Strom v betonu Kdysi byla naše krajina pokryta převážně lesy. Ačkoli kdysi stromy byly téměř všude, dnes jim v našich městech necháváme jen vyhrazená místa nebo se jich snažíme pod různými záminkami zbavit. Přitom zeleň má ve volné krajině i ve městě nezastupitelnou roli. Každý strom ovlivňuje klima ve svém okolí a v konečném důsledku i na větším území tím, že zvyšuje vzdušnou vlhkost a snižuje teplotu. Proto je nám za horkých letních dnů ve stínu tak příjemně. Zeleň zadržuje vodu a může tak zmírnit pro člověka nepříznivé dopady povodní. Kořeny stromů také mechanicky zpevňují půdu, která pak není tak rychle odplavována. Zeleň má také význam jako filtr zachytávající prach a příznivě ovlivňuje i množství přízemního ozonu. Takto bychom mohli vyjmenovávat ještě další důvody, proč se nám vyplatí si kolem sebe udržovat dostatek zeleně. A jeden pádný důvod nás jistě napadne hned, stačí mít otevřené oči. Lesy hezké republiky Každý si jistě rád vyrazí na výlet do lesa. Kromě funkce rekreační a estetické má ovšem každý les také funkci ekologickou. Ekologická stabilita a funkce lesa závisí na jeho druhové a věkové skladbě. Monokultura (porost tvořený jedním druhem rostliny) vytváří prostředí s nižší biodiverzitou, je náchylnější k působení škůdců a chorob. Půda v ní je také náchylnější k erozi. Smrková monokultura zadrží daleko méně vody než smíšený či listnatý les. Po jehličí voda steče jako po střeše, zatímco na listech se jí zadrží více a půda v listnatém lese je účinnější houba k zadržení vody. To má zásadní vliv na průběh povodní, je velký rozdíl v tom, zda srážková voda rychle odteče do řeky či je hned ve větším množství zadržena. Stroj na výrobu pohody S každým pokáceným stromem se tedy připravujeme o jeden dokonalý přírodní stroj na výrobu fyzické i psychické pohody. A spoustu jiných druhů organismů připravujeme o podmínky k životu. Mysleme na to, až zase někdy budeme chtít nastartovat motorovou pilu! Žádné zařízení, které by mělo tak velký účinek a příznivý vliv na městské klima, člověk nedokázal vymyslet. Přesto se ke stromům leckdy chová tak, jako by je nepotřeboval. Nejen dřeviny, ale i zatravněné plochy mají příznivé dopady na prostředí, v němž žijeme. Nejen že se v takovém prostředí lépe žije nám i jiným živočichům, ale půda osetá travou je méně náchylná k erozi a je schopna zadržet více vody, která by po asfaltu či betonu rychle stekla do řeky či do kanálu. Aby zeleň plnila všechny tyto pro člověka prospěšné funkce, je třeba vybírat takové druhy, které jsou schopny v daném prostředí přežít. V praxi se často stává, že jsou ve městě vysazeny dřeviny, které během krátké doby uhynou vlivem nevhodného stanoviště a třeba i dobrou vůlí motivovaná výsadba tak ztrácí svůj smysl. Jeden strom poskytuje útočiště řadě druhů organismů vyprodukuje asi 1000 litrů kyslíku za den (člověk za stejné období spotřebuje asi 300 litrů) odpaří za horkého dne až 400 litrů vody sníží teplotu ve svém okolí o 3 6 C pohltí 6 kg oxidu uhličitého za rok během léta zachytí 12 kg oxidu siřičitého za rok přefiltruje až 27 kg škodlivých látek foto: Stock.XCHNG foto: Internet Guerilloví zahrádkáři Český masakr motorovou pilou Ačkoli výše zmíněné příznivé vlivy zeleně nemůžeme zpochybnit, neumíme svou zeleň patřičně chránit. Problémem v České republice zůstává nedostatečná opora pro ochranu dřevin rostoucích mimo les v právních předpisech. Tyto právní předpisy jsou navíc často porušovány a ohýbány ve prospěch těch, komu dřeviny překáží při realizaci stavebních či jiných záměrů. Stromy tak musí často zbytečně ustupovat megalomanským stavbám nebo naší posedlosti bezpečnou rychlou jízdou po silnicích. Jsou také často káceny pod záminkou ohrožení pádem nebo narušení statiky stavby svými kořeny. Nechvalně známou českou tradicí je také likvidace nepohodlných dřevin jejich záměrným poškozením vedoucím k jejich postupnému odumírání a následnému pokácení. Řešení: 1.,, 2. 4. 1. Strom ve svém okolí ovlivňuje klima snižováním vzdušné vlhkosti a snižováním teploty šíří dobrou náladu poskytuje stín Kolik litrů kyslíku může vyprodukovat jeden strom za den? 10 100 1 000 2. 4. Zatravněná plocha zrychluje odtok vody lépe zadržuje vodu pohlcuje hluk Listnatý les zadrží více vody než jehličnatý tvoří smrky, jedle a borovice se v ČR nevyskytuje Nejde o žádné poulični gangy válčící o území pro své zahrádky, jak by se možná mohlo zdát. Naopak, svou touhu zkrášlovat prostor květinami a jinou zelení realizují ve veřejném prostoru. Po nocích tajně sází květiny nebo i stromy na zanedbané a neudržované plochy, někdy za sebou zanechávají celé záhony a o ty se pak i starají. Guerrilové zahradničení je mimo jiné formou vyjádření pocitu nedostatku zeleně v městském prostoru a nesouhlasu s jeho neefektivním využitím. Tajní zahrádkáři se zaměřují na opuštěné kousky půdy, nejčastěji ty, které jsou ve vlastnictví státu. Jedním z hlavních cílů je vložit do krajiny, která nás obklopuje, nový smysl. Sází ovocné stromky, zeleninu i okrasné rostliny. Nicméně hlavní důraz je na rostlinách užitkových časem si tak možná na procházce parkem budeme moci utrhnout meruňku nebo pár třešní. Ačkoli se jedná v podstatě o nelegální činnost, nejsou většinou takové zásahy nijak tvrdě postihovány. Pokud se ale chcete stát guerillovým zahrádkářem či zahrádkářkou, raději se poraďte se zkušenějšími a vysazujte jen původní druhy, které nenaruší životní prostředí v daném místě. foto: Ekolist zkuste zasadit strom, nejlépe takový, který se na daném místě přirozeně vyskytuje, přirozený výskyt zjistíte v mapě potenciální přirozené vegetace nebo na odboru životního prostředí svého obecního úřadu zapojte se do aktivit ekologických organizací, které se věnují ochraně zeleně při plánování zahrady se zkuste vedle estetických měřítek řídit také podle ekologických funkcí Lepší jeden strom než deset doktorů zajímejte se o záměry kácení dřevin ve svém okolí, informace získáte na Vašem obecním úřadě na zahradě si zkuste vysadit živý plot, kromě funkce plotu bude ve svém okolí vytvářet i příjemné prostředí nebuďte lhostejní k poškozování zeleně a při zjištění takového jednání kontaktujte příslušný městský úřad
Země pestrá, domov můj Představte si planetu, kde rostou všude stejné stromy, na lukách kvetou květiny stejných barev a když vyrazíme s partou naprosto stejných kamarádů na procházku do lesa, prohání se po něm stejná zvířata jedno k nerozeznání od druhého. Bavilo by Vás na takové planetě žít? My naštěstí žijeme na Zemi. Všude se po různobarevném asfaltu a dlažbě prohání auta nejrůznějších tvarů a barev a vypouští do vzduchu pestrou směs plynů. Na nedostatek pestrosti si tedy rozhodně nemůžeme stěžovat. Jak je to ale s rozmanitostí biologickou, tedy s biodiverzitou? Co to vůbec je? K čemu je dobrá? A proč ji vlastně chránit? Biodiverzita je rozmanitost mikroorganismů, rostlinných a živočišných druhů i jejich genů a diverzita ekosystémů. Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekosystémem může být prales, jezero, ale i pole, louka, zahrada, park nebo rybník. Rozlišujeme tedy ekosystémy přírodní a umělé. Pestrost druhů samozřejmě úzce souvisí s pestrostí biotopů. Biotop je stanoviště, kde daný biologitcký druh žije, tedy soubor abiotických i biotických faktorů prostředí, vztahující se k danému druhu či společenstvu. Biotopem může být vlhká louka, listnatý les či suché vřesoviště. Lepší etika v hrsti nežli účel na střeše Kdybychom si uvědomovali unikátní pestrost rostlinných a živočišných druhů a význam, který má každý z nich sám o sobě, nemuseli bychom možná problémům souvisejícím s poklesem biodiverzity vůbec čelit. Kromě závažného etického rozměru člověkem způsobeného snižování biodiverzity má její pokles i řadu ryze praktických dopadů. Snižováním biodiverzity se snižuje dostupnost tzv. ekosystémových služeb. Prakticky to znamená, že se snižuje funkčnost ekosystémů, které člověk potřebuje k životu. Např. vymizení hub a bakterií rozkládajících organické zbytky v půdě a následné snížení úrodnosti půd může ohrozit zemědělskou produkci. Snížení diverzity hmyzu může zase ohrozit opylování hospodářských plodin. Z přírody pochází například také řada surovin pro výrobu léků. Přitom užitečnost některých organismů nám zatím není známa a řada druhů je vyhubena dříve, než je stihneme objevit. Kytky čekají na vlak? I když to tak na první pohled nemusí vypadat, i ve městě je příroda stále přítomna. Na místech, kde bychom je nečekali, často najdeme velmi zajímavé druhy. Zdánlivě nevzhledné a zanedbané místo může být útočištěm řady vzácných druhů rostlin a živočichů. Zejména opuštěné železniční náspy zvyšují biodiverzitu města a navíc podporují migraci druhů. Jejich liniový charakter totiž dovoluje rostlinám snadné šíření a železniční trať má dobrý kontakt s okolní krajinou. S přírodou tedy ve městě nemusíme vůbec bojovat. Neznamená to nechat prorůstat dláždění, ale chránit si zelené plochy a počítat s novými při dalším rozvoji města. Každý má právo na kvalitní životní prostředí a málokdo si pod tímto pojmem představuje sterilní betonový dvůr. Řešení: 1. 2. 4. 1. Biodiverzita je diverzní akce na podporu biopotravin členka klubu přírodních potápěčů Zita rozmanitost biologických druhů 2. Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí systém třídění a recyklace odpadu stavebnice pro děti ekologů Biotop je nejvyšší stupeň klasifikace biovýrobků stanoviště biologického druhu přírodní palivo do kotle 4. Invazní druh společník důstojníka v průběhu vojenské invaze biologický druh s vysokou schopností šíření vytlačující druhy původní biologický druh vyskytující se ve váze Není pestrost jako pestrost Ochrana druhové pestrosti samozřejmě neznamená její umělé zvyšování tím, že vysadíme do přírody nové nepůvodní druhy nebo je tam necháme šířit. Ty nám mohou naopak způsobit značné problémy, zvláště jedná-li se o tzv. druhy invazní, které se nekontrolovaně šíří a vytlačují druhy původní. Z rostlinných invazníků jmenujme například bolševník nebo křídlatku, z živočichů například norka amerického či psíka mývalovitého. foto: wikimedia Biodiverzita je když Vítejte mezi klony! tuto výstavu pro vás připravilo NESEHNUTÍ svoboda ~ zodpovědnost ~ angažovanost Nevládní nezisková organizace NESEHNUTÍ vznikla v roce 1997. Realizuje projekty, jejichž smyslem je zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů, vzdělávací aktivity v oblasti zásadních společenských témat, ochrany životního prostředí, lidských práv a rovných příležitostí žen a mužů. Cílem všech našich aktivit je ukázat, že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především zdola. Od aktivních lidí, kteří se zajímají o dění okolo sebe, od lidí, kteří jako nedílnou součást své svobody vnímají i podíl na zodpovědnosti za život na naší planetě.
Betonu až na půdu Význam půdy lze odvodit už z názvu naší planety Země (země půd. Celý pozemský život je na půdě závislý. Centimetrová vrstva půdy se s ohledem na místní podmínky tvoří až 500 let. Prvotní civilizace půdu velmi uctívaly. Dnes dokáže stavební firma tuny půdy odvézt ze stavebního pozemku za pár dní. Ochrana půdního fondu Zemědělský půdní fond (ZPF) není fond zemědělských produktů uložených na půdě, ale to, co nám dovoluje si případně takové zásoby vytvořit. Jak se píše v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Tvoří ho všechny zemědělsky využívané pozemky. Půda není jen základnou pro pěstování toho, co chceme sníst my, ale i pro půdní organismy, jejichž potravou jsou organické zbytky v půdě. Na první pohled neviditelné půdní organismy, tzv. edafon, tak hraje klíčovou roli v tvorbě živin, a významně se tak podílí na úrodnosti půdy. Není tedy třeba dlouze vysvětlovat, že zemědělský půdní fond je třeba účinně chránit. foto: Josef Jelínek Z betonu obilí neroste Každý den přijde Česká republika o 15 hektarů zemědělské půdy. Na jednom hektaru lze přitom za rok vypěstovat např. čtyři tuny obilí. Oněch 15 hektarů denně se většinou změní na zpevněné plochy, na kterých pochopitelně už nikdy obilí nevyroste. Na takto zkultivované půdě naopak velmi dobře rostou například nákupní centra. Sídelní kaše místo bramborové Do polí a luk se stále více rozlévají sídla ať už v podobě tzv. satelitních městeček, průmyslových zón či nákupních parků. Tento fenomén bývá označován urban sprawl (doslova rozvalování města ) či sídelní kaše. Kromě záboru cenné zemědělské půdy si vařením této kaše také esteticky znehodnocujeme krajinu a naše sídla, zbytečně si prodlužujeme cestu domů, vylidňujeme centra měst, způsobujeme si mnohé dopravní komplikace a dusíme se výfukovými plyny. foto: Lucien Peychev Zasaďte se! foto: archiv MŽP Co může každý z nás udělat pro zlepšení této situace? Rozhodně není třeba bourat dům a začít na jeho místě pěstovat ředkvičky. Stačí se zajímat o dění ve svém okolí a aktivně se podílet na rozhodování např. o tom, jestli se plánované velké stavební záměry budou odehrávat na zelené louce nebo se využijí tzv. brownfields (opuštěná území s rozpadajícími se obytnými budovami, nevyužívané dopravní stavby a nefunkční průmyslové zóny). Při nové výstavbě je třeba respektovat platný územní plán, na jehož tvorbě či změně se máte možnost podílet. Můžete také více tlačit na své zastupitele a dát jim najevo, že nám rozvoj našeho města či obce není lhostejný a chceme se na jeho plánování aktivně podílet. Radnice by měla sloužit svým obyvatelům. Rozvoj města by tedy neměl být plánován podle komerčních záměrů developerů, ale v souladu s potřebami jeho obyvatel a za jejich aktivní účasti. Řešení: 1., 2.,,, 4. 1. Zkratka ZPF znamená zlínští přátelé filatelie zasychající pouštní fíkus zemědělský půdní fond Sídelní kaše je rychlé územní rozšiřování sídel strava personálu správy budov směs velkoměsta a vesnice 2. Edafon je poskytovatel telekomunikačních služeb soubor organismů v půdě známá punková kapela 4. Pojem brownfields označuje nefunkční průmyslové zóny pole s typem půdy hnědozemě nadměrně hnojená pole Půda jsi a v půdu se obrátíš Obraťte se na své zastupitele a poslance a žádejte aby: zemědělské plochy nebyly územním plánem určovány k výstavbě podporovali vznik a udržení menších obchodů ve městě místo hypermarketů na polích vytvářeli podmínky pro opětovnou zástavbu brownfields a podporovali ji jako alternativu k zástavbě volných ploch
Krájená krajina Barokní kaplička a jaderný chrám Slovo krajina prošlo v historii poměrně výrazným posunem významů. Ve 14. století se tak říkalo vnějšímu okraji státního útvaru, na jeho konci už územní jednotce tento význam dodnes přetrval např. ve slovenštině. Postupně se dostává do popředí hledisko utváření a členitosti prostoru. Ovšem stav krajiny zůstává bohužel v myslích části společnosti stále někde na okraji. K tomu, abychom se cítili dobře, ale nepotřebujeme jen dobré vztahy se sousedy. Důležité je také to, jak se nám v našem domově bude líbit. V krajině je pro nás tedy kromě ekologických funkcí důležitý také její ráz. Živá kulisa Krajinný ráz je přírodní, kulturní a historická charakteristika místa či oblasti. Je dán specifickými rysy a znaky, které vytvářejí její rázovitost odlišnost a jedinečnost. Zahrnuje v sobě tedy nejen charakteristiky přírodní (tvar povrchu, vegetační kryt, utváření krajiny vodními toky apod.), ale i kulturní a duchovní rozměr krajiny. Krajinný ráz je zkrátka to, co vnímáme, když se díváme na barokní kapličku pod zalesněnými kopci nebo na chladící věže jaderné elektrárny v aleji vedení vysokého napětí. Krajinu můžeme chápat čistě technicky jako strukturovaný prostor. Z pohledu člověka se může zdát, že je to pouhá kulisa lidských životů. Krajinu je ale třeba chápat také jako ekologický systém, jako společný prostor či domov různých biologických druhů, které spolu sdílejí společné zdroje a navzájem se ovlivňují. Vývoj fragmentace krajiny dopravou 1980 2005 oblasti nefragmentované hranice krajů Během let 1980 2005 klesl podíl nefragmentované krajiny v ČR z 81 % na 64 % rozlohy státu (obr. a, a průměrná velikost oblastí nefragmentovaných dopravou se zmenšila z 307 na 218 km2. Podíl nefragmentovaného území by podle prognózy dále klesal až na 53 % v roce 2040 (obr. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2009 Člověk je jedinečný mimo jiné i tím, kolika rozličnými způsoby si umí prostředí pro svůj život znehodnocovat. Krajinu umíme okořenit skládkou odpadů, naředit sídelní kaší (viz panel Betonu až na půdu) a opentlit dálnicí přes chráněné území. Umíme ji také zcela zničit povrchovými uhelnými doly. Krajinný ráz si však umíme poškozovat nejen veřejně prospěšnými stavbami a těžbou, ale i zcela soukromě. Rozhlédněme se někdy po našem venkově. Stavíme domy městského typu, které se do venkovské krajiny nehodí a zvýrazňujeme je fasádami pronikavých barev. Kolem cest si místo stromů vysazujeme billboardy a reklamami a poutači si zamořujeme i veřejné prostory měst. Tomu všemu se říká vizuální znečištění. Jelen v autobuse? Stejně jako my i ostatní živočišné druhy se potřebují přesunovat z místa na místo. A protože živočichové autobusem zpravila necestují a většina z nich chodí pěšky, potřebují průchodnou krajinu. I proto byl v roce 1992 v Brně vymyšlen* a posléze i právně zakotven územní systém ekologické stability ÚSES. Jak říká zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je to vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Skládá se z biocenter, ostrůvků propojených vzájemně biokoridory, cestami umožňujícími živočichům nerušený pohyb mezi nimi. Pohyb živočichů však zdaleka není jedinou funkcí ÚSES. Územní systém ekologické stability je především jakási zelená kostra krajiny tvořená relativně stabilními částmi krajiny a umožňující zachování biodiverzity v jinak člověkem pozměněné krajině. Může být i cenným poskytovatelem již zmíněných ekosystémových služeb (viz panel Země pestrá ). Les vedle pole může být domovem dravců, kteří nám mohou posloužit jako hlídači úrody před různými druhy hlodavců. Meze porostlé zdánlivě neužitečným křovím zase brání větrné a vodní erozi půdy, a tedy její trvalé ztrátě. * Je smutným paradoxem, že ve městě, kde ÚSES vznikl, bylo dosud realizováno pouze jediné biocentrum (stav v roce 2010). Obraťte se na své zastupitele a poslance a žádejte aby: prosazovali šetrnější výstavbu dopravních staveb s ohledem na prostupnost krajiny podporovali hospodaření šetrnější k životnímu prostředí podporovali tvorbu ÚSES a počítali s ním i při plánování sídel prosazovali důsledněji ochranu krajinného rázu Zajímejte se o svou krajinu ať už ve městě nebo na venkově. Spolu s přáteli můžete zachránit kapličku, alej, cestu Existují nadace, které vám mohou náklady na péči o krajinu pomoci zafinancovat. Krajinné krájení Ukrojíme-li si koláč a kus ho sníme, bude ho nám nebo někomu jinému kus chybět. To není žádný převratný objev. Přesto si to moc nepřipouštíme a krajinu krájíme, jak nás napadne, bez přemýšlení o tom, co tím jí a zároveň i sobě způsobujeme. Rozdrobujeme původně stejnorodé části krajiny na čím dál menší kousky převážně stavbou silnic a dálnic, dále také výstavbou na okrajích obcí a zemědělskou velkovýrobou (rozsáhlé plochy orné půdy, oplocené sady a vinice či pastevní areály). Řešením je například výstavba tzv. ekoduktů, zelených mostů umožňujících živočichům překonání překážek v podobě dálnic; pěstování zemědělských plodin na menších plochách orné půdy apod. Co jsme si rozdrobili, to si sníme Odborně tomuto rozdrobování krajiny říkáme fragmentace krajiny. Tím, jak oddělujeme tyto jednotlivé úlomky, fragmenty bariérami, je krajina čím dál méně propojená a prostupná. Zmenšování rozlohy takto izolovaných plošek krajiny pod určitou hranici vede k tomu, že některé druhy rostlin a živočichů na čím dál menších plochách obtížněji přežívají, až nakonec mizí. U živočichů navíc hraje roli i jejich úhyn při překonávání migračních bariér v podobě frekventovaných dopravních staveb. Fragmentací krajiny tedy způsobujeme v konečném důsledku snižování druhové pestrosti. A nejen to. Rozdrobená krajina také přestává být souvislým funkčním celkem, což má na nás i přímý vliv. Krajina nám totiž přestává poskytovat požadované služby. Ztrácí třeba schopnost zadržování vody (vlivem zániku mokřadů a změn v propojenosti lesních a jiných ekosystémů). Jednotvárná krajina je také méně atraktivní pro rekreaci. Fragmentace krajiny je nebezpečná především proto, že její negativní dopady nejsou okamžité, zato jsou dlouhodobé a často nevratné. 1. Ekodukt je most z recyklovaného betonu most zablokovaný ekologickými aktivisty most určený pro zachování spojitosti krajiny a migračních tras živočichů 2. Biocentrum je nákupní centrum s převahou biopotravin část krajiny umožňující existenci přirozených společenstev ekologicky šetrný internetový vyhledávač Řešení: 1., 2.,, 4. Znečištění pastvin pro oči foto: Josef Jelínek O krajině jen tak na okraj Zkratka ÚSES znamená územní systém ekologické stability Ústecké sdružení ekologických sběratelů úplný seznam ekosystémových služeb 4. Vizuální znečištění je závažná komplikace pro brýlaté cyklisty způsobená průjezdem kaluží termín označující poruchu stěračů u vozidel nežádoucí a necitlivá změna vzhledu městské nebo kulturní krajiny
My Žijete si na své planetě, spořádaně a slušně, máte velmi různorodé, ale tolerantní sousedy, s nimiž v dobrém vycházíte. Jednoho dne se na planetě objeví nový živočišný druh, který se od ostatních v mnohém liší. Nejen že nemá srst, chodí jen po dvou zadních nohách, ale také vás převyšuje svou inteligencí. Navíc není ani moc dobrý k jídlu, samá kost a kůže. Začne postupně zabírat další a další místa, až najednou není kam šlápnout ani kudy letět. A zanedlouho ovládne celou planetu. Někteří z vašich původních sousedů se začnou někam ztrácet a některé už nikdy neuvidíte. A vám nezbyde než se v příštím životě narodit jako jiné zvíře než člověk. Hurá, medvěd na kole! Příkladem vnímání člověka jako nadřazeného druhu může být i zdánlivě nevinná tradiční lidová zábava. Kdo z nás v dětství neobdivoval medvědy hravě zvládající jízdu na kole či tygra proskakujícího obručí. Kde je ale hranice dobré zábavy a práv zvířat? Práva každého končí tam, kde začíná právo někoho jiného. Platí to pouze pro lidi? Jakým právem nutíme zvířata pro naši zábavu dělat nepřirozené a mnohdy i stresující činnosti? Pokud bychom skutečně brali zvířata jako své rovnocenné společníky a chtěli v tomto duchu vychovávat i své děti, tyto otázky by nám v cirkuse nerušenou rodinnou zábavu nedovolily. Máme rádi zvířata Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozlišuje dva základní druhy ochrany rostlin a živočichů obecnou a zvláštní. Obecná ochrana znamená, že všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Ohrožené a vzácné druhy lze potom vyhlásit jako zvláště chráněné v některé z kategorií ohrožené, silně ohrožené či kriticky ohrožené. Málokomu by se ale dobře žilo, kdyby neměl kde bydlet. Proto je velmi důležitá i ochrana stanovišť (biotopů, viz panel Země pestrá ), na nichž živočichové žijí. Čím pestřejší mozaiku biotopů jsme schopni sami před sebou uchránit, tím více rostlinným a živočišným druhům můžeme ponechat jejich přirozené bydliště. Jednou z nejčastějších příčin ohrožení druhů je totiž právě zánik jejich biotopů. Pán tvorstva? Pokud to myslíme s ochranou našich mimolidských spolubydlících na této planetě opravdu vážně, stálo by za to zvážit změnu postoje a místo za pána tvorstva se zkusit považovat spíše za vyšší inteligencí obdařeného, ale jinak rovnocenného partnera ostatních živočišných druhů. Mami, proč ten lev tak divně běhá? Podobný etický problém představují zoologické zahrady. Pod záminkou ochrany ohrožených druhů zavíráme zvířata do absurdně malých výběhů. Vodíme své děti k pavilonu šelem, aby viděly, jak vypadá král zvířat zblízka, a vysvětlujeme jim, proč jejich oblíbené zvíře běhá po kleci sem a tam nebo jen nečinně leží. Nemluvě o tom, že zavíráme do klecí i zcela běžné domácí druhy. foto: Stock.XCHNG Fuj, pavouk! Člověk si během svého vývoje k nejvyššímu živočišnému druhu odvykl sdílet společný prostor s některými druhy živočichů a oblíbil si převážně jen užitečná případně roztomilá či exotická zvířata. S živočichy se ale zatím nedokázal dohodnout, kde kdo bydlí a otázkou je, zda je to vůbec třeba. Zvláště pokud člověk vytváří ve svých obydlích třeba i nevědomky podmínky pro přežívání různých druhů živočichů. Trendem je čistota a to nejlépe hygienická a zářivá, která s nezvanými živočišnými hosty nepočítá. Pavučina v koutě za skříní se stala znakem nepořádku a žába ve vlhkém sklepě či na zahradě dokonce ohavnou invazní příšerou. Často tak člověk ze svého okolí zbytečně vyhání i druhy, které by možná zařadil do kategorie užitečné, kdyby byl ochoten se o nich něco dozvědět. Jé, kobra! Na druhou stranu se stal naprosto přirozeným akvarijní či terarijní chov exotických zvířat, která mohou být člověku leckdy mnohem nebezpečnější než kterýkoli domácí živočišný psanec. Je samozřejmě dobré vytvářet si náklonnost k živočichům vzájemným soužitím s nimi, měli bychom ale také myslet na to, zda a nakolik je toto soužití výhodné a pohodlné pro naše domácí miláčky. Pokud si pořizujeme nějaké zvíře, měli bychom se také zajímat o to, jaká pravidla vymezuje pro obchodování s daným druhem CITES, tedy Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která je zakotvena v našem právním řádu zákonem 100/2004 Sb. Roztomilá veverka a špinavý holub Chov exotických zvířat se jeví pro obyvatele města, kteří jsou navíc podle statistik obecně ke zvířatům citlivější, jako dostupná náhrada ztráty kontaktu s přírodou a jejími obyvateli. Přitom řadu živočichů můžeme potkat i ve městech. Potíž je v tom, že jsme si je zařadili do kategorie neužitečných či přímo škodlivých. Holubi přece znečišťují sochy a havrani jsou zase moc depresivní. Aspoň že veverky jsou tak roztomilé. Podivné zvíře bez srsti ) zvířata foto: Ray eye na zahradě si vytvořte hadník, domeček pro hmyz a nezapomeňte na budky pro ptáky a netopýry 1. Pro ochranu živočichů je důležitá také ochrana jejich přímotopů biotopů TV spotů 2. Kategorie zvláště chráněných živočichů a rostlin jsou ohrožené, silně ohrožené, kriticky ohrožené chráněné, nechráněné, polochráněné užitečné, škodlivé, neškodné Řešení: 1, 2, 3, 4 zkuste někdy místo do ZOO vyrazit do parku, k rybníku nebo do lesa nesnažte se vypudit ze svého okolí živočichy jen proto, že se vám nelíbí, mohou vám být prospěšní pomáhat zvířatům můžete i zcela běžným zimním přikrmováním ptáků krmítky při nákupu zvířete se zajímejte o jeho původ a seznamte se alespoň ve zkratce s úmluvou CITES dozvíte-li se o nelegálním nakládání se zvířaty nebo jejich týrání, obraťte se na Státní veterinární správu nebo na Českou inspekci životního prostředí Zákon 114/1992 Sb. rozlišuje ochranu obecnou, domácí, lesní a divokou obecnou a zvláštní velkou a malou 4. CITES je Mezinárodní asociace citově strádajících majitelů zvířat Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Úmluva o spolupráci při výzkumu vlivu hladiny testosteronu na citovou deprivaci
Samá voda Voda tu byla dávno před námi a umožnila nám vzniknout a vyvíjet se. Tvoří asi sedmdesát procent povrchu Země a více než polovinu objemu našeho těla. Nejsme ovšem zásobníky vody, spíše jejími průtokovými ohřívači. A nejsme jediní. Jsme napojeni na globální vodovod společně se spoustou dalších organismů. Všichni se navzájem potřebujeme a všichni potřebujeme stálý přísun vody. Měli bychom se o ni tedy spolu spravedlivě dělit. Teče voda teče, od kanálu k řece Člověk vodní cyklus ovlivňuje snad ve všech jeho fázích. Svou činností zejména zrychluje odtok vody a tím i koloběh vody. Snižováním podílu rostlinného pokryvu se snižuje odpar, méně vody je zároveň zadrženo v půdě a voda tak rychleji odtéká do potoků a řek. Z hlediska vodního režimu a klimatu je velmi důležitý podíl mokřadů v krajině. Mokřad je stále, či jen po určité období roku, zatopené území nebo území s půdou, která je stále nasycená spodní vodou. Může jím být bažina, tůň, rašeliniště, slatiniště, lužní louka a lužní les. Lidskou činností se mění také vsakování vody. Čím více ploch vyasfaltujeme a vybetonujeme, tím větší množství vody najednou pak odtéká po povrchu a nemá se kam vsáknout. Tímto kanalizováním našich sídel a krajiny si zaděláváme na další problémy při povodních. Ne všechny zpevněné plochy musí být nutně asfaltové či betonové. Parkoviště se dá zpevnit i prorůstavou dlažbou a pro naše terénní kola nepotřebujeme nutně jen cyklostezky z hladkého asfaltu. foto: Josef Jelínek Kruté ničivé povodně Globální vodovod Povodeň je přechodné výrazné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým zvětšením průtoků nebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta. Povodně můžeme rozdělit do dvou základních typů. Prvním je tzv. letní typ. Může být způsobena krátkým přívalovým deštěm (tzv. blesková povodeň ) nebo tzv. regionálním deštěm, způsobeným déle trvajícími srážkami na větším území. Druhým typem je zimní nebo též jarní povodeň, způsobená především táním sněhu. Povodeň je přirozený jev, který patří k vodnímu režimu toku a vděčíme mu mimo jiné za vytvoření rozsáhlých úrodných zemědělských oblastí. V dnešní době si však pojem povodeň spojujeme převážně s katastrofou, neštěstím, zkázou. Teče beton teče Negativní dopady povodní si způsobuje člověk převážně sám svým hospodařením v krajině a s vodou v ní. Krajina ztratila vlivem našich zásahů schopnost zadržovat vodu. Proměnou druhové skladby horských lesů se zrychlil odtok vody už od samotných pramenů vodních toků. Bylo rozoráno přes milion hektarů luk a mokřadů, které představují významný potenciál zadržování vody. Obrovské povodňové škody způsobuje nevhodné hospodaření s půdou v záplavových oblastech, půda se živinami je splachována do řek a nádrží. Zanesená koryta řek a dna nádrží pak pojmou méně vody a to dále dopady povodní zhoršuje. Následné čištění koryt a nádrží je samozřejmě velmi nákladné. Za posledních 200 let také byly velmi výrazně zkráceny naše vodní toky, některé až o dvě třetiny. To s sebou nese zvýšený spád koryta s rychlejším odtokem vody a následný rychlý příchod povodní z hor do měst v nížinách. Vedle toho údržba regulovaných koryt řek je drahá. Problémem je samozřejmě také umisťování staveb a plánování sídel v záplavových územích toků. Účinnost ochrany proti následkům povodní tedy nestoupá s množstvím betonu nalitého do našich řek, ale s respektem k přírodě a jejím přirozeným silám. Fungování každého vodovodu závisí na tom, jak plynule protéká voda potrubím, v tomto případě tedy jak plynulý je koloběh vody v krajině. Voda se vypařuje z oceánů, vodních toků, vodních ploch a ze zemského povrchu (evaporace) a je odpařována rostlinami (transpirace). Zpět na zemský povrch se dostává srážkami a odtokem následně do vodních toků, vodních ploch a do oceánů. Část se vsakuje a doplňuje zásoby podzemní vody, která částečně napájí prameny řek a potoků. Bez chuti a bez zápachu? Ve škole se učíme, že voda je čirá bezbarvá tekutina bez chuti a bez zápachu. Postupně ale zjišťujeme, že ne každá definice platí doslova. I když jsme se k této definici za posledních dvacet let o něco přiblížili, stále zůstává přibližně třetina toků nadměrně znečištěna. Přibližně desetinou délek všech toků již protéká voda neznečištěná nebo znečištěná jen velmi mírně. Většina velkých řek v ČR má kvalitu vody srovnatelnou s obdobnými toky v Evropě. Problémem nadále zůstávají drobné vodní toky v zemědělské krajině. Ty však tvoří převážnou většinu naší vodní sítě. Malé obce a lokální průmyslové závody i zemědělci kvůli nedostatku financí neinvestují do čištění odpadních vod, a kvalita vody v těchto oblastech tak zůstává stejná a někde se dokonce zhoršuje. Hezky teč a neotravuj! Krotitelé vody Řeky jako nedílná součást krajiny a jedna z jejích hlavních modelujících sil vytvořily podmínky pro život lidí i pro zakládání a rozvoj sídel. Přesto k řekám ani zdaleka nechováme zaslouženou úctu a vděk. Zkrátili jsme jejich toky, narušili kontakt s říční krajinou a ve městech je často vytěsnili z veřejného prostoru do zahloubených koryt tak, že si jich na první pohled málem ani nevšimneme. Procházka po nábřeží nebo koupání v řece už nejsou v módě, procházíme se raději po obchodních bulvárech a koupeme se hezky čistotně ve vykachlíkovaných bazénech aquaparků. Na řeku myslíme většinou jen během povodní, kdy je pro nás obávanou ničivou silou, na kterou můžeme svést následné povodňové škody. Zkusme se někdy kolem své řeky projít a na chvíli se do ní zadívat. Možná nakonec zjistíme, že i tím mrtvým korytem může téct nečekaně živá voda. Postupem času jsme se naučili, jak s vodou bojovat a rozvíjeli jsme své snahy ji ovládnout regulacemi toků a dalšími takzvanými protipovodňovými opatřeními. Už samotný pojem protipovodňová opatření v sobě skrývá ono negativní vnímání tohoto zcela přirozeného hydrologického jevu jako něčeho, s čím je třeba bojovat a před čím je třeba se chránit. Místo boje proti povodním bychom se spíše měli naučit s vodou vycházet a respektovat ji. Rosteme jako z vody foto: Kuebi Weschnitz zvyšovali zachycení srážkové vody ve městě prostřednictvím tzv. zelených střech, zasakovacích pásů a průlehů kolem staveb 1. Podíl vody na zemském povrchu je asi 70% 100% 130% 2. Mokřad je keřový porost krátce po dešti zatopené území nebo území s půdou, která je stále nasycená spodní vodou strašidlo ze staročeských pohádek Řešení: 1., 2.,, 4. Požadujte po svých politických zástupcích aby: prosazovali přírodě blízká opatření zmírňující následky povodní a revitalizace toků podporovali šetrné hospodaření na zemědělské půdě v záplavových oblastech prosazovali opatření zabraňující splachování půdy do vodních toků podporovali rozvoj čištění odpadních vod v malých obcích Řeky v ČR byly během posledních 200 let výrazně zvráceny ztráceny zkráceny 4. Vlivem činnosti lidí se povrchový odtok převážně zastavil zrychlil zpomalil
Spotřeba netřeba Všimli jste si toho někdy? Vaším bytem tečou proudy. Ale ne, nechte nafukovací člun hezky odpočívat ve skříni a holínky můžete taky zase zout. Spíš se zaradujte, v jakém luxusu to žijeme. Stačí stisk vypínače a otočení kohoutkem a proudy se valí. Někdy možná až zbytečně rychle. No a? Časem nemusí být tyto proudy zcela samozřejmé a vydatné jako dnes. Proto stojí možná za zamyšlení, jestli někde netečou proudy vody či elektronů zbytečně prudce. Jedeme na výlet! Na skládku Peníze tečou kohoutkem Čert vem ekology a ty jejich řeči o šetrnosti k přírodě, můžeme ušetřit především spoustu peněz! Stačí se rozhlédnout po svém bytě, dotáhnout kapající kohoutek, odvzdušnit radiátor nebo třeba vyměnit žárovku, která víc hřeje než svítí, za úspornou, která bude víc svítit a pomaleji točit elektroměrem. Taky se dá ušetřit tím, že porouchaný spotřebič opravíme místo toho, abychom hned kupovali nový, nebudeme nechávat televizi a jiné spotřebiče v režimu stand-by třeba jen tím lze ušetřit za rok stovky korun. Spoustu peněz a energie můžeme ušetřit i používáním vody z vodovodu namísto balené. Kdo má věčně lahve s vodou nosit z obchodu a pak je prázdné sešlápávat. Navíc voda z lahve občas ani nedosahuje kvality té z kohoutku. Tak proč si trochu nezjednodušit život, když nám kvalitní pití teče až do domu. foto: D Arcy Norman Ještě než ekology zase pošleme k čertu, zkusme si ale poslechnout jejich argumenty. Tím, že budeme šetřit přírodní zdroje a suroviny třeba tak, jak je popsáno v předchozím odstavci, ušetříme peníze i životní prostředí. Naše příroda bude čistší, méně poškozená a budeme si moci vyjet na výlet do lesa místo na skládku nebo do dolu na hliník. A navíc tohle šetření není vůbec žádná věda. Stačí trochu přemýšlet při nákupech, vybírat zboží a obaly, které jsou k přírodě šetrnější, jejich výroba není tak náročná na suroviny a energii a dají se dobře recyklovat. A až se věci či jejich obaly najednou promění v odpad, stačí je správně vytřídit. A to přece už všichni dávno děláme. A čím méně směsného odpadu vyprodukujeme a víc ho vytřídíme, tím nižší může být poplatek za naši popelnici. Tu taky nemusíme krmit zbytky ovoce a zeleniny a jiným organickým odpadem. Spousta se ho dá třídit jako bioodpad a krmit jím třeba žížaly v domácím kompostu, nebo ho třídit do speciálních nádob tam, kde funguje jeho svoz. Ekologická stopa Kdyby vás trápilo, jak moc svým životem zatěžujete planetu Zemi, nemusíte se hned zajímat o ceny pozemků na Marsu a nejnovějších modelů kosmických lodí. Zkuste si nejdříve spočítat ekologickou stopu. Ta vám řekne, jak velká plocha je pro vás třeba k zajištění zdrojů a asimilaci vámi vyprodukovaných odpadních produktů. Spočítat si ji můžete třeba na webu www.hraozemi.cz. Ekobabo raď! Ženy mohou výrazně snížit svou ekologickou stopu, rozhodnou-li se vyzkoušet něco nového. Používání a výroba klasických hygienických potřeb s sebou nese obrovské množství těžko odbouratelného odpadu. Pokud jste obzvláště kreativní, alternativou může být výroba veselých vložek látkových, pokud ale nechcete vložky prát, vyzkoušejte jednorázové vložky či tampóny z biobavlny, které jsou snáze odbouratelné. Alternativou, která je na několik let a neprodukuje tolik odpadu, je tzv. menstruační kalíšek. Pokud vás silikonový či kaučukový kalíšek nezaujal, můžete zkusit ještě tampony z mořské houby, která funguje na podobném principu. Životnost je ovšem nižší a sporné by bylo její masové využívání. Děti a spotřeba Možností, jak se chovat šetrně k přírodě a jejím zdrojům je spousta, někdy z toho může jít až hlava kolem. Ale od toho jsou tu i ti zbytečně zatracovaní ekologové. Zeptejte se jich, možná zjistíte, že vám mohou pomoci! Provozují bezplatné ekologické poradny, kde vám rádi kromě třídění odpadu a ekologicky šetrného chování poradí i s jakýmkoli jiným ekologickým problémem, s nímž si zrovna nevíte rady. Kontakt na jednu z nich, Ekologickou poradnu NESEHNUTÍ, najdete níže. Podobně jako dámské hygienické potřeby také dětské pleny na jedno použití jsou velkou zátěží pro životní prostředí. Moderní látkové pleny jsou šetrnější k životnímu prostředí, jejich používáním se neprodukuje takové množství odpadu. Novější typy se nemusejí skládat ani žehlit. Moderní plenkové kalhotky narozdíl od jednorázových plenek dobře těsní, takže oblečení dítěte zůstane čisté. Jsou také z přírodních materiálů, což pokožce dětí svědčí. Dobrodružstvím je tzv. bezplenková metoda, při které, pokud ji s dítětem dobře nacvičíte, nepotřebujete plenky téměř žádné. více na www.zemezena.cz (Ne)plození a spotřeba Mezinárodní dny s environmentální tematikou 1. 1. Světový den míru 2. 2. Světový den mokřadů 22. Světový den vody 2 Světový den meteorologie 1. 4. Mezinárodní den ptactva 7. 4. Světový den zdraví 21. 4. Mezinárodní den proti hluku 22. 4. Den Země 2. 5. Mezinárodní den ptačího zpěvu 5. Den Slunce 16. 17. 5. Evropský den Slunce 22. 5. Mezinárodní den pro biologickou diverzitu 31. 5. Den otevírání studánek 2. 6. Mezinárodní den čistého ovzduší 5. 6. Světový den životního prostředí 8. 6. Mezinárodní den oceánů 17. 6. Mezinárodní den proti rozšiřování pouští a sucha 21. 6. Den květů Ženy a spotřeba 11. 7. Světový den populace 14. 7. Mezinárodní den alternativ ke spalovnám 6. 8. Světový den boje za zákaz jaderných zbraní 28. 29. 8. Evropská noc pro netopýry 16. 9. Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy od 16. 9. Evropský týden mobility 21. 9. Evropský den bez aut 22. 9. Mezinárodní den bez aut 2. 10. Světový den hospodářských zvířat 4. 10. Mezinárodní den zvířat 20. 10. Den stromů 11. Den bez pesticidů 6. 11. Mezinárodní den prevence ničení životního prostředí v průběhu válek a ozbrojených konfliktů 14. 11. Den bez aut 25. 11. Den bez nakupování 11. 12. Mezinárodní den hor 29. 12. Mezinárodní den biologické rozmanitosti Své dopady na životní prostředí má také antikoncepce. Hormonální antikoncepce se stává problémem pro životní prostředí. Užívané hormony vylučují ženy z těla močí. Ta putuje odpadními vodami do čističek. Tam jsou organické sloučeniny různou měrou metabolizovány bakteriemi. Hormony částečně procházejí nezměněny a částečně se mění na látky s různě silnými hormonálními účinky. Výzkumy zatím prokázaly negativní působení hormonů na ryby (neplodnost samců, změny pohlaví u samců a následné vymírání rybích populací). Svým plánováním rodičovství tak neplánovaně znemožňujeme rodičovství i jiným živočišným druhům. Možná alternativa, kondomy, už přitom existuje v šetrné variantě. Veganské kondomy narozdíl od svých latexových předchůdců jsou plně biologicky odbouratelné, antialergické a nejsou testovány na zvířatech. Požadujte po svých politických zástupcích aby: prosazovali přírodě blízká opatření zmírňující následky povodní a revitalizace toků zvyšovali zachycení srážkové vody ve městě prostřednictvím tzv. zelených střech, zasakovacích pásů a průlehů kolem staveb Rafting v obýváku podporovali šetrné hospodaření na zemědělské půdě v záplavových oblastech prosazovali opatření zabraňující splachování půdy do vodních toků podporovali rozvoj čištění odpadních vod v malých obcích
Vzduch a puch Vypít celý půllitr najednou umí jen málokdo. Nadechnout se ale umí každý. A protože pivo by se nám špatně dýchalo, při jednom nádechu nabereme do plic asi půl litru vzduchu. Jak je čistý, nezáleží jen na tom, co vydechujeme my, ale hlavně na tom, co vydechují stroje, kterým jsme vdechli život. Dobrovolně jim odevzdáváme čistý vzduch, i když nám ho vracejí někdy i zcela nedýchatelný. Kdo se nedusí s námi, dýchá proti nám Během posledních dvaceti let se stav ovzduší výrazně zlepšil. To ovšem neznamená, že všichni dýcháme čistý vzduch. Více než 6 % plochy území ČR je hodnoceno jako území se zhoršenou kvalitou ovzduší. Nejraději se navzájem dusíme svými automobily. Doprava nám zkracuje život v průměru o více než deset měsíců. K hlavním problémům kvality ovzduší patří znečištění prachem, přízemním ozonem a jedovatými chemickými látkami z továren či spalování benzínu a nafty. Hygienické limity jsou překračovány zejména u mikroskopického prachu o velikosti částic menší než 10 µm (mikrometrů), který proniká až do průdušek a plic a může způsobovat vážné zdravotní problémy. To vše jsou látky produkované převážně dopravou a průmyslem, umíme si je ale vyrobit i na venkově, kam řada z nás jezdí z měst za čerstvým vzduchem. Občas si tam totiž navzájem pěkně zatopíme. Třeba tuhými palivy v zastaralých kotlích. Nebo pro jistotu rovnou spalujeme odpad. Pardon, my ne, to přece ten soused, co na tuto výstavu nešel. V roce 2008 byly publikovány práce, které dokázaly, že koncentrace skleníkových plynů uměle přidávaných do atmosféry již dávno přesáhly úroveň, která znamená nebezpečný zásah do klimatického systému Země. Předtím se soudilo, že nebezpečné úrovně dosáhneme až v dalších desetiletích, nebo že se jí můžeme i vyhnout, pokud emise skleníkových plynů dostatečně snížíme. Bezpečná koncentrace určitě nepřesahuje hodnotu 350 molekul oxidu uhličitého na milion molekul vzduchu (jednotka partes per milion ppm). Takovou koncentraci jsme překročili už v roce 1988. Nemá-li se klima měnit katastrofálně rychlým tempem, které ohrozí miliardy lidí, je nutné emise skleníkových plynů nejen neprodukovat a postupně snížit k nule. Je dokonce nezbytné začít vracet uhlík z ovzduší zpět do země. Zdroj: www.veronica.cz O(s)trava vzduchu Velice vážná je z hlediska stavu ovzduší situace v Ostravě. Každé třetí dítě zde trpí astmatem, řada z nich trpí alergiemi a i ty nenarozené jsou těmito podmínkami poznamenány. Lidé zde dýchají jedovaté látky, způsobující rakovinu a snížení plodnosti. Obsah rakovinotvorných látek v ovzduší zde dosahuje až desetinásobku celorepublikového průměru a průměrná délka života je zde o dva roky kratší než ve zbytku republiky. Tomuto nepříznivému prostředí musí denně čelit přibližně 300 tisíc lidí. Děláme dusno Skleníkový efekt je jedním z jevů umožňujících život na Zemi. Skleníkové plyny, (zejména vodní pára, oxid uhličitý a metan) izolují Zemi a zadržují v atmosféře teplo, které by jinak uniklo do vesmíru. Bez přirozeného skleníkového efektu by byla Země zmrzlá planeta bez života. Vlivem lidské činnosti ovšem v atmosféře koncentrace skleníkových plynů roste. Vědci spočítali, že pokud by se zdvojnásobila oproti předprůmyslovému období, došlo by velmi pravděpodobně k oteplení o 1,5 4,5 C (nejpravděpodobněji o 3 C). Dopady takové (na první pohled nenápadné) změny by měly nedozírné důsledky pro miliony lidí, zejména v rozvojových zemích (rozšiřování suchých oblastí, častější povodně a následně úbytek klíčových zásob vody v horských ledovcích, šíření tropických nemocí do nových oblastí). Politici se shodují, že relativně bezpečné by mohlo být zvýšení teploty o 2 C nad úroveň před průmyslovou revolucí. Člověk přispívá k rostoucímu podílu skleníkových plynů hlavně oxidem uhličitým při spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu). Z nich vyrábíme přes ½ elektřiny, většinu tepla a je na nich závislá i doprava. Česká republika produkuje 14 tun skleníkových plynů na osobu za rok. Tím se řadí k evropským rekordmanům. Vyvětrejme si www.velkavyzva.cz Česká republika přitom může snížit emise skleníkových plynů a rozhodně ji to ekonomicky nezničí. Výpočty ukazují, že do roku 2050 lze srazit emise o 88 %. Opatření pro snižování emisí (například masivní zateplování domů) navíc vytvoří nová pracovní místa, vyčistí vzduch, omezí závislost na dovozu ropy a zemního plynu a sníží naše účty za energie. Globální změna tématu Globální změny klimatu jsou často zlehčovaným a zpochybňovaným problémem. Ovšem tím, že jej popřeme a budeme se ho snažit bagatelizovat, problém nezmizí. Bohužel hlavním tématem našich debat o klimatu zůstávají virtuální spory o samotnou existenci globálního oteplování. Většina vědců se přitom už dávno shoduje na tom, že člověk významně ke změnám klimatu přispívá. Namísto módního tématu sporů tzv. klimaskeptiků a zastánců teorie globálního oteplování bychom se tedy spíše měli seriózně zabývat tím, jak vznikající situaci řešit a jak čelit následkům v podobě zvyšování hladiny oceánů, snižování produkce potravin a jiným souvisejícím ekologickým i sociálním dopadům. Oslnivá krása měst Málokdo z nás dnes už chodí spát hned se setměním. Na denním světle už dávno nejsme závislí. Tím, jak si zjednodušujeme svůj noční život svícením, ho ale občas komplikujeme ostatním organismům. Možná jste někdy slyšeli v noci ve městě zpívat ptáky. Narušujeme živočichům biorytmy, nočním dravcům můžeme komplikovat lov a některým živočichům narušovat spánek. A sami se připravujeme o pohled na hvězdy. Nevhodným osvětlením, kterým osvětlujeme ulice a náměstí, ale třeba i kostely, svítíme pánu Bohu do oken a stejnou cestou posíláme i spoustu energie. Přitom se dá instalovat takové osvětlení, které svítí jen tam, kam má. Nadměrné a nesprávně směrované osvětlení nejenže není efektivní, ale také významně ovlivňuje životní prostředí a poškozuje naše zdraví. I proto se mu říká také světelné znečištění. foto: Josef Jelínek Pro kvalitní ovzduší a příznivé klima můžeme udělat někdy i víc než si myslíme. Mimo jiné třeba chodit pěšky, jezdit na kole a veřejnými hromadnými prostředky tam, kde to jde dávat přednost dopravě s nižší produkcí emisí skleníkových plynů např. doprava po zemi namísto letecké pokud je třeba se přepravovat autem, snažit se ho vždy efektivně využít a zaplnit při nákupech dávat přednost místním výrobkům, které nemusely být přepravovány na velké vzdálenosti zateplením domu, kterým nejenže přispějeme ke snížení emisí skleníkových plynů, ale zároveň ušetříme peníze za topení kupujte výrobky pokud možno co nejméně balené, každý obal se časem stane odpadem používat šetrné venkovní osvětlení a v osvětlených místnostech zatemňovat okna třídit odpad a šetřit tak energii na opětovnou výrobu materiálů i čistotu ovzduší ohrožovanou spalovnami podpořit postupnou proměnu české ekonomiky s postupným snižováním emisí skleníkových plynů a rozhýbáním ekologických řešení jako je zateplování domů, čistá energie, pohodlná a rychlá veřejná doprava, recyklace odpadů či místní jídlo více na www.velkavyzva.cz Řešení: 1., 2.,, 4. Půllitr na jeden zátah 1. PM10 označuje deset hodin odpoledne mikročástice prachu menší než 10 µm vojenskou jednotku o počtu deseti mužů 2. Skleníkový efekt je postup při pěstování rajčat orosení potem za horkých letních dní zadržování tepla v zemské atmosféře Relativně bezpečné množství CO2 v atmosféře je 350 ppm (350 částic CO2 na milion částic vzduchu) 350 tun 350 molekul 4. Světelné znečištění je znečištění reflektorů automobilu hmyzem nadbytečný rušivý únik světla do prostoru znečištění koberce horkým voskem ze svíčky