Současný vývoj světové ekonomiky, výrazně ovlivněný probíhající globální hospodářskou a finanční krizí, vnáší závažné a hluboké změny nejen do mezinárodního obchodu, ale s ním i do obchodu vnitrounijního a samozřejmě i tuzemského. Orientace české ekonomiky na vnitrounijní obchod (asi 85 % vývozu a zhruba 75 % dovozu), na kterou jsme si v uplynulých letech postupně zvykli, se zvolna, avšak evidentně mění a přizpůsobuje globálním trendům. V teritoriální struktuře českého vývozu i dovozu nacházejí své místo dynamicky se rozvíjející trhy tzv. emerging markets. Při celkovém nárůstu exportu o 8,5 % se například v roce 2011 podíl těchto zemí zvýšil o 3 %. Z tohoto trendu vychází i nová Exportní strategie české vlády na léta 2012-2020, přijatá v březnu roku 2012, která nově definuje prioritní a zájmové trhy pro české podnikatelské subjekty. Tyto trhy jsou nově identifikovány na základě svého růstového potenciálu, absorpční schopnosti a kompatibility ve vztahu k české ekonomice. Je zřejmé, že firmy se sídlem či působností v zemích EU jsou a ještě dlouhou dobu zůstanou pro české podnikatele nejdůležitějšími obchodními partnery. Je proto nutné zaměřit se do budoucna minimálně na udržení dosavadních vazeb, což je ostatně usnadněno i odstraněním administrativních a obchodně-politických bariér ve vzájemném obchodě v rámci Evropské unie, resp. Evropského hospodářského prostoru. Nová Exportní strategie české vlády, vycházející z aktuálních globálních trendů v mezinárodním obchodě však deklaruje snahu zaměřit se prioritně na obchod s partnery na nových, perspektivních trzích v Brazílii, ČLR, Indii, Iráku, Kazachstánu, Mexiku, Ruské federaci, Srbsku, Turecku, Ukrajině, USA a Vietnamu, současně uvádí i další skupinu tzv. zájmových zemí (je jich celkem 25 Angola, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopie, Chile, Ghana, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, JAR, Kanada, Kolumbie, Maroko, Moldavsko, Nigérie, Norsko, Peru, Senegal, Singapur, SAE, Švýcarsko a Thajsko). Obchod s těmito zeměmi je ve většině případů stále ještě zatížen řadou administrativních a obchodně-politických (zejména celních a daňových) opatření, jež vzájemnou výměnu zboží dlouhodobě ztěžují a komplikují. Orientace na rozvíjející se trhy není záměrem a strategií, která je prosazována výhradně jen v české ekonomice. Reálný stav globální ekonomiky a její budoucí vývoj podobným způsobem vnímají všechny ekonomicky vyspělé země světa a svou budoucí obchodní strategii tomuto stavu přizpůsobují. Snaha o zjednodušení stávající administrativy, odbourání byrokratických postupů a zrychlení procesů, souvisejících s přeshraniční výměnou zboží, našla své místo i na půdě Mezinárodní obchodní komory (ICC), jež již delší dobu intenzivně pracuje na formulaci a možné implementaci progresivního dokumentu
s pracovním názvem Pokyny ICC pro přeshraniční obchodníky (ICC Guidelines For Cross-Border Traders). Dokument, který je v současné době ve stadiu projednávání v Komisi pro cla a regulaci obchodu ICC, nemá mít povahu obecně platné právní normy, ale doporučení, k jehož respektování by se měly všechny subjekty, podílející se na realizaci přeshraničního obchodu, samy dobrovolně přihlásit. Zmíněný dokument má být kodifikací doporučených pravidel, zvyklostí a zkušeností (tzv. best practices), kterými se osvědčení a renomovaní podnikatelé v současné době řídí. Mezinárodní obchodní komora v tomto případě vychází z předpokladu, že přeshraniční obchod lze usnadnit jen tehdy, získají-li instituce, jež se podílejí na ostraze hranic, přesvědčení, že na dodržování místních legislativních a správních předpisů mají zájem i sami obchodníci. Důsledné dodržování rozumně formulovaných předpisů, souvisejících s přeshraničním pohybem zboží, může být následně i zárukou ekonomického růstu, prosperity a bezpečnosti. Níže uvedené pokyny jsou tedy formulovány jakožto ukázka osvědčeného, důvěryhodného a spolehlivého chování přeshraničních obchodníků. Jsou námětem k posouzení i vládním institucím, které se systematicky zabývají hodnocením rizik a programově sledují a hodnotí důvěryhodné obchodníky. Pokyny ICC pro přeshraniční obchodníky jsou výsledkem jednotného pohledu institucí, vykonávajících dohled nad přeshraničním obchodem na jedné straně a samotných obchodníků na straně druhé, jenž má usnadnit provádění předpisů moderními, efektivními a progresivními formami. Pokyny ICC jsou primárně zaměřeny především na nákup a prodej zboží a respektují zvláštnosti obchodních operací tohoto druhu. Potenciální zájemci jich však mohou využít i při obchodních operacích jiného zaměření nebo je mohou přizpůsobit a rozšířit nad rámec zamýšleného účelu. Je třeba je chápat jako doporučení, která musejí vždy fungovat v souladu s místními právními předpisy, jež jsou jim nadřazeny. Stávají se závaznými jen tehdy, vyjádří-li s jejich obsahem dotčené strany bezvýhradný souhlas. Obsah Pokynů ICC není a nemůže být vyčerpávající, má především stručnou a srozumitelnou formou navrhovat řešení klíčových bodů procesu přeshraničního pohybu zboží. Pokyny ICC vycházejí z toho, že každý spolehlivý, důvěryhodný a efektivně fungující přeshraniční obchodník akceptuje a důsledně dbá na dodržování následujících navržených principů: A. Na úrovni vedení podniku: 1. stanoví osoby, jmenovitě odpovědné za dodržování místních právních předpisů; 2. vytváří a pravidelně inovuje příslušné interní firemní předpisy; 3. stanoví odpovědnost těch vedoucích pracovníků, kteří dohlížejí a nesou odpovědnost za dodržování pravidel systému interního řízení; 4. pravidelně posuzuje a operativně reaguje na obsah pravidel systému interního řízení; 5. zavádí příslušná opatření k nápravě nedostatků; 6. usiluje o to, aby vytvořená pravidla a stanovené postupy byly vhodné pro každodenní využití zaměstnanci či zmocněnci podniku.
LOGISTIKA V PRAXI VERLAG DASHÖFER, nakladatelství, spol. s r. o. B. Interní koordinace: 7. zajišťuje, aby činnost všech útvarů podniku s působností v dovozu a/nebo vývozu byla v rámci platných interních předpisů důsledně koordinována; 8. organizuje pravidelné schůzky odpovědných osob za účelem koordinace interních činností a zajištění plynulého toku informací v rámci podniku. C. Kontrola prostředí: 9. přijímá program nezávislého ověřování interních procesů, opírající se o analýzu rizika a přihlížející k míře závažnosti dopadů a pravděpodobnosti výskytu chyb nebo opomenutí v celních prohlášeních; 10. zajišťuje respektování postupů určených pro stanovení celní hodnoty zboží; 11. zajišťuje dodržování postupů určených pro sazební zařazení zboží; 12. je schopen v písemné formě doložit údaje, týkající se celní hodnoty zboží, včetně dokumentace obchodní politiky, postupů, studií, kopií dohod, kupních smluv, objednávek a podobných dokumentů; 13. poskytuje záruku za zaplacení vyměřeného cla a daní; 14. prodlužuje dle potřeby platnost záruky; 15. má k dispozici všechny dostupné transakční dokumenty, včetně objednávek, faktur, směnek, balících a náložných listů, přejímacích potvrzení a podobných dokumentů, je schopen tyto dokumenty na vyžádání předložit v listinné nebo v elektronické podobě; 16. provádí systematický audit, zaměřený na shodu interních dokumentů s účetními záznamy, s cílem zajistit správnost údajů, uváděných v celních deklaracích; 17. zajistí správnost uváděné komoditní klasifikace včetně možnosti posouzení konečného použití zboží; 18. využívá-li preferenčních režimů, zajistí uchování podkladů, osvědčujících skutečnost, že o původu zboží bylo rozhodnuto v souladu se stanovenými pravidly; 19. rozhoduje-li se o stanovení původu zboží, obstarává od vývozce doklad osvědčující skutečnost, že dovezené zboží získává na základě příslušné obchodní dohody nárok na preferenční původ; 20. disponuje dokumenty, osvědčujícími možnost zařazení do speciálních programů. D. Duševní vlastnictví: 21. při dodávkách zboží chráněného patentovými vzory, autorskými právy či ochrannou známkou používá postupů, vylučujících poškození práv k duševnímu vlastnictví. F. Kontrola dovozu a vývozu: 22. vyhotovuje vždy autentické a důvěryhodné dokumenty; 23. přijímá preventivní opatření směřující k respektování příslušných právních předpisů a vyloučení vývozu zboží do zakázaných destinací; 24. ověřuje, zda zboží, jehož prodej není v zemi výroby povolen, není ze země vyváženo bez předchozího souhlasu příslušného orgánu dovážející země.
G. Řízení logistiky: 25. ověřuje věrohodnost informací o poskytovatelích logistických služeb, a to například: doporučení úvěrových agentur, právních institucí, obchodních sdružení a hospodářských komor; 26. u poskytovatele logistických služeb ověřuje osobně schopnosti a možnosti k provedení dohodnutých služeb, pokud to situace umožňuje; 27. smlouvy o poskytování služeb obsahující výslovný zákaz klamavého jednání uzavírá vždy v písemné formě; 28. ověřuje správnost faktur za provedené služby. H. Makléři a agenti: 29. ověřuje věrohodnost údajů o makléřích a agentech, a to například: doporučení úvěrových agentur, právních institucí, obchodních sdružení a hospodářských komor; 30. vydává v písemné formě pokyny k úkonům a krokům, které mají být vykonány; 31. v písemné formě poskytuje údaje pro správné sazební zařazení zboží, určení vztahu smluvních stran či případné přirážky a srážky k fakturovaným částkám; 32. poskytuje písemné pokyny pro dodatečný audit celních prohlášení jménem účetní jednotky; 33. je-li to možné, osobně navštíví poskytovatele služeb; 34. smlouvy o poskytování služeb obsahující zákaz nekalého jednání uzavírá vždy v písemné formě; 35. poskytuje úředním osobám oprávnění vystupovat jako zástupce; 36. ujistí se o tom, zda mají celní deklaranti platnou licenci v těch případech, je-li vyžadována; 37. udržuje si povědomí o personálních změnách u osob celních deklarantů. I. Bezpečnost: 38. prověřuje si údaje o nových zaměstnancích; 39. má pod kontrolou přístup k vybavení a počítačům; 40. k přepravě využívá výhradně prostředků ověřených ISO certifikací; 41. k zabezpečení volných palet nebo kusů používá pouze nezneužitelných uzávěr; 42. před převzetím zboží ověřuje stav obalových uzávěr, použitých dodavatelem; 43. při příjmu nebo odeslání přepravních kontejnerů provádí jejich vnitřní a vnější vizuální prohlídku; 44. upozorní úřady v případě výskytu podezřelých okolností. J. Vztah k expertům: 45. využívá pomoci třetí strany - právníků, odborníků, konzultantů, sdružení, vládních agentur, pokud je to nutné.
LOGISTIKA V PRAXI VERLAG DASHÖFER, nakladatelství, spol. s r. o. K. Znalosti personálu: 46. zajišťuje, aby byli zaměstnanci vystavující prohlášení jménem podniku řádně vyškoleni a správně se orientovali v dovozních a vývozních postupech a předpisech; 47. zajišťuje, aby byli zaměstnanci skladu vyškoleni k identifikaci závad, jakými jsou například záměrná poškození přepravních obalů; 48. umožňuje zaměstnancům předávat si navzájem své zkušenosti. L. Automatizované systémy: 49. v závislosti na zdrojích podniku využívá ke komunikaci s makléři a státními institucemi automatizovaných systémů, jsou-li k dispozici; 50. využívá automatizovaných systémů pro příjem oznámení od pohraničních útvarů a z externích zdrojů. M. Vztahy s vládními institucemi: 51. vztahům k vládním institucím se věnuje tak často, jak jen to je možné, a to formou dialogu o zlepšování a zjednodušování obchodních procesů a zvyšování jejich bezpečnosti. Dlouhodobé systematické využívání Pokynů ICC pro přeshraniční obchodníky, doprovázené následným ověřováním jejich plnění, by do budoucna mělo směřovat ke vzniku mezinárodně uznávaného systému a databáze certifikovaných přeshraničních obchodníků. Nositelé certifikátu by touto cestou měli možnost prokázat vysokou úroveň svých profesních, ekonomických, finančních a technických kvalifikačních předpokladů pro zapojení do procesu přeshraniční výměny zboží. Současně by tak získali i možnost realizovat obchodní operace moderními, efektivními a progresivními postupy. Pozn.: Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce - ICC) se sídlem v Paříži byla založena v roce 1919. Reprezentuje tisíce společností a asociací z více než 120 zemí světa. Prostřednictvím jednotlivých národních výborů ICC mají podnikatelé možnost tlumočit své zájmy, stanoviska a názory na představitele nejvyšších orgánů, institucí a vlád všech zemí, včetně organizací OSN, EU, WTO, OECD a dalších, u nichž má ICC poradní status. ICC má výrazný podíl na vytváření pravidel, která bezprostředně ovlivňují mezinárodní obchod. Přestože je dodržování těchto pravidel dobrovolné (nemají povahu zákonů), jsou používána a respektována v každodenním obchodním styku, a stala se tak neoddělitelnou součástí mezinárodního obchodu.