře apod. Ale obyčejně to bývají místa nepřístupná, tabu, jdou tedy božstva přece jenom nějak vzdálená od styku s obyčejným světem. Tato Boží nepřístupnost je silně zdůrazněna v Písmu. Proto měli Židé zakázáno uctívat Boha na vrcholcích hor, v obrazech a sochách. Setkat se s Bohem se považovalo za nebezpečí smrti. Gedeon viděl Božího anděla a už zvolal:?běda mně (Sdc 6, 22)!? Čím jsou náboženství vyspělejší, tím se stává Bůh nepřístupnější. Filosofický Bůh je nakonec čistý duch a v ničem hmotném být nemůže. Umísťovali staří Řekové bohy na Olymp, klasičtí řečtí filosofové přenesli Olymp na nebe, tj. do světa nehmotného, neviditelného. Bible, jak jsme už podotkli, z nepřístupnosti Boží nemíní slevit ani ve Starém ani v Novém zákoně. Bůh bydlí v nepřístupném světle (1 Tim 6, 16). Nikdo nikdy 9
nevystoupil na nebe, potvrzuje sám Ježíš Nikodémovi (Jan 3, 13). Ale stala se v dějinách spásy neuvěřitelná věc, že sám Bůh sestupuje občas k lidu, který si vyvolil. Napřed to bylo jenom dočasně, ve zjeveních, a to obyčejně hrozivé povahy, za hromu a blesku a v oblaku, jako na Sinaji (Ex 24, 1nn). Později se to stalo ve slávě, jako v Jeruzalémském chrámu (2 Par 7). Nakonec pak se objevuje ten, který sám sestoupil z nebes, Syn člověka (Jan 3, 13). V Ježíši, jak píše sv. Pavel, se objevila a bydlí plnost božství tělesně (Kol 1, 9). Zajímavé je, že měli stejné potíže s přijetím této pravdy staří pohané, jako mají dnešní nevěřící s eucharistií. Jak je nesmyslné - prohlašuje pohanský filosof Celsus, proti kterému píše Origenes - věřit, že Bůh, první příčina a zákon světa, je přítomen v Židu, kterého římské úřady ukřižovaly! A přece tu pravdu přijaly milióny křesťanů, stala se úhelným kamenem nové Evropy. Nedostižný Bůh se zrodil z člověka a bydlí v člověku. Ale bylo potřeba z toho vyvodit další důsledky. Kristus jako historická osoba je hlavou svého mystického těla, církve. Jeho existence pokračuje v dějinách. Žije tedy ve věřících, kteří jsou chrámem jeho Ducha. Píše proto svatý Pavel Korintským: Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí Boží chrám, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy (1 Kor 3, 16-17). I to je všeobecně od křesťanů přijato. Berou jako samozřejmé mravní důsledky, které z toho plynou: Co jste udělali jednomu z mých nejmenších, udělali jste mě (Mt 24, 40). I nevěřící dnešní doby to nepřekvapuje a chválí nás dokonce za to, když podle této pravdy jednáme. A přece ještě není konec všech důsledků. Člověk je podle Bible pánem celého stvoření, král vesmíru. To není míněno jenom jako poručnictví, ale především jako poslání. Je určen, aby svět spolu s Kristem posvěcoval, aby se stalo svatým to, co svatý člověk bere do rukou. Ta otázka se rozvířila v době disputace o uctívání svatých obrazů, v rozepři s tzv. ikonoklasty. Tito neměli potíže s tím, že se Kristus a svatí v kostelích malují. Ale je pohanské, tvrdili, tyto obrazy uctívat, jakoby tu byl Bůh nebo svatý z nebe přítomen. Obraz je užitečný, že nám Krista nebo svatého připomene. Před obrazem se lépe soustředím. Ale jsou to desky ze dřeva a se samým Bohem nemají nic společného. Jsme tu tedy zase u stejné potíže jako na počátku: Nedovedu si představit, že by tu byl Bůh: v desce, v člověku, v kousku chleba, apod. Co na tu námitku odpovídali pravověrní zastánci svatých obrazů? Nepopírají, že jsou obrazy dřevěné desky. Tenkrát se totiž, jako dodnes, na dřevě malovaly ikony. Ale před těmi obrazy se věřící modlí. Modlitba pak posvěcuje nejenom nás samy, ale i svět, s kterým jsme při modlitbě ve styku. Považujeme za svaté chrámy ne proto, že jsou z kamenů, ale proto, že jsou místem bohoslužby. Jako milostné obrazy a sochy uctíváme ty, před kterými se modlily celé generace poutníků. Uchováváme s úctou jako relikvie i předměty, kterých světci ve svém životě užívali. To všechno totiž patří k dynamice světového vývoje, který směřuje k tomu, aby byl Kristus všechno ve všem (Kol 3, 11). Posvěcuje-li každá modlitba svět, tím víc to platí o modlitbě svátostné, která se koná slovy samého Krista a jeho úředním církevním posláním: posvěcuje tedy chléb a víno, aby došly už nyní do toho posledního stádia, ke kterému směřuje celý vývoj světa. A proč si k tomu vyvolil Ježíš zrovna chléb a víno? Jsou symbol denního života, toho nejobyčejnějšího, který známe, jídla a práce o živobytí. I to se musí stát svatým. Denní život posvěcujeme my a on pak posvěcený zdokonaluje nás. Bůh se tak stále přibližuje a pomalu dorůstá Kristus do své kosmické plnosti, skrze něho i skrze nás, s ním a v něm. 10
LITURGICKÉ TEXTY 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ EZ 17,22-24 Čtení z knihy proroka Ezechiela. Tak praví Pán, Hospodin: Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil. ŽALM 92 Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti. 2. ČTENÍ 2KOR 5,6-10 Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného. EVANGELIUM MK 4,26-34 Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš řekl zástupu: Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně. Řekl také: K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu. Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval. 11
LITURGICKÉ TEXTY 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ JOB 38,1.8-11 Čtení z knihy Job. Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je mraky oblékl jak šatem, temnotou (přikryl) jak plénkami, když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál, zde se má tříštit bujnost tvých vln. ŽALM 107 Pustili se po lodích na moře, sháněli obchody po širých vodách. Viděli Hospodinova díla a na širém moři jeho divy. Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, který do výše vzdouval vlny. Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, jejich duše se třásla v nebezpečí. Tu volali ve své tísni k Hospodinu a on je z jejich úzkostí vysvobodil. Uklidnil bouři v tichý vánek a utišily se mořské vlny. Radovali se, že se uklidnily, a dovedl je do vytouženého přístavu. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí. 2. ČTENÍ 2KOR 5,14-17 Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden umřel za všecky, umřeli tedy všichni; a umřel za všecky, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. EVANGELIUM MK 4,35-41 Slova svatého evangelia podle Marka. Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: Přeplavme se na druhý břeh! Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak, jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: Mistře, je ti to jedno, že hyneme? Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: Mlč! Buď zticha! A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru? Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře? 12
LITURGICKÉ TEXTY 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 1. ČTENÍ MDR 1,13-15; 2,23-24 Čtení z knihy Moudrosti. Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci. ŽALM 30 Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! 2. ČTENÍ 2KOR 8,7.9.13-15 Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujte vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: Kdo (nasbíral) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek. EVANGELIUM MK 5, 21-43 Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila. Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena. A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: Kdo se to dotkl mých šatů? Jeho učedníci mu odpověděli: Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl! Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná věděla dobře, co se s ní stalo padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu! Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ? Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: Neboj se, jen věř! Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí. Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: Talitha kum!, to znamená: Děvče, říkám ti, vstaň! Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst. 13
Boží divy se uskutečňují v tichu lidského nitra /Giovanni kardinál Coppa, čestný občan Drysic při půlnoční mši svaté na Svaté Hoře, 4.-5. června 2005/ Milí spolubratři biskupové a kněží, bratři a sestry! Je mi velkým potěšením zúčastnit se dnešních oslav spolu s vámi. Po jedenáct roků jsem se zde účastnil duchovních i pastoračních aktivit, které se mi navždy otiskly do srdce. Ať už to byla každoroční duchovní cvičení, mnohé liturgické slavnosti, či mé 50. výročí kněžství. To vše bylo završeno vigilií a slavnou nedělní mší svatou při Národním setkání s českou mládeží v roce 1999. Jsou to nezapomenutelné zážitky. Mimoto se mi denně oživuje vzpomínka na Pannu Marii svatohorskou, když ve své rezidenci ve Vatikáně uctívám kopii této krásné sochy. Vidíte, že se Svatou Horou zůstávám stále spojen! Při této mši svaté v noci začínáme v určitém smyslu oslavy stého výročí povýšení zdejšího chrámu na Svaté Hoře na baziliku. Je krásné myslet na to, že Panna Maria na nás ze svého starobylého vyobrazení pohlíží s nekonečnou něžností. Avšak se stejnou něžností se na nás dívá Bůh Otec, který nám Marii daroval, Bůh Syn, který nás spolu se svatým Janem pod křížem svěřil do její ochrany jako její syny, Bůh Duch Svatý, který ve zdejší svatyni působil zázraky milosti - ve svátostech smíření a Eucharistie. Divy Boží se uskutečňují v tichu lidského nitra, probouzejí odvahu k opravdovým rozhodnutím obrácení a k cestě svatosti, pomáhají realizovat a hlásat evangelium ve světě. V těchto zázracích milosti, jež se po mnohá staletí odehrávají na tomto, v Čechách tak důležitém poutním místě, které papež svatý Pius X. svou autoritou ozdobil titulem Basilika Minor, je přítomná Maria, tichá a věrná, zářící a laskavá, mateřská a milosrdná. V tuto noční hodinu my všichni, když si uvědomujeme její blízkost, víme, že se za nás přimlouvá u Nejsvětější Trojice a vyprošuje nám milost být živými členy církve, věrnými služebníky evangelia, budovateli civilizace lásky. Ve svatyni nad Příbramí je Maria uctívána jako Nanebevzatá. Nanebevzetí Panny Marie je hlavním mariánským svátkem v letních měsících. V Římě tomuto svátku říkají srpnové velikonoce, protože stejně jako o velikonocích slavíme přechod od hříchu k milosti tím, že si znovu prožíváme tajemství Kristovy smrti a jeho vzkříšení, podobně při vítězství Panny Marie nad smrtí církev spatřuje uskutečnění svého vlastního věčného údělu a už jakoby zakouší své povolání do ráje. Východní církve se na svátek Nanebevzetí Panny Marie připravují po předchozích čtrnáct dní takzvanou Malou postní dobou Panny Marie" a samotný svátek pak v liturgii slaví po následujících osm dní. V Nanebevzetí se soustřeďují 14