Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní

Sborník muzea Karlovarského kraje 21 (2013) 157 Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní Jiří Vávra Úvod V průběhu měsíců září říjen 2008 a dvou sezón v letech 2009 a 2010 byl uskutečněn v hranicích národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní inventarizační lepidopterologický průzkum pro účely obnovy plánů péče NPR Soos a pro účel vyhlášení EVL Soos (kódové označení CZ0410150). Po dokončení terénních prací byl vytvořen komentovaný seznam zjištěných stenotopních druhů motýlů s poznámkami o biotopech a stanovištích, v nichž byl druh zjištěn, společně s poznámkami o vzácnosti či jedinečnosti výskytu a s případným uvedením konkrétního ohrožení s návrhy managementových opatření pro ochranu zjištěných motýlích druhů. Studie shrnuje výsledky průzkumů všech tří let. Jsou také zahrnuty ojedinělé nálezy autora z jara roku 2008. Tabulkové přehledy obsahují pro úplnost i výsledky obdobných průzkumů jiných autorů uskutečněných na lokalitě v letech minulých (Ebenhöh 1975, Svobodová et al. 1987, Elsner et al., nepubl. údaje z let 1994 až 1998). Nálezy těchto autorů nejsou ve většině případů opatřeny komentářem s ohledem na nedostupnost nálezových dat. Součástí tohoto příspěvku jsou doporučení pro úpravu plánu péče realizovaného na biotopech rezervace i na plochách uvažované evropsky významné lokality (EVL), které zahrnují cenné biotopy ležící mimo hranici stávající NPR. METODIKA V průběhu září a října roku 2008 a dále v období březen říjen 2009 a 2010 probíhal inventarizační průzkum motýlů v cca 14 denních intervalech, přičemž konkrétní termíny exkurzí závisely především na chodu počasí s cílem dosáhnout optimálních výsledků v průběhu celodenních sběrů i nočních lovů na světlo. Závěrem sezóny v září a říjnu byla činnost zaměřena především na sběr nedospělých stadií. Housenky některých druhů, u nichž nebylo možno uspokojivě provést determinaci, byly přeneseny do laboratorního chovu, kde setrvaly do doby jarního líhnutí imág. Byly používány tyto metody průzkumu: evidence imág v průběhu dne, evidence vývojových stadií včetně požerků, chov nedospělých stadií v laboratorním chovu v průběhu roku, denní odchyt a následná preparace imág v případě obtížně determinovatelných druhů, noční lov imág na světlo s použitím přenosné svítilny se zdrojem světla atraktivním pro druhy s noční aktivitou (zářivková trubice FL-6BL). Průzkumy byly prováděny pokud možno rozptýleně po celé ploše chráněného území, aby byly zastiženy rozličné typy biotopů. Pozornost byla věnována i některým atraktivním biotopům ležícím mimo území dnešní NPR, na plochách, které leží v hranicích EVL Soos. To se týká především rašelinných biotopů za severní a východní hranicí NPR podél toku Sázek.

158 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra Byla pořizována fotografická dokumentace vývojových stadií i dospělců v přirozeném prostředí. Determinace minujících druhů byla prováděna porovnáním požerků s herbářovými položkami a fotodokumentací autora. Pro názvosloví motýlů byl použit aktuální literární zdroj (Laštůvka & Liška 2011, pracovní verze z podzimu roku 2010). Nálezy byly zhodnoceny metodou vypracovanou autorem průzkumu (Vávra 2008), která vznikla jako obecně použitelný metodický pokyn platný v podmínkách ČR, pro účely hodnocení zachovalosti a původnosti biotopů s využitím analýzy motýlích druhů jakožto indikátorů. Zvolený přístup využívá kromě vazby druhu na určitý typ biotopu a vazby na živnou rostlinu také četnost výskytu resp. vzácnost (na základě současných znalostí) druhu v podmínkách České republiky. Tato vzájemná provázanost hodnocených charakteristik (stanoviště rostlina vzácnost) do značné míry snižuje míru rizika neobjektivního posuzování indikační hodnoty jednotlivých druhů. Metoda rozděluje druhy motýlů do čtyř indikačních skupin (indikátor 1 až 4) na základě potravní vazby, vazby na stanoviště a četnosti výskytu. Pro stanovení indikační hodnoty druhů je použit jednoduchý vzorec I = P + S + V, kde I = indikační hodnota, P = potravní vazba, S = stanovištní vazba a V = vzácnost (viz tab. 1). Jednotlivé stupně indikační hodnoty (viz tab. 1) lze popsat následovně: Indikátor 1. stupně druh výrazně stenotopní, nejčastěji monofágní, omezeně rozšířený a málo početný. Indikátor 2. stupně druh stenotopní, nejčastěji oligofágní, omezeně rozšířený a málo početný, rozšířenější a početnější ve srovnání s indikátorem 1. stupně. Indikátor 3. stupně druh s užší vazbou na stanoviště a oligofágní nebo s volnější vazbou na stanoviště a monofágní, dosti rozšířený. Indikátor 4. stupně druh eurytopní, hojný a rozšířený, nejčastěji polyfágní, někdy oligofágní i monofágní, ale vázaný na druh rostliny všeobecně rozšířený. Tab. 1: Hodnocení motýlích druhů jako indikátorů zachovalosti biotopů pro účely jejich ochrany. Hlediska Bodové hodnocení Potravní vazba (P) Druh polyfágní prakticky bez vyjádřitelné vazby na určitou živnou rostlinu 1 Druh omezeně polyfágní vázaný na druhy rostlin různých čeledí 2 Druh oligofágní vázaný na několik rodů téže čeledi 3 Druh omezeně oligofágní vázaný na několik druhů téhož rodu 4 Druh monofágní vázaný na jediný druh rostliny 5 Stanovištní vazba (S) Druh eurytopní bez vazby na určitý typ stanoviště 1 Druh oligotopní vázaný na skupinu příbuzných biotopů 2 Druh stenotopní striktně vázaný na jediný typ stanoviště 3

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 159 Hlediska Vzácnost četnost výskytu na základě dosavadních znalostí (V) Bodové hodnocení Druh rozšířený a početný 1 Druh rozšířený ale nehojný 2 Ojedinělé nálezy z většího počtu lokalit 3 Ojedinělé nálezy z malého počtu lokalit 4 Ojedinělé nálezy z jediné lokality 5 Indikační význam druhů na základě bodového hodnocení (I) Indikátor 1. stupně 11 až 13 Indikátor 2. stupně 9 až 10 Indikátor 3. stupně 7 až 8 Indikátor 4. stupně 3 až 6 Biotop, na němž jsou přítomny indikátory 1. nebo 2. stupně (viz tab. 1), případně obou těchto kategorií, lze považovat ve většině případů za velice kvalitní z hlediska přírodovědeckého. Více informací o kvalitě biotopů na základě přítomnosti jednotlivých indikátorů lze nalézt v metodice (Vávra 2008) nebo v průzkumu fauny motýlů EVL Kaňon Ohře (Vávra 2012). Druhy hodnocené jako indikátory 1. a 2. stupně jsou stručně komentovány. Komentáře jsou orientovány bionomicky. Stručně je uvedena případná potřeba úpravy managementu směřující ke zlepšení podmínek pro úspěšný vývoj stenotopních druhů na jejich stanovištích, a to souhrnně pro všechny druhy. Zaznamenané druhy motýlů jsou v systematickém pořadí uvedeny v příloze č. 1. Charakteristika území Přírodní komplex Soos je tvořen rašelinnými lesy, rašeliništi a slatiništi. Je situován severovýchodně obce Hájek, 3,8 km severovýchodně od Františkových Lázní. Území Soosu je unikátním souborem lesních a nelesních stanovišť. Část území tvoří lesní společenstva, ta jsou zastoupena zejména charakteristicky vyvinutými rašelinnými březinami. Najdeme zde také rašelinné brusnicové bory a suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť. V západní části rašelinných komplexů se nacházejí fragmenty blatkového boru. Část území je porostlá kulturními lesy s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Podél vodních toků se nacházejí porosty mokřadních jasenin a olšin. Otevřené části rašelinných ploch vyplňují společenstva přechodových rašelinišť (obr. 2) a společenstva zrašelinělých půd s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba). V místech s vývěry minerálních pramenů se vytvořila vegetace slanisk. Do ní řadíme též druhově chudé (díky extrémním podmínkám) slanomilné rákosiny. V okrajových partiích holých zasolených půd, které jsou téměř bez vegetace, jsou vyvinuty slanomilné trávníky. Na křemelině, kde se uchytila bříza pýřitá (Betula pubescens), se vyvinuly chudé, řídké trávníky s dominancí psinečků (Agrostis sp. div.). Podél toků a vodních kanálů se vyskytují společenstva vegetace vysokých ostřic. Často zastoupené jsou rákosiny eutrofních stojatých vod s dominantním orobincem širokolistým (Typha latifolia) a rákosem obecným (Phragmites australis). Jezírka nedaleko obce Kateřina jsou tvořena

160 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra Obr. 1: Mapa území s vyznačením hranice NPR Soos. společenstvy vegetace parožnatek. Na vodních plochách se uplatňuje vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní (Utricularia australis) a vegetace oligotrofních jezírek a tůní. Luční společenstva zastupují degradované vlhké pcháčové louky s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), smilkové louky, fragmenty vegetace bezkolencových luk a zejména při hranicích NPR Soos a v jejím okolí mezické ovsíkové louky (podle web1). Na velké části území se v 19. století a v první polovině 20. století těžila rašelina a slatina (topný materiál, lázeňské účely) a v centrální části též křemelina na výrobu žáruvzdorných cihel, izolačních obkladů, prášků a loužení minerálních solí. V okrajových částech se též těžily jíly. Těžební práce (na území dnešní NPR Soos byly zcela ukončeny až vyhlášením rezervace v roce 1964) si vyžádaly vybudování odvodňovacích kanálů, které způsobily snížení hladiny podzemní vody (Zahradnický & Mackovčín 2004). Vegetace Soosu je tak z velké části druhotná, často jde sukcesní stádia na různých typech substrátů. Těžba jílů pokračuje v širším okolí NPR dodnes. Inventarizační průzkum motýlí fauny probíhal převážně v hranicích stávající NPR Soos, jejíž hranice je znázorněna na obr. 1. Výsledky A DISKUsE Lepidopterologický průzkum provedený v průběhu několika náhodných exkurzí v průběhu roku 2008 přinesl informaci o výskytu celkem 77 druhů motýlů především ze skupiny druhů minujících. V roce 2009 v období březen říjen bylo zaevidováno celkem 580 druhů motýlů, za stejné období roku 2010 bylo zaevidováno 660 druhů. V součtu za všechny tři průzkumné

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 161 Obr. 2: Živé rašeliniště v západní části NPR Soos. Foto Jiří Vávra, 8. 10. 2008. roky bylo autorem zaevidováno celkem 760 druhů motýlů. Spolu s nálezy autorů z let minulých je z biotopů NPR Soos evidováno 936 druhů motýlů. Z druhů (760) zaevidovaných autorem této studie je celkem 20 druhů (2,7 %) indikátorem 1. stupně (druhy vyhraněně stenotopní), celkem 62 druhy (8,1 %) jsou stenotopní 2. stupně indikační hodnoty, celkem 202 druhy (26,3 %) je významnými indikátory 3. stupně vypovídající o rovnováze motýlí taxocenózy a zbývajících celkem 475 druhů (62,7 %) je eurytopních bez zvláštní vazby ke stanovištím národní přírodní rezervace Soos. Jeden druh z důvodu neznámých charakteristik není z hlediska jeho indikační hodnoty do statistiky zařazen. V duchu výše uvedené metodiky lze toto složení motýlí taxocenózy hodnotit jako nadprůměrně kvalitní, s vysokým zastoupením stenotopních druhů, s nevšedně vysokým zastoupením důležitých indikátorů 3. stupně vypovídajícím o panující biotopové rovnováze a nezvykle nízkým zastoupením druhů eurytopních bez vazby ke stanovišti. Statistické zhodnocení druhového složení řadí území NPR Soos mezi jedny z nejvyhraněnějších chráněných území České republiky. Tabulka v příloze tohoto textu přináší informace i o druzích motýlů evidovaných v minulých letech autory studií zaměřených na motýlí faunu rezervace. Jde o práce Ebenhöh (1975) a Svobodová et al. (1987). Tabulka uvádí indikační hodnotu druhů ve smyslu uvedené metodiky. Druhy stenotopní indikátory 1. a 2.stupně nalezené autorem v letech 2008 až 2010, jsou stručně komentovány. Taktéž je uvedena případná potřeba úpravy managementu směřovaného ke zlepšení podmínek pro trvalý úspěšný vývoj stenotopních druhů na posuzovaných biotopech. Ve stati komentující stenotopní druhy jsou uvedeny i druhy nalezené výše uvedenými sběrateli v letech minulých, avšak bez uvedení nálezových dat, která buď

162 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra nebyla autorovi dostupná, nebo nebylo možno je ověřit. Komentáře jsou zaměřeny na bionomii. Bionomické informace vycházejí z literárních údajů uvedených v literárním přehledu a z osobních poznatků autora. KomentářE ke stenotopním druhům Indikátory 1. stupně: Phylloporia bistrigella (Haworth, 1828) (bez českého názvu) Larva žije v červenci až srpnu v listové mině břízy, preferuje juvenilní exempláře břízy pýřité (Betula pubescens) rostoucí na rašelinných biotopech (viz obr. 9). Imága létají od pozdního května do pozdního července. V NPR Soos rozšířena pravděpodobně ve všech rašelinných březinách a na těchto biotopech druh nejspíše dobře prosperuje. Jednotlivé listové miny nalezeny na podzim roku 2009 na pěti dílčích lokalitách rezervace výhradně v porostech rašelinných březin. Druh zaznamenán i v nepublikované práci kolektivu autorů Elsner et al (nepubl.) v roce 1995 Liška a v roce 1997 Elsner. Phyllonorycter anderidae (Fletcher, 1885) (klíněnka) Velmi lokální druh žijící výhradně na semenáčcích břízy bělokoré (Betula pendula) a břízy pýřité (Betula pubescens). V České republice je znám kromě NPR Soos pouze z Dokeské pánve, kde je široce rozšířen i mimo vysloveně rašelinné biotopy, které preferuje. Na rašelinných biotopech v NPR Soos je velmi hojně zastoupen a žije na obou druzích bříz. Imága létají hojně na světlo, snadno jsou k nalezení miny v průběhu září a října. Druh na lokalitě velmi dobře prosperuje. Je uváděn i kolektivem autorů Elsner et al. (nepubl.) Liška v letech 1994, 1995, 1996 a Petrů v letech 1994, 1996, 1997. Acrolepiopsis betulella (Curtis, 1850) (molík) Druh s pochybným statutem druhu, zřejmě jde jen o barevnou formu druhu A. ursinella (Weber, 1945) s neznámým geografickým rozšířením a stanovištní vazbou. Je pravděpodobné, že jde o záměnu s druhem Acrolepia autumnitella Curtis, 1838, který je na lokalitě dosti hojný. Uvádí Liška z roku 1996 a Elsner z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.). Glyphipterix haworthana (Stephens, 1834) (klínovníček suchopýrový) Lokální rašelinný tyrfofilní druh vyvíjející se na semenech suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a úzkolistého (E. angustifolium) na podmáčených rašelinných loukách. Na všech vhodných biotopech NPR Soos je tento druh k zastižení v průběhu dne a především v podvečer, celkem ojediněle přilétá na světlo. Dne 20. 5. 2010 byly chyceny tři exempláře na rašelinných biotopech centrální a západní části NPR, také za východní hranicí NPR na plochách EVL. Uváděn také kolektivem autorů Elsner et al. s údaji o dalších výskytech druhu v Krušných horách, v Dokeské pánvi (Vávra et al. 1996) a na Šumavě. Ethmia dodecea (Haworth, 1828) (skvrnuška) Elsner et al. (nepubl.) komentují tento významný nález takto: Velmi zřídka zaznamenávaný druh, jehož nález v NPR Soos doplňuje znalost o jeho rozšíření na území ČR. Larva žije na Lithospermum officinale. Nález zaznamenal Skyva v roce 1995. Autor tohoto příspěvku tento druh nezaznamenal. Živná rostlina se na biotopech ani v blízkém okolí nevyskytuje. Údaj vyžaduje ověření. Scythris palustris (Zeller, 1855) (smutníček) Velmi lokální druh smutníčka, o jehož rozšíření v České republice je známo jen málo údajů. Druh obývá rašelinné biotopy, housenka se živí dle literárních údajů (Bengtsson 1997)

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 163 Obr. 3: Dospělec přástevníka hluchavkového (Callimorpha dominula). Foto Jiří Vávra, 9. 5. 2009. mechem kostrbatcem zeleným (Rhytidiadelphus squarosus), v jehož porostech si vytváří z jemného přediva chodbičky, v nichž se ukrývá. První publikovaný údaj pochází z Jestřebí u Doks (starý nález Zimmermanna z roku 1932 Bengtsson et al. 1991). Druh byl v oblasti Dokeska potvrzen autorem tohoto textu v roce 2002 v NPR Novozámecký rybník (Vávra 2002). Kolektiv autorů (Elsner et al., nepubl.) uvádí tento druh jako hojný na zkoumané lokalitě, a to z rašelinného biotopu východně od silnice do Kateřiny (Elsner v letech 1995, 1997 a Petrů v roce 1997). Dne 5. 7. 2010 byl zjištěn v jediném exempláři na rašelinné louce mimo hranici NPR Soos, na plochách, které byly připojeny k chráněnému území v rámci připravované EVL. Monochroa suffusella (Douglas, 1850) (makadlovka) Lokální druh makadlovky žijící pravděpodobně na suchopýru úzkolistém (Eriophorum angustifolium) v listových minách a v lodyze. Maximum nálezů bylo učiněno v bohatých porostech bařičky bahenní (Triglochin palustre), nelze proto vyloučit ani tuto rostlinu jako živnou. Imága létala v červnu a červenci v letech 2008 a 2010 především v podvečer na všech vhodných biotopech s uvedenou bařičkou bahenní. Jako nový druh pro Českou republiku byl publikován z NPR Hradčanské rybníky u Mimoně (Vávra et al. 1996). Na rašelinných biotopech rezervace velmi dobře prosperuje. V roce 1995 druh na lokalitě evidoval Liška (Elsner et al., nepubl.). Dne 8. 8. 2013 byl výskyt tohoto druhu autorem potvrzena také na rašelinných biotopech ve zhlaví Mariánského rybníka u Doks. Syncopacma larseniella Gozmány, 1957 (makadlovka) Lokální druh makadlovky vázaný na mokřadní biotopy s porosty štírovníku bahenního (Lotus uliginosus). Druh byl nalézán ve stadiu imág (7. 7. 2009) i jako housenka (1. 5. 2009) mezi sepředenými listy živné rostliny na okrajích olšových porostů na přechodu do otevřeného rašeliniště, kde opad listů olše s obsahem dusíkatých látek umožňuje růst štírovníku, který vyžaduje poněkud vyšší obsah živin v substrátu. Jako nový druh pro Českou republiku byl publikován z NPR Hradčanské rybníky u Mimoně (Vávra et al. 1996). Na lokalitě druh zaznamenal také Liška v roce 1995 (Elsner et al., nepubl.).

164 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra Acleris lorquiniana (Duponchel, 1835) (obaleč) V České republice velmi lokální druh obaleče obývající bažinaté louky a rozvolněné rákosiny. Housenka žije ve dvou generacích v lodyhách, mezi listy a na semenech kypreje (Lythrum salicaria). Poprvé byl publikován z lokality Černiš u Českých Budějovic, autorem tohoto textu byl zjištěn na obdobných biotopech, také v NPR Hrabanovské černavy v Polabí. Nález v oblasti Soosu je důležitý faunistický údaj potvrzující výskyt druhu v České republice. V NPR Soos (dva exempláře 13. 7. 2010) byl zjištěn v jižním cípu rezervace v rozvolněných rákosinách a také mimo hranici NPR v části zahrnuté do EVL. Gynnidomorpha vectisana (Humphries et Westwood, 1845) (obaleč) Elsner et al. (nepubl.) komentují tento velmi významný nález takto: Halofilní druh, který má v NPR Soos pravděpodobně jediný recentní výskyt v Čechách. Na lokalitě se vyskytuje ve značném množství, v rezervaci je potravně vázán na Triglochin palustre. Lokalita zmíněná v tomto komentáři leží ve středu NPR Soos s hojnými výskyty mofet a silně zasoleným substrátem. Nález je nutno považovat za jeden z nejvýznamnějších učiněných ve zkoumaném území. Druh konkrétně sbíral Liška v roce 1995. Bactra lacteana Caradja, 1916 (obaleč) Ve střední Evropě jde o široce rozšířený druh obaleče, avšak většinou lokální, na místech výskytu může být hojný. Obývá svěží louky a okraje olšin s porosty ostřic, na nichž se vyvíjejí housenky. Jediný exemplář zjištěn 10. 8. 2010 v rašelinné louce s porosty ostřic a rákosu mimo území NPR, v části, která je součástí EVL Soos. Prochoreutis sehestediana (Fabricius, 1776) (molovenka) Relativně vzácný druh obývající vlhké louky a okraje rákosin a olšin s porosty šišáku (Scutellaria sp. div.), na jehož listech žijí housenky. Vyskytuje se většinou společně s příbuzným druhem Prochoreutis myllerana (Fabricius, 1794), který je však mnohem hojnější a rozšířenější. Zjištěn dne 10. 8. 2010 v jediném exempláři mimo hranici NPR Soos na ploše EVL. Epermenia falciformis (Haworth, 1828) (zoubkovníček) Lokální druh obývající bažinaté biotopy, na nichž se vyvíjejí jeho housenky mezi listy děhele lesního (Angelica sylvestris). V současné době existuje nemnoho faunistických údajů o výskytu tohoto druhu v České republice, a proto je tento nový nález důležitý jako potvrzení výskytu. Jediný exemplář byl chycen 10. 6. 2010 mimo hranici NPR Soos těsně za jejím východním okrajem, na ploše EVL. Buckleria paludum (Zeller, 1839) (pernatuška rosnatková) Lokální druh pernatušky, jejíž housenky žijí na květních lodyhách, květech a tobolkách rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Imága bylo možno na většině míst s výskytem živné rostliny nalézt v letech 2009 a 2010 v podvečer od května do srpna, někdy relativně hojně. Druh uvádějí i autoři dřívějších průzkumů Petrů v letech 1994, 1997, Liška a Skyva v letech 1994, 1995 a Novák v roce 1997 (Elsner et al., nepubl.). Crambus silvella (Hübner, 1813) (travařík) Ve střední Evropě velmi vzácný a lokální druh vázaný na rašelinné biotopy, na nichž žije v lehkém předivu na rozličných ostřicích (Carex sp. div.). V NPR Soos byl chytán na otevřených rašelinných stanovištích v první dekádě srpna. Na biotopech NPR Soos dobře prosperuje. Obzvláště hojně byl zjištěn 10. 8. 2010 na plochách rašelinných luk za východní hranicí rezervace podél toku Sázek. Druh uvádějí rovněž autoři Elsner, Liška, Petrů a Skyva z let 1995, 1996, 1997 (Elsner et al., nepubl.).

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 165 Obr. 4: Dospělec hnědáska chastavcového (Euphydryas aurinia). Foto Jiří Vávra, 20. 5. 2009. Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1761) (ohniváček modrolemý) Především v horských a podhorských oblastech lokálně hojný druh ohniváčka, jehož housenky se vyvíjejí na šťovíku kyselém (Rumex acetosa) na vlhkých loukách a pastvinách. Nepočetná populace byla zastižena mimo hranici NPR Soos za její východní hranicí na kontaktu rašelinných luk a nitrofilních stanovišť s živnou rostlinou (10. 6. 2009 tři samečci). Druh vyžaduje mozaikovité sečení lučních biotopů s živnou rostlinou, časově odstupňované. Vacciniina optilete (Knoch, 1781) (modrásek stříbroskvrnný) Velmi vzácný a lokální druh, který se vyskytuje nejhojněji na šumavských rašeliništích, a to vždy v maloplošných porostech vlochyně (Vaccinium uliginosum) umístěných v odlišných přilehlých biotopech. Sokolovsko a Chebsko, spolu s velmi maloplošným výskytem na Českolipsku, jsou posledními izolovanými místy s výskytem slabých populací tohoto nanejvýš ohroženého druhu modráska. Druh byl zaznamenán v roce 1996 Liškou, Petrů a Skyvou (Elsner et al., nepubl.). Je uváděn rovněž v práci Svobodové a kol. (Svobodová et al. 1987). Melitaea diamina (Lang, 1789) (hnědásek rozrazilový) Dnes velmi lokální druh hnědáska vázaného na mokřadní a rašelinné biotopy, žijící na kozlíku lékařském (Valeriana officinalis) a k. dvoudomém (V. dioica). Housenky žijí ve společném hnízdě na listech, po přezimování pak jednotlivě. Nepočetná populace (10. 6. 2009, tři samečci) byla zjištěna za východním okrajem NPR Soos na mokřadním biotopu na okraji olšiny při potoce Sádek. Pro podporu druhu je třeba potlačovat šíření porostu olší do mokřadních mírně eutrofních bylinných porostů. Euphydryas aurinia (Rottemburg, 1775) (hnědásek chrastavcový) Velmi lokální druh hnědáska (viz obr. 4 a zadní předsádka), který je vázán na mokřadní biotopy charakteru bezkolencových luk, kde žije na listech čertkusu lučního (Succisa pratensis). Housenky žijí po celou dobu vývoje pospolitě, kuklí se na listech. Druh je ohrožen především sukcesními procesy lučního porostu po trvalém poklesu hladiny podzemní vody, který

166 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra Obr. 5: Velmi atraktivní zavíječ bahenní (Ostrinia palustralis) je na mokřadních biotopech NPR Soos hojně zastoupen. Foto Jiří Vávra, 31. 5. 2009. umožní nástup trav potlačující úspěšný rozvoj populací živné rostliny. Není však vhodné provádět sečení bezkolencových luk způsobem cíleným pouze na tento jediný druh. Je potřeba mít na paměti, že živná rostlina čertkus luční (Succisa pratensis) je druh osidlující široké spektrum biotopů, přičemž dlouhodobá existence některých z nich není vázána na víceméně pravidelně sečení, ale spíše na stabilitu abiotických podmínek. Byly pozorovány dílčí populace na plochách bez jakýchkoliv zásahů velmi dobře prosperující jen díky vhodným stanovištním podmínkám především vysoké hladině podzemní vody, která se v určitých částech roku pohybuje při povrchu terénu, což eliminuje rozvoj zapojeného travního drnu potlačujícího rozvoj čertkusu. Druh se vyskytuje početně i mimo dnešní hranici NPR východně na plochách rašelinných luk při potoce Sázek. Dne 20. 5. 2009 pozorován v letu ve východní části NPR i mimo hranice. Druh uvádějí rovněž Petrů v roce 1994 a Liška a Skyva v letech 1994 a 1995 (Elsner et al., nepubl.). Je uváděn rovněž Svobodovou a kol. (Svobodová et al. 1987). Boloria aquilonaris (Stichel, 1908) (perleťovec severní) Velmi lokální druh perleťovce, jehož housenky žijí monofágně na klikvě bahenní (Oxycoccus palustris) rostoucí na otevřených partiích vrchovišť. Druh se vyskytuje v České republice jen na Třeboňsku, Šumavě, v Krušných horách a Chebsku (Beneš et al. 2002). Jeho výskyt je uváděn také z CHKO Slavkovský les z rašelinné louky pod vrchem Tokaniště (PR Rašeliniště u myslivny; P. Tájková, Správa CHKO Slavkovský les, ústní sdělení). Pro jeho rozšíření na lokalitě NPR Soos je doporučeno otevřít ostrůvkovitým vykácením borovic rašelinné biotopy především západně silnice do Kateřiny. Imága pozorována za letu v západní části NPR i mimo východní hranici rezervace na rašeliništi s porostem klikvy, 10. 6. 2009. Druh uvádějí rovněž

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 167 autoři Elsner, Liška, Petrů, Skyva, Novák z let 1996 a 1997 (Elsner et al., nepubl.). Je uváděn rovněž Svobodovou a kol. (Svobodová et al. 1987). Coenonympha tullia (Müller, 1764) (okáč stříbrooký) Nanejvýš vzácný, lokální a ohrožený druh žijící na ostřicových a rašelinných loukách na suchopýru pochvatém a širolistém (Eriophorum vaginatum, E. latifolium). Dnes nejhojněji na šumavských a třeboňských rašeliništích, na mnohých dřívějších lokalitách rozptýlených ve vyšších polohách Čech vyhynul nebo je před vyhynutím v důsledku sukcesních procesů. Druh vyžaduje otevřené mokřadní biotopy s živnou rostlinou. Za vyhynulý druh je považován i na Chebsku. Autoři Liška, Petrů, Skyva uvádějí jeho výskyt V NPR Soos ještě v roce 1996 (Elsner et al., nepubl.), autor tohoto textu jeho výskyt nepotvrdil. Lampropteryx otregiata (Metcalfe, 1917) (píďalka prameništní) Lokální a vzácný druh píďalky žijící na rašelinných loukách a vrchovištích na svízeli bahenním (Galium palustre) a s. slatinném (G. uliginosum). Jde údajně o boreomontánní prvek, jeho výskyt na NPR Soos je dosti překvapivý s ohledem na nadmořskou výšku lokality. Zjištěn byl na třech lokalitách v rámci NPR Soos (20. 5. 2009, 5. 8. 2009, 25. 8. 2010), je zřejmě přítomen i na dalších místech na vhodných stanovištích. Druh uvádějí i Liška a Skyva z let 1994 a 1995 (Elsner et al., nepubl.). Anticollix sparsata (Treitschke, 1828) (píďalička zejkovaná) Lokální druh píďalky žijící na okrajích vrbových a olšových porostů na listech vrbiny obecné (Lysimachia vulgaris). Imága létají těsně před setměním v porostech živné rostliny, na světlo přilétají zřídka. V NPR Soos byl tento druh zjištěn jednotlivě rozptýleně v území na vhodných biotopech (dokladový materiál 7. 7. 2009). Leucania obsoleta (Hübner, 1803) (plavokřídlec pobřežní) Lokální druh můry žijící na rákosu (Phragmites australis) na zachovalých biotopech. V NPR Soos byl chytán na světlo na okrajích rákosových porostů na kontaktu s náletovými březovými porosty a s rašelinnými březinami, kde rákosiny pronikají mezi porosty břízy (dokladový materiál 20. 5. 2009). Ochrana druhu spočívá v zachování souvislých rákosin na původních stanovištích. Druh uvádí rovněž Elsner v roce 1997 (Elsner et al., nepubl.). Indikátory 2. stupně: Eriocrania cicatricella (Zetterstedt, 1839) (drobnokřídlík březový) Poměrně rozšířený druh s časně jarním letem imág, vázaný na světlé březové porosty na prosluněných stanovištích. Housenka vytváří v mladých březových listech velké puchýřnaté miny a po dokončení larválního vývoje se kuklí v lehkém zápředku na zemi. Druh nachází na lokalitě mnoho vhodných stanovišť v náletových březových porostech lemujících mokřadní biotopy (imága za letu 7. 4. 2010). Druh zaznamenán také Liškou v roce 1998 ve zprávě kolektivu autorů Elsner et al. (nepubl.). Stigmella lapponica (Wocke, 1862) (drobníček) Lokální druh, o jehož výskytu v České republice je dostupných jen málo údajů. Obývá listnaté lesy jejich okraje a světliny, housenka minuje listy břízy. Uváděn je mezi nálezy kolektivu autorů Elsner et al. (nepubl., zaznamenal Petrů v roce 1996), autorem tohoto textu byl zjištěn ve dvou exemplářích v průběhu nočního svícení (15. 4. 2009) v západní části NPR v rámci rozvolněných porostů rašelinných borů. Jeho výskyt lze očekávat na dalších místech rezervace. Současný stav porostů v rezervaci druhu vyhovuje.

168 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra Stigmella confusella (Wood et Walsingham, 1894) (drobníček) Lokální druh žijící převážně na bříze pýřité (Betula pubescens), preferuje rašelinné biotopy. V době podzimních průzkumů (8. 10. 2008) nalezeny jen opuštěné miny rozptýleně všude v rašelinných březinách svazu Betulion pubescentis. Imága létala na světlo v květnu. Uváděn rovněž v nepublikované práci kolektivu autorů Elsner et al. (nepubl.) nálezy Petrů a Liška v roce 1996 a Petrů v roce 1997. Stigmella alnetella (Stainton, 1856) (drobníček) Poměrně rozšířený druh minující listy olše lepkavé (Alnus glutinosa) na okrajích olšových porostů. Místy početné miny s housenkami i již opuštěné byly nalézány všude na místech s výskytem živné rostliny, 10. 10. 2009. Stigmella stettinensis (Heinemann, 1871) (drobníček) Druh vázaný na hrušeň domácí (Pyrus communis), o jeho rozšíření je prozatím velmi málo údajů, vzhledem k tomu, že byl teprve nedávno odlišen od příbuzného druhu S. minusculella (Vávra et al. 2008). Druh nemá vazbu na rašelinné biotopy. Opuštěné miny na hrušni ve zbytku ovocného sadu ve východní části rezervace, 5. 8. 2009. Stigmella poterii (Stainton, 1857) (drobníček) Velmi lokální druh rašelinných biotopů žijící na mochně bahenní (Potentilla palustris) a mochně nátržníku (Potentilla erecta). V roce 2009 bylo celkem nalezeno cca 15 min, z toho 5 s housenkami (laboratorní chov) bylo nalezeno v rámci bažinných olšin a bezkolencových luk severně od bahenních sopek a mimo hranici NPR při východním cípu rezervace. Pro podporu tohoto lokálního druhu je nezbytné zachování především hydropedologických poměrů dnešních stanovišť, které umožňuje existenci otevřených podmáčených stanovišť se živnou rostlinou. Stigmella assimilella (Zeller, 1848) (drobníček) Poměrně lokální, avšak široce rozšířený druh vázaný na mladé exempláře osiky (Populus tremula) a topolu bílého (P. alba) rostoucí ve světlých lesích a v lesních okrajích. Zaznamenal pouze Petrů v roce 1996 (Elsner et al., nepubl.). Ectoedemia minimella (Zetterstedt, 1839) (drobníček) Velmi lokální druh spíše vyšších až horských poloh rašelinných biotopů. Housenka vytváří na listech bříz plochou minu. Údajů o výskytu tohoto druhu v České republice je velmi málo, proto záznam ve zprávě kolektivu autorů Elsner et al. (nepubl.; sbíral Petrů v roce 1996) je velmi cenný z hlediska zoogeografického. Heliozela resplendella (Stainton, 1851) (bronzovníček olšový) Lokální druh žijící ve zvláštní mině v řapíku a listové čepeli olše lepkavé (Alnus glutinosa). Jedna opuštěná mina byla nalezena v roce 2008 v srpnu na okraji olšového porostu v západní části rezervace západně silnice do Kateřiny při okraji živých rašelinišť s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba). Další nálezy byly učiněny na více lokalitách v červenci v roce 2009, a to i mimo NPR Soos, vždy šlo o osluněné okraje zachovalých olšových porostů. Bucculatrix albedinella (Zeller, 1839) (chobotníček) Lokální druh vázaný na listnaté lesy, nejde o druh s vazbou na rašelinné biotopy rezervace. Housenka zpočátku minuje, později skeletuje listy jilmu, zde pravděpodobně jilmu ladního (Ulmus minor). Zaznamenán pouze Liškou v roce 1995 (Elsner et al., nepubl.).

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 169 Bucculatrix cidarella (Zeller, 1839) (chobotníček) Poměrně rozšířený druh dobře zachovalých olšin žijící v mině a později skeletující listy olše lepkavé (Alnus glutinosa). V NPR jde o hojný druh přítomný ve všech olšových porostech. Miny na listech nalézány v roce 2008, 2009, 2010 především před opadem listů na podzim. Acrolepia autumnitella Curtis, 1838 (molík) Význačný druh bažinných olšin svazu Alnion glutinosae. Housenky vytvářejí nápadné puchýřnaté miny v listech lilku potměchuti (Solanum dulcamara). Početné miny s housenkami zjištěny na podzim v roce 2008 při potoku Sázek při východní hranici rezervace, na podzim v roce 2009 také mimo rezervaci v bažinné olšině při východním okraji chráněného území a také na dalších biotopech bažinných olšin uvnitř rezervace. Na biotopech NPR Soos dobře prosperuje. Druh Acrolepiopsis betulella (Curtis, 1850) uváděný kolektivem autorů Elsner et al. je ve skutečnosti s největší pravděpodobností tento druh, s nímž jej lze snadno zaměnit. Glyphipterix forsterella (Fabricius, 1781) (klínovníček) Lokální druh, jehož housenky žijí v semenech různých druhů ostřic. Vyskytuje se rozptýleně na mnohých podmáčených stanovištích rezervace, především na kontaktu živých rašelinišť s rašelinnými březinami. Dne 20. 5. 2009 tři exempláře. Ethmia quadrillella (Goeze, 1783) (skvrnuška) Lokální druh žijící v olšinách na různých druzích brutnákovitých, např. pomněnce (Myosotis sp. div.), kostivalu lékařském (Symphytum officinale). Jediný exemplář chycen 7. 7. 2009 při potoce Sázek za východní hranicí NPR Soos. Depressaria sordidatella Tengström, 1848 (plochuška) Lokální druh žijící na vlhkých lučních biotopech. Housenka žije na listech rozličných mrkvovitých rostlin, v NPR Soos pravděpodobně nejčastěji na smldníku bahenním (Peucedanum palustre) a děheli lesním (Angelica sylvestris), a to na mokřadních loukách na přechodu mezi rákosinami a rašelinnými březinami. Druh zjištěn v průběhu srpna 2009 na více místech rezervace i mimo její hranice. Druh uvádí též Elsner et. al. (nepubl.), nalezl Liška v roce 1998. Pleurota bicostella (Clerck, 1759) (krásněnka dvoulemá) Lokální druh žijící na vřesu na rozličných stanovištích, na rašelinných biotopech se vřesem dosahují populace vyšší abundance. V NPR Soos jde o poměrně vzácně zastoupený druh, zjištěn byl v červenci a srpnu 2009 při jižním okraji rezervace na sušším stanovišti, také mimo rezervaci za jejím jihovýchodním okrajem na rašelinném biotopu s klikvou bahenní (Oxycoccus palustris). Žije také v řidších rašelinných borech s podrostem vřesu a klikvy v západní části rezervace. Pro podporu druhu je doporučeno otevření stávajících sušších březových porostů ve východní části rezervace na vyvýšených polohách mimo dosah podzemní vody, kde je možno očekávat spontánní rozvoj náhradních společenstev s dominantním vřesem. Elachista albidella (Nylander, 1848) (trávníček) Poměrně lokální druh minující v listech různých ostřic (Carex sp. div.), skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus) a suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium). Druh je vázán na ostřicové porosty (Carex acutiformis) v podrostu olšin. Zjištěn v jednotlivých exemplářích v termínech 7. 7. 2008, 20. 5. 2009. Druh uvádí i kolektiv autorů (Elsner et al., nepubl.), konkrétně druh sbíral Liška v roce 1995. Elachista alpinella Stainton, 1854 (trávníček) Lokální druh rašelinných luk žijící v minách na listech různých druhů ostřic. Imága létají od pozdního července do září. V NPR Soos zastižen (7. 7. 2008) výhradně v přechodových

170 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra zónách mezi živým rašeliništěm a rašelinnou březinou či rašelinným borem v západní i východní části rezervace. Druh uvádí i kolektiv autorů (Elsner et al., nepubl.), konkrétně druh sbíral Elsner v roce 1995. Elachista pomerana Frey, 1870 (trávníček) Lokální druh vázaný na vlhké až bažinaté biotopy v blízkosti vodních toků a nádrží, žijící v listových minách chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) a zblochanu vzplývavého (Glyceria fluitans), pravděpodobně také na dalších vlhkomilných travách. Druh je z NPR Soos udáván Elsnerem z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.), 10. 8. 2010 byl zjištěn autorem na rašelinné louce za východní hranicí rezervace na ploše EVL. Coleophora alnifoliae Barasch, 1934 (pouzdrovníček) Lokální druh vázaný na dobře zachovalé olšiny, poměrně rozšířený po celém území rezervace na vhodných biotopech. Housenka minuje listy olše lepkavé (Alnus glutinosa) a šedé (A. incana) ve zvláštně utvářeném listovém vaku. Vykusuje v listech rezavě zbarvené miny. Především v břehových porostech potoka Sázek a na jižních okrajích olšových porostů rašelinných partií vaky s housenkami v květnu červnu v letech 2009 a 2010. Uvádí též Elsner et al. (nepubl.), konkrétně Liška v roce 1995. Coleophora vacciniella Herrich-Schäffer, 1861 (pouzdrovníček) Lokální druh vázaný na biotopy s výskytem brusinky (Vaccinium vitis-idaea), borůvky (Vaccinium myrtillus), vlochyně (Vaccinium uliginosum), rojovníku (Ledum palustre). Jde převážně o rašelinné biotopy na původních a dobře zachovalých stanovištích. Dva vaky s housenkami byly nalezeny v říjnu před přezimováním v roce 2008 v plošně omezeném porostu vlochyně v západní části rezervace jižně nejzápadnější rašelinné enklávy. Pro podporu druhu je doporučeno prosvětlení borových porostů v západní části rezervace vykácením stromového patra v nejvlhčích místech, čímž by došlo k propojení živých rašelinišť při silnici do Kateřiny a západního rašeliniště. Coleophora betulella Heinemann, 1876 (pouzdrovníček) Pravděpodobně v rezervaci obecně rozšířený druh vyvíjející se v larválním stadiu v černém pistolovém vaku na listech břízy. Kuklí se většinou na hlavním žebru listu na jeho svrchní straně. Imága přilétají na světlo (28. 6. 2010 jedno imágo). Vaky s housenkami byly nalézány v květnu v letech 2009 a 2010 rozptýleně v březových prosvětlených porostech na rašelinných enklávách v celém území rezervace. Uvádí též Elsner et al. (nepubl.), konkrétně sbírali Liška v roce 1995 a Elsner v roce 1997. Coleophora graminicolella Heinemann, 1876 (pouzdrovníček) Lokální druh pouzdrovníčka, jehož housenky žijí zpočátku v tobolkách smolničky obecné (Lychnis viscaria), v závěru larválního vývoje si vytvářejí béžový trubkovitý vak. Housenka se živí semeny. Smolnička roste pouze na suchých výslunných stanovištích mimo území NPR Soos, a proto tento druh nemá žádnou vazbu na rašelinné a mokřadní biotopy rezervace. Druh eviduje pouze Liška 1995 (Elsner et al., nepubl.). Mompha locupletella (Denis et Schiffermüller, 1775) (vrbkovníček) Lokální druh vrbkovníčka, jehož housenky žijí v bílých listových minách na listech vrbovek, v NPR Soos na vrbovce bahenní (Epilobium palustre) na rašelinných loukách, v okrajích rákosin a na rašeliništích v přechodové zóně do olšin a rašelinných březin. Zjištěn ve stadiu housenek dne 7. 7. 2009 (imága 17. 7. 2009) na několika dílčích lokalitách obdobného charakteru, dá se předpokládat, že je přítomen na těchto stanovištích i na dalších místech rezervace.

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 171 Mompha sturnipennella (Treitschke, 1833) (vrbkovníček) Druh jehličnatých či smíšených lesních okrajů a pasek. Housenka žije ve dvou generacích na vrbovce úzkolisté (Epilobium angustifolium), v první generaci vytváří hálku v lodyze, ve druhé generaci žije v tobolkách. Druh uvádí dvojice autorů Liška, Skyva v letech 1994 a 1995 (Elsner et al., nepubl.). Mompha divisella Herrich-Schäffer, 1854 (vrbkovníček lodyhový) Velmi lokální druh vrbkovníčka, jehož housenky žijí v lodyze vrbovky bahenní (Epilobium palustre), na níž vytváří hálky. Jediný exemplář byl nalezen v rašelinné březině jihovýchodně Kateřiny po přezimování 15. 4. 2009. Neofaculta infernella (Herrich-Schäffer, 1854) (makadlovka) Typický druh rašelinných biotopů žijící na vřesovištích ve vyšších nadmořských výškách. V NPR Soos byl jeho výskyt potvrzen na jediné lokalitě, a to na malém vřesovišti v malém terénním úpadu při jižní hranici rezervace, 10. 6. 2009. Dá se předpokládat jeho výskyt i na dalších sušších okrajích rašelinišť (přechodová zóna do rašelinných březin) s řidším zapojením stromového patra. Pro podporu druhu lze doporučit odstranění náletových bříz v místech sušších partií rezervace na vyvýšeninách pocházejících z historické těžby křemeliny, které jsou předurčeny v sukcesi k rozvoji náhradních vřesových společenstev. Pro úspěšnou sukcesi v tomto směru je však nutné potlačit expandující rychle rostoucí břízy. Monochroa lucidella (Stephens, 1834) Autoři (Elsner et al., nepubl.) komentují tento nález takto: Velmi rozšířený, ale extrémně lokální a vzácný druh s vazbou na Juncus sp. a Scirpus sylvaticus s podobnými ekologickými nároky jako Monochroa conspersella (Herrich-Schäffer, 1854), tedy s vazbou na mokřadní otevřené biotopy s živnou rostlinou. Nález učinil Liška v roce 1995. Brachmia blandella (Fabricius, 1798) (makadlovka) Poměrně vzácný druh vázaný na rozličné biotopy. Housenka žije pravděpodobně na různých druzích vikvovitých bylin. V NPR Soos byl loven výhradně na okrajích živých rašelinišť na přechodu do olšin, kde na biotopech se zvýšeným obsahem dusíkatých látek z opadu olšového listí rostou bohaté populace štírovníku bahenního (Lotus uliginosus), který je jeho pravděpodobnou živnou rostlinou (28. 6., 9. 7. 2010, tři imága). Druh uvádějí z roku 1995 také autoři Elsner a Liška (Elsner et al., nepubl.). Phalonidia manniana (Fischer von Röslerstamm, 1839) (obalečík) Lokální obaleč žijící v okrajích olšin na vrbině obecné (Lysimachia vulgaris). Imága poletující kolem živných rostlin se dají chytit při stmívání. Jediné imágo bylo chyceno 28. 6. 2010 mimo hranici NPR při toku Sázku. Acleris shepherdana (Stephens, 1852) (obaleč) Lokální druh obaleče bezkolencových luk žijící v listovém zápředku na tužebníku jilmovém (Filipendula ulmaria) a krvavci totenu (Sanguisorba officinalis). Imága létají od srpna do října, často společně s příbuzným druhem A. aspersana, který je mnohem hojnější a s volnější vazbou na stanoviště obývá i stepní biotopy charakteru sveřepových širokolistých trávníků. Jediné imágo bylo chyceno 10. 8. 2010 na rašelinné louce s porosty bezkolence při potoku Sázek za východní hranicí stávající NPR Soos. Epinotia bilunana (Haworth, 1811) (obaleč) Poměrně lokální druh obaleče s vazbou na vlhčí biotopy s porosty bříz, v jejichž jehnědách žijí housenky živí se semeny. Druh je široce rozšířen ve střední Evropě, avšak vzácný. Zjištěn

172 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra ve větším počtu ve stadiu imág dne 10. 6. 2010 při jihovýchodním okraji NPR Soos v rozvolněných porostech bříz na přechodu do sušších partií s porosty vřesu. Sbírali též autoři Elsner, Liška, Skyva v letech 1994, 1995, 1996 a 1997 (Elsner et al., nepubl.). Epinotia rubiginosana (Herrich-Schäffer, 1851) Většinou vzácně se vyskytující druh jehličnatých a smíšených lesů žijící mezi sepředenými jehlicemi smrku a borovice. Vazba druhu na rašelinné biotopy rezervace není zřejmě žádná. Druh byl zaznamenán v roce 1995 Liškou a Skyvou (Elsner et al., nepubl.). Apotomis sauciana (Frölich, 1828) (obaleč) Poměrně lokální obaleč žijící především na borůvce (Vaccinium myrtillus) v jehličnatých lesích a na rašeliništích, především ve vyšších polohách. V NPR Soos výhradně v rámci rašelinných borů i sušších druhotných borových porostů s podrostem borůvky, 9. 7. 2010 v západní a centrální části zájmového území. Druh rovněž sbíral v roce 1995 Elsner (Elsner et al., nepubl.). Phiaris palustrana (Lienig et Zeller, 1846) (obaleč) Dosti lokální druh obaleče žijící v jehličnatých lesích a na rašeliništích na meších. Hojnější je v horských polohách. V NPR Soos byl zaznamenán v letu přes den (7. 7. 2009) na více místech na přechodu mezi živým rašeliništěm a rašelinným borem, případně i rašelinnou březinou. Sbíral též Skyva v roce 1997 (Elsner et al., nepubl.). Uvádí též Svobodová et al. (1987). Phiaris bipunctana (Fabricius, 1794) (obaleč dvoutečný) Rozšířený druh obaleče vázaného především na vyšší polohy, žije na borůvce (Vaccinium myrtillus) a brusince (V. vitis-idaea) v rámci brusinkových reliktních borů a rašelinišť. V NPR Soos byl zjištěn početně v průběhu dne 7. 7. 2009 na mnoha rašelinných biotopech po celé rezervaci. Eucosma campoliliana (Denis et Schiffermüller, 1775) (obaleč) Nepříliš vzácný druh obaleče vázaný na lesní světliny, kde žije na listech starčku, na NPR Soos jde především o starček hajní (Senecio ovatus). Druh nemá vazbu na rašelinné biotopy rezervace. V okrajových lesních partiích dne 7. 7. 2009 v průběhu dne i na světlo. Uvádí rovněž Elsner z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.). Pammene obscurana (Stephens, 1834) obaleč) Lokální obaleč žijící v larválním stadiu v jehnědách bříz v březových a smíšených lesních porostech. Na území NPR Soos nachází velmi příhodné podmínky pro svou existenci, avšak nálezy jsou velmi vzácné s ohledem ke způsobu života imág jen neochotně přilétají na světlo. Druh uvádí pouze Elsner z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.). Prochoreutis myllerana (Fabricius, 1794) (molovenka) Druh okrajů rákosin a mokrých luk žijící mezi listy šišáku vroubkovaného (Scutellaria galericulata). V NPR Soos byl zjišťován dne 20. 5. 2009 na více dílčích lokalitách, vždy na okrajích rákosin, kde v porostu se kromě rákosu obecného (Phragmites australis) uplatňují ještě další druhy bylin, zatímco hlouběji v rákosovém porostu se již nevyskytuje. Žije rovněž v ostřicových loukách se sklonem k zrašelinění. Crombrugghia distans (Zeller, 1847) (pernatuška škardová) Druh pernatušky, jejíž housenky žijí na škardě vláskovité (Crepis capillaris) na vysychavých lučních a stepních biotopech. To předurčuje, že druh nemá vazbu na rašelinné biotopy NPR Soos. Byl zjištěn ve velmi početných populacích ve dnech 5. 8. 2008 a 5. 8. 2009 na jižním

Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v Národní přírodní rezervaci Soos 173 okraji rezervace na kontaktu se sečenou loukou na úzkém stepním pruhu s porosty smilkového společenstva (Violion caninae) na podkladu kyselých minerálních zvětralin. Pselnophorus heterodactyla (Müller, 1764) (pernatuška lociková) Velmi vzácný druh pernatušky vyšších poloh, obývá podhorské listnaté a smíšené lesy, v nichž žije od podzimu do jara na listech věsenky nachové (Prenanthes purpurea), kapustky obecné (Lapsana communis) a mléčky zední (Mycelis muralis). Jediné imágo bylo chyceno dne 28. 6. 2010, a to ve smíšeném lese v západní části NPR, na rozhraní s nepůvodním smrkovým porostem, t. č. smýceným. Hellinsia didactylites (Ström, 1783) (pernatuška bělošedá) Nepříliš vzácný druh pernatušky vyskytující se na lesních světlinách, mezích, pasekách s výskytem živných rostlin, kterými jsou různé druhy jestřábníků zední (Hieracium murorum), okoličnatý (H. umbellatum), savojský (H. sabaudum), chlupáček (Hieracium pilosella). V NPR Soos byl nalézán v sušších lesních partiích (10. 6. 2009). Vazba druhu na rašelinné biotopy není žádná. Druh uvádějí i sběratelé Petrů (z roku 1994) a Skyva (z roku 1995) (Elsner et al., nepubl.). Ortholepis betulae (Goeze, 1778) (zavíječ) Poměrně lokální druh, jehož housenky žijí mezi sepředenými listy břízy. Druh uvádějí autoři Skyva z roku 1995, Elsner a Petrů z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.). Sciota rhenella (Zincken, 1818) (zavíječ) Poměrně lokální druh obývající většinou nivní polohy vodních toků, kde žije housenka mezi sepředenými listy topolů (Populus sp. div.). Vazba druhu na biotopy NPR Soos není žádná. Jediný údaj uvádí Petrů z roku 1994 (Elsner et al., nepubl.). Apomyelois bistriatella (Hulst, 1887) (zavíječ) Zavíječ se zajímavou bionomií housenky žijí v choroších (Daldinia concentrica) na břízách, olších a lískách, v nichž vyžírají chodbičky. Vazba na rašelinné biotopy rezervace není žádná. Jediné imágo na světlo dne 5. 8. 2009 v březovém porostu jihovýchodně od Kateřiny. Rovněž Skyva (nález v roce 1995) uvádí tento druh z území NPR Soos (Elsner et al., nepubl.). Eudonia pallida (Curtis, 1827) (šedovníček) Lokální druh mokřadních až bažinných biotopů, na nichž žije na meších rostoucích při bázi dřevin, např. vrby popelavé (Salix cinerea). Druh se v chráněném území vyskytuje rozptýleně v místech kontaktu otevřených mokřadů s porosty dřevin, především vrb (5. 8. 2009, 10. 8. 2010 na světlo). Druh uvádějí z roku 1995 také autoři Elsner, Liška a Skyva (Elsner et al., nepubl.). Crambus uliginosellus Zeller, 1850 (travařík) Bez bližšího komentáře uvádějí nález tohoto velmi lokálního druhu vázaného na mokřadní a rašelinné biotopy autoři Liška, Petrů a Skyva z let 1995, 1996 a 1997 (Elsner et al., nepubl.). Nález je nutno označit za jeden z nejvýznamnějších na území NPR Soos. Housenky žijí na různých mokřadních travách. Catoptria osthelderi (de Lattin, 1950) (travařík) Lokální druh obývající většinou písčité nebo vápencové biotopy s porosty borovice lesní (Pinus sylvestris). Je habituálně nerozlišitelný od příbuzného druhu Catoptria permutatellus (Herrich-Schäffer, 1848). Housenky obou druhů žijí na meších porůstajících skalní podklad či kmeny stromů. Na lokalitě byl zjištěn v průběhu července 2010 v sušších partiích borového

174 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Vávra porostu v nejzápadnější části NPR Soos. Druh je uváděn také Elsnerem z roku 1995 (Elsner et al., nepubl.). Catoptria margaritella (Denis et Schiffermüller, 1775) (travařík bělopruhý) Stenotopní druh zavíječe žijícího na meších na mokřadních biotopech, především rašelinného charakteru, hojnější je ve vyšších polohách. Na vhodných biotopech bývá hojný. V NPR Soos se vyskytuje na rašelinných biotopech i mimo hranici rezervace na plochách EVL (7. 7. 2009 za dne větší počet imág v porostech s klikvou bahenní). Je uváděn rovněž Elsnerem, Liškou, Petrů, Skyvou z let 1995, 1996 a 1997 (Elsner et al., nepubl.). Donacaula forficella (Thunberg, 1794) (travařík lemovaný) Poměrně hojný druh zavíječe žijícího v litorálním pásmu stojatých vodních ploch a na podmáčených biotopech s vyvinutou mokřadní vegetací. Housenka zpočátku minuje listy, později žije ve vaku na zblochanu vodním (Glyceria maxima), z. vzplývavém (G. fluitans) a různých vlhkomilných ostřicích (Carex sp. div.). Imága létala za soumraku a přilétala jednotlivě na světlo (7. 7. 2010) v okrajových zónách rákosových porostů a podmáčených olšin v jižní části rezervace a mimo ni. Cataclysta lemnata (Linnaeus, 1758) (vílenka okřehková) Poměrně běžný druh zavíječe podčeledi Nymphulinae, jenž je striktně vázán na malé alespoň částečně zastíněné vodní plochy s porosty okřehku (Lemna). Housenka se živí jeho listy a vytváří si vakovitý zápředek, v němž se ukrývá. V NPR Soos byla početná imága poletující v blízkosti vodních ploch registrována rozptýleně po celé rezervaci ve dnech 5. 8. 2009 a 25. 8. 2010). Nymphula nitidulata (Hufnagel, 1767) (vílenka zevarová) Lokální druh zavíječe, jehož housenky se živí výhradně zevarem, zde z. vzpřímeným (Sparganium erectum). Imága létající v podvečer ve vegetaci litorálního pásma vodní plochy byla pozorována pouze na dvou lokalitách rezervace, a to při vodní ploše východně cesty do Kateřiny a v jižní části rezervace, a to dne 5. 8. 2009, dvě imága. Druh uvádějí rovněž Liška a Skyva z roku 1995, bez bližších údajů. Phlyctaenia perlucidalis (Hübner, 1809) (zavíječ) Velmi lokální a vzácný druh zavíječe, jehož housenky žijí na listech pcháče zelinného (Cirsium oleraceum) a osetu (C. arvense) na vlhkých až mokrých stanovištích, v okrajích rákosin a olšin, často na rašelinných substrátech. Jediné imágo bylo chyceno západně cesty do Kateřiny na okraji rašelinné louky s řídkým porostem rákosu dne 28. 6. 2010. Uvádí rovněž Petrů z roku 1997 (Elsner et al., nepubl.). Ostrinia palustralis (Hübner, 1796) (zavíječ bahenní) Lokální druh velmi nápadně zbarveného zavíječe (viz obr. 5 a zadní předsádka), který žije od konce léta v podzemní části šťovíku vodního (Rumex aquaticus), později housenka vystupuje do nadzemní části rostliny, kde si buduje v duté lodyze příbytek, v němž se kuklí. Imága létají během dne v květnu a červnu, přilétají také na světlo. V NPR Soos se druh vyskytuje relativně hojně na všech vhodných stanovištích, což jsou okraje rákosin s hladinou vody těsně pod povrchem nebo nad povrchem terénu. Druh se vyskytuje v dobře prosperujících populacích, zjišťován byl ve stadiu housenek před přezimováním v roce 2008 a po přezimování imága v letech 2009 a 2010. Druh uvádějí rovněž Elsner, Liška, Novák, Skyva z let 1994, 1995, 1997 (Elsner et al., nepubl.).