132 Cena 59 Kč 101 stran příběhů českých osobností pohnuté osudy Lidské strasti Pod stínem nacismu Osudové okamžiky Život v komunismu Špatné začátky Nemocem navzdory 8 594069 940152 11002 1
MARTA ŠVAGROVÁ arta (nyní 68) se prokousávala dospíváním dost složitě, s otcem neúměrně Mpřísně trestajícím každých pět minut zpoždění a maminkou, kte- tech, zpívali jsme v noci do dvou, druhý pytlíky na hračky, druhá koncertovala den znova, dnes nevím, jak jsme si my a měla úspěch. V Sovětském svazu, v Ja - sami a naše hlasivky stihli odpočinout, ponsku, v Sao Paulu. Jedna se otevřeně ale byli jsme mladí a nadšení, všechno nám šlo jakoby samo. Vzpomínám celkem pohodlně žila, pilně pracovala postavila proti režimu, druhá v něm rá trpělivě snášela všechny odskoky jinak věhlasného pana doktora. Trochu tam, protože byly studentské nepokoje, od práce Marta brala jako dočasné, ten na Paříž v osmašedesátém, uvízli jsme a slavila. Nejprve to náhlé odstřižení vzpurná rebelka si vlastní názor prosazovala už ve čtrnácti. Helena (nyní 64) si sluněná louka plná kvítí, vypráví Marta co se dá v její věci dělat, když na ni tajní ale my si ten čas nádherně užívali. Pro- první rok také kolegové ještě zkoumali, nadlouho ponechala pověst hodného, Kubišová. nastražili falešnou pornoaféru. Bylo jí pilného, nekonfliktního děvčete vzorně šestadvacet a věděla, že se ničím neprovinila. Pak se rozhodla. Nikdo ji nenutil zapadajícího do fungující rodiny, která ji vedla k pohybu, jazykům i hudbě. V té trojici byla Marta nejzralejší stát se mluvčí Charty 77, tak jako nikdo Po sedmnácti letech se potkaly v Praze o něco sice už zkušenější, ale zřejmě nenutil Helenu postavit se k perspektivní kariéře čelem a využít možností, které a byly jedna hezčí než druhá. Dramatický zjev tmavovlasé Marty, uhrančivé V uvolněných časech šedesátých let se se jí otevřely, beze zbytku. Ani jedna na tehdy stejně naivní jako Helena a Vašek. ve zpěvu i projevu, kontrastoval s nevinným světlým poupětem, které se a slovenský, postupně i za hranicí socia- že jsem procházela různými životními pro ně otevřel svět, nejprve ten český svůj osud veřejně nežehrala. Myslím, ještě učilo k maturitě. Na jevišti Rokoka listického státu. Nadšeně zpívali písničky, k nimž nikdo zvlášť nesháněl autor- ty zkoušky přečkala bez většího dušev- ranami docela dobře, že jsem všechny nejdřív k Heleně stavěli čilého zpěváka klukovského zjevu i projevu. Pak si v divadle uvědomili výhody možné kombi- své spřízněné kapely. Letěli. z toho, co mi kdo podkládá, jsem neská práva, měli své skladatele a textaře, ního úrazu, protože jsem věděla, že nic nace černé Marty a světlé Heleny: Ještě počátkem roku 1969 zpívali provedla, že mám svědomí čisté. Věděla talentované, čerstvě objevené zpěvačky v Cannes, ale tehdy už idyla končila. jsem, do čeho jdu a co mě čeká, protože si nekonkurovaly, ale naopak se doplňovaly. Dodaly produkcím šťávu a při- ten důležitý dopis, oslovila je Moje drahé Marta svůj životaběh po letech a dodá- Když jim pak v březnu 1970 psala Marta už to zažívali i lidi kolem mě, hodnotí táhly každá trochu jiné publikum. A V a - děti Heleno a Vašku. Nevěřila už na zázraky. Věděla, že v dohledné době si nena nebyla. vá, že na to, co ji potkalo nyní, připrave- šek, v jehož útlém těle a stále jako by udiveném pohledu se ukrýval nečekaný zazpívá, a pouštěla je tedy, jako správná Ani za bolševika si netroufli mě pěvecký potenciál, je skvěle doplňoval. matka, z hnízda. Neměla jsem právo tahat po soudech. Spoustě lidí vyhrožovali, volal si je prokurátor, mě taky Nikdy si na holky nestěžoval a nikdy je zdržovat, řekla jsem, děti, vyzpívali si ony nestěžovaly na něj. A třebaže měl jsme si aparaturu, tak si ji rozdělte, zůstaňte spolu a vezměte místo mě k sobě že neseženu zaměstnání a že se mám strašili, že se dítě nedostane do školky, později s Martinou angažovaností všelijaké opletačky, nezradil ji, nepodlehl nějakou holku nebo se rozdělte, to už je radši vystěhovat, to všechno na mě měli hrozbám zákazu a nepomluvil ji. Nikdy na vás, vzpomíná Marta po čtyřiceti letech. Z tria se tehdy stalo duo a vzápětí už něco podobného podstoupila. Když připraveno, já ale věděla, že spousta lidí se pak svými zásluhami o chartistku nechlubil. Ona naopak vzpomíná, jak si už každý šel po svých. Zlatá kůzlata, jsem u výslechu třeba už byla někdy za ní jezdil, když se odstěhovala z Prahy. jak se jim říkalo, se rozpadla. v koncích, nevěděla jsem, která je dnes Velelo mu to přátelství a slušnost. Za všechna léta, co od těch časů uplynula, nemluvila Marta špatně o Hele- rádi nachytali, tak jsem na ně vybafla: A pro ně ta hlavní otázka, na čem by mě Byli oba takoví hraví, pošťuchovali se, a já k nim zase tak moc daleko neměla. Zažili jsme krásné časy po koncer- o Martu. Zatímco jedna lepila doma odstavil zpěvačku kvůli ně a Helena se nikdy slovem neotřela heleďte, který režim takovým způsobem pornofotkám, ČERNÁ A BÍLÁ. Kombinace černé Marty a světlé Heleny přinesla v 60. letech ohromnou popularitu. 16 17 Místo posledního odpočinku nalezla hana Mašková na Vyšehradě ve společnosti slavných Čechů Vlevo: Krasobruslařku, tehdy již členku lední revue holiday on Ice, vítá v prosinci 1969 její přítel, textař a hudebník Jiří Štaidl jiří jakoubek eský národ měl v období Ke zlomu došlo, když půvabná Mašková poznala neméně slavného textaře kolem okupace v roce 1968 několik sportovních idolů, Jiřího Štaidla. Vzplanula láska. k nimž se upínal v době závanu svobody, zrady i v následujícím ma- koncertě Karla Gotta v roce 1967. Rok Traduje se, že se ti dva seznámili na rasmu. Gymnastku Věru Čáslavskou, dva nato už Mašková nechtěla snášet hokejové reprezentanty, kteří se nebáli tréninkový dril. rvaček s nenáviděnými Rusáky. Na mistrovství světa v Coloradu A také Hanu Maškovou, královnu piruet. Smrt krásné a úspěšné dívky byla že. Na předchozí exhibici ve Švýcarsku Springs v roce 1969 odstoupila ze soutě- uprostřed chmurného času další ránoulení. Ne ne, byla psychicky na dně. Po si narazila kostrč, znělo oficiální vysvět- Na Hanku vzpomínám s láskou. boku Jirky se jí otevřel svět, zářila štěstím, ale při cestách spolu být nemoh- Byla jsem spíš její starší kamarádkou a důvěrnicí, pokyvuje hlavou Míla Nováková, šestaosmdesátiletá dáma, která k tréninku sílila. li. To ji drtilo, ví Nováková. A nechuť připravovala Maškovou několik let včetně období největší slávy. při povinných spadla a skončila čtvr- Právě v Coloradu jí selhaly nervy Světlo po rodinné tragédii tá. Plakala, že už nechce bruslit, že už Byla při tom, když se krasobruslařka toho má od dětství moc, vzpomíná v roce 1968 ozdobila evropským stříbrem a z Grenoblu přivezla olympijský Za šera se dvě ženy dlouho prochá- trenérka. bronz. A když v letech 1967 a 1969 získala evropská stříbra. radu dva páry bruslí, na povinné a na zely parkem. Mašková měla v Colo- volnou sestavu. Pak jsme v hotelu vzaly ty na povinné a každá z nás hodila Dril a pevná ruka. Malá Hanka vstávala ve čtyři, aby mohla v šest na pražské K volné sestavě už nenastoupila, vy- jednu botu s bruslí z hráze do jezera. Štvanici nastoupit k prvnímu tréninku. práví Nováková. Vodil ji tam tatínek, vrchní v pražském Ještě v Americe začalo vyjednávání hotelu Paříž, který pak spěchal do práce. Ale děvče to zvládalo. Stejně jako s níž Mašková začala brzy jezdit hlavně o přestupu k lední revui Holiday on Ice, školu, hodiny němčiny a baletu. po Evropě. Vydělala si, byla finančně Tam se opravdu silně zapsali rodiče. nezávislá, maminka ji mohla kontrolovat jen telefonem. Ale zase nebyla dlou- Hančina maminka Marie měla za sebou rodinnou tragédii, když její první manžel, duševně nemocný, doma u Pardu- Maškové se Štaidlem neprospívalo. hé dny doma, líčí Nováková, co vztahu bic zřejmě otrávil dvouletá dvojčata a sám se oběsil. Z druhého manželství, v Praze, vzešla Hanka a paní Marie se na Odchod k revui úplně hladký nebyl. Navenek komunistický režim úspěšným ni upjala. Rodiče věděli, že je talentovaná, a vlastně jí dovolili poznat jen krasobruslení a školu. Ale Hanka byla skvělá, střednictvím Pragokoncertu strhával krasobruslařům přál, protože jim pro- učila se řeči, nikomu nezáviděla, líčí nemalé peníze do státní pokladny, skutečnost ale byla krapet Nováková. jiná. Před odchodem do revue anonymové Hance v dopisech vyčítali, že se v socialistické vlasti naučila bruslit za dělnické peníze a teď bude vydělávat u profesionálů. Ty dopisy jsem viděla, nemusíme si říkat, ze které státní instituce pocházely. Ale Hanka to opět oplakala, vybavuje si Nováková. Nějaký čas před smrtí krasobruslařky se partnerství s Jiřím Štaidlem rozplynulo, Mašková už měla novou známost. Její tragická smrt šokovala veřejnost. Spolu s kolegyní z revue Květou Celflovou se vracely autem z Paříže do Nantes, ve voze byl ještě francouzský voják autostopař. V obci Vouvray se vůz srazil s protijedoucím kamionem, střet přežila pouze Celflová. Mašková, která řídila, zemřela v sanitce cestou do nemocnice. Podrobnosti nikdo neznal. Až počátkem osmdesátých let jsem ve Vídni potkala Celflovou, která už žila v Holandsku. Hanka prý velmi naříkala, strašně ji bolely zpřelámané nohy. Celflová pak prodělala šest operací a několik plastik, říká Nováková. Ironií osudu dorazila rakev s ostatky Maškové na pražské letiště tři hodiny před příletem jejího velkého kamaráda Ondreje Nepely, který se vracel ze Sappora s olympijským zlatem. S dalšími krasobruslaři jsme stáli čestnou stráž u rakve šest a půl hodiny, do krematoria v Motole proudily tisíce lidí. Jen Ondra tam nestál, dorazil až v průběhu obřadu, přibližuje František Pechar, o něco mladší krasobruslařský vrstevník Maškové a později úspěšný kouč. Nemohla jsem tomu uvěřit. Hance jsme před mistrovstvím Evropy nechali ušít bílé šatečky, moc jí slušely. Byla jako sněženka, tak jsem ji pak často oslovovala, povzdechne si Míla Nováková. 40 41 MARTA ŠVAGROVÁ ačalo to nevinně, v roce 1976: a natočila Marie Poledňáková. Přitom režisér Oldřich Lipský potřeboval do filmu Marečku, podejše při konkurzu skoro nevšimla, asi že režisérka připouští, že i ona si Tomáte mi pero, malého chlapečka, byl malý, nenápadný a moc nemluvil který coby žáček sotva k vidění přinese a všude bylo plno dychtivých chlapečků, celkem se jich prý tehdy sešlo sto roztržitému profesorovi vzkaz do vyšší třídy. Barrandovský rekvizitář nabídl čtyřicet. Jenže ten jediný na odchodnou udělal svoje typické gesto na po- svého synovce. Na tu směšně roztomilou postavičku žádný divák často vysílaného filmu nezapomene: mrňavého zdrav a bylo rozhodnuto. kluka není přes chemikářův pult vidět, ale hraje se studenty svou hru dokonale až po ten bombon ve vyboulené sléze se znovunalezeným, ale nejprve Různé peripetie kluka bez otce a po- tváři, který pak celý umolousaný bezelstně podal Františku Filipovskému. příběhy viděl (a viděl je v Česku asi odmítaným tátou si vybaví každý, kdo Tomáškův úděl herecké hvězdy byl opravdu každý). Jeho dospělí partneři nešetřili chválou podle Františka zpečetěn. Němce byl Tomáš velmi inteligentní, takže jim všechny fígle, jimiž chtěli udržet pozornost a soustředění osmiletého herce, rychle prokoukl. Přestože měl všechny předpoklady k velké kariéře, nemínil Tomáš Holý Ať už byl Vašík vášnivě zaposlouchaný do četby o zdolávání osmitisícovky (narodil se 17. března 1968 v Praze) zůstat hercem navždy. Jakmile vyrostl, zaměřil snažení jinam. Své dětské svahy zaštiťován autoritou horského nebo se nadšeně učil lyžovat a brázdil angažmá si však užil dosytosti. Ve filmu Ať žijí duchové byl jedním z kluků tvrdo po stole nebo si hrál na inspek- vůdce, ať k snídani roloval vajíčka na- okouzlených malou bílou slečnou tora Columba a sledoval mámu s Lubošem v nejnejvhodnějších situacích, Leontýnkou. V Setkání v červenci neodolatelně neposedným synkem trochu vždycky byl ušatý Tomáš přirozený, nakyslé paní profesorky, které překazil věrohodný, milý a sympatický. A taky dobrou partii a zařídil lásku, ve filmech Pod jezevčí skálou a Na pytlácké Z dětské roztomilosti pak vyrostl, stal hezký kluk. stezce nadšeně asistoval v objevování se z něj normální dospívající mladík a zachraňování přírody Nejvíc se a s herectvím dobrovolně skončil. A to ovšem zapsal do paměti a určitě i srdcí zažil zástupy dětí, které postávaly na diváků dospělých i malých jako Vašík chodníku před jeho domem s památníčky, dostával desítky, možná stovky ve dvou televizních snímcích s Janou Preissovou a Františkem Němcem Jak dopisů, neminuly jej ani ceny za jeho vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat herecký výkon. Herecké povolání ale tatínka do polepšovny, které napsala hodnotil jako stereotypní a namáhavé. VAŠKU... Komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny patří dodnes k nejoblíbenějším českým filmům. A malého rošťáka Vaška chtěla kvůli neodolatelnému úsměvu adoptovat snad každá žena v Československu. Poslední role, kterou byl ochoten ještě absolvovat, byla ta v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Tomáši Holému bylo třináct, když začal s natáčením, ve čtrnácti skončil a rozhodnutí zanechat hraní nemínil změnit. V jednom z mála rozhovorů, které se zachovaly, prohlašoval, že sice hrál rád, bavilo ho to, ale nezapomněl ani na to, jak se celé prázdniny musel učit role, jak čas trávil jenom mezi dospělými, a zdá se, že pronesl i rozumně předvídavou větu: Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění. O tom, jak žil po ukončení své dětské kariéry, svědčili jen jeho kamarádi, po případě jeho láska a přítelkyně, tehdy ještě začínající zpěvačka s pseudonymem Lucie Bílá. Tomáš byl o dva roky mladší než ona. Bílá o něm mluví dodnes hezky, i když říká, že by spolu asi nezůstali, protože byli každý jiný. Kamarádi mu říkali Božský, protože opravdu božskej byl... Z okna spouštěl kýbl na piva, hráli jsme pořád karty, řekla v Magazínu DNES. Ve své knize Teď už to vím napsala, že dospělý Tomáš měl stejně dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů. A taky že se těšila na každý Tomášův příchod. On se někdy dělal vzácným, mizel občas na den nebo dva. Všichni se shodují, že byl Tomáš spíše plachý, že mu nějaký čas trvalo, než se ve společnosti otrkal, že potom ale dokázal být vtipný a že s ním byla legrace. Měl normální záliby a zájmy, bylo to prý rybaření, miloval koně, odmalička sbíral modely autíček. Moc podrobností ze života Tomáše Holého na veřejnost neproniklo ani po jeho smrti. I to o něčem svědčí. Nejenže tehdy ještě nebyla bulvární média, ale i blízké okolí Tomášovo se chovalo s pietou, podobně i ti, kteří s ním kdy pracovali. A navíc v době jeho havárie, na jaře roku 1990, byly noviny plné převratných politických událostí, takže zpráva o předčasném úmrtí nejpopulárnější české dětské hvězdy vlastně zanikla. Faktem je, že v osmnácti začal studovat práva a ve dvaadvaceti tragicky zemřel. Zabil se 8. března 1990 v autě, když zjevně ne zcela střízlivý narazil do stromu. Jako tak často v podobných případech, důvod, proč sedl za volant, když předtím pil, byl malicherný a vlastně banální. S kamarády popíjeli v hospodě a neměli na zaplacení, Tomáš se rozhodl dojet do chaty v nedalekých Kytlicích pro chybějící peníze. Kdyby zůstal dlužen, mohl z něj být dnes možná úspěšný právník. Kdo ví. 60 61 Obsah Lidské strasti strana 1-3 Věra Čáslavská, Josef Odložil, Martin Odložil 6 4 Petr Muk 10 5 Ladislav Přáda 12 6 Evžen Hadamczik 13 7 Andrea Absolonová 14 8 František Hrubín 15 9-10 Marta Kubišová, Helena Vondráčková 16 11-12 Radek Hanykovics, Emil Novotný 20 13 Vladimír Podzimek 21 14 Miroslav Plzák 22 15 Miroslava Sternová 24 16 Miloš Kopecký 26 17 Jaroslav Sakala 28 18 Petr Lébl 30 19 Milena Dvorská 32 9 LIdsKé - strasti 1 0 Marta Kubišová Helena Vondráčková Konec jednoho přátelství Martě bylo v Českých Budějovicích pět, když se v Praze narodila Helena. O jedenadvacet let později začaly s Václavem Neckářem vystupovat pod hlavičkou Golden Kids. Byl to fenomenální úspěch. Za dalších dvaačtyřicet let se sešly u soudu. Tentokrát zůstal jen smutek. Vraťme se ale na začátek Říkala jim děti Foto ČTK a IsIFA Špatný začátek 20 Aneta Langerová 34 21-24 Pavel, Marie, Vladimír a Ladislav Manďákovi 36 25 Natálka Siváková 38 26 Květa Fialová 39 Osudový okamžik 27 Hana Mašková 40 28-33 Ladislav Troják, Zdeněk Jarkovský, Zdeněk Švarc, Vilibald Šťovík, Miloslav Pokorný, Karel Stibor 42 34 Karel Schubert 43 35 Markéta Fišerová 44 36 Michal Velíšek 45 37 Lukáš Šembera 48 38 Ivan Luťanský 49 39 Luděk Čajka 50 40 Jiří Holub 52 41-42 Dita Hrabánková, Kamila Fajtová 54 43-44 Jan Kaplický, Eliška Kaplicky 56 45 Richard Chudý 58 46 Jiří Schelinger 59 47 Tomáš Holý 60 48 Ivo Žďárek 62 49 Pavel Dungl 64 50 Jan Potměšil 66 51-53 Kamil Damašek, David Nikodým, Martin Šimůnek 68 Pod stínem nacismu 54-56 František Saidl, Václav Říha, Anna Maruščáková 70 1 osudový okamžik Hana Mašková Krátké radosti krásné sněženky Zastav, prosím tě... Míla Nováková, krasobruslařská trenérka, mířila s manželem z Prahy na chatu v Zadní Třebani. Psal se 31. březen roku 1972. Z autorádia zněla hudba, když ji náhle přerušila mimořádná zpráva. Hana Mašková, bývalá mistryně Evropy, zahynula při autonehodě ve Francii. Bylo jí dvaadvacet let. 57 Jakub Weiss 74 58 Rudolf Bělohoubek 75 59 Lída Baarová 76 60 Charles Ota Heller 80 61 Alice Herz-Sommerová 81 62 František Kloz 82 63-64 Hugo Haas, Bibi Haasová 84 65 Helena Böhmová 87 66 Gustav Frištenský 88 67 Arnošt Lustig 90 Č Co vedlo k úspěchům? Slzy nad anonymy osudový okamžik 27 Nemoci navzdory 68 Olga Havlová 92 69 Josef Lux 96 70 Miloš Holaň 98 71 Mejla Hlavsa 100 72 Jan Balabán 101 73 Pavel Dostál 102 74 Vladimír Dlouhý 104 75 Ondrej Nepela 106 47 OsudOVý OkAMžik Foto kirke Tomáš Holý Zazářil, vyrostl a zemřel Objevili ho skoro náhodou. A pak během šesti let od osmi do čtrnácti natočil třináct filmů a třináctidílný seriál. Sladký rošťák, stydlín s čertovskými ohýnky v očích, ušaté torpédo kolika přezdívkami jej kamarádi a ctitelé oblažovali Dělali to ale z čirých sympatií. Těžko by se našel někdo, kdo by malého Tomáše neměl rád. Ať už jej znal osobně nebo jen z obrazovky či filmového plátna. Z Herectví se vzdal dobrovolně Ušatý milovaný kluk Chtěl zaplatit v hospodě Život v komunismu 76-86 Bohumil Modrý, Augustin Bubník, Stanislav Konopásek,Václav Roziňák, Vladimír Kobranov, Josef Jirka, Zlatomír Červený, Jiří Macelis, Antinín Španinger, Přemysl Hajný, Josef Stock 108 87 Bohumil Váňa 112 88 Jan Veselý 113 89 Evžen Sokolovský 114 90 Vladimír Hejmovský 116 91 Julie Hrušková 118 92 Ladislav Vincík 119 93 Pepi Bican 120 94 Jan Grossman 122 95 Jiří Plachý 123 96 Alfréd Radok 124 97 František Gross 126 98 Jan Hlaváček 127 99-100 Dana Zátopková, Emil Zátopek 128 101 Sylva Daníčková 130 4
editorial 1 Vážení čtenáři, dostává se Vám do ruky magazín Lidových novin 101 POHNUTÉ OSUDY. Jde o unikátní soubor známých i neznámých příběhů osobností Česka posledního století. Jsou mezi nimi olympijští šampioni, političtí vězni, mistři světa i hrdinové z druhé světové války, herci, zpěváci, režiséři, politici. Známí i neznámí, oslavovaní i zapomenutí. Prostě všichni ti, kteří se museli potýkat s nepřízní osudu. To ale není zdaleka všechno. Autoři Lidových novin také zmapovali životy lidí, kteří se načas dostali svým pohnutým osudem na titulní strany novin, ale později někdy samovolně a někdy z vlastní vůle opět z očí veřejnosti zmizeli. Ačkoliv je v názvu publikace číslovka 101, ve skutečnosti je zde pohnutých osudů daleko víc. Příběhy slavných totiž vypráví jejich rodina, nejbližší přátelé, kolegové z práce, kteří se museli s nepřízní osudu hlavních hrdinů také vyrovnávat. Emotivnost těmto příběhům navíc často dodávají i fotografie z osobních archivů příbuzných. Jedinečnost souboru rozděleného do šesti kapitol podle událostí, se kterými se museli hrdinové těchto příběhů vyrovnávat, dodávají i autoři jednotlivých článků, kterými jsou redaktoři a spolupracovníci Lidových novin jako Jiří Peňás, Stanislav Motl, Jan Rejžek, Jiří Jakoubek, Marta Švagrová, Václav Cibula, Jana Machalická, Martin Zvěřina, Daniel Kaiser a další. Příběhy ministra Pavla Dostála a hrdiny povodní Jiřího Holuba doprovázejí fotografie Jana Zatorského, za které získal ceny v soutěži Czech Press Photo. Děkujeme, že jste si pro čtení na léto vybrali právě náš magazín. Vaše redakce LIDOVÉ NOVINY - 101 POHNUTÉ OSUDY Speciál Lidových novin, prodejné samostatně Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek Vedoucí projektu: Jan Dražan, Ondřej Suchan, Autor projektu: Ondřej Suchan Art director: Vladimír Dundr AUTOŘI: Veronika Bednářová, Václav Cibula, Vítězslav Čermák, Honza Dědek, Adam Drda, Vojtěch Gibiš, Dan Hrubý, Markéta Chaloupská, Jiří Jakoubek, Tereza Jarková, Daniel Kaiser, Josef Kolina, Martin Korel, Pavel Kovář, Ivan Kraus, Vladimír Křivka, Jana Machalická, Jiří Machalický, Judita Matyášová, Stanislav Motl, Tomáš Motl, Jiří Peňás, Zbyněk Petráček, Alena Plavcová, Tomáš Pospiszyl, Jan Rejžek, Ondřej Stratilík, Ondřej Suchan, Stanislav Škoda, Tereza Šupová, Marta Švagrová, Jiřina Veselá, Martin Zvěřina Fotografie: LN - Jan Zatorsky, Ondřej Němec, Viktor Chlad, Tomáš Krist, Jindřich Mynařík, MF DNES, ČTK, agentury Jazyková redakce: Lucie Bradáčová, Petra Klimešová, Marcela Komínová, Kateřina Krobová, Alena Snítilová, Jan Štěpánek, Pavel Voňka Výroba: Otto Šleger Fotoprodukce: Ilona Proboštová, Martina Paličková, Bára Buchtová Scan: Petr Homolka, Robert Petr Manažer redakce: Martin Michek Inzerce: Petra Feřtrová, Gabriela Rousová, Marie Bočková Marketing: Alan Stonawski Vydavatel: MAFRA a. s., Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, e-mail: dopisy@lidovky.cz. Tisk: Svoboda Press s. r. o. 3
47 osudový okamžik Tomáš Holý Zazářil, vyrostl a zemřel Objevili ho skoro náhodou. A pak během šesti let od osmi do čtrnácti natočil třináct filmů a třináctidílný seriál. Sladký rošťák, stydlín s čertovskými ohýnky v očích, ušaté torpédo kolika přezdívkami jej kamarádi a ctitelé oblažovali Dělali to ale z čirých sympatií. Těžko by se našel někdo, kdo by malého Tomáše neměl rád. Ať už jej znal osobně nebo jen z obrazovky či filmového plátna. MARTA ŠVAGROVÁ Foto KIRKE Začalo to nevinně, v roce 1976: režisér Oldřich Lipský potřeboval do filmu Marečku, podejte mi pero, malého chlapečka, který coby žáček sotva k vidění přinese roztržitému profesorovi vzkaz do vyšší třídy. Barrandovský rekvizitář nabídl svého synovce. Na tu směšně roztomilou postavičku žádný divák často vysílaného filmu nezapomene: mrňavého kluka není přes chemikářův pult vidět, ale hraje se studenty svou hru dokonale až po ten bombon ve vyboulené tváři, který pak celý umolousaný bezelstně podal Františku Filipovskému. Tomáškův úděl herecké hvězdy byl zpečetěn. Herectví se vzdal dobrovolně Přestože měl všechny předpoklady k velké kariéře, nemínil Tomáš Holý (narodil se 17. března 1968 v Praze) zůstat hercem navždy. Jakmile vyrostl, zaměřil snažení jinam. Své dětské angažmá si však užil dosytosti. Ve filmu Ať žijí duchové byl jedním z kluků okouzlených malou bílou slečnou Leontýnkou. V Setkání v červenci neodolatelně neposedným synkem trochu nakyslé paní profesorky, které překazil dobrou partii a zařídil lásku, ve filmech Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce nadšeně asistoval v objevování a zachraňování přírody Nejvíc se ovšem zapsal do paměti a určitě i srdcí diváků dospělých i malých jako Vašík ve dvou televizních snímcích s Janou Preissovou a Františkem Němcem Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které napsala a natočila Marie Poledňáková. Přitom režisérka připouští, že i ona si Tomáše při konkurzu skoro nevšimla, asi že byl malý, nenápadný a moc nemluvil a všude bylo plno dychtivých chlapečků, celkem se jich prý tehdy sešlo sto čtyřicet. Jenže ten jediný na odchodnou udělal svoje typické gesto na pozdrav a bylo rozhodnuto. Ušatý milovaný kluk Různé peripetie kluka bez otce a posléze se znovunalezeným, ale nejprve odmítaným tátou si vybaví každý, kdo příběhy viděl (a viděl je v Česku asi opravdu každý). Jeho dospělí partneři nešetřili chválou podle Františka Němce byl Tomáš velmi inteligentní, takže jim všechny fígle, jimiž chtěli udržet pozornost a soustředění osmiletého herce, rychle prokoukl. Ať už byl Vašík vášnivě zaposlouchaný do četby o zdolávání osmitisícovky nebo se nadšeně učil lyžovat a brázdil svahy zaštiťován autoritou horského vůdce, ať k snídani roloval vajíčka natvrdo po stole nebo si hrál na inspektora Columba a sledoval mámu s Lubošem v nejnejvhodnějších situacích, vždycky byl ušatý Tomáš přirozený, věrohodný, milý a sympatický. A taky hezký kluk. Z dětské roztomilosti pak vyrostl, stal se z něj normální dospívající mladík a s herectvím dobrovolně skončil. A to zažil zástupy dětí, které postávaly na chodníku před jeho domem s památníčky, dostával desítky, možná stovky dopisů, neminuly jej ani ceny za jeho herecký výkon. Herecké povolání ale hodnotil jako stereotypní a namáhavé. 60
Poslední role, kterou byl ochoten ještě absolvovat, byla ta v německém seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Tomáši Holému bylo třináct, když začal s natáčením, ve čtrnácti skončil a rozhodnutí zanechat hraní nemínil změnit. V jednom z mála rozhovorů, které se zachovaly, prohlašoval, že sice hrál rád, bavilo ho to, ale nezapomněl ani na to, jak se celé prázdniny musel učit role, jak čas trávil jenom mezi dospělými, a zdá se, že pronesl i rozumně předvídavou větu: Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění. O tom, jak žil po ukončení své dětské kariéry, svědčili jen jeho kamarádi, po případě jeho láska a přítelkyně, tehdy ještě začínající zpěvačka s pseudonymem Lucie Bílá. Tomáš byl o dva roky mladší než ona. Bílá o něm mluví dodnes hezky, i když říká, že by spolu asi nezůstali, protože byli každý jiný. Kamarádi mu říkali Božský, protože opravdu božskej byl... Z okna spouštěl kýbl na piva, hráli jsme pořád karty, řekla v Magazínu DNES. Ve své knize Teď už to vím napsala, že dospělý Tomáš měl stejně dobrácký a bezstarostný výraz tváře a kulatou hlavu jako ten neodolatelný šibal z filmů. A taky že se těšila na každý Tomášův příchod. On se někdy dělal vzácným, mizel občas na den nebo dva. Všichni se shodují, že byl Tomáš spíše plachý, že mu nějaký čas trvalo, než se ve společnosti otrkal, že potom ale dokázal být vtipný a že s ním byla legrace. Měl normální záliby a zájmy, bylo to prý rybaření, miloval koně, odmalička sbíral modely autíček. VAŠKU... Komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny patří dodnes k nejoblíbenějším českým filmům. A malého rošťáka Vaška chtěla kvůli neodolatelnému úsměvu adoptovat snad každá žena v Československu. Chtěl zaplatit v hospodě Moc podrobností ze života Tomáše Holého na veřejnost neproniklo ani po jeho smrti. I to o něčem svědčí. Nejenže tehdy ještě nebyla bulvární média, ale i blízké okolí Tomášovo se chovalo s pietou, podobně i ti, kteří s ním kdy pracovali. A navíc v době jeho havárie, na jaře roku 1990, byly noviny plné převratných politických událostí, takže zpráva o předčasném úmrtí nejpopulárnější české dětské hvězdy vlastně zanikla. Faktem je, že v osmnácti začal studovat práva a ve dvaadvaceti tragicky zemřel. Zabil se 8. března 1990 v autě, když zjevně ne zcela střízlivý narazil do stromu. Jako tak často v podobných případech, důvod, proč sedl za volant, když předtím pil, byl malicherný a vlastně banální. S kamarády popíjeli v hospodě a neměli na zaplacení, Tomáš se rozhodl dojet do chaty v nedalekých Kytlicích pro chybějící peníze. Kdyby zůstal dlužen, mohl z něj být dnes možná úspěšný právník. Kdo ví. 61
59 pod stínem nacismu Lída Baarová Žid Süss a výčitky herečky Je březen 1949. V Hamburku začíná soud s režisérem Veitem Harlanem. Žalobce dr. Kramer mimo jiné konstatuje, že jeho devět let starý film Žid Süss nese odpovědnost za nacistické perzekuce Židů. Snímek, který se natáčel i v Praze. STANISLAV MOTL Foto ČTK a KIRKE Harlan se brání: má prý čisté svědomí. Údajně nemohl nic dělat natáčel na výslovný rozkaz Josepha Goebbelse. S pýchou v hlase říká, že k přípravě filmu přistoupil s mimořádnou důkladností. Dokonce odjel do Polska, aby tu studoval zvyky ortodoxních Židů. Je předvolán důležitý svědek. Svědkyně. Česká herečka Lída Baarová. Soud však čeká marně... Bylo to krátce po mém útěku z Prahy, vysvětlovala mi o desítky let později Lída Baarová. Obsílka přišla do Salcburku, kde jsem, abych měla vůbec na chleba, dělala barmanku. Ale těsně před tou zásilkou jsem odjela do Argentiny, abych tam získala občanství a dostala vízum do Itálie, kde jsem měla opět začít filmovat. Mimochodem, než jsem to vízum dostala, dělala jsem v továrně na mýdlo... A pak se Lída Baarová rozpovídala o okolnostech, které k natáčení nejznámějšího antisemitského filmu vedly. Večeře u Goebbelse Měla jsem kamarádku Hildu Körberovou. Stála při mně i v době, kdy propukl ten můj nešťastný skandál s Goebbelsem a spousta lidí, a myslím, že i právem, se ke mně začala točit zády. Hilda byla nejenom skvělá herečka, natočila přes padesát filmů, ale psala také velmi dobrou poezii. Však také po válce vydala několik knih. A byla mi blízká také tím, že i když se narodila ve Vídni, prožila své dětství v Liberci. Lída Baarová pokračuje: No a jejím bývalým mužem byl právě Veit Harlan. Byl hodně ctižádostivý, ale také mimořádně talentovaný a říkalo se o něm, že měl v mládí dost blízko ke komunistům. V době, kdy jsem ještě byla na výsluní a leckdo chtěl, abych u Goebbelse zařídila to nebo ono, svěřil se mi Harlan, že ho Goebbels nemá kvůli jeho minulosti rád. Trápil se tím. Natočil film Kreutzerova sonáta a velmi si přál, aby Goebbels přišel na premiéru. A tak jsme s Hildou vymyslely plán. Goebbels nás dvě totiž pozval na večeři. A udělaly jsme to tak, aby ke stolu přišel také Veit Harlan. Goebbels pak na projekci toho Harlanova filmu šel. Veit byl v sedmém nebi. Nezapomeňte, že Goebbels byl nejmocnějším mužem německého filmu. Záleželo jen na něm, kdo bude točit. Těžko se to dnes chápe... Nikdo nemohl tušit, co přijde později. Třeba také to, že Goebbels si Harlana opravdu oblíbí a nakonec mu přihraje ten film... no, toho Žida Süsse, dodala Lída Baarová. Herec a režisér V době, kdy Veit Harlan začal Žida Süsse točit, mu už bylo 41 let a patřil mezi nejschopnější režiséry v Německu. V Berlíně poznává svou první ženu, herečku a kabaretní zpěvačku Doru Gersonovou. V době, kdy bude Harlan prominentním režisérem nacistů, skončí Dora s celou rodinou v plynové komoře v Osvětimi. V roce 1929 se Harlan ožení s Hildou Körberovou. To už se čím dál více věnuje filmové režii. Posléze Veit Harlan potká mladičkou švédskou herečku Kristinu Söderbaumovou. I Kristina byla moje dobrá kamarádka, vzpomínala Lída Baarová, po válce žila v Mnichově a často za mnou do Salcburku jezdívala. Naposledy se obě přítelkyně potka- 76
Dívka v modrém. Lída Baarová patřila za první republiky mezi nejpopulárnější herečky, známost s Josephem Goebbelsem ale vše změnila. Na jedné z mála fotek s Hitlerovým propagandistou Baarovou ještě doprovází předchozí přítel, herec Gustav Fröhlich (uprostřed). ly v roce 1995. Měl jsem to štěstí být u toho. Ovšem na téma filmu Žid Süss odmítla paní Söderbaumová jakkoliv hovořit. Pražští komparzisté V některých pražských scénách filmu vystupují také židovští statisté. Dělo se to na přímý rozkaz Úřadu pro řešení židovské otázky, který řídili příslušníci nacistické bezpečnostní služby SD. Děj filmu se odehrává ve Württembersku ve třicátých letech 18. století. Židé ovládají celý kraj. Jsou, jak je líčí Harlanův film, vychytralí, stále intrikující a při cestě za dosažením moci se neštítí ani prznění nevinných křesťanských žen a dívek. Hlavní roli takto postižené dívky Dorothy ztvárnila právě Kristina Söderbaumová. Ve filmu se utopí, a protože se utopí i v několika dalších snímcích, začne se jí posléze říkat říšský utopenec. Když točil Veit Harlan v Praze, byl českými novináři považován za z dnešního pohledu celebritu první velikosti. Například v Kinorevui (č. 47 z roku 1940) se o Harlanovi píše jako o režisérovi, který se stal uměleckou osobností mimořádné tvůrčí síly, a tvůrci, v němž vyrostl německému filmu režisér opravdu světového formátu. Česká premiéra filmu Žid Süss se uskutečnila 21. listopadu 1940 v kině Na Příkopě. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé Úřadu říšského protektora i protektorátní vlády. Obecenstvo bouřlivě tleskalo hlavně prý během scény popravy Süsse a také při závěrečné scéně, při vypovězení Židů z Württemberska. Pravá tvář židovstva, psala Národní politika o několik dní později. A v článku Zhouba cizí rasy (Nedělní Goebbels a lída Pro Čechy měl Goebbels odjakživa jen slova pohrdání. Jenomže ho pohltila schizofrenní situace. On, který tolik nenávidí Židy, Čechy a všechny Slovany, prožívá spalující až destruktivní vztah s českou filmovou hvězdou Lídou Baarovou. Goebbels hoří láskou, chce dokonce opustit rodinu, děti, nacistickou stranu i samotného Hitlera. V roce 2009 byly v jednom z německých archivů objeveny i některé přepisy telefonátů mezi Baarovou a Goebbelsem. Ten láskou k herečce natolik zešílel, že jí vyprávěl, jak kdesi v Tichomoří objevil malý ostrov, na němž prý budou oba jednou šťastně žít. Jak to celé dopadlo, je dnes už dobře známo. Jeho žena Magda si jde stěžovat k Hitlerovi. A ten zasahuje. Goebbels je přinucen Baarovou opustit a česká hvězda je zanedlouho poslána zpět do Čech. Když 5. listopadu 1940 Joseph Goebbels přijel na tři dny do Prahy, vztah s herečkou byl minulostí. Netušil ale, že gestapo učinilo, alespoň co se týče Lídy Baarové, rázná opatření. Tehdy jsem byla pro Němce nebezpečnější než jedna bombardovací peruť, vyprávěla mi v roce 1994 tato herečka. Ještě před Goebbelsovým příjezdem jsem byla nucena opustit Prahu. Další tři dny jsem potom trávila pod přísným dozorem na zámku na Zbraslavi, hned vedle Prahy. Goebbelse jsem tedy ani jednou nezahlédla. 77
Chcete SI PŘEČÍST O OSOBNOSTECH A JEJICH ŽIVOTNÍCH OSUDECH? (k dostání v trafikách nebo přes sms) 101 osudů přímo do schránky? Stačí poslat SMS ve tvaru: LN 101OSA JMENO PRIJMENI ULICE CISLO PSC MESTO (vzor: LN 101OSA jan novak jindrisska 16 11000 praha 1) na číslo 902 11 60 a magazín 101 pohnuté osudy vám doručíme do čtrnácti dnů na uvedenou adresu. Cena 1 SMS je 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po - pa, 9:00-16:00), www.platmobilem.cz LIDOVÉ NOVINY NOVINY OSOBNOSTÍ