ČESKOSLOVENSKÁ PRO MYKOLOGII ČESKÁ

P VĚDECKÁ ČESKOSLOVENSKÁ SPOLEČNOST PRO MYKOLOG ČESKÁ

Če s k á m y k o l o g i e Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po stránce vědeck é i praktické Ročník 32 C í s l o l Leden 1978 Vedoucí redaktor: doc. R N D r. Zdeněk Urban, DrSc. Redakční rada: akadem ik Ctibor Blattný, D rs c.; p ro f. K arel Cejp, D rsc.; R N D r. Petr Fragner; M UD r. Josef erink; R N D r. V ěra olubová, CSc.; R N D r. František Kotlaba, CSc.; ing. K arel K říž; R N D r. Vladim ír Musílek, CSc.; doc. R N D r. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprián Paulech, CSc.; prof. Vladim ír Rypáček, DrSc., člen koresp. Č S A V ; R N D r. M iroslav Staněk, CSc. V ý k o n n ý r e d a k to r : R N D r. M irko Svrček, CSc. i 4. sešit 31. ročníku vyšel 25. listopadu 1977 O B SA i J. Veselský, J. Kubička a R. Čuřík: A k tu á ln í poznám ky k otravám m uchom ůrkou zelenou A m an ita phalloides (Fr.) L i n k...1 M. Svrček : N o v é nebo m éně znám é diskom ycety. V...11 Z. P o u z a r : ypoxylon m acrocarpum Pouz. spec. nov., nová vonná tvrdohouba 19 J. StanglaJ. Veselský: n ocyb e descissa (F r.) Quél. a je jí taxonom ické umístění. (P řís p ě v k y k poznání vzácn ějších vláknic. Část 1 2.)... 22 P. Fragner: K vasin k y v lidském m ateriálu u nás a jejich rozlišení. Část. 32 S. Šebek: M uchom ůrka M a ireo va A m a n ita m airei F o le y nalezena v Československu 43 J. Klán: nonotus tam aricis (Pat.) M a ire v Řecku, celkové rozšířen í a taxonom ické poznám ky k sekci Phym atopilus D o n k...47 J. řib a V. Rypáček: R ůstová reakce dřevokazn ých hub na p řítom nost sm rkového k a l u s u...55 A. Adámková, M. Váňová a M. Lávička: Rhizopus cohnii jak o příčin a m ukorm ykotického abortu u s k o t u...61 R eferáty o literatuře: D. Ershad, Fungi o f ra n (M. S vrček, str. 63); L. V. L ju b arskij a L. N. V a s il jeva, D ěrevorazru šajčije g rib y D alnego Vostoka (F. K otlaba, str. 63); M. B. Ellis, M ore Dem atiaceous yphom ycetes (V. olubová-jechová, str. 10).. Nuss, Zur Ö kologie der P orlin ge (Z. Pouzar, str. 31);. D. Thiers, C a liforn ia M ushroom s (V. Čatská, str. 42); E. M ü ller a W. L o e ffle r, M ycolo g y (V. Čatská, str. 42); D. J. W eb er a W. M. ess, T h e fu ngal spore (V. Čatská, str. 46); A. Neuner, B L V N aturführer. P ilz e (V. Čatská, str. 54) Přílohy: černobílé tabule:. K článku: J. Veselský, J. K u b ička a B. Čuřík.. K článku: J. řib a V. Rypáček.. K článku: A. A d ám k o vá, M. V áň ová a M. Lávička. V. a V. nonotus tam aricis (Pat.) M aire.

ČESKÁ MYKOLOGE ČASOPS ČESKOSLOVENSKÉ VÉDECKÉ SPOLEČNOST PRO MYKOLOG ROČNÍK 32 1978 SEŠT 1 Aktuální poznám ky k otravám m uchom ůrkou zelenou A m anita phalloides (F r.) Link Some Recent Rem arks to D eath-cap Poisonings Am anita phalloides (Fr.) Link Jaroslav Veselský, J iří K ubička a Rom uald Č uřík Souhrnné pojednán í o nynějších znalostech toxinů m uchom ůrky zelené, o účincích izolovan ých toxin ů na organism us laboratorn ích zvířa t v e vztahu k alim entárním otravám u lid í celou houbou. Jsou uvedena některá n o vější pozorování z ČSSR a je diskutováno o léčebných účincích některých látek. D ůležitou součástí m edikam entosního léčen í je kyselina thioktová, i když není antidotem toxinů. Zdá se, že je jí léčebné pou žití v e vysokých dávkách m á racionální základy. Podstatnou součástí k om p lex n í péče je časná očista zažíva cíh o traktu od částic p ožité houby a zb aven í k rv e toxinů d říve, než dojde k jejich fix a ci v játrech. A sum m ary dealin g w ith the present know ledge of death-cap toxins and o the effects o f isolated toxins on laboratory anim als in rela tion to the alim entary poisonings o f man w ith the total fungus. Som e n ew er observations in the Č SSR are stated and m edical effects o f som e substances are " discussed. Thioctic acid seems necessary in the treatm ent, although it is not a m edicine to counteract a poison. ts m edical use in high doses has Í a ration al basis. T h e use o f cleanin g techniques to ensure the elim in ation o f m uschroom -particles out o f alim en tary canal and/or toxins fro m the blood forth as soon as possible b efore its fix a tio n in th e liv e r is substantial in the com plex care. Roku 1975 napsali Paaso a arrison v komentáři k první úpěšné léčbě otravy muchomůrkou zelenou v U SA, kterou publikoval roku 1972 Finestone se spolupracovníky, že Kubíčkovy návrhy vysokých dávek kyseliny thioktové čili lipoové jsou illustrative and encouraging, but as yet unfounded scientifically for clinical treatm ent (1. c. p. 508). Kyselina thioktová resp. lipoová jsou triviáln í názvy dvou sloučenin: kyseliny 6,8-dithiooktanové C 2C,C C,C,CoC2COO (thiolová form a) a jejího oxidačního pro- S S,, duktu, kyseliny 6,8-dithiacyklooktanové C^CoC C,C,C,CoCOO S S (disulfidová form a), jež odé spolu tvoří redoxní systém. V biochemické literatuře se ujal více název lipoová, popř. lipoát. Návrh léčby vysokým i dávkami thioktové kyseliny (Kubička 1963, 1964, 1968) vznikl na základě pozorování, že aktivita sérových enzymů, glutamátoxalacetáttransaminázy (G O T) a glutamátpyruváttransam inázy (G P T ) se v průběhu alimentárních otrav u lidí soustavně zvyšuje a em pirickým ověřením, že jen velm i vysoké dávky thioktové 1

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 kyseliny mohou pomoci jaťerním buňkám lidského organismu přežít nejkritičtější:fáze otravy. Tento léčebný postup byl od té doby mnohokrát klinicky vyzkoušen a byla publikována řada souhlasných prací z domácích i zahraničních pracovišť (Zulik et al.). Někteří autoři však nemohli potvrdit příznivý efekt z různých důvodů. Podstatným z nich je nesprávná představa 0 kyselině thioktové jako antidotu toxinů muchomůrky zelené (Gulden et Schumacher 1977). Za spolehlivý důkaz účinnosti nějakého léčiva dnes považujeme jen takové postupy, kdy v sérii pokusů ve srovnání s placebem dosáhneme statisticky významného efektu. Příslušné letální dávky ( L D 5 0 nebo LDjoo) lze stanovit jen na laboratorních zvířatech. Z výsledků lze pak usuzovat na toxicitu u člověka jen spekulativně. Požadavky na zjištění optimální účinnosti nějakého léku u alimentárních otrav muchomůrkou zelenou u lidí jsou mimořádně značné. Zvíře jako pokusný objekt T en to odstavec je třeba ro zd ělit na d vě části: na popis pokusů s celou houbou nebo je jím i extra k ty a na pokusy s izolovaným i toxiny. Různá zvířa ta je v í nestejnou rezistenci k m uchom ůrce zelené. Již v roce 1906 zjistil Ford, že pes je odolnější než člověk. Ještě větší odolnost b yla pozorován a u králíků, čehož b ylo vyu žito s n evelk ým úspěchem Lim ousinem k léčebným pokusům v podobě pasty z čerstvých žaludků a m ozků králíků. P o zd ě ji b ylo zjištěno, že schopnost tráven í houby zažíva cím traktem závisí na en zym ové v ý b a v ě zažíva cíh o traktu, která je u většiny zvířat odlišná od člověka. T ox in y m uchom ůrky zelené jsou ob vyk le testován y na bílých m yších nebo na krysách, ale ukázalo se, že až lokrát citlivější (vztaženo na kg váh y) jsou m orčata, lid oopi a lid i (T. W iela n d 1973). Pokusy s krm ením zvířa t m uchom ůrkou zelenou nám tedy nem ohou poskytnout ani sp oleh livé inform ace ani srovnateln é hodnoty p ro posouzení účinku toxinů u člověk a a lze je brát jen aproxim ativn ě. Z a prům ěrnou L D u lidí p ovažu je M oeschlin (1972) m nožství 50 g čerstvé houby s obsahem 4 m g a-am anitinu, 2,5 m g js-amanitinu a 50 m g faloidin u, což prakticky odpovídá jednom u klobouku dospělé plodnice. zolace jednotlivých toxinů, jejich působení ve zvířecím experim entu, jejich přem ěny s m ožností detoxikace m olekuly zm ěnou chem ické stavby, o b je v antaman i d u (T. W iela n d et al. 1968), pokusy se značeným i to x in y a m noho dalších cenných poznatků ze školy W ielan dů o tevře ly netušené m ožnosti, jich ž bude v budoucnu jistě vyu žito i v léčbě. V současné době však n ed á vají ani ty to cenné poznatky sp oleh livou sm ěrnici p ro racionální léčen í alim entárních otra v u člověka. Podstatou toxickéh o účinku a-amanitinu je pod le W ielan dů (T. et O. W ielan d 1972) specifická inhibice n ukleoplasm atické R N K -p o ly m erá zy eukaryotických buněk s následnou nekrosou buněk ledvin n ých ( necrosis and nu clear atrophy, especially o f the convoluted tubules and the ascending lim b o f th e loop o f en le 1. c. p. 265). A m a to x in y jsou desetkrát jed ovatější než falotoxiny. Ú činkují pomalu, takže tep rve několikanásobným překročením L D 10o, která je u m yšek 0,5 až 1 mg/kg, se d ostavu je sm rtící e fek t za bratší dobu, než 15 hodin. V k lin ice lidských alim entárních otra v nás však nem usí působení am atoxinů na tubuly led vin p ři náležité léčbě příliš znepokojovat. K této problem a tice se ještě vrátím e. V roce 1976 n a lezli Faulstich a C och et-m eilhac am atoxiny v nepatrných koncentracích dokonce i v některých jed lých houbách. M nohem více pozornosti si v lidské patologii vyžad u je působení falotoxinů. Falotoxiny se sp ecifickým účinkem na já tra p h alloidin seems to act sp ecifically on the liv e r T. et O. W iela n d 1972 p. 267) účinkují rych leji, takže L D 10q, která je u m yšek 4 7 mg/kg, usm rtí m yšku již p ři dvojnásobném překročení za 1 až 2 hodiny. C itu jm e p roto alespoň některá důležitá zjištění, týk a jící se účinku na já tra v pokusech na zvířatech. T a k ess (1956) zjistil, že fa lo id in zasahuje v m itochondriích krysích ja te r do aerobní fo sfo ryla ce n a stupni cytochrom ů dýchacího řetězce. O. W iela n d a Szabados p u b lik ovali r. 1968 (ntern. Congr. Clin. Chem. 4 : 59) názornou elektronm ikroskopickou fo to g ra fii ja te m í buňky u myši. F oto gra fie b yla zhotovena za 30 m inut po otravě čistým fa loid in em a lze na n í v id ě t v e lik é va k u oly v endoplasm atickém retiku lu ( the huge vacuoles arising fro m the tubular m em brane ) podobně ja k o n a naší fo to g ra fii č. 1, avšak m itochondrie jsou (na ro zd íl od našeho nálezu u 271eté ženy) bez m orfologických změn. Floersheim (1956) podporuje svým i 2

VESELSKÝ, KU BCKÁ a CUŘÍK: K OTRAVÁM A M A N TA PALLODES n á lezy hypotézu, že fa loid in nem usí b ýt sám o sobě to x ic k ý a patrně se m ěn í v to xick ý m ětabolit až ja tern ím i enzym y. W iela n d ové v roce 1972 zdůrazňují, že p rim árn í účinek faloid in u je zn ám ý daleko méně, než účinek a-amatinu, a že dosud n eb yl sp oleh livě defin ován žádný sp ecifick ý e n zym o vý systém, k terý b y m ěl b ý t fa loid in em postižen. P o m o cí značeného d em eth ylfaloin u zjis tili T. W iela n d a spolupracovníci, že 4 0 % jed u růstalo u k rysy zachyceno v játrech. N a otázku, proč to jsou prá vě játra, která jsou in toxik ací n e jv íc e postižena, přesvědčivě od p o víd a jí Fauser a Faulstich (1973) svým i pokusy n a m alých loveck ých psech plem ena B ea gle : jatern í buňka je in toxikováná cestou enterohepatálního, tedy portáln ího k revn íh o oběhu. V ětší část parenterálně podaného 14C-m ethyl-y-am anitin u v dávkách 0,03 až 0,12 mg/kg otrávení psi vym očili, avšak 1 6 % toxin u zůstalo v e žluči a enterohepatální oběh zvyšo val zpětnou resorpcí celkový toxick ý účinek. T ěm ito pokusy autoři zpochybnili terapeutick ý význ a m hem odialýz, p erfu zí i velik ých k revn ích transfuzí, pokud nejsou p rovedény zavčas. L z e sice nam ítnout, že injek čn í aplikace jedu n eopravňu je k analogiím s p eroráln ím podáním, ale je zřejm é, že koncentrace jedů v séru k revn ím nem ůže b ýt po je jic h p ožití vyšší než po podán í injekčním. N e jn o v ě ji se uvádí, že detoxikační účinek jm enovaných léčebných postupů lze očekávat jenom v prvních 24 až 36 hodinách po požili hub (B artels; Costantino et Damiia). P řesvěd čivým důkazem klíčové úlohy jater a význam ným příspěvkem československých autorů je p rvn í a úspěšné proved en í transplantace ja te r u m iniaturních prasat, k terá b yla exp erim en tá ln ě otráven a extraktem m. z. (K ořístek et al. 1975 cf. P a lyza 1976.) K chemické struktuře toxinů muchomůrky zelené W ielan dové a spolupracovníci (1972) stanovili chemickou strukturu toxinů muchom ů rk y zelené. Jsou to bicyk lick é p o lyp ep tid y se zbytkem tryptofanu a cysteinu; falotoxin y jsou heptapeptidy, k d ežto am atoxiny jsou oktapeptidy. N e jn o v ě ji se ob jevu jí názory, že tyto toxin y nejsou v houbě volné, ale vázané na m akrom olekuly. T ím je m ožné v y s v ě tlit některé rozporné p ath ofysiologické nálezy. Staron a C ou rtillot (1975) našli p ři pou žití jin ých m etod struktury značně kom plikované: cyklopeptidy jsou podle nich soustředěny kolem polysacharidového jádra. Tyto kom p le x y o v e lk é m olek u lové hmotnosti, takže neprocházejí dialysačním i m em bránam i, b y ly n a zván y myriatoxiny. zo lo va n é to x in y m. z. jsou ovšem dialysovatelné (M oeschlin 1972) a lze je i n vitro ještě ú čin n ěji elim in o vat p erfu zí přes ak tivn í uhlí, avšak v exp erim en tu i n vivo se n ezd ařilo ani hem operfu zí udržet na živu krysy, které b yly otráven y faloidinem v dávce 1,5 až 2 mg/kg (R óckel et al. 1976). Pathofysiologické účinky jednotlivých čistých, toxinů jsou někdy nekriticky srovn ává n y s to xick ým i ú činky celé houby, n eb ývá přih lížen o k rozdílnosti účinku po p aren terálním a p ero ráln ím podání jedů a n ěk terým i autory pak b ý v a jí nejednou vyn ášeny unáhlené soudy o účinnosti anebo neúčinnosti některých léčebných postupů u lidí. Některé naše poznatky u alimentárních otrav lidí Ledvin y mohou být poškozeny am atoxiny přímo, jak zjistili W ielandové, ale u člověka spíše druhotně ztrátou tekutin a elektrolytů. P rojevy selhání ledvin jsou u alimentárních otrav lidí považovány za druhotné (Sicot et al. 1968), takže Dudová se spolupracovníky (1973) po stejných zkušenostech soudí, že lidé neum írají za příznaků amatoxinové smrti, jak se obecně uvádí v literatuře, ale daleko dříve, než se dá histologicky prokázat rozpad buněčných jader s charakteristickou fragmentací jadérka (Fiume et Laschi 1965, cit. ex T. et O. W ieland 1972 p. 269, fig. 7), že tedy umírají falotoxinovou smrtí. Význam ným přínosem, který názorně řeší otázku toxického poškození ledviny, je ojedinělé pozorování z CSSR (dosud nepublikované), kdy chlapci, zemřelému v hepatálním komatu na otravu m. z. byla odejmuta ledvina a transplantována jinému. Funkce této ledviny byla po několik let jedna z nejlepších, jichž bylo u nás transplantací dosaženo (J. K.). Nedávno byla u nás v ČSSR provedena poprvé punkční biopsie jater u mladé ženy n a v r c h o l u 3

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 óspěšně léčené těžší alimentární otravy m. z. (Dudová et al. 1973). Elektrom ikroskopickým vyšetřením, které provedl jeden z nás (R. C.), byly zjištěny v jaterní buňce obrovské mitochondrie s nápadnými parakrystalickým i inkluzemí (Bednář 1970) a v cytoplasmě zmnožené a rozšířené vaky hladkého endoplasmatického retikula (Cuřík et al. 1976). V iz obr. č. 1. Nález patologických mitochondrií není ovšem specifický jenom pro otravu m. z. Pro náš výklad toxického účinku m. z. u lidí vycházím e z cenných histochemických studií, které uvádí Bednář, že v parakrystalech byl prokázán vysoký obsah cytochromoxidázy a sukcinátdehydrogenázy. Význam né je zjištění, že u žádného z našich kontrolovaných pacientů nepřetrvávají chronická poškození jater, dříve častěji popisovaná, což u čtyř z nich ověřili po 120 dnech od otravy kontrolní punkční biopsií jater Dudová et al. 1973. N á š biochemický výklad příčiny smrti u lidí Ze sekčního čili nekroptického materiálu i na materiálu bioptickém (z punkce jater přežívajících osob) a z celého klinického průběhu otravy m. z. u člověka s přihlédnutím k charakteristickému pohybu referenčních hodnot sérových enzymů (SGPT, SGOT a glutamáthydrogenázy G LD ) a nejnověji nálezem parakrystalických inklusí v m atrici jaterní buňky (obr. 1) a na základě experimentálních poznatků z citované literatury lze vyvod it tento logický soud: Příčinou sm r t i na otravu muchomůrkou zelenou je u člověka porušený metabolizmus kyslíku v jaterních buňkách, a to v samé podstatě dýchání. Enzymová činnost mitochondrií je metabolicky inhibována falotoxiny, čímž je narušen nejen citrátový cyklus, ale i aerobní fosforylace a buňka se udusí. nhibiční účinek lze vysvětlit analogicky jako akci jiných inhibitorů aerobní fosforylace, např. oligomycinu, který brzdí u intaktních mitochondrií pevné spřažení dýchání i fosforylace (Karlson 1. c. p. 230). Falotoxin tedy účinkuje, podobně jako známé enzym ové jed y kysličník uhelnatý nebo kyanidy, na cytochrom ový systém přenosu elektronů, a to dle esse snad v místě fixace anorganického fosfátu a jeho toxický účinek testovaný na krysách lze v y číslit na základě měření procenta redukce enzymů dýchacího řetězce ve vztahu k spotřebě O2 a koncentraci A D P. N ejde tedy o direktivní účinek na určitý článek dýchacího řetězce (ess 1956). Z pitevního i bioptického materiálu, který jsm e studovali zčásti i elektronm ikroskopicky (R. C.) jsm e zjistili, že udušení jaterní buňky nastává u lidí dříve, než se na jadérku objeví charakteristická fragmentace, působená účinkem amatoxinů, tak jak na elektronmikroskopické fotografii myšího hepatocytu dokumentují r. 1965 Fiume a Laschi (cit. ex T. et O. W ieland 1972 1. c. p. 269 fig. 7). Poločas života mitochondrií je 5 10 dní, což nápadně souhlasí s dobou úmrtí po požití houby u lidí. Mechanismus předpokládaného účinku lipoátu Lipoát (Lipoic acid, Thioktsáure, kyselina a-lipoová, S-lipoová, thioktová) je složkou lipoátového koenzymu, který operuje v několika známých enzymech. Je to předně pyruvátdehydrogenáza EC 1.2.4.1, člen m ultienzymového systému účastnícího se oxidace a dekarboxylace pyruvátu na acetylkoenzym A, dále ketoglutarátdehydrogenáza EC 1.2.4.2, jež pracuje v obdobném multisystému, který oxiduje a dekarboxyluje ketoglutarát na sukcinylkoenzym A (v citrátovém cyklu). Do této množiny patří ještě 2-ketoiso- 4

VESELSKÝ, KU BCKÁ a CURlK: K OTRAVÁM A M A N TA PALLODES kapronátdehydrogenáza (EC 1.2.4.3) a 2-ketoisovalerátdehydrogenáza (EC 1.2.4.4.). Krom ě toho operují s lipoátem též' lipoamiddehydrogenáza EC 1.6.4.3., jež má fla vin ový koenzym a lipoátacetyltransferáza EC 2.3.1.12, jež váže acetyl na redukovaný lipoát. Vzhledem k předpokládané inhibici enzym ové funkce účinkem m. z., měla by otrava houbou charakter akutní avitam inosy, v níž kyselina thioktová má úlohu účinného vitamínu. Důležitý význam má odevzdávaná volná energie z redoxního potenciálu kyseliny thioktové. Polarografické měření potenciálu ukázalo hodnotu 325 m V (K e B., Biochim, biophys. Acta 25 : 650, 1957), což odpovídá potenciálu N A D +-N A D, který je udáván 320 mv. Neméně cenné je zjištění, že thioktová kyselina způsobuje vzestup cytochromoxidázy, čímž lze vysvětlit podporu regenerace jater. Potvrzením je pozorování na experimentálně ztukovělých játrech: thioktová kyselina brání úbytku glykogenu v játrech, kdežto u kontrolních normálních zvířat působí signifikantní vzestup (Pagliaro L. et Catania A., Patología 45; 117, 1957). Vliv kyselého prostředí na toxicitu A. phalloides V r. 1803 popsal vratislavský lékař Krocker svůj protilék při otravě muchomůrkou zelenou takto: Zw iebelsaft mit spiritus vitrioli aethereus (Schw efelsäure) 12 20 Tropfen stündlich tedy doslova cibulová šťáva s éterem ( = aether sulphuricus čili jak se dříve říkalo vitriol) 12 až 20 kapek každou hodinu. Roku 1851 (cit. Bezděk 1905 1. c. p. 101) provedl jakýsi Gérard ve francouzské Conseil d hygiène et de la salubrité de la Seine pokus na sobě a na členech své rodiny, kdy za komisionálního dohledu a po předchozím určení houby několika členy Francouzské m ykologické společnosti pojedl beze škody zelenou muchomůrku, když ji byl před tím máčel 2 hodiny v octové vodě a potom V2 hodiny povařil. Zpráva ta nedostala se hned do širší veřejnosti, neboť zdravotní rada obávala se, aby lid nechopil se toho prostředku a nedostatečným snad vym očením neb povařením aby přece jen nebyly požity houby, jed ještě obsahující (Bezděk 1. c. p. 102). Theodor W ieland (1968, 1973) uveřejnil svá pozorování, že toxicitu uvedených peptidů lze zrušit účinkem silnějších kyselin. Peptidové vazby se rozštěpí a z falotoxinů tak vznikne nejedovatý s e k o-15-falotoxin, z a-amanitinu nejedovatý s e k o-15-a-amanitin. Jeden z nás (J. V.) proto naložil čerstvou plodnici m. z. do konzumního octa a odeslal ji k chromatografické detekci amanitinů. T y lze totiž v nekyselém prostředí dokázat již v 0,5 mg čerstvé houby (Palyza 1974). N a chromatogramu látek získaných z tohoto relativně značného množství pletiva muchomůrky nebyla však nalezena skvrna odpovídající amanitinů (Palyza in litt.). Naproti tomu totéž množství houby naložené v kyselině 1-askorbové (Celaskon) m ělo při detekci, jak v houbovém pletivu, tak i v tekutině (!), prokazatelný a- i 3-amanitin ve zcela obvyklých koncentracích (Palyza 2. X. 1977 in litt.). Rovněž nebylo možno detekovat amanitiny v houbě, která již prošla žaludkem a střevem postiženého člověka, ani v obsahu žaludečních a střevních tekutin, resp. výplachů. Této okolnosti bývá používáno k podpoře názoru, že toxin y jsou v té době již dávno resorbovány. Tento názor nemůžeme přijmout, protože v pitevním materiálu dvou zemřelých na masivní otravu m. z. jsme našli v místech přechodu tenkého střeva v tlusté a v ohybech (flexurách) 5

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 tlustého střeva veliké shluky spór m. z. jednak se zachovanými episporiálními valy, jednak v různých stadiích jejich porušení (obr. č. 2). Přihlédnem e-li k veliké toxicitě spór m. z., jak experimentálně ověřil r. 1938 Dujarric de la Rívíěre (5 mg jem ně rozptýlených spór v sterilním fysiologickém roztoku způ-_ sobilo po injekčním podání uhynutí králíka do 48 hodin a 30 až 50 mg spór uhynutí myší do 24 hodin), nelze považovat účinek toxinů, které se postupně uvolňují z nitra výtrusů, za zanedbatelné, tím spíše, že se tak děje v alkalickém prostředí střevním a až po rozrušení vlastního episporiálního valu, o němž praví Singer (1962 1. c. p. 73) it responds chemically to most tests fo r amidon, it can be dissolved by several chemical substances, such as concentrated N O 3, and less uniform ly by NaO, K O etc. in a heated concentrated solution. Reintoxikace jater cestou oběhu vrátnicové žíly (Fauser a Faulstich 197-3) vysvětluje, proč v klinickém průběhu dochází k fázovým nárazům toxických příznaků a proč v cirkulující k rvi velkého oběhu krevního je možno nejnovější radioimunologickou metodou zjistit toxin y m. z. jenom v prvních 24 hodinách ( dans la plupart des cas ) a jen ve 20 % případů později po požití houby (Costantino et Damia 1977 1. c. p. 2316)! Na základě pozorování svých pacientů soudíme, že u otrávených s žaludeční hyperaciditou probíhá otrava benigněji, než u anacidních, což vyžaduje ověření na větším počtu postižených. Roku 1976 publikoval francouzský lékař Bastien svá opakovaná autoexperimentální pozorování, že na otravy m. z. má příznivý léčebný účinek L-askorb á t čili vitm ain C v injekčních dávkách dvakrát 1 g denně a doložil je úspěšným vyléčením svých 12 pacientů. V této souvislosti není bez zajímavosti, že člověk, prim áti a morčata jsou jediní savci, kteří nedovedou z cukrů vytvářet L-askorbovou kyselinu a že to jsou právě morčata a lidi, kteří jsou na rozíl od bílých myšek a krys až lokrát citlivější (vztaženo na kg váhy) na toxiny m. z. (Th. W ieland 1973). Kyselina askorbová je ovšem jenom relativně silná kyselina, důležité jsou je jí redukční vlastnosti, které se mohou užitečně uplatnit při vzniku aktivních S-skupin z disulfidových vazeb enzymů a koenzymů (Mass et Butterworth 1. c. p. 72). Touto cestou by mohla zasahovat i do citrátového cyklu a dýchacího řetězce tak jako kyselina thioktová. Zajím avé sdělení učinili Rosenberg. R. et Zulik R. v přednáškovém cyklu 13. 18. V. 1958 v Division of Biochemical Chemistry of the Am erican Chemical Society, San Francisco (cit. ex Documenta omburg: Thioctacid p. 7), že kyselina thioktová, podávaná každý druhý den morčatům s experim entální avitaminosou C, má tentýž antiskorbutický účinek jako suboptimální léčení vitam inem C a ž e kombinované podávání lipoátu a askor.bátu účinkuje lépe, než každá substance sama o sobě. odnocení léčebných výsledků u lidí a jeho úskalí Analýza alimentárních otrav muchomůrkou zelenou v materiálu z dřívějších let ukázala, že úmrtnost se pohybovala kolem 50 až 70 % i více (Starkenstein et al. 1929). A ntifaloidní sérum v té době ještě oblíbené ztratilo později na významu zjištěním, že toxiny m. z. nemají antigenní vlastnosti. Podstatným přínosem do léčení bylo poznání, že amatoxiny i falotoxiny jsou sice in vitro dialyzovatelné, ale v intoxikovaném organizmu jen velm i krátkou dobu kolují v k rvi (Faulstich et Fauser 1973), takže novodobé epurační (krev čistící) technické metody jako dialýza krevní nebo peritoneální, exsanguinační transfuse, 0

VESELSKÝ, KU BCKÁ a CUŘK: K OTRAVÁM A M A N T A PALLODES forsírovaná diuréza ( hyperosmale forcierte Diurese, Moeschlin 1. c. p. 453) a n ejnověji plazmoforéza (Costantino et Damia 1977) a Changova perfuze krevní přes aktivní uhlí ( charcoal haemoperfusion ) jsou prakticky účinné jenom v prvních 36 hodinách po požití houby (Bartels 1976, Costantino et Damia 1977). V pozdějších stadiích otravy m. z. se uvedených metod používá obvykle již jenom k odstraňování druhotných metabolických poruch anebo krvácívých stavů, někdy velm i úporných, v souvislosti s portální hypertenzí. Tak poklesla v nejnovějších statistikách úmrtnost na 15 až 10 % P r o přežití otravy u člověka je rozhodující: 1. Množství požité houby. Praktická pozorování ukázala, že požití 4 a více klobouků muchomůrky zelené vede obvykle k nezadržitelné smrti. Jeden náš pacient snědl k obědu a znovu pak ještě k večeři asi po 20 plodnicích m. z. a zem řel ještě za plného vědom í vykrvácením z jícnových varixů již třetího dne otravy. Pacientka, kterou uvádí Moeschlin (1. c. p. 458), snědla v sebevražedném úmyslu 5 10 kusů syrové m. z. a zemřela šestého dne za příznaků progresivního hypovolemického šoku, prudké jaterní dystrofie a terminální hemorragické diatézy. Zvláště tragický byl případ llletéh o děvčátka v naší sestavě postižených, která si nasbírala a sama na plotýnce opekla a snědla 5 klobouků m. z. Přes intenzivní péči na dokonale vybaveném specializovaném oddělení dívenka umírá pátého dne za příznaků odumření jater, provázeného krátce před smrtí klinickým obrazem nápadného přetlaku v střevně-jaterním (portálním ) oběhu, tzv. caput medusae". Usuzovat z podobných extrémních příhod na účinnost anebo neúčinnost léčebných postupů, jichž bylo použito, bylo by neuvážlivé. 2. Časový úsek mezi požitím m. z. a zahájením intenzívní léčebné péče. V prvních 36 hodinách lze při použití citované epurační techniky dosáhnout i nulového procenta úmrtnosti (Costantino et Damia 1977). 3. Odstranění zbytků hub a spór ze zažívací roury je jedním ze základních léčebných zásahů (Dudová et al. 1973 a, 1. c. p. 13). když vysokým i klysm aty se stává bilance ztrát tekutin ještě obtížnější, m ěli naši nemocní příznaky deplece vodní a elektrolytové pouze první den po přijetí (tj. 2. a 3. den otravy!). Vysoké nálevy je třeba provádět denně tak dlouho, dokud lze m ykologickým (sporologickým) vyšetřením čistící tekutiny prokázat v ní spory muchomůrky zelené (Veselský et al. 1973). Stanovisko Moeschlinovo, že výplachy zažívací roury mohou ještě více poškodit pacienta, který před tím delší čas zvracel a měl průjm y (Moeschlin 1. c. p. 459), nemůžeme potvrdit, pokud ovšem jde o pacienta, jem už je poskytována intenzívní léčebná péče na specializovaných odděleních. 4. Včasné zahájení léčby s pomocí účinných léků. Významu kyseliny thioktové ve velkých dávkách a pokusu o biochemické vysvětlení mechanismu jejího účinku jako nezbytného vitamínu jsme věnovali podstatnou část svého příspěvku, protože teoretické zdůvodnění jejího využití k léčení otrav m. z. u lidí nebylo dosud nikým provedeno. Podobný účinek má pravděpodobně i podávání askorbátu ve velkých dávkách. Roku 1972 upozornil Floersheim na velm i příznivý účinek kombinovaného podávání p e nicilinu G a cytochromu c. Roku 1973 doporučila Dudová se spolupracovníky doplnit léčebné postupy o podávání pekařských kvasnic (droždí, baker-yeast) v období, kdy pacient nezvrací, v denních dávkách 100 g jako zdroje esenciálních bílkovin, enzymů jm enovitě klíčově důležité hexokin á z y a vitamínů skupiny B. Pacienti, dospělí i děti, snášeli perorální 7

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 podávání kvasnic velm i dobře. njekční form u glukóza-6-fosfátdehydrogenázy (G -6-PD ) čili ATP-D -hexosa-6-fosfotransferázy EC 2.7.1.1. jsme bohužel nedostali. Jsme přesvědčeni o tom, že Kubíčkovo em pirické vyzkoušení a léčebné použití kyseliny thioktové ve vysokých dávkách (300 900 m g na osobu denně v infuzích) a Bastienovo autoexperimentální ověření ochranného působení velikých dávek vitamínu C (2krát 1 g denně na osobu nitrožilně), ale i Floersheimem navržené m egadávky penicilinu, jehož použili u lidí v dávce 1 000 000 U/kg denně spolu s podáváním 500 mg thioktové kyseliny nejnověji Costantino a Damia, m ají ve světle současných biochemických znalostí a klinických pozorování racionální základy. Základem léčebných úspěchů je však dle našich praktických zkušeností dokonalá elim inace houbového pletiva ze zažívací trubice, spolu s obrovským množstvím uvolněných spór, a to zvláště pečlivě prováděná v období, kdy postižený již nezvrací a nemá průjmy (viz obr. 2). Podrobnou kazuistiku svých souborů spolu s návrhem jednotných léčebných postupů uvedeme v lékařském tisku. Poděkování A u toři děkují prof. RNDr. J. Koštířovi za cenné recenzní připomínky a účinnou pomoc při výkladu některých biochemických pochodů a M UDr. V. Palyzovi za laskavé provedení laboratorních analýz. Summary W ith respect to the recent clin ical observations and contem poraneous biochem ical know ledge w e can conclude that K ubicka s personal experience concerning the treatm en t o f A m a n ita phalloides poisoning in humans w ith necessary high doses o f th ioctic acid (300 900 m illigram m es d a ily in to infusion du ring 24 hours) and B astien s au toexperim ental fin d in g o f p rotective action o f ascorbic acid in high doses (2 4 gram m es daily) are ration aly based. Both agents are ab le to in terven e in the various stages o f the liv e r cell m etabolism in h ibitin g the liv e r dam aging action of to xic agents and are excellen t tolerated, even if given in high doses. T h e results of the treatm en t depends o f early and repeated elim in ation o f toadstool-particles and spores out o f th e alim en tary tract as soon as possible thus p reven tin g th e fatal hepatic coma. Literatura Bartels O. (1976): P ilzvergiftu n gen. N eu e Therapien m oglich keiten. Fortschr. M ed. 94 (10): 539-544. BastienP. (1976): A propos de m on in toxication volontaire. Docum ents scientifiques G u igoz 99 : 22 28. Bezděk J. (1905): ou by je d lé a jim podobné jed o vaté 2. Pp. 1 116, ranice. Costantino D. et Damia G. (1977): L in toxication phalloidien ne. Résultats de diverses thérapeutiques chez 47 malades. Nouv. Presse m éd. 6 (26): 2315 2317. Čuřík R., Veselský J. et Kubička J. (1976): Jaterní biopsie u žen y na vrch olu m asivn í o tra v y m uchom ůrkou zelenou A m a n ita phalloides. Čas. Lék. čes. 115 (45): 1399-1400. Dudová V., Beneš J., Blažej V., Lichnovská M., N i e s 1a n i k J. et Veselský J. (1973a): O trava m uchom ůrkou zelenou. Pp. 1 47. Ostrava. Dudová V., Blažej V., Veselský J., Nieslanik J. et Čuřík R. (1973b): L éčb a o tra vy m uchom ůrkou zelenou na podkladě vlastn ích k lin ických zkušeností. Čs. Gastroenter. V ý živ a 27 (8): 543 545. Dujarric de la R ivieře R. et Garnal P. (1938): Sur la to x icitě de certains Am anites. Rev. M ycol. 3: 54 59.

VESELSKÝ. KU BCKÁ a ČURlK: K OTRAVÁM A M A N TA PALLODES Faulstich. et C ochet-m eilhac M. (1976): A m a to xin s in ed ib le mushrooms. FEB S Letters Am sterdam 64: 73 75. Faulstich. et Fauser U. (1973): Untersuchungen zur F rage der äm odialyse bei der K nollen blätterpilzvergiftu ng. Dtsch. med. W schr. 98 (47): 2258 2259. Fauser U. et Faulstich. (1973): Beobachtungen zur T h erap ie der K n o llen b lätterpilzvergiftu ng. Dtsch. med. W schr. 98 (47): 2259. FinestoneA. J., Berman R., W idm er B., M arkow itz J. et Laquer U. J. (1972): Thioctic acid treatm ent of acute m ushroom poisoning. Pennsylvania M e dicine 75: 49 51. Floersheim G. L. (1966): P rotek tion gegen A m an itatoxin e. elv. physiol, pharm acol. A cta 24: 219 228. Floersheim G. L. (1972): N eu e Gesichtspunkte zur T h erap ie von V ergiftu n gen durch den K n o llen b lä tterp ilz (A m a n ita phalloides). Schw eiz, med. W schr. 102 (26): 901-909. Ford W. W. (1906): T h e to xicolo gica l constitution o f A m an ita phalloides. J. pharm, exper. Therap. 8 : 437 450. Gulden G. et Schumacher T. (1977): G iftsop p er og soppforgiftn inger. Pp. 1 116. U niversitestforlaget Oslo. ess B. (1956): Ü b e r d ie em m ung der oxyd a tiven Phosph orylieru ng durch Phalloid in auf der Cytochrom -Stufe. Biochem. Z. 328: 325 327. Karlson P. (1971): Z á k la d y biochem ie ed. 8. Pp. 1 474. Praha. Kostíř J. (1965): Chem ie a fy z ik a živých soustav. Pp. 1 353. Praha. Koštíř J. (1974): B iochem ie. Pp. 1 565. Praha. K ro cker A. J. (1803): N om en clator flo ra e Silesiae. M anuscriptum cit. ap. Schroeter J. in Cohn F. (1889) K ryptogam en -F lora von Schlesien 3: P ilze 1: 7 8. Breslau. K ubička J. (1963): N eu e M öglich k eiten der B ehandlung von P ilzverg iftu n g en durch den grünen K n o llen b lä tterp ilz A m a n ita phalloides. M ykol. M ittb l. a lle (Saale) 7: 9 2-94. K ubička J. (1964): P reven ce a léčba otrav m uchom ůrkou zelenou v Jihočeském kraji. P raktický lékař 44 (18): 702 704. Kubička J. (1968): Z w a n zig Jahre K a m p f gegen P ilzvergiftu n gen. Schweiz. Z. P ilz kunde 46 (6): 81-99. K u b i č k a J. et A 1d e r A. E. (1968): Ü b er eine neue Behandlungsm ethode der V ergiftung durch den K nollen blätterpilz. P raxis 57 (38): 1304 1306. Lim ousin. (1932): Essai de traitem en t des intoxications causées par les cham pignons vénéneux. Presse méd. 40: 1685 1687. Moeschlin S. (1972): K lin ik und T h era p ie der V ergiftu n gen, ed. 5. Pp. 1 534 (K n ollen b lätterpilzvergiftu n g p. 452 461). Stuttgart. Moos D. W. et B u tterw orth P. J. (1974): E n zym ology and m edicine. Pp. 1 175. Pitm an M edical London. Paaso E. et arrison D. C. (1975): A n ew look at an old p roblem : M ushroom poisoning. Am er. J. M edicine 58 (4): 505 509. Palyza V. (1974): S ch nelle d en tifizieru n g von A m a n itin e in P ilzgew eb en. A rch. T oxikol. 32: 109-114. P alyza V. (1976): T o x ik o lo g ie muchomůrky, zelené (A m an ita phalloides) V. L éčen í exp erim en tá ln í o tra vy transplantací jater. M yk ol. zpravodaj B rn o 20 (2): 57 58. [R ef. ex K ořístek V., Č erný J. ök l J., F iku lka J., G regor Z., P eřestý S., Busch K., B öhm F., Štěpánek V., V lastyak J., C ik l M., K u lh ánek V., P a lyza V. et D vořák E. (1975): Transplantace ja te r jak o léčebná m etoda při experim en tá ln í otravě A m a - nitou phalloides u m iniaturních prasat. R ozhledy v Chirurgii 54 (6): 381 386.] Rockel A., Schmid G., Rupp P., Kult J., ennemann., eidland A. et Brand A. (1976): äm operfu sion m it A k tivk o h le und onenaustauscher bei phalloid in -vergifteten Ratten. Dtsch. med. Wschr. 101 (11): 418 420. Sicot C., Bismuth C h., F re ja v ille J. P., Rueff B., Boivin P. e t B e j i - h a m o n J. P. (1968): n téret des dosages répétées de la transam inase glutam o- p yru viq u e pou r progn ostic des intoxications phalloidiennes. R év. fr. Etud. Clin. B iol. 13 (10): 1022-1024. Singer R. (1962): T h e A garica les in m odern taxonom y, ed. 2. Pp. 1 915, W einheim. Starkenstein E., Rost E. et Pohl J. (1929): Lehrbuch der T ox ikologie. B erlin W ien. Staron T. et Courtillot M. (1975): Quelques données nouvelles sur les toxins d A m an ita virosa et A m anita phalloides. Bull. Soc. m ycol. Fr. 91: 556. 9

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 Veselský J., Dudová V., Blažej V., Lichnovská M., Nieslanik J. et Čuřík R. (1974): T h e ro le o f a m ycologist in the treatm en t o f A m a n ita phalloides intoxication. Čes. M ykol. 28 (2): 106. W ieland O. et W ieland T. (1972): T h e toxic peptides o f A m a n ita species. n K adis S., C iegler A. et A j l S. J.: M icro b ia l toxins 8 (10): 249 280. Acacjem ic press N e w Y o r k and London. W ieland T. (1968): Poisonous prin ciples o f mushroom s o f the genus Am anita. Science 159 (1 M arch ): 946 952. W ieland T. (1973): Uber die G ifts to ífe d er G attung Am anita. Z. Pilzk u n d e 39: 103-112. W ieland T., Líiben G., Ottenheym., Faesel J., de Vries J. X., Konz W., P r o x A. et S c h m id J. (1968): A ntam anid. Sein e Entdeckung, soliérung, Strukturaufklárung und Synthese. A n gew. Chem 80 (6): 209 213. ZulikR., Bako F., K isbana. (1973): Z u r B ehandlung der K n o lléň b látterpilzvergiftung. M ed. K lin. 68: 1371 1372. A d resa autorů: M U D r. Jaroslav Veselský, V ýšk ovick á 100, 704 00 O strava-zábřeh. M UD r. Jiří Kubička, 39811 P ro tivín 202. M. B. E 11 i s : More Dematiaceous yphomycetes. C om m on w ealth M ycologica l nstitute, K e w, Surrey, England, 1976. 507 stránek, 383 vyo b razen í (perokresby). Cena 18.00. V e velm i krátké době p řip ra vil M. B. E llis druhou knihu o tm avě zabarvených hyfom ycetech, která úzce n a vazu je na jeh o D em atiaceous yph om ycetes z roku 1971 (v iz recenze v České M yk ologii, Praha, 28: 64, 1974). A u to r v ní zach ovává sýstem a- tické uspořádání rodů jím navržené v p rvn ím díle. N o v ě u veden é rod y (celkem 76) jsou system aticky začleněn y do d řívějšíh o souboru 295 rodů, takže obě knih y tv o ří jeden celek, který zah rn uje celkem 371 rodů. Pop isy rodů, k teré jsou uveden y v p rv é knize, nejsou již opakovány, ale je uveden pouze odkaz. R ecenzovan á publikace je v elm i cenným přínosem, neboť u vádí přesné, m oderní popisy a d etailn í vyo b razen í dalších 732 druhů. A u tor v této k n ize zahrnul ty rod y a druhy, které b y ly m yk olo gy od roku 1970 nově popsány a také ty, které unikly jeho pozornosti při p říp ravě p rvn í ho díla. U vád í však jen ty druhy, které sám studoval. Publikace přináší taxon y z celého světa. Z cela n ově je v ní popsáno 10 rodů, 60 nových druhů a je navrženo 115 nových taxonom ických a nom enklatorických přeřazení, z toho 43 je proved en o F. C. Deightonem. A u tor se v tom to svazku podrobněji věnuje některým ekonom icky v ý zn am n ým rodům, ja k o jsou A ltern a ria, C ercospora, C ladosporium, D rechslera, P h a e- oram ularia, Phia lophora, Spilocaea, Stachybotrys, S tig m in a a V lo cla d iu m. V úvodní části knihy je k líč na u rčován í rodů, ale týká se jen těch rodů, k teré jsou probírán y v tom to svazku. P ro praktické použití v y však b ylo vhodnější, k dyby autor tento rod ový k líč sestavil pro všechny rody jím pojednávan é v obou dílech. V h la vn í části knih y autor popisuje jed n o tlivé rod y a druhy stejným způsobem a v e stejném rozsahu jako v p rvn ím svazku. U vád í nejdů ležitější synonym iku, přesný popis, hostitelské substráty a m ísta výskytu, a to na základě vlastn íh o výzkum u. V závěru knih y je uveden substrátový a hostitelský index, slovníček m orfologických term ínů užívaných v rodových a druhových popisech a celk o vý rejstřík. R ecen zovan á E llisova knižn í publikace je stejně tak v yn ik a jíc í ja k o p řed ch ázející z roku 1971 a je neocenitelnou pomůckou pro m ykology na celém světě, kteří se zab ý v a jí touto skupinou hub. M. B. E llisovi se pod ařilo v y tv o řit m odern í příručku, v k teré shrnul většinu popsaných a p řija tých rodů tm avě zabarvených hyfom ycetů. Jeho d ílo je výsled k em více než 301etého intensivn ího studia v této skupině hub. P roto také zahrnuje m noho nových poznatků a Zcela nová taxonom ická hodnocení jed n otlivých taxonů. D alší výzku m y v této skupině im perfektn ích hub budou m oci nejlép e p rověřit a ocenit E llisovo dílo a jeho nové taxonom ické závěry. V. olu b ová -J e chová 10

N e w or less know n Discomycetes. V. N ové nebo méně známé diskomycety. V. M irk o S vrček F iv e n ew species of Discom ycetes from Czechoslovakia and G erm an D em o cratic R epu blic are described: C oprobia p ile iform is, C ororiella ria benkertii, aglundia m agnipilosa, ym enoscyphus rh y tid ia d elp h i and ysterostegiella zelendarkensis. T h e n ew records o f agludia perelegans and. sarm entorum from Bohem ia are discussed. Je popsáno pět nových druhů diskom ycetů z územ í ČSSR a N D R : C op robia p ile ifo rm is, C oron ella ria b enkertii, aglundia m agnipilosa, ym enoscyphus rh y tid ia d elp hi a ysterostegiella zelendarkensis. Je pojed - ; náno o p.glundia, perelegans a. sarm entorum na podkladě nových nálezů ; Z Čech. * T / 1:i/ jí ' : Coprobia pileiformis spec. nov. Apothecia 1 3 mm diam., plerumque dense gregaria usque confluentia, superficialia, absque hypothallo, m olliter succoso-carnosa, primům subglobosa vel pyriform ia, apice truncata, disco orbiculari, parvo, immarginato, sed m ox late convexo, denique conspecte semigloboso usque obtuse conico, alto, pileiform i, m argine saepe irregulariter undulato, superficie granuloso, fulgide aurantiaco v el aurantiaco-luteo; pars in ferior crasse stipitiform iter angustata, obconica vel subcylindracea, 1 3 mm alta, sanguineo-rubra, obscure rubra vel aurantiaco-rubra, extus nuda, minutissime granulata. Exčipulum textura globulosa, crassum, aurantiaco-coloratum, cellulis globosis, magnis, 20 40 ^m diam., flavidis, membranis subincrassatis. Asci 110 135 X 12 15 um, cylindracei, apice obtusi, cperculati, non amyloidei, tenuiter tunicati, deorsum breviter crasseque attenuati, emarginati, octošpori, sporis monostichis. Paraphyses copiosae, crasse cylindraceae, 5 8 fim crassae, parte basali ramosae, sursum parum usque admodum dilatatae (8 12 u.m), form a variabili, clavatae, subcapitatae sed etiam obtuse lanceolatae, remote septatae, subhyalinae. Ascosporae 12 14 X 6,5 8 l(am, form a irregulari, inaequales, ellipsoideae, ovato-ellipsoideae, ovoideae vel oblongo-ovoideae, pallide luteolae, intus granulosae vel nebulosae, tunica subincrassata, perisporio verrucis cyanophilis inaequalibus sparse ornato. a b. A d basim stipitis carposomatis putrescenti Lactarii vellerei (Fr.) Fr. quoque in detrito adiecto (e. g. fragm enta putrida acuum P in i silvestris, caules musei Pleurozii schreberi), in pineto vetusto cum Vaccinio m yrtilli. Localitas typi: Bohemoslovakia, Bohemia maridionalis, Rakovické Chalupy prope M irotice (districtus Písek), in silva B ořky dieta, 17. V. 1963 leg. M. Svrček (typus, PR M 805292). The shape of the conspicuously bright colored apothecia, the form of paraphyses and the relatively small, irregularly ornamented ascospores distinguish this new species from the other ones of Coprobia. The ascospores are covered w ith a delicate outer coating consisting o f sparse unequally large, strongly cyanophilic w arst or folds. The species is distinct ecologically too, perhaps restricted to the rotting fruit-bodies of some Agaricales. n spite of rather numerous carposomata of Lactarius vellereus occurring on the locality, no other m aterial o f this Coprobia was found and also none in follow in g years (1964 1977) when visited again the same place. Thus it seems to be a rare species. 11

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 Coronellaria benkertii spec. nov. Apothecia 0,2 0,5 mm diam., primům suberumpentia, sed m ox late sessilia, superficialia, orbicularia, disciformia, disco plano, albido vel pallide sulphureo, extus margineque dense brevissime pilosa, basi subfusca. Excipulum textura globulosa, cellulis parte basali globosis vel subglobosis, subcrasse tunicatis, usque ad 10 um diam., brunneis, marginem versus cellulis elongatis, oblongis, sat tenuiter tunicatis, pallide fuscis, usque ad 14 X 10 um magnis, margine hyphis 25 50 X 4 5,um, cylindraceis, apice obtusis, tenuiter tunicatis, plerumque flexuosis, remote septatis, subhyalinis. i i í t f f Í ^. D ü - f e e n / i -J Li // (Ml "" '> 1. C oprobia p ileiform is Svrček. Ascospores (in Cotton-blue -f- oil-im m ersion), apothecia, ascus, tip o f one ascus, paraphyses (P R M 805292, holotype). M. S vrček del. Asci 70 110 X 11 14 um, octospori, oblongo-clavati, deorsum sensim stipitiform iter angustati saepeque arcuati, apice obtusi conspecteque inerassati, poro non amyloideo. Paraphyses form a variabili, sursum sensim dilatatae, cylindraceae, 3 3,5 um crassae, septatae, apice obtusae, non raro irregulares, usque ad 6 dilatatae, sed etiam digitato-angustatae, ascos non superantes, granulis hyalinis sparse incrustatae vel nudae, nonnumquam lateraliter ramosae, cum ramis tenuibus (1,5 2 (um), flavidae. Ascosporae 17 20,5 X 4 4,5 um, partim distichae, anguste cylindraceae vel fusoideo-cylindraceae, basi plerumque angustatae, fere cuneiformes, rectae vel parum curvatae, guttulis binis magnis impletae, rarior eguttulatae, hyalinae, unicellulares, sed postea (an omnes?) 3-septatae. 12

SVRCEK: NEW OR LESS KNOW N DSCOMYCETES. V. a b. Ad. folia emortua Caricis rostratae. Localitas t y p i Germania (D. D. R.), Fresdorfer M oor (districtus Potsdam), in alneto paludoso, 27. V. 1970 leg. D. Benkert (typus, PRM ). Young apothecia o f this noteworthy species develop beneath the epidermis of fallen leaves of Carex, erumpent, but are sessile very soon on the surface. The m arginal hairs are short and blunt, form ing a dow ny coating, the asci have a conspicuously thicked apex (5 6 um), thick-walled, provided w ith an inam yloid pore. The large, septate and often encrusted paraphyses are sometimes divided into slender lateral branches. Coronellaria pulicaris Karst., the type species o f the genus, is distinct in the am yloid pore of asci, which are smaller sim ilarly as ascospores. Coronellaria caricinella Karst., the type specimen o f which was revised recently (Müller, ütter et Schüepp 1970) differs in the structure of the excipulum (having long, pointed hairs) and in the shape of ascospores, paraphyses and the am yloid pore o f the asci. According to Nannfeldt (1932), this species is not typical representative o f Coronellaria and must be excluded from it. Coronellaria benkertii, described above, resembles also (e. g. in the shape of its ascospores) species of genera ysteropezizella öhn, and ysterostegiella öhn., apothecia o f which are permanently and often deeply immersed in plant tissue, and lanceolate paraphyses are mostly much longer than asci. The new species is dedicated to Dr. D. Benkert (Museum of Natural istory o f umboldt s University, Berlin), w ho collected it and sent me for identification, together w ith other interesting Discomycetes. aglundia magnipilosa spec. nov. Apothecia 1 mm diam., late sessilia, disciformia, regulariter orbicularia, anguste marginata, extus brevissim e fusco-pilosa, disco obscure cinereo (sicca!), basi hyphis obscure brunneis insidentia. Excipulum textura globulosa, cellulis 16 18 um, vel usque ad 25 X 8 16 fim elongatis, subcrasse tunicatis, pallide brunneolis, margine pilis 50 70 X X 5 14 um magnis, clavatis, cylindraceo-clavatis vel subcylindraceis, apice obtusis, unicellularibus vel 2 3-septatis, subcrasse tunicatis, pallide fla vidobrunneolis vel cinereobrunneolis. yphae medullae 2,5 4 um crassae, irreguläres, hyalinae, crebre septatae, tenuiter tunicatae. yphae and basim excipuli numerosae, 2,5 5 m crassae, obscure brunneae, septatae. Asci 70 85 X 6 7 (um, oblongo-cylindracei, basi sensim angustati, apice subobtusi, poro distincte amyloideo, octospori, sporis distichis. Paraphyses 2,5 3 um, sim pliciter filiform es, cum ascis aequilongae, hyalinae, non oleosae nec guttulatae. Ascosporae 9 10 X 2 2,5 um, anguste cylindraceae, basi angustatae, rectae, eguttulatae, unicellulares, hyalinae. a b. A d lignum putridissimum frondosum. Localitas typi: Bohemoslovakia, Bohemia centralis, Tobolka prope Beroun, 23. V. 1944 leg. J. Kubicka (typus, PRM, collectio J. erink 97/44. ut Pirottaea sp.). This species differs from aglundia perelegans Nannf. in its much larger, mostly unicellular (rarely 2-cellular) hairs, as w ell as by longer and larger asci and larger ascospores. Apothecia are seated on a spare w eb o f brown- -colored hyphae grow ing through rotten wood. aglundia elegantior Graddon (1967) has the ascospores 11 13,5 X 3 4 um large. 13

C E S K A M Y K O L O G E 32 (1) 1978 aglundia perelegans Nannf. Stud.'M brphol. Syst. nicht-lichen. noper. Discom. p. 108, fig. 11, tab. 4, fig. 2 4, 1932 Syn.: CfUstula qu ercin a var. carpatica Velen., M on. Discom. Boh. p. 143. 1934 Pirotta ea glau co -virid is Vacek, Ces. M ykol. 4: 44, 1950 This species, originally described by Nannfeldt from Sweden, is not uncommon iri Bohemia. t occurs always on rotten w ood o f old stumps o f oak, over- -grown with mosses, preferably in their cavities, but also on the under part of «the stumps lying nflil ihl on the ground, sometimes on the walls Miloft the cavities: at y ' CT 2. 1, aglundia m agnipilosa Svrcek. One apothecium, ascus w ith paraphysis,. ascospores, hairs, cells o f th e excipu lu m (P R M, holotype). 2. aglundia perelegans Nannf. Ascospores, tw o hairs (P R M 616108). 3. aglundia perelegans N an n f. T w o paraphyses, fiv e hairs (P R M 149538, lectotype of Crustula quercina var. ca r patica Velen.). M. S vrcek del. the basis of oak trunks too. Our collections agree perfectly w ith the Nannf eldt s original description (1932) as w ell as w ith the exsiccata from Sweden, examined by me. Macroscopically it is striking by its large apothecia (when fresh up to 6 mm diam., PR M 611919), broadly sessile, then flat, on the outer surface covered by short brown hairs. Apothecia are seated on a common subiculum form ing a sparse brown-colored w eb in their next vicinity. n comparison with the species described by me as aglundia magnipilosa, the hairs of. perelegans are much slender, narrow, 60 90( 110) X (2,5 )3,5 5 m, 2 6-septate, often strangulate, sporadically enlarged up to 7 ptm, pale-brown, relatively thin-walled, blunt at the tip, the apical cell lanceolate-tapering or on the contrary narrow ly clavate. Asci 55 75 X 4 5 / m, narrow ly clavate, 8-spored, with the stipe mostly em arginate at the base, pore inamyloid. Paraphyses 14

SVRCEK: NEW OR LESS KNOW N DSCOMYCETES. V. 2 2,5 jum large, as long as asci butsom etim es exceeding them up to 10 p, blunt at the tip, cylindrical, not enlarged, hyaline. Ascospores 7 9,5 X X 1,5 2 biseriate, narrow ly fusoid, inequilateral, attenuated towards their ends, straight or very slightly curved, eguttulate, unicellular. Cells of the excipulum on the base 17 24 ^m diam., elongated towards the margin (up to 15 X 9 (um), brown. yphae of the hypothallus 4 5 um large, reddishbrown, thick-walled, septate. According to the type collection, revised by me, Crustula quercina var. carpatica, Velen. and Pirottaea glauco-viridis Vacek represent the same species. t seems highly probable, that the species was described already by Feltgen under the name Cenangium ligni var. olivascens Feltgen (1899). This variety was transferred by Le Gal and Mangenot (1958) as a species into the genus M ollisia [as M ollisia olivascens (Feltg.) Le Gal et Mangenot]. M ollisia lign i var. olivascens Feltgen (1899) sensu Grelet is still a different fungus, no doubt belonging to aglundia too, but its correct name has not yet been solved. Som e o f the exam ined specim ens o f aglundia perelegans: Bohemia: Praha, silva v iv a ria vězd a, 14. V. 1941 leg. J. erin k (holotypus P irotta ea gla u co-virid is Vacek, P R M 732232). K lán o vice, silva V id rh olec, 10. V. 1964, 28. V. 1964 leg. M. S vrček (P R M 611920, 611919, 611921, 611628). S m ržov prope L om n ice nad Lužnicí, ad m arginem piscinae D vořiště, 6. V. 1961 leg. M. Svrček (P R M 616108). SSSR: U craina Transcarpatica (localitas accurata incerta), ad lignum putridum frondosum (? Fagi), V. 1929 leg. A. P ilát, det. J. V elen ovsk ý (ut C rustula quercina var. carpatica Velen., lectotypus P R M 149538); the other specimens, P R M 149211 and 149575, are obviou sly duplicates o f the sam e gathering. This m aterial is rather old (or b adly dried), but agrees in a ll respects w ith the paratype o f aglundia perelegarts. \ Sweden: Sm áland, Fem sjo parish, D ullaberget, on v e ry rotten, fa llen trunk of birch, 13. V. 1929 leg. J. A. N a n n feld t (Fungi exsiccati suecici etc., No. 191, ut p aratype m a teria l, P R M 683036). aglundia sarmentorum Svrček Ces. M ýkol. 2 1 : 146, 1967 This, species, described by me from Carpathians (Belanské Tatry Mts., Slovakia) on dead stems of Rubus idaeus, has been collected in Bohemia, to o : Praha, M alá Chuchle, in moist pits at the margin of the wood Chuchelský h áj, on dead stems o f Rubus fruticosus lyin g on the ground, 30. V. 1961, leg. M. Svrček (P R M 616109). Th e collection agrees very w ell with the original description and w ith the type specimen from Slovakia. Apothecia w ere 0,8 1 mrft diam., sessile, without a subiculum, pale olive-green, at the margin distinctly hairy, m arginal hairs pale or whitish, in the low er part shining, on the outer surface of the apothecium dark brown, disc dark olive. Excipulum composed of textura globulosa, cells globose, 3 9 um diam., relatively thick- -walléd, brown, towards the margin elongated (up to 12 X 4 7 ^m ) and pale- -colored. airs 50 85 X 3,5 4 p (above), 5 7 (um (below), 2 5-septate, thin-walled, blunt, brownish. Asci 45 50 X 4,5 5 ^urn, 8-spored, narrow ly clavate, pore amyloid. Paraphyses 1,5 2 um thick, not longer than the asci, blunt, hýaline. Ascospores 6 7( 8) X 1,5 1,8( 2) um, narrow ly cuneate, straight, eguttulate, partially biseriate. The species seems to be restricted to Rubus spp. 15

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 J p j f e lp ( n f * ' l j /j 1i,;í «1 3. 1. C oronella ria b enkertii Svrček. A sci w ith paraphyses, tip o f one ascus, ascospores (one 3-celled and germ inating), paraphysis, th ree apothecia, m arginal hairs w ith cells o f the excipulu m (P R M, holotype). 2. ym enoscyphus rh y tid ia d elp h i Svrček. T w o apothecia, ascospores, cells o f th e excipulu m w ith m argin al hyphae, paraphyses, asci (P R M, holotype). 3. ysterostegiella zelendarkensis Svrček. T w o apothecia, ascospores, asci w ith paraphyses, tip o f one ascus, m argin al hairs w ith cells of the excipulum (P R M, holotype). M. S vrček del. 16

SVRCEK: NEW OR LESS KNOW N DSCOMYCETES. V. ymenoscyphus rhytidiadelphi spec. nov. Apothecia 0,8 1 mm diam., solitaria, breviter stipitata, cyathiformia, dein explanata, subcrasse ceracea, margine obsolete denticulata, nuda, tota albida tinctu roseolo, extus glabra, stipite hyalino, nudo. Excipulum parte basali textura porrecta, ecolorata, hyphis cylindraceis, 6-1 0 am crassis instructa, marginem versus cellulis subglobosis vel ellipsoideis, 15 25 X 9 13 um magnis, strato m arginale compacto 70 90 urn alto, e hyphis paraphysoideis angustis, hyalinis, intus dense guttulatis instructum. Asci 90 110 X 8 10 ^m, cylindracei, deorsum sensim longe stipitiform iter angustati, apice obtuso, subtruncato, incrassato, poro haud amyloideo, octospori, sporis partim distichis. Paraphyses copiosissimae, guttulis impletae, hyalinae, apice 3 4 um crassae, haud dilatatae vel subdilatatae, rectae. Ascosporae (8,5 ) 15,5 17 X 5 6 um, form a magnitudineque valde variabili, plerumque inaequaliter fusoideo-ovoideae usque fusoideae, tenuiter tunicatae, intus subtiliter granulosae, unicellulares, hyalinae. ab. A d folia viva vel pro parte emortua musci Rhytidiadelphus triquetrus. Localitas typi: Bohemoslovakia, Bohemia meridionalis, orní Ostrovec prope Písek, in silva humida mixta, 9. V. 1968 leg. M. Svrček (holotypus, PRM ). M ore collections o f this very characteristic muscicolous discomycete are at present known from Bohemia. t occurs on some larger pleurocarpous mosses, mainly on Rhytidiadelphus triquetrus. Velenovsky s elotium procerum Karst. (1934) is the same species, but Karsten s fungus, according to the revision of the type gathering, made by Dennis (1956, p. 112), is quite distinct. was not able identify the species described above w ith another species of elotiales occurring on Bryophyta. The relatively large, broadly fusiform -ovoid ascospores o f rather irregular shape and size seem to be one o f the most striking features of this ymenoscyphus. ysterostegiella zelendarkensis spec. nov. Apothecia 0,3 0,8 mm diam., oblonga, ellipsoidea, primum immersa, dein erumpentia, operculo e strato epiderm idis dehiscentia, sat carnosa, extus pallide luteo-brunneola, nuda, disco piano, pallide luteolo vel cinereo-cremeo, margine albido, minutissime fim briato laciniatoque. Excipulum textura prismatica e cellulis angulatis, isodiametricis usque oblongis, 5 10,um diam., subhyalinis, subtenuiter tunicatis, pilis marginalibus 20 50 X 3 5,5 Lum, cylindraceis, parte superior! dense incrustatis, granulis usque ad 2.um altis, unicellularibus vel uniseptatis, tenuiter tunicatis, hyalinis, apice obtusis, non dilatatis. Asci 40 50 X 4 5 ^um, anguste cylindracei, deorsum sensim longe stipitati, apice obtusi, poro amyloideo, octospori. Paraphyses copiosae, lanceolatae, 60 75 X 4 5,5 um, sursum sensim acutae, ascos longe superantes guttulatae, nudae, hyalinae. Ascosporae 6 7 X 1,3 1,7 ^m, tenuiter aciculares, cuneatae, rectae vel subrectae, eguttulatae, hyalinae, unicellulares. a b. A d folia emortua Caricis acutiform is. Localitas typi: Bohemoslovakia, Bohemia meridionalis, Zelendárky prope Protivín, in pratis uliginosis inter piscinas N o v ý et Starý, 10. V. 1977, leg. M. Svrček (holotypus, PRM ). Défago (1967) in his monograph o f the genera ysterostegiella ohn., ysteropezizella ohn. and allies, did not describe any species of ysterostegiella 17

Č e s k á m y k o l o g i e 32 (i) 1978 o c c u rrin g on C a re x spp. T h e n e w species d iffe r s in its m in u te, n a r r o w ly a c ic u la r ascospores fr o m a ll o th e r ones. T h e e llip s o id a l a p o th e c ia a re d e v e lo p e d w it h in th e tissu e o f d e a d le a v e s som e tim e s on p a tch es o f d is c o lo u re d e p id e rm is, on b o th sides o f le a v e s m o s tly s o lita ry. T h e p a le y e llo w is h o r g r e y - y e llo w is h disc is e x p o s e d b y th e ru p tu re o f th e c o v e r in g e p id e r m is in fo r m o f an op ercu lu m. References D é fago G. (1967): Les ysterop ezizella von öhnel e t leurs form es voisines (A scom ycetes). Sydow ia 21 (1 6): 1 76. Dennis. R. W. G. (1956) : A revision o f the B ritish elotia ceae in the erbariu m o f th e R oyal B otan ic Gardens, K e w, w ith notes on rela ted European species. M ycol. Papers 62: 1 216. Feltgen J. (1899): Vorstu dien zu ein er P ilz -F lo ra des Grossherzogstum s Luxem burg.. Ascom ycetes. Pp. 1 417. Luxem burg. Grad don W. D. (1967): Som e n e w D iscom ycete species. Trans. Br. m ycol. Soc. 50 (1): 9-13. Karsten P. A. (1869): M on ographia Pezizaru m fennicarum. N ot. Sallsk. Faun. Flor. fenn. 10: 98 206. L e G a l M. e t M angenot D. (1958): C ontribution à l étude des M ollisioïd éee R ev. M ycol. 23 (N. S.), (1): 28-86. M üller E., ütter R. et Schüepp (1964): Ü b er ein ige finnisch e Discom yceten. Arch. Soc. zool. bot. fenn. Vanam o 18 (3): 189 193. N ann feldt J. A. (1932): Studien ü ber d ie M orp h ologie und System atik der nicht- -lichenisierten noperculaten Discom yceten. Uppsala. Svrček M. (1967): Species n ovae Discom ycetum ( elotiales) e m ontibus Belanské Tatry, Slovakiae. Ces. M ykol. 21: 146 150. Vacek V. (1950): P iro ttk a šedozelená (P irottaea glau co-viridis sp. n.) Ces. M ykol. 4: 42-44. V elen ovský J. (1934): M on ographia D iscom ycetum Bohem iae. 1 2. Pragae. A ddress o f the author: Dr. M irk o Svrček, CSc., N árodní muzeum, Sectio m ycologica, V áclavské nám. 68, 115 79 Praha 1, Czechoslovakia. 18