Soudní procesy s brněnskými augustiniány po roce 1948

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Soudní procesy s brněnskými augustiniány po roce 1948 (magisterská diplomová práce) Bc. Simona Mátlová Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. Brno 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne.... Podpis autora práce 2

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce prof. PhDr. Jiřímu Hanušovi, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky při psaní mé práce. A dále chci také poděkovat zaměstnancům Archivu bezpečnostních složek, zvláště pak paní Mgr. Kateřině Urbánkové, a zaměstnancům Krajského soudu v Brně za pomoc při zpřístupňování důležitých pramenů. 3

Obsah 1. Úvod... 6 2. Prameny a literatura... 8 3. Soudní proces z roku 1949 s P. Ignácem Karlem Fanfrdlou... 10 3.1 Život P. Fanfrdly do roku 1949... 10 3.2 Vyšetřování... 12 3.3 Soudní řízení a odvolání proti rozsudku... 14 3.3.1 Soudní řízení... 14 3.3.2 Odvolání proti rozsudku... 15 3.4 Po propuštění... 16 4. Tzv. Akce K... 19 4.1 Průběh akce v augustiniánském klášteře... 20 4.2 Prostory opatství po likvidaci kláštera... 23 5. Soudní proces z roku 1955 s P. Františkem Pavlem Šestákem... 24 5.1 Obžalovaní... 24 5.2 Vyšetřování... 24 5.3 Soudní řízení a odvolání proti rozsudku... 28 5.3.1 Soudní řízení... 28 5.3.2 Odvolání proti rozsudku... 29 5.4 Po propuštění... 30 6. Soudní proces Bera a spol. z roku 1960... 31 6.1 Obžalovaní... 31 6.1.1 P. Augustin Miroslav Bera... 31 6.1.2 P. Řehoř Josef Papež... 32 6.1.3 P. Fulgenc Florián Jančík... 32 6.1.4 P. Štěpán František Peška... 33 6.1.5 Václav Duroň a Josef Perníkář... 33 6.2 Vyšetřování... 34 6.2.1 Výslechy P. Papeže... 34 6.2.2 Výslechy P. Bery... 36 6.3 Soudní řízení a odvolání proti rozsudku... 42 6.3.1 Soudní řízení... 43 6.3.2 Odvolání proti rozsudku... 44 4

6.4 Propuštění... 45 7. Soudní proces Šesták a spol. z roku 1961... 46 7.1 Obžalovaní... 46 7.1.1 P. František Pavel Šesták... 46 7.1.2 P. Tomáš Josef Martinec... 47 7.1.3 P. František Josef Gabriel... 47 7.1.4 R. D. Vítězslav Pazderka... 48 7.1.5 R. D. ThDr. Josef Jančík... 48 7.2 Vyšetřování... 49 7.2.1 Svědectví P. Bery... 49 7.2.2 Výslechy P. Šestáka... 50 7.3 Soudní řízení a odvolání proti rozsudku... 56 7.3.1 Soudní řízení... 57 7.3.2 Odvolání proti rozsudku... 58 8. Rehabilitace odsouzených řeholníků... 60 8.1 Proces Bera a spol.... 60 8.2 Proces Šesták a spol.... 62 9. Závěr... 65 Prameny a literatura... 68 Seznam příloh... 71 Obrazová příloha... 72 5

1. Úvod Během druhé světové války se celá společnost musela vypořádat s nespočtem hrůzných událostí. Ty se nevyhýbaly ani katolické církvi, např. řád milosrdných bratří byl nacisty rozpuštěn a řeholníci uvězněni. Důvodem byla podpora odbojového hnutí. Ani brněnským augustiniánům se perzekuce ze strany nacistů nevyhnula. Činnost řádu sice nebyla zrušena, řada řeholníků však byla odsouzena německým válečným soudem a to za protiněmecké smýšlení a jednání, ukrývání klášterních cenností a poslech západního rozhlasu. Odsouzenými byli tito členové řádu P. A. Zadražil, prelát P. Bařina, farář P. F. Dvořáček, P. N. Doležal, P. A. Přibyl, P. F. Jančík. P. Alfons Zadražil a vrátný kláštera Martin Lukáš byli dokonce popraveni v únoru 1945 v Kounicových kolejích. 1 Konec druhé světové války měl tedy přinést tolik očekávaný mír a klid do každodenního života všech obyvatel Československa. Starobrněnský klášter se však musel vypořádat s válečnými škodami, které činily 4 500 000 korun. 2 Škody na majetku byly způsobeny hlavně otřesy za leteckého bombardování, zásahy střepin a německou armádou, která si v budovách kláštera zřídila vojenský lazaret. 3 Klášter z výnosu klášterních statků kryl nejen potřeby kláštera v intencích fundátorů těchto statků, ale i vydání duchovních osob a právě opravy a udržování budov, které válkou byly zničeny. Měl tak 16 471 280 korun válečných škod a jiných vydání. 4 Klášter pobíral státní podporu na opravy válkou poškozených budov. Na renovaci budovy kláštera získal zápůjčku ve výši 2 700 000 Kčs. Dále získal na opravy kostela na Starém Brně a kaple na Vídeňské ulici 250 000 Kčs. 5 Po provedení pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 a č. 46/1948 Sb. bylo augustiniánskému klášteru na Starém Brně ponecháno 3,8 ha (budova kláštera a kostela, přilehlá zahrada a dům v Luhačovicích) a téměř 5,5 ha stavebních pozemků, které sice byly již odprodány, klášter je však měl stále ve správě, protože prodej nebyl nadřízenými orgány potvrzen. 6 V prvních poválečných letech také brněnští augustiniáni plánovali například znovu 1 Období nacistické a komunistické totality. Z historie starobrněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí. Dostupné na http://www.opatbrno.cz/opat_hist.htm#obdob%c3%ad (Stahováno: leden 2015). 2 Diecézní archiv, fond E82, inv. č. 14488, kartn 3108. Soupis břemen Augustiniánského kláštera. 3 Archiv města Brna, fond B1/29, inv. č. 105, krab. 56. Zálohový spis válečných škod kláštera Augustiniánů v Brně. 4 MZA, fond E4, kart. 1001, fol. 13. Žádost ministerstvu financí. 5 Archiv města Brna, fond B1/29, inv. č. 105, krab. 56. Zálohový spis válečných škod kláštera Augustiniánů v Brně. 6 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 314. Zpráva o Augustiniánském klášteře sv. Tomáše ze dne 22. 12. 1949. 6

zřídit v nově opravených budovách knihovnu a muzeum. 7 Jejich plány však byly zmařeny komunistickým převratem v únoru roku 1948. Již 13. dubna 1949, kdy se sešli církevní pracovníci akčních výborů Národní fronty, se ozývaly návrhy na zabrání klášterů. Tímto krokem chtěli omezit vliv řeholníků a získat velké množství budov. První zásah proti řádům se však stal pouhý měsíc po únorovém komunistickém převratu, tedy v březnu roku 1948 a to v ostravském ústavu salesiánů. 8 Je tedy vidět, že řády i kongregace byly od samého počátku pro komunistický režim trnem v oku. Tématem mé práce jsou dějiny augustiniánského kláštera na Starém Brně po roce 1948. Zaměřila jsem se zejména na soudní procesy s augustiniány, které proběhly celkem čtyři. Časový rámec mé diplomové práce je tedy daný. Počátek je kladen do roku 1949, kdy proběhl první z oněch procesů. Následuje část zabývající se průběhem tzv. Akce K ve starobrněnském klášteře. Dále pokračuji procesy z let 1955, 1960 a 1961. Na závěr zmiňuji také rehabilitační řízení, která proběhla k procesům Bera a spol. a Šesták a spol. v 60. a 90. letech. Přestože řeholníci z řádu augustiniánů nepatří mezi ty nejdéle či nejčastěji vězněné, rozhodla jsem se svoji diplomovou práci věnovat právě jim, protože podle mého názoru jsou všechny soudní procesy s řeholníky i s církevními představiteli stejně důležité a všichni, kdo byli souzeni a trestáni za své rozhodnutí zasvětit svůj život církvi, si zaslouží, aby se na jejich osudy nezapomnělo. A právě proto, že většina těchto menších procesů, na rozdíl od těch nejvýznamnějších, zůstává veřejnosti skryta, bych chtěla jejich hlubším popsáním, alespoň malou měrou, přispět k objasnění této kapitoly našich poválečných dějin. Na příkladu starobrněnských augustiniánů tedy chci ukázat, jak komunistický režim po roce 1948 zacházel s církevními představiteli, konkrétně s řeholníky, kteří odmítali vyjít vstříc jejich nové politice a kteří se nechtěli smířit s nezákonnostmi, které stát začal uplatňovat vůči katolické církvi a tedy i potažmo vůči samotným řeholníkům. 7 MZA, fond E4, kart. 1001, fol. 15. Zpráva ministerstva techniky o rozhodnutí komise pro stavební obnovu ze dne 20. 5. 1947. 8 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 55-60. 7

2. Prameny a literatura Nejdůležitější archivní prameny pro soudní procesy po roce 1948 jsou k nalezení v Archivu bezpečnostních složek. V tamních fondech se nachází většinou kompletní vyšetřovací spisy. Pro mou práci byl tedy stěžejní fond V/Brno, konkrétně signatury V-2396 Brno 9 a V-378 Brno 10. K tzv. Akci K byl bývalou Státní bezpečností veden svazek, který je v současné době uložen v Archivu bezpečnostních složek pod a. č. H-718 MV 11. Bohužel se v něm nacházejí převážně údaje k 1. fázi tzv. Akce K, augustiniánský klášter na Starém Brně byl ovšem zahrnut až do 2. fáze. I přesto lze v tomto svazku nalézt mnoho zajímavých a užitečných informací. Lékařská vysvědčení, evidenční listy, nejrůznější žádosti adresované biskupské konsistoři apod., ve kterých můžeme dohledat informace, jež vykreslují souzené řeholníky po osobní i pracovní stránce z pohledu katolické církve, se nacházejí v Diecézním archivu. 12 Zde můžeme nalézt také zprávu o válečné rekonstrukci 13 a údaje k církevnímu pozemkovému majetku augustiniánského kláštera 14. Podrobné zprávy o válečných škodách způsobených na budovách kláštera se nacházejí také v Archivu města Brna, jedná se o fond B1/29 15. V Moravském zemském archivu můžeme nalézt jen málo materiálů k sledovaným soudním procesům. Jedná se vlastně jen o obžalobu a rozsudek k procesům Bera a spol. 16 a Šesták a spol. 17 a zamítnutí odvolání P. F. F. Jančíka, který byl odsouzen také v procesu Bera a spol. Spisy k rehabilitačním řízením z roku 1968 jsou v současné době stále uloženy u Krajského soudu Brno. Důvodem je, že roku 1991 proběhla druhá rehabilitační řízení. Starší spisy z roku 1968 se tak připojily k těm novějším z roku 1991. 18 V Moravském zemském archivu se naopak nachází řada dokumentů týkajících se tzv. Akce K 19 nebo poválečné situace starobrněnského kláštera 20. Tématem dějin katolické církve či vztahu státu a církví v poválečném Československu se zabývá velké množství literatury. Pro mou diplomovou práci byly nejdůležitější publikace 9 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno. 10 Tamtéž, sign. V-378 Brno. 11 ABS, fond H, sign. H-718. 12 Diecézní archiv, fond E82, inv. č. 3163, kart. 895. 13 Tamtéž, inv. č. 14488, kart. 3107. 14 Tamtéž, kart. 3108. 15 Archiv města Brna, fond B1/29, inv. č. 105, krab. 56. 16 MZA, fond C136, kart. 2615, 1 T 17/60. 17 Tamtéž, kart. 2618, 1 T 4/61. 18 Spisovna Ks Brno, zn. 6 Tr 91/68, 1 Rt 351/91, 6 Tr 34/68, 2 Rt 241/91. 19 MZA, fond G560, kart. 121.; MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614.; MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2615. 20 MZA, fond E4, kart. 1001. 8

Stanislava Balíka a Jiřího Hanuše Katolická církev v Československu 1945-1989 21, Karla Kaplana Stát a církev v Československu v letech 1948-1953 22 a sborník Stát a církev v roce 1950 23. Kromě, takto dá se říci všeobecně zaměřených publikací, existuje i celá řada prací, které jsou orientovány na konkrétnější témata. Jedná se např. o publikaci Vojtěcha Vlčka Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964 24, která podrobně popisuje osudy jednotlivých církevních řádů a kongregací včetně procesů, které proti nim byly vedeny. Nevynechává však ani politiku, kterou vedlo Československo vůči řádům, či popis průběhu vyšetřování a věznění v pěti centralizačních a jednom internačním klášteře na našem území. Další důležitou publikací je sborník Církevní procesy padesátých let 25, který shromažďuje příspěvky z konference konané v Praze v roce 2002. Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky byla vydána práce Karla Kaplana Akce K likvidace klášterů v roce 1950 26. Nezákonnosti páchané československou komunistickou justicí shrnul Antonín Kratochvíl ve své 3 svazkové práci Žaluji 27, která i v současnosti patří mezi stěžejní díla popisující komunistické zločiny. 21 Balík, Stanislav Hanuš, Jiří: Katolická církev v Československu 1945-1989. Brno 2013. K tomuto tématu viz také Vaško, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce. Praha 1990.; Hanuš, Jiří (ed.): Křesťané a socialismus 1945-1989. Brno 2012.; Hanuš, Jiří Fiala, Petr: Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001. 22 Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno 1993. 23 Stříbrný, Jan Hanuš, Jiří: Stát a církev v roce 1950. Brno 2000. 24 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004. 25 Stříbrný, Jan, ed. a kol.: Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří 2002. 26 Kaplan, Karel: Akce K likvidace klášterů v roce 1950. Dokumenty a přehledy. 1-2. Praha 1993. 27 Kratochvíl, Antonín: Žaluji. 1-3. Praha 1990. 9

3. Soudní proces z roku 1949 s P. Ignácem Karlem Fanfrdlou V časovém období od února 1948 do dubna 1950 bylo v Československu odsouzeno více než 50 řeholníků. V této době byli odsuzováni jednotlivci za individuální trestnou činnost. Vojtěch Vlček ve svém díle rozdělil důvody odsouzení do čtyř skupin pomoc většinou neznámým osobám k útěku do zahraničí, údajná podpora protikomunistických odbojových skupin, kritika komunistického režimu a jeho proticírkevních zásahů např. v kázáních a poslední, čtení pastýřských listů, které odhalovaly postup komunistů vůči církvi. Trestná činnost P. Ignáce Karla Fanfrdly by mohla podle tohoto dělení spadat do druhé kategorie, tedy údajná podpora protikomunistického odboje, která se ve skutečnosti více podobala spíše sousedské výpomoci. Klasifikována pak byla podle zákona číslo 231/1948 Sb. jako velezrada. 28 P. Fanfrdla byl však odsouzen za zpronevěru. To ovšem nemění nic na tom, že se jedná o prvního z augustiniánů, který byl vězněn. Vězněn, stejně jako ostatní v prvních měsících komunistické vlády, proto, aby ukázali, že se v boji proti třídním nepřátelům nezaleknout ničeho. Ani uvěznění kněží. 3.1 Život P. Fanfrdly do roku 1949 P. Ignác Karel Fanfrdla se narodil 1. ledna 1893 v Náměšti nad Oslavou. Již během svých studií na II. státním gymnáziu v Brně začal působit v augustiniánském klášteře na Starém Brně. Zpěvem v tamním kostele si vydělával na studia, navíc mohl v klášteře i bydlet. Život v klášteře na Karla Fanfrdlu zapůsobil natolik, že se rozhodl stát se knězem. V červenci 1913 byl přijat za novice. Následujícího roku byl poslán na bohoslovecká studia. Roku 1918 byl vysvěcen na kněze, stal se také kooperátorem starobrněnské farnosti a katechetou na českých a německých školách na Starém Brně. Už od gymnaziálních let byla P. Fanfrdlovi blízká sociální a charitativní činnost, stal se tedy členem několika spolků. Nejvíce ho zajímala sociální práce v městském obyvatelstvu, proto začal studovat právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a po založení Masarykovy univerzity v roce 1919 přestoupil do Brna. Během svého studia však zjistil, že ke studiu sociální otázky jsou více zapotřebí nábožensko-morální znalosti než filozoficko-právní. Proto roku 1927 přestoupil na teologickou fakultu univerzity v Innsbrucku. Ani zde však svá studia nedokončil. Když roku 1928 přijel na prázdniny zpátky do Brna, musel zastupovat nemocného spolubratra v nemocniční duchovní správě. Do Innsbrucku se tak už nevrátil, protože musel tuto činnost 28 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 58-59. 10

vykonávat i během školního roku. Jeho disertační práce byla aprobována na Cyrilometodějské fakultě univerzity v Olomouci. Pastorační práce u nemocných na klinikách a v zemských nemocnicích P. Fanfrdlu zaujala nejvíce. Proto ukončil teoretické bohoslovecké studium i ostatní veřejnou činnost a nadále se věnoval pouze pastorační práci u nemocných a charitativní práci ve starobrněnské farnosti. 29 Roku 1934 byl zvolen, bez jeho souhlasu, ústředním jednatelem československého Orla, následujícího roku převzal duchovní správu nově postaveného kostela v Masarykově čtvrti v Brně. Na přání opata Bařiny kandidoval na člena městské rady města Brna, po zvolení se stal prvním náměstkem starosty Rudolfa Spaziera. P. Fanfrdla měl na starosti správu sociálního referátu. Během hospodářské krize se snažil využít svých zkušeností z Vídně, kde studoval otázku opatřování práce. Chtěl také zabránit uzavírání některých brněnských továren a propouštění dělníků. V nastalé politické situaci P. Fanfrdla hájil samostatnost proti Sudetoněmecké straně i okupantům. 30 Podle zprávy Sboru národní bezpečnosti z října 1945 byl P. Fanfrdla dokonce vedoucím ilegálního hnutí za okupace na Moravě. Dokument uvádí, že P. Fanfrdla měl roku 1939 odmítnout úřad starosty města Brna a že se dokonce v augustiniánském klášteře měly přechovávat zbraně pro důstojníky československé armády. 31 Sám P. Fanfrdla ve svém životopisu však nic podobného neuvádí. První den války, tedy 1. září 1939, byl P. Ignác Karel Fanfrdla za své předválečné aktivity zatčen gestapem. 32 Z vězení na Špilberku byl převezen do koncentračního tábora Dachau a následně do Buchenwaldu. Po 2 a půl letech byl nacisty poslán opět do Dachau, kde byl v roce 1943 vyšetřován brněnským gestapem. Po čtvrtročním vyšetřování v Brně, kam byl převezen roku 1944, byl opět převezen do Dachau, kde zůstal až do 29. dubna 1945. Zpátky do Brna se P. Fanfrdla mohl vrátit až 23. května 1945. Po skončení války zastával několik veřejných funkcí a získal řadu vyznamenání 33. Ihned po okupaci se stal předsedou sedmičlenného národního výboru na ochranu českých věcí, dále byl jmenován I. místopředsedou zemského národního výboru v Brně za Československou stranu lidovou. Také byl zvolen předsedou Cyrilometodějské záložny v Brně. Tyto posty 29 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 201. Stručný životopis P. Ignáce Karla Fanfrdly. 30 Tamtéž, fol. 202. Stručný životopis P. Ignáce Karla Fanfrdly. 31 ABS, fond 2M, sign. 2M:13471, fol. 272. Zpráva SNB zemské velitelství v Brně ze dne 30. 10. 1945. 32 Dne 1. září 1939 proběhla zatýkací akce Albrecht der Erste (označováno též akce A). Přípravy probíhaly již od června 1939. Seznam osob, které gestapo označilo jako nebezpečné pro Říši, byl obsahem tzv. kartotéky A. Zatčení, kterých bylo jen na Moravě několik set, byli posléze převezeni do koncentračního tábora Dachau a Buchenwald. Jednalo se zejména o komunisty, funkcionáře Sokola, sociální demokraty atd. Kroupa, Vlastislav a kol.: Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1988, s. 11. 33 Konkrétně se jedná o Čs. válečný kříž 1939 a Čs. vojenskou medaili za zásluhy prvního stupně. Ministr vnitra Václav Nosek předal P. Fanfrdlovi také pamětní odznak druhého národního odboje. 11

zastával P. Fanfrdla až do 25. února 1948. 34 Do roku 1948 byl také hlavním funkcionářem Československé strany lidové na Brněnsku a dobré vztahy měl i s pražským vedením této strany. Naopak po únoru 1948 už nebyl členem žádné politické organizace. 35 Do vedení farního úřadu u sv. Augustina nastoupil po zdravotní dovolené v srpnu 1948. 36 3.2 Vyšetřování P. Fanfrdla byl zatčen Státní bezpečností 6. ledna 1949 pro podezření z protistátní činnosti. Státní bezpečnost se totiž domnívala, že je zapojen do akce Vajnory. 37 Jeho účast v této ilegální lidovecké organizaci se však neprokázala a tak byl dále vyšetřován pouze ze zpronevěry. P. Fanfrdla měl zpronevěřit 100 000 Kčs, které mu, jak sám tvrdil, věnoval tehdejší náměstek předsedy vlády Jan Šrámek (resp. jeho tajemník dr. Pecháček). Tyto peníze byly určeny pro tělocvičnou jednotu Orel, ještě před jejím sloučením s tělocvičnou jednotou Sokol. Pokud by tuto částku nemohl použít pro účely Orla, měl s nimi naložit podle vlastního uvážení. Státní bezpečnost však prošetřovala variantu, že ony peníze P. Fanfrdla nezískal od msgr. Šrámka, nýbrž od Zemského národního výboru v Brně. Částku 100 000 Kčs měl Orel obdržet v únoru 1948 a údajně měla sloužit k rekreačním účelům Orla. Ani náčelník Orlů z Brna Bohuslav Koukal, ani z Prahy Jan Píštělák však nevěděli s určitostí, zda byly tyto peníze Orlu vyplaceny. 38 Výpověď P. Fanfrdly tak mohl potvrdit dr. Pecháček. Nestalo se to však, protože Šrámkův tajemník zmizel. Od března 1948 byl hlášen jako pohřešovaný (zřejmě vycestoval z Československa). 39 Dne 1. února 1949 byl P. Fanfrdla vyslýchán na Krajském velitelství státní bezpečnosti v Brně. Do protokolu uvedl, že 100 000 Kčs dostal od dr. Pecháčka asi 23. února 1948 v Praze, když byl na schůzi zastupitelstva Československé strany lidové. Dr. Pecháček mu řekl, že peníze posílal msgr. Šrámek pro Československého Orla, bude-li existovat. Pokud by byl rozpuštěn nebo by přestal existovat, měl P. Fanfrdla s penězi naložit, jak uzná za vhodné. Protože byl P. Fanfrdla v té době nemocný a nechtěl peníze vést sám ve vlaku, požádal poslance Emila Vojance o to, aby peníze převezl do Brna. Pokud by je tam nechtěl mít u sebe, měl je uložit do Cyrilometodějské záložny v Brně. Po návratu P. Fanfrdly do Brna si peníze 34 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 202. Stručný životopis P. Ignáce Karla Fanfrdly. 35 Tamtéž, fol. 178. Důvodová zpráva ze dne 28. 3. 1956. 36 Diecézní archiv, fond E82, inv. č. 3163, kart. 895. Dopis P. Fanfrdly Ř. k. farnímu úřadu u sv. Augustina v Brně ze dne 1. 8. 1948. 37 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 184. Výpis z evidenční karty Fanfrdla Karel. 38 Tamtéž, fol. 204. Zpráva pro KV StB v Brně ze dne 18. 1. 1949. 39 Tamtéž, fol. 206. Přepis zprávy SNB ze dne 16. 2. 1949. 12

od Vojance zase převzal zpět. P. Fanfrdla se domníval, že peníze jsou určeny na slet československého Orla, o kterém se Šrámkem mluvili již v prosinci 1946. V tomto rozhovoru se totiž Šrámek zmínil, že by chtěl tělocvičné jednotě Orel přispět peněžitou částkou. Po sloučení Orla se Sokolem, P. Fanfrdla nepovažoval peníze za majetek Orla. Domníval se, že může s penězi naložit, jak mu řekl dr. Pecháček, a že se jedná o vlastní úspory msgr. Šrámka. Z takto nabytých 100 000 Kčs tedy P. Fanfrdla půjčil v dubnu 1948 částku 10 000 Kčs univerzitnímu profesorovi dr. Kopovi, který přišel o zaměstnání a měl finanční problémy. 15 000 Kčs zapůjčil ze stejného důvodu v květnu 1948 bývalému šéfredaktorovi Národní obrody dr. Vladimíru Kučerovi. V srpnu 1948 půjčil 5 000 Kčs dr. Zdenku Chudobovi, který také přišel o zaměstnání v únoru 1948 a tudíž neměl peníze na obživu své rodiny. Zbývajících 70 000 Kčs složil na zaplacení důchodové daně opatovi augustiniánského kláštera P. Benediktu Švandovi. 40 Je tedy vidět, že peníze, které mu Jan Šrámek přes svého tajemníka svěřil, byly použity na dobrou věc. To je možná i důvod, proč se Státní bezpečnost tak vehementně snažila P. Fanfrdlu usvědčit ze zpronevěry. Vždyť 30 000 Kčs daroval odpůrcům režimu a 70 000 Kčs dokonce církvi. Dne 2. února 1949 byl P. Fanfrdla vzat do vazby Krajského soudu v Brně dle 183 trestního zákona. 41 Téhož dne byl také dodatečně vyslechnut k výslechu provedeného 1. února. P. Fanfrdla zde jasně uvádí, že všem, kterým půjčil peníze, řekl, o jaké peníze se jedná. A také že mu Jan Šrámek vzkázal, aby si dal dobrý pozor na to, zda Orel existuje. Pokud ne, neměl Orlu nic vyplácet. 42 Podle předběžné závěrečné zprávy z 2. února zůstávalo důvodné podezření, že si peníze chtěl ponechat pro sebe, protože si myslel, že po sloučení Orla a Sokola, nikdo o oné částce nebude vědět, protože mu byla dána důvěrně. Svým činem tak chtěl tělovýchovu okrást. Fakt, že chtěl úmyslně poškodit Sokola, vyplývá z toho, že tyto peníze nepoužil na žádný dobročinný účel. Naopak je dal lidem, kteří byli potrestáni pro jejich nepřátelský postoj vůči lidově demokratickému zřízení, a na úhradu důchodové daně, kterou měl klášter zaplatit za něj. 43 K výslechu byl předvolán také poslanec Emil Vojanec, který měl podle výpovědi P. Fanfrdly převést peníze do Brna. Až na málo detailů se jejich výpovědi shodují. O penězích P. Fanfrdla prohlásil, že to jsou peníze orelské. Také ho nepřekvapilo, že P. Fanfrdla měl u sebe tak velkou částku, vzhledem k tomu, že byl jedním z hlavních funkcionářů Orla. Po příjezdu do Brna chtěl Vojanec peníze předat řediteli Cyrilometodějské záložny 40 Tamtéž, fol. 264. Protokol P. Fanfrdly ze dne 1. 2. 1949. 41 Tamtéž, fol. 261. Zpráva o vazbě ze dne 2. 2. 1949. 42 Tamtéž, fol. 262. Zápis o výpovědi ze dne 2. 2. 1949. 43 Tamtéž, fol. 262-263. Předběžná závěrečná zpráva ze dne 2. 2. 1949. 13

Václavu Bojanovskému, ten to však odmítl, protože byl mezitím vydán příkaz o tom, že větší částky nesmějí být vybírány ani ukládány. Peníze tedy o několik dní později vrátit zpět P. Fanfrdlovi. Od koho peníze P. Fanfrdla získal, však Emil Vojanec nevěděl. 44 Přestože je výpověď Emila Vojance důležitá, hlavní otázky však zodpovězeny nebyly. Vojanec nevěděl nic o tom, kdo P. Fanfrdlovi peníze svěřil, ani k čemu byly určeny. Zdálo se, že jedinými osobami, které by mohly vyšetřování posunout o krok dopředu, jsou dr. Pecháček, který byl mimo Československo, a Jan Šrámek. Msgr. Šrámek byl toho času, tedy na konci února roku 1948, v brněnském klášteře 45. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu však nebyl schopen výslechu. 46 Dne 2. června 1949 byl P. Fanfrdla propuštěn na svobodu, protože bylo zastaveno trestní řízení. 47 O necelé dva týdny později, 15. června, proběhlo hlavní soudní líčení ve věci obžaloby P. I. K. Fanfrdly ze zpronevěry. Téhož dne navštívil trojčlenný senát msgr. Šrámka v klášteře Kongregace sester cyrilometodějských, kde byl vyslechnut jako svědek proti P. Fanfrdlovi. Poté se senát odebral k trestnímu soudu. 48 Kompletní výpověď Jana Šrámka se bohužel nedochovala. V rozsudku je však uvedeno, že svědek Dr. Šrámek již se nepamatuje jaké disposice učinil, když prostřednictvím Dr. Pecháčka obžalovanému peníze odevzdal, trvá na tom, že peníze byly pro Orla a žádá jejich vrácení, neboť i když pocházely z disposičního fondu jsou jeho vlastnictvím. 49 3.3 Soudní řízení a odvolání proti rozsudku 3.3.1 Soudní řízení Veřejné hlavní přelíčení se konalo u Okresního trestního soudu v Brně dne 15. června 1949. P. Ignác Karel Fanfrdla byl obžalován ze zpronevěry dle 183 a 184 trestního zákona. Skutkový děj zněl, že obžalovaný přijal v Praze koncem února 1948 obnos 100 000 Kčs od bývalého náměstka předsedy vlády Jana Šrámka pro účely Orla. Obnos však nepředal československému Orlu, ani po sloučení tělocvičné jednotě Sokol, ale nechal si je u sebe a po únorových událostech poskytl 30 000 Kčs třem osobám jako podporu a 70 000 Kčs předal opatu Švandovi na zaplacení daní. 44 Tamtéž, fol. 206. Výpověď E. Vojance ze dne 24. 2. 1949. 45 Jedná se o klášter Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. Jan Šrámek ve 20. letech zajistil potřebný církevní a státní souhlas a tím se zapříčinil o založení Kongregace sester cyrilometodějských. Historie. Česká provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. Dostupné na http://www.cyrilky.cz/historie (Stahováno: leden 2015). 46 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 207. Zpráva MV NB v Brně ze dne 25. 2. 1949. 47 Tamtéž, fol. 208. Záznam o přijaté telefonické zprávě ze dne 2. 6. 1949. 48 Tamtéž, fol. 197. Úřední záznam ze dne 11. 6. 1949. 49 Tamtéž, fol. 256. Rozsudek č. j. T VIII 77/49-39. 14

P. Fanfrdla plně doznal tento skutkový stav. Necítil se však vinný a hájil se tím, že peníze mu předal osobní tajemník msgr. Šrámka dr. Pecháček, který mu řekl, že je má předat, jen pokud bude československý Orel existovat samostatně, jinak může s penězi volně disponovat. Msgr. Šrámkovi je nemohl po sloučení tělovýchovy vrátit, protože byl pod úředním dohledem, a on sám se nechtěl vystavovat podezření, že se Šrámkovým pokusem o útěk měl něco společného. Tuto obhajobu však nemohl nikdo potvrdit. Na to, že Šrámek ve svém svědectví žádal o vrácení peněz, reagoval P. Fanfrdla souhlasně. Podle soudu tato žádost o vrácení peněz vylučovala volnou dispozici penězi obžalovaným. Dále měl dle soudu P. Fanfrdla obnos vrátit prostřednictvím úřadu, který měl nad Šrámkem dozor. P. Fanfrdla se dále hájil tím, že oněch 30 000 Kčs pouze půjčil. Ani s tím však soud nesouhlasil. Peníze půjčoval lidem, kteří byli ve finanční tísni, musel tedy vědět, že mu je nebudou moci splatit. 50 Ještě téhož dne vynesl Okresní trestní soud v Brně rozsudek. Obžalovaný P. Ignác Karel Fanfrdla byl shledán vinným zločinem zpronevěry dle 183 a 184 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že převzal od Jana Šrámka 100 000 Kčs pro účely československého Orla, tyto peníze však Orlu ani po sloučení Sokolu nepředal, nýbrž 30 000 Kčs poskytl jako podporu třem osobám a 70 000 Kčs předal opatovi augustiniánského kláštera P. Švandovi. Za tento trestný čin byl P. Fanfrdla odsouzen dle 184 tr.z. za použití 54 do těžkého žaláře na 2 /dva/ roky zostřeného tvrdým ložem čtvrtletně a dle 389 tr.ř. k náhradě nákladů na řízení trestní. 51 Do tohoto trestu se měla započíst i zajišťovací a vyšetřovací vazba, ve které byl od 15. ledna do 2. června 1949 a od 7. června do 15. června téhož roku. Podmínečné odsouzení bylo vyloučeno. Odsouzený P. Fanfrdla byl také zbaven volebního práva. 52 3.3.2 Odvolání proti rozsudku Dne 26. září 1949 P. Fanfrdla podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Odvolání bylo směřováno proti rozsudku a proti ztrátě volebního práva. První část odvolání, tedy proti rozsudku vyneseného Okresním trestním soudem v Brně 15. června 1949, byla zamítnuta. V rozsudku o odvolání ze září 1949 se však dozvídáme podrobnosti z výpovědi Jana Šrámka. Ten měl vypovědět, že se o peníze v rukou obžalovaného nijak neobával, protože byl přesvědčen, že P. Fanfrdla s nimi naloží tak, jak by s nimi naložil i on, a že půjčky dr. Kopovi, dr. Chudobovi a dr. Kučerovi a uložení peněz u opata P. Švandy, neodporují jeho 50 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 256-257. Rozsudek č. j. T VIII 77/49-39. 51 Tamtéž, fol. 256. 52 Tamtéž. 15

úmyslu. Msgr. Šrámek tedy při procesu souhlasil s tím, co P. Fanfrdla s penězi učinil. To však podle Krajského soudu v Brně byla jen jistá benevolentnost ze strany Šrámka vůči obžalovanému v době soudního líčení a volnou dispozici tedy neprokazovala. Nebylo to tedy směrodatné. Odvolatel tím, že toto uvedl jako důvod svého odvolání, přehlížel Šrámkovo prohlášení při hlavním líčení, že mu dal peníze pro Orla, pokud ten bude samostatně existovat, a že jinak mu je měl vrátit. Výrok o ztrátě volebního práva byl však zrušen. Okresní trestní soud považoval zištnost za pohnutku spáchaného trestného činu. Krajský soud s tím však, po znovu prozkoumání případu, nesouhlasil a uvedl jako vlastní pohnutku lehkomyslnost a ohled na osoby v tísni. Lehkomyslnost uvedl odvolací soud proto, že ani v době tohoto odvolacího řízení nebylo jasně rozhodnuto, zda měl důchodovou daň za P. Fanfrdlu platit klášter anebo právě sám P. Fanfrdla. Z dřívější praxe se tak P. Fanfrdla mohl domnívat, že ji měl platit klášter. A protože tato pohnutka lehkomyslnost není pohnutkou nízkou a nečestnou, nebyly zákonné předpoklady pro vyslovení ztráty volebního práva. 53 3.4 Po propuštění P. Ignác Karel Fanfrdla byl z vězení propuštěn dne 11. ledna 1950. Ve vězení tak strávil téměř jeden rok. On sám ve svém životopisu uvedl, že byl propuštěn na amnestii. 54 Žádné dokumenty, které by uváděly nějaké bližší informace, se však bohužel nedochovaly. S největší pravděpodobností se jedná o milost prezidenta republiky Klementa Gottwalda z října 1949. Tato milost byla určena pouze duchovním a laikům, kteří byli dopředu vybráni a prověřeni. 55 Dne 11. ledna se P. Fanfrdla tedy vrátil na svou faru v Brně na Babákově náměstí (nynější náměstí Míru) i do úřadu faráře. Pobyt ve vězení však zhoršil jeho zdraví, které bylo podlomené již z doby 2. světové války, kdy byl vězněn v koncentračních táborech. Proto ihned po svém propuštění nastoupit 5 měsíční léčbu ve Státní fakultní nemocnici v Brně na Žlutém kopci. 56 I po propuštění na svobodu byl P. Fanfrdla sledován Státní bezpečností, která ho i jeho činnost chtěla mít i nadále pod kontrolou. Z let 1951 a 1952 se dochovala celá řada zpráv 53 Tamtéž, fol 258-259. Rozhodnutí o odvolání č. j. T VIII 77/49-50. 54 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 202. Stručný životopis P. Ignáce Karla Fanfrdly. 55 Podrobněji o milosti Klementa Gottwalda z října 1949 viz Slabotínský, Radek: Amnestie prezidenta republiky v letech 1960 a 1962 a rehabilitace politických vězňů v 60. letech. Disertační práce. FF MU Brno. Brno 2010, s. 54-57. 56 Diecézní archiv, fond E82, inv. č. 3163, kart. 895. Žádost o dovolenou za účelem léčení. 16

z těchto sledování. 57 Tak zjistili, že sloužil mše za uvězněné kněží. 58 Dále se domnívali, že v nemocnici na Žlutém kopci, kde pracoval jako duchovní správce, ovlivňoval nemocné, kteří byli vlažní ve svém náboženském přesvědčení, i řeholní sestry, které zde pracovali. 59 Když tyto řeholnice později nechtěly podepsat hlasovací lístky při lidovém hlasování na obranu míru, Státní bezpečnosti bylo jasné, že je k tomu navedl P. Fanfrdla. Po tomto incidentu byla kontrolována jeho nedělní kázání. Navíc byl zbaven funkce duchovního správce jak v nemocnici, tak v Domě útěchy, kde tyto řeholnice žily. 60 Viděli v něm zapřisáhlého odpůrce režimu a služebníka Vatikánu, který pro štvavou politiku proti straně KSČ několikráte použil i kazatelny. 61 V létě 1951 se začaly objevovat informace o rozsáhlé podvratné činnosti na Brněnsku. Její hlavou neměl být nikdo jiný než P. Fanfrdla. Měl údajně jezdit od kostela ke kostelu a vyměňovat si s faráři a jeptiškami různé spisy. Také se prý stávalo, že když někam přijel při mši, nechal tamní farář kostel vyklidit, zamkli se tam a jednali spolu o tajných záležitostech. Po jeho návštěvě prý vždy místní farář kázal proti lidově demokratickému zřízení a jeho představitelům. Sám P. Fanfrdla měl do svých kázání také zařazovat protistátní témata. Proto na něho byl zaveden osobní svazek pro podezření z vatikánské špionáže. Žádné důkazy se však nepodařilo zjistit. 62 V červnu 1954 na něho byl zaveden evidenční operativní svazek, protože byl podezřelý z nepřátelské činnosti ve prospěch Vatikánu. Agenturní cestou se Státní bezpečnosti totiž podařilo zjistit, že údajně očekával zvrat lidově demokratického zřízení. V březnu 1956 se Krajská správa ministerstva vnitra v Brně rozhodla svazek ukončit a P. Fanfrdlu zaevidovat jako závadovou osobu, protože nezjistili žádnou konkrétní činnost. 63 P. Fanfrdla byl také informován o činnosti P. A. M. Bery 64, který byl souzen v roce 1960. Na počátku srpna 1960 na něj byl zaveden signální operativní svazek, aby prověřili jeho spoluúčast na ilegální činnosti P. Bery. 65 Bylo zjištěno, že P. Fanfrdla se zúčastnil několika schůzek, kde se měla probírat právě tato nezákonná činnost. Dále měl po smrti opata 57 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 209-228. Úřední záznamy z roku 1951. 58 Tamtéž, fol. 181. Vyhodnocení osobního operativního svazku ze dne 17. 10. 1960. 59 Tamtéž, fol. 209. Úřední záznam č. 67/51. 60 Tamtéž, fol. 213. Úřední záznam č. 34/51. 61 Tamtéž, fol. 210-211. Ustanovka ze dne 5. 6. 1951. 62 Tamtéž, fol. 222-228. Zpráva StB ze dne 17. 7. 1951, 20. 12. 1951 a 27. 12. 1951. 63 Tamtéž, fol. 177-179. Rozhodnutí o zavedení evidenčního operativního svazku ze dne 2. 10. 1954 a Důvodová zpráva ze dne 28. 3. 1956. 64 Nezákonná činnost spočívala podle Krajské správy Ministerstva vnitra v Brně v koncipování, rozmnožování a rozšiřování protistátních tiskovin. Doopravdy šlo spíše o pokračování v řádovém životě. Viz kapitola 6. Soudní proces Bera a spol. z roku 1960. 65 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 176. Důvodová zpráva ze dne 1. 8. 1960. 17

P. Švandy roku 1958 přijmout tajně funkci opata augustiniánů, aby řádoví bratři mohli dále vykonávat svoji duchovní činnost. 66 Ani toto však není potvrzeno jinými dokumenty. Nakonec bylo proti P. Fanfrdlovi provedeno tzv. preventivně profylaktické opatření. 67 P. Fanfrdla dále pokračoval ve vedení fary na Babákově náměstí a také učil. Kvůli svému postoji, který zastával před 2. světovou válkou i během ní, a kvůli jeho angažovanosti během komunistického režimu byl po smrti Jana Šrámka považován za nejoblíbenějšího kněze na Brněnsku. 68 66 Tamtéž, fol. 249-250. Zpráva KS MV v Brně ze dne 17. 10. 1960. 67 Tamtéž, fol. 319-320. Důvodová zpráva ze dne 28. 2. 1961. 68 Tamtéž, fol. 242-243. Zpráva KS MV v Brně ze dne 15. 7. 1955. 18

4. Tzv. Akce K Kláštery a jejich obyvatelé byli komunistickým režimem chápáni jako nepřátelé. Proč? Klášter byl duchovním centrem, který ovlivňoval většinu lidí žijících v jeho okolí. V roce 1950 bylo 76 % obyvatel Československa katolického vyznání. 69 Řeholníci, kterých bylo v českých zemích v lednu 1950 napočítáno 1 503, byli výborně organizováni, měli určitou autonomii v rámci církve a navíc měli i kontakty s generálními představenými v zahraničí. Jejich život v komunitě, který se řídil řádovými pravidly a sliby, zapříčiňoval jednotnější postoj ke komunistickému režimu. 70 Jak jsem již zmínila v úvodu, poprvé se o možném zabírání klášterů začalo hovořit 13. dubna 1949 na schůzi církevních pracovníků akčních výborů Národní fronty. Cílem bylo omezit vliv řeholníků a získat velký počet budov 71. Dne 22. srpna 1949 schválilo předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa návrh na soustředění řeholníků, který podala církevní šestka. Přípravy měl na starosti Státní úřad pro věci církevní, který od září shromažďoval informace o jednotlivých klášterech na našem území. Jednalo se o seznamy a popisy klášterních budov, počty řeholníků včetně jejich kádrových posudků. Konkrétnější plán likvidace mužských řádů a kongregací byl přijat 20. ledna 1950. Bylo rozhodnuto, že kláštery i řeholní domy budou vyklizeny a řeholníci izolováni, tím pádem vyloučeni z veřejného života. Tento plán byl proveden ve dvou etapách. 72 První proběhla v noci ze 13. na 14. dubna 1950 a týkala se sedmi nejpočetnějších řádů (tedy salesiánů, redemptoristů, jezuitů, františkánů, premonstrátů, těšitelů a německých rytířů). Celkově bylo izolováno 1 746 řeholníků (809 řeholníků z českých zemí). Druhá fáze proběhla 27. až 28. dubna a byla určena pro všechny ostatní řády a kongregace. 73 Řeholníci byli ze svých domovů převezeni do jednoho z centralizačních klášterů v Oseku, Králíkách, Bohosudově, Hejnicích nebo Broumově. Pro představené jednotlivých klášterů a nejreakčnější řeholníky byl určen internační klášter v Želivi. Za průběh akce K odpovídali příslušníci Státní bezpečnosti, Sboru národní bezpečnosti a pracovníci církevního oddělení místního zastupitelstva. Předsedové Obecních národních výborů měli za úkol vysvětlit místním odvoz 69 Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno 1993, s. 5. 70 Stříbrný, Jan Hanuš, Jiří: Stát a církev v roce 1950. Brno 2000, s. 50. 71 Podle statistiky z ledna 1950 patřilo řádům v českých zemích 151 klášterů. Vlček, Vojtěch: Likvidace mužských řádů v českých zemích v 50. letech ve středoevropském kontextu, aneb Ochráníme vás před hněvem pracujícího lidu. In: Securitas Imperii 19, 2011, s. 145. 72 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 60-61. 73 Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu v letech 1948-1953. Brno 1993, s. 120. 19

řeholníků. O majetek, který po řádech a kongregacích, zůstal, se měli starat zmocněnci Státního úřadu pro věci církevní. 74 Akce byla ukončena 4. května 1950 a hodnocena jako úspěšná. K protestům došlo hlavně na Slovensku. Akci K také neprovázela žádná propagace. V oficiálním prohlášení, které přinesla Československá tisková kancelář, je uvedeno, že šlo o preventivní opatření proti další protistátní činnosti řádů a že řeholníci budou dále pokračovat ve svém náboženském životě v k tomu určených klášterech. V celém Československu byl však jeden řád, který se této likvidaci řeholí vyhnul. Byl to řád milosrdných bratří. Komunisté se zřejmě nechtěli podobat nacistům, kteří jejich činnost zrušili za 2. světové války. Navíc by jejich soustředěním do centralizačního kláštera přišli o ošetřovatele v nemocnicích. V celkovém souhrnu bylo v Československu izolováno 2 376 řeholníků (z toho 175 z nich bylo internováno) z 219 řeholních domů. Většinu ze zabraných budov získala armáda a ministerstvo vnitra. Když se řeholníci v 90. letech vraceli zpět do svých klášterů, ty byly většinou v dezolátním stavu. Ohromné škody nastaly také v kulturní oblasti. Klášterní knihovny, obrazy a další umělecké předměty byly poškozeny, rozkradeny nebo zničeny. 75 Centralizovaní řeholníci byli izolováni převážně do roku 1953, kdy byla většina propuštěna. Někteří z nich však už v září 1950 museli odejít na 2 letou vojenskou službu k Pomocným technickým praporům. 76 Podobný osud, jaký měli příslušníci mužských řeholí, připravovali komunisté i pro řeholnice. V létě 1950 začala tzv. akce Ř, která postihla téměř 4 300 řeholnic. 77 Roku 1953 měla proběhnout tzv. akce B. Jednalo se o plán zrušení všech řádů v Československu. Komunistické vedení očekávalo, že se jim řeholníci a řeholnice podřídí. Během příprav však došlo ke změně zahraničně politické situace. Po Stalinově smrti v březnu 1953 byl vyhlášen nový reformní kurz. V Československu probíhaly demonstrace, komunistické vedení se tak rozhodlo vyčkávat. Akce B již nebyla v souladu s novým kurzem a tak byly všechny přípravné akce zastaveny. 78 4.1 Průběh akce v augustiniánském klášteře Během příprav na akci K sbíral Ústřední národní výbor v Brně informace o klášterech i jejich činnosti. Kontrolovali kázání, zjišťovali, kteří kněží se zapojují do veřejného dění, 74 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 61-62. 75 Tamtéž, s. 70-75. 76 Stříbrný, Jan Hanuš, Jiří: Stát a církev v roce 1950. Brno 2000, s. 65. 77 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 79-82. 78 Tamtéž, s. 108-111. 20

uzavřeli všechny církevní matriční knihy. 79 V říjnu 1949 si Krajský národní výbor v Brně vyžádal podrobné údaje o klášterních budovách. Ze zprávy se tak můžeme dovědět, že augustiniánský klášter sv. Tomáše v Brně byl částečně poškozen bombardováním a sloužil k účelům farním a klášterním. V klášteře se nacházelo 32 místností určených pro obývání a dalších 118 místností pro jiné účely (kanceláře, skladiště zemského muzea, Mendlovo muzeum atd.), k tomu také 5 sklepů a vinárna. 80 Podle této zprávy byly místnosti plně využity a do budoucna by se objekt dal využít jako nemocnice. V klášteře v této době žilo celkem 60 osob. Z toho bylo 14 duchovních a 3 klerici (pouze jeden z nich byl slovenské národnosti). Ve veřejné duchovní správě pracovalo 11 řeholníků, 2 byli na odpočinku. Bratři laici nežili v klášteře žádní. Představený augustiniánského kláštera na Starém Brně byl v této době opat P. Benedikt Antonín Švanda. Na otázku, jaké bylo sídlo ústředí řádu v Československu, bylo odpovězeno, že se jedná o samostatný klášter, který nepodléhá provinciálovi. 81 Vrchní ústředí se nacházelo (a stále nachází) v Římě. 82 Ve dnech 18. a 19. ledna 1950 na Ústředním národním výboru města Brna proběhlo skládání slibů věrnosti republice a jejímu zřízení, kterého se zúčastnili i dva brněnští augustiniáni, P. A. L. Přibyl a P. F. P. Šesták. Ústřední národní výbor akci shledával jako úspěšnou a dobře připravenou (z 21 duchovních, kteří přišli 18. ledna, přijalo slib 18, jen 1 odmítl). Komunisté oceňovali zejména fakt, že akce měla plynulý průběh, nikdo tak nemusel čekat a duchovní si nemohli sdělovat jakékoliv podrobnosti. Většina duchovních podle hlášení neměla ke slibu žádné připomínky (pouze jeden, P. Jaroslav Kvita z Husovic, připojil ke slibu písemně doložku, že slibuje s výhradami, které učinil ústně). 83 Samotná akce K proběhla v Brněnském kraji ve třech etapách. Dne 13. dubna 1950 byly vyklizeny kláštery řádů salesiánů, jezuitů, redemptoristů, františkánů, dominikánů a vranovských salvatoriánů. Do druhé fáze, dne 27. dubna, byl zahrnut klášter kapucínů, minoritů, brněnských salvatoriánů, eucharistiánů a augustiniánů. Třetí fáze, která proběhla 79 Archiv města Brna, fond B1/8, inv. č. 64, 65, krab. 17. Situační zprávy. 80 Tamtéž, inv. č. 69, krab. 17. Zpráva o stavu klášterů ze dne 11. 10. 1949. MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 14. Situační zpráva ze dne 28. 4. 1950. 81 Roku 1752 papež Benedikt XIV. udělil starobrněnským augustiniánům privilegium, na základě kterého má představený augustiniánského kláštera na Starém Brně právo užívat titul infulovaného opata a je tak přímo podřízen generálnímu převorovi v Římě. Obutí augustiniáni jinak tento titul nepoužívají. Starobrněnské Opatství sv. Tomáše je tak jediným augustiniánským opatstvím na světě. Foltýn, Dušan a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 176. 82 Archiv města Brna, fond B1/8, inv. č. 95, krab. 18. Hlášení o klášterech ze září 1949. 83 Tamtéž, inv. č. 146, krab. 20. Hlášení o průběhu akce slibů ze dne 19. 1. 1950. 21

3. května 1950, se týkala znojemských kapucínů, benediktinů, piaristů a eucharistinánůpetrinů. 84 Augustiniánský klášter na Starém Brně spadal tedy do druhé etapy. Představení těchto klášterů byli ve čtvrtek 27. dubna pozváni do Prahy na Státní úřad pro věci církevní. Zde jim byl předložen plán na vyklizení klášterů. Představení klášterů poté odjeli se zmocněnci Státního úřadu pro věci církevní zpět do svých řeholních domů, kde v podvečer museli ostatní spolubratry seznámit s připravovanou akcí. 85 Augustiniáni byli odvezeni po 9 hodině večerní. 86 Informace o tom, kam byli augustiniáni převezeni, se v archivních pramenech různí. Ve fondu H, sign. H-718, uloženém v Archivu bezpečnostních složek se nachází dokumenty, které potvrzují, že opat augustiniánského kláštera P. Benedikt Antonín Švanda byl převezen do internačního kláštera v Želivi. V lednu roku 1951 byl jako přestárlý převezen do Semil a poté v červnu téhož roku do Moravce. 87 Co se týče ostatních centralizovaných řeholníků, konkrétní údaje v tomto svazku nejsou. V materiálech týkajících se centralizačního kláštera Hejnice, je sice uvedeno, že tam pobývali bosí augustiniáni, 88 starobrněnští augustiniáni však patří do řádu tzv. obutých augustiniánů. Ve svazku H-718 můžeme nalézt určité informace o P. Š. F. Peškovi. Podle tohoto materiálu se v únoru 1952 nacházel v centralizačním klášteře Králíky a v květnu téhož roku byl jako zpovědník převezen do Prahy. 89 Zbylí řeholníci však ve jmenných seznamech uvedeni nejsou. Vojtěch Vlček však zmiňuje, že byli soustředěni v Oseku a Želivi. 90 Centralizaci v Oseku potvrzuje i životopis P. Bery z roku 1960, ve kterém stojí, že byl v tomto klášteře soustředěn i s dalšími augustiniány. 91 Spolu s tříčlennou kontrolní komisí směli v klášteře zůstat dva řeholníci, P. F. F. Jančík a P. T. J. Martinec, protože museli již druhý den sloužit bohoslužby ve čtyřech kostelech (navíc měli na starosti vyučování náboženství ve školách). Dále zde zůstali dva klerici bohosloveckého učiliště, 13 studentů, 1 nájemník a 7 deputátníků s rodinnými příslušníky. 92 P. F. P. Šesták nebyl 27. dubna ve starobrněnském klášteře, protože měl vyučování 84 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 2. Zpráva o vyklizených klášterech Brněnského kraje. 85 Tamtéž, fol. 5-7. Pokyny pro krajské církevní tajemníky. 86 Tamtéž, fol. 32. Zpráva o průběhu akce K ze dne 27. 4. 1950. 87 ABS, fond H, sign. H-718-6, fol. 60, 126-127. Seznam převezených řeholníků z IK Želiv. 88 Kaplan, Karel: Akce K likvidace klášterů v roce 1950. Dokumenty a přehledy. 1. Praha 1993, s. 171. 89 ABS, fond H, sign. H-718-4, fol. 35-38. Zprávy z CK Králíky. 90 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 153. 91 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol., fol. 170. Charakteristika P. Bery ze dne 28. 9. 1960. 92 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 29-30. Situační zprávy. 22

náboženství. Poté, co se dověděl o vyklizení kláštera, se začal skrývat. Až do srpna 1954 žil u sester Lhotských v Brně. 93 V Brně proběhla akce K bez větších problémů. Státní úřad pro věci církevní nařídil vytvořit soupis vnitřního zařízení, cenností a ostatního inventáře vyklizených klášterů a dále převzít cenné papíry, pokladní hotovost, vkladní knížky apod. Revizní komise, která měla za úkol zkontrolovat tyto soupisy majetku, uvedla, že se v augustiniánském klášteře nachází cenné předměty velké hodnoty. 94 Zlaté a stříbrné předměty, které nebyly cenné umělecky nebo historicky, byly předány Státnímu úřadu pro věci církevní. Augustiniáni vlastnili také nákladní auto, které bylo posláno do strahovského kláštera premonstrátů v Praze. 95 4.2 Prostory opatství po likvidaci kláštera Klášterní budovy měly být vládní komisí přiděleny do pronájmu. Starobrněnský klášter byl původně podle květnové zprávy slíben Ministerstvu národní obrany. Dne 30. června 1950 však vládní dislokační komise přidělila klášter Ministerstvu národní bezpečnosti. 96 Část objektů byla také předána Archeologickému ústavu Československé akademie věd. 97 Garáže byly předány Škodovým závodům v Adamově, který dále odkoupil také řadu věcí, jež náležely klášteru (stolní lampy, hodiny, stoly, židle apod.). Zbylé věci z inventáře kláštera, které se neprodaly, měl odkoupit národní podnik Bazar. 98 Klášterní knihovna se v době fungování kláštera nacházela v 7 místnostech a čítala zhruba 10 000 svazků. 99 Po akci K ji získala do správy Zemská knihovna. 100 Ke každému uzavřenému klášteru byl přidělen správce nemovitého majetku. Bývalý augustiniánský klášter měl na starosti František Matoušek, který i před dubnem 1950 pracoval ve starobrněnském klášteře jako správce nemovitého majetku. Odbor pro věci církevní Městského národního výboru si tak jeho práci nemohl vynachválit. Mezi nemovitosti, o které se správce staral, patřila samozřejmě klášterní budova, dále domy na ulici Úvoz a Stalinových sadech a také budova tělovýchovy a vinný sklep. 101 93 Vlček, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc 2004, s. 153. Viz kapitola 5. Soudní proces z roku 1955 s P. Františkem Pavlem Šestákem. 94 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 118. Zpráva revizní komise. 95 Tamtéž, fol. 2-3. Zpráva o vyklizených klášterech Brněnského kraje. 96 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 167-172. Situační zprávy o průběhu akce K. 97 Období nacistické a komunistické totality. Z historie starobrněnské baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí. Dostupné na http://www.opatbrno.cz/opat_hist.htm#obdob%c3%ad (Stahováno: únor 2015). 98 Archiv města Brna, fond B1/8, inv. č. 245, 246, krab. 28. Žádosti o pronájem. 99 MZA, fond B124 III. manipulace, kart. 2614, sign. 26.4.50, fol. 14, 314. Situační zprávy z dubna 1950. 100 ABS, fond V/Brno, sign. V-2396 Brno, Bera a spol. operativní materiál, fol. 251. Agenturní zpráva z roku 1960. 101 Archiv města Brna, fond B1/8, inv. č. 246, krab. 28. Kádrový posudek Fr. Matouška. 23