Svatba 'Tak co, budeš moct přijet už začátkem září?' psala Julie do příslušné řádky v tabulce Skypu. Chtěla přidat mrkajícího smajlíka, ale po dvou neúspěšných pokusech to vzdala, nemohla najít tu správnou ikonku. 'No ještě nevím, je to tak důležité?' přišla vzápětí odpověď od Babou ze Singapuru. 'Důležité, no jak se to vezme... Budeme se s Pierrem brát!' Po malém zaváhání odklepla odeslání zprávy a čekala na reakci. Místo odpovědi se ale Julii na monitoru rozblikalo zelené sluchátko. Pavle? Něco mi tady bliká, co s tím mám dělat?! Zavolala bezradně Julie. Pavlík se zvedl od fotbalového zápasu, který sledoval v televizi a přiběhl k počítači. Přijmi hovor, to ti Babou volá. Sluchátko ani mikrofon nepotřebuješ, to je zabudované. Klikni na to sluchátko. Jo, to je ono. Haló Babou, slyšíš mě? Promluvil na monitor, kde se objevila kudrnatá hlava jeho nevlastní sestry s užaslým výrazem ve tváři. Mami, jsi tam? Budete se co? Páni mami, ty se budeš fakt vdávat? No to je bomba! Jasně že přijedu, já to už nějak zařídím. Tohle si nemůžu nechat ujít! O měsíc později... Pierre, prosím tě, dnes přiletí Babou, chtěla bych pro ní dojet na letiště, odvezeš Pavla na fotbal? Julie se na budoucího manžela prosebně usmála a on jí políbil na krk. Já ho odvezu, chápu, že toho máte s Babou spoustu na programu. Julie se blaženě usmála, tyhle Pierrovi něžnosti zbožňovala. Fajn, tak se uvidíme večer. Měj se hezky! Když přijížděla před komisařství, znovu jí blesklo hlavou, že je neuvěřitelné, co se všechno za posledních pár měsíců seběhlo. S lehkým úsměvem vstoupila do budovy. Dobré ráno, Cristel, zdravím, Herouxi! Něco důležitého pro mě? Cristel zakroputila hlavou. Ne, šéfe, nic. Jen se za vámi prý staví bývalý pan divizní Darzac. Kolem poledne, povídal. Asi se mu nechce obědvat doma! dodala tiše jen pro Juliiny uši. Asi... no aspoň nebudu obědvat sama. Díky a zatím! Darzac se dostavil těsně po dvanácté hodině a přesně podle předpokladu navrhl společný oběd. Prý to zvládáte skvěle, Lescautová. Jsem na vás pyšný! A také vám děkuji. Julii jeho slova potěšila. Díky, a počítáte s tou sobotou, že ano? Jako jestli vám to odsvědčím? No to je samozřejmé, i když nevím, jestli já jsem ten nejvhodnější svědek. To víte, mám za sebou tři rozvody... No já myslím, že jste ten úplně nejvhodnější, protože vy jste takový můj anděl strážný! Tak jsme domluveni. I odpoledne byl v celém Clariere až podezřelý klid. Julie s Kaplanem probrala všechny organizační problémy a našla si i chvilku na Cristel, která byla zvědavá jaké bude mít Julie šaty a jakou že bude mít kytici. V půl čtvrté už startovala auto, aby stihla dojet včas do Paříže na letiště. Letadlo dosedlo na ranvej na minutu přesně. A o dvacet minut později se už Julie objímala s Babou, která nechala napospas okolí svůj kufr a vrhla se mamince do náručí. Mami, tak ráda tě vidím! Škoda že to není do Singapuru blíž, chtěla bych tě vídat častěji. Tak povídej, co ta svatba? A co na to Sára? A Pavel? Julie povolila sevření a utřela si slzy. Ach Babou! Jednou tě ani nepoznám! No co ti mám povídat, Pierre se domluvil s Pavlem že si mě chtějí vzít, no řekni, kdo by jim mohl odolat? A Sára, ta to vlastně všechno způsobila, to ona si zahrála na dohazovačku. Tak pojď, pojedeme domů. Hned, jak vešly do domu, skočil Babou do náruče Pavel. Ty jsi ale vyrostl! Páni, za chvíli budeš větší
než já! Smála se a Pavel se maličko povytáhl. Já myslím, že už jsem větší. Nebo aspoň stejně velký...! Jo a přivezla jsi mi tu počítačovou hru? Jasně, ty šampione, vydrž chvilku, než vybalím! Tak vítej doma! ozvalo se z haly. Pierre! Ahoj, jak se ti daří? Jsi v pořádku, předpokládám že ano, když se tady chystá taková událost! Objala ho. Pierre pokýval hlavou. Podle doktorů jsem úplně v pořádku. A já si to období v podstatě ani nepamatuju a jsem za to rád. Zato tohle období, si doufám budu pamatovat napořád! Vzal Julii kolem ramen a přitáhl si jí k sobě. Sotva Babou stihla vybalit, dorazila Sára. Přivítání sester bylo bouřlivé. Navíc měly obě něco za lubem, tajně se na maminku domluvily. Tak, mami, hoď se do gala a vyrážíme na tvojí rozlučku se svobodou! zvolaly současně. Julii se moc nechtělo. Ale holky, myslela jsem, že si uděláme hezký klidný rodinný večer, nikam se mi nechce... Ne, ne, ne, ne, ne! Jdeme do světa! Pierre o tom ví, že, tak ti nic nebrání. Julie se v naději podívala na Pavlíka, ale ten se snažil nainstalovat do počítače hru od Babou a klidný rodinný večer ho příliš nezajímal. Bezradně tedy pokrčila rameny a šla se převléknout. A kam vlastně jdeme? Jako co si mám vzít na sebe? Babou se pohledem na Sáru ujistila, že vše klape a pak Julii ujistila, že večerní šaty rozhodně nepotřebuje. Za pár minut seděly všechny tři v Sářině autě a mířily do centra Clariere. Sára zastavila před multikinem. Nejdřív půjdeme večeře, pak kino. Mami, víš, kdy jsme byly naposledy všechny tři společně v kině? Před 12ti lety! A pak by jsme mohly zajít na travesti show, co ty na to? Julie pokrčila rameny. Jsem pro! A na co jdeme? Na jeden úžasný, odpočinkový film. Táta dostal lístky na jednu z premiér, byli jsme na ní v Sydney. Bylo to super, byli tam herci co v tom hrají, Brosnen, Meryl Streep, pak ten z Brigite Jones, víš, ten co měl svetr s jelenem, no prostě to bylo úžasné. Jo jmenuje se to Mamma mia! Nevím, jestli jsi o tom už slyšela. Julie zakroutila hlavou. Na sledování filmových novinek jí nějak nezbýval čas. Tak fajn, holky. Jdeme na to jídlo? Už mám docela hlad. Zašly do Pizzerie, která byla hned nad kinem a daly si každá zeleninový salát. Když ale zjistily, že do začátku filmu mají ještě spoustu času, rozhodly se zahřešit a ještě si objednaly pizzu. Jednu dohromady. V osm hodin už seděly v kině a Julie musela dát Babou za pravdu. Film byl opravdu báječný. Nejdříve se výborně bavila, ale když Donna, alias Meryl Streep začala pomáhat dceři do svatebních šatů, začalo jí podezřele šimrat v nose a rozostřil se jí pohled. A když o pár minut později spustila The winner takes it all, už musela vytáhnout kapesník. Ale závěrečná scéna jí opět navrátila báječnou náladu. Holky, to byl skvělý nápad! Moc vám děkuju! A moc byste se zlobily, kdybychom vypustily tu travesti show? Nějak se mi po tom kině ani nechce... Sára s Babou jen pokrčily rameny. Jak chceš, mami, je to tvoje rozlučka. Druhý den ráno Pavlík hned u snídaně hlásil, že novou hru zprovoznil a kolik se mu povedlo uhrát vítězství. A jak jste se vlastně měly vy? Julie ho pohladila po hlavě. My jsme se měly taky úžasně, byly jsme v kině, ten film byl moc hezký, no však se Babou cestou domů přiznala, že ho viděla už po třetí. A co ty, máš všechno do školy? Jestli jsi nezapomněl kvůli počítači na domácí úkoly! Pavel protáhl obličej Copak jsem malej? Tak pojď, ty veliký chlape, musíme jet! Usmála se na něho Julie a podala mu sáček se svačinou. Jen dorazila na komisařství, všimla si, že se něco děje. Kaplan ani Motta tam ještě nebyli, Cristel měla na uchu telefon a vysvětlovala adresu. Copak se děje? Zeptala se jí Julie když položila sluchátko. Ale vražda, paní divizní. V Platan, to je fakt hrozná čtvrť, našli tam zavražděného nějakého mladíka. Kaplan a Motta tam už jeli. Chcete tam jet také? Julie už už chtěla přikývnout, ale pak si uvědomila, že by to vypadalo jako když je kontroluje, tak si nechala zajít chuť, i když práce v terénu jí někdy chyběla. Ne, jen kdyby mě tam vyloženě chtěli. Budu u sebe. Tak zatím, Cristel!
V kanceláři se věnovala opět nezáživným papírům, až po dvou hodinách jí vyrušilo zaklepání na dveře. Ano? Můžu dál, šéfe? Jen vás chci informovat o té vraždě v Platan. Jistě, Kaplane, pojďte dál! Tak povídejte! Kaplan se posadil do křesla proti Julii. Jmenoval se Stefan Mosetti, dvacet pět let, nezaměstnaný. Někdo ho praštil nějakým tupým předmětem do hlavy a podle doktora měl smůlu, protože rána šla přesně na nejzranitelnější část, tedy na spánek. Mrtvý byl během pár okamžiků. Co všechno se z bytu ztratilo těžko říct, protože třeba počítač, mimochodem, velmi výkonný, povídal Motta, a drahý, což je zvláštní, vzhledem k tomu že byl Mosettti už dva roky bez práce, tam zůstal. A našli jsme tam obrovské množství čistých DVDček a plastových obalů. Myslím tím, že to byly stovky kusů. Motta si sem nechal převézt ten počítač, pokusí se z něj zjistit něco bližšího. Julie kývla hlavou. Díky, Kaplane. Ale já vás nechci nijak kontrolovat, víte, že vám naprosto věřím. Nerada bych ve vás budila dojem, že mi musíte hlásit všechny vyšetřovací postupy. I když na druhou stranu jsem ráda, víte jak mě vyšetřování bavilo! Kaplan se pousmál. Já to vím šéfe, a proto jsem tady. Tak zatím, já se jdu podívat na toho Mottu. Motta seděl před počítačem a přemýšlel. Tak co jsi vykoumal? Pomůže nám to aspoň trochu? Zeptal se ho s nadějí v hlase Kaplan, ale Motta bezradně pokrčil rameny. Ten počítač někdo důkladně vyčistil. No vyčistil, smazal všechny soubory, celou historii všechno. Co tím chceš říct? Že to nevyšťouráš ani ty? To by jsi mě fakt zklamal. Motta ale znovu zakroutil hlavou. Je mi líto, nedostanu z něj vůbec nic. Je jako nový. Tak to nám moc nepomůže. Musíme se chytit něčeho jiného. Co výslechy sousedů? Motta otevřel notýsek. Jo, ty mám tady. Ale taky nic moc. Akorát jedna stará paní tvrdí, že viděla nad ránem vycházet z domu mladíka v džínové bundě, který nesl sportovní tašku a jak pospíchal, něco mu z ní vypadlo, nějaká placatá krabička, povídala ta paní. Víc toho zatím nemáme. Zaklapl notýsek a pohlédl na Kaplana, který se zamyslel. No podle doktora byl Mosetti zavražděn mezi třetí a půl pátou ráno, to by odpovídalo. A placatá krabička...nemohlo to být tohle? Ukázal na krabičku na DVD. Že by ho někdo zabil kvůli DVDčku? To se mi nějak nezdá. No ale je to jediné, co zatím máme. Ať s tou paní zkusí někdo udělat portrét. Julie si nemohla pomoci, pořád musela myslet na zítřejší svatbu. Bude zase vdaná. Nějak si na tu myšlenku pořád nemohla zvyknout. Zbývá už jen vyzvednout ten kostým, snad tentokrát tu délku sukně změřili dobře, a bude to všechno. Zítra se může vdávat! Nechala se tou představou chvíli unášet, když jí zazvonil telefon. Kaplan. Šéfe, můžete sem k Mottovi? Něco vám chceme ukázat. Julie seběhla ze schodů a našla Kaplana skloněného nad Mottou, který seděl u počítače. Tak copak tady máte zajímavého? Kaplan se narovnal. Víte, jak jsem mluvil o tom počítači, tak tomu někdo úplně vymazal paměť, ale my jsme našli v kelímku od jogurtu, ve kterém byly tužky, tohle! Ukázal na maličký kolíček zasunutý do Mottova počítače. To je maličká datová karta, která se dá s pomocí příslušného čtecího zařízení používat jako přenosná paměť. A tahle miniaturní věcička má tak velkou paměť, že by se na ní vešly dva filmy, několik bonusů, obaly a navíc i pečlivě vedené záznamy o počtu kopií. Zkrátka a dobře, Mosetti vyráběl 'originální' DVD. Myslím tím, že vytvářel DVD s nelegálně získaným filmem, k tomu našel někde na internetu videa z přípravy filmu, případně nějaké rozhovory s herci, přidal to k filmu, vypálil na DVD, vytvořil 'originální' obal, včetně poznámky o zákazu kopírování. A film vesele namnožil. Prodával kus za dvacet euro a vzhledem k tomu, že jde o filmy, které jsou v kinech absolutní novinky, o zákazníky neměl nouzi. Zjevně se tím živil už delší dobu, nebyl v oboru žádný začátečník, je tady i seznam lidí, kterým DVD prodával ve velkém a ti to zřejmě prodávali dál. Teď třeba zrovna měl nejvíc zakázek na film Mumie III, i když tam už to pomalu ustávalo, měl dodat už jen 50 kopií, ale jeho nejnovější 'dílo' jde doslova na dračku. Už prodal 500 kopií, 200 jich měl mít doma a na dalších 500 měl zakázku. Mamma Mia! Nějaký americký muzikál,
jak jsem pochopil. Kus za dvacet euro, tomu říkám kšeft! Včera jsem ten film viděla, líbilo se mi to, ale naše Babou je z něho úplně nadšená, věřím, že by si takovou kopii taky ráda pořídila! A jsem přesvědčená, že takových lidí je hodně. Mimochodem, kde je těch 200 kopií, co měl mít Mosetti už připravených? Kaplan s Mottou si vyměnili pohledy. Ta krabička! Určitě to byla jedna z kopií, kterou si vrah odnesl. Pak smazal celý počítač, ale nepočítal s tím, že Mosetti v něm nebude mít důkazní materiál. Mosetti ale dobře věděl, jak je tahle činnost nezákonná a proto neměl v počítači nic, co by ho mohlo usvědčit. Všechno měl na maličké kartičce, kterou mohl v případě jakéhokoliv problému s policií lehce zničit. Můžeme jen doufat, že na ty plagiáty někde narazíme. V obchodě je asi prodávat nebudou. Co zkusit internet? Navrhl Motta. Výborně, Motto, pusťte se do toho. A kdyby jste něco potřebovali, víte, kde mě najdete! Usmála se na ně a vrátila se do své kanceláře. V kanceláři se už ale moc nezdržela, rozhodla se, že den před svatbou si zaslouží odejít z práce o chvíli dřív. Zašla si ke kadeřnici a cestou domů se zastavila pro zkrácený kostým. Doma už byli všichni, včetně Romaina, který si samozřejmě nemohl nechat ujít takovou událost. Provizorně se k veliké Pavlově radosti nastěhoval k němu do pokoje. Klučina Romaina zbožňoval a moc ho mrzelo, že se také nevrátil, ale Romain už si zvykl na samostatný život, jak tomu říkal, pronajal si s několika kamarády malý byt a užíval si nezávislosti. Sára s Babou chystaly večeři, aby nevěsta nemusela nic dělat. Pierre vypadal nervózně a pořád přemýšlel, jestli se Julii bude líbit kytice, kterou jí objednal a několikrát se přesvědčil, že opravdu má v náprsní kapse nového, světlešedého obleku krabičku se snubními prstýnky. Po večeři si šli všichni brzy lehnout, aby na ten velký den byli odpočatí. Ráno vesele svítilo sluníčko a Julie chvíli vychutnávala pocit, že nemusí vstávat, že vedle ní leží muž, kterého miluje a kterého si za pár hodin vezme za manžela. S Paulem to nevyšlo, s Pierrem měli velkou krizi, ale byla přesvědčená, že právě díky ní poznali, že nechtějí žít s nikým jiným. Ano, jsou si s Pierrem souzeni. Pootevřela oči a zjistila, že Pierre hledí do stropu a zřejmě přemýšlí o něčem podobném. Nepatrně se zavrtěla a on k ní stočil pohled. Dobré ráno! Doufám, že jsi se hezky vyspala! Usmál se na ní. Ano. Vrátila mu úsměv. A Pierre... moc tě miluju, chci abys to věděl. Já to vím, a taky tě moc miluju! Ale teď musíme vstávat, nebo prošvihneme vlastní svatbu! Odhodil peřinu a vstal. V kuchyni už voněla káva a tousty, sestry Lescautovi se snažily, aby svatební den jejich maminky byl od rána co nejhezčí. U snídaně se zase sešli všichni a Julie si znovu pogratulovala k nápadu koupit do jídelny veliký kulatý stůl, ke kterému se všichni krásně vešli. Po snídani se dámy šly pomalu chystat. Babou ještě dávala do myčky nádobí, tak opustila jídelnu jako poslední. Na schodech na ní čekal Pavlík. Babou, něco pro tebe mám, aspoň doufám, že je to ten film co jsi o něm tak básnila... A vytáhl z pod košile placatou krabičku. Babou vytřeštila oči. O my Gott! Mamma Mia! Pavlíku, kde jsi to sehnal? A originál? Vždyť se měl prodávat až před vánocemi! Jsi zlatej kluk, víš ty to? Vlepila mu nadšená Babou pusu. Hluk na schodišti přinutil Julii vykouknout z koupelny. Co se děje? Kdo je tady zlatý kluk? Usmála se na oba. Babou na ní zamávala DVDčkem. Hele mami, co mi Pavlík sehnal! To je úžasné! Julii zmrzl úsměv na rtech. Vytrhla Babou krabičku a pečlivě si jí prohlížela. Ano tváří se jako originál, dokonce je i zatavená v ochranné fólii. Co je mami? Nějaký problém? Julie pokývala hlavou. Ano, problém, broučku. Sakra, zrovna teď. Pavle, odkud to máš? Pavlík pokrčil rameny. Jeden spolužák to prodával, povídal, že brácha jich má plný pokoj. A když se to Babou tak líbí... Julie horečně přemýšlela. Za hodinu a půl má být svatba, ale tohle je strašně důležité. Jak se jmenuje ten spolužák, Pavlíku? A kde bydlí? Pavel smutně sklopil oči. Jean Paul Barnie. Kde bydlí to nevím, chodím s ním do třídy jen pár dnů. Ale já jsem mu to
zaplatil mami, opravdu, chtěl za to pět euro, měl jsem našetřeno Julii ho bylo líto, ale situace byla vážná. Já ti nic nevyčítám, Pavlíku, promiň. Jen se stalo něco moc ošklivého a bohužel se to týká toho DVDčka. Promiň Babou, ale obávám se, že si budeš muset počkat na oficiální verzi. Julie se otočila a zmizela v ložnici. Pavlík měl slzy na krajíčku. Babou ho vzala kolem ramen. Neplač, jsi strašně hodný a já ti moc děkuji, že jsi na mě myslel. Jsi můj úžasný bratr! Pavel se trochu pousmál a vrátil Babou kompliment A ty jsi moje krásná sestra! Julie se na sebe podívala do zrcadla. Make up už stihla, nikdy to s líčením nepřeháněla, vlasy včera ošetřené kadeřnicí vypadaly k světu a kostým má připravený, všechno to zvládne. Vyťukala číslo na mobilu. Kaplane, kde jste? Aha, tak to je výborné. Mám pro vás důležitou informaci. Bratr nějakého Jean Paula Barniere má plný pokoj těch DVD, co se ztratily u Mosettiho. Ano, vím to jistě. Můžete to prověřit? A mimochodem, jedno to DVD mám, koupil ho náš Pavel pro Babou. Kaplan zazvonil za necelých patnáct minut. Zdravím, Kaplane, kde máte ženu, myslel jsem, že přijde s vámi! Zdravil ho radostně Pierre už v obleku, aniž netušil, co se odehrálo nahoře na schodišti. Kaplan znejistěl. Je tady paní divizní? Potřebuji s ní nutně mluvit. Pierre se stále ještě usmíval. Jistě, právě se obléká. To víte, ženské...julie! Máš tady prvního hosta! Zavolal nahoru na schodiště. Julie se objevila vzápětí, ale nikoliv ve svatebním, jak Pierre předpokládal, ale stále v županu. Kaplane, výborně, tady je to DVD, Babou to sice rvalo srdce, že se ho musela vzdát jen ho dostala, ale co naděláme. To jméno máte poznamenané? Výborně, tak hodně štěstí! Kaplan se pousmál. Vám taky, šéfe! I vám doktore! Hezky si to užijte, asi vám to nestihnu odsvědčit! A zmizel. Pierre nevycházel z úžasu. Julie, co to má znamenat? Kam jel? Nebyl pozvaný na svatbu? Vždyť měl jít za svědka! Co se tady děje? A proč ještě nejsi oblečená, za chvíli musíme vyrazit, Darzac volal, že přijede rovnou na radnici, že ještě něco potřebuje cestou zařídit. Julie kývala hlavou. Promiň, pak ti to vysvětlím. To už je tolik hodin? Páni, já se běžím převlíknout. Znovu vyběhla schody a zmizela v ložnici. Tam už na ní čekaly Sára s Babou. Holky, co vy tady, vám to sluší! zatleskala nadšeně Julie. No mi jdeme pomoci nevěstě s oblékáním! Tady je podle tradice něco starého! Prohlásila Sára a navlékla Julii na ruku drobounký náramek. A tady něco nového! Přidala se Babou a připíchla Julii do účesu bílou tylovou kytičku zdobenou perličkami. A tady něco modrého! Znovu se ozvala Sára a vytáhla dva bledě modré krajkové podvazky. Julie se zasmála. Holčičky moje, co já bych si bez vás počala! Rychle si oblékla slonovinově bílý kostým, na punčochy si navlékla podvazky a vklouzla do lodiček. Teda mami, fakt ti to sekne! Ohodnotila její vzhled Babou a vzápětí sváděly obě sestry nevěstu po schodech dolů. Pierre s Pavlem a Romainem už na ně čekali s kyticí uvázanou s čajových růží a frézií. Ta je nádherná, Pierre! Vydechla Julie. Ty jsi nádherná! Odtušil Pierre. Na radnici dorazili akorát. Darzac už nervózně přecházel sem a tam. Zdravím vás! Poslyšte Lescautová, není tu ani Kaplan, ani Motta, co se to zase děje? Kdo vám to se mnou odsvědčí? V tom byl trochu problém. Nakonec, aby se holky nehádaly, padla volba na Romaina. Tvořil s Darzacem zajímavou dvojku. Ale Julie a Pierre to neřešili a když jim Pavlík podal tácek se snubními prstýnky, měli pocit absolutního štěstí. Po obřadu se přesunuli do malého salonku, kde je čekal slavnostní oběd jen pro pár nejbližších. Velkou svatbu se spoustou hostů Julie razantně odmítla. Pošlou pak jen oznámení, že se vzali. Než přinesli první chod, objevili se ve dveřích Motta a Kaplan s manželkou. Poblahopřáli novomanželům a novou mladou paní si hned odvedli stranou. Tak ho máme, šéfe. Bylo to přesně jak jsme mysleli. Bratr toho Jean Paula se jmenuje Francois a ani moc nezapíral. Přiznal, že Mosettiho
zabil kvůli těm DVDčkům, zjistil, jak moc na nich Mosotti vydělává a chtěl větší podíl, byl to konec konců on, kdo to celé vymyslel. A Mosetti se nechtěl dělit. Tak ho jednoduše praštil do hlavy a odnesl si už hotové zboží, pak vymazal paměť počítače a zmizel. Vůbec ho nenapadlo, že Mosetti má to nejdůležitější schované někde jinde. Tak výborně! A pojďte ke stolu, už budou nosit polévku! Kaplan se přitočil k Babou. Ahoj, dlouho jsem tě neviděl, jak je v Singapuru? Mimochodem, něco tady pro tebe mám. Víš, ono se asi nedá dost přesně určit, kolik DVD sebral bráchovi z pokoje ten podnikavý Jean Paul. Tak tady je to tvoje. Když na ně Pavlík obětoval kapesné... Dodal tiše a podal Babou balíček, nápadně připomínající placatou krabičku na DVD. Babou po ní bleskurychle sáhla a schovala jí v kabelce. Díky, Kaplane. A v Singapuru je nádherně! Po slavnostním obědě si vzal slovo bývalý divizní komisař Darzac. Vážení, rád bych teď připil těmto dvěma lidem, kteří jsou aspoň doufám důkazem, že i mezi policajty a právníky může vzniknout trvalý vztah. Tak ať vám to vydrží, a tady je můj dárek. Tedy tenhle je osobní a jen pro komisařku, doktore, vy jistě prominete! A podal Julii balíček zabalený do zlatého papíru. Julie ho rozbalila a hleděla na měděnou tabulku na dveře. Nápis na ní hlásil: Divizní komisařka Julie Verdon