R0014 1:48 intro úvodem

Bf 109F R0014 1:48 intro No other aircraft of the German Luftwaffe is so intimately connected with its rise and fall in the course of the Second World War than the Messerschmitt Bf 109. This type, by whose evolution outlived the era in which it was conceptualized, bore the brunt of Luftwaffe duties from the opening battles of Nazi Germany through to her final downfall. The history of the aircraft begins during 1934-35, when the Reich Ministry of Aviation formulated a requirement for the development of a single-engined monoplane fighter. Proposals were submitted by Arado, Heinkel, Focke-Wulf and Bayerische Flugzeugwerke. The last mentioned firm featured a technical director named Professor Willy Messerschmitt, who was riding a wave of popularity based on the success of his recent liason aircraft, the Bf 108. His goal was to conceive of an aircraft with the best possible performance for the specified weight, size, and aerodynamic qualities. Over the subsequent months, several prototypes were built that served first and foremost in development flights and further modifications. The aircraft was relatively small, and compared to the prevailing trends of the time, docile with revolutionary features such as low wing design, the use of a retractable landing gear, a wing with a very narrow profile, wing slats, landing flaps, weapons firing through the prop hub, and so on. Even the enclosed cockpit and the method of construction were not very common just four years prior to the beginning of the Second World War. At its conception, the Bf 109 was a very promising asset despite some powerplant troubles. These were solved by the introduction of the DB 601. This engine, together with its extrapolated development DB 605, is umbilically connected to the types success. These two-row, twelve cylinder inverted V engines powered several tens of thousands of '109s in over 25 versions and variants. The first combat use was by three developmental Bf 109s in the Spanish Civil War, where they were delivered in December 1936. The pre-series airframes were to, first of all, validate the aircraft's abilities in modern aerial combat. Shortly thereafter, production machines in the form of the Bf 109B-1 began to reach 2./J.88, the Legion Condor. The desire of Germany to demonstrate her aerial prowess to potential foes was advanced further in international sport meets. The triumphs attained in Zurich in the summer of 1937 were complemented several months later by grabbing the speed record of 610.95 kph. In very short order, the progressive developments represented by the C, D and E versions appeared. Despite this, the delivery of the types to combat units did not sustain a rate that was desired by military brass. Even by August 1938, the Bf 109 accounted for less than half of the 643 front line fighters in service. The later months saw an increase in these rates. By the time of the invasion of Poland (which saw the participation of only a little more than 200 aircraft) the Luftwaffe possessed the best fighter produced in continental Europe. With both a qualitative and quantitative advantage, the fighter wing of the Luftwaffe entered the Polish campaign, the first defenses of the Fatherland, Blitzkrieg against the West, and the Battle for France. With one foot in the door that was the English Channel, the Luftwaffe embarked on the attacks on Britain in the summer months of 1940. Here, the first weakness of the Bf 109 was revealed: the inability to carry drop tanks that would have enabled the type to effectively escort bombers to England. This was one of the factors that made the defeat of the Luftwaffe in the Battle of Britain possible. Experiences gained in 1940 led to the development of the 'F' version prior to the spring of 1941. The elegance of the Bf 109 crested with the 'Friedrich'. Following a largely defensive stance over the Channel and northern France, the Bf 109F took on a more offensive role in Operation Barbarossa in the east, and in northern Africa. In later duties with the 'Jagdwaffe' during the second phase of the war in the east, and in the 'Defense of the Reich' from 1943 to 1945, the Bf 109 served in the form of the 'G' version, followed by the 'K'. Even if by the end of the war it was clear that the development of the Bf 109 was exhausted, during its combat career, the type was able to keep pace with the foes that it encountered. Besides its primary function as fighter, the Bf 109 also appeared as a fighterbomber, reconnaissance platform, night fighter, trainer and rammjäger. The disappearance of the Bf 109 from the skies over Europe was not spelled out by the end of the war. Several examples were in Swiss service up to 1949, and many flew in the air force of Czechoslovakia in both original form with a DB 605 powerplant and as aircraft built out of necessity with surplus Jumo 211s. The latter type also served as the first fighter to fight for the independence of the newly formed state of Israel. Finland retired the type as recently as 1954, and Spain didn't retire its HA-1109-1112, re-engined Bf 109s, until 1967. The legendary low-wing fighter of Professor Willy Messerschmitt survived the state that developed it. úvodem Žádný jiný stroj německé Luftwaffe není výrazněji spojen s jejím vzestupem a pádem ve 2. světové válce, než stíhací Messerschmitt Bf 109. Letoun, který svou koncepcí výrazně předběhl dobu, ve které vznikal, se stal tahounem stíhacího letectva od prvních válečných konfliktů nacistického Německa, až do jeho hořkého konce. Historie letounu se začíná v období let 1934-35, kdy Říšské ministerstvo letectví formulovalo specifikace zakázky na vývoj jednomotorové jednoplošné stíhačky. Projektu se zúčastnily firmy Arado, Heinkel, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke. V poslední jmenované působil na postu technického ředitele profesor Willy Messerschmitt, jehož popularita se nesla na vlně úspěchu nedávno dokončeného kurýrního Bf 108. Jeho cílem bylo vytvořit letoun s co největším poměrem výkonu k celkové hmotnosti, velikosti a aerodynamickým vlastnostem. V průběhu následujících měsíců vzniklo několik prototypů, které sloužily zejména ke zkouškám a dalšímu vývoji. Letoun byl poměrně malý, oproti stávajícím zvyklostem relativně jemný, s revolučními konstrukčními prvky jako byla dolnokřídlá koncepce, použití zatahovacího podvozku, křídlo s velmi štíhlým profilem, pohyblivé sloty, vztlakové klapky, zbraně střílející osou vrtule, atd. Dokonce uzavíratelný překryt kabiny nebo skořepinová konstrukce nebyly čtyři roky před začátkem 2. světové války tak obvyklým jevem, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Bf 109 byl již od počátku svého vývoje, i přes problémy s pohonnou jednotkou, velmi nadějným projektem. Problémy s pohonem vyřešila až zástavba motoru DB 601. Ten je spolu s pozdějším DB 605 neodmyslitelně spojen s úspěchy Bf 109. Řadový invertní dvanáctiválec do V poháněl několik desítek tisíc vyprodukovaných stodevítek ve více než 25 verzích a variantách. K prvnímu bojovému nasazení tří zkušebních kusů Bf 109 došlo za občanské války ve Španělsku, kam byly odeslány v prosinci 1936. Stroje z předsériové výroby měly především ukázat schopnosti letounu v moderní letecké válce. Následně se do bojového nasazení u 2./J.88 Legion Condor začaly dostávat i sériové stroje varianty Bf 109B-1. Snaze Německa ukazovat svou leteckou sílu potenciálním protivníkům napomáhala i sportovní klání. Triumf letounů Bf 109 na leteckém mítinku v Curychu v létě 1937 byl doplněn o několik měsíců později ustanovením rychlostního rekordu 610,95 km/h. Ve velmi krátkých časových úsecích následovaly verze C, D a E. Přesto však doplňování nových strojů k bojovým útvarům nepokračovalo tempem, který by si velení mohlo přát. Ještě v srpnu roku 1938 tvořila výzbroj letouny Bf 109 méně než polovinu z 643 stíhačů první linie. Ovšem během následujících měsíců roku se tempo dodávek k bojovým útvarům zrychlilo. V okamžik přepadení Polska (kterého se však zúčastnilo jen o málo více než dvě stě Bf 109) tak Luftwaffe disponovala zajisté nejlepší stíhačkou, jaká byla v kontinentální Evropě vyrobena. S technickou i množstevní převahou tak stíhací část Luftwaffe absolvovala polskou kampaň, první obranu Vaterlandu, Blitzkrieg proti západu i bitvu o Francii. S jednou nohou vykročenou přes kanál La Manche zahájila Luftwaffe v letních měsících roku 1940 útoky na Británii. V tu dobu se mj. projevil jeden vážný nedostatek Bf 109 - nepřipravenost konstrukce stroje na nesení přídavné nádrže, která by zvýšila dolet letounu při doprovodu bombardérů nad Británii. Tato zdánlivá maličkost byla jedním z faktorů, které zapříčinily porážku Luftwaffe v Bitvě o Británii. Zkušenosti z bojů v r. 1940 napomohly při vývoji verze F, která se začala k bojovým útvarům dostávat během předjaří 1941. Elegance Bf 109 u Friedricha dosáhla vrcholu. Po bojích nad Kanálem a severní Francií, spíše již defenzivního charakteru, se Bf 109F zapojily i do útočných akcí, a to zejména při operaci Barbarossa na východě nebo v severní Africe. Do pozdějších úkolů Jagdwaffe ve druhé fázi války na východě i do obrany Říše v letech 1943-1945 se zapojovaly především Bf 109 verze G a v posledních měsících války pak také verze K. Ačkoli na konci války bylo jasné, že koncepce letounu Bf 109 se po deseti letech služby dostala na hranici možností, po celou dobu své bojové činnosti dokázaly jednotlivé varianty držet krok se svými stíhacími protivníky. Kromě svého prioritního určení stíhacího letounu se Bf 109 objevily i v rolích stíhacíbombardovací, průzkumná, noční stíhací, palubní stíhací, cvičné nebo jako rammjäger. Nebe se pro Bf 109 nezavřelo ani po skončení války. Několik strojů sloužilo až do roku 1949 ve Švýcarsku, mnohé létaly v balkánských zemích, v osvobozeném Československu, a to jak v původní podobě s motory DB 605, tak v přestavěné variantě s motory Jumo 211. Zejména tyto stroje později tvořily základ letectva bránícího svobodu nově budovaného státu Izrael. Finsko zrušilo Bf 109 až v roce 1954 a Španělsko opustilo své HA-1109 a 1112 dokonce až v roce 1967. R0014 - NAV1

ATTENTION UPOZORNĚNÍ INSTRUCTION SIGNS BEND OHNOUT OPTIONAL VOLBA INSTR. SYMBOLY DÍLY I> 82110 H Q> Z> 2 pcs. 82110 I R> 82110 Q 2 pcs. 82110 M L> 82110 K 82110 L 82110 R RP - RESIN PARTS 2 pcs. APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT PIECES M> K> SYMBOLES REVERSE SIDE OTOČIT REMOVE ODŘÍZNOUT TEILE PLASTIC PARTS 2 pcs. ATTENTION INSTRUKTION SINNBILDEN SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR PARTS H> ACHTUNG 82110 Z PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS R1 2 pcs. R92 2 pcs. R2 2 pcs. R93 2 pcs. R3 4 pcs. R94 4 pcs. R122 2 pcs. COLOURS BARVY FARBEN Mr.COLOR AQUEOUS Mr.COLOR H2 C2 BLACK H 77 C137 GRAY RLM02 TIRE BLACK C6 GREEN H 80 C54 KHAKI GREEN H8 C8 SILVER H 90 C47 CLEAR RED H 11 H 94 C138 CLEAR GREEN H 12 C33 FLAT BLACK H 310 C310 BROWN H 25 C34 SKY BLUE H 312 C312 GREEN H 47 C41 RED BROWN H 413 YELLOW RLM04 H 51 C11 LIGHT GULL GRAY H 414 RED RLM23 H 64 C17 DARK GREEN RLM71 BLACK GRAY RLM66 H 65 BLACK GREEN RLM70 H 417 C117 LIGHT BLUE RLM76 H 66 C119 SANDY BROWN RLM79 H 418 C118 LIGHT BLUE RLM78 H 67 C115 LIGHT BLUE RLM65 Mr.METAL COLOR H 68 C36 DARK GRAY RLM74 MC213 STAINLESS H 69 C37 GRAY RLM75 MC214 DARK IRON H6 2 PEINTURE AQUEOUS GSi Creos (GUNZE)

H36 PE35 MC213 STEEL H35 PE36 H1 H35, H36 PE35 PE36 H1 H 12 C33 FLAT BLACK H 12 C33 FLAT BLACK H44 H51 H 413 YELLOW Z2 H 413 YELLOW H 12 C33 FLAT BLACK A PE3 B PE4 Z2 THE LATEST PART TO ASSEMBLE PE5 PE5 H 47 C41 RED BROWN H45 A H50 H34 H29 PE1 PE2 2 pcs. PE40 H34 B H2 PE32 MC213 STEEL 3

PE16 decal 31 H 25 C34 BLUE R1 H16 PE15 H33 H33 R14 PE18 H32 H32 H 25 C34 BLUE H15 PE12 decal 30 H15 PE20 PE14 PE19 H15 decal 26 decal 25 decal 35 R14 H3 PE8 H 12 C33 FLAT BLACK H4 PE21 PE6 PE9 PE7 MC214 DARK IRON I6 decal 11 R14 R1 R1 H54 H53 R14 RP94 H67 RP94 H 8 C8 SILVER RP122 H 77 C137 TIRE BLACK 4 H 2 C 2 BLACK

H41 PE17 H52 RP92 MC214 DARK IRON RP93 PE3 (648 247) PE1 (648 247) PE2 (648 247) D PE2 - MARKING I K ONLY MARKINGS ; ONLY PE49 PE2 (648 247) PE1 (648 247) I48 PE49 I MARKINGS ; K I51 I K MARKINGS ; ONLY I55 I K MARKINGS ; ONLY I48 PE43, 44 I48 I54 I30 PE42, 44 I29 MARKINGS ; ; C ; D ; E ; F ; ; ; J ; L ;M ; N A B G H I50 I53 I77 I28 I32 I52 I58 I31 PE41 PE41 PE41 - MARKINGS ; ; C ; D ; E ; I ; J MARKINGS A B 5

H56 H 77 C137 TIRE BLACK MARKINGS A ; B ; C ; D ; E H23 H55 H24 H64 step 2 H12 step 1 H63 H 77 C137 TIRE BLACK step 1 step 3 H 94 C138 CLEAR GREEN Q2 K3 Q1 K3 H 90 C47 CLEAR RED 6

MARKINGS F ; G H I J ; ; ; ; K ; L ; M ; N H46 H 77 C137 TIRE BLACK step 2 H47 H19 step 2 H64 H20 step 1 H63 step 1 H 77 C137 TIRE BLACK MARKING J ONLY step 3 H 94 C138 CLEAR GREEN M2 MARKING J ONLY L3 M1 L3 H 90 C47 CLEAR RED 7

I76 I72 MARKING A ONLY fill PE5 PE6 (R0014) I79 I78 FRONT VIEW I36 I11 I1 PE48 PE22 I34 MC214 DARK IRON PE24 I1 I11 MC214 DARK IRON I36 MC214 DARK IRON I35 PE23 MC214 DARK IRON PE25 I33 FRONT VIEW I35 PE30 MC214 DARK IRON PE47 I40 I10 I39 I74 PE31 MC214 DARK IRON MARKINGS ; ; C ; D ; E ; F ; ; ; J ; L ;M ; N PE29 MC214 DARK IRON PE46 A B I74 8 G H MARKINGS I ; K I38 I9 I37 PE28 MC214 DARK IRON

I59 I25 CORRECT POSITION OF RADIATOR FLAPS I59 I62 I61 I61 I8 I62 I64 I64 C 2 pcs. C MARKING MARKING RP1 RP2 N N RIGHT LEG ONLY ONLY R2 H5 H 77 C137 H8 C8 TIRE BLACK SILVER H8 C8 H2 C2 SILVER BLACK H6 decal S66 H13 RP3 H14 A ONLY PE1 (R0014) C decal S66 CORRECT POSITION OF WHEELS PE1 - MARKING H31 A ONLY PE2 (R0014) PE2 - MARKING H31 PE9 (R0014) PE9 - MARKING A ONLY ball pen PE1,2 PE8 (R0014) PE8 - MARKING A ONLY 9

Z3 H 47 C41 RED BROWN H 12 C33 FLAT BLACK D Z1 I80 H 12 C33 FLAT BLACK Z1 H 47 C41 RED BROWN H42 H42 PE13 plastic - 0, 2 mm l - 0, 5 mm Z1 Z6 I47 PE7 - MARKING PE7 (R0014) C ONLY PE45 PE38 PE38 Z1 Z4 Z5 - MARKINGS F ; G H I J ; ; ; ; K ; L ; M ; N Z5 Z6 D PE10 OPENED CANOPY PE33 MC214 DARK IRON I21 H 65 RLM70 GREEN H 65 RLM70 GREEN decal S57 H68 Z1 Z4 Z1 PE33 Z4 10 H66 H 65 RLM70 GREEN H7 H9

MARKING J ONLY H61 H62 PE26 PE34 4 pcs. PE27 MARKING J ONLY H28 H26 H25 H 12 C33 H 51 C11 H 80 C54 BLACK GRAY KHAKI GREEN H27 I27-0,3 mm PE11 H 417 C117 PE10 (R0014) PE52 (82115) RLM 76 11

R0014 12

A Bf 109F-1, Obstlt. Werner Mölders, Stab JG 51, Krefeld, Německo, červen 1941 Werner Mölders, přezdívaný familiárně Vati (tatínek), získal titul stíhacího esa již během španělské občanské války. Jako první dosáhl magické hranice sta sestřelů protivníků a stál v počátcích vývoje stíhací taktiky tzv. čtyřprsté formace. V počátečním období války, kdy jeho úspeěchy stoupaly strmě vzhůru, se stal oblíbencem propagandy Třetí říše. Během svého života byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Kvůli obavám nacistického vedení z jeho případného zajetí, či zabití byl jmenován inspektorem stíhačů a stažen ze služby na frontě. Jeho život ukončila 22. listopadu 1941 havárie Heinkelu He 111 v bouřce poblíž Wroclawi, když letěl jako pasažér do Berlína na státní pohřeb Ernsta Udeta. Jeho skóre se zastavilo na čísle 115. Zobrazenou stíhačku používal Werner Mölders v létě 1941 během odpočinku jednotky před nasazením JG 51 při operaci Barbarossa (útok na Sovětský svaz). Stroj nesl kamuflážní schéma z první poloviny roku 1941, kdy byly horní plochy nastříkány barvami RLM 70/02, spodní plochy barvou RLM 65. Na krytu motoru je znak JG 51, směrovka nese vyobrazení pilotových úspěchů. SPINNER RLM 70 RLM 02 74 H70 RLM 71 H64 C17 RLM 65 H67 C115 13

Bf 109F-2, W. Nr. 6601, Lt. Detlev Rohwer, Stab I./ JG 3, Bila Cerkva, Sovětský svaz, B srpen 1941 Rohwerova kariéra stíhače začala během bitvy o Francii, které se zúčastnil jako člen štábu I./ JG 3. V řadách JG 3 sloužil po celou 2. světovou válku. Byl několikrát sestřelen, několikrát těžce zraněn, ale vždy se vyléčil a pokračoval dál v létání. Osudným se mu stal až 29. březen 1944, kdy byl jeho Bf 109G-6 poškozen odvetnou palbou B-17. Musel nouzově přistát a prolétávající P-38 chtěly dokonat zkázu letadla. Při jejich útoku byl Rohwer těžce zraněn. Musel podstoupit amputaci dolní končetiny, ale nakonec svým zraněním následujícího dne podlehl. Celkem sestřelil 38 nepřátelských letadel a byl vyznamenán Rytířským křížem. Zobrazený stroj používal Detlev Rohwer během léta roku 1942.Kamufláž byla na křídle tvořena barvami RLM 70/02, zatímco trup shora byl již nastříkán barvami RLM 74/75. Boky trupu kryly nepravidelné pruhy barvou RLM 70. Označení stroje bylo doplněno o typické rozpoznávací prvky východní fronty žlutý pruh na trupu, žluté konce křídla a žlutý motorový kryt. Na bocích motorového krytu je vyobrazen Tatzelwurm, znak I./JG 3, pod kabinou z levé strany měl Rohwer namalován svůj osobní emblém, jímž byl rytíř Götz von Berlichingen. Zleva byl pravděpodobně znak města Frankfurt nad Mohanem (rodné město velitele I./JG 3 Hanse von Hahna) nebo znak města Kiel, v němž se Detlev Rohwer narodil. SPINNER 14 BLACK H12 C33 RLM 70 RLM RLM 74 02 H70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

C Bf 109F-2, W. Nr. 6720, Oblt. Egon Mayer, 7./ JG 2, Francie, září 1941 Egon Mayer bojoval po celou dobu 2. světové války v řadách slavné jednotky JG 2. Kariéru stíhače zahájil na konci roku 1939 v bojích nad Francií, pokračovala v bojích nad Británií a posléze na okupovanou Francií, kde ji ukončili 2. března 1944 američtí piloti 358th FS na P-47 Thunderbolt, kteří jej sestřelili při doprovodu bombardérů poblíž města Montmédy ve Francii. Během 353 bojových akcí dosáhl 102 sestřelů, všechny nad západní frontou. Za svou činnost obdržel posmrtně Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči. Vyobrazený stroj pilotoval Egon Mayer v druhé polovině roku 1941 během obrany okupovaného francouzského území v bojích proti britským pilotům. Friedrich byl kamuflován barvami typickými pro stíhací letadla Luftwaffe té doby, RLM 74/75/76. RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117 15

109F-2, W. Nr. 8117, Maj. Günther Lützow, Stab JG 3, Šatalovka, Sovětský svaz, D Bf říjen 1941 Günther Franzl Lützow zahájil svou leteckou kariéru na španělském nebi, když v řadách Legion Condor během občanské války sestřelil pět nepřátelských letadel. Počet sestřelů na jeho kontě dále narůstal během 2. světové války, kdy působil v řadách JG 3, JG 51 a JV 44. Nakonec se zastavil na čísle 110, dosáhl jich během více než 300 bojových letů. Jeho život ukončily Thunderbolty 365. FG. Žokejové P-47 sestřelili Me 262 pilotovaný Lützowem, poškozená Schwalbe havarovala do Dunaje. Za svou činnost byl Lützow vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Stroj ve standardní kamufláži tvořené barvami RLM74/75/76 a s označením velitele Geschwader používal Günther Lützow během počáteční fáze tažení Sovětským svazem. Kamufláž byla doplněna žlutými prvky rychlé identifikace používanými na východní frontě žlutě zbarvenou směrovkou, pruhem na trupu, konci křídla a motorovým krytem. 16 RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

Bf 109F-2, W. Nr. 7186, Oblt. Hans-Ekkehard Bob, 9. JG/54, Siverskaja, Sovětský svaz, E prosinec 1941 Hans Ekkehard Bob vstoupil do Luftwaffe v roce 1936 a v jejích řadách působil až do konce 2. světové války. Kariéru stíhače ukončil jako příslušník Jagdverband 44, jednotky vyzbrojené proudovou stíhačkou Me 262 Schwalbe. Během přibližně 700 bojových letů sestřelil 60 nepřátelských letadel a byl vyznamenán Rytířským křížem. Po válce pracoval nejprve na farmě, posléze založil vlastní dopravní společnost a v roce 1956 založil světoznámou firmu BOMAG.. Zobrazený stroj používal v zimě roku 1941/42 na severní části ruské fronty, kdy kvůli lepšímu maskování letadel stojících na letištích přestříkávali mechanici jejich horní plochy bílou smytelnou barvou. Bobův stroj nese typické znaky letadel sloužících na východní frontě žlutý pruh na trupu a žluté konce křídla. RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 76 H417 C117 17

F Bf 109F-4, W. Nr. 13376, Hptm. Heinz Bär, Stab I./ JG 77, Comiso, Sicílie, červenec 1942 Heinz Pritzl Bär byl jedním z pilotů Luftwaffe, kteří bojovali na všech hlavních bojištích 2. světové války. Absolvoval více než tisíc bojových letů, během nichž dosáhl 220 sestřelů. Sám byl sestřelen v osmnácti případech, za svá vítězství byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Po válce pokračoval v létání jako testovací pilot sportovních letadel, zahynul 28. dubna 1957 při běžném letu na letadle LF-1 Zaunkönig. Zobrazený stroj používal jako velitel I./ JG 77 během bojů nad Středomořím. Stroj nesl klasické zbarvení stíhacích letadel Luftwaffe tvořené barvami RLM 74/75/76. Tovární volací znaky jsou přestříkány tmavou barvou, pravděpodobně RLM 70. Bílý pruh okolo zádě letounu označoval stroje bojující na jižní frontě. 18 RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

G Bf 109F-4, Walter Nowotny, 3./ JG 54, Krasnogvardějsk, Sovětský svaz, červenec 1942 Německý stíhač rakouského původu, rodák z Gmündu ležícího u hranic s tehdejším Československem, Walter Nowi Nowotny, vyznamenaný Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty, sestřelil během 442 bojových letů celkem 258 nepřátelských letadel. Jeho samotného smrt zastihla při havárii Me 262 Schwalbe po souboji se stíhacím doprovodem amerických bombardérů poblíž letiště Hesepe 8. listopadu 1944. S tímto Friedrichem se zúčastnil ruského tažení, během něhož si připisoval jedno vítězství za druhým. Stroj nese netradiční kamufláž tvořenou na horních plochách dvěma zelenými odstíny, pravděpodobně RLM 71 a její kombinací s barvou RLM 62 nebo RLM 02. Spodní plochy zůstaly zbarvené RLM 76. Konce křídla byly nastříkány zespodu žlutou barvou, což byl rozpoznávací prvek strojů sloužících na východní frontě. SPINNER GREEN H312 C312 RLM 70 RLM 76 H417 C117 BROWN H310 C310 19

Bf 109F-4, W. Nr. 13744, Oblt. Johannes Steinhoff, Stab II./ JG 52, Klin, Sovětský svaz, H prosinec 1941 Johannes Macky Steinhoff byl jedním z nemnoha německých pilotů 2. světové války, kteří sloužili od samého počátku konfliktu a přežili jej. Během něj zaznamenal celkem 176 vítězství a byl vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí a meči. Po válce stál u zrodu nové Luftwaffe, jejímž velitelem se nakonec stal. Později se stal velitelem všech spojeneckých leteckých sil ve střední Evropě, náčelníkem štábu Luftwaffe a následně předsedou vojenského výboru NATO. Zemřel na následky infarktu 21. února 1994. Kamufláž stroje používaného velitelem II./ JG 52 Macky Steinhoffem v mrazivé ruské zimě se skládala z barev RLM74/75/76. Žlutý pruh na trupu a konce křídla nosily stroje působící na východní frontě. 20 RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

I Bf 109F-4/Trop, W.Nr. 7420, Uffz. Andreas Kühn, 9./ JG 27, Daba, Egypt, listopad 1942 Po přesunu části jednotek Luftwaffe na severoafrické bojiště vyvstal před jeho vedením problém nalezení stíhaček, které by byly schopné vybojovat nadvládu nad britským protivníkem. Po provizorním používáním strojů Bf 109E nastoupily službu v poušti letouny Bf 109F-4 s prachovým filtrem na sání vzduchu k motoru, větším chladičem oleje a dalším vybavením pro službu na horké africké půdě. Stroje byly kamuflovány barvami RLM 79 na horních plochách, spodní plochy byly světle modré RLM 78. Nejinak tomu bylo u stroje Andrease Kühna, který s poškozeným motorem přistál 15. října 1942 poblíž Alexandrie. Od té doby je nezvěstný. H66 RLM 79 C119 RLM 78 H418 C118 21

J Bf 109F-4/B, W. Nr. 7473, Uffz. Felix Sauer, 10.(Jabo)/ JG 53, San Pietro, Sicílie, březen 1942 Začátkem února 1942 byla na letišti San Pietro na Sicílii založena 10. (Jabo)/ JG 53. Jejím úkolem mělo být zejména napadání letišť a dalších vojenských cílů na ostrově Malta. V řadách této Staffel sloužil také Dr. Felix Sauer, který s tímto stroje kvůli potížím s motorem dne 27. března 1942 nouzově přistál v pobřežních vodách Sicílie, nedaleko města Pozzallo. Stroj nese kamufláž denních stíhaček Luftwaffe té doby, RLM 74/75 na horních plochách a RLM 76 na plochách spodních, doplněnou bílým pruhem okolo zádě trupu označení letadel ze Středomoří. V tomto pruhu je nakreslen znak 10.(Jabo)/ JG 53. Tovární označení je přestříkáno pravděpodobně barvou RLM 02. SPINNER 22 RLM 70 RLM 02 H70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

K Bf 109F-4/trop, Stab II./JG 27, Libye, únor 1942 Stroje působící v pouštních podmínkách severoafrického bojiště potřebovaly kvůli ochraně proti průzkumu i během letu jinou kamufláž, než jaká byla používána na bojištích v Evropě. Všechna letadla proto byla zbarvena na horních plochách pískově žlutou barvou RLM 79 a spodní spolu s bočními plochami byly stříkány světlejší modrou RLM 78, která více odpovídala barvě nebe nad Afrikou nežli barva RLM 76. Tento Friedrich používaný piloty štábu druhé Gruppe JG 27 nese pod kabinou karikaturu britského lva schovávajícího se před německou kulkou. SPINNER RLM 70 H66 RLM 79 C119 RLM 78 H418 C118 23

L Bf 109F-4, Oblt. Helmut Mertens, 1./ JG 3, Frolov, Sovětský svaz, srpen 1942 Držitel Rytířského kříže Helmut Pitt Mertens, zahájil svou vojenskou kariéru v roce 1937, kdy vstoupil do řad Luftwaffe. V jejích řadách prošel bojišti ve Francii, nad Británií i nad širokými pláněmi Ruska. Následně se zúčastnil obrany Třetí říše proti náletům bombardovacích svazů amerických vzdušných sil. Dne 20. února 1944 dosáhl svých posledních sestřelů, kdy nejprve sestřelil B-17 a následně taranoval B-24. Při taranu byl zraněn a po vyléčení sloužil již jen ve školních jednotkách. Během bojů 2. světové války dosáhl celkem 97 sestřelů. Jeho stroj, s nímž se zúčastnil bojů v Rusku, nese nestandardní tříciferné trupové číslo. Bojové jednotky používaly maximálně dvoučíselné kódy, stovková řada byla určena školním jednotkám. Friedrich je kamuflován barvami RLM 74/75/76 se žlutými doplňky, identifikujícími letadla používaná na východní frontě. 24 RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117

M Bf 109F-4, W. Nr. 13169, Fw. Heinrich Bartels, 8./ JG 5, Petsamo, Finsko, září 1942 Rakušan Heinrich Bartels, německé stíhací eso s 99 sestřely dosaženými během přibližně 500 bojových letů, za něž obdržel Rytířský kříž, se zúčastnil bojů na všech frontách, na kterých bojovali jednotky Luftwaffe. Polovinu svých sestřelů dosáhl na severu v řadách JG 5 v bojích proti pilotům tehdejšího Sovětského svazu. Osudným se mu 23. prosince 1944 stal let proti pilotům USAAF během Bitvy v Ardenách, kdy jeho letadlo sestřelili piloti P-47 Thunderbolt z 56th FG. Trosky Bartelsovy stíhačky byly nalezeny v roce 1968, spolu s nepoužitým padákem poblíž města Bad Godesberg v Německu. S vyobrazeným strojem létal v druhé polovině roku 1942 během bojů na severu Finska. Stroj je kamuflován barvami RLM 74/75/76, avšak v nestandardním stylu nastříkanou v místě působení. Směrové kormidlo neslo v září roku 1942 devětadvacet proužků symbolizujících jeho sestřely. Poté, co Bartels obdržel Rytířský kříž a po dosažení 45. sestřelu, vyzdobil jeho mechanik směrovku kresbou vyznamenání. RLM 70 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117 25

N Bf 109F-4, Hdgy. György Debrödy, 5/2. vadászszázad, Umaň, Sovětský svaz, jaro 1943 Po boku německých ozbrojených sil se bojů proti Sovětskému svazu zapojili také spojenci Německa. Patřili mezi ně také piloti maďarského královského letecta Magyár Királyi Honvéd Légierö. György Debrödy na východní frontě odlétal 173 bojových letů a sestřelil 18 nepřátelských letadel. V polovině roku 1944 byl převelen zpět do Maďarska, kde pokračoval v bojích proti Spojencům. Dne 16. listopadu 1944 byl v souboji s Jakem-9 během čelního útoku vážně zraněn a do dalších bojů již nezasáhl. Jak-9 však má uznaný jako sestřelený. Friedrichy maďarských stíhačů létaly ve stejném zbarvení jako stroje jejich německých spolubojovníků. Kamufláž tvořily barvy RLM74/75/76 se žlutými doplňky označujícími stroje bojující na východní frontě. Maďarské stroje nosily národní trikolóru na ocasních plochách. 26 GREEN H6 C6 RLM 74 H68 C36 RLM 75 H69 C37 RLM 76 H417 C117