Pátek 9. 11. 2012 / č. 45 / samostatně neprodejné Kinoautomat Aleny Činčerové a Adély Sirotkové
Obsah Rozhovor Kinoautomat Aleny Činčerové a Adély Sirotkové Rozhovor s dokumentaristkami - dcerou a vnučkou autora slavného Kinoautomatu Radúze Činčery a taky trochu Miroslava Horníčka. Reportáž Jak mělká je Hluboká Reportáž z města v podhradí honosného zámku podezřele luxusně dotovaném Evropou. Fenomén Hřích na Hradčanech páchal v mnoha podobách obyvatel temného domu Jiří Mucha. Znovu se mluví o jeho spolupráci s StB a taky jeho slavných mejdanech. Rozhovor Všude trousíme DNA Rozhovor se světovým genetikem Danielem Vaňkem, který čte z kostí v masových hrobech jejich identitu, hledá tělo Milady Horákové a k tomu určuje otcovství nejistých tatínků. + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Zaoralová Bednářová Bosák Štindl Špátová
editorial PÁTEK LIDOVé NOVINy Věděl bych, jak spáchat dokonalý zločin. Daniel Vaněk v rozhovoru na straně 26 Měla jsem si ji koupit už dávno, ne až minulý pátek, tu mašinku, co umí skoro sama stříhat keříky a uschlé stvoly, a jak jsem se nemohla dočkat, vyšla jsem tu sobotu ráno ještě v pyžamu na zahradu, nastartovala její nožíky a jela s takovou radostí, že bylo jedno, jak mi stoupá ranní vláha pyžamem až ke kolenům, zůstávaly za mnou kopečky jemného roští, až hlad mě přitáhl do teplé chalupy, kde vstával u puštěné televize můj muž, a jiný muž v kravatě mluvil v Brně, jak udělal chybu, když věřil odhadům volebních výsledků, a po něm se na tom kongresu opíral o elegantní pultík další Pospíšil, ruce rozpřažené doširoka, a já nechala ten čaj nedopitý, tak jsem se těšila na svoji mašinku, zvládneme to spolu dneska všechno, tu stráň u bazénu i celou skalku, jen postavím na oběd a otevřu Facebook, i v něm muži řeční k tomu Brnu, děkují čtyřiadvacítce, jak jim profesionálně připravila víkendové vzrůšo, a novinářka Irenka Capová nesleduje nudu v Brně, uklidila balkon, vyčistila truhlíky a nevšímá si Saši Vondry, co ho pamatuju jako kluka, se kterým je sranda, a teď má taky sebejistě doširoka zapřené paže na kraji toho elegantního pultíku, dávám na stůl oběd a můj muž neví, že jí aljašského lososa, že prý ten Topolánek to docela válí, ale pozdě, ty vole, běžím za svou mašinkou a jedu tam vzadu u plotu, protože příště už možná napadne sníh a udělat se to musí, klekám na kolena, abych ucítila tu fialku, co si spletla roční období a rozkvetla pod uschlými listy pivoňky pod tím modrým nebem, co když je to letos naposledy, a cizí kocour se mi šmrdolí okolo kotníků, běžím mu pro kousek toho lososa z Aljašky a Jakub Železný mluví z Brna a já svírám tu svoji mašinku, aby byl pořádek na mé zahradě, aby byl pořádek na všech zahradách, ráno mě budou bolet záda z toho víkendového času nečasu, kdy se toho tolik stalo a nestalo. Hezké počtení vám přeju! Marcela Pecháčková vedoucí magazínu marcela.pechackova@lidovky.cz Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Marcela Pecháčková. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. OBSAH 4 událost Síla vás opět bude provázet Jindřich Göth 6 jejich dokument Rozhovor s dokumentaristkami Alenou Činčerovou a Adélou Sirotkovou Petra Smítalová 12 jak mělká je hluboká Reportáž z jihočeského Beverly Hills Marek Kerles 16 dům hříchu na hradčanech Fenomén Mucha Dan Hrubý 26 daniel vaněk všude trousíme DNA Rozhovor s renomovaným forenzním genetikem Alena Plavcová 32 Kde ti hezcí kluci jsou? Libuše Koubská 34 Konečně pátek Foto na titulu: Tomáš Krist 3
fenomén PÁTEK LIDOVé NOVINy Nejkrásnější byla u Jiřího Muchy rána. Ty nekonečné snídaně, vzpomíná výtvarník Vratislav Hlavatý. V křesle krásná Viktorka. Případ Mucha Dům hříchu na Hradčanech Foto archiv Vratislava Hlavatého Málokteré místo a málokterý člověk zůstává opředen tolika legendami jako Jiří Mucha a jeho byt na Hradčanském náměstí v Praze. Text: Dan Hrubý 16 17
fenomén PÁTEK LIDOVé NOVINy Foto LN Ondřej Němec a archiv Vratislava Hlavatého Jiří Mucha, pozdní syn Alfonse Muchy (malíři bylo v době jeho narození 55 let), zůstává více než dvacet let po své smrti středem pozornosti. Naposledy začátkem října, když o něm anglický novinář Charles Laurence vydal knihu, na jejímž českém přebalu se objevila slova Láska a žal za železnou oponou intriky, sex, špioni. Podtitul je to celkem vypovídající. Na české pulty se dostala jen pár dnů před tím, než na Hradčanském náměstí, v legendárním domě, který nechal na začátku patnáctého století postavit Václav z Radče, zemřela v pětadevadesáti letech Geraldina Muchová, skotská hudební skladatelka a vdova po Jiřím Muchovi. Oproti skandální Laurencově knize to sdělovací prostředky příliš nezaregistrovaly. Agent bonviván Jiří Mucha. Tajemstvím opředený muž bývá líčen jako významný hráč v zákulisí studené války a články o něm ilustrují obrázky Jamese Bonda (samozřejmě v podání Seana Conneryho, protože právě takovým starosvětsky neodolatelným šarmem měl oplývat). Mucha je v tomto líčení dvojitým agentem putujícím po odlehlých koutech světa. Bonvivánem vystupujícím v nejvyšších vrstvách společnosti. Ale také stvůrou, která ve službách Státní bezpečnosti svádí manželky západních diplomatů. To poslední alespoň tvrdí Laurencova kniha kombinující v bizarním koktejlu fakta s pocity, skutečné rozhovory se smyšlenými, subjektivní vzpomínky sotva desetiletého chlapce a rodinné frustrace se záznamy Státní bezpečnosti. Svět tajných služeb je na každý pád první rovinou a zdrojem muchovské mytologie. Tím druhým jsou legendární večírky, které se měly v jeho hradčanském bytě odehrávat, plné sexu a her, jež si lze (na úrovni, jíž disponuje každá individuální fantazie) představit. Co se odehrávalo v nevelkém domě na dohled Pražského hradu? Mnoho ze zúčastněných po letech jen přivře víčka a nasadí znalý usměv, oni vědí, ale čtenářům obyčejným smrtelníkům zůstávají pouze fantastické představy. Vzpomínám si, že při zmínce o tom, že jdu k Muchům, se mnozí bezděky pousmáli, protože ten dům měl pověst domu hříchu. Všichni se domnívali, že se tam dějí příšerné orgie. Byli by trochu zklamaní, vypravuje v monografii Jolany Šopovové o Jiřím Muchovi Miloš Kopecký. Ano, fantazie nezadržitelně roztáčí svá kola; to platilo před pětadvaceti třiceti lety a platí to i dnes. A k účasti na večírcích se náhle, s odstupem let, hlásí takřka každý, režimní umělec i disident. Každá sebemenší hvězda českého showbyznysu neopomene v rozhovoru připomenout, že u toho také bývala. Být u Muchy, patřit do jeho domu znamená být při tom. Povýšit svůj život bohémskou gloriolou, která život tohoto spisovatele obklopuje. Za všemi těmito mýty však zůstává Jiří Mucha jako spisovatel koho by dnes zajímalo, že napsal více než dvacet knih a scénářů, mnoho děl také přeložil?! To vše stojí jaksi stranou zájmu. Jenomže ono to asi u Muchy bez těch dvou okolností nejde myslím vypravovat o něm, bez světa žen a tajných služeb, připouští smířlivě blízký příbuzný rodiny Václav Chytil. Jaký tedy byl Jiří Mucha, syn jistě nejslavnějšího českého malíře, jehož dílo zpoza železné opony pro svět objevil? Spisovatel, který se sám svým životem stal hrdinou velkého románového příběhu, jen ho zaznamenat, napsat? A co se u něj, v jeho bytě připomínajícím zámek, skutečně odehrávalo? Hradčanský byt Jiřího Muchy se stal fantastickou kulisou intelektuálních rozhovorů i rafinovaných erotických her. Cesta za válkou Několik zajímavých vodítek k životu Jiřího Muchy nalezneme v knize rozhovorů A. J. Liehma s názvem Generace. O své účasti ve druhé světové válce, v níž působil jako letec a válečný reportér BBC, Mucha píše: Celá válka je zkušeností k nezaplacení. Protože mi šlo o to, být neustále tam, kde se věci dějí, musel jsem za ní běhat. Taková velká, globální válka se odehrává střídavě tu a zase onde, nepřichází za vámi sama, a když, tak jen jako nevítaný host. Já se na ni nedíval zdálky jako na hrozné divadlo, ale docela zblízka, důvěrně. A stále jsem ji vyhledával, protože člověk se v ní tenkrát projevoval ze svých nejlepších stránek. I když to vypadá jako paradox. Ona tahle válka byla skutečně velmi jednoduchá, taková se už hned tak nepodaří. Všechno bylo buď černé, nebo bílé, omyl byl vyloučen. Na rozdíl od většiny válek byla její morální podstata celkem slušná a jasná. Pro pětadvacetiletého muže (bez jediného dne mu bylo právě tolik, když nastoupil 12. března 1940 k československému vojsku ve Francii), který vyrůstal v několika zemích, hovořil plynně šesti jazyky, studoval medicínu, ale také dějiny umění a orientalistiku, platilo vše řečené beze zbytku. Tedy zaprvé: Také Mucha se v této válce projevil z té nejlepší stránky. Zadruhé a bezprostředně to souvisí s předchozím: Už žádná další válka, ani ta studená, pro něj nebude z morálního pohledu tak jednoduše čitelná a popsatelná jako tato. Po kapitulaci Francie je Mucha evakuován do Velké Británie. Tady cvičí s československými vojáky na základně poblíž Chesteru, ale už v únoru 1941 je přeložen do centrály BBC v Londýně. Od této chvíle se bude podílet na rozhlasovém vysílání pro Československo. Mucha poznává Geraldinu (o ženách v jeho životě však později) a usiluje o své vyslání coby válečného reportéra do severní Afriky. To se mu podaří v dubnu 1943. Během následujících měsíců projde Alžírskem, Tuniskem, Palestinou, opakovaně tehdejší Persií, dnešním Íránem, Egyptem, Sýrií, Indií, Barmou nebo Čínou. Toto putování za válkou protože taková velká, globální válka za vámi nepřichází sama, jak říkal A. J. Liehmovi dá posléze vzniknout strhující a v českém kontextu ojedinělé válečné knize Oheň proti ohni. Na jaře 1944 se Jiří Mucha vrací do Anglie, aby se zúčastnil dne D vylodění v Normandii. Na francouzskou půdu vstupuje hned s druhým sledem jednotek jako první Čechoslovák. V červnu 1944 rukuje Jiří Mucha k RAF. 18 19
Chcete si to dočíst? Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice PLNÁ VERZE V TRAFICE Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ