Jak nás Anetka vzala na Malši 25.7. - 2.8. 2015 V sobotu ráno jsme se všichni nasnídali, oblékli, maminka s tatínkem vše dobalili a nastal čas vše naložit do auta a že toho bylo na týden pod stanem v divočině hodně. v té době jsme si ještě neuměly představit, co to znamená dovolená v divočině, pod stanem už jsme s Anetkou byly, ale říkala, že na Malši to bude úúúúplně jiné a měla pravdu. Když se vše naložilo do auta, tak jsme nasedly i my k Anetce a vyrazili jsme všichni na dlouhou cestu.
Asi po 3 hodinách jsme dojeli na místo. My si myslely, že tam už je konec, zastavili jsme totiž u bílého domku na samotě hned vedle lesa, ale Anetka říkala, že tady jen přeložíme věci z auta na valník a hodný pán z domku nám to odveze dolů k řece do lesa a tak že my budeme muset ještě dojít.
Cesta byla dlouhá, ale Anetka nás celou cestu nesla, tak jsme si křidélka neunavily. Na místo jsme dorazily chvíli před traktorem, tak jsme se šly přivítat s řekou Malší a Anet hned vyzkoušela, jaká ta voda v ní teče a zda se v ní bude dobře koupat. Když dorazil traktor, tak se vše z valníku vyložilo a začal se budovat tábor, všichni museli pomáhat, protože práce bylo hodně, museli jsme postavit stany pro všechny, udělat kuchyň, aby bylo kde vařit a další takové věci.
V neděli den začal tím, že jsme s Anetkou a maminkou rozdělaly oheň, aby bylo kde si uvařit čaj, upéct topinky a rozpéct housky k snídani, to byla ale dobrota taková čerstvě rozpečená houska na ohni s máslem. Protože bylo krásně, tak jsme si den užívaly ve i u vody.
Dokonce nás Anetka svezla na jejím člunu, aby pak i ji táta na člunu povozil.
V pondělí jsme opět s maminkou a Anetkou rozdělaly oheň, aby se mohla připravit snídaně. Dopoledne si pohrály chvíli v lese, Anetka se na začátku bála, aby se nám v lese nelíbilo tak, že bychom uletěly na strom a už se nechtěly vrátit, ale protože jsme Sovičky školkové, tak jsme věděly, že se vrátit musíme, protože by pak děti ve školce byly smutné a i nám by se určitě za chvíli stýskalo po nich. Pak už byl ale čas uvařit oběd a tak jsme se z lesa přesunuly poblíž ohniště, ale protože jsme se bály, aby nám nezačala hořet peříčka, tak jsme se radši držely o něco dále, ale Anetka s přípravou oběda pomáhala a hlídala, aby se nic nepřipálilo, ale i to, zda oheň dobře hoří a je dostatek dřeva, aby bylo čím přiložit. O Odpoledne zase svítilo sluníčko a tak jsme opět řádily kolem Malše i v ní.
K večeři bylo grilované maso a to byla mňamka a jak bylo výborné, když už jsme měli všichni hlad, olizovat alobal, který se z masa sundal, ale maso je ještě muselo opéct. V úterý jsme se po snídani vypravili a vyrazili na výlet, tentokrát to byl výlet autem, tak nás nejdřív čekala cesta do kopce asi 3 km dlouhá k autům, ale Anetka nás zas vzala do batůžku.
Autem jsme jeli jen chvíli a cestou nám maminka prozradila, že jedeme do Exotické ZOO Dvorce u Borovan.
V ZOO se nám moc líbilo, viděli jsme medvědy, tygry i bílé tam mají, vlky, lvi, ale i kozy, mývala, želvy a další zvířátka. Cestou zpátky ze ZOO nám tatínek pověděl, že až zaparkujeme, tak se ještě nevydáme na cestu dolů ke stanům, ale ještě se zajdeme podívat na místní zříceninu hradu Pořešín.
Po úterním výletě jsme ve středu lenošily a zůstaly jsme dole u řeky, bylo krásně, tak jsme si užívaly letního koupání a blbnutí ve vodě. Anet si třeba povídala s rybičkama :-). Ve čtvrtek přišel čas na další výlet, tentokrát ale pěšky, Anetka nás opět vzala na záda do batůžku a vyrazili jsme, cestou jsme museli překonat různé překážky jako přejít po skále, projít houštím, překonat spadlé stromy a tak podobně.
Jednou z dalších překážek bylo překonání řeky, potřebovali jsme se dostat na druhý břeh a jaké bylo naše překvapení, když jsme došli k malé lanovce, to bylo pane krásné, jet jen kousek nad řekou. Výlet to byl dlouhý, cestou jsme se stavili na oběd a na nějaký ten odpočinek a návrat do tábora byl až za tmy.
V pátek byl opět čas odpočinku po takovém náročném výletě, tak jsme si hrály v lese a koupaly v řece. Večer se zase dělalo maso na ohni, ale tentokrát už jsme přihlížely i my dvě blíž ohni, už se z nás za ten týden staly sovy zálesáci a překonaly prvotní strach a celou tu dobu vše kontrolovaly. Dokonce jsme i pomáhaly s točením, aby se maso nespálilo :-). Za to jsme i s Anetkou ochutnaly.
Večer jsme ještě poseděly u ohně a pak už šly za tmy spát do stanu. Malšínky V sobotu jsme si dopoledne pohrály v lese a vykoupaly se a odpoledne jsme se ještě jednou šly podívat na hrad Pořešín, opět jsme to tam s Anetkou a ostatními prolezly. V neděli se hned po snídani začalo balit, protože v 11 přijel traktor, naložilo se vše na valník a odvezl nám to k autům, pak už se vše jen naložilo do auto a vydaly jsme se zpět do Prahy. Na Malši se nám moc líbilo, byla to změna být týden v lese, ale už i my jsme se těšily, až se vrátíme do školky a budeme Vám vše vyprávět. Úplně jsme se zapoměly zmínit, že jsme v Malši sbírali modré kamínky, kterým všichni říkali Malšínky, ale pak nám maminka říkala, že to nejsou kamínky, ale struska ze skláren, která tam kdysi proti proudu byla. Vaše Hůla a Adélka s Anetkou