Sebastiano Ricci a jeho dílo v českých sbírkách

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění Markéta Zářecká Sebastiano Ricci a jeho dílo v českých sbírkách Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Petra Oulíková, PhD. 1

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne 17. 6. 2014 Markéta Zářecká 2

Bibliografická citace Sebastiano Ricci a jeho dílo v českých sbírkách: bakalářská práce/markéta Zářecká; vedoucí práce PhDr. Petra Oulíková, PhD. Praha 2014 str. 68 Anotace: Bakalářská práce nese název Sebastiano Ricci a jeho dílo v českých sbírkách. Práce se zpočátku stručně zabývá dějinami a barokním uměním v Benátkách. Následně je poukázáno na historické souvislosti na českém území a vyzdvižení umělců, kteří nejvíce vycházeli z benátské tradice. Dále jsou zde uvedeny, životní příběhy benátských malířů, Sebastiana a Marca Ricci jejich vzájemná spolupráce, jakož to strýce a synovce. Kapitola, která se věnuje spolupráci s Marcem, obecně rozebírá díla, na kterých se Marco možná malířsky podílel. Poslední část je věnována katalogu děl, které vlastní české, moravské galerie a zámky. V katalogu jsou také uvedena ostatní díla ze zahraničních sbírek, se kterými souvisí následná obrazová dokumentace s řádnými popisky. Klíčová slova: Sebastiano Ricci, dílo, Benátky, Marco Ricci, sbírky Bibliographic citation Sebastiano Ricci and his work in the Czech collections: Bachelor thesis / Markéta Zářecká; Leader: PhDr. Petra Oulíková, PhD. - Praha 2014-68 pg. Keywords: Sebastiano Ricci, work, Venice, Marco Ricci, collections Abstract: Bachelor thesis titled Sebastiano Ricci and his work in the Czech collections. This work deals with first a brief history and Baroque art in Venice. Then there pointed out the historical context of the Czech territory and presenting artists who came out most of the Venetian tradition. There are presented life of stories of Venetian painters Sebastiano 3

and Marco Ricci and their mutual cooperation, and this uncle and nephew. The chapter dedicated to cooperation with Marc, and chapter discusses general works, to which Marco perhaps artistically involved. The last part is devoted to a catalog of works that are owned Czech, Moravian Gallery and locks. The catalog indicated works from international collections, which are related to follow visual documentation with captions. Počet znaků (včetně mezer): 75 893 4

Poděkování Nejprve chci poděkovat Národní galerii v Praze a Národnímu památkovému ústavu za poskytnutí materiálů. Dále bych ráda poděkovala PhDr. Zdeňku Kazlepkovi, kurátorovi Moravské galerie a PhDr. Marii Mžykové za jejich ochotu a pomoc. Velice děkuji vedoucí práce PhDr. Petře Oulíkové PhD. 5

Obsah Úvod... 7 Přehled literatury... 8 3. Evropský kontext... 11 3. 1. Barokní malířství v Itálii... 11 3. 2. Benátské malířství od 2. pol. 17. století... 12 4. Historické pozadí na území Čech... 16 5. Osobnost umělce... 19 5. 1. Sebastiano Ricci... 19 5. 2. Marco Ricci... 22 5. 3. Spolupráce s Marcem Ricci... 24 6. Katalog děl na českém území... 26 6. 1. Plátna... 26 6. 1. 1. Nanebevzetí Panny Marie... 26 6. 1. 2. Pokušení Krista... 29 6. 1. 3. Cizoložnice před Kristem... 31 6. 1. 4. Bakchus a Ariadna... 32 6. 1. 5. Sv. František naslouchá hudbě nebeských chórům (Extáze sv. Františka)... 33 6. 1. 6. Pan a Syrinx... 35 6. 1. 7. Satyr a Sedlák... 36 6. 1. 8. Povolání Cincinnata... 37 6. 2. Kresby... 39 6. 2. 1. Mužský akt (Skica vznášející se mužské figury)... 39 6. 2. 2. Stojící ženská postava... 40 6. 2. 3. Nalezení Mojžíše... 41 6. 3. Grafiky... 42 6. 3. 1 Adorace sv. Řehoře... 42 6. 3. 2. Královna Ester se klaní... 43 Závěr... 45 6

Úvod Tato práce shrnuje život a dílo benátského malíře Sebastiana Ricci. Umělec zaujímá velmi důležitou úlohu v italském barokním malířství a určitě ho právem můžeme nazývat otcem rokoka v Itálii. Ricciho zařazujeme mezi tvz. tenebristy, jinak řečeno mezi přívržence Michelangela Merisi zvaného Caravaggio. Nadále se ve své práci se zaměřím na několik bodů svého bádání. Za prvé představím dějiny malířství v Benátkách. Zde nahlédnu do dějin a událostí, jež pomohly Benátkám, ale i celé Itálii k rozkvětu nebo následnému úpadku. V této kapitole vyzdvihnu významné osobnosti benátského malířství, které formovaly tehdejší společnost. Následně budu prezentovat pro mne nejdůležitější postavy českého malířství té doby. A v neposlední řadě se primárně zaměřím na sestavení katalogu Ricciho děl. V katalogu využiji pro mne dostupnou literaturu a prameny, které mi pomohou při rozboru daného díla. Nesmím opomenout ani na obrazovou přílohu, ve které nebudou chybět i ostatních díla ze zahraničí. Většina Ricciho děl byla původně odkoupena šlechtou nebo také kupci, kteří tou dobou cestovali Evropou. Ale i Národní galerie v Praze se může pyšnit autorským quadrettem motivu Nanebevzetí Panny Marie, který existuje v několika obměnách, samotný originál je k vidění ve vídeňském kostele Karla Boromejského 1 a druhou neméně významnou přípravnou malbu drženou ve vlastnictví Muzea krásných umění v Budapešťi. 2 Dá se říci, že díla benátských umělců byla hojně sbírána nejvíce ze strany aristokracie. Asi nejbohatší sbírky na benátské umění vlastnila rodina Černínů, jejichž část získala rodová větev mělnických Lobkowiczů. 3 Nadále budu také hovořit o moravském rodu Kouniců, kteří zahájili éru sběratelství už v 1. polovině 17. stol., dokládají to sbírky Slavkovského zámku, od něhož na východ leží barokní zámek Buchlovice. Ten se může pyšnit velkolepou kolekcí kreseb, grafických listů, ale také i Ricciho plátnem. Obrazu bohužel chybí přiřazené inventární číslo a příslušná dokumentace, a proto plátno nebude interpretováno v mém finálním katalogu. 1 DANIELS 1976. 150 2 KARAS 1975. 98 3 MATYÁŠOVÁ 2012. 18 19 7

Přehled literatury Katalog věnující se obecně Ricciho životu sepsal britský historik Jeffery Daniels (1976), právě on publikoval o tomto umělci samostatnou monografii. V katalogu shrnuje díla z evropských sbírek. Monografii nechybí ani bohatá obrazová příloha. Nicméně Daniels zájem svého bádání upínal k pražským sbírkám, kde podrobněji rozebírá motiv Nanebevzetí Panny Marie s ostatními obrazy ze zahraničí. 4 Díla z Moravské galerie bychom v katalogu hledali marně. Pokračuji katalogem věnovanému výstavě Michaela Milkoviche, Sebastiano and Marco in America (1966); Naopak série knih od Pietra Zampettiho jsou všeobecně věnovány benátským malířům: Dictonary of Venetian Painters 17th century a Dictonary of Venetian Painters 18th century (1971). Art and architekture in Italy: 1600 1750 (1965) od Rudolfa Wittkowera, Painting in Italy in the eighteenth century: Rococo to Romanticism zaměřené obecně na italské umění. Většina novějších monografií a katalogů vyšla pouze v italském jazyce. Mohu jmenovat katalog s názvem Sebastiano Ricci doplnil výstavu, která se konala ve Villa Manin di Passariano v Unine od Aldi Rizza (1989), v němž najdemem několik málo informací o motivu plána Sedlák a satyr nebo námětu grafiky Ester před králem. Ostatní italské prameny vydané v nedávné době, byly pro mne obtížné na překlad. A proto jsem své další zkoumání soustředila na české badatele. Především na katalog k výstavě benátského malířství 17. 18. stol., kterou pořádala záštita Pražského Hradu. Katalog byl sepsán Ladislavem Danielem a kolektivem. 5 Dále několik menších publikací Národní galerie v Praze: Staré evropské umění (1988), Sbírka starého evropského umění (1979 6 ), Evropské malířství a sochařství od starověku do konce 18. století (1999), časopis Bulletin, Benátské malířství 18. stol, téžě od Ladislava Daniela. 7 Následovaly katalogy Moravských sbírek, které propojovaly pořádané výstavy: Colorito: Malířství v Benátkách 16. 18. století z moravských a slezských sbírek (2011) od Zděnka Kazlepky. 4 DANIELS 1976. 5 DANIEL 1996 6 KOTALÍK 1979 7 ŠAFAŘÍK 1964 8

Moravská galerie vlastní hned dvě plátna od Sebastiana Ricci (Pan a Syrinx, Sedlák a Satyr). 8 Publikace Disegno veneto: Benátská kresba 16. 18. Století od stejného autora (2011), jejíž součástí je doposud nepublikované dílo Nalezení Mojžíše.; 9 Italská renesanční a barokní kresba (1969), Evropské malířství 16. 18. století 10 Ovšem nemohu zapomenout na odbornou literaturu Oldřicha Blažíčka Umění baroku v Čechách (1971), a také na primární literaturu jako Dějiny českého výtvarného umění II/I., II.; Neopomenu ani Jaromíra Neumanna a monografii Český barok, v níž přehledně rozebírá všechny umělecké obory. Mezi sekundární literaturu začlením odborné časopisy, které obohatily mé dosavadní bádání. Některé z nich zveřejnily několik recenzí ke konaným výstavám. Ateliér (DANIEL 1997, 2012), První recenze osvětluje výstavu Benátčané: malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek, druhá zas výstavu Colorito, konanou Moravskou galerii v Místodržitelském paláci, Brno; Starožitnosti a umění, zde Eva Matyášová publikovala stať Benátčané v Praze, kde stručně popsala ideu vydaného katalogu k výstavě. Časopis Umění, zde zveřejnil článek Jaromír Neumanna o Neznámém díle Piazzetova žáka, Antonia Chiozzotta (1962), tam nacházíme několik řádek o Sebastianu Ricci; Věra Kratinová, stať k brněnské výstavě: Evropské malířství 16. 18. stol. (1957). Dále periodika představující zámecké fondy: Prostor Zlín: literární počin Marie Mžykové, Ke sbírkám zámku Buchlovice a jeho původním vlastníkům (2012); Matice moravská LXIII LXIV a zápis Cecílie Hálové Jahodové: Galerie moravských Kouniců, (1939 1940). Ludmila Jůzová: Grafická sbírka státního zámku v Buchlovicích: Z dějin uměleckých zájmů jejich budovatelů (1989), vydána v Památkách a přírodě. Měsíčník o umění Art + antiques: příspěvek historika umění Jana Štěpánka, nese název Benátčané v Brně (2012) a reaguje na již zmíněnou výstavu Colorito; článek Cesty k úžasu: Italské raně barokní kresby v Moravské galerii (2009), komentováno kurátorem sbírky Zdeňkem Kazlepkou. Abych získala potřebné prameny ke grafikám na zámku Buchlovice, musela jsem požádat o svolení nahlédnout do materiálů Národního památkového ústavu (BC03649, BC07997). 8 KAZELPKA 2011 9 KAZLEPKA 2003 10 KREJČÍ 1956 9

Nakonec pro upřesnění ikonografie nebo odborných termínů jsem využila slovníky Jamese Halla Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění (2009), Jana Royta Slovník biblické ikonografie (1999), Jana Baleky Výtvarné umění: výkladový slovník (1997), Výkladový slovník (2004) od Romana Kubička. Poté doplňkovou literaturu, ve které se daný námět nachází. Mám na mysli antickou literaturu (Ezopovy bajky, Proměny a Umění milovat od Ovidia či Dějiny I. Tita Livia). Nemohu opomenout ani Příběhy apoštolů: Novozákonní apokryfy II. (2003) a samozřejmě Bibli: Ekumenický překlad (1990). 10

3. Evropský kontext 3. 1. Barokní malířství v Itálii Tato kapitola bude věnována obecně počátkům barokního malířství v Itálii, s následným ohlédnutím do dějin benátského umění od 2. pol. 18. století až do pozdního baroku. Samotná Benátská republika jako velmi mladé státní uskupení, nemohla těžit z antických tradic a kultury jako např. Neapol nebo Řím. Místní benátská škola byla typická rozličnými styly, náměty a bohatým kolorismem, kterou také ovlivnily vlivy orientálního umění. 11 Pokud přejdeme do období seicenta, kdy toho času byla doba velkých změn, ale i válek o území či rozmach kultury. Samostatný stát Itálie neexistuje, to zapříčinilo různorodost uměleckých stylů. Je to doba, kdy se Benátky odtrhly od okolního světa, vše vyvrcholilo blokováním vztahů s Římem, to zapříčinilo neúplné proniknutí nových stylových tendencí. Mimo Říma Benátky nevycházely také s Florencií, to postupně vedlo k silné konkurenci, zejména oblast umění trpěla nejvíce. 12 Jistá menší změna nastala příchodem tří umělců: římským rodákem Domenicem Fettim, (1588? 1623) obeznámeným s tradicí renesančních benátských mistrů skrze gonzagské sbírky v Mantově. 13 Skrze svá díla popisoval přírodu až melancholicky, v níž využíval klasickou kompozici s dostatkem světla (typické u děl po roce 1620). Tuto techniku uplatní např. na plátně Podobenství o ztracené drachmě nebo na Podobenství Dobrého Samaritána z Museo Thyssen Bornemisza v Madridu. Druhý neméně významný malíř, tentokráte z německého Oldenburka, Johann Liss (1595/1597 1631) se dříve v Benátkách těšil velké popularitě, a to díky kontaktům z Říma přejímal rysy benátských škol a hledal inspiraci zejména u Paola Veronese (Vidění sv. Jeronýma v Benátkách v kostele San Nicolo dei Tolentini, 1625; Extáze sv. Pavla z berlínského muzea). Nakonec Bernardo Strozzi (1581 1644) z Janova byl jako posledním ze zmiňovaných umělců, kteří přišli do Benátek kolem roku 1630. Strozziho zcela očaroval caravaggiovským naturalismem a zářivou barevností vláma Petra Paula 11 WELLNER 1910. 3 5 12 KAZLEPKA 2011. 13 13 MATYÁŠKOVÁ 1997. 17 11

Rubense. 14 Strozzi také vynikal velkou vnímavostí v řešení obrazu, po psychologické a fyzické stránce, díky těmto znamenitým vlastnostem byl vyhledávaným portrétistou (Portrét rytíře, 1640; Portrét maltézského rytíře). Snaha těchto umělců vniknout do povědomí nadcházející generace zanechala pouze zlomek. Benátští umělci raději kopírovali Tiziána a ostatní malíře z doby manýrismu. Nová generace malířů se začala formovat po tzv. velkém moru v roce 1630. Ať se jednalo o všestrannou osobnost Pietra della Vecchia (1603 1678), malíře Pietra Liberiho, následovníka a žáka Padovaniniho; nebo Sebastiano Mazzoni (1611 1678), mistr Sebastina Ricci. Odkazoval na Strozziho malířské dědictví ve formě různorodosti barevných odstínů, kterou můžeme demonstrovat na obraze Kleopatřina smrt z roku 1660. Působení těchto umělců v Benátkách nevedlo k převratné změně. Místní umělci se nadále vzhlíželi v Tizianovi. 15 Tímto jsem shrnula pro mne podstatné osobnosti a události, které pomohly formovat a rozvíjet umění v Benátkách. Musím zde podotknout, že někteří umělci ani nepocházeli z Itálie. Myslím si, že je to důležité pro pochopení souvislostí a následného vývoje v umění. Více zásadních mezníků vylíčím na následujících stránkách. 3. 2. Benátské malířství od 2. pol. 17. století Ve 2. polovině 17. stol přichází zvrat. Jako jeden z prvních, Giovanni Battista Langetti si jako vzor osvojuje novou ikonografii a temnosvitovou malbu španěla Jusepa Ribery (1591 1652), jehož dílnou prošlo několik významných umělců. Mezi něž řadíme rodáka z Neapole, Lucu Giordana (1634 1705), který na začátku kariéry podnikl několik cest do Benátek, kde ho značně očarovala temnosvitová malba natolik, že začal hojně kopírovat svého mistra a vláma Petera Paula Rubense. Toto Giordanovo malířské počínání dosahovalo nečekaných úspěchů., jehož jemný rukopis neztrácel typickou Giordanovskou dramatičnost, kterou můžeme vidět na obrazech Pád vzdorných andělů (1666) nebo u sv. Michaela. 16 Dá se říci, že Luca Giordano pomohl nastolit nový styl malby, který byl reprezentován tenebristy. 14 ZAMPETTI 1971. 5 15 DANIEL 1996. 44 46 16 KAZLEPKA 2011.16 12

Právě toto uskupení bylo pokládáno za velký inspirační zdroj pro nadcházející generace, díky temnějšímu až pochmurnému projevu v malbě se smyslem pro dramatičnost. Ke konci 17. století trh s uměním jen kvete, avšak bylo to období plné kontrastů, ne jedné straně movité rodiny a církevní řády čím dále tím více bohatnou, naproti tomu žije mnoho lidí v bídě a chudobě. 17 Přesto na začátku 18. století vznikla nová skupina nazývaná chiaristé. Toto hnutí opět oživilo rokoko, krásu jasných a svítivých forem. A stalo se jakýmsi protipólem tenebrismu. Třebaže Benátky měly své dny blahobytu za sebou. Tak v oblasti umění prožívají rozkvět, ke kterému dopomohly takové osobnosti jako Andrea Celesti (1637 1711), jenž pomáhal rozvíjet chiaristické hnutí, který paradoxně vyznával dříve tenebristické představy. Celesti si za svůj vzor vybral několikrát zmiňovaného Veronese, přičemž Celestiho můžeme zařadit mezi malíře náboženských motivů (Král David hrající na citeru, Madona s dítětem). Jak již bylo předem řečeno, období settecenta bývá charakterizováno bohatou barevností a jasným světlem, jenž s bravurností ovládal malíř Giovanni Battista Tiepolo (1696 1770). Tiepolovo rané dílo vykazovalo silným kolorismem plného exprese. Fresky sálaly neutuchajícím optimismem a láskou k přírodě. Leč ve 20. letech 18. stol. Tiepolo dosáhnul jakési syntézy mezi výraznou zdobností, rokokovým luminismem a realismem, reprezentovaným Giovanni Battista Piazzettou a Sebastianem Riccim. Tiepolovo jméno bylo úzce spjato s monumentálním freskovým malířstvím doplňované velmi dekorativními prvky (Arcibiskupský palác v Udině, 1626 1629) a propojil svůj styl s dobou, ve které on sám žil. Tuto dobu charakterizoval rozkvět divadla, hudby s typickým uhlazeným životem plný šlechtických rozmarů. 18 Tiepolovi st. samozřejmně pomáhali jeho dva synové. První Lorenzo (1736 1776), druhý známější Gian Domenico (1727 1806), kteráho dlohá léta odsouvali do stínu otce, ze kterého vystoupil, a tím nemůžeme popřít Gianův talent. 19 Oba jak otec, tak syn pracovali spolu na různých objednávkách. Nicméně Gian raději inklinoval ke tvorbě karikatur ze všedního života s humorným podtextem. 20 Další již citovanou osobností 18. stol. byl zajisté Giambattista Piazzetta (1682 1754). Umělec, který se snažil odpoutat od předchozího vlivu tenebrismu. Díky pomoci 17 MATYÁŠOVÁ 1997. 17 18 DANIEL 1996. 58 59 19 NEUMANN 1976. 390 392 20 DANIEL 1997. 66 13

malíře Crespiho, obohatil svá díla o teplé tóny barev, jenž plně využíval při malování náboženských motivů (např. David a Goliáš; Extáze sv. Františka, 1729). V následujícím období své kariéry se čím dál více zaměřoval na přírodu a využití světelného efektu s kontrastem výrazných barev. Jeho pozornost také směřovala ke kresbě, a proto existuje mnoho skic, zabývajících se anatomií lidského těla. 21 Jako jeden z mnoha umělců měl nemalý podíl na rozvoji českého umění 18. stol. Porovnáme-li Piazzettu se Sebastianem Ricci, rozpoznáváme patrný rozdíl v pojetí malby samotné. Pokud porovnáme plátno, které zobrazuje Extázy sv. Františka (1729). Přestože je Ricciho verze starší asi o třicet let představuje luminismus spojený s rokokovým malířstvím v Itálii. Naproti tomu Piazzetta namaloval sv. Františka už vznášejícího nad zemí, kterého přidržuje anděl. Leč oba pojímají svá díla trochu jinak, neznamená to, že oba nepatří k malířům, kteří vytvořili základ pro další vývoj benátského malířství. 22 Na Piazzettovy tendence navazuje jeho současník Giovanni Battista Pittoni (1687 1767), který vynikal v tvorbě námětů z mytologie nebo historie. A inicioval vnik tzv. svaté kompozice, v náboženských motivech. 23 A tímto zanechal znatelnou stopu v benátském malířství. Inspiraci čerpal z různých zdrojů, zejména od Lucy Giordana či S. Ricciho. 24 Malíř, který na pozvání lorda z Manchestru odjel společně s Marcem Ricci do Anglie, byl Giovanni Antonio Pellegrini (1675 1741). Zde ho uchvátilo divadlo, a proto se na nějaký čas stal vyhledávaným scénografem. S ohromným nasazením zdobí panství anglické šlechty. 25 Poté velmi cestoval po Evropě, na nějaký čas odešel do Německa (Svatba kurfiřta saského, 1716), následovala Paříž, kde stejně jako Sebastiano Ricci dostal pozvání, aby se stal členem pařížské Akademie. Následně chci uvést malíře, kteří svůj zájem směřovali k malbě krajin a vedut. Mezi něž patří i významný malíř Antonio Canal, přezdívaný Canaletto (1697 1768), byl původně malířem divadelních dekorací, ale také znalcem perspektivy a prostoru. Canaletto s úžasnou grandiózností dokázal namalovat bezpočet pohledů na Benátky (Piazza San Marco, 1724; Dóžecí palác, 1725). Jako Canaletta, tak Sebastian Ricci spojuje jméno anglického konzula Joseph Smithse, který jim pomohl se prosadit 21 DANIEL 1996. 56 57 22 NEUMANN 1962. 250 23 ZLATOHLÁVEK 2009. 26 27 24 ZAMPETTI 1971. 86 87 25 TOGNER 1996. 129 14

i italské území. Na Canaletta navázal jeho pomocník a synovec Bernardo Bellotto (1720 1780), se stal evropsky uznávaným vedutistou, proto existuje bezpočet Bellotových maleb, které zachycují Vídeň nebo Drážďany, v nichž pracoval na panovnickém dvoře krále Augusta III. 26 Současník Canaletta, vedutista a grafik Francisco Guardi (1717 1793), uzavírá epochu rokokového malířství v Benátkách. Dobrou průpravou mu byla začínající kariéra malování náboženských obrazů, které byly inspirovány přírodou. (Piazza San Marco; cyklus maleb Dóžecí slavnosti). 26 MATYÁŠOVÁ 1997. 18 15

4. Historické pozadí na území Čech Přelom 17. a 18. století symbolizoval začátek prosperity stavů a zejména církve. Moc habsburského rodu posilovala a soustředila se na boje s islámskými zeměmi, na války s Turky byly vynaloženy nemalé částky. Jako sloh, vrcholný barok v tu dobu začal k nám naplno pronikat z Itálie, centra baroku Říma, ale i Neapole. Splynutím italského baroku s českým prostředím je velmi znatelné, přičemž titul uměleckého centra opět obhájila Praha. Hlavní vévodící osobností malířského oboru byl Petr Brandl (1668 1735), který nezapomněl na své mistry Jana R. Byse, na Michaela V. Halbaxe, jehož značný vliv je vcelku očividný (Zvěstování Panny Marie, Svatá Hora u Příbrami, 1697; Vidění sv. Terezie, kostel sv. Josefa v Praze, 1697). 29 Díla maloval volným stylem, velmi rád experimentoval se silným realistickým cítěním (zobrazení postav světců při jejich umučení), průniky světel a stínů. V barvě vvyužíval žlutočervené, žluté až šedomodré odstíny barev při malbě valérů. Postupem času překonává svůj dosavadní styl a dostává se až k mnohem barevněji světlejším plátnům, plným lyriky. 30 Např. můžeme zmínit obraz, který představuje sv. Jáchyma a Annu, [1] na němž můžeme demonstrovat, že Brandl navazoval na benátské ideje, které zastával také Sebastiano Ricci. 31 Po Brandlově nešťastné smrti jeho dílo pokračovalo nadále i v malířském stylu Václava Vavřince Reinera, pražského freskaře (1689 1743) a pokračovatele umělecké tradice své rodiny, která původem pocházela z okolí Bavorska. Otec pracoval jako řezbář a jeho dědeček byl stavitelem. Reiner prošel dílnou u průměrného malíře Antonína Ferdinanda Schweigra, což mu nepřineslo do budoucna nic převratného. Nicméně inspiračním zdrojem Václava Vavřince nadále zůstávali jeho čeští předchůdci a současníci Halbax, Brandl či Liška, které doplňovali italští malíři Paul Veronesse nebo Pietro della Cortona, jejichž výtvarné podněty z italského prostředí lze rozpoznat. Např. můžeme uvést viditelnou podobnost Ricciho a Reinerových obrazů [2], se projevuje analogickou formou veronesovského oválu, který použil na nástropní malbě v knihovně Seminaria Patriarcale v Benátkách. 32 29 Brandla také inspirovala Škrétova, Liškova a Willmannova díla. PREISS 1988. 574 576 30 BLAŽÍČEK 1971. 14 115 31 NEUMANN 1968. 58 59 32 PREISS 2013. 397 16

Pokud odbočíme od tvorby freskové k závěsné malbě, v niž rozpoznáváme vlivy téže italské školy s doplněnou technikou starých vlámských mistrů. 33 Na začátku malířské kariéry pobýval na severu Čech, zde pracoval pro místní cisterciáky a duchcovskou větev rodiny Valdštejnů, aby vytvořil rodový cyklus. Za nějaký čas zamířil do Oseku, zde vytvořil několik monumentálních fresek. Ve 20. letech 18. století spolupracoval na výzdobě (mytologické náměty) malostranského paláce (Sala terrena) Jana Josefa z Vrtby Mimo náboženských a mytologických námětů obdivoval malbu krajin a mezi své opěrné body inspirace byla práce italských mistrů, Salvatora Rosy nebo Sebastiana Ricci. 34 Krajiny působí ponurým dojmem až expresivitou a velmi propracovanou kompozicí, kde na určitém místě děje prosvitují sluneční paprsky(hornatá krajina se stafáží, 1720; Hornatá krajina s mužem ženoucím soumary, 1725). Avšak ztvárnění různých krajin se může lišit, na druhé straně lze pozorovat divokou, nespoutanou přírodu, bujnou vegetaci v lesním porostu. Styl se obměnil v pozdní fázi Reinerova života, vyústila jeho tvorba k přechodu k realistické krajinomalbě (Vodopád s rybáři). 35 Nástup rokoka v Evropě ve 2. čtvrtině 18. stol. přechází od barokní monumentálnosti a pompéznosti k jemné eleganci doplněné o ornamentiku, avšak zachovává některé původní prvky. Čeští patricijové byli uchváceni novým stylem, předělávají svá panství či ostatní statky k nové ideji dekorativní elegance. 36 Jeden z prvních, který pomohli obohatit dosavadní české umění o benátské rokoko a jeho propojení s francouzskou malbu byl František Antonín Kern (1709 1747). Kern v Čechách dlouho nepobýval. Cestoval, zvláště do Drážďan, kde žil asi třináct let. Po tomto pobytu následovala cesta do Benátek. Leč o pobytu Antonína Kerna v Benátkách po roce 1725 chybí jakákoliv dokumentace a zmínky. 37 Kern nnejspíše vstoupil do učení ke Giovannimu Batistovi Pittonimu 38, zde patrně kopíroval jeho kresby, také antické památky nebo některé velké mistry manýrismu. Kern svým kopírováním 33 BLAŽÍČEK 1971. 116 117. Zvěstování Panny Marie Sněžné v Broumově, datováno do 20. let 18. století. 34 NEUMANN 1974. 102 35 výzdoba zámecké kaple na Jemništi se, až moc podobá tzv. luministické či rokokové tvorbě malíře Sebastiana Ricci. NEUMANN 1972. 101 102 36 historici vycházejí z pramenů Jan Quirina Jahna, že Kern odešel do Benátek spolu s malířským mistrem Lorenzem Rossim. Avšak mýlili se. BLAŽÍČEK 1971. 119 37 Dnes máme potvrzeno, že Kern nějakou dobu v Benátkách strávil, avšak rozsah pobytu není přesně datován. PREISS 1998. 7 8 38 1687 1767, malíř historických, náboženských nebo mytologických motivů. ZLATOHLÁVEK 2009. 24. 17

navázal na dlouholetou malířskou tradici používanou již v renesanci přisvojenou Bonaventurou Ceninnim (pomocí průsvitného papíru) nebo jako Leonardo da Vinci (s camerou obscurou). Kern díky své píli později přebral některé mistrovy zakázky, díky Pittonimu mohl Kern poznat díla Sebastiana Ricci (sv. Augustin a sv. Norbert pro klášter na Strahově) V nichž nacházíme značnou podobnost v Kernově zpodobnění sv. Jana Evangelisty[3] s Ricciho plátnem Pokušení Krista. 39 Dále také Kernův obraz Císař Honorius jmenuje Konstantina[4] byl dříve pokládán právě za dílo Sebastiana Ricci. 40 Během benátského pobytu mohl pochytit druh kresby, kterou používal Sebastiano Ricci, jehož kresby vykazují jistou jemnost a preciznost tahu v detailech, ta Kernovi jaksi chybí. Kolem roku 1735 Kern opustil Benátky nadobro. Po roce 1738 odcestoval do Říma. Vznikala jemná, lyrická plátna, v nichž nezapomíná na české umělecké prostředí. 41 Nicméně v červnu roku 1741 náhle umírá. 39 DANIEL 1996. 176 40 ZLATOHLÁVEK 2009. 372 41 NEUMANN 1972. 112 113 18

5. Osobnost umělce 5. 1. Sebastiano Ricci Sebastiano se narodil do rodiny chudších poměrů, leč přesné datum jeho narození neznáme. Dochované záznamy hovoří pouze o datu 1659, v onom roce byl Sebastiano pokřtěn ve farním kostele města Belluno u Benátek. 42 Rodinná situace mu však nezabránila, aby ve dvanácti letech vstoupil do učení k Federicu Cervellimu (1625 1700), který ho zapojil do své zakázky na vymalování stropu v Salone della Biblioteca ve Scuolo Grande di San Marco. Zde ve stejné době vytvořil pro baziliku Santa Maria della Salute dvě oltářní plátna (70. léta 17. století). Po odchodu z Cervelliho dílny, přestoupil mladý Sebastiano Ricci do učení Sebastiana Mazzoniho (1611 1678), jehož díla jsou typická odkazem na malíře Bernarda Strozziho. 43 Avšak spolupráce byla ukončena Mazzoniho smrtí, po niž Ricci odešel do Bologně, kde studoval styl místní školy a raně barokní umění rodiny Carraciů. V Bologny vstoupil do dílny Giovanniho Gioseffa dal Sole (1654 1719). Při tomto pobytu, zanechal v Bologny, dnes již ztracená oltářní plátna pro kostel San Giovanni dei Fiorentini. 44 Po pobytu v Bologni odešel Ricci do Parmy, kde mezi léty 1685 až 1687 spolupracoval společně s malířem Fernardem Bibienou. Oba malíři dva byli pozváni, aby dokončili freskovou výzdobu pro oratoře Madonna del Serraglio pro kostel San Secondo (1685 1687). Ve stejnou byl zaplacen za vytvoření několika pláten (Diogenes, Diogenes a Alexandr nebo Lukrécie) pro Parmskou univerzitu. Po ukončení spolupráce s Bibienou, malíř Cignani představil Sebastiana Ricci vévodovi Ranucciu Farnesovia, který ho velmi podporoval a pomohl mu v dalším studiu v Římě. Hrabě poprosil Ricciho, aby mu vyzdobil palác v Piacenze sérií maleb věnujících se životu zakladatele rodu Farnese, Pavlu III. Nicméně existuje pouze zlomek záznamů (1687 1694) o Ricciho římském pobytu. 45 V Bologni se Ricci seznámil s malířem krajin Giovannim Francescem Peruzzim. Malíř také měl krásnou a nadanou dceru, ta zahořela láskou k Sebastianovi a s ním utekla do Turína, aby se mohli oba vzít. Následně odešli zpět do Bologně, ve které 42 Zaznamenána jsou také jména otce a matky, Livia a Andreani Ricci.. MILCOVICH 1966. 9 43 Významný florentský malíř, a žák Lucy Giordana;Mazzoni pobýval většinu času v Benátkách, ve kterých potkal Sebastiana Ricci. 44 Podle Orettiho, mohl Ricci pobývat v domě Ferdinanda Pisani (1654 1719). DANIELS 1976. 9 45 K tomuto datu Ricci vytvořil plátno Anděl ochraňující dítě pro kostel Santa Maria del Carmine v Pavii (1695 1698). ZAMPETTI 1971. 60 19

Ricci svou novomanželku nechal samotnou a odjel pracovně zpět do Turína. Tato cesta se mu stala osudnou. V onom Turíně potkal manželčina strýce, který byl oblíbencem vévody savojského a za to co Ricci provedl jeho neteři, ho následně zatkli a odsoudili k trestu smrti, ale díky přímluvě vévody parmského Sebastiana zprostili obvinění. Nicméně trest ho neminul, a to vyhoštěním z Turína, do kterého se neměl opět vrátit. Je neuvěřitelné, že později byl Ricci požádán, aby se podílel na výzdobě právě onoho domu Savoi v Turíně. Po nečekané vévodově smrti v roce 1694, podnikl Sebastiano několik cest do nedaleké Florencie, Bologně či Milána., kde Ricci nějaký čas také pobýval a seznámil se s Alessandrem Magnascem. Pro milánský dóm San Bernardiano dei Morti (1695 1698) vytvořil cyklus fresek, které můžeme řadit mezi jeho první. 46 Leč následující dekádu strávil ve svých milovaných Benátkách (od roku 1700). Zde Ricciho asi nejvíce ovlivnila benátská škola, že pro kostel Santa Maria del Carmine vytvořil kompozici se strážným andělem a dítětem. 47 V průběhu počínajícího 18. stol Ricci zůstával nadále velice uznávaným a vytíženým umělcem, proto střídavě pracoval v Římě, Florencii nebo Bergamu. Dostalo se mu takové pocty (1701 1703) tím, že získal zakázku na výzdobu vídeňského královského sídla Schönbrunn, aby vyzdobil strop freskami cyklem Alegorií knížecích cností, 48 které můžeme obdivovat nad tvz. Blaue Stiege (Modrým schodištěm). Vídeňský pobyt zastává důležité místo v Ricciho umělecké tvorbě, právě zde postupně objevil nastupující rokoko, které jej ovlivnilo v pozdějších uměleckých počinech. Tyto vlivy byl dovršeny až dvouletým pobytem ve Florencii, kde Ricci získal zakázku na freskovou výzdobu pro Sala d Ercole v Palazzo Marucelli (1706 1707). 49 Po dokončení sjednané zakázky ve Florencii znovu odjel do Benátek, aby namaloval plátna (Panna Marie s devíti svatými) pro kostel San Giorgio Maggiore. 50 Následně v Benátkách spojil síly se synovcem Marcem, s nímž odcestoval spolu s malířem Pellegrinim do Anglie, ale mezi oběma umělci vznikli roztržky. Díky němuž, Marco uvažoval o cestě zpět do Benátek. Ale pokusil se ještě přemluvit svého strýce, aby odjel 46 WITTKOWER 1969. 314 47 DANIELS 1976. 9 13 48 Fresky vnikly na oslavu narození korunního prince, kterého měly následně vzdělávat a poučovat o tom, jak správně vládnout. 49 DANIELS 1976. 13 50 WITTKOWER 1969. 315 20

do Londýna, aby usiloval o prestižní zakázku na výzdobu nově vybudovaného chrámu sv. Pavla. Bohužel Sebastiano nevyhovoval požadavkům objednavatele. Tento nezdar Ricciho neodradil od opětovné cesty do Anglie, kde spolu s Marcem vyzdobili londýnskou nemocnici v Chelsea (Vzkříšení Krista), na niž následovala práce na výzdobě vily Lorda Burlingtona na Piccadilly Street (Amor před Jupiterem) nebo také zakázka na zhotovení obrazů Angelika a Medoro 51 nebo plátna Bakchus a Ariadna (1713) určéná pro Chiswick House. Během návratu z Londýna do Benátek, Sebastiano během své cesty navštívil i Paříž, kde pozvala pařížská Akademie, aby namaloval alegorická plátna (1715), které dnes vlastní galerie Louvre. V Paříži se také setkal s mladým začínajícím malířem Antoinem Watteau, na kterého Ricci udělal velký dojem. Mezi léty 1717 1718 získal čestné členství v pařížské Akademii umění, a pár let na to i titul v severoitalské Bologni. Opět se vrací zpět do Itálie a na přání Marchese Gabrielliho mu jako svatební dar vytvořil velkolepá plátna věnována náboženské tématice. Ta byla umístěna v tanečním sále v Palazzo Taverna v Římě. Následně po návratu do Benátek, vyzdobil freskami biskupskou vilu Belveder u rodného Belluna, kde použil tvz. malbu alla grande, kterou před ním využíval Paulo Veronnese. Jedná se tedy o převzatou kompozici figur, a scenérií v pozadí. Pro toto období je charakteristická proměna Ricciho stylu. Do jehož popředí se opět dostává vliv naturalismu a tenebrismu (neboli temnosvit) generačně mladších malířů Giovanniho Piazzetu a Giovanniho Baptisty Tiepola. Na začátku 20. let 18. století začíná druhá etapa spolupráce se synovcem Marcem. S ním na začátku 18. století podnikne další cestu do Anglie, kam je pozván anglickým diplomatem a obchodníkem Josephem Smithem. Dále pak byl požádán, aby se ujal výzdoby několika domů anglických sběratelů, zde uplatnil eleganci využitou zejména pro mytologické náměty. Samozřejmě tento počin neunikl ani začínajícím rokokovým umělcům ve Francii, především ikoně tohoto směru, Francoisi Boucherovi. Po předchozím zákazu a následném vyhoštěni, se mezi léty 1724-1733 Ricci delší době vrací zpět do Turína, 52 kde zdobí již zmíněný savojský palác příběhy ze Starého zákona (Šalamoun uctívá idol a Zapuzení Hagar). Za zmínku jistě stojí výzdoba 51 Motiv byl inspirován rytířským eposem O zuřivém Rolandovi od italského básníka Ariosta. HALL 2008. 49 50 52 Ještě před příjezdem do Turína roku 1720, maluje Ricci strop knihovny Semináře v Benátkách (Sláva učení). ZAMPETTI 1971. 62 21

baziliky Superga, poblíž Turína, s jejíž dokončením se pokračovalo ještě po Ricciho smrti. Na jaře roku 1728 byl Ricci pozván společně s malířem Niccolou Bambinim do Padovy, aby společně vymalovali kostel San Antonio, ale oba neschvalovali původní plány na řešení výzdoby a shodli se na tom, že falešné reliéfy by měl raději provést malíř Antonio Visentini či Angelo Rossi. Následovaly další Ricciho zakázky na oltářní plátna určená pro kostel Gesuati, následoval monumentální cyklus pro kostel sv. Kosmy a Damiána (1720); dvě oltářní plána pro chrám San Rocco v Benátkách, která pojednávají o Zázraku sv. Františka z Paoly, o sv. Heleně, která nalezla pravý kříž (1732 1734). 53 Na počátku 30. let 18. stol. Sebastiano nadobro zakotvil v Benátkách, zde také pracoval na své poslední dochované plátnu s motivem Nanebevzetí Panny Marie, určeným pro chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni. Je to poslední Ricciho práce, za kterou nedostal zaplaceno před svou smrtí. O námětu Nanebevzetí se více zmíním v následujícím katalogu. V Benátkách žil pouze krátkou chvíli ve stejném domě spolu s Marcem. A to až do doby, kdy Sebastianův synovec nečekaně zemřel. V tomto domě také on roku 1734 umírá v osamění a odloučení. 54 Osobnost malíře Sebastiana Ricci je zcela unikátní. Vzpomeňme si na neuvěřitelnou produkci děl, která můžeme obdivovat v mnoha světových galeriích a muzeí. Ačkoli byl Ricci někdy impulzivní, jistě zastává své místo v italském barokním malířství. Těmito slovy bych ukončila stručný Ricciho životopis, na který navážu osobností Sebastianova synovce Marca Ricci. 5. 2. Marco Ricci Marco Ricci se narodil roku 1676 v Bellunu, ve stejném městě jako jeho strýc Sebastiano. Na konci 17. století prožil svá učňovská léta ve strýcově dílně v Benátkách. Na začátku své umělecké dráhy Marco orientoval svůj zájem na malbu krajin, poté zejména malbou krajiny benátského okolí. Je zaznamenáno několik málo informací, které osvětlují Marcův život. Marco značně vyhledával dobrodružství, nicméně se mu jeho natura stala osudnou. Při jedné výměně 53 DANIELS 1976. 131 54 MILKOVICH 1966. 10 22

názorů, Marco v taverně způsobil frakturu hlavy gondoliérovi, a kvůli tomu byl posléze trestně stíhán. Před jistým vězením Marco uprchl do tehdejší Dalmácie, v níž pobýval dokonce několik let. Když stíhání ustalo, odešel do dílny Antonia Francesca Peruzziho, se kterým také jeho strýc namaloval obraz Pokušení sv. Antonína (počátek 18. století). Dnes je umístěn v milánských uměleckých sbírkách. Po krátkém období, se opět vrátil do Benátek, kde pracoval pro Sebastiana. Zde se hlavně věnoval malování krajin nebo vedut. Během roku 1706 Marco a strýc odcestovali do Florencie, aby vyzdobili Pallazo Marucelli. Ještě před tím během další cesty do Benátek (1706 1707) jej navštívil lord Irwin, a nakoupil pár Marcových obrazů. Jednalo se o krajiny, mariny, válečné scény. Těmito motivy vyzdobil Temple Newsam House v Leeds. Podle několika málo informací mohl Marco také navštívit i Milán, kde asi získal své první zakázky. Po roce 1708 pobýval v Benátkách, kde si jej vyhlédl diplomat lord Manchester a požádal ho, aby s ním odcestoval do Londýna, společně s malířem Gianim Antoniem Pellegrinim. 55 V Anglii byl Marco pověřen, aby vytvořil kulisy pro Italskou operu Královského divadla, následovala výzdoba divadla v Haymarketu. Touto dobou vytvořil pár karikatur tzv. operní zkoušky, dnes uložené v Královské knihovně na zámku ve Windsoru. Bez účasti Pellegriniho vymaloval zámek Howard, po opětovném návratu do Londýna společně se Sebastianem roku 1712 1716. 56 O tomto krátkodobém pobytu máme málo informací, zůstalo jen několik pláten. Můžeme jen hádat, na kolika dílech spolu se strýcem spolupracovali a co byla ryze jeho vlastní tvorba. 57 Po návratu z Anglie odešel ke strýci domů a spolupracoval s ním mnohem intenzivněji. Při čemž stihl odjet mezi léty 1719 až 1720 do Říma, tam ho ovlivnila osobitá krajina, kterou doplnil o ztvárnění ruin nebo polorozpadlých chrámů, zejména z doby atické slávy. Za zmínku stojí zakázka na skupinu mytologických a biblických obrazů. Dnes se nachází v Palazzo Taverna v Římě. Posléze následovala práce na výzdobě hrobky, která byla vymalována alegorickými motivy. 55 DANIELS 1976. 13 14 56 ZAMPETTI 1971. 11 12 57 Od londýnského pobytu si Marco zvláště oblíbil temperové barvy, a to ještě před rokem 1717. MILKOVICH 1966. 11 12 23

Postupem času Marcova sláva začíná upadat. Až na sklonku života se přestěhoval ke strýci, kde roku 1730 jako velmi mladý umírá na zápal plic. Marca uchvacoval poetickým styl Salvatora Rosy či klasicizující styl Poussina a Lorraina. Na krajinách vidíme výrazný kontrast mezi světlou oblohou a naopak strmým svahem či vodním tokem v lesním porostu. Do svých krajin zakomponoval antické ruiny, velké údolní srázy, které obklopují někdy až monumentální stromy, zejména duby. 58 Právě těmito inovacemi pomohl Marco nejvíce obohatit krajinomalbu, z níž později čerpali umělci následující generace. 59 5. 3. Spolupráce s Marcem Ricci Nyní pouze jen zběžněji popíši bližší vzájemnou spolupráci synovce a strýce Ricci. Důležité informace jsem uvedla v předcházející kapitole, věnované jejich životům. Jak jsem již prezentovala, intenzivnější spolupráce Sebastiana se synovcem Marcem začala od 20. let 18. století. Na začátku 18. stol. podnikli společnou cestu do Anglie, pro Sebastiana byla méně vydařená. Hned na začátku získali velmi důležitou zakázku na výzdobu sídla pro konsula Josepha Smithe, 60 Za zmínku jistě stojí i konzulova umělecká kolekce, v níž bývala dříve uchovávaná i Marcova krajinomalba Fantastická veduta s antickými zříceninami a náhrobkem Newtonovým (1727 1728; 61 x 81, 5 cm), kterou nyní uchovává Národní galerie v Praze.[5] Plátno zobrazuje vymyšlenou krajinu, která pohltila zbytky antického chrámu, přičemž jejímu středu kompozice dominuje náhrobek se sochami figur, u kterých předpokládáme pravost autorství právě strýce Sebastiana Ricci. 61 Pokud nadále zůstaneme u krajin s antickými ruinami, tak jistě stojí za zmínku obraz představující Hrobku prvního vévody z Devonshiru (1725; 217, 5x138,5 cm). Scéna na obraze se odehrává v exteriéru antického chrámu. Avšak plátno je tvořeno několika pásy, na dolním pásu vidíme zobrazenou chudší vrstvu plačících, nad nimi kráčí po schodech aristokracie, která přišla složit úctu. Všichni iniciátoři děje vzhlíží směrem k náhrobku, na němž rozpoznáváme zástupce božstva (např. Diana s lukem). 58 Marcovy krajiny poukazují na Tizianův malířský odkaz. 59 DANIEL 1996. 61 62 60 Dodnes po jejich počinu zůstal v Hampton Court Palace v Londýně, obraz věnován Klanění tří králů z roku 1726. DANIELS 1976. 53 61 inv. č. O 2829. ŠAFAŘÍK 1964. 34 24

Zmíním rovněž Krajinu s vodopádem, pocházející z Museo Civico v Udině. Krajinu obklopuje hlouček postav, možná rybářů. Jedna ze skupiny postav se objevuje na monumentální stropní fresce v Schönbrunnu. Dílo vykazuje spolupráci strýce a synovce, jako též plátno s názvem Krajina se ženou a dítětem. 62 Pokud se zastavíme u sbírek Národní galerie, nezapomeňme na olejomalbu Pokušení Krista. U tohoto plátna se dříve předpokládala i Marcova účast, mohlo to zapříčinit společné studium a následné vstřebání magnascových vlivů. Díky těmto vlivům můžeme nalézt jistou analogii na plátně s Mnichy pokušenými démonem v Epinalu. 63 Nicméně tyto domněnky vyvrátilo bližší studium a zkoumání. 64 Přestože tato kapitola nebyla tak obsáhlá, doufám, že pomohla nastínit díla, jež vykazují zásah obou dvou umělců. Zároveň následující kapitolu zaměřím na katalog děl na českém a moravském území. A pokusím se v ní blíže objasnit problematiku malířské tvorby nejen samotného Sebastiana Ricci, ale i jeho žáků. 62 DANIELS 1976. 54, 127 63 ŠAFAŘÍK 1964. 36 64 DANIEL 1996. 206 25

6. Katalog děl na českém území 6. 1. Plátna Sebastiano Ricci 6. 1. 1. Nanebevzetí Panny Marie (1733 1734) Technika a rozměry: oleje na plátně, 103 x 63 cm Umístění: Národní galerie v Praze; inv. č. O 12668 Provenience: Lobkowická obrazárna, Mělník; získáno a následně půjčeno roku 1804 knížetem Antonínem Isidorem z Lobkowic, vráceno 1852; Prameny a literatura: VOLAVKA 1934, s. 17; NEUMANN 1962, s. 248, 255; ŠAFAŘÍK 1964, s. 34; GARASOVÁ 1975, s. 98; PREISS 1969, s. 97; DANIELS 1976, s. 21, 77, 98, 102, 114; MAŠÍN 1988, s. 80; RIZZI 1989, s. 112; DANIEL 1996, s. 21, 23, 69, 102; Námět představuje Nanebevzetí Panny Marie, kdy již tři dny po svém skonu bylo její tělo spolu s duší odevzdáno nebi. Bohužel s touto událostí není spojená žádná pasáž ve Svatém písmu. Jedinou písemnou zmínku lze nalézt pouze v apokryfních textech. Potom apoštolové s velkou úctou uložili tělo do hrobu A v tom je kolkolem ozářilo světlo z nebe, a když padli k zemi, andělé vyzdvihli svaté tělo do nebe ; Vyprávění Josefa Arimatejského (119,16) O Nanebevzetí blažené Panny Marie v Novozákonních apokryfech. Každý z apokryfních textů zmiňuje jiné místo onoho vyprávění, ale texty také mimo jiné uvádí, že Židé se chtěli zmocnit jejího těla a spálit jej. 65 Samotné Nanebevzetí bylo oblíbené téma již ve 13. století v sochařství, ale až renesanční umělci se opět vrátili k tomuto tématu a začali jej hojně využívat. 66 65 Slovo svatého Jana Teologa o zesnutí svaté bohorodičky. 66 HALL 2008. 292 293 26

Samotný motiv Nanebevzetí Panny Marie využívá ztvárnění postavy Panny Marie dle předlohy malíře Tiziana, kterou můžeme nalézt v kostele Ferrari v Benátkách Benátská malba je typická Tizianovým volným rukopisem se zářivou barevností Obraz většinou komponují umělci do tří plánů. Vrcholu scény vévodí postava Panny Marie, která sedí na obláčku a obklopuje jí skupina andělů. A směrem k Mariině postavě vzhlíží vzhůru seskupení modlících se apoštolů. Přejdeme-li k mělnickému obrazu z lobkowických sbírek, jenž má nyní v držení Národní galerií v Praze.[6] S největší pravděpodobností Ricci vytvořil toto dílo ve stejnou jako oltářní plátno ve Vídni. A proto mělnická varianta nese název quadretto, tedy dílo menších rozměrů a dokládá, že jej vytvořil sám Sebastiano Ricci. K názvu quadretto bylo dospěno až po delší době, jelikož jeho přesné určení zůstávalo i nadále obtížným úkolem. 67 Mělnické quadretto se v několika směrech liší od budapešťského bozzetta tmavším barevném provedení, ale i odlišným pojetí postav apoštolu a andělů, s tím jsou spojená i různá gesta rukou. Ale tím nechci říci, že by mělnický obraz byl méně významný, právě naopak, Ricci si vážil jak finálního plátna, tak i přípravných skic (bozzetto). Podle různých indicií se zdá, že mělnické quadretto vytvořil Sebastiano Ricci na přání císaře Karla VI. 68 A pokud, tedy předpokládáme, že se jednalo o pravdivou skutečnost, tak obraz byl totožný s tím, který zůstal v umělcově ateliéru v době malířovy smrti. Mimo jiné quadretto září bledší barevností, a tím je velmi podobné oltářnímu plátnu ve Vídni. Silnou vitalitu a energii mělnického plátna, doprovází uvolněný skicovitý rukopis, který je pro Ricciho pozdní malířskou etapu typický. Na oltářní plátno Nanebevzetí navazuje i bozzetto v držení Muzea Krásných umění v Budapešti (95 x 51, 5 cm). 67 Bozzetto galerie odkoupila se společným majetkem rodiny Esterázy, který následně zůstal součástí muzejního depozitáře. [7] Budapešťské bozzetto vyniká oproti oltářnímu obrazu výraznou barevností, kterou můžeme demonstrovat na postavě postava svatého Petra, na jehož oblečení lze zahlédnout prolínání žlutých a modrých odstínů. 67 Šafařík určil mělnický obraz jako repliku budapešťského bozzetta nebo jako tzv. pseudoskicu. 68 NG Praha O 12668 67 Verze v muzeum Szépmuvészetti také známe pod názvem bozetto, tzv. přípravná kresba. 27

Jak jsem již citovala několikrát, finální oltářní plátno [8] Nanebevzetí (6, 75 x 3, 64 m) bylo úzce propojeno z výstavbou kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni. Stavba svatostánku započala roku 1715, Johannem Bernhardem Fischerem z Erlachu, na přání císaře Karla VI. Jedním z důvodu výstavby mohla být morová epidemie, která zaplavila království v roce 1713. Tato lukrativní zakázka na vytvoření plátna byla přidělena, nikomu jinému než Sebastianu Ricci, jemuž celý obnos 6000 florinů nebyl vyplacen ani před jeho smrtí (15. května 1734). Pokud porovnáme barevné provedení na vídeňském plátně s bozzettem, Tak postava sv. Petra je oděna ve více pošmourném šatu s odstíny světlé hnědavé až purpurové barvy. Postava dalšího apoštola Pavla stojí a drží ruce vzhůru. Pavla ojímá červený plášť, pře něhož splývá bělavé roucho, které můžeme pozorovat i na pražském bozzettu. Jak jsem už podotkla, veliké problémy jsou i s ostatními autorskými kopiemi, které mají podobné kompozice. Ohromná byla i poptávka po tzv. malých obrazech jako bylo bozzetto nebo modelleto, ze strany sběratelů byla velmi ceněná. Abychom objasnili otázky názvosloví citovaných děl. Nám jako důkaz mohla posloužit soukromá korespondence Sebastiana Ricci, kterou věnoval objednavateli hraběti Giacomu Tassiseovi, ve které hovoří o objednávce portrétu papeže Řehoře Velikého (1730 1731) pro bergamský kostel San Alessandro della Croce. 68 Jen okrajově zmíním ostatní verze obrazu. 69 Jeden si můžeme prohlížet v Galerii Umění ve Lvově (53,5 x 29, 5 cm). Jedná se zřejmě o nejmenší, doposud signovanou kopii oltářního plátna dle vídeňského vzoru. Nechybí zde také jasně zřetelné znaky, převzaté z budapešťského bozzetta. Druhé plátno Nanebevzetí pochází ze springfieldského Muzea Krásných umění (stát Massachussetts) je pouze modellettem ke clusonskému obrazu a využívá tradiční kompozici raně barokního malíře Annibale Carracci (kostel San Francesco v Bologni). Postavu Panny Marie můžeme vidět z profilu, na kterou ze země vzhlíží hlouček apoštolů. Modelletto září teplými odstíny barev, leč má o něco jednoduší kompozici než předtím zmiňovaná Ricciho díla, určitě stojí za povšimnutí diváka.[9] 68 V dopisech, se dočítáme o tom, že Sebastiano Ricci si cenil, jak finálního plátna, tak i bozzetta nebo Quadretta; Riccim vyšší stanovená cena byla obhajována tím, že dílo není pouze jen modelleto, ale zcela finální obraz. 69 Jen okrajově zmíním další Ricciho autorskou kopii v Aschaffenburg Castle v Mnichově, která vnikla dle vzoru vídeňského plátna. 28

Sebastiano a Marco Ricci? 6. 1. 2. Pokušení Krista (1720 1730) Technika a rozměry: olej na plátně, 73 x 57, 7 cm Umístění: Národní galerie v Praze; O 1336 Provenience: do roku 1914 ve vatikánských sbírkách; roku 1924, plátno odkoupeno od sochaře J. Hlavy Národní galerií; Prameny a literatura: ŠAFAŘÍK 1964, s. 36; DANIELS 1967, s. 77, 102 103, č. 360; DANIEL 1999, s. 28; PRAHA 1999, s. 28; ZLATOHLÁVEK 2009, s. 129. Příběh vychází z evangelií Mt (4, 1 4), Mk (1, 12 13) a L (4, 1 13). Když byl Kristus pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordán, odešel na poušť, kde pobýval celých 40 dnů, aby se mohl postit. Když Kristus začal hladovět, přišel k němu samotný Ďábel, ten jej pokoušel. A řekl Kristu, že jestli chce být opravdu Syn boží, musí proměnit kameny v chléb. Příběh se nadále vyvíjí, ďábel vystoupí na vrchol jeruzalémského chrámu a přemlouvá ho, ať skočí dolů, že ho andělé zachrání. Nakonec vzal Krista na horu, že mu ukáže světová království a daruje mu je, výměnou za to, že se k němu připojí. Avšak Spasitel jej odmítne a praví: Jdi z cesty satane; neboť je psáno: Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného budeš uctívat. Po těchto slovech Satan odchází a Krista obklopují andělé, Mt (4, 10 11). Tento obraz zobrazuje událost ještě na úplném začátku, kdy Ďábel vstoupil do osobního prostoru Ježíše Krista, mezi nimiž je rozpoznatelný, silný kontrast mezi Satanovou zlobou a Kristový klidem a soucitem, Vše je umocněno povahovými rysy gesty rukou, obou představitelů. [10] Styl kompozice využívá výrazové kontrasty stínů a světel, které postupně pronikají do lesní krajiny. Promyšlené ztvárnění krajiny, v níž lze zahlédnout zmíněné protiklady světlejších a tmavších tónů. 70 Ricciho osobitý volný rukopis a technické provedení malby vykazuje znatelné ovlivnění janovským malířem Alessandrem Magnascem. Se kterým se Ricci seznámil během svého pobytu ve Florencii. Existuje zmínka o kresbě z alba Akademie v Benátkách. A zmínil se o pražské verzi, původně pocházela ze 70 Dle jisté domněnky, mohla krajina pocházet od synovce Marca (cca 1706 1707). 29