Věcný záměr zákona o odpadech III.

Věcný záměr zákona o odpadech III.

Obsah (A) Přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru...4 (B) Zhodnocení stávající právní úpravy...7 (C) Návrh věcného řešení...8 1. Předmět úpravy...8 2. Působnost zákona... 8 3. Odpad, vedlejší produkt a stav, kdy odpad přestává být odpadem...9 4. Další základní pojmy...11 5. Základní povinnosti...13 5.1. Obecné povinnosti...13 5.2. Původce odpadu...14 5.3. Oprávněná osoba...15 5.4. Odpadový hospodář...16 5.5. Vzorkování odpadu...16 5.6. Zajištění nakládání s odpadem, jehož původce není znám...17 6. Povinnosti při jednotlivých způsobech nakládání s odpadem...17 6.1. Shromažďování odpadu...17 6.2. Skladování odpadu...17 6.3. Sběr odpadu...18 6.4. Úprava odpadu...19 6.5. Využití odpadu...20 6.6. Odstranění odpadu...21 6.7. Obchodování s odpady...25 6.8. Povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu nebo k obchodování s odpady...26 6.9. Zprostředkování nakládání s odpady...27 7. Povinnosti při přepravě odpadu...27 7.1. Základní povinnosti při přepravě odpadu...27 7.2. Povinnosti při přeshraniční přepravě odpadu...27 8. Povinnosti při nakládání s vybranými druhy odpadu...31 8.1. Komunální odpad...31 8.2. Biologicky rozložitelný odpad...32 8.3. Nebezpečný odpad...35 8.4. Odpad z výroby oxidu titaničitého...40 8.5. Zařízení obsahující PCB a odpad z perzistentních organických znečišťujících látek...40 8.6. Odpad z azbestu...42 8.7. Odpad ze zdravotnictví...42 8.8. Odpadní olej...43 8.9. Stavební a demoliční odpad...43 8.10. Odpady s obsahem přírodních radionuklidů...44 2

9. Evidence a ohlašování odpadu a zařízení a ohlašování obchodování s odpady a zprostředkování nakládání s odpady...44 9.1. Průběžná evidence odpadu...44 9.2. Ohlašování produkce a nakládání s odpadem...44 9.3. Ohlašování zařízení, obchodování s odpady a zprostředkování nakládání s odpady...45 9.4. Povinnosti orgánů veřejné správy...45 9.5. Informační systém odpadového hospodářství...46 10. Ekonomické nástroje...46 10.1. Poplatek za skládkování odpadu...46 11. Plány odpadového hospodářství...48 11.1. Plán odpadového hospodářství České republiky...48 11.2. Plán odpadového hospodářství kraje...49 11.3. Plán odpadového hospodářství obce...50 12. Výkon veřejné správy a správní delikty...51 (D) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem České republiky...51 (E) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, obecnými právními zásadami práva Evropské unie a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána...52 (F) Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhovaného řešení na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky, sociální dopady a dopady na životní prostředí...52 (G) Zhodnocení dopadů navrhované řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a k ochraně soukromí a osobních údajů...53 3

A. Přehled právních předpisů vztahujících se k věcnému záměru a) Zákony - zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb. - zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů 4

- zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a - o zákon 66/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 252/2012 Sb., kontrolní řád - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů b) Prováděcí právní předpisy - nařízení vlády č. 352/2014 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky na období 2015-2024 - vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů, - vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB) - vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady) - vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) - nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve 5

znění pozdějších předpisů - vyhláška č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče c) Právní předpisy Evropské unie Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic Nařízení Rady č. 333/2011/EU, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES Nařízení Komise č. 1179/2012/EU, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy skleněné střepy přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES Nařízení Komise č. 7152013//EU, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy měděný šrot přestává být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (přepracování) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS Nařízení Komise č. 1103/2010/EU, kterým se stanoví pravidla podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES týkající se označování kapacity přenosných sekundárních (schopných opětovného nabití) a automobilových baterií a akumulátorů Směrnice Rady 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 850/2004/ES o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS Rozhodnutí Komise 2011/753/EU, kterým se zavádí pravidla a metody výpočtu pro ověření dodržování cílů stanovených v čl. 11 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) 6

Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1907/2006/ES o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES Směrnice Rady 87/217/EHS o předcházení a snižování znečištění životního prostředí azbestem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (kodifikované znění) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1013/2006/ES o přepravě odpadů Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1069/2009/ES o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1272/2008/ES o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 Nařízení Komise č. 1357/2014/EU, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic B. Zhodnocení stávající právní úpravy Platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech ) je předpisem, kterým se řídí odpadové hospodářství v České republice již třináct let. Za dobu své existence byl zákon mnohokrát novelizován, a to zejména z důvodu potřeby transpozice příslušných směrnic Evropské unie. Základním evropským předpisem, ze kterého právní úprava nakládání s odpady vychází, je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen rámcová směrnice ). Tato rámcová směrnice byla transponována novelou zákona o odpadech (zákon č. 154/2010 Sb.). Věcný záměr také zapracovává připomínky, které Evropská komise vznesla ke způsobu provedení některých ustanovení rámcové směrnice. Oblast odpadového hospodářství je upravena také celou řadou dalších evropských předpisů, které často mezi sebou nejsou plně v souladu, ale musely být postupně do českého právního řádu implementovány. Zákon se tak postupem času stal značně komplikovaným a nepřehledným. Mimo jiné i z těchto důvodů je vhodné vytvořit novou právní úpravu, která tu platnou v celém rozsahu nahradí. Takové řešení přináší i možnost provést změny koncepčního charakteru, které v rámci jednotlivých dílčích novel nebylo vhodné a v některých případech ani možné provést. Nová právní úprava současně reflektuje vývoj odpadového hospodářství České republiky a jeho praktické potřeby. Proto se v některých oblastech zavádějí ustanovení zcela nová a navrhují se určité odchylky od současné právní úpravy. Jedná se například o koncepčně zcela novou úpravu obchodování s odpady jako samostatného způsobu nakládání s odpady (bod 6.7), úpravu sběru odpadů pomocí mobilních zařízení (bod 6.3), který bude nově možný pouze jako součást činnosti stacionárních zařízení nebo jako přeprava odpadů, úpravu poplatku za komunální odpad (bod 8.1.2), která bude nově obsažena pouze v jednom 7

právním předpisu, nebo o úpravu poplatku za ukládání odpadu na skládku (bod 10.1), jejímž hlavním cílem je ekonomické znevýhodnění skládkování. Naopak tam, kde se stávající úprava osvědčila a v praxi je bez problémů aplikována a není v rozporu s evropskou legislativou, z ní navrhovaná úprava vychází. Z důvodů výše uvedených a také v reakci na připomínky a požadavky dotčených subjektů nebude již oblast odpadového hospodářství komplexně upravena jedním právním předpisem, ale bude rozdělena, a to na zákon o odpadech a zákon o výrobcích s ukončenou životností. Důvodem pro vytvoření dvou samostatných předpisů není jen snaha o zpřehlednění právní úpravy, ale také důvody praktické. Evropské směrnice týkající se výrobků s ukončenou životností jsou velmi často novelizovány a pro provedení jejich transpozice vždy musí být novelizován celý zákon o odpadech, ačkoliv se změny týkají pouze části zákona upravující vybrané výrobky. Významným důvodem pro zpracování nového zákona o odpadech je i skutečnost, že platný zákon z roku 2001 již nevyhovuje současným legislativně-technickým požadavkům. Například obsahuje řadu ustanovení nenormativní povahy a část zákona upravující správní delikty neodpovídá požadavkům stanoveným Ministerstvem vnitra. Při přípravě věcného záměru zákona byly zohledněny Rozšířené teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR, schválené usnesením vlády ze dne 25. srpna 2010 č. 604. Tyto teze byly výsledkem dohody klíčových zástupců oblasti odpadového hospodářství. Ve věcném záměru bylo přihlédnuto i k aktualizované Strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech ČR z května roku 2011, která byla zpracována Svazem měst a obcí ČR a Asociací krajů ČR a komplexně řeší odpadové hospodářství z pohledu obcí a krajů. Příprava věcného záměru byl koordinována s přípravou nového Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015-2024. Z věcného hlediska je hlavním záměrem nové právní úpravy vytvořit podmínky, které umožní naplnit požadavky evropských právních předpisů, zejména pokud jde o dodržování hierarchie nakládání s odpady stanovené rámcovou směrnicí. Na nový zákon o odpadech budou navazovat i nové prováděcí předpisy (vyhlášky), které nahradí vyhlášky stávající. C. Návrh věcného řešení 1. Předmět úpravy Účelem nového zákona o odpadech je komplexně upravit problematiku odpadového hospodářství počínaje předcházením vzniku odpadu přes různé způsoby nakládání s ním po pravidla jeho konečného zpracování, a to s ohledem na prosazení hierarchie nakládání s odpady a při zajištění co nejvyšší míry ochrany životního prostředí a zdraví za současné sociální únosnosti a ekonomické udržitelnosti. Upravují se i práva a povinnosti osob při nakládání s odpady a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. 2. Působnost zákona V souladu s čl. 2 rámcové směrnice se zákon o odpadech nevztahuje na věci, které sice mohou naplnit definici pojmu odpad, ale nakládání s nimi je plně upraveno jinými právními předpisy, na něž se odkazuje, takže pravidla a povinnosti stanovené zákonem o odpadech se 8

na ně vůbec nevztahují. Konkrétně jde o: - emise látek znečišťujících ovzduší (zákon o ochraně ovzduší), - radioaktivní odpady (atomový zákon), - vyřazené výbušniny (zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě) a střelivo (zákon o zbraních), - mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu, veterinární zákon), - exkrementy, sláma a jiné přírodní látky ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze k zákonu a které se využívají v zemědělství a lesnictví v souladu se zákonem o hnojivech nebo k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují zdraví. Další skupina věcí je vyňata z působnosti zákona o odpadech v tom rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy. Zákon o odpadech se tedy uplatní pouze v případě, že jiný zákon nestanoví jinak, nebo že na ustanovení zákona o odpadech přímo odkáže. Jde o: - odpadní vody (vodní zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích), - těžební odpad (zákon o nakládání s těžebním odpadem), - nepoužitelná léčiva a návykové látky (zákon o léčivech, zákon o návykových látkách), - vedlejší produkty živočišného původu (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu, veterinární zákon); tato výjimka se nevztahuje na vedlejší produkty živočišného původu, které jsou určeny ke spalování, skládkování nebo využití v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování, - vybrané výrobky (zákon o výrobcích s ukončenou životností). Zákon o odpadech se dále v souladu s čl. 2 rámcové směrnice nevztahuje na: - nekontaminovanou zeminu a jiný přírodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen, - sedimenty přemísťované v rámci povrchových vod za účelem správy vod a vodních cest nebo předcházení povodním nebo zmírnění účinku povodní a období sucha a rekultivace půdy, pokud nemají některou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze zákona, - půdu (in situ) včetně nevytěžené kontaminované zeminy a budov trvale spojených s půdou. 3. Odpad, vedlejší produkt a stav, kdy odpad přestává být odpadem Odpad bude v zákoně o odpadech definován buď jako věc nebo jiným způsobem tak, aby rozsah pojmu odpad zůstal stejný jako v platné právní úpravě a přitom se přihlédlo k úpravě pojmu "věc" v novém občanském zákoníku. Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě jiného právního předpisu (např. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Ministerstvo životního prostředí (dále jen ministerstvo ) může vyhláškou stanovit kritéria, kdy se použité zboží považuje za odpad. V souladu s jedním z hlavních cílů rámcové směrnice je nutné přesněji vymezit pojem odpad, 9

a to stanovením podmínek a pravidel pro situace, kdy se věc odpadem nestává a kdy movitá věc, která naplnila definici pojmu odpad, může přestat být odpadem. V souladu s čl. 5 rámcové směrnice se movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud splňuje následující podmínky: - věc vzniká jako nedílná součást výroby, - její další využití je zajištěno, - její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a - její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo zdraví (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách atd.). V souladu s čl. 6 rámcové směrnice může odpad, který byl předmětem některého ze způsobů využití, vymezený vyhláškou nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie v okamžiku předání provozovatelem zařízení na využití odpadu další osobě přestat být odpadem, pokud splňuje požadavky vyhlášky nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie a zároveň: - věc splňuje další technické požadavky pro konkrétní účely stanovené jinými právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, - využití věci je v souladu s jinými právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách ). V případě, že jsou odpady vymezeny vyhláškou nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie se splnění prvních dvou podmínek čl. 6 rámcové směrnice předpokládá. Rovněž v souladu s čl. 6 rámcové směrnice bude existovat další možnost pro to, aby mohl odpad přestat být odpadem, v případě, že pro tento odpad nejsou stanovena doplňující kritéria. V takovém případě může odpad, který byl předmětem některého ze způsobů využití, v okamžiku předání provozovatelem zařízení na využití odpadu další osobě přestat být odpadem na základě povolení krajského úřadu. Povolení krajského úřadu je součástí povolení k provozu zařízení k využití odpadu podle bodu 6.8. V žádosti o vydání povolení musí provozovatel zařízení prokázat splnění následujících podmínek: - věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, - pro věc existuje trh nebo poptávka, - věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené jinými právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, - využití věci je v souladu s jinými právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách), Krajský úřad si před vydáním rozhodnutí v této věci vyžádá závazné stanovisko České inspekce životního prostředí (dále jen inspekce ), krajské hygienické stanice a Ministerstva 10

průmyslu a obchodu, které mu své stanovisko zašlou do 30 dnů. Do doby doručení stanovisek krajský úřad řízení přeruší. Tím bude zajištěno, že bude zohledněna ochrana životního prostředí, ochrana zdraví a podmínky pro nakládání s výrobky nebo surovinami. V případě, že bylo pro stejný odpadový tok, stejnou technologii zpracování a stejné použití výstupu vydáno povolení, žadatel toto v žádosti prokáže a krajský úřad nezjistí opak, nebude žádat o závazné stanovisko inspekce, krajské hygienické stanice a Ministerstva průmyslu a obchodu a povolení vydá. Ministerstvo bude jednotlivá rozhodnutí krajských úřadů reportovat v souladu s čl. 6 rámcové směrnice Evropské komisi. V obou výše uvedených případech osoba, která odpad od provozovatele přebírá, s ním již nenakládá jako s odpadem. Splnění podmínek, za nichž mohl odpad přestat být odpad odpadem, bude na vyžádání kontrolního orgánu povinna doložit osoba, která odpad vyřadila z evidence odpadu. V pochybnostech, zda movitá věc je odpadem či nikoliv, rozhoduje krajský úřad, a to na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední. Tím není dotčeno ustanovení nařízení o přeshraniční přepravě odpadů o závaznosti přísnější klasifikace. Kontrolní pravomoc v otázce splnění podmínek pro uznání věci za vedlejší produkt a v otázce splnění podmínek pro uznání, že odpad přestal být odpadem, má inspekce a příslušný krajský úřad. Tím není dotčena pravomoc ministerstva v rámci přeshraniční přepravy odpadů. Výše uvedené povinnosti se nevztahují na odpady, které přestávají být odpadem v okamžiku zapracování do výrobku v zařízení, které využívá odpady náhradou za primární suroviny v souladu s bodem 6.5. Ministerstvo může stanovit vyhláškou kritéria upřesňující, kdy movitá věc může být považována za vedlejší produkt a nikoli odpad. Vyhláška bude zpracována ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Vyhláška vymezí, které odpady mohou přestat být odpadem, stanoví kritéria a podmínky upřesňující, kdy odpad přestává být odpadem. Vyhláška bude zpracována ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. 4. Další základní pojmy Základní pojmy jsou definovány tak, aby byly vsouladu s jim odpovídajícími pojmy uvedenými v evropských předpisech, a zároveň nebyl nad nutnou míru narušen význam, v jakém byly tyto pojmy dlouhodobě v českých právních předpisech používány a vpraxi chápány. Odpadovým hospodářstvím se rozumí činnost zaměřená na nakládání s odpadem, na následnou péči o místo, kde je odpad trvale uložen, zprostředkování nakládání s odpady a kontrola těchto činností. Předcházením vzniku odpadu se rozumí opatření přijatá předtím, než se věc stane odpadem, která omezují nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a zdraví, omezují obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích a omezují množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo jejich částí k původnímu účelu, nebo prodloužením životnosti výrobků. 11

Nakládáním s odpadem se rozumí soustřeďování, shromažďování, skladování, sběr, úprava odpadu, využití odpadu, odstranění odpadu, obchodování s odpadem a přeprava odpadu. Zpracováním odpadu se rozumí využití odpadu nebo odstranění odpadu zahrnující i úpravu před jeho využitím nebo odstraněním. Komunálním odpadem se rozumí odpad z domácností a odpad podobné povahy a složení, který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů. Biologickým odpadem se rozumí biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a veřejné zeleně, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu. Biologickým odpadem rostlinného původu se rozumí biologický odpad, který neobsahuje, ani nepřišel do kontaktu s biologickým odpadem živočišného původu nebo s vedlejšími produkty živočišného původu. Biologicky rozložitelným odpadem se rozumí odpad, který podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu. Biologicky rozložitelným komunálním odpadem se rozumí biologicky rozložitelný odpad obsažený v komunálním odpadu. Původcem odpadu se rozumí každý, při jehož činnosti vzniká odpad, nebo právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení odpadu. Dále je původcem odpadů obec od okamžiku, kdy fyzická osoba, právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání zapojená do systému nakládání s komunálním odpadem odloží odpad na místě obcí k tomuto účelu určeném. Opětovným použitím se rozumí postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke kterému byly původně určeny. Úpravou odpadu se rozumí každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů, včetně jejich třídění, za účelem snížení jejich objemu, snížení jejich nebezpečných vlastností, nebo umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití nebo odstranění. Materiálovým využitím odpadu se rozumí způsob využití odpadů zahrnující recyklaci a další způsoby využití odpadů jako materiálu k původnímu nebo jiným účelům, s výjimkou získání energie. Energetickým využitím odpadu se rozumí použití odpadu způsobem obdobným jako palivo za účelem využití jeho energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie. Recyklací odpadu se rozumí způsob využití odpadu, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál. Přípravou k opětovnému použití se rozumí způsob využití odpadů zahrnující kontrolu, čištění nebo opravu, která zaručí, že je výrobky nebo jejich části možné bez dalšího zpracování opětovně používat. Soustřeďováním odpadu se rozumí soustředění odpadu pro účely předání do zařízení na zpracování odpadu, včetně prvotního třídění podle druhů a kategorií a krátkodobého uložení odpadu. Odděleným soustřeďováním odpadu se rozumí soustřeďování odpadů, kdy jsou jednotlivé 12

odpady odděleny podle druhu, kategorie a materiálů odpadu s cílem usnadnit následující zpracování. Shromažďováním odpadu se rozumí soustřeďování odpadu do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku, pokud uložení odpadu v místě shromažďování nepřesáhne dobu 1 roku. Sběrem odpadu se rozumí soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnými k podnikání od jiných subjektů, pokud uložení odpadu v zařízení ke sběru odpadů nepřesáhne dobu 6 měsíců. Skladováním odpadu se rozumí uložení odpadů v zařízení k tomu určeném nejvýše po dobu 1 roku před jejich odstraněním; tento způsob je považován za nakládání formou odstraňování pod kódem nakládání D15, nebo nejvýše po dobu 3 let před jejich využitím; tento způsob skladování odpadu je považován za využívání odpadů pod kódem nakládání R13. Obchodováním s odpady se rozumí nákup a prodej odpadů na vlastní odpovědnost právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání, včetně situace, kdy tyto osoby nemají odpad fyzicky v držení. Vzorkováním se rozumí soubor činností vedoucích k odběru reprezentativního vzorku dle ČSN EN 14899. Oprávněnou osobou se rozumí osoba, která má povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití nebo odstranění odpadu nebo k obchodování s odpady a osoba, která provozuje zařízení k využívání odpadů na základě výjimky podle bodu 6.8 odstavec dva. 5. Základní povinnosti 5.1. Obecné povinnosti Každý je povinen při své činnosti předcházet vzniku odpadu. S odpadem, jehož vzniku nelze zabránit, musí být nakládáno v souladu s následující hierarchií: 1) příprava k opětovnému použití, 2) recyklace odpadu, 3) jiné využití odpadu, například energetické využití odpadu, 4) odstranění odpadu. Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit v případě odpadů, u nichž posouzení celkových dopadů životního cyklu zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí. Při uplatňování hierarchie se zohlední: a) celý životní cyklus výrobků a materiálů zejména s ohledem na snižování vlivu nakládání s odpady na životní prostředí a lidské zdraví, b) technická proveditelnost a hospodářská udržitelnost, c) ochrana zdrojů surovin, životního prostředí, lidského zdraví a hospodářské a sociální dopady. Každý je povinen nakládat s odpadem pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a jinými právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí a zdraví. Při nakládání s odpadem nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené jinými právními předpisy. 13

Odpad může být převeden do vlastnictví pouze oprávněné osobě (bod 5.3), a v případě stavebního a demoličního odpadu předávaného fyzickou nepodnikající osobou a komunálního odpadu také obci. Převzít odpad do vlastnictví může pouze oprávněná osoba a v případě komunálního a stavebního a demoličního odpadu také obec. Toto se nevztahuje na předávání odpadu do škol a školských zařízení v rámci školního sběru. Nezbytné množství vzorků odpadu k rozborům, zkouškám nebo analýzám pro účely vědy a výzkumu, zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení, zařazení odpadu do kategorie, hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a dalším rozborům a zkouškám nezbytným pro zajištění nakládání s odpady v souladu s platnými právními předpisy je možné předávat i jiným osobám. Tyto osoby však budou muset při překročení určitého množství přebíraného odpadu vést evidenci a ohlašovat nakládání s odpadem obdobně jako oprávněná osoba. 5.2. Původce odpadu V souladu s čl. 3 odst. 5 rámcové směrnice bude nově původcem odpadu každý, při jehož činnosti vzniká odpad, tedy i nepodnikající fyzická osoba. Nepodnikající fyzická osoba bude však považována pouze za prvotního původce odpadu. Není totiž možné, aby nepodnikající fyzické osoby měly všechny povinnosti, které zákon dosud stanovuje původcům odpadu, proto bude rozlišeno, které povinnosti se vztahují na nepodnikající fyzické osoby a které na ostatní původce odpadu. V případech, kdy odpad vzniká při činnosti prováděné na základě smluvního vztahu podle občanského zákoníku, se považuje za původce odpadu vlastník věci (objednatel), pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. Za původce odpadu se považuje i osoba, která provádí úpravu odpadu nebo jinou činnost, jejímž důsledkem je změna povahy nebo složení tohoto odpadu. Jedinou povinností původce odpadu, který je nepodnikající fyzickou osobou, je předat odpad stanoveným způsobem na místo určené obcí nebo oprávněné osobě a do okamžiku tohoto předání odpad zabezpečit před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, včetně úniku nebezpečných složek odpadu. V okamžiku, kdy fyzická osoba předá komunální odpad na místo určené obcí, stává se obec jeho původcem a současně vlastníkem. Ostatní povinnosti dále stanovené pro původce odpadu se vztahují pouze na právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu. Původce odpadu je povinen zařazovat odpad podle druhů a kategorií (bod 8.3.1) postupem stanoveným v Katalogu odpadů. Nově již nebude v pochybnostech původce zařazovat odpad podle druhu ministerstvo na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Důvodem je zejména snaha o odstranění zbytečné administrativní zátěže obecních úřadů obcí s rozšířenou působností i ministerstva při vzájemném přeposílání žádostí a odpovědí na ně a také nejasnosti v otázce právní povahy aktu zařazení. Původce odpadu bude mít nadále možnost požádat ministerstvo o doporučující stanovisko v této věci a na jeho základě pak odpad zařadit, takže jeho pozice se téměř nezmění. Původce odpadu je povinen ho zabezpečit před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, včetně úniku nebezpečných složek odpadu. Odpad, který sám nevyužije nebo neodstraní v souladu se zákonem, může původce převést do vlastnictví pouze oprávněné osobě. Původce je povinen spolu s odpadem předat oprávněné osobě informace o odpadu nezbytné pro zjištění, zda je možné s daným odpadem v zařízení nakládat. 14

V případě odpadu určeného k uložení na skládce odpadů a k využití na povrchu terénu je původce povinen zpracovat základní popis odpadu. Základní popis odpadu může zpracovat i oprávněná osoba, které původce předává odpad, pokud se na tom s původcem odpadu dohodne. V tom případě je původce odpadu povinen jí k tomu poskytnout všechny potřebné informace. Odpovědnost za zpracování základního popisu odpadu má vždy původce odpadu. Původce odpadu je primárním zpracovatelem základního popisu odpadu proto, že má nejvíce informací o vznikajícím odpadu, a tím i o jeho potenciálních vlastnostech, V praxi byl doposud základní popis odpadu zpracováván obvykle až samotnými provozovateli skládek odpadů. Původce odpadu je povinen informace nezbytné pro zjištění, zda je možné v zařízení s odpadem nakládat, případně základní popis odpadu předat oprávněné osobě s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení. Původce odpadu je odpovědný za nakládání s ním do doby jeho využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba, nebo do doby jeho předání do zařízení oprávněné osoby nebo do vlastnictví obchodníka s odpady nebo do doby jeho předání do obecního systému nakládání s komunálním odpadem. Za dopravu odpadu odpovídá dopravce. Další povinnosti původce odpadu jsou uvedeny v dalších částech věcného záměru. Na jednotky požární ochrany a další osoby, které jsou jinými právními předpisy (např. zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti původce odpadu. Vyhláška stanoví: - postup zařazování odpadu podle Katalogu odpadů, - náležitosti základního popisu odpadu a informací, které jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné s daným odpadem v zařízení nakládat, - rozsah informací poskytovaných původcem odpadu ke zpracování základního popisu odpadu. 5.3. Oprávněná osoba Oprávněnou osobou se rozumí osoba, která má povolení k provozování zařízení ke sběru, úpravě, využití, odstranění odpadu nebo k obchodování s odpady nebo osoba, která provozuje zařízení k využívání odpadů na základě výjimky podle bodu 6.8.1 odstavec dva. Oprávněná osoba již nezařazuje odpad, který přejímá od původce nebo jiné oprávněné osoby, podle druhů a kategorií. Zařazení odpadu je povinností původce a není možné již provedené zařazení měnit oprávněnou osobou. Tímto opatřením se zabrání v dosavadní praxi se často vyskytujícímu jevu, kdy oprávněná osoba přijímá odpady zařazené původcem jako odpady, pro jejichž přijetí nemá platný souhlas, avšak při přijetí je eviduje jako odpad jiného katalogového čísla, na které platný souhlas má. Takové přeřazení odpadu je zpětně nepřezkoumatelné, obtížně prokazatelné a komplikuje sledování materiálových toků při předávání odpadů mezi původci a oprávněnými osobami. Oprávněná osoba zařazuje odpad podle druhů a kategorií pouze v případě, že ho přejímá od původce odpadu, který je fyzickou nepodnikající osobou a v případě, že je sama v postavení původce odpadu. 15

Oprávněná osoba je povinna zabezpečit odpad před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem. Oprávněná osoba je povinna předávat odpad jiné oprávněné osobě vždy s informacemi nezbytnými k posouzení, zda je odpad do zařízení možné přijmout, a v případě skládky a využívání odpadů na povrchu terénu se základním popisem odpadu. Oprávněná osoba je povinna oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a příslušnému krajskému úřadu nepříznivé vlivy nakládání s odpadem na zdraví nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty. Další povinnosti oprávněné osoby jsou uvedeny v dalších částech věcného záměru. Na jednotky požární ochrany a další osoby, které jsou jinými právními předpisy (např. zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně) určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti nevztahují povinnosti oprávněné osoby. 5.4. Odpadový hospodář Původce odpadu a oprávněná osoba, kteří nakládají s více než 100 t nebezpečného odpadu za rok, jsou povinni zajišťovat odborné nakládání s odpadem prostřednictvím odpadového hospodáře. Tato povinnost se nevztahuje na původce odpadu nebo oprávněnou osobu, která sama splňuje požadavky, které jsou stanoveny pro odpadového hospodáře. Odpadovým hospodářem může být pouze fyzická osoba, která - má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo - má ukončené středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech. Počet původců odpadu, oprávněných osob a počet provozoven, pro které může jeden odpadový hospodář zároveň vykonávat funkci, nebude omezen. Pokud dojde k ukončení činnosti odpadového hospodáře, jsou původce odpadu nebo oprávněná osoba povinni zajistit si nového odpadového hospodáře do 30 dnů od ukončení činnosti původního odpadového hospodáře. 5.5. Vzorkování odpadu Vzorkování odpadu pro účely zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení, hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, a další zkoušky pro dokladování kvality odpadu pro další nakládání s ním nebo pro zjištění jeho vlastností se provádějí v laboratořích a odborných pracovištích akreditovaných podle technické normy ČSN EN ISO/IEC 17025. Způsobilost laboratoří a odborných pracovišť k provádění zkoušek a testů se vztahuje pouze na metody jmenovitě uvedené v příloze osvědčení o akreditaci pracoviště. Vzorkování odpadu může provádět nebo řídit a za jeho průběh odpovídá pouze odborně způsobilá fyzická osoba. Za odborně způsobilou fyzickou osobu pro provádění a řízení vzorkování odpadu se považuje osoba, která absolvovala příslušný vzdělávací program pro provádění a řízení vzorkování odpadu, a která má ukončené vysokoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru a nejméně 2 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo ukončené středoškolské vzdělání technického nebo přírodovědného směru s maturitní zkouškou a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech. 16

Vzdělávací program zahrnuje nejméně základní školení a zdokonalovací a udržovací jednodenní školení, jejichž náplň schválilo ministerstvo, alespoň jednou za 3 roky. Vzorky odpadů odebírá tato osoba nebo fyzické osoby, které odborně způsobilá osoba před odběrem konkrétního druhu odpadu v konkrétním místě prokazatelně proškolila. V případě opakovaných odběrů stejného druhu odpadu je četnost prokazatelného proškolení zúčastněných fyzických osob nejméně jednou v kalendářním roce. Vyhláška stanoví: - obsah vzdělávacího programu pro provádění vzorkování odpadu, - způsob doložení odborné způsobilosti fyzické osoby pro provádění vzorkování odpadu, - způsob vzorkování odpadu a jeho dokumentaci. 5.6. Zajištění nakládání s odpadem, jehož původce není znám nebo již neexistuje Zajištění nakládání s odpadem, který je umístěn na místě, které k tomu není určeno, a jehož původce není znám nebo již neexistuje, je dlouhodobým problémem, který není platnou legislativou účelně řešen. Tato problematika bude v souladu s občanským zákoníkem, v návaznosti na zásadu vlastnictví zavazuje vycházející z Listiny základních práv a svobod a v návaznosti na způsob řešení v 58 zákona o obcích upravena s důrazem na odpovědnost vlastníka za ochranu vlastního majetku před jeho poškozováním ze strany dalších osob a na jeho povinnost zabránit vnikání odpadů na okolní pozemky a poškozování majetku dalších osob. 6. Povinnosti při jednotlivých způsobech nakládání s odpadem 6.1. Shromažďování odpadu Shromažďováním odpadu se rozumí soustřeďování odpadu do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku, pokud uložení odpadu v místě shromažďování nepřesáhne dobu 1 roku. S ohledem na nové vymezení skladování odpadu je vhodné za shromažďování považovat také situaci, kdy jsou na shromažďovací místo původcem přepraveny odpady, které vznikly na jiném místě, pokud jsou přepraveny bezprostředně po jejich vzniku. Odpady musí být tímto způsobem přepraveny do nejbližší vhodné provozovny původce. Za shromažďování je třeba považovat soustřeďování stavebních a demoličních odpadů nepodnikajícími fyzickými osobami a komunálních odpadů nepodnikajícími fyzickými osobami a původci zapojenými do obecního systému na místě k tomu určenému obcí. Shromažďování odpadu, které přesáhne dobu 1 roku, se považuje za skladování odpadu a je nutné, aby byly splněny podmínky stanovené pro skladování odpadu. Odpad musí být shromažďován odděleně podle druhů a kategorií. Pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadu není nutné, může se od něj se souhlasem místně příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností a v případě původce, který produkuje více jak 100 tun nebezpečných odpadů, místně příslušného krajského úřadu upustit. Vyhláška stanoví technické požadavky na shromažďování odpadu. 6.2. Skladování odpadu Skladováním odpadu se rozumí uložení odpadů v zařízení k tomu určeném nejvýše po dobu 1 roku před jejich odstraněním; tento způsob je považován za nakládání formou odstraňování 17

pod kódem nakládání D15, nebo nejvýše po dobu tří let před jejich využitím; tento způsob skladování odpadu je považován za využívání odpadů pod kódem nakládání R13. Časové omezení je stanoveno v souladu s čl. 2 směrnice o skládkách odpadů. Před uplynutím této doby musí provozovatel skladu odpad předat k využití nebo odstranění. Skladování odpadu, které přesáhne stanovenou dobu, se považuje za skládkování odpadu a sklad odpadu v tom případě musí splňovat požadavky stanovené pro skládku odpadu. Sklad odpadu je možné provozovat pouze na základě povolení k provozování zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů podle bodu 6.8 a v souladu s jeho provozním řádem. Na provozování skladu odpadu se vztahují obecné požadavky bodů 6.5 a 6.6. Ve vztahu k dále uváděným povinnostem a s ohledem na výše uvedené je nezbytné považovat sklad za zařízení k využívání nebo odstraňování odpadu. 6.3. Sběr odpadu Sběrem odpadu se rozumí soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnými k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění, pokud uložení odpadu v zařízení ke sběru odpadů nepřesáhne dobu 6 měsíců. Sběr odpadu může být prováděn pouze v zařízení ke sběru odpadu. V zařízení, které je pouze zařízením ke sběru odpadů, mohou být odpady uloženy maximálně po dobu 6 měsíců. Zařízení ke sběru odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu podle bodu 6.8 a v souladu s jeho provozním řádem. Sběr odpadu pomocí mobilních zařízení ve smyslu 3 písm. b) platné vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, bude oproti současné právní úpravě výrazně omezen. Důvodem tohoto omezení je nutnost zabránit v praxi se často objevujícím situacím, kdy se převzatý odpad neobjeví v evidenci. Jako vhodnější způsob pro svoz odpadu se jeví přeprava odpadu, protože původce odpadu má možnost ovlivnit a sledovat, do jakého zařízení se jeho odpad dostane, což v případě sběru odpadu pomocí mobilních zařízení ke sběru odpadu není prakticky možné. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. V nastavení požadavků na toto pojištění bude zohledněna existence pojištění podle zákona č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen odpad soustřeďovat odděleně podle jednotlivých druhů a kategorií. Pokud to vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadu není nutné a způsob nakládání s těmito odpady je v souladu s hierarchií nakládání s odpady, může od odděleného soustřeďování upustit se souhlasem místně příslušného krajského úřadu. Provozovatel zařízení ke sběru odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž sběru je oprávněn, a podmínky jejich sběru. Podmínkou pro převzetí některých druhů odpadu do zařízení je identifikace předávající osoby. Důvodem takového opatření jsou zejména zkušenosti z praxe. V posledních letech je výkup zejména v případě kovů doprovázen krádežemi a ničením majetku obcí, podnikatelů i občanů. 18

Vyhláška stanoví seznam odpadů, jejichž převzetí do zařízení bude omezeno nebo zcela zakázáno. Půjde například o některé druhy kovů, obecně prospěšná zařízení, umělecká díla a pietní a bohoslužebné předměty nebo jejich části. Rejstřík osob předávajících tyto odpady bude nutno uchovávat po dobu tří let. Údaje z tohoto rejstříku může provozovatel zařízení ke sběru odpadů poskytovat pouze kontrolním orgánům a orgánům činným v trestním řízení. Za výkup některých zejména kovových odpadů nebude možné poskytovat úplatu v hotovosti, přičemž možné způsoby bezhotovostní úhrady budou omezeny tak, aby byla vždy zpětně zjistitelná osoba, která tuto úhradu obdržela. Na provozovatele zařízení ke sběru odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - náležitosti, které musí provozovatel zařízení prokázat před vydáním povolení k provozu zařízení ke sběru odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení ke sběru odpadu, - technické požadavky na sběr odpadu, - technické požadavky na zařízení ke sběru odpadu, - seznam odpadů, při jejichž předávání do zařízení ke sběru odpadu je osoba povinna se identifikovat, - seznam odpadů, jejichž převzetí do zařízení ke sběru odpadu je omezeno nebo zakázáno, - seznam odpadů, za něž není možné při jejich výkupu poskytovat úhradu v hotovosti a způsob provádění bezhotovostní úhrady. 6.4. Úprava odpadu Úpravou odpadu se rozumí každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů, včetně jejich třídění, za účelem snížení jejich objemu, snížení jejich nebezpečných vlastností, nebo umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití nebo odstranění. Úprava odpadu musí být prováděna pouze v zařízení k úpravě odpadu, s výjimkou třídění odpadu při jeho soustřeďování nebo skladování, a úpravy odpadů u původce za účelem snížení jejich objemu z důvodu usnadnění dopravy. Zařízení k úpravě odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu podle bodu 6.8 a v souladu s jeho provozním řádem. Provozovatel zařízení k úpravě odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. V nastavení požadavků na toto pojištění bude zohledněna existence pojištění podle zákona č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě. Provozovatel zařízení k úpravě odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž úpravě je oprávněn. Pokud je předmětem úpravy změna odpadu nebezpečného na odpad ostatní, musí být výstup z tohoto zařízení podroben hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Na provozovatele zařízení k úpravě odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: 19

- náležitosti, které musí provozovatel zařízení prokázat před vydáním povolení k provozu zařízení k úpravě odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení k úpravě odpadu, - technické požadavky na úpravu odpadu, - technické požadavky na zařízení k úpravě odpadu. 6.5. Využití odpadu Využitím odpadu se rozumí každá činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu v příslušném zařízení. V příloze k zákonu bude v souladu s přílohou II rámcové směrnice uveden demonstrativní výčet způsobů využití odpadu. V souladu s čl. 3 bod 16 rámcové směrnice se za využití odpadu považuje i příprava k opětovnému použití. Přípravou k opětovnému použití se rozumí činnost spočívající v čištění nebo opravě použitých výrobků nebo jejich částí, která umožní, že použitý výrobek nebo jeho část, které byly odpady, jsou po čištění nebo opravě schopné bez dalšího zpracování opětovného použití pro tentýž účel, ke kterému byly původně určeny. Je zakázáno ředění nebo mísení odpadu za účelem splnění limitů pro jeho využití na povrchu terénu. Využití odpadu musí být prováděno pouze v zařízení k využití odpadu. Zařízení k využití odpadu může být provozováno pouze na základě povolení příslušného krajského úřadu podle bodu 6.8 a v souladu s jeho provozním řádem. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen před zahájením provozu zařízení sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, na zdraví a na věci způsobenou provozem zařízení nebo z důvodu ukončení jeho provozu. V nastavení požadavků na toto pojištění bude zohledněna existence pojištění podle zákona č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen zveřejňovat seznam druhů odpadu, k jejichž využití je oprávněn. Provozovatel zařízení k využití odpadu je povinen v mimořádných případech, je-li to z hlediska ochrany životního prostředí nebo zdraví nezbytné a pro provozovatele technicky možné, na základě rozhodnutí krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností provést využití odpadu v tomto rozhodnutí uvedeného. Náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal. Náhradu nákladů takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo krajskému úřadu uhradit osoba za odpad odpovědná. Na provozovatele zařízení k využití odpadu se vztahují i další povinnosti stanovené pro oprávněnou osobu. Vyhláška stanoví: - náležitosti, které musí provozovatel zařízení prokázat před vydáním povolení k provozu zařízení k využití odpadu, - náležitosti provozního řádu zařízení k využití odpadu, - technické požadavky na využití odpadu, - technické požadavky na zařízení k využití odpadu, - zařízení, ve kterých je možné využívat odpady bez povolení podle bodu 6.8. 20