Vážení přátelé! Sopotnice a hudba. Tyto pojmy k sobě patří bezmála už 200 let. První zmínka o sopotnické dechovce pochází z roku 1805. Od té doby se historie hudby a hudebnosti obce dá sledovat poměrně snadno. Celé generace muzikantů, hudební soubory a skupiny, veřejné koncerty a více než padesátileté trvání Hudební školy ovlivnilo hudebnost obce. Proto Osvětová beseda spolu s Obecním úřadem pořádá v březnu 2003 výstavu nazvanou "Sopotnice v hudbě". Zájemcům o tuto tématiku je určen tento spisek, obsahující vše podstatné, co lze na výstavě vidět. Přejeme hezké počtení a vzpomínání při pěkné hudbě, kterou máte rádi. Březen 2003 OB a OÚ Sopotnice - 1 -
Obsah: Sopotnické kapely...3 Dechovka...3 Akord...7 Gemma...9 Joeband...10 Meteor...11 Meteorit...15 Soptík...17 Travex...18 Jazzový klub...19 Sopotničtí kapelníci...21 František Bílek starší...21 Antonín Diblík...22 František Bílek mladší...24 Alois Šalda...25 Josef Martinec...27 Bohumil Šalda...28 Lubomír Langr...29 Josef Hradecký...30 Josef Martinec...32 Osobnosti hudebního života v sopotnici...34 František Hájek...34 Ondřej Prachař...35 Josef Martinec...36 Dušan Koros...37 Eva Raková (Jeníčková)...37 Vladislav Martinec...38 Anna Vondráčková (Formánková)...39 Blanka Lau (Vanšurová)...40 Jaroslava Doudová (Cabalková)...41 Zdeňka Felgrová (Martincová)...41 Koncertní život v Sopotnici...42 Školní pěvecké sbory...44 Hudební škola...45 Doslov...47-2 -
SOPOTNICKÉ KAPELY Dechovka V "Kronice Hudby Sopotnické" zmiňuje první kapelu ve vsi Ondřej Prachař, místní hudebník. Muzikantskou kroniku začal psát v roce 1961 a neměl to nijak lehké. Ze zápisů školní a farní kroniky a vyprávění starých muzikantů, které bylo mnohdy již daleko od pravdy, sestavil nakonec sopotnickou hudební historii. Všechno začalo prý v roce 1805. Tehdy se přistěhoval z Malé Skrovnice do č.p.41 (Hájkovi - varhaníkovi) Antonín Hájek. Hrál na dlouhý žlutý klarinet z hruškového dřeva (ladění A) a prý měl v Sopotnici kapelu. Další podrobnosti nejsou známy. Koncem 19. století byly v obci kapely dvě (Bílek st. a Diblík "Antl"). Později (1930-1950) také - Martincova a Šaldova. Za kapelničení Bílka st. se neměly horní a dolní konec vesnice rádi. K odvodům do Ústí nad Orlicí r. 1895 si doleňáci zjednali Bílkovu a horní konec Diblíkovu kapelu. Hornokonští při návratu zastavili Na Bídě a zapíjeli odvody. Mládenci z dolního konce se nezastavovali, ale upozornili na sebe řízným pochodem Bílkovy kapely. Parta z horního konce, již řádně opilá, se vyhrnula z hospody a už létaly nadávky, urážky i kameny. Napadení to jen tak nenechali a obě skupiny se řezaly pěstmi, tyčkami od plotů a muzikanti svými nástroji. Kapelníka Diblíka jeden legrut málem hodil do studně před hospodou (hloubka 14 metrů). Muzikanti, "veselá kopa", si čest uhájili. Roku 1920 bylo založeno Odborové sdružení hudebníků československých (OSHČs) se sídlem v Praze. Sopotnická odbočka měla sídlo v hostinci U Diblíků. Patřily k ní vedle místní i kapely Václava Kalouska z Českých Libchav, Františka Kuby z České Rybné a hudby z Německé Rybné a Slatiny. Starosta odbočky, který byl vždy ze Sopotnice (postupně Bílek, Martinec, Šalda, Pop) svolával schůze a Valnou hromadu (1x za rok). Muzikanti platili 1 Kčs za měsíc. Po r. 1945 bylo OSHČs zrušeno. První ples OSHČs byl v r. 1928 v nově postaveném sále p. Františka Martince v Sopotnici (U kostela). Bylo to na Hromnice (2. února), kdy se normální zábavy nepořádaly. Sjelo se tolik muzikantů ze širokého okolí, že sál praskal ve švech. Hrálo 24-3 -
muzikantů z Vamberka pod vedením kapelníka Malého. Hráli zadarmo, jen za občerstvení. Vybralo se tehdy 3000,- Kčs, ale všechno prasklo na režii, občerstvení a sál (1200 Kčs). Příští dva roky byly plesy na Bídě a v České Rybné. Návštěva velmi slabá. Poslední bál OSHČs se konal v roce 1933 v Sopotnici - hrála kapela Fr. Kuby z Č. Rybné. Připomíná to Sousedské bály, pořádané na přání široké veřejnosti sopotnickou dechovkou (kapelník L. Langr) v letech 1991-1994. Na poslední, roku 1996 v nově otevřené "Formance", přišlo pouhých 30 lidí! Vraťme se ale zpět do r. 1924. Po bálové sezoně přišli Alois a Josef Šaldovi na nápad uspořádat výpravu muzikantů na Moravské Slovácko. V očekávání dobrého výdělku, jídla a pití odjelo 6 místních hudebníků. Jak rychle odjeli, tak rychle se vrátili! Zbožní Moraváci o jejich hraní v době postní nestáli. To bylo jízlivých poznámek na adresu "výletníků". Nejvíce se smál kapelník Fr. Bílek ml. Odvody branců (legrutů) byly pro celou ves, ale i hudbu velkou událostí. Po 1. sv. válce asi do r. 1926 se chodívalo do Ústí nad Orlicí. V den odvodu se vyrazilo v 6 hodin ráno z dolního konce pochodem do okresního města. Sopotnická kapela tam měla velký ohlas a byla oušťáky očekávána. Po r. 1926 přešla obec do okresu Rychnov n. Kn. a k odvodům, až do roku 1960, se chodívalo do Kostelce nad Orlicí. Probíhalo to následovně. V 5 hodin ráno byl sraz v hospodě U Diblíků na horním konci. Společně pochodovali na nádraží v Potštejně, odkud se jelo vlakem. Z nádraží v Kostelci n. O. vedla hudba brance do sokolovny. V ulicích i na náměstí to jen dunělo. Jakby ne. Hrávalo vždy 18-20 muzikantů a dva basy, které tvrdily muziku. Lidé chválili: "To je muzika ze Sopotnice - ty hraj... a to jsou teprve u nádraží". Zpátky se chodívalo mnoho let pěšky přes Vamberk. Později z Doudleb na Záměl, protože to bylo blíž. I když hra na odvodech byla pro muzikanty velká dřina a peníze zasloužené, chodívali rádi, protože jídla a pití bylo dostatek a legrace ještě víc. Od r. 1960 po dnešní dobu se sopotničtí mládenci odvádějí na vojnu zase v Ústí nad Orlicí. Hraní muzikantů při těchto příležitostech ubývalo. Do Ústí se již branci nevodí. Maximálně při silnějším ročníku se čekalo na autobus u Jiřelů. Hrávalo se odvedeným u nich doma. Stačilo obejít pár branců. O jídlo a pití nebyla nouze a mnoha muzikantům se druhý den velmi těžko vstávalo do práce. Při odvodech hrála sopotnická dechovka zatím naposledy v r. 1996. Jinou kapitolou je hraní po vesnici a na 1. Máje. Chodívalo se po barákách vyhrávat Františkám (9.3.) a Josefům (19.3.). Kapelník Bílek to - 4 -
neměl rád. Říkal, že je to žebrota. Navečer před 1. Májem obešla dechovka Šivra a horní konec. Brzo ráno se zahrálo pár kousků na Lipenskově stráni. Zastávka na občerstvení byla u Lipenských a vedle u Langrů, kde dostali muzikanti kafe s rumem. Pokračovalo se na dolní konec. 1. Máj "vynesl" tehdy každému hudebníkovi až 5 zlatých. Byly to pěkné peníze. Dělník v litických lomech na ně musel pracovat 5 dnů. Později se chodívalo hrát na 1. Máje za úplatu do Kostelce a Vamberka. I v Sopotnici bývala oslava 1. Máje za účasti sousedních obcí. Na Blohonově zahradě byl "Tábor lidu". Pořadatel - Sociálně demokratická strana. Po r. 1960 (za Martince) doprovázela dechovka průvod od Orličanu ke kostelu. Autobusem se jelo do Ústí na manifestaci. Sopotnická dechovka byla jednou z několika kapel, které hrály v průvodu z Kerhartic (později od VÚB) na náměstí. Po r. 1989 byly oslavy 1. Máje zrušeny. Stejný osud potkal i sopotnické lampionové průvody (9.5.). Dechovka před školou zahrála pár pochodů, hasiči položili věnec k pomníku padlých. Následovaly naše a sovětská hymna. Několik básniček a projev předsedy MNV. Později kvůli silničnímu provozu se po položení věnce odešlo průvodem Poslaneckou ulicí k MNV, na vzpomínkovou slavnost. Nakonec Lidové Milice z Orličanu stříleli barevné světlice a dělobuchy - na Homolce. Hlavní dohrávka byla U Šafářů, kde měli muzikanti zaplacený guláš. Potom se hrálo a pilo - dlouho do noci! Hospoda nabitá k prasknutí jen bzuněla. Ještě zmínka o pohřbech, na kterých místní dechovka dlouhá léta hrála. Začněme hodně dávno. Kdysi hrávali na funusech dva muzikanti. Lidé zpívali a doprovázel je klarinet a flauta, nebo dvě horny. Těm se mezi muzikanty říkalo "smrtelnice". V Ústí nad Orlicí a okolí chodí hrát na pohřby v dnešní době skupina tří muzikantů. Kolegové je nazývají "Ruská trojka". Postupně hrávalo 5-6 hudebníků. Pohřby byly rozděleny do 3 tříd, podle majetnosti zemřelého. Pozůstalí zaplatili p. faráři, který se vyrovnal s kapelníkem. Třídy byly časem zrušeny a chodívala hrát dechovka s 10-13 muži, jak to známe dnes. Na pohřbech zažili muzikanti, i když to zavání černým humorem, spoustu veselých příhod. Jednou v zimě se čekalo na Křibě až přijedou saně s rakví od České Rybné. Mrzlo jen praštělo a fičel ledový vítr. Některým hudebníkům zachumlaným do kožichů zamrzly nástroje. Když kapelník odpočítal ozvaly se s bídou klarinety a dost. Křídlovák ve snaze začnout se do toho opřel ze všech sil. Jen to kviklo a navíc se milý muzikant - 5 -
smekl a natáhl jak široký tak dlouhý do závěje. Jen to žuchlo. Ostatní kolegové se dali do smíchu. I přes káravé pohledy p. faráře bylo po hraní. Jednou v Sopotnici na pohřbu lilo jako z konve. Muzikanti odehráli a začala v kostele mše za zemřelého. Všichni táhli do hospody a dva hudebníci si jeli něco zařídit. Asi po půl hodině se sešli u kostela. Varhany hrály - je to dobré, ještě je mše. Starší paní jdoucí z kostela se jich ptá: "Copak, hoši, tady děláte? "Čekáme na pochovávání" odpověděli. Paní se smíchem řekla: "Už je po všem, padal hrob a tak to pan farář přehodil". To bylo smíchu a poznámek od ostatních muzikantů v hospodě. Jindy v Dolních Libchavách p. farář mši naschvál zkrátil. Průvod již vycházel z kostela, když muzikanti teprve přibíhali z hospody. Oběhli kostel z druhé strany a klopýtajíce přes hroby se snažili hrát. Kdepak, byli tak udýchaní, že z nástrojů dostali pouze pár kiksů. Kapelník se tenkrát dost zlobil! V dnešní době se většina rozloučení koná v obřadní síni v Ústí nad Orlicí. Ubylo pohřbů i posezení po nich v hospodě, kdy muzikanti "umývali nebožtíkům nohy". Obsazení dechovky se v průběhu let mnohokrát měnilo. Připomeňme si muzikanty v roce 2002: Lubomír Langr - baryton, kapelník - Sopotnice Josef Javůrek - tenor - Libchavy Miroslav Hrnčíř - 1. křídlovka - Ústí nad Orlicí Jaroslav Záleský - 2. křídlovka - Sopotnice Josef Hradecký - Es klarinet - Sopotnice Bohouš Šalda - 1. B klarinet - Sopotnice Zdeněk Syrový - trombon - Sopotnice Dalibor Sejbal - Es trumpeta - Ústí nad Orlicí Karel Hanus - tuba - Choceň Zaskakovali: L. Vincenz - 1. křídlovka - Ústí nad Orlicí J. Šimek - tenor - Sruby V. Jareš - velký buben - Libchavy J. Švec st. - malý bubínek - Sopotnice J. Švec ml. - činele - Sopotnice - 6 -
Za celý rok 2002 hrála sopotnická dechovka pouze osmkrát. Přesto, že věkový průměr kapely je dnes dosti vysoký, polovina muzikantů je přespolní a těžko se někdy dávají dohromady, obliba kapely u starší generace zůstává. Mnoho akcí, na kterých účinkovala, by bez ní nemělo ten správný "šmrnc". Namátkou: Sto let hasičů v Sopotnici (1993), sto let hasičů v Českých Libchavách (1995), 2. Sraz muzikantů v Sopotnici (1997), Srazy rodáků v Hejnicích (1997, 2002) a další. Závěrem popřejme muzikantům mnoho zdraví, elánu, kapelníkovi pevné nervy a dechovce hodně dalších let účinkování v Sopotnici i okolí. Akord Všechno začalo v roce 1958. Českolibchavské svazáky doprovázel na různých výletech po vlastech Českých Bohouš Šalda se svojí nerozlučnou harmonikou. Při jednom z nich vznikl nápad založit kapelu a "AKORD" byl na světě. Zřizovatelem byla Osvětová beseda České Libchavy, vedoucím Bohouš Šalda. Na pravidelné zkoušky do klubovny ČSM v libchavské "Židovně" se scházeli členové souboru: Bohouš Šalda - klarinet, alt sax, harmonika, Standa Šalda - tenor sax, klarinet, Karel Lukesle st. - trubka, Josef Javůrek - pozoun, Jan Papáček - kytara, zpěv, Karel Skuček - harmonika, Václav Jareš - bicí, Zdeněk Vrána a Jarča Kotrbová - zpěv. Párkrát po začátku také František Vitouš - trubka, Josef Pejcha - trubka, Václav Stárek - bicí, Josef Šalda (otec Bohouše) - basa. Znělka Akordu, uvádějící všechny zábavy, byla "Stará lucerna". Růžové "švédské" košile tvořily uniformu. Starý zesilovač, dvě malé bedýnky na stěnu a mikrofon (srdíčko), používaný k hlášení v obecním rozhlase, byla aparatura. Na hraní se jezdívalo většinou autem českolibchavských hasičů, nebo hasičskými auty pořadatelů. Hrálo se hodně v Českých Libchavách U Groherů (hasičské schůze apod.). Na Bídě bývaly zábavy každou chvíli - Velikonoční, Májová, Kateřinská, Cecilská, Štěpánská a jiné. V Hejnicích Na Rychtě (stará hospoda) - tam čurali páni ve dvoře na hnůj. V Dlouhoňovicích bývala nádherná výzdoba. Při Posledních lečích to v sále vypadalo jako v lese. Hrávalo se na Žampachu, v Kameničné, U Jányšů (Džbán Libchavy), občas v Sopotnici (málo!), v Klopotech, - 7 -
Lichkově, pod Lanšperkem, v Orlickém Záhoří, Kunvaldě, Petrovicích i Žďáru n. Orl. Co štace, to nějaká vzpomínka. Jednou se hrálo na nádražáckém plese v Lichkově. Aby mohl odjet první ranní vlak, kterým měli jet muzikanti, museli cestující naložit nástroje, noty i některé hudebníky. Za to jim hudebníci, kteří mohli, vyhrávali až do Letohradu. Jindy nebyla doprava na Čaje do Klopot. Standa Šalda nastartoval traktor, na slámu rozprostřenou ve vleku se posadila kapela i s nástroji, a už se jelo. Problém byl jednou dostat se do Klopot na bál. Napadlo tolik sněhu, že museli muzikanti nechat auto v Říčkách a brodit se i s nástroji dolů do Klopot. Ráno do kopce to šlo hůř! Ovšem tenkrát byli mladí, toužili po hraní a dodnes na všechny příhody rádi vzpomínají. Přebolely i neshody s kapelníkem, kvůli kterým se obsazení Akordu často měnilo. Původní sestava vydržela asi 3 roky (do 1961). Šalda kromě vlastních aranžmá opisoval noty od kapelníka Touška z Chocně. Cena byla 10-60 Kčs za štim, podle stáří skladby. Akord několikrát vystupoval společně s jinými kapelami. V r. 1960 se souborem z Orličanu v Sopotnici (Jedlínský, Tichý, Růžička, Stárek a spol). V srpnu 1977 pořádal Sokol Sopotnice v hostinci Na Bídě "Karnevalové show". Hrál Akord za řízení Bohouše Šaldy a Meteor s kapelníkem Josefem Hradeckým. Pamětníci dodnes vzpomínají, k jak dobrému výkonu se obě kapely vyhecovaly. S Akordem zpívala Vlasta Šaldová. S bratrem Bohoušem účinkovali v otcově souboru několik let. S přijednaných to bývali muzikanti z Vamberka: Karel Rykala - trubka, kytara, Sláva Kouřil - trubka, baskytara, Fišer - trombon, Mirek Jahna - bicí, Jirka Krčmář (Skrovnice) - trubka, zpěv, ze Sopotnice - Milek Grund - bicí, tenor, Luboš Langr - pozoun, Fr. Vitouš ml. - kytara, zpěv. Hudební soubor Akord zanikl po smrti kapelníka B. Šaldy v roce 1983. Na hudebních pódiích Orlickoústecka a Rychnovska působil téměř 25 let. - 8 -
Gemma Hudební skupina Gemma vznikla v roce 1977. Za jejího předchůdce lze považovat skupinu Meteorit, která krátce působila v obci v šedesátých letech minulého století. Tehdy vystupovali při různých příležitostech a nejméně jednou v silvestrovském programu. Po čase se někteří z hudebníků Meteoritu sešli znovu a pokusili se založit novou hudební skupinu. Pokus to byl úspěšný. Zkoušet začali v únoru 1977 pod vedením Josefa Martince, v květnu téhož roku se pojmenovali "GEMMA" a v prosinci 1977 úspěšně zvládli kvalifikační přehrávky a mohli vystupovat veřejně. Ještě v témže měsíci vystoupili na Besedě s důchodci a v programu silvestrovské zábavy. Tam také zahráli k tanci. Za léta působení skupiny se v souboru vystřídalo mnoho hudebníků a často se měnila místa pro konání zkoušek. Bylo to postupně u Bušáků, v sále kina, na MNV, v malé místnosti nad kinosálem, ve stavební buňce, až si nakonec za přispění tehdejšího MNV vybudovali u protipožární nádrže vlastní zkušebnu. Od počátku do roku 1985 byla zřizovatelem skupiny OB Sopotnice. V roce 1985 se zřizovatelem stal MNV Hnátnice. Skupina tehdy hrála velmi často na tanečních zábavách, na plesech a to nejen v Sopotnici a nejbližším okolí, ale i v místech mnohem vzdálenějších. V prosinci 1986 si GEMMA připomíná 10. výročí svého trvání. Na oslavě se sešli současní i bývalí muzikanti GEMMY a zavzpomínali na těžké začátky, na úspěchy i nezdary, na to, jak si půjčovali peníze na zakoupení hudebních nástrojů, jak budovali zkušebnu, jak se často měnilo složení skupiny, když se děvčata vdávala a stávala se maminkami a místo nich bylo nutno sehnat nové muzikanty. Po roce 1989 dochází v kapele ke změnám jak v jejím složení, tak v repertoiru. Na posledním plese hrají v roce 1992 a pak se ze skupiny taneční stává "Vokálně-instrumentální skupina Gemma". Končí éra hraní na zábavách a plesech, začíná éra nová - koncertní. Dnes na koncertech Gemmy slyší posluchači v precizním provedení skladby J.S. Bacha, W.A. Mozarta, J.J. Ryby, Michny, Brixiho, Gounoda a dalších, ale také populární hity skupiny ABBA, Boney M a řadu jiných. - 9 -
Joeband Hudební skupina Joeband vznikla v roce 1994. Nebyla založena s úmyslem hrát na plesech či zábavách, ale jen příležitostně "k pivu", popř. na svatbách nebo narozeninách. Této myšlenky se také nikdy nevzdala. Název Joeband byl odvozen od křestních jmen dvou zakládajících členů - Josefů Martince a Vondráčka. Skupinu Joeband tvořili: Anna Vondráčková - housle Jan Kašpar ml. - kytara (1994-96) Josef Martinec ml. - kontrabas, kytara Josef Vondráček - akordeon, kontrabas Na veřejnosti skupina hrála poprvé 19.3.1995, a to v rámci možností poměrně úspěšně, takže od té doby začala být zvána na různá hospodská posezení i soukromé oslavy v blízkém i vzdálenějším okolí. Kapela se nikdy netajila tím, že nezkouší. Díky tomu byly písně spíše jen odehrané bez větších nápadů. Na druhé straně se zase skupině Joeband podařilo často "trefit do noty" nejrůznějším vrstvám posluchačů, a to zejména díky širokému repertoiru, který tvořilo bezmála 400 písní rozličných žánrů. Pokud to nebylo velikostí sálu nezbytně nutné, kapela nikdy nepoužívala aparaturu a hrála a zpívala, jak se říká, "na hubu". To bylo sice poměrně obtížné, ale v lokálech a malých sálech pro účastníky docela příjemné. Postupem času začalo být pro muzikanty (ač jen tři) velmi obtížné se sejít na sjednané akce, a to hlavně kvůli studiu na vzdálených školách (A. Vondráčková Brno, J. Vondráček Zlín, J. Martinec České Budějovice). Proto se skupina v roce 1999 rozhodla svoji činnost k 1. 1. 2000 ukončit. A jak řekli, tak udělali... - 10 -
Meteor V kolonce datum narození na "rodném listu" této kapely je uveden rok 1963. Otcem byl Josef Hradecký ml., který dal dohromady mladé sopotnické muzikanty a nacvičil repertoir. Křest si "H rytmus" odbyl na posvícenské zábavě U Šafářů. Následovala "Poslední leč" a silvestrovský program se zábavou U Grundů. Pod hlavičkou ČSM Sopotnice hráli: Josef Hradecký - klarinet, alt sax, Jaroslav Záleský - trubka, Jiří Bartoš - trubka, Zdeněk Syrový - pozoun, Petr Lžičař - kytara, Jirka Martinec a Pavel Langr (Záměl) - bicí, Jan Kašpar - zpěv. V r. 1964 dochází k prvním změnám. Přišli noví hudebníci: Dušan Koros - piano, R. Sychra, Sl. Čáp - kontrabas, Jan Prachař - bicí, Bohumil Grund - tenor sax, Eva Brožková - zpěv. Název kapely byl změněn na "Meteor". Během roku se odehrálo pár zábav a hlavně další "silvestr", který nacvičili S. Lžíčař a R. Sychra. Zřizovatelem se stal Orličan n.p. Sopotnice, který poskytl kulturní místnost u Čižinů na uskladnění nástrojů a zkoušení. Doposud bývaly zkoušky u Syrových, Lorenců, Sychrů, Grundů, v sále kina a na MNV. První kvalifikační přehrávky kapely byly v r. 1965 u Čižinů. Za předvedený výkon dostala hudba 35 %, což bylo napoprvé dost. Však se to náležitě oslavilo! Maximum v okresním měřítku bylo 50 %, poté následovaly krajské přehrávky. Pro informaci. Základní plat muzikanta byl tehdy 8,- Kčs/hod. Plus 2,80 Kčs (35 %) znamenalo 10,80 Kčs/hod. Z této částky se platila 8 % daň ze mzdy. Za odehraný osmihodinový ples to byla necelá stokoruna na muzikanta. Tak Meteor začínal. Přehrávky se konaly každé 2-3 roky, podle nařízení Okresního kulturního střediska. Počátkem sedmdesátých let uhrála kapela 50 % a při mimořádných přehrávkách v Jablonném nad Orlicí (1979) dokonce 80 %. Po roce 1980 byla procenta zrušena a kapely rozděleny do tří kvalifikačních skupin, podle předchozích výkonů. Předsedou přehrávkových komisí byl na ústecku dlouhá léta Fr. Uhlíř. Muzikanti mu přezdívali "Přehrávkový běs"! Součástí každých přehrávek byl test znalostí kapelníků z Všeobecné hudební nauky, Harmonie, Nauky o nástrojích, Instrumentace, Dějin hudby a předepsané administrativy vedení souboru lidových hudebníků. Kapelnický příplatek byl 30-100 % dle výsledku testu. Jedním slovem buzerace! V r. 1990 bylo zrušeno OKS v Ústí nad Orlicí a tím pádem i kvalifikační přehrávky. Roli zřizovatelů převzaly hudební agentury, ceny za hraní jsou smluvní. Pod - 11 -
500,- Kč za noc jde hrát dneska málokterý muzikant. Dnešní skupiny hrají v počtu 1-3 lidi. Kvalita muziky, kterou dřív každý člen kapely tvořil živě ("cejtím") je nahrazena technikou. Multifunkční klávesy se spoustou automatických funkcí, počítače, skladby připravené na disketách. Muzikanti starších generací říkají: "Nemá to duši." Vraťme se však k Meteoru. Šedesátá léta byla nejkrásnějším obdobím pro amatérské orchestry. Spousta melodických písniček snadno zapamatovatelných a s dobrými texty. Velké množství nejrůznějších tanečních zábav, plesů, dobře navštívených lidmi, kteří se chtěli bavit. V kapele se objevily nové tvář. Jana Palčisková (Vamberk) - zpěv, Jan Donneberger (Vamberk) - pozoun, zpěv, Karel Folk (Rviště) - tenor sax, Karel Faltus (Dolní Libchavy) - kytara, Jirka Mikulecký (H. Libchavy) - bas kytara, Jirka Motl (D. Libchavy) - bicí. V lednu 1964 hrál poprvé Meteor "venku" na Maškarním bále ve Lhotách. Pořádající ČSM dopravil autobusem hudebníky i spoustu mládeže ze Sopotnice. Kapela hrála na zesilovač "Made in Martinec". Po zapnutí se z něho začalo kouřit, jen vyšlehnout plameny! Joska Martinec pohotově přístroj opravil, produkce mohla začít. Od té doby má přezdívku "Pájka". Za zmínku stojí hasičský bál v České Rybné (1965). Navečer odjela celá parta hasičským autem. Ples se vydařil, končilo se po čtvrté ráno. V noci však napadlo tolik sněhu, že byla silnice nesjízdná. Po mnoha marných pokusech se muzikanti dovolali do Orličanu přes vambereckou Masnu. Čekání na hasičské auto si krátili hudebníci různými legráckami. Za klavírního doprovodu D. Korose se houpali na kruzích, bradlech, někdo pospával. Posléze se všichni vrhli do kuchyně, kde dojedli řízky a dopili zbytky kořalky. Pan hospodský klimbající u sporáku ani nenadával. Muzikanti jsou prý jako chrousti. Když se setmí, roztáhnou krovky a vyrážejí do světa. S návratem nikdy nespěchají. Stávalo se, že Meteor "táhnul" domů z hraní a místní věřící šli na nedělní mši. Hasičskými auty jezdila kapela hrát do poloviny sedmdesátých let. Bývala legrace, protože na korbě seděli muzikanti s nástroji a pokaždé spousta příznivců a fanoušků. Dnes už s úsměvem vzpomínají, co zažili hladu v chatě Na Vyhlídce (Vamberk) na silvestra 1967. Však taky hospodský šel po Novém roce do basy. Zloděj! - 12 -
Jednou ze Sloupnice odvážel hudbu Meteor totálně opilý šofér. Čekání na konec plesu si krátil popíjením v lokále. Hasičské auto,lehkomyslně zaparkované před hospodou, s vodou v chladiči, totálně zamrzlo. Celou cestu "vařil" a doplňoval vodu plátěným hasičským vědrem. V Sopotnici u kováře Lédra se tak nešťastně otáčel, že rozbořil plot. Opravu tenkrát uhradila kapela. Daleko nedojel. Z Ústí auto s roztrženým blokem pořadatelé odtáhli. Nebo jízda z bálu z Lukavice za Rychnovem. Zábava výborná - přes 500 lidí, jídla a pití co hrdlo ráčilo. Ráno muzikanti naložili, pohodlně se usadili a jelo se. Průduchem proudilo teplo od motoru na korbu (smrádek, ale teploučko - T 805). Za chvíli všichni spali. V Záměli, skoro doma, je probudil zoufalý výkřik: "Chlapi, průšvih, ztratili jsme melafon!" Rozdělili se na dvě party a po obou stranách silnice u příkopů se vraceli do Vamberka. Řidič jim zezadu svítil. Ztracený nástroj, který vypadl uvolněnou plachtou, se nenašel. Nástrojové obsazení Meteoru se lety ustálilo: alt sax, tenor sax, trubka, pozoun, kytara, bas kytara, bicí, zpěvačka, zpěvák (9 lidí). Nebylo snad sálu v širokém okolí, kde by kapela nehrála. V sedmdesátých letech byl průměr 40x za rok. V roce 1976 dokonce 53x! Někdy společně s jinými orchestry. např. s Akordem B. Šaldy st. na Bídě (Karnevalové show - 1970), v sokolovně ve Vamberku s kapelou Z. Potužníka při několika bálech ŽAZ Vamberk, v "Turecku" (Verměřovice) s orchestrem R. Borovičky z Ústí nad Orlicí, nebo na Přehlídce orchestrů v ústeckém divadle (1980). Co hospoda, to spousta vzpomínek. Nejen na úspěšně odehrané zábavy či naopak, ale také co bylo dobrého k jídlu a pití. Nejlepší svíčková byla v Bohousové, nejlepší řízky v Sopotnici U Šafářů a Černovíře, nejlepší vepřo knedlo zelo v Řetůvce. Řád "Upražené podrážky" by za nejhorší řízky určitě dostali kuchaři v hotelu Poprad (Ústí nad Orlicí) a Beseda (Ivančice). Vynikající byly Dobírky JZD. Třeba v Běstovicích. Tam se jedlo od večera do rána! A pití! Plzeňský Prazdroj se míchal s egyptským koňakem, Staropramen zase s albánským. Předseda družstva pobízel: "Chlapi, jezte a pijte, písek to zaplatí"! Na zdraví muzikantů se podepisovaly staré a zaprášené sály. V r. 1973 odchází ze zdravotních důvodů zpěvák J. Kašpar. Nahradil jej bratr kapelníka Jan Hradecký. Ze dne na den skončil bubeník Jan Prachař (1974), kterého vystřídal Láďa Pávek a později Karel Trampota. - 13 -
Odstěhoval se Honza Donneberger a místo něho nastupuje L. Langr na pozoun (1974). Mění se doprava muzikantů a nástrojů. Začalo se jezdit dvěma osobními auty, nejprve s jedním, později dvěma nákladními přívěsy. Skoro sedm metráků váhy veškerého vybavení bylo na jeden "courák" moc! Pro zajímavost: Když Meteor v r. 1963 začínal, vešel se jeho veškerý "vercajk" při převážení v Sopotnici na dvoukolovou káru, kterou p. Lžičař - pekař rozvážel svoje výrobky. Při účinkování kapely v rekreačním středisku n.p. Retex Ústí nad Orlicí v Pastvinách (1974), bylo dohodnuto s vedením závodu a ROH, že jejich ZV ROH bude novým zřizovatelem tanečního orchestru Meteor. Co slíbili, to dodrželi. Od Orličanu odkoupili zařízení orchestru - aparaturu a zánovní bicí soupravu. Z Retexu v Ivančicích převedli do Ústí klávesy Matador, na které začal hrát kapelník Josef Hradecký. Již příští rok (1975) měla kapela v Pastvinách první společnou dovolenou. Kromě nástrojů přivezli muzikanti svoje rodiny, a tak bylo veselo. Přes den se tatínkové věnovali dětem a manželkám, chodilo se na výlety, koupat do bazénu nebo přehrady, hrát volejbal. Večer hrál Meteor na terase, zpívalo se, povídalo i "volačo popilo". Hraní v Pastvinách na Retexácké 25, Společenský večer pro Retex v Ivančicích (Hotel Beseda), posezení pro důchodce v jídelně a MDŽ byly 4 akce za rok, které hrál Meteor pro svého zřizovatele zdarma. ZV ROH dle možností kupoval kapele nové nástroje (zesilovače, varhany Vermona aj.) a oblečení. Modrá saka se stříbrnou nitkou, šedé kalhoty, žluté košile a pruhované kravaty. Později zelené kalhoty a vesty. V Orličanu se hrávalo v tmavě červených brokátových sakách s černými límci a bílých rolákách. Nástroje a aparatura byly uskladněny v místnosti ZV ROH Retex Ústí nad Orlicí (u komína). Tam se také zkoušelo. Někdy byly zkoušky v jídelně a u Mikuleckých v Libchavách. Všechno bylo mnohem složitější, než kdysi v Sopotnici u Čižinů (zvláště doprava)! Možná proto se častěji střídali muzikanti v orchestru. L. Martince na trumpetu vystřídal Jirka Pecháček (Černovír), Karla Folka Milek Grund. Končí K. Trampota a za bicí usedá J. Mikulecký. V r. 1980 po odchodu Petra Lžičaře se vrací ke kytaře a skoro dva roky bubnuje Mirek Jahna z Vamberka. Po něm nastoupil Josef Felgr z Ústí nad Orlicí. Zpěvačka Jana Palčisková se vdala (1978) a u mikrofonu ji vystřídala Alena Paščenková z Ústí nad Orlicí. Po její svatbě zpívá s Meteorem Simona Kovářová z Libchav (1986-89). M. Grunda nahradil na tenor sax Bohouš Šalda ml. (1985). Bez náhrady - 14 -
přestal hrát L. Langr na pozoun (1982). Zároveň s ním i Jirka Pecháček. Na trumpetu se střídali: Karel Rykala (Vamberk), L. Vincenz st. (Ústí nad Orlicí), L. Vincenz ml., J. Mařík (D. Dobrouč), Mirek Hrnčíř (Ústí nad Orlicí). Po Jaromíru Flekrovi hráli bas kytaru: Bohouš Štěpánek (Žamberk), Ivo Karas (Dl. Třebová). Ti všichni byli pozváni na oslavu výročí kapely s názvem "25 let s Meteorem" 17. září 1988, do hostince U Šafářů v Sopotnici. Příjemného večera plného vzpomínání, povídání, hudby, zpěvu i tance se zúčastnilo 40 muzikantů s manželkami a spousta hostů. Zábava se protáhla do rána bílého. V plesové sezoně 1990 vystupují s Meteorem Lenka a Jarda Náglovi (zpěv, kytara). Po maškarním karnevalu v Dolních Libchavách v březnu 1990 skončil v kapele zakladatel Meteoru, jeho dlouholetý člen, kapelník, muzikant a zpěvák Josef Hradecký. Současně také jeho bratr Jan Hradecký. 11. března 1990 si zahráli Josef Hradecký, M. Grund a B. Šalda v pražské Lucerně. V největším klarinetovém orchestru na světě (1229 lidí) se pod taktovkou Felixe Slováčka hrál trojhlasně známý Šlitrův pochod z filmu Kdyby tisíc klarinetů Babeta. Kapelníkem Meteoru se stává Ivo Karas, baskytarista z Dlouhé Třebové. Kapela úspěšně hraje na starých i nových "štacích" další tři roky. V jubilejním roce 1993 Meteor "dohořel". Na nebi pop music našeho regionu "zářil" 30 let. Meteorit Meteorit je úlomek velkého METEORU, ohlásil konferenciér vystoupení nově vzniklé sopotnické big beatové skupiny, v silvestrovském programu roku 1966. Měl pravdu. Většina z členů skupiny se točila kolem tanečního orchestru Meteor, který začal zářit o tři roky dříve. S Meteoritem začínali: J. Martinec - kytara, zpěv, vedoucí, L. Martinec - kytara, zpěv, Petr Jedlínský - zpěv, Jan Hradecký - zpěv, Renka Diblíková - zpěv, Petr Lžičař - kytara, Standa Jaroměřský - tenorsax (občas). Na silvestrovské vystoupení je připravil vedoucí skupiny Josef Martinec - zkušený muzikant, zpěvák a odborník na slaboproud. Podle hospodských sálů, kde Meteorit účinkoval (Sopotnice a okolí), vypočítal a navrhl reproduktorové bedny s potřebným objemem - 15 -
(v litrech), aby všechny zmíněné prostory spolehlivě ozvučily. Do příštího silvestra (1967) byly vyrobeny. Muzikanti jim pro velikost a tíhu přezdívali "rakve". Pro informaci - když byly naloženy do nákladního prostoru "stejšny" (Š 1202), ještě třetina vzadu čouhala. Jejich stěhování byla "lahůdka". Po skončení Meteoritu byly umístěny za plátnem sopotnického kina a spolehlivě ozvučovaly promítané filmy. Repertoir Meteoritu tvořily hity předních českých zpěváků a zpěvaček. Pavla a Petra Nováka, Hany Pacltové, Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové. Oblíbené byly skladby od Beatles. Hrávalo se v Sopotnici a okolí. Mnohokrát na Bídě, na pravidelných Odpoledních čajích, vždy v neděli. Přes týden zde byla uložena aparatura a nástroje kapely. Jednou si kolegové v práci udělali legraci z kapelníka: "Josko, jestlipak víš, že hospoda Na Bídě vyhořela?" Celý den s ním v práci nic nebylo. Odpoledne vystoupil z autobusu na Bídě a honem za panem hospodským, jak je to s požárem a co shořelo. Pan Lukes se dal do náramného smíchu! Podobných historek bylo mezi muzikanty stále dost. Nezapomenutelné byly čaje v r. 1968. Narození prvorozeného syna kapelníka Martince slavila kapela se svými příznivci snad každou neděli (asi 3x). Někteří jedinci jeli přímo z nedělní zábavy v pondělí ráno do práce. To už hrál Meteorit v obsazení: Josef Martinec - kytara, zpěv, vedoucí Petr Lžičař - solo kytara Milan Ondráček - bas kytara Milek Grund - bicí Marie Pražáková - zpěv Jan Hradecký - zpěv Láďa Martinec - zpěv Krátká, ale plodná éra sopotnického METEORITU skončila na jaře roku 1969. - 16 -
Soptík V roce 1990 se po večerech začalo ozývat ze sálu sopotnického kina dunění baskytary, kaskády úderů bicích nástrojů a pronikavé tóny sólové kytary. Zkoušela nově vzniklá rocková kapela Soptík. U jejího zrodu byli: Jiří Švec - bicí (vedoucí) Radek Švec - baskytara Jan Kašpar ml. - 1. kytara Jiří Krčmář ml. - 2. kytara Josef Martinec ml. - zpěv Standa Vašátko - zvuk Zkoušelo se pilně a pravidelně. Na čarodějnice bylo první vystoupení v Bystřici - dohrávka zábavy po kapele Neon. V roce 1994 odchází ze skupiny J. Kašpar, J. Krčmář a J. Martinec. Kytaru začal hrát třetí z bratří Šveců - Josef. Do té doby hrál s libchavským Apexem. O zpěv se podělili - Radek sóla a Jirka s Pepou vokály. Pepa podle magnetofonu rozepisoval noty a harmonii. Jirka se věnoval anglickým textům. Repertoir byl většinou od skupin Kabát a Judasprie. Nástroje a aparaturu měli svoji. Bicí souprava Amati, kytara Ibanez, kombo Marshall. O zvuk kapely se staral Roman Král z Tutlek. Měl vlastní aparaturu a dovoz. Od roku 1994 se zkoušelo v chatě na Humparku. Po vojně v r. 1998 mění název kapely na ARUTON. Vystupovali doma i v okolí. V Sopotnici U Šafářů, ve Vamberku U Kapličky, v Hnátnici U Pstroužka, v Žamberku Na Kopečku, na Presích v Pekle, v Turecku (Verměřovice). Hráli a zpívali ve třech - Jiří, Radek a Josef Švecovi. Zkoušelo se také doma v garáži. Sousedé si však stěžovali na velký hluk! Lyžařská chata na Humparku byla lepší. Scházela se tam spousta mládeže, příznivců a obdivovatelek. Na místě dávali najevo, co se jim líbí a co ne. Často se při hudbě Arutonu tančilo. Postupně však musela radost z hudby ustoupit normálním životním starostem. Bratři Švecové začali podnikat, založili rodiny, dali se do stavění bydlení. V létě 2002 hráli hasičům v Záchlumí na Pouťové zábavě. V přírodním areálu se sešlo 160 lidí. Bylo to poslední vystoupení rockové skupiny Aruton (Soptík) po 12-ti leté existenci. Opravdu poslední??? - 17 -
Travex Vznik této sopotnické rockové skupiny je datován rokem 1990. Po sametové revoluci v roce 1989 se situace na hudebním poli uvolnila a kapely tohoto žánru se rodily jako houby po dešti. Zakládajícími členy Travexu byli: Stanislav Král - kytara, zpěv Miloš Cabalka - kytara Milan Kulhavý - bass kytara Miloslav Bušák - bicí, zpěv - vedoucí Stanislav Vašátko - zvuk Milan Morávek - světla Rocková hudba svou výbušností a strhujícím rytmem je oblíbena hlavně mladou generací. Také sopotnický Travex měl kolem sebe partu příznivců, fanoušků a fanynek. Chodili s nimi na zkoušky a samozřejmě na zábavy, kde skupina hrála. Zkoušelo se pravidelně jednou za čtrnáct dnů. Většinou v hospodě "U Šafářů". V průběhu let skupina zkoušela v "Baťovně", dále v bývalé místnosti LŠU. Hodně zkoušek se konalo v lyžařské chatě na Humparku. Ty byly podle pamětníků dost divoké! 22. září 1990 vystupovala kapela Travex poprvé. Samozřejmě v Sopotnici. Jak se říká na domácím hříšti. Následovaly hry po okolí. V Hnátnici, Libchavách či Žamberku. Nejvíce jich však bylo "U Šafářů". Travex měl natištěné vizitky a plakáty pro lepší styk s pořadateli. Ti vyplnili pouze kde a kdy kapela vystoupí. S rostoucí oblibou skupiny rostl počet účinkování. Potom však nastal zlom. Miloš Cabalka začal podnikat a na muziku neměl čas. Milan Kulhavý, bass kytarista se odstěhoval ze Sopotnice. Odchod dvou klíčových hráčů byl jedním z důvodů, proč rocková skupina Travex v roce 1995 svoji činnost skončila. Na podzim roku 2002 vystupovala v hostinci "U Šafářů" přední česká rocková skupina Garáž. Vystoupení zvučil Standa Vašátko, zvukař bývalého Travexu. Po této produkci neoficiálně prohlásil, že se uvažuje o návratu Travexu na hudební pódia, jakýsi "come back". Fanoušci by to jistě uvítali. Za hospodou "U Šafářů" byl vybudován přírodní areál pro pořádání tanečních zábav. V letních měsících zde vystupují známé rockové skupiny. Případná účinkování Travexu by sobotní večery jistě zpestřila. - 18 -
Jazzový klub Tímto názvem nebyla pojmenována kapela, ale skupina mládenců, fandících folkové a rockové muzice a všemu, co se vymykalo uniformovanosti a šedi života sedmdesátých let. Začněme však od začátku. V r. 1971 vznikla v Praze Jazzová sekce. Sdružení, které mělo dosti širokou oblast zájmů. Pořádání výstav umělců, pravidelné Pražské jazzové dny, jazzové a rockové koncerty. Vydávali vlastní bulletin. Odbočky tohoto seskupení vznikaly po celé republice V Sopotnici byl utvořen v roce 1975 Jazzový Klub (JK). Hlavním iniciátorem byl Láďa Hynek, ke kterému se přidali Petr Jůva a Jirka Musil. Měli vlastní členské legitimace a kulaté razítko. Uprostřed byl nápis JAZZ a ve vnějším mezikruží JUHY (Jůva, Hynek) a tajemná zkratka M.P.Č.F. (Musil, Pešek, Čech, Felkl). Činnost klubu byla velmi pestrá. Půjčovali si mezi sebou v té době zakázané knížky o anglických letcích, jezdili stopem na trampy a folkové festivaly po celé republice. Pořádali diskotéky v Sopotnici a okolí. V Agitačním středisku seznamovali mladé posluchače s novinkami folkové a rockové hudby. Na koncert v hostinci U kostela pozvali rockovou skupinu Rotace z Hradce Králové. Některé akce v Sopotnici navštívili i výrazné osobnosti folku a rocku: Petr Lutka, Vladimír Merta, Pepa Nos. Bohužel se zde objevovali i nevítaní návštěvníci - příslušníci StB. Veškerá činnost vyvíjená Jazzovou sekcí i Jazzovými Kluby byla trnem v oku tehdejší vládnoucí strany (KSČ). Sedmdesátá léta minulého století byla obdobím přísné normalizace. Byla však i obdobím literárního a hudebního undergroundu, protože mnoho akcí se pod tlakem vzniklé situace pořádalo ilegálně. Utajte však diskotéku, kde se sejde několik desítek vlasatých mládenců ("Mániček"). Občas se to podařilo na Žampachu, kde se scházeli členové JK a pořádali načerno diskotéky. Hostinský Karel Kalousek měl pro mladé pochopení a nechával je v hospodě i přespávat. Všechny akce probíhaly v klidné atmosféře a nikdy se nestalo, že by se v hospodě něco ztratilo. Zprávy o pořádání setkání se šířily ústně, plakáty by je prozradily. Členové sopotnického JK jezdívali pravidelně na koncerty rockové hudby po okolí (Častolovice, Rokytnice), ale také do pražské Lucerny, kde vystupovaly skupiny Modrý efekt, Collegium Musicum, - 19 -
Abraxas, ETC aj. Navazovali známosti a sbírali zkušenosti, protože chtěli v Sopotnici uspořádat velký rockový festival s účastí předních kapel. MNV jim akci povolil pod podmínkou klidného a slušného průběhu. Festival se však nekonal. Pražská Jazzová sekce byla režimem zrušena a zakázána. Její představitelé Karel Srp a Joska Skalník byli v r. 1986 odsouzeni k nepodmíněným trestům za "nedovolené podnikání"! Vyslýcháni byli i členové JK Sopotnice. Vše se obešlo bez trestu, domluvou a slibem ukončení činnosti v polovině osmdesátých let. Pokud jim čas dovolí, sejdou se bývalí členové a vzpomenou na "bohatýrská" léta JK v Sopotnici. - 20 -