file:///c:/users/jansan/desktop/kareltitle.html 23. 5. 2016 Knihy Off-Line Page 1 of 1 VOJNIČŮV RUKOPIS Karel Šlajsna Studie o Voynichově rukopise. Seznam článků najdete v bukmárkách. Copyright Karel Šlajsna 2016. Kopírování tohoto materiálu není dovoleno. Pro přetisk, publikování nebo jinou reprodukci, ať už vcelku nebo jen zčásti, je třeba nejdříve získat svolení autora.
1 Voynichův rukopis. Úvod. Jsem jen obyčejný laik, kterého odmala přitahovaly záhady a ty kolem Voynichova rukopisu mě doslova uchvátily - věnoval jsem mu mnoho let. Na většinu otazníků týkající se tohoto spisu tu ale nenabízím odpověď, jen teorie a dohady.. Co je to vlastně Voynichův rukopis? Když zadáte do internetového vyhledávače heslo Voynichův manuskript ((dále jen VM)) najdete velké množství různorodých odkazů různé kvality, ale v jednom se shodují: Voynichův rukopis je nazýván tím nejzáhadnějším na světě. Nejistot a otazníků kolem něj je opravdu obrovské množství. Můžeme je ale zredukovat na dva základní: 1/ Otazník historický- kdo všechno VM vlastnil, jak putoval od jednoho majitele k druhému a kdo byl autor? 2/ Otazník týkající se samotného spisu- jaký jazyk a jaká šifra byla použita? Jaký je význam většiny ilustrací? Přitom ale tyto dvě základní záhady tvoří spojité nádoby. Kdybychom věděli, kdo VM napsal, bylo by snazší rozlomit šifru. Naopak kdybychom uměli číst text, bylo by lehčí najít autora. Nejvíce mě zajímala jeho historie VM, která je stejně záhadná jako spis sám. Začneme tedy cestu proti toku času REFERENCE: Protože se v knize odvolávám na mnohé stránky rukopisu, doporučuji čtenáři, aby si obrázky vyhledal v originálních skenech Beinecke Library na http://www.bibliotecapleyades.net/ciencia/esp_ciencia_manuscrito07a.htm kde je každé folio (tj. stránka) zvlášť nebo v knize VM, která je celá ke stažení na http://awesta.sibirjak.ru/files/voynich.pdf
2 Historie. Část I. Amerika Voynichův manuskript je dnes uložen v Beinecke knihovně na univerzitě v Yale. Odpočíval zde v klidu až do nedávné doby, kdy se konečně rozhodlo o uskutečnění analýzy pomocí uhlíku C14 za účelem určení stáří. Aby se předešlo chybě, která byla vyčítána vědcům při podobné akci u Turinského plátna (odebrali prý vzorek z pozdější opravy- tj. ze záplaty) bylo vybráno šest miniaturních vzorků z méně exponovaných míst a na různých stránkách. Taktéž byly odebrány vzorky barev a duběnkového inkoustu. Výsledek byl opravdu překvapující: ukazují stáří okolo let 1400-1440! Analýza barev a inkoustu také prokázala, že pergamen byl použit nedlouho po vyrobení a neležel tedy někde dlouho nepopsán nebo nejde o palimpsest ((tj. popsaný pergamen, z kterého byl původní text seškrábán a byl znovu použit)). To muselo zcela změnit pohled většiny badatelů na VM. Předpokládalo se totiž dříve, že spis vznikl někdy na přelomu 16-17. století a v této době se také hledali možní autoři. K této, dovolím si napsat, zlomové události byl natočen i film, který je možno si stáhnout z You Tube ve čtyřdílné verzi s českým komentářem. Vraťme se ale zpět k historii VM. Ta je totiž pěkně zamotaná a jak budeme společně postupovat dějem, tak bude zamotanější. Do Yale ho daroval H. P. Kraus, milionář, který jej odkoupil od slečny Anne Nill, ta ho zdědila po Voynichově manželce Ethel. H. P. Kraus doufal, že se text vbrzku podaří rozluštit a on z něj bude mít nějaký prospěch, ale když se to nedařilo, pokoušel se ho alespoň prodat. Ani to se nepodařilo a tak spis skončil v Yale.
3 Myslím, že H. P. Kraus jen tak neseděl a nečekal, až někdo VM vyluští, ale sám tyto pokusy inicioval. (Nemám bohužel žádné informace o tom, koho oslovil.) Je docela možné, že to byl právě on, kdo se obrátil na W. F. Friedmana. Ten se pak v poznámkách, které k VM zanechal, vyjádřil v tom smyslu, že podle něj jde o umělý jazyk, založený na latině. V posledních letech byl tento názor oprášen a mnoho badatelů se k němu začíná stále více přiklánět. Slečna Anne Nill je pro nás velmi důležitou osobou -právě od ní totiž pochází informace o tom, že Voynich knihu koupil z vily Mondragone v Itálii. Voynich sám se o tom vyjadřoval dost neurčitě. Otázky po místě nálezu většinou odbýval s tím, že slíbil, že to neprozradí. Slib dodržel. Nepromluvila ani jeho manželka Ethel. Důvodem těchto vyhýbavých odpovědí na místo koupě může být to, že na začátku 20. století již v Itálii platil poměrně přísný zákon o zákazu vývozu starožitnosti. V minulosti bylo občas spekulováno o tom, že VM vyrobil Voynich sám, ačkoliv k tomu neměl důvod - nikdy se nepokusil rukopis prodat. Dále musíme uvážit, že náročnost takové výroby by byla příliš velká. Výše zmíněné určení stáří naštěstí úvahám o podvrhu jednou pro vždy udělalo konec. Dnes se o vile Modragone jako o místě, kde byl VM získán, většinou nepochybuje. Svědčí o tom také konference zájemců o VM, která zde byla uspořádána v květnu 2012. Důvody proč je VM spojován s Mondragone popíši následně, ale (ještě než pokročíme dále, malý přehled směrem zpět: 1969- VM je darován do Bienecke library 1961- Anne Nell prodává VM, kupuje ho H. P. Kraus 1960- po smrti Ethel Woynich přechází VM do vlastnictví Miss Anne Nell 1931- Voynich umírá, VM dědí jeho manželka Ethel. 1912- W.M. Voynich kupuje větší množství knih a rukopisů v Itálii a přiváží je do New Yorku. Mezi nimi i VM..
4
1 VM-2 Část II. Itálie. Přímý důkaz svědčící o tom, že vila Mondragone byla tím místem, kde byl VM uschován a právě odtud odvezen do Ameriky, neexistuje. Jsou tu jen indicie, které tímto směrem ukazují. 1/W. Voynich byl v písemném styku s jezuitou -správcem z vily Mondragone. Právě on byl nejspíš tou osobou, která obchod zprostředkovala ( tato korespondence se zachovala). 2/ Mnoho knih prokazatelně z vlastnictví Voyniche nese označení, že jde o vlastnictví P. Beckxe. Ten byl generálem jezuitů od r. 1853. Zde si dovolím malou vsuvku: Samotný VM žádné takové označení nemá, což opět vede k jistým pochybám. Důvodem, proč nebyl označen, může být to, že neměl žádnou titulní stranu se jménem autora a názvem díla, neměl ani předsádku- vsazenou čistou stranu, kam by bylo možno označení vlastnictví umístit. 3/ O dva roky později tj. 1855 jezitský řád kupuje vilu Mondragone a Beckx se tam usidluje. 4/ Poté co Voynich začal VM studovat podrobněji, nalezl na vnitřní straně desek přilepen ( vložen) velmi důležitý dopis. Napsal ho J. M. Marci v r. 1665 ( nebo 1666- poslední číslice není zcela jasná, ale to myslím není důležité) a adresátem byl jezuita Athanasius Kircher. Následně o obou napíši více a dopis podrobně rozeberu, ale pro tento moment je podstatné, že v Kirecherově pozůstalosti bylo velké množství vědeckých děl a korespondence. Pro nás je důležité to, že i část Kircherova majetku ( i korespondence s J. Marcim) je také označena jako soukromý majetek J. Beckxe. ( dnes je tato korespondence v Kircheriáru) Jak se majetek Kirchera dostal do vlastnictví J. Beckxe? Vysvětlení je možné hledat v tom, že řád Tovaryšstva Ježíšova byl ( nejen) v Itálii opakovaně v nemilosti a jejich majetek, zabavován a často ničen. Jezuité se ho snažili všelijakými způsoby zachránit. Zejména knihy a písemnosti tak stěhovali z místa na místo, nebo je deklarovali jako soukromý majetek.
2 Tak byla nejspíš i část z Kircherovy pozůstalosti převezena do vily Mondragone a označena jako soukromé vlastnictví J. Beckxe. Docela dobře si umím představit, že se tohle vše odehrávalo ve spěchu a věci k převozu byly vybírány víceméně náhodou a nesystematicky. 5/ V prospěch Mondragone ostatně svědčí i výpověď slečny Nell. Vycházela při vyprávění z nějakých písemných poznámek, které zdědila zároveň s VM? Ty jsou dnes též majetkem Beinecke library. Dodatek: Nedávno byl v Beinecke nalezen dopis Etel Voynichové, který napsala krátce před svou smrtí a potvrzuje nalezení VM v Mondragone... Jak už jsem napsal, zároveň s VM, nebo lépe řečeno, jeho součástí byl i dopis adresovaný A. Kircherovi. Athanasius Kircher Narodil se 2. 5.1602 v německém městě Geisa. V r. 1618 vstupuje do semináře a kromě hlavní teologie se už od mládí zajímá i o mnoho vědních oborů. Především o matematiku, fyziku, jazyky a také později o kryptologii. Nejprve působil ve Vídni, ale později odchází do Říma, kde stráví zbytek života. Krom vyučování si také dopisuje s mnoha vědci z celého tehdejšího světa. Snažil se tak, aby jejich objevy a nápady nezapadly, ale aby docházelo k jejich vzájemné výměně, kde on sám byl jakýmsi středobodem této korespondenční výměny. Často se o něm dočtete, že byl zakladatelem egyptologie. Je sice pravda, že se o Egypt a hieroglyfy opravdu zajímal, ale v jejich rozluštění neuspěl. Nicméně jeho dílo Oedipus Aegyptiacus je považováno za základ celé egyptologie jako vědní disciplíny. Šíře jeho zájmů byla opravdu obrovská. Tak velká, že často nechával jednu práci nedokončenou a s dychtivostí se vrhal do nových výzkumů. Traduje se, že se dokonce nechal spustit do jícnu Vesuvu, aby zjistil, proč soptí Umírá 28. 11. 1680. S J. Marcim ho pojilo dlouholeté přátelství a tak není divu, že právě jemu Marci posílá VM k bádání. Nezachovaly se žádné poznámky naznačující, že se Kircher VM zabýval a dělal nějaké pokusy o vyluštění. Nebo lépe řečeno: zatím nebyly nalezeny. Je totiž možné, že stále ještě někde existují a s nimi i další písemný
3 materiál s VM související (opět o tom později, abych nerušil dějovou sestupnou linku). Marciho dopis, je velmi významným dokumentem umožňujícím nám ukotvit manuskript v historii. Stejně jako v případě celého rukopisu, i zde se vyskytl názor, že dopis Voynich přidal k rukopisu dodatečně, případně naopak, že jeho oddělením od rukopisu tak vlastně zničil důkaz o tom, že k sobě tyto prvky patří. Mou námitkou k tomu je, že kdyby dopis nechal vlepený, mohl být paradoxně nařčen, že ho tam vlepil.. Je jasné, že dnes by se postupovalo zcela jinak, ale tehdy myslím Voynicha ani nenapadlo, že by se takové námitky mohly vyskytnout. Následující text je velmi volným překladem původního dopisu. Věřím však, že se mi podařilo zachovat původní smysl. Drahý bratře v Kristu, Tuto knihu mi odkázal můj dobrý přítel a jakmile přešla do mého majetku zasílám ji vám milý Athanasusi, neboť jsem přesvědčen, že jedině vy jste schopen ji přečíst. Bývalý majitel této knihy vám psal a posílal vám okopírovanou část knihy a ptal se vás na vaše stanovisko, ale celý rukopis odmítal poslat. On sám věnoval pokusům o dešifrování mnoho práce, jak vyplývá z pokusů, které zasílám zároveň s knihou. Nakonec se musel vzdát, neboť jeho úsilí bylo marné, jelikož jen vy Kircher jste schopen najít řešení. Přijměte tedy tento dar, který již dávno měl být ve vašich rukou a najděte jako obvykle řešení. Dr.Raphael, lektor českého jazyka a učitel krále Ferdinada III., mi řekl, že kniha patřila císaři Rudolfu II. a on za ni zaplatil doručovateli 600 dukátů. Věřil, že autorem je Angličan Roger Bacon. Je ale jen na vás, zda tomu budete ochoten věřit. Názor si udělejte sám. V úctě Marcus Marci z Cronvaldu
4 Praha 16. 8. 1666. Samotný rukopis v tomto dopise není nijak specifikován. Oba tj. pisatel i adresát věděli, o co se jedná a nebylo tedy třeba to nějak zdůrazňovat nebo popisovat. Jednak tu byl rukopis sám a jednak, jak se dozvídáme, Kircher už z dřívější doby o VM věděl a vlastnil ukázky. Dále je tu velmi důležitá informace o tom, že VM Marcimu odkázal jeho dobrý přítel i když ten v dopise není jmenován. Dozvídáme se, že již dříve Kircherovi poslal dopis a ukázku písma a žádal ho o pomoc při luštění. Knihu samotnou ale odmítl vydat. Tento dopis se podařilo nalézt významnému badateli René Zendbergenovi a tím i onoho předchozího majitele identifikovat-jiřího Bareše alias Geogiuse Barchuse. Ale je tady problém: Kde jdou ukázky pokusů o luštění o kterých je v Marciho dopise zmínka? Já osobně si to představuji tak, že když Kircher dostal balíček, oddělil dopis a originál od poznámek a začal pracovat s nimi. Byla to jistě výzva pro jeho badatelského ducha. 1/ umožnilo mu to sledovat operace, které již provedl předešlý luštitel, aby je zbytečně neopakoval. 2/ mohl se zároveň vyvarovat slepých uliček řešení. 3/nijak nenarušil originál. Ačkoliv by mohly naše znalosti o VM značně posunout dál, zatím bohužel nebyly tyto poznámky nalezeny. Ztratily se, nebo byly snad zničeny v dobách, kdy, jak je popsáno stručně výše, byl jezuitský řád pronásledován? Nebo neúspěch Kirchera tak rozladil, že zápisky zničil sám? Já doufám, že možná stále někde zapomenuty odpočívají v nějakém archivu.. Za úplně nejdůležitější je považována informace, kdy Marci reprodukuje to, co se o VM dozvěděl o původu VM od dr. Raphaela. Míněn je zde nepochybně dr. Rafael Mníšovský ze Sebuzína a Herštejna. Marciho dodatek ( udělejte si názor sám) jakoby napovídal, že on sám té příliš historii nevěří. A můžeme jí věřit my?
Rafael Mníšovský umřel r.1644, takže Marci tu reprodukuje historku, kterou slyšel nepochybně před více než dvaceti léty. Navíc to je něco, co se odehrálo v době Rudolfa II. A ten umřel r. 1612 přičemž zmínka o Rogeru Baconovi tu evokuje představu, že spis císaři prodal J. Dee a ten do Prahy dorazil 9.8 1584, tedy událost s prodejem by se měla uskutečnit někdy o dalších třicet let dříve. Celkem tedy úctyhodných 82 let! 5 Postava Rafaela Mníšovského je v celé historii VM dosti záhadná a zatím myslím nedoceněná. Sám byl matematik a kryptolog. V jedné knize dodnes zachované, byla po mnoha letech rozeznána kryptologická příručka, a on sám se prý spolupodílel na luštění švédských šifer. Za úvahu také stojí to, že spis, který mu byl ukázán, poznal a vzpomněl si na historii, která se k němu víže. Neboli, můžeme dovodit, ho již dříve viděl. Víme, že císař Rudolf II. sháněl do své kunstkomory nejen obrazy, šperky, knihy a vzácné kuriozity, ale i rukopisy o alchymii a magii. 600 dukátů bylo tehdy obrovské jmění, ale o císaři se říkalo, že co si zamane, to musí mít. Historie o tom, že za nějaký rukopis dal tolik peněz, tedy může být reálná, ale byl tímto rukopisem VM? Než postoupíme dále, opět krátký přehled: 1912-W.Voynich kupuje VM ve vile Mondragone?-v mezičase nejspíše spis odpočívá v některé z beden spolu s dalšími knihami nepovšimnut. 1870- vojska krále Viktora Emanuela II. okupují Řím, pronásledují jezuity a zabavují jim majetek. Část písemností A. Kirchera pravděpodobně označena jako soukromý majetek J. Beckxe a přesunuta do jeho sídla. 1680- umírá Athanasius Kircher 1667-umírá M. Marci 1666- M. Marci píše dopis a odesílá VM do Itálie 1644- umírá R: Mníšovský
. 6
1 VM-3 Část III. Praha Nyní se při cestě proti proudu čase přesuneme do Prahy. V minulé části se objevila dvě jména: Jan Marcus Marci (vlastním jménem Jan Marek Marků) Narodil se 13. 6. 1595 v Lanškrouně. Studoval nejprve gymnázium, později univerzitu v Olomouci a pak v Praze, kde také získal doktorát. Později zde byl postupně profesorem a následně i 1662 rektorem. Byl především fyzik a uznávaný lékař. Však byl také jmenován osobním lékařem císaře Leopolda I. Svůj titul z Kromvaldu, ale dostává již dříve r. 1654, údajně prý za to, že na Karlově mostě bojoval proti Švédům.. S A. Kircherem je pojilo dlouholeté přátelství a v jeho pozůstalosti se zachovala Marciho korespondence. V této souvislosti je zajímavé, že tady u nás v archivu Karlovy univerzity se zatím žádný Kircherův dopis nenašel. Škoda, jistě by to stálo za pokus, i když není pravděpodobné, že by to přineslo nějaké zásadní průlomové informace. Často o něm můžeme číst, že byl též i botanikem, což je možné, protože tehdejší lékařství mělo základ právě v použití bylinek. Dopis nalezený zároveň s VM ( jak z datování vyplývá) psal zhruba rok před svou smrtí, kdy byl údajně již těžce nemocen. Je tedy možné, že ho již nepsal sám přímo svou rukou, což ale myslím na významu obsah nic nemění. Rafael Mníšovský-Soběhrd (vlastním jménem Soběhrd) Narozen 1580 v Hrošovském Týně, studoval u jezuitů v Praze později ještě i v Římě. Na Pražském hradě sice působil již dříve ( sháněl pro císaře Rudolfa předměty/především staré rukopisy do jeho kunstkomory), ale jeho postup v kariéře strmě vzhůru nastal nejvíce po bitvě na Bílé Hoře. Jako horlivý katolík, tvrdě pronásledoval protestanty a zabavoval jim majetek. Později se dokonce stal i královským prokurátorem. Byl mimo jiné i žalobcem generála Valdštejna ( ten byl souzen posmrtně). Podle některých zdrojů se teoreticky intenzivně zajímal o alchymii.
2 Zajímal se i o kryptologii, dokonce o šifrování napsal i knihu. Právě to ho možná přivedlo i k zájmu o VM, s kterým se asi někde setkal. Kde a u koho to je otazník. Mohl bych tu teď napsat řadu domněnek, ale ty nejsou nijak podloženy. Stejně tak není jasné, kde se dozvěděl onu historii o 600 dukátech, které měl za VM zaplatit Rudolf II. Dalším je otazníkem, že se zachovalo jméno předpokládaného autora a suma, která za rukopis byla zaplacena, ale kupodivu ne jméno toho kdo VM prodával. K tomu se ještě vrátím později. Úlohu Mníšovského v historii VM by bylo jistě zajímavé dále probádat.. Třetí muž, který je v dopise zmíněn, ale není jmenován je: Jiří Bareš ( při pátrání po tomto muži se setkáváme se více ekvivalenty jeho jména- Georg, Barchius, Barresch, Baroš) Narodil se ( asi) v r. 1590 v obci Žinkovy u Plzně. Pokusil jsem se tuto informaci ověřit, ale matriční knihy z té doby bohužel neexistují. Co ale naopak je doloženo, je to, že studoval v Klementinu a byl nalezen záznam o tom, že zde 1603 složil magistrovské a za rok i doktorské zkoušky. Později ještě nějaký čas v italské Sapienze. Dále byl nalezen záznam o tom, že jistý Baroš pracoval v Klementinu jako pomocný písař. Myslím, že to je opět jen další varianta Barešova jména a že tuto práci v Klementinu vykonával jednak, aby si přivydělal a také, protože zde měl přístup k bohatému zdroji nejrůznější literatury. O jeho pozdějším životě mnoho nevíme. Jen to, že byl přítelem Marciho téměř čtyřicet let, zabýval se alchymií a metalurgií. Dále se mi nepodařilo zatím zjistit téměř nic. Nevím, kde pracoval, kde žil, nevím ani nic o jeho rodině. Nevím, kde je pochován. A co je nejdůležitější- nevím zatím, kde, jak a odkud VM získal! Svou teorii na toto téma popíši někdy příště. Pokusit se doplnit tato bílá místa, by mělo být úkolem dalších výzkumníků. Umírá r. 1665. Jak víme, byl to právě on, kdo psal Kircherovi žádost o pomoc při luštění VM. Tento dopis naštěstí nalezl René Zandbergen. Opět následuje volný překlad:
3 Ctihodný otče, Dovolte mi vyjádřit srdečné pozdravy a přání velkého štěstí pro vás. Při příležitosti cesty jednoho známého člověka do Říma jsem ho požádal o doručení tohoto dopisu. Dovolte, abych vám připomněl psaní, které jsem vám psal dříve a posílal po reverendu Mortehusovi z Tovaryšstva Ježíšova. Důvodem mého dopisu je to, že jste se v celém světě proslavil v práci o kterou jsem vás požádal a která by mohla mnoho lidí obohatit. Nepochybuji, že by vám to vyneslo velké pocty a obdiv, pro vykonání velkého dobra pro lidstvo. Jste proslavený v řešení neznámých psacích systémů a protože tato sfinga ( = myšleno tajemství) zbytečně zabírá místo v mé knihovně, myslel jsem, že by bylo dobré svěřit vám tuto záhadu. Doručovatel tohoto dopis viděl na vlastní oči knihu z které jsem přepsal věrné ukázky. Tyto jsem vám posílal před rokem a půl, s prosbou zda by jste byl ochoten se touto těžkou prací zabývat( věřím, že věci skryté v knize za toto úsilí stojí) i když knihu samotnou jsem nechtěl poslat obávaje se nebezpečí cesty. Nevím, zda tento můj (první) dopis dosáhl Říma, neboť jsem od vás nedostal odpověď. Proto jsem se rozhodl pro opakování, když mi otec Moretus sdělil, že odjíždí do Říma. Budu rád, když tajemství této knihy bude vámi odhaleno a já i ostatní lidé budou moci sdílet informace skryté uvnitř. Z mnoha obrázků bylin, hvězd a dalších, které se jeví jako chemické, se domnívám, jde o knihu lékařskou. Tato práce je jistě hodna vašeho génia, zejména protože autor pečlivě text utajil, aby nebyl otevřen všem. Je možné, že nějaký lékař, který si uvědomil, že metody používané v Evropě jsou málo účinné, cestoval do orientálních oblastí, získal poklady egyptské medicíny a tyto informace a umění pak zaznamenal v této knize. Tuto pravděpodobnost zvyšují obrázky exotických bylin ve velkém množství. Doufám ctihodnosti, že se nadchnete pro tuto věc, jejíž odhalení by bylo tak užitečné všem. Nikdo jiný není schopen si s tím poradit. Budu vám vděčen pokud toto prostudujete a zjistíte vše co je možné. Přikládám opět pár řádků v neznámém písmu, které vám snad připomene, to co jsem již poslal dříve.
4 Zatím nikdo nebyl schopen si s tímto materiálem poradit, vyžaduje to zvláštní nadání a schopnosti na pochopení metody. Budu vám velmi vděčen, když se vám podaří zjistit vše co je možné. S tímto přeji vaší ctihodnosti šťastné a úspěšné dokončení této práce pro všechny, kéž vám Bůh pomáhá. V Praze 27.4.1639 ve stejný den jsem v r. 1603 začal studia na univerzitě v Sapienze Georgius Baresch Myslím, že i VM je zde popsán docela spolehlivě a tím máme zde první historicky doložený dokument o VM a o jeho majiteli. Jistě tedy budete se mnou souhlasit, že je to důvod se Barešem ještě dále zabývat. Opět na závěr přehled: 1667- umírá M. Marci 1665- umírá Jiří Bareš 1639- Bareš píše svůj druhý dopis do Itálie 1637?- někdy v tomto roce Bareš odesílá svůj první dopis pro Kirchera. 1625- Bareš pracuje v Klementinu jako pomocný písař. 1603-4- Bareš studuje v Klementinu a skládá zde zkoušky..
1 VM-4 Praha podruhé. Další zajímavou osobou v historii VM je: Jakub Horčický z Tepence Zatímco o tom, že Bareš vlastnil VM, víme teprve několik let, o tom, že VM pravděpodobně vlastnil Horčický víme od r. 1921. kdy podpis objevil Voynich. Tehdy si totiž Voynich při zkoumání a pořizování fotografických kopií VM všiml, že na první straně je napsáno cosi, co později někdo vymazal ( nebo vyškrábal?). Při podrobnějším zkoumání objevil nápis: Jacobi z Tepenec (Prag?) (Mnoho badatelů má ovšem k tomuto své výhrady a jsou přesvědčeni, že podpis na VM doplnil později Voynich. Pravdou je, že podoba podpisu Horčického s jeho podpisy objevenými jinde, budí rozpaky a je stále předmětem rozsáhlých diskuzí.) Aby tato slova ještě více zvýraznil, dostal nešťastný nápad, použít nějakou tekutinu ( neví se co přesně ). Výsledek ovšem měl právě opačný a naprosto fatální účinek. Chemikálie podpis ještě více poničila, takže v současné době i při použití nejmodernějších metod jsou z něj viditelné jen nezřetelné trosky. Nesuďme ale M. Voyniche příliš tvrdě. Byla to doba, kdy restaurátorství bylo teprve v plenkách a konkrétně třeba da Vinciho Mona Lisa ( ale i další díla) byla opravována tak necitlivě, že z toho dnes mají restaurátoři hluboké vrásky a někdy jen těžko napravují tehdejší chyby. To jsem ale odbočil. Vraťme se k Horčickému. Co o něm víme? Narodil se 1575 v Jindřichově Hradci a jako malý chlapec byl dán do služby jako pomocník v jezuitské koleji v Českém Krumlově. Tady si jezuité brzo všimli bystrého chlapce, ujali se ho a dali mu vzdělání. Je pravděpodobné, že už tehdy měl zájem o přírodopis, protože později byl dán do učení k lékárníkovi Schaffnerovi (do Českého Krumlova). Později vystřídal
2 ještě několik míst, až nakonec zakotvil v Praze v Klementinu, kde pokračoval ve studiu a zároveň se stal správcem zahrad. Ta první zahrada byla hned za Klementinem, tam kde dnes stojí UMPRUM, zatímco druhá byla na protějším břehu Vltavy v místech dnešního Klárova. Také začal s výrobou a prodejem svých bylinných lektvarů, s kterými brzy měl velký úspěch. Zejména prý byla oblíbená jeho aqua synapias. Jen tak mimochodem, možná k tomu přispělo i to, že ( jak jsem se někde dočetl) v Praze tehdy byly k dispozici pouze dva velké kvalitní destilační přístroje. Jeden samozřejmě na Pražském hradě a druhý v Klementinu. :-) Ohlas Horčického slávy prý dolehl až k urozenému uchu císaře Rudolfa II. a on byl pozván na hrad. Nevím, kdo ho doporučil ( bez toho to tehdy nešlo), ale i u císaře Horčický slavil úspěch. Dokonce takový, že dostal šlechtický titul z Tepence., prý za to, že císaře vyléčil z jakési nemoci. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že císař tituly rozdával často, protože ho to nic nestálo (obzvláště těm, kterým dlužil peníze). ( malý hrad Tepenec leží poblíž obce Jívová mezi Olomoucí a Šternberkem a v té době byl již jen rozvalinou. V 60-tých letech byly i tyto rozvaliny téměř zcela zničeny těžbou kamene.) Existuje doklad, podle kterého je Horčický přijat r. 1608 do císařských služeb jako chymist, což byl tehdejší název pro alchymisty. Stal prý se dokonce správcem císařských alchymistických laboratoří, což je myslím nesmysl Jednak podle historiků vlastně nic takového neexistovalo - tedy rozhodně ne v takové podobě, jak to známe z filmu Císařův pekař. Každý alchymista se totiž obával konkurence a tak kutil sám -odděleně, většinou doma. Jediná laboratoř, která patrně na Pražském hradě existovala, byla nejspíš ve věži Mihulka. Je ovšem možné, že Horčický se nejspíš ponejvíce staral o císařské zahrady. a také ( tak jako mnoho dalších) půjčoval císaři peníze. Za to, ještě k titulu, dostává do zástavy město Mělník. Sem se také po smrti císaře stěhuje a stává se tu hejtmanem. Podle kroniky Böhma tady prý tvrdě pronásledoval protestanty a zabavoval jim majetek. Těžko říci, zda náboženské pohnutky tu byly jen záminkou pro vlastní obohacování. Tipnul bych, že v případě Horčického, to bylo tak napůl.
Po druhé pražské defenestraci Horčického sice strčili do vězení, ale jen na krátkou dobu. Byl prý vyměněn za známého lékaře Jesénia. Právě toho, který provedl první pitvu v Praze a později skončil v odborné péči mistra Mydláře. 3 Horčický je propuštěn a podle kroniky Pavla Skály ze Zhoře, odešel snad do Saska. Nebo odešel do rodného města? Nebo do ciziny? Nevím. Tady je v jeho životopise velká mezera. Nicméně po prohrané bitvě na Bílé Hoře se politická situace obrací, k moci se opět dostávají katolíci a Horčický se vrací r. 1621 na Mělník. Ne na dlouho. R. 1622 při projížďce spadne z koně a je těžce raněn. Na Mělníku asi nikomu nevěří a tak se nechává převézt do Klementina. Tady na následky svého zranění umírá. (Jiný zdroj uvádí, že Horčický si poseděl ve vězení až do bitvy na Bílé Hoře, ale kronika již zmíněného Pavla Skály tvrdí něco jiného.) Možná to sem nepatří, ale napadá mne, že při kvalitě tehdejších cest to i za předpokladu převozu v pohodlném kočáře, muselo být pro zraněného Horčického velké utrpení a je možné, že právě ta cesta mu ublížila více než samotné zranění. Jestliže tedy trval na cestě, asi si byl nenávisti mělnických vůči své osobě velmi dobře vědom. Převážnou část svého majetku ( především asi písemnosti) odkazuje právě Klementinu. Otázka tohoto odkazu je velice zajímavá, protože by mohla výzkumníkům o historii VM leccos povědět. Pátrání po Horčického odkazu jsem se osobně věnoval více než deset let. Bohužel bez úspěchu. Je prý pochován hned vedle v kostele sv. Salvátora. Chtěl jsem si tuto informaci ověřit, ale bylo mi řečeno, že to nevědí, protože v kostele je pochováno mnoho osob. a tak, i když mám problém s cestováním, jsem se do Prahy vydal, ale měl jsem smůlu- kostel byl uzavřen. Ani na podruhé jsem neměl štěstí.škoda, i když v kostele určitě nebude Horčického náhrobek, mohla by tam být někde alespoň pamětní deska, z které bych mohl zjistit přesné datum jeho smrti. Jeho hrob ani hrob Marciho, který tam měl být též pochován se prý při novodobém průzkumu nenašel. Bylinkář a lékař Jakub Horčický by byl opravdu ideálním aspirantem na autorství VM, ale už v průběhu bádání se ukazovalo, že tomu tak nejspíš nebude. Poslední pochyby se rozplynuly při stanovení data vzniku rukopisu. Ne, bohužel autora je nutno hledat jinde. Jinou otázkou je, jak a od koho on získal VM a jakým způsobem přešlo jeho vlastnictví na Bareše.
4 Na závěr opět časový přehled: 1625- Baroš ( Bareš?) zaznamenán v Klementinu jako pomocný písař 1622- umírá Jakub Horčický 1612- umírá císař Rudolf II. 1608- Horčický dostává titul z Tepence 1604-5. Bareš studuje v Klementinu a skládá zde zkoušky 1590- narozen Bareš 1575- narozen Horčický
1 VM-5 Praha- doba rudolfínská. Doba panování císaře Rudolfa II. byla již mnohokrát námětem pro historické práce i romány a můžu tedy hned začít otázkou, která nás zajímá: Mohl císař vlastnit VM? Jednoznačně ano, obzvláště v prvém období vlády jeho vlády pro něj mnoho lidí projíždělo celou Evropu a vyhledávalo nejrůznější zajímavé předměty, přičemž cena nebyla rozhodující. Obrazy, sochy, šperky, vzácné knihy a rukopisy i kuriozity. To vše a ještě mnohé další směřovalo na Pražský hrad. Měl bych asi ještě dodat, že císař nekupoval jen jednotlivé knihy, ale i velké celky, tj. celé knihovny. Tyto nákupy jsou sice zmapovány, ale není již známo, co vše obsahovaly. Neboli -mezi mohl být i VM. I Mníšovský tvrdil, že pro císaře sháněl staré rukopisy. Mimoto se v Praze během vlády Rudolfa II. vystřídalo pracovně nebo jen na návštěvě mnoho lidí. Vědci, astronomové, nebo vyslanci mnoha zemí. Ti všichni věděli o jeho zálibách a přinášeli mu různé dary. Někdo z nich mu mohl přinést i VM. Zcela vyloučit to nelze. Přímý důkaz, že císař vlastnil VM není. Existuje sice katalog, tam ale může být VM zaznamenán prostě jen jako rukopis nebo herbář. Navíc se odborníci shodují na tom, že některé položky už od začátku do tohoto seznamu nebyly zahrnuty. Šlo zejména o grimoáry nebo předměty erotického obsahu. Později byl prý katalog doplňován již jen chaoticky a nakonec už vůbec ne. Dá se tedy napsat, že VM mohl pocházet odkudkoliv a myslím, že dohledat jeho původ bude velmi složité, ne-li zcela nemožné. Můžeme jen hádat. Ponejvíce se dočtete o tom, že císaři VM prodal Angličan J. Dee. Tuto teorii vyslovil první už Voynich, když si přečetl Marciho dopis. Bylo totiž známo, že J. Dee vlastnil několik spisů R. Bacona. Dále tu byla zmínka o 600 dukátech a k ní zápis J. Dee v jeho deníku, že přijal od někoho 630 dukátů.
2 Později už byla tato teorie přebírána jako prokázaný fakt a žila vlastním životem. Nebudu zde popisovat podrobně život J. Dee. Pro nás je důležité, že poté, co tento matematik a astrolog přicestoval spolu s E. Kellym do Prahy 9. 8 1584 došlo k jedinému setkání s císařem. Proběhlo 3. 9. 1584 a nedopadlo dobře. Jednak císař nebyl nijak nadšen knihou Monas Hieroglyfica a pak se následně J. Dee dopustil osudové chyby, když jakoby ústy anděla Uriela začal císaři radit a kárat ho. Rudolf II (kupodivu) zachoval klid, omluvil se, že je unaven a audienci ukončil. Dee se sice setkával s Jakubem Kurzem ( v deníku ho nazývá dr. Curze ) a značně se sblížili, ale k další audienci už nedošlo, i když se Dee snažil napravit, co napoprvé zpackal. Nenávist vůči jeho osobě sílila a nepomohlo mu ani to, že přestoupil mezi katolíky. Nakonec byl v květnu 1586 císařským výnosem vypovězen z Čech. Později se sice vrátil pod ochranná křídla Viléma z Rožmberka a působil v hlavně v Třeboni, ale to už je jiná kapitola. Můžeme ho tedy jako prodejce VM vyloučit? Vypadá to, že ano, k přímému prodeji nedošlo zcela určitě, ale přeci jen je tu jakási možnost, že konkrétně Kurze věděl, že Dee vlastní VM a později působil jako prostředník. Vím, je to hodně spekulativní a fantastická teorie, ale ne zcela nemožná. Jméno prodejce pak bylo utajeno, aby se nevědělo, že je to právě J. Dee. V císařově blízkosti bylo totiž hned několik lidí, pro které byl nepřijatelný. Jak jsem již psal J. Dee vlastnil spisy r. Bacona,( během svého pobytu v Praze si vydělával jejich přepisováním a prodejem) a mimo to i jeden, o kterém píše, že byl v hieroglyfech, což tehdy představovalo jakékoliv neznámé písmo. Byl tím spisem VM? Nevím, ale spíše ne. Zmínka o v deníku J. Dee o 630 zlatých se mohla vztahovat k splacení peněz, které mu dlužil Franccesko Pucci- italský kněz, a světoběžník s velmi podezřelými aktivitami. Nemusí tedy s VM mít žádnou souvislost. Méně probíraná je možnost, že VM prodal císaři E. Kelly, nebo mu ho císař zabavil poté, co mu došla trpělivost a nemohl se dočkat slibovaných alchymistických úspěchů.
3 Kelly udělal na dvoře, dá se říci, velkou a rychlou kariéru, když údajně před císařem provedl transmutaci a pomocí nějakého červeného prášku vyrobil malé množství zlata, ale stejně rychle to s ním později šlo z kopce. Taktéž prý vlastnil dva spisy. Jeden alchymistický v otevřené řeči ( z něj asi čerpal své znalosti a odborné fráze) a druhý šifrovaný. Byl to VM? Nevím. Oba spisy sehnal za nejasných okolností z Northwick Hillu asi rok před odjezdem do Prahy. Stejně tak nevím, jestli pro spisy jel cíleně, nebo jestli je koupil náhodou. Spisy se prý týkaly červeného prášku nalezeného spolu s rukopisy. Tento prášek prý uměl měnit rtuť ve zlato... V případě Horčického tak končí možné jasnější stopy VM, v případě Rudolfa II. pak ještě méně jasné a vzbuzující pochyby. Další případní majitelé mi nejsou známy. Jak sami vidíte v případě Bareše, Horčického. Rudolfa II. a J. Dee, je kolem nich řada nejasností a otázek. Bude vůbec někdy možné tato bílá místa vyplnit? Nevím.. I to je úkol pro další badatele. Opět na konec malý přehled: 1612 umírá císař Rudolf II.?- zápis v deníku J. Dee 1597- umírá E. Kelly Květen 1586- J. Dee vypovězen z Čech 3.9.1584- jediná audience u císaře 9.8.1584- příjezd do Prahy
1 VM-6 Spekulativní teorie v mezičase. Dva muži, které jsem vám představil minule, se mi jeví v historii VM jako velmi důležití. Především Jakub Horčický. Během těch let, co se o VM zajímám, jsem se pokusil alespoň některá bílá místa ve znalostech o jejich životě zaplnit. Moc se mi to nepodařilo. Je to tedy úkol, který je výzvou pro další případné aktivní zájemce o VM. Stále totiž věřím, že je naděje některé dokumenty v archivech dohledat a historii tím doplnit. Zatím se ale musím uchýlit k teoriím, tak jak to vidím já, přičemž netvrdím, že právě jen ten můj pohled je jediný správný a pravdivý... 1/ Kdy a od koho Bareš získal VM? Je zajímavé, že v Marciho dopise Kicherovi o tom není ani zmínka. Kdyby to Marci věděl, jistě by takovou důležitou informaci neopomněl napsat. Místo toho přidává Mnišovského starou historku o Rudolfu II. a Baconovi. S Barešem ho pojilo dlouholeté přátelství, ale on o tom jak VM získal, Marcimu nikdy neřekl, dokonce ani před smrtí, když mu odkazoval VM! Stejně tak nic takového nenajdeme ani v Barešove dopise Kircherovi. Můžeme předpokládat, že ten druhý dopis je, co se týče informací o VM, obdobou prvního, protože Bareš se domnívá, že ten první dopis možná do Říma nedorazil. Nejsem sám, koho napadlo, že způsob, kterým se Bareš k VM dostal, nebyl až úplně poctivý a napadly nás dvě možnosti: 1/ Bareš VM koupil s vědomím, že jde o kradenou věc. 2/ Bareš si sám VM přivlastnil. Já osobně se přikláním k druhé variantě. Kdyby Bareš koupil kradenou věc, asi by to přeci jen před smrtí přiznal. Dále jsem si dal dohromady tato skutečnosti: 1639- Bareš píše dopis do Itálie, kde se zmiňuje o tom, že VM vlastní již dlouhá léta
2 1639-1625- podle mého dohadu je to doba, kdy se pokouší VM rozluštit sám bez cizí pomoci-viz Marciho dopis. 1625- Bareš pomocným písařem v Klementinu 1622- umírá Horčický a odkazuje část majetku ( včetně VM?) Klementinu. Vychází mi z toho tato možnost: Bareš znal z dob studií Horčického a patrně i věděl, že vlastní VM. Později, možná vědomě, možná náhodou, nalézá VM v archivu Klementina. Těžko říci, jestli se ho chladnokrevně zmocní hned nebo dlouho váhá, ale pokušení to jistě bylo nadmíru velké. Žádný katalog tehdy neexistoval a tak se VM ocitá v jeho majetku. Bareš také vymazává podpis Horčického, aby tak zakryl stopy svého činu. Je to příliš odvážné? Nu dobrá, přiznávám, že ano, ale podívejme se ještě na Barešův dopis, kde opakovaně píše o tom jaké dobro pro lidstvo by bylo vyluštění VM, ale přitom posílá jen malé ukázky písma. Dá se z toho dobře odhadnout, že si myslel, že mu to Kircher vyluští, ale prospěch z toho bude mít jedině on- Bareš. Nemohu si pomoci, ale myslím, že si Bareš s otázkou morálky moc vrásek nedělal.. Je to ovšem, znova opakuji, jen a jen má smyšlenka a skutečnost mohla být zcela jiná... 2/ Kdy a od koho získává VM Horčický? Na tuhle otázku jsem se pokoušel najít odpověď tím, že jsem dlouhá léta pátral, zda se zachovala jeho pozůstalost. Je to velká škoda, Horčického pozůstalost by možná mohla hodně o historii VM napovědět. Mě napadají tyto možnosti: 1/ Horčický byl dost bohatý muž, mohl VM od někoho koupit. 2/ mohl VM dostat nebo zdědit od Schaffnera 3/ mohl ho najít na Mělníku jako pozůstalost po královně Barboře Cellské.
(Ta se zde na Mělníku věnovala alchymii, ale raději prý místo laborování ochutnávala místní vína ve společnosti urostlých mládenců) 4/ nejznámější je možnost, že VM dostal od Rudolfa II. k prostudování a po jeho smrti si ho ponechal ( nebo si ho prostě vzal) jako kompenzaci za peníze které císaři půjčil... Je tu ještě jedna spekulativní teorie, která mě napadla: 3 Možná ono Jacobi z Tepenec Prag, napsal nějaký archivář Klementina, aby tak označil, čí je ( nebo byl) to majetek. Měl bych se na samý závěr zmínit i o tom, že i manipulace s podpisem vede k pochybnostem o jeho pravosti. Bareš, nebo Marci, kdyby o podpisu věděli, jistě by to zmínili, takže v té době tam nebyl ( respektive- nebyl vidět). Moji teorii jsem tu popsal, ale co když se mýlím a bylo to jinak? Místo přehledu letopočtů, tentokrát otázky: 1/ Koupil Voynich opravdu VM ve vile Mondragone, nebo někde jinde? 2/ Jak je to s podpisem Horčického? Je pravý tj. přidaný mezi 1608-1622, respektive archivářem před r. 1637, nebo přidaný ještě později? 3/ Pokud VM opravdu pochází z Mondragone, podaří se prokázat jak se tam dostal? 4/ Zkoušel Kircher luštit VM? 5/ Dal by se ještě nalézt Barešův první dopis do Itálie? 6/ A co jeho záznamy o luštění, kam se asi poděly? 7/ Jak, kdy a od koho získal VM Bareš? 8/ Vlastnil VM Horčický? 9/ Jestliže ano, kdy a od koho VM získal on? 10/ Vlastnil VM Rudolf II.? 11/ Mohl ho přes veškeré pochyby získat od J. Dee? 12/. nebo Kellyho?
13/ Podařilo by se zjistit, jestli VM nekoupil odjinud? 14/ Mohl Bareš nebo Horčický vědět něco o předchozím majiteli, nebo autorovi? 4 15/ Nemůže být na Barešově zmínce o lékaři, který procestoval Egypt ( rozuměj cizí země) zrnko pravdy? 16/ Jakou roli v historii VM hraje Mníšovský? Určitě by se daly položit i další otázky, ale myslím, že i tak je jich docela dost nato, aby z toho rozbolela hlava.
1 VM-7 Prohlídka-1 Úvod. Popis historie jsem začal tím, že jsem upozornil na význačný počin Beinecke library, která umožnila určení data vzniku VM. Obdobně tak před, cca deseti roky, udělala jiný krok, který vyšel vstříc všem zájemcům o VM. S pomocí nejnovější techniky pořídila zcela nové scany rukopisu. Nějaký čas byly volně přístupné, nyní je www stránka aktivní jen někdy a tak je lépe se na prohlídku vydat třeba na stránky René Zandbergena. Mě se občas osvědčilo pracovat se staršími černo-bílými fotografiemi, na kterých je nažloutlá barva pozadí potlačena a text a kresby jsou více kontrastní. Zájemci si též mohou koupit knihu, která nedávno vyšla a kde jsou výše zmíněné barevné scany překopírovány... Rukopis má 16 x 23 cm. Text je napsán na pergamenu dvojnásobné velikosti, který je v polovině vždy po čtyřech sešit. Vznikne tak svazek o osmi listech. Každý list, neboli folio, má dvě strany, přední se označuje r, zadní v. První strana je tedy f 1 r, druhá f 1 v. Můžete se také setkat s jiným systémem, s použitím sedmimístné číselné řady, kde 1006076 = f 1r atd. Některé listy jsou vícenásobné, tj. je možné je rozložit do délky jako leporelo. Ilustraci na f 86 je věnováno výjimečně šest stránek. Jednotlivé listy jsou vpravo nahoře očíslovány. Číselná řada není úplná, jsou v ní mezery. Některé listy tedy chybí. Kdo je odebral? Autor sám, nebo některý pozdější majitel? A proč? Co bylo jejich obsahem? Uvažuje se i o tom, že se listy samy stářím uvolnily a vypadly. Je to sice možné, ale nějak si neumím představit, že by tehdejší vlastník byl tak ledabylý a nevlepil je nazpět. Předpokládá se, že číslování bylo doplněno později, dokonce bylo rozpoznáno písmo J. Dee. Já nejsem grafolog, ale vzhledem k značným pochybám o tom, že by Dee VM vlastnil, jsem skeptický. Byl použit duběnkový inkoust a barvy kreseb jsou: červená, modrá, hnědá, zelená, žlutá. Text je odborníky kvalifikován jako napsaný zručným a zkušeným písařem. Na mnoha místech je vidět, že nebyla použita metoda předkreslení linek olůvkem, ale text jde
2 šejderem. Jako první byly nakresleny ilustrace a kolem nich pak je doplněn text. Objevil jsem teorie o tom, že text napsali dva lidé a bylo naznačeno, že by jimi mohli být J. Dee a E. Kelly. Je pravda, že v textu jsou patrny rozdíly. Ty ale jsou spíše způsobeny tím, že ruka při psaní byla již více unavena a rukopis se poněkud mění. Velmi pilný A. Stolfi věnuje velkou pozornost tomu, že část znaků a kreseb je výraznější než zbytek. Tento výzkumník věnoval VM mnoho let práce ( především rozborům textu.) Jeho stránky (viz odkazy) opravdu stojí za podrobné prostudování! Vše se jeví tak, že rukopis byl později dodatečně opravován na místech, kde byl již hodně poškozený nebo vybledlý. V zodiacích, (ale i na několika dalších místech) jsou nezašifrovaná slova. V obou případech se je předpoklad, že jde o opravy nebo vpisky pozdějšího majitele ( J. Bareše?) Ilustrace jsou označovány jako ledabylé. Je pravda, že z našeho pohledu vypadají velmi naivně, ale nezdají se mi být nedokonalé. Pokud si je prohlížíte pozorněji, uvidíte zejména v druhé polovině VM, řadu velmi drobných detailů, s kterými si autor dal velkou práci. Vypadá to tak, že jak autor na VM pracoval, postupně se jeho kresebná technika přeci jen vylepšila. Nejsou tedy odbyté. Navíc: jiné dobové ilustrace na tom nejsou o moc lépe. Mimoto ovšem je v knize řada malých miniatur a dalších anomálií. Ačkoliv sám spis je velmi záhadný, tyto drobnosti tuto záhadu ještě umocňují. Většina badatelů je přehlíží, ale myslím, že i ony musí mít nějaký význam, byť třeba hodně podivný. Postupně na ty, o kterých vím, upozorním. Pro snazší práci s VM byla k jednotlivým znakům přiřazena písmena latinky. Tento přepis se nazývá EVA. Mnoha badatelům se ovšem tento přepis jeví jako nedostatečný a matoucí. Pokud si někdo z vás dá práci s frekvenční analýzou (jako já), zjistíte, že se křivka četnosti znaků nejvíce přibližuje latině. Ale vše může být úplně, ale úplně jinak! Samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslel, že jsem první koho to napadlo, jen jsem chtěl zkusit, co to udělá a ono nic. Jedno je jisté- čím větší časová vzdálenost nás dělí od autora, tím těžší je vcítit se do jeho myšlení, jeho pohledu na svět a dobrat se tak významu kreseb, obsahu spisu a tedy celkového poznání.
1 VM-8 Prohlídka-úvod, dokončení. Většinou se dočtete, že VM je tematický rozdělen na několik částí. Rostlinou, astronomicko-astrologickou, biologickou, farmaceutickou a receptovou. K podrobnějšímu popisu a námitkám se dostanu postupně. Nejprve přehled: 1/rostliny- těm je opravdu věnován značný prostor od f 1v do 57 r List číslo 12 chybí 2/ na následujícím f 57 v je jeden kruhový obrázek a 3/ dále text na f 58 r-v, který má po straně nakreslené hvězdy List č 59-64 chybí 4/ f 65 r-v, opět rostliny 5/ f 66 r- opět text 6/ f 66 v, rostlina 7/ f 67 je dvojnásobné, a představuje kruhové obrázky 8/ f 68 je trojnásobné opět s kruhovými kresbami Kruhové kresby ( zodiaky) pak pokračují až k f 73 List 74 chybí 9/ od 75 r začíná patrně nejkontroverznější část VM, kde je text doprovázen kresbami malých nahých žen koupajících se v jakýchsi rybníčcích nebo nádobách. Teorií o tom, co vlastně kresby představují je mnoho. Ponejvíce se dočtete o tom, že představují krevní řečiště, ženské pohlavní orgány a podobně. Vrátím se k tomu později. 10/ list 85 je opět jen text. 11/ f 86 je výjimečné v tom, že po rozložení zadní strany je zde velmi složitá kresba devíti okruží, doplněná spoustou malých a matoucích podrobností.
2 12/ na f 87 jsou opět rostliny 13/ od f 88 začíná část, která bývá označována jako farmaceutická. Krom podivných nádob, nebo přístrojů chcete-li, vše opravdu připomíná jakousi názornou ukázku jak rostliny zpracovávat a připravovat třeba léky( nebo taky jedy). 14/ f 90-96 opět zobrazují rostliny. List 97-98 chybí 15/ f 99 opět pokračuje farmaceutická část. 16/ od f 103 pak začíná část, kde má text pravděpodobně jen krátké odstavce, oddělené od sebe hvězdami. Předpokladem je, že jde o recepty. 17/ poslední f 116 v obsahuje jen čtyři řádky velmi podivného a od ostatního, odlišného textu. Je těžké odhadnout, zda tím mělo být něco naznačeno, tedy tento text naznačuje nějaký klíč k luštění. Pomíchaná témata vyvolávají trochu dojem, že s pořadím stránek ve VM, možná není něco v pořádku. Nasvědčuje tomu i duplicitní číslování, které se místy objevuje na konci svazků vpravo dole. Také by bylo zajímavé, pokusit se zjistit kam, a kdy se ztratily chybějící listy. Výzkum VM stále pokračuje dále a věnuje se mu mnoho, bohužel především zahraničních, badatelů. Stejně tak nad VM bádám dále i já a tak následující text je třeba brát jen jako Beta verzi mého soukromého pohledu, na kterém, pokud mi to čas a okolností dovolí, dále pracuji. Pustil jsem se do této práce i za cenu toho, že patrně některé technické nebo odborné názvy nebudou asi správné. Dále také netvrdím, že můj pohled a názor je jediný správný a možný. Jen občas nabízím jinou alternativu k zažitým paradigmatům. Názor si udělujete sami.
1 VM-9 Prohlídka VM -2 Hned na první stránce ( f1r) je několik záhad. René Zanedberg, myslím velmi dobře odhaduje, že čtyři odstavce mohou být jakýmsi shrnutím obsahu knihy a stručným popisem jednotlivých témat. Zajímavé na tom je, že dva z těchto odstavců ( první a čtvrtý) začínají jakýmsi velkým P. Právě P je na začátku odstavců velmi frekventované, i když se objevuje v pozměněných podobách. Nahoře ho vidíme s malým bříškem. Dole pak je přidaná další klička na nožce a bříško je prodloužené až přes další znaky. Může v tomto případě jít o napodobeninu ozdobné majuskuly? ( majuskula= velké ozdobné písmeno. Které v minulosti bylo často používáno na začátku textu) Další hodně frekventovaný znak vypadá jako H, kde je ovšem horní příčka posunuta až nahoru a doplněna jednou nebo dvěma kličkami. Oba tyto znaky se hojně vyskytují jak v textu samotném, ale především na začátcích odstavců-viz dále. Zcela nahoře vpravo vidíme první miniaturu, nebo anomálii, chcete-li. Protože kresba je na exponovaném místě, je velmi silně poškozena a tak dnes je opravdu velmi těžké odhadnout, co tam vlastně původně bylo. Čísla? Heraldický znak? Iniciály? První část opravdu vypadá jako číslo 2, ale dál? (černé tečky jsou kazy v podkladu) Další kresby jsou na levé straně a jsou vždy na začátku odstavců a je možné, že mají vztah k obsahu úvodního textu. Někteří badatelé navrhují, že ty to tři znaky by mohly představovat: R=recipe = recepty? Pták, tu symbolizuje oblohu a tedy = astronomie? Aeskulapova hůl= lékařství. Nedávno badatel G. Bianchi upozornil na to, že vpravo dole patrně byl ještě jeden znak, který je ale dnes natolik poničený, že je velmi těžké rozpoznat jak původně vypadal. Původně byly tyto kresby červené, ale dnes, asi vlivem stáří, mají barvu spíše dohněda. Dole pak vidíme ono poškozené místo, kde kdysi Voynich objevil Horčického podpis. Jak to s ním bylo doopravdy se už bohužel nedozvíme, a tak i přes jisté pochyby, zatím většinou vycházíme z toho, že Horčického jméno tam opravdu kdysi bylo a zmizelo někdy krátce po jeho smrti.
2 Na druhé straně (f 1 v) začíná herbář. Kresbám rostlin je v VM věnován největší prostor. Velmi často se můžete dočíst o tom, že rostliny zde zobrazené jsou neexistující, jsou fantastické a podobně. Není to tak docela pravda. Problém s identifikací spočívá v tom, že ilustrace rostlin nejsou zcela přesné jak tvarově, tak i barevně. Některé, zdá se, jsou spíše stylizované nebo jde o hybridy Na mnoha ilustracích je totiž zcela jasně vidět, že z na hladce odříznutém stonku až u kořene, jsou naroubovány jiné rostliny.. Mnoho výzkumníků ( Ellie Velinska, dr. Edit Sherwood, Ethel Voynich, Dana Scott, Theodore Petersen O Naill a další ), se na svých stránkách pokusilo tyto rostliny identifikovat podle skutečnosti. Já jsem v této oblasti naprostý laik a tak jsem se snažil najít někoho, kdo by mi napsal kvalifikovanější pohled, ale oslovení odborníci se buď vymluvili, že mají moc práce, nebo slíbili a. Zůstalo to tedy na mě. Vydal jsem se tedy na pro mě zcela novou a neprobádanou cestu. Jak se mi podařilo si s tím poradit, posoudíte vy. Ve většině případů souhlasím s názory ostatních. Někdy se snažím najít lepší variantu, ale především rostliny rostoucí v Evropě, které se používaly jako léčivky. Pokusil jsem se také alespoň ke každé rostlině najít odpovídající latinský a český název a také nějaké informace. Slova asi možná - pravděpodobně - vypadá jako si prosím doplňte sami. Na názor, že jde o ledabylost, neznalost nebo neumění autora je možné odpovědět, že on přesnou kresbu pro sebe nepotřeboval. Tady si dovolím ještě malou vsuvku: Herbáře s velmi věrným zobrazením rostlin, existují teprve od zhruba šestnáctého století. Napomohly tomu nové malířské techniky. Klasickým příkladem je třeba Mattioliho herbář s nádhernými rytinami. Tak tedy vzhůru do království paní Flory!. Zde na f 1 v má být zobrazena belladonna, česky rulík zlomocný. Květina rostoucí především na jihu Evropy a při pobřeží severní Afriky. Rozšířena je ale i u nás a má mnoho lidových názvů. Na levé straně je cosi napsáno v listu (G?). Jde o jedovatou rostlinu, která má využití v očním lékařství a dříve byly využívána i pro rozšíření zorniček a tím i zkrášlení nebo chvilkové zlepšení zraku. Text je to rozdělen do dvou odstavců. Jeden začíná P a druhý H.
3 Na straně f 2 r by zobrazená rostlina mohla představovat bodlák. I v tomto případě jde o rostlinu velmi rozšířenou po celé Evropě a všeobecně známou, i když kresba není dokonalá. Bodláků je velmi široká rodinka a tak uhádnout, o který přesně v tomto případ jde, je těžké. Bohužel jsem nenašel žádné informace, zda je tato rostlina používána jako léčivka. Jsou zde dva odstavce textu a oba začínají již zmíněným H. Vpravo uprostřed a ve spodním listu pod ním jsou vepsána slova... V případě f 2 v je na obrázku myslím velmi zdařilá kresba plavínu štítnatého (Nymphoides peltata)tady stojí za povšimnutí, že stonek vyrůstá z kořene, z kterého jsou ostatní stonky viditelně odstraněny řezem. Může to být i tak ( jak ještě dále uvidíme) že vrchní část je naroubována na jinou spodní. Je téměř jisté, že rostliny tím získávají zcela nové ( léčebné?) vlastnosti i když o to v tomto případě nejspíš nešlo. Jako úsměvnou vložku si dovolím uvést příklad: Na kořen brambory je možné naroubovat rajče, máte tak sice dvojí sklizeň, ale jíst prý se nedá ani jedno ani druhé. Nevím, nezkoušel jsem. Rostlina je rozšířena jak v Evropě, tak i Asii. I v tomto případě jsou zde dva odstavce textu a opět oba začínají H. Zajímavostí jsou ( snad) dvě písmena f-e, nebo C-e?, f-c? nad začátkem druhého odstavce. Odhaduji, že jde o pozdější vpis. Jako poslední vám dnes představím f 3 r. V tomto případě by mohlo jít o Amaranthus cruentus, česky laskavec krvavý. Pro něj je typické načervenalé zbarvení listů, které mu též dalo jméno. Semena této rostliny snižují obsah cholesterolu v krvi a podporují imunitní systém. Vyskytuje se opět téměř po celém světě. Jinou možností je nevadlec hřebenitý. Odstavce jsou čtyři. Jeden delší, tři krátké. Dva začínají na P a dva na H.