Kontumační rozsudky v teorii a praxi

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva Diplomová práce Kontumační rozsudky v teorii a praxi Lenka Sklenářová 2010/2011

2

3

Prohlášení studenta Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Kontumační rozsudky v teorii a praxi zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. V Praze.... podpis studenta 4

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala panu JUDr. Petru Lavickému, Ph.D. za poskytnutí důležitých rad a informací k sepsání této práce a za vstřícný přístup. 5

Obsah: 1 ÚVOD... 8 2 UVEDENÍ DO TÉMATU... 9 3 KONTUMAČNÍ ROZSUDEK A OBDOBNÉ SITUACE... 12 3.1 ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ... 12 3.2 ROZSUDKY PRO UZNÁNÍ V OBDOBNÝCH SITUACÍCH... 14 3.2.1 Rozsudek pro uznání při zmeškání přípravného jednání... 14 3.2.2 Rozsudek pro uznání dle 114b... 15 3.2.3 Zmeškání žalobce... 16 3.3 ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA VE ŠPANĚLSKU... 16 3.4 ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V RAKOUSKU... 18 3.5 ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V NĚMECKU... 18 4 FUNKCE... 19 5 EXKURZ DO PŘEDCHOZÍCH ÚPRAV ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA... 21 6 ROZSAH POUŽITELNOSTI SITUACE A PODMÍNKY... 25 6.1 ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ DLE 153B O. S. Ř.... 25 6.1.1 Povaha soudního řízení a věci... 25 6.1.2 Řádné doručení žaloby a předvolání... 25 6.1.3 Poučení... 26 6.1.4 Nedostavení se žalovaného k prvnímu jednání... 26 6.1.5 Žalobce se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání... 27 6.1.6 Žaloba je opodstatněná... 28 6.2 VYDÁNÍ ROZSUDKU PRO UZNÁNÍ V SITUACÍCH OBDOBNÝCH KONTUMAČNÍM ROZSUDKŮM... 30 6.2.1 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle 114c... 30 6.2.1.1 Povaha věci... 30 6.2.1.2 Žalovaný se nedostaví k přípravnému jednání bez omluvy... 30 6.2.1.3 Řádné doručení žaloby a předvolání... 30 6.2.1.4 Poučení... 31 6.2.2 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle 114b o. s. ř.... 31 6.2.2.1 Povaha věci nebo její okolnosti... 31 6.2.2.2 Řádné doručení žaloby a výzvy... 32 6.2.2.3 Nesplnění povinnosti stanovené výzvou... 32 6.2.2.4 Poučení... 34 6

7 PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA VE ŠPANĚLSKU... 35 7.1 NEČINNOST ŽALOVANÉHO V PŘÍPADĚ VYJÁDŘENÍ K ŽALOBĚ... 36 7.1.1 Řádné doručení žaloby... 36 7.1.2 Nevyjádření se ve stanovené lhůtě... 36 7.2 NEDOSTAVENÍ SE K JEDNÁNÍ... 37 7.2.1 Řádné doručení předvolání... 37 7.2.2 Omluva... 37 7.2.3 Nedostavení se k přípravnému jednání... 39 7.2.4 Nedostavení se k jednání ve věci... 39 8 PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V RAKOUSKU... 41 8.1 POVAHA ŘÍZENÍ... 41 8.2 NEVYJÁDŘENÍ SE K ŽALOBĚ... 41 8.3 ZMEŠKÁNÍ JEDNÁNÍ... 42 9 PŘEDPOKLADY A NÁSLEDKY ZMEŠKÁNÍ ÚČASTNÍKA V NĚMECKU... 44 9.1 NEVYJÁDŘENÍ SE K ŽALOBĚ... 44 9.2 NEDOSTAVENÍ SE K NAŘÍZENÉMU JEDNÁNÍ... 44 10 MOŽNOSTI DALŠÍHO POSTUPU... 46 10.1 NÁVRH NA ZRUŠENÍ ROZSUDKU PRO ZMEŠKÁNÍ... 46 10.1.1 Omluvitelný důvod... 46 10.1.2 Náležitosti návrhu... 47 10.2 ODVOLÁNÍ... 48 10.3 ZAHRANIČNÍ ÚPRAVY... 49 11 ZHODNOCENÍ POJETÍ NÁSLEDKŮ ZMEŠKÁNÍ V ČESKÉM CIVILNÍM PROCESU... 51 12 ZÁVĚR... 54 13 SUMMARY... 56 14 POUŽITÁ LITERATURA... 58 7

1 Úvod Kontumační rozsudky neboli rozsudky pro zmeškání jsou součástí práva po dlouhou dobu a jako takové se používají primárně v situacích, kdy se jedna z procesních stran nedostaví k nařízenému soudnímu jednání, ačkoliv o něm prokazatelně věděla a předem se neomluvila. Sekundárně tento druh rozhodnutí bývá využit v případech zmeškání procesního úkonu účastníkem, tedy například pokud se žalovaný nevyjádří k žalobě v soudem stanovené lhůtě. Česká zákonná úprava však zná rozsudek pro zmeškání jen za situace, kdy se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání ve věci. Ostatní obdobné situace jsou v občanském soudním řádu řešeny odlišně. A právě tato odlišná úprava, která využívá jiné právní prostředky než kontumační rozsudky, způsobuje diskuse nad koncepčností celé takové úpravy. Tato práce se zaměřuje na možné následky zmeškání účastníka, které vedou k meritornímu rozhodnutí ve věci, to znamená rozsudky pro zmeškání dle 153b o. s. ř. a dále pak na rozsudek pro uznání v situacích, kdy účastník zmeškal přípravné jednání dle 114c o. s. ř. a kdy se účastník ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě, v případech kdy byla soudem vydána tzv. kvalifikovaná výzva dle 114b. Po analýze české zákonné úpravy se práce zabývá zahraničními úpravami španělskou, rakouskou a německou, nejdříve nástinem jejich fungování a dále pak jejich komparací se současným českým pojetím. Následuje posouzení české úpravy a jejich možných změn do budoucna ve světle zahraničních koncepcí, tak aby neodporovala principům civilního soudního procesu. 8

2 Uvedení do tématu Úprava civilního procesu a především sporného řízení je založena na kontradiktornosti stran. Žalobce svým podáním navrhuje, aby soud vydal určité rozhodnutí a má povinnost tvrzení a povinnost důkazní, tedy v žalobě musí uvést rozhodné skutečnosti a podpořit je důkazním materiálem, případně navrhnout provedení jiných důkazů, které nemůže zajistit sám. Pokud není žalobce schopen prokázat svá tvrzení, soud jeho návrh zamítne, jedná se tedy o meritorní rozhodnutí. Jinak je tomu, když návrh žalobce má vady, které přes výzvu soudu neodstraní nebo pokud se nedostaví k nařízenému přípravnému jednání. Na druhou stranu, pokud je žalobce schopen podložit svá tvrzení důkazy, je třeba ve většině případů i aktivita žalovaného. Především pokud s návrhem žalobce nesouhlasí, i když třeba jen zčásti, je nutné, aby se k věci vyjádřil, předložil či navrhl další důkazy a případně vznesl námitky. Přímé vynucení činnosti však není v civilním soudním procesu možné, pokud tak strana neučiní dobrovolně, znamená to pro ni zhoršení procesního postavení a možnost dalších nepříznivých následků, které jsou zpravidla nevratné. Z obecných zásad civilního soudního řízení lze dovodit, že je třeba svá práva aktivně prosazovat a bránit v mezích zákona, to vyplývá už z římského Vigilantibus iura scripta sunt. Ochrana subjektivního práva je možností, ne povinností v civilním soudním řízení. 1 Rovnost stran před zákonem je zde samozřejmě zachována, ale jejich postavení a procesní povinnosti se velmi liší kvůli rozdílným rolím v civilním soudním řízení. 2 Soudní řízení má být efektivní, za tímto účelem jsou v zákoně obsaženy ustanovení, která říkají, co dělat v případě, že některá ze stran nespolupracuje 1 MACUR, J. Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno: MU, 1991, s. 95 97. 2 MACUR, J. Povinnost a odpovědnost v občanském právu procesním. Brno: MU, 1991, s. 80 85. K tomu dále: Vznik procesních povinností na straně žalovaného (odpůrce), který se stává procesní stranou bez vlastní vůle a iniciativy, je zpravidla odvozován z jeho podřízenosti státní moci. Žalovaný se však nejen zprostředkovaně podílí na společenském zájmu na vyloučení svépomoci na objektivním, kvalifikovaném řešení sporů soudními orgány, ale podáním žaloby a zahájením konkrétního řízení proti němu nabývá přímý, osobní zájem na vítězství v konkrétním sporu proti žalobci. Realizace tohoto zájmu v podmínkách civilního řízení pak předpokládá, že žalovaný bude k tomu vytvářet nezbytné předpoklady v rozsahu odpovídajícím jeho procesní roli. Proto i žalovanému vznikají nejen subjektivní práva, ale také určité procesní povinnosti. 9

dostatečně se soudem. Tedy nečinnost může znamenat negativní následky pro tohoto účastníka řízení. Tyto následky jsou různé v závislosti na postavení účastníka a povaze věci. Zákonodárce úkony účastníka nahrazuje buď domněnkou, nebo fikcí. Rozsudek pro zmeškání je zvláštním typem soudního rozhodnutí, v případě kdy se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání ve věci a je tak určitou sankcí za nečinnost procesní strany. Soud při svém rozhodnutí vychází z přednesů druhé procesní strany - žalobce, ale pouze pokud ten se dostavil k jednání. Zákon rozlišuje mezi více situacemi, se kterými v případě nečinnosti žalovaného spojuje buď vydání rozsudku pro zmeškání, a to dle 153b o. s. ř., kdy je sankcionováno nedostavení se k prvnímu jednání ve věci, nebo vydání rozsudku pro uznání dle novějších ustanovení 114b a 114c o. s..ř., Tímto druhem rozsudku rozhodne soud v případě, že se žalovaný nevyjádří v dané lhůtě k výzvě soudu nebo se nedostaví k přípravnému jednání. Jedná se zde o vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání. Je diskutována koncepčnost této úpravy a především možnost uplatnění fikce v případě dispozitivních procesních úkonů. Rozdíl mezi rozsudkem pro zmeškání a rozsudkem pro uznání spočívá především v tom, že v prvním případě má soud za nesporné skutkové přednesy žalobce, které je soud povinen přezkoumat po právní stránce a posoudit, zda z nich vyplývá nárok žalobce. Ve druhém případě, před vydáním rozsudku pro uznání dle 114b a 114c se toto neděje, protože se má za to, že žalovaný souhlasí, tedy uznává nárok žalobce. Soud pouze přezkoumá, zda jsou splněny procesní náležitosti. 3 Všechna výše uvedená ustanovení sankcionují hlavně žalovaného. Pokud se žalobce nedostaví k prvnímu jednání ve věci, neznamená to pro něj vydání rozsudku pro zmeškání v jeho neprospěch. Nestane se tak ani při zmeškání přípravného jednání, tam je stanoveno mnohem mírnější rozhodnutí 3 WINTEROVÁ, A. Civilní soudní řízení opět jinak. Právní zpravodaj, 2008, č. 12. 10

soudu ve formě zastavení řízení. Toto rozhodnutí jako nemeritorní mu nebrání opětovně podat žalobu a vymáhat svůj nárok na žalovaném. Další ustanovení, která byla zákonodárcem zamýšlena pro urychlení řízení, jsou například koncentrace řízení, která se týká zjišťování skutkového stavu. 11

3 Kontumační rozsudek a obdobné situace 3.1 Rozsudek pro zmeškání Rozsudek pro zmeškání je upraven v 153b o. s. ř., jako specifický druh rozsudku. Není zde dána fikce, ale domněnka nespornosti skutkových přednesů žalobce. Rozsudek pro zmeškání je založen na praktických zkušenostech, kdy procesní strana, která se nedostaví k soudnímu jednání a nepředloží žádné důkazy, nemá co namítat proti žalobnímu návrhu. Prof. Macur k tomu uvedl: Výsledkem uplatnění domněnky je vysoce pravděpodobný závěr, hraničící s jistotou, že rozhodná skutková tvrzení procesní strany, jimž druhá strana neodporovala, jsou pravdivá. Nejde o uplatnění fikce, ale o použití skutkové domněnky, o níž lze předpokládat, že odpovídá skutkovému stavu, který před procesem a nezávisle na něm objektivně nastal. 4 Z tohoto vyplývá, že soud pro vydání rozsudku pro zmeškání musí posoudit návrh žalobce a předložené důkazy, které si nesmějí vzájemně odporovat a musí být určité a úplné. Zároveň je třeba přezkoumat splnění všech procesních náležitostí jak ze strany žalobce, tak ze strany soudu. Současný občanský soudní řád obsahuje ustanovení o rozsudku pro zmeškání od roku 1993 po novele č. 171/1993 Sb. V důvodové zprávě k této novele se mimo jiné uvádí, že čerpá z právní úpravy před rokem 1950, o níž bude blíže pojednáno v dalších kapitolách. Dále je uvedeno, že zavedením rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání zákonodárce předpokládal zrychlení civilního soudního řízení v případě, že se procesní strana záměrně neúčastní soudních jednání či je jinak nečinná. Zajímavé je, že zákonodárce se sice rozhodl navázat na dříve platnou úpravu, avšak nikoliv tu, která platila v českých zemích, ale na tu, která se používala v Uhersku, tedy v současném Maďarsku a na Slovensku. Tato úprava 4 MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení 114b o. s. ř. Bulletin advokacie. 2002, č. 2. 12

se lišila především v tom, že zmeškání znamenalo odlišné důsledky pro každou z procesních stran. Rozsudek pro zmeškání mohl být vydán pouze v případě, kdy se k prvnímu jednání nedostavil žalovaný. Zákonodárce to odůvodnil následně: Vede k tomu ta skutečnost, že připuštění rozsudku pro zmeškání žalobce i žalovaného by vytvářelo nerovné postavení účastníků. Zmešká-li žalovaný jednání, je mu z předem doručené žaloby znám nejen předmět řízení, ale i argumentace žalobce, i to, jaké důkazy nabízí soudu k prokázání svých tvrzení. Pokud by byl připuštěn rozsudek pro zmeškání žalobce, zmeškala by strana, která stanovisko žalovaného předem nezná a neměla možnost reagovat na tvrzení, které žalovaný teprve při jednání přednese. Zdá se, že zákonodárce je s úpravou rozsudku pro zmeškání v podstatě spokojen, protože od schválení výše zmíněné novely neproběhly v ustanovení 153b o.s.ř. významné změny. Určité doplnění doznal pouze druhý odstavec, který se vztahuje k případům, kdy na jedné straně stojí více žalovaných. Do paragrafu se promítly i změny v doručování. Rozsudek pro zmeškání stejně jako ten pro uznání ušetří nejen čas, ale mělo by i usnadnit soudci práci, co se týče vyhotovování rozsudku, do odůvodnění stačí uvést pouze předmět řízení a důvody vedoucí k vydání tohoto rozhodnutí. Předmět řízení je třeba popsat dostatečně určitě, aby bylo v budoucnu možné případně určit, které nároky je nutné považovat za věci rozhodnuté. Důvody vedoucí k vydání rozsudku pro zmeškání nebo uznání stačí popsat dle ustanovení 157 odst. 3 o. s. ř. pouze stručně, ale je třeba se vyjádřit k předpokladům pro vydání těchto druhů rozsudků a skutkovému stavu. 5 55 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 157 o. s. ř. 13

3.2 Rozsudky pro uznání v obdobných situacích Vedle kontumačních rozsudků stojí další druh rozsudku, který má dle zákonodárce sloužit k urychlení řízení, a to rozsudek pro uznání. Ten je obecně vydáván na základě dispozičního úkonu procesní strany žalovaného. Pokud žalovaný uzná nárok uplatňovaný žalobcem, vydá soud automaticky rozsudek pro uznání, tedy bez nutnosti návrhu žalobce, jako je tomu v případě rozsudku pro zmeškání. Uznání má mít obecně formu výslovného a jednoznačného projevu vůle žalovaného. Návrhu žalobce je třeba, pokud žalovaný uzná jeho nárok jen z určité části. 6 V zákonné úpravě českého civilního procesu však existují dvě situace, kdy je rozhodováno rozsudkem pro uznání bez toho, aby žalovaný učinil dispoziční úkon vyjadřující uznání. Tato soudní rozhodnutí jsou vydávána na základě fikce uznání nároku. Pokud žalovaný uzná nebo pokud nastane situace, kdy se uplatní fikce uznání nároku, soud již nepřezkoumává průkaznost tvrzení žalobce ani nehledí na dosavadní výsledky řízení. Jediná situace, kdy soud nemusí rozhodnout spor rozsudkem pro uznání, jsou případy, kdy má soudce za to, že uznání či fikce uznání odporují kogentním normám, například tehdy, když je žaloba neprojednatelná nebo se jeví jako bezdůvodná. 7 3.2.1 Rozsudek pro uznání při zmeškání přípravného jednání Úprava nedostavení se žalovaného k přípravnému jednání a sankce v podobě vydání rozsudku pro uznání byla doplněna do ustanovení 114c a znamenala posílení úpravy přípravného jednání, které má dle důvodové zprávy za cíl odstranit nedostatky žaloby a doplnit skutková tvrzení a důkazní situaci. 6 HLAVSA, P. STAVINOHOVÁ J. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: MU, 2003, s. 392 393. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 4. vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2006, s. 398 399. 7 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 153a. 14

Tato novelizace byla provedena zákonem č. 7/2009 Sb. a ustanovení se stalo účinným ke dni 1. července 2009. Důvodová zpráva tuto změnu přímo nekomentuje, ale opět má jako jeden z cílů zamezení průtahů v civilním soudním řízení a poskytnutí efektivní obrany proti nim. 8 Před touto úpravou neměl soud možnost efektivně sankcionovat nedostavení se účastníka k tomuto jednání. 3.2.2 Rozsudek pro uznání dle 114b Dle ustanovení 114b o. s. ř. je možné, aby soudce vyzval účastníka k vyjádření se k žalobě v případě, že uplatněný nárok žalovaného zcela neuznává a dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti a připojil listinné důkazy a případně označil další důkazy k prokázání svých tvrzení. S nečinností žalovaného a tedy s nesplněním této výzvy nastává fikce uznání nároku žalobce. Tato fikce je základem pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovanému v jeho procesním postavení nepomůže ani opožděné vyjádření, které je sice učiněno před vydáním rozsudku pro uznání, ale bohužel po stanovené lhůtě. 9 Ustanovení 114b bylo do textu občanského soudního řádu zaimplementováno novelou č. 30/2000 Sb., účinnou ke dni 1. ledna 2001. Zákonodárce k tomuto ustanovení ve své důvodové zprávě uvedl, že jeho účelem je splnění povinnosti uložené žalovanému, tedy mělo se jednat především o donucovací prostředek, který má zároveň zabránit žalovanému způsobovat průtahy v soudním řízení. Výzvy dle tohoto ustanovení se použije v případě, že se jedná o právně či skutkově složitější věc nebo pokud bylo ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem. V praxi této možnosti soudci využívají, když zároveň s vydáním platebního rozkazu nebo jeho obdob, přidají i kvalifikovanou výzvu pro případ, 9 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 153a. 15

že žalovaný podá proti tomuto rozhodnutí odpor a dojde tedy k jeho zrušení a projednání návrhu žalobce. 3.2.3 Zmeškání žalobce Pokud zmešká ať už přípravné či první jednání ve věci žalobce nebo jeho zástupce, nemůže soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání či rozsudkem pro uznání. Zmeškání přípravného řízení žalobcem má za následek zastavení řízení na základě fikce zpětvzetí žaloby. V případě, že se žalobce nedostaví k prvnímu jednání ve věci, nespojuje s tím zákonná úprava žádnou sankci. 3.3 Rozsudky pro zmeškání ve Španělsku Španělské civilní soudní řízení je upraveno zákonem č. 58/2000, o civilním procesu (Ley de enjuiciamiento civil), tento zákon nahradil od roku 2001 starou úpravu civilního řízení z roku 1881. Co se týče situací zmeškání účastníka při projednávání věci, je upraveno v několika situacích s rozdílnými procesními následky pro danou stranu. Jedná se o situace zmeškání v přípravných fázích a zmeškání jednání ve věci. Prvním momentem ve španělském civilním soudním řízení, kdy se jedná o zmeškání účastníka, a to žalovaného, je případ, kdy se ve stanovené lhůtě nevyjádří k řádně doručené žalobě. Jeho nečinnost může být soudem považována za souhlas se skutkovými tvrzeními žalobce. Tato situace se může jevit jako obdobná následkům nevyjádření se ke kvalifikované výzvě dle ustanovení 114b o. s. ř. Je třeba však upozornit na důležité rozdíly. Nejedná se zde o fikci uznání nároků. Soud má za to, že žalovaný souhlasí s vylíčením skutkového stavu v žalobě, tedy jde o obdobnou situaci jako je tomu v případě českého kontumačního rozsudku. Pokud se jedná o zmeškání přípravného jednání, není nedostavení se strany překážkou v řízení a zákon na rozdíl od české úpravy neukládá žádnou sankci, která by přímo způsobila konec řízení ať už v podobě kontumace či fikce uznání. V případech, kdy je to možné, se přípravné jednání uskuteční bez 16

účasti strany, což znamená, že nemá možnost se vyjádřit k tvrzením druhé strany. Zmeškání účastníka řízení při jednání ve věci je možné rozdělit dle typu žaloby běžná žaloba ( demanda ordinaria ) a zjednodušená žaloba ( demanda sucinta ). Nedostavení se k jednání o běžné žalobě nemá pro strany obecně žádné závažné následky, kromě toho, že se samozřejmě nemohou vyjádřit k projednávané věci. To, že nečinnost nemusí znamenat žádný zvláštní negativní následek, je zapříčiněno tím, že jednání ve věci předchází některá z forem přípravy jednání, kdy se v závislosti na vůli stran prodiskutují skutkové okolnosti a soud se snaží objasnit celý skutkový stav. V případě, že to není možné během tohoto přípravného jednání, může soud nařídit provedení určitých důkazů ještě před samotným jednáním ve věci. Zjednodušená žaloba, jak již napovídá její název, je jednodušší, co se týče náležitostí, existují určité předpřipravené formuláře, do nichž je možné žalobu vepsat. Aby to však nebylo tak jednoduché, je možné se tímto způsobem dožadovat jen peněžitého plnění nepřesahujícího 900 Eur. Pokud se k jednání o tomto druhu žaloby nedostaví žalobce, je řízení zastaveno. V případě nedostavení se žalovaného je deklarováno zmeškání ( rebeldía ) a pokračuje se v řízení. Tento typ žaloby by se dal přirovnat k řízení o platebním rozkazu, protože se zde může nárokovat také jen peněžité plnění, ovšem s tím rozdílem, že je vždy nařízeno jednání. Samozřejmě i ve španělské právní úpravě civilního soudního procesu je možné se z jednání omluvit. Důvody, které jsou hodné zřetele, jsou přímo a poměrně podrobně řešeny v zákoně. Z výše uvedeného je možné konstatovat, že španělský právní řád nezná typický rozsudek pro zmeškání jako samostatný druh rozhodnutí, i když některé situace jsou řešeny obdobně v tom smyslu, že nedostavení se účastníka způsobuje zhoršení jeho procesního postavení. 17

3.4 Rozsudky pro zmeškání v Rakousku V Rakousku stále platí civilní soudní řád původně z roku 1895. Ten byl účinný až do roku 1950 na území Československa. Tento zákon upravuje rozsudek pro zmeškání v případech nečinnosti při vyjádření k žalobě a v případě zmeškání jednání. Vydání kontumačního rozsudku při nevyjádření se k žalobě, je možné pouze na návrh žalobce. Pokud se tak nestane, nastává klid řízení. Uplatňuje se zde domněnka nespornosti, nikoli fikce uznání. Následky zmeškání jednání jsou dle rakouského práva obdobné jako v jiných zemích, tedy procesní strana, která se nedostaví, ztrácí možnost vyjádřit se v jednání. Vydání rozsudku pro zmeškání je možné jen na návrh druhé procesní strany. Za zmeškání jednání se nemá pouze nedostavení, ale i situace, kdy procesní strana přijde k jednání, ale nemá v úmyslu se jakkoliv vyjadřovat ve věci nebo je vykázána za nevhodné chování. Rozsudek pro zmeškání může postihnout oba účastníky. Pokud se nedostaví oba nebo všichni účastníci řízení, soud konstatuje klid řízení. 3.5 Rozsudky pro zmeškání v Německu Německá úprava civilního soudního procesu zná rozsudek pro zmeškání ve stejných případech jako rakouská nevyhovění výzvě k vyjádření k žalobě a nedostavení se k jednání. Zvláštností je možnost podat vyjádření k žalobě i po uplynutí stanovené lhůty, pouze však do momentu podepsání kontumačního rozsudku soudcem. Při nedostavení se k jednání naopak rozsudek pro zmeškání hrozí pouze žalovanému. Nedostaví- li se žalobce, může žalovaný navrhnout zastavení řízení. V německém civilním procesním řádu nemá místo fikce uznání nároku ani fikce zpětvzetí žaloby. 18

4 Funkce Rozsudku pro zmeškání a jím obdobným situacím se připisují především dvě základní funkce, a to: (i) sankce za nečinnost procesní strany (ii) zvýšení efektivity civilního soudního procesu Sankce obecně znamená nepříznivý následek určitého chování, v tomto případě nečinnosti, kterou je způsobeno porušení povinnosti uložené soudem. Sankce znamená zhoršení procesního postavení strany a má zde formu uplatnění domněnky či fikce vztahující se k procesnímu stavu. Jak uvádí prof. JUDr. Josef Macur rozsudek pro uznání vydaný po nevyjádření se ke kvalifikované výzvě dle 114b o.s.ř. není koncepčně považován za sankcí. 10 Domněnka nespornosti skutkových tvrzení se využívá u kontumačních rozsudků a fikce uznání nároku se naopak uplatní u rozsudků pro uznání, jejichž vydání předchází buď kvalifikovaná výzva dle ustanovení 114b o. s. ř. nebo nedostavení se k přípravnému jednání dle 114c o. s. ř. Domněnky bývají vystavěny na praktických zkušenostech z minulosti. Kontumační rozsudek tedy vychází z přesvědčení, že žalovaný nemá, co by na svou obranu uvedl. Na rozdíl od fikce uznání nároku, nesměřuje úprava rozsudku pro zmeškání k rozhodnutím, která mohou být v rozporu se skutečností a žalovaný má možnost se proti nezaviněnému nepříznivému následku mnohem lépe bránit. 11 Prof. Macur k tomu uvádí: Je-li dána a prokázána skutková báze domněnky, lze s velmi vysokou pravděpodobností usuzovat na existenci určitých dalších skutečností, jež ze skutkového základu domněnky vyplývají, 10 MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení 114b o. s. ř. Bulletin advokacie. 2002, č. 2. 11 LAVICKÝ, P., STAVINOHOVÁ, J. Sankce v civilním právu procesním. Právní fórum. 2008 č. 9. 19

aniž by je bylo nutno dokazovat. 12 Někteří autoři fikci a domněnku v těchto situacích zaměňují. Fikce uznání nároku má sice obvykle obdobné následky jako domněnka nesporných skutkových tvrzení, ale jako taková neodpovídá předchozím poznatkům, ale pouze říká, jak takovou situaci upravil zákonodárce. Lze si jen těžko představit, že každý žalovaný, který se buď nevyjádří nebo se nedostaví k přípravnému jednání, tímto dává najevo, že souhlasí s uplatněným nárokem žalobce. Prof. Macur k tomuto dále uvádí, že domněnky se týkají především hodnocení důkazů a to jak se soud dívá na to, zda jsou určitá tvrzení sporná či ne. 13 Uplatnění fikce uznání nároku se netýká toho, že by žalovaný souhlasil se skutkovými tvrzeními žalobce, ty nejsou pro tato rozhodnutí příliš podstatná, ale jde o fikci souhlasu s předneseným nárokem. Zrychlení civilního soudního řízení v souvislosti se znovuzavedením možnosti vydat rozsudek pro zmeškání i rozsudek pro uznání dle 114b a 114c o. s. ř., zmiňuje zákonodárce v důvodových zprávách především snahu zabránit průtahům v řízení. K samotným prostředkům a jejich konkrétní úpravě se příliš podrobně nevyjádřil. 12 MACUR, J. Rozsudek na základě fikce uznání nároku podle ustanovení 114b o. s. ř. Bulletin advokacie. 2002, č. 2. 13 MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Brno: MU, 1995, s. 52 56. 20

5 Exkurz do předchozích úprav zmeškání účastníka Rozsudek pro zmeškání prošel v českých zemích poměrně dlouhou cestu. Nejvíce prostoru mu bylo věnováno v civilním soudním řádu z roku 1895. Tento byl nahrazen zákonem č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), kde úprava zmeškání jednání či procesního úkonu byla o poznání chudší. Občanský soudní řád z roku 1950 stanovil, že nečinnost účastníka není překážkou v pokračování řízení. Dále stanovil domněnku, že v případě nepodání vyjádření v soudem stanovené lhůtě nebo nedostavení se k výslechu po předvolání, soud bude mít za to, že účastník se vyjádřit nechce. Zároveň dával zákon soudci možnost připojit k výzvě k vyjádření doložku, že v případě, že účastník v dané lhůtě nesdělí soudu nic dalšího k projednávané věci, bude soud předpokládat jeho souhlas. 14 Tedy je zde možné vidět obdobné ustanovení jako je současné znění 114b o. s. ř. úprava kvalifikované výzvy, kdy i nyní se předpokládá, že pokud se procesní účastník nevyjádří k této zvláštní výzvě soudu, pak se předpokládá, že s nárokem v žalobě souhlasí a soud vydá rozsudek pro uznání. Jinak bylo ovšem upraveno nedostavení se účastníka k jednání. V tomto případě občanský řád soudní z roku 1950 nestanovil žádnou sankci v podobě kontumace. Úprava navazovala na výše zmíněné ustanovení, že nečinnost stran nepřekáží postupu v řízení. Nedostavil-li se tedy účastník k jednání, proběhlo jednání i bez jeho přítomnosti, a pokud soud nedospěl k rozhodnutí v tomto jednání, předvolal i nedostavivšího se účastníka k dalšímu jednání ve věci. 15 14 Ustanovení 77 a 78 Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (Občanský soudní řád), v posledním účinném znění. 15 Ustanovení 79 Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (Občanský soudní řád), v posledním účinném znění. 21

Pokud účastník zmeškal procesní úkon či jednání z omluvitelného důvodu, bylo možné vyvinit se ze zmeškání. Pojem omluvitelný důvod byl ponechán na výkladu soudu, což v některých případech vedlo k zajímavým výsledkům. Například v rozsudku Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 18. června 1957 č.j.cz 275/57 se uvádí: Lidový soud v Přelouči povolil odpůrkyni navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k odvolání, neboť považoval za omluvitelný důvod podle 86 o. s. ř. to, že se odpůrkyně domnívala, že se do odvolací lhůty nepočítají neděle. Nejvyšší soud shledal toto rozhodnutí jako protizákonné. 16 Za povšimnutí stojí, že občanský soudní řád z roku 1950 v podstatě nerozlišoval při zmeškání procesního úkonu nebo jednání mezi žalobcem a žalovaným, i když samozřejmě určité rozdíly vyplývají z jejich procesního postavení, tedy například nevyhovění výzvě k vyjádření mnohem spíše postihlo žalovaného než žalobce, který jako iniciátor řízení vyjádřil svůj postoj k věci již ve svém návrhu. Na druhou stranu nepřítomnost při jednání soudu mohlo postihnout obě procesní strany stejným způsobem. Nezúčastnil-li se žalobce, mohlo dojít k situaci, že žalovaný všechny tvrzení a důkazy předložené žalobcem vyvrátil a soud poté byl nucen, žalobcův návrh zamítnout. Obdobně mohlo dopadnout soudní jednání, nedostavil-li se žalovaný a tedy se nemohl vyjádřit ani popřít tvrzení a důkazy předložené druhým účastníkem řízení. Soud opět mohl vyhlásit meritorní rozhodnutí, samozřejmě pokud byly splněny ostatní podmínky řízení a žalobcem tvrzené skutečnosti soudu postačovaly k objasnění skutkového stavu. V tomto je třeba spatřovat kontrast se současnou úpravou, kdy nedostavení se k jednání žalobce znamená pouze zastavení řízení, nemeritorní rozhodnutí. Žalobce může věc opětovně navrhnout soudu k rozhodnutí. V civilním soudním řádu z roku 1895 lze nalézt poměrně rozsáhlou úpravu zmeškání účastníka v porovnání s výše zmíněnou úpravou občanského soudního řádu z roku 1950 i současnou úpravou. 17 16 Rozsudek Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky ze dne 18. června 1957 sp. zn. cz 275/57. 17 Ustanovení 145 Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950. 22

I zde je možné najít institut navrácení v předešlý stav za situace, kdy zmeškání bylo zapříčiněno objektivními důvody. Pro návrh na navrácení v předešlý stav je stanovena i obdobná lhůta čtrnáct dní od pominutí překážky. Pokud soud návrhu vyhověl, rozsudek pro zmeškání se zrušil. Civilní soudní řád myslel i na pravděpodobně neobvyklé situace. Strana, která zmeškala jednání nebo úkon a následně požádala o navrácení v předešlý stav a nedostavila se k jednání o svém návrhu, ztrácela možnost napravit prvotní zmeškání. 18 Je zde také upraveno, že návrh neměl odkladný účinek, ale soud mohl přerušit řízení. Je zajímavostí, že pokud byl podán návrh na navrácení do původního stavu kvůli zmeškání procesního úkonu či jednání u soudu nižší instance a věc však již byla projednávána u soudu vyšší instance, pak o přerušení rozhodnul právě soud nižší instance a soud vyšší instance byl nucen čekat na výsledek řízení o tomto návrhu. Druhá procesní strana se mohla proti tomuto postupu bránit, pokud byla schopna prokázat, že jí tímto vzniká újma. V této úpravě je možné spatřovat poměrně širokou ochranu procesní strany, která z omluvitelných důvodů nedostála svým procesním povinnostem. Proti rozhodnutí soudu navíc neměla druhá procesní strana žádný opravný prostředek. Za zmínku stojí i možnost vydat rozsudek pro zmeškání v situaci, kdy se sice strana k jednání dostavila, ale vzhledem ke svému nevhodnému chování, které ani po napomenutí a poučení o následcích nezměnila, byla vypovězena z jednací síně. Jak již bylo výše uvedeno, rozsudek pro zmeškání nebyl vydáván z moci úřední, ale pouze na návrh druhé procesní strany. Návrh na vydání rozsudku pro zmeškání mohl být podán, i pokud se žalovaný nevyjádřil k žalobě, která mu byla doručena soudem. Jedná se o obdobnou situaci, jako když v současné době vydá soud výzvu k vyjádření se žalovanému. Stejný následek se týkal i nedostavení se k prvnímu jednání. Zákon v této situaci nerozlišoval mezi žalobcem a žalovaným. Strana, která se k jednání dostavila, se ocitla v mnohem výhodnějším procesním postavení - 18 Ustanovení 146 151 Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950. 23

skutková tvrzení a předložené důkazy byly považovány za pravdivé, zároveň však tato osoba nesměla tvrdit něco, co je v rozporu s jejími dřívějšími vyjádřeními a návrhy. Soud samozřejmě přihlížel i dřívějším přednesům a důkazům předložených stranou, která jednání zmeškala. 19 Návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání nebylo automaticky vyhověno. Soud musel prokázat, že druhá strana byla o konání soudního jednání obeznámena. Explicitně byly uvedeny i živelné pohromy jako překážka pro vydání rozsudku pro zmeškání 20. Je třeba konstatovat, že civilní řád z roku 1895 obsahoval mnohem více ustanovení, která se týkala rozsudků pro zmeškání a zároveň neznal fikci uznání, v případě nesplnění povinnosti stanovené výzvou. 19 Ustanovení 396 Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950. 20 Ustanovení 402 Zákon č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní, ve znění platném do roku 1950. 24

6 Rozsah použitelnosti situace a podmínky 6.1 Rozsudek pro zmeškání dle 153b o. s. ř. 6.1.1 Povaha soudního řízení a věci Rozsudek pro zmeškání je možné vydat pouze v případě, kdy se jedná o sporné soudní řízení a dále: a. V řízení se musí jednat o rozhodnutí deklaratorní, protože zákon jasně stanoví v 153 odst. 3 o. s. ř., že není možné vydat rozsudek pro zmeškání v případech, kdy se jedná o vznik, změnu nebo zrušení právního vztahu mezi procesními účastníky. b. Ve věci musí být možno uzavřít smír dle ustanovení 99 odst. 1 a 2., což navazuje na to, že toto rozhodnutí je institutem sporného řízení. c. Nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. I když za určitých okolností je možné uvažovat o vydání jak rozsudku pro uznání, tak i rozsudku pro zmeškání. 21 6.1.2 Řádné doručení žaloby a předvolání Pro vydání rozsudku pro zmeškání musí soud prokázat, že žalovanému byla řádně doručena žaloba a předvolání. Zákon stanoví podmínku, že se tak muselo stát nejméně deset dní před konáním jednání, aby měl žalovaný dostatek času seznámit se s nárokem uplatňovaným žalobcem. Doručení předvolání muselo proběhnout do vlastních rukou a náhradní doručení je za těchto okolností vyloučeno. 21 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 157 o. s. ř., k 153b Současné uplatnění rozsudku pro zmeškání a rozsudku pro uznání je možné, a to např. tehdy, uznal li žalovaný před prvním jednáním jen část nebo základ nároku a k prvnímu jednání, které se o věci konalo, se bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. 25

6.1.3 Poučení Předvolání, které bylo řádně doručeno žalovanému, musí obsahovat poučení, ze kterého je patrné, jaké následky může mít jeho neaktivita v podobě nedostavení se k soudnímu jednání. Nejvyšší soud ČR dovodil, že pokud je žalovaný zastoupen, je třeba, aby poučení obsahovalo i předvolání doručené tomuto zástupci. 22 6.1.4 Nedostavení se žalovaného k prvnímu jednání Procesní strana se nedostavila k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno (a uskutečnilo se), a to bez dostatečné a včasné omluvy. Za žalovanou stranu se nedostavil ani ustanovený zástupce, ačkoliv o jednání žalovaný či jeho zástupce věděl nebo vědět měl, vzhledem, k tomu, že mu bylo řádně doručeno předvolání do vlastních rukou. Omluva žalovaného musí být soudu doručena před jednáním a musí být odůvodněna. Dá se předpokládat, že pokud soud shledá omluvu jako neopodstatněnou, nic nebrání soudu v případě splnění ostatních podmínek vydat na návrh žalobce rozsudek pro zmeškání. Omluvu je možné podat soudu i telefonicky, toto bylo dovozeno v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 20 Cdo 2068/98. Soud se zde vyjadřoval k tomu, jakými způsoby je možné podat omluvu. V tomto případě se jednalo o tvrzenou náhlou nemoc žalované. Soud prvního stupně měl tuto omluvu za neprokázanou. Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že nebylo pro žalovanou možné, aby náhlou nemoc prokázala před jednáním konaným týž den. V případě, kdy by se poté důvod omluvy prokázal jako smyšlený, mohl by soud uložit pořádkové opatření. 23 V judikatuře je možné nalézt, co soudy považovaly za důvodnou omluvu. Omluva, co do svého důvodu, musí být především dostatečně konkrétní, aby ji bylo možné posoudit. 24 Jako jeden z přípustných důvodů je možné uplatnit kolizi s dalším soudním jednáním, ovšem za podmínky, že žalovaný soudu oznámí i 22 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2000, sp. zn. 20 Cdo 935/2000. 23 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98. Obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000. 24 Např. rozsudek Nejvyššího soudu Např. 2 Cdon 1027/96 z 30. dubna 1997. 26

detaily o tomto jednání - místo konání jednání, věc a také to, že předvolání k tomuto jednání obdržel dříve, než bylo jednání, ke kterému se omlouvá, nařízeno. 25 Soudce může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání právě jen v průběhu tohoto prvního jednání, které se konalo v dané záležitosti. Skutečnost, že ve věci bylo nařízeno přípravné jednání, k němuž se žalovaný dostavil, nemá na možnost soudu vydat rozsudek pro zmeškání vliv. 26 Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 428/04 dovodil, že obecné soudy by měly rozlišovat mezi zmeškáním a opožděním. Tedy pokud se žalovaný či jeho zástupce zdrží o pět minut z pochopitelných důvodů (dopravní situace), není to důvodem pro vydání rozsudku pro zmeškání, případně zamítnutí návrhu na jeho zrušení. Ústavní soud toto rozhodnutí odůvodnil tím, že vydání rozsudku pro zmeškání by se mělo týkat situací, kdy je účastník řízení nečinný a ne těch, kdy se pouze opozdí. Bylo by to proti účelu civilního soudního řízení, kterým je ochrana subjektivních práv a zákonnosti. V takovém případě má soud jiné způsoby, jak účastníka účinně sankcionovat, například uložením pořádkové pokuty. 27 Za situace, kdy se žalovaný dostaví k prvnímu jednání ale již ne k dalším v dané věci, pak již vcelku logicky nelze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, protože žalovaný se již vyjádřil k nároku žalobce nebo alespoň měl tuto možnost. 6.1.5 Žalobce se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání Žalobce či jeho zástupce se k soudnímu jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Tento návrh je třeba učinit přímo při jednání. K písemným či elektronickým podáním učiněným před jednáním se nepřihlíží. 25 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.5.1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98. 26 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 153b. 27 Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2005, sp. zn. III. ÚS 428/04. 27

Po opětovném zavedení kontumačního rozsudku do našeho právního řádu, některé soudy špatně interpretovaly a aplikovaly danou úpravu, příkladem je rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, který zrušil rozsudek soudu prvního stupně, vzhledem k tomu, že rozhodl rozsudkem pro zmeškání v situaci, kdy se k jednání nedostavila ani jedna z procesních stran, i když žalobce doručil předem omluvu spolu s návrhem k vydání tohoto rozhodnutí. 28 6.1.6 Žaloba je opodstatněná Soud nevydává rozsudek pro zmeškání automaticky jen po návrhu žalobce. Skutková tvrzení, která žalobce uvedl v žalobě, dostatečně odůvodňují jeho nárok vzhledem k osobě žalovaného. Soud se pak v těchto případech dívá na tato tvrzení žalobce jako na nesporná. Na skutkových tvrzeních zakládá své rozhodnutí po právním posouzení projednávané věci. Soud musí stejně jako při obvyklém řízení posoudit, zda žaloba není bezdůvodná nebo nemá vady, pro které je nutné ji odmítnout. 29 Přitom záleží především na těchto skutkových tvrzeních a ne již tolik na důkazech. Nejvyšší soud ČR se k tomuto v rozsudku ze dne 24. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 2228/99, vyjádřil takto: Námitka, že bez předložení důkazů nelze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, neobstojí. Okolnost, že soud vycházel z toho, že se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání nedostavila, totiž měla za následek (při splnění ostatních předpokladů uvedených v 153b odst. 1 o.s.ř.), že skutková tvrzení obsažená v žalobě se považovala za nesporná. Soud proto mohl na tomto základě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání bez ohledu na to, zda byly předloženy či označeny důkazy k tvrzeným skutečnostem, a jaký byl obsah nabízených důkazů. Skutková tvrzení žalobce musí vést k závěru, že nárok, kterého se domáhá, je oprávněný. Pokud má soud za to, že tato tvrzení jsou neúplná a nelze z nich vyvodit takový závěr, pak není možné rozhodnout rozsudkem pro 28 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.6.1994, sp. zn. 17 Co 237/94. (Pozn. Toto nebylo jediným pochybením soudu v této věci, nedokázal také doložit, že žalovanému bylo řádně doručeno.) 29 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 153b. 28

zmeškání. 30 Neúplnost skutkových tvrzení nelze pro účely vydání rozsudku pro zmeškání zhojit během prvního jednání, vzhledem k tomu, že soudní praxe došla k závěru, že nelze přihlížet k doplnění skutkových tvrzení a dokazování během prvního jednání. 31 Zákon stanoví, že se soud dívá na tvrzení žalobce jako na nesporná. Zároveň to znamená, že na jeho rozhodnutí nemá vliv písemné vyjádření žalovaného k žalobě a popření skutkových tvrzení druhé procesní strany. 32 Pokud byly slněny výše uvedené předpoklady, může soud rozhodnout o žalobním návrhu rozsudkem pro zmeškání. Byla vedena odborná debata týkající se slova může uvedeného v ustanovení zákona, zda je zde povinnost soudu či jenom možnost. V prvních letech od zavedení úpravy, byly někteří autoři toho názoru, že soud rozsudek vydat musí. 33 Judikatura však dovodila, že vydání tohoto druhu rozhodnutí záleží na uvážení soudu. 34 Zvláštní pravidla jsou explicitně stanovena pro případ, kdy je ve věci více žalovaných. Je pak třeba rozlišit mezi situacemi, kdy lze vydat zvlášť pro každého z nich nebo kdy je třeba vydat jedno rozhodnutí, které se bude vztahovat na všechny tyto osoby, a to nejen vzhledem k vydání kontumačního rozsudku, ale i co týká omluv z jednání. 30 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.12.1998, sp. zn. 15 Co 437/94. 31 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99. 32 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 153b: Zmešká li žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, lze rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné kroky. 33 WINTEROVÁ, A. Rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání. Právní praxe. 1993. 34 Nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2005, sp. zn. III. ÚS 428/04. 29

6.2 Vydání rozsudku pro uznání v situacích obdobných kontumačním rozsudkům 6.2.1 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle 114c Ustanovení 114c o. s. ř. předpokládá pro vydání rozsudku pro uznání následující: 6.2.1.1 Povaha věci Věc, která bude projednávána, musí svou povahou odpovídat potřebnosti vyhlášení přípravného jednání, tedy nemůže se jednat o věc zcela jednoduchou a jasně podloženou důkazy předloženými žalobcem spolu s žalobním návrhem. Zároveň v této věci nebyla vydána výzva dle 114b nebo dle 114a o. s. ř. Lze uvažovat o přípravném jednání dle tohoto ustanovení v případě, kdy sice výzva dle 114a o. s. ř. byla vydána, ale soudu v souvislosti s ní nepřišla žádná odpověď od žalovaného. 35 Platí zde obdobné premisy jako výše uvedené v kapitole 4.1.1., to znamená, že se jedná o sporné řízení a ve věci je možné uzavřít soudní smír. 6.2.1.2 Žalovaný se nedostaví k přípravnému jednání bez omluvy Tento předpoklad je také velmi podobný tomu uvedenému k rozsudku pro zmeškání dle 153b o. s. ř. Žalovaný se může samozřejmě z jednání omluvit stejně jako při předvolání k prvnímu jednání. 6.2.1.3 Řádné doručení žaloby a předvolání Žaloba a předvolání jsou třeba doručit žalovanému do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno), v tomto případě je dáno, že minimálně s dvacetidenním předstihem přede dnem konání. Je to dvojnásobně dlouhá doba pro žalovaného, aby se s žalobou seznámil a připravil se na jednání. 35 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 114b. 30

6.2.1.4 Poučení Stejně jako v ostatních případech je třeba, aby soud dostatečně poučil žalovaného o možných následcích jeho nečinnosti v podobě nedostavení se k přípravnému jednání. V případě, že jsou výše uvedené podmínky splněny, nebyla vydána výzva dle 114b o. s. ř. a žaloba nemá vady, pro které by ji musel soud odmítnout, nastává fikce uznání nároku žalobce. Jinak tomu může být jen v případě, kdy se k přípravnému jednání nedostaví ani jedna z procesních stran, za takové situace dojde k zastavení řízení. 36 Obrovský rozdíl mezi nedostavením se k přípravnému jednání a prvnímu jednání ve věci je možnost odstranit nepříznivé následky v případě kontumačního rozsudku, který lze na návrh žalovaného zrušit, pokud je schopný prokázat, že se tak stalo z omluvitelného důvodu. Nic podobného však úprava rozsudku pro uznání nezná. 6.2.2 Předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle 114b o. s. ř. Platí zde obdobné předpoklady jako ve výše uvedených případech: 6.2.2.1 Povaha věci nebo její okolnosti Při posouzení povahy věci je v zásadě třeba vycházet ze skutečnosti, zda bez toho, aby soud znal, jak o nároku žalobce smýšlí žalovaný, bude či nebude možné připravit se na samotné jednání ve věci tak, aby v něm v ideálním případě bylo možné rozhodnout. Obvykle by se nemělo jednat o zcela jasný a jednoduchý případ, ale o případ právně nebo skutkově složitější. Kvalifikovanou výzvu je možné využít i v situaci, kdy již byla vydána výzva dle 114a odst. 2 písm. a), ale ta zůstala bez odpovědi ze strany žalovaného. Toto ustanovení je také spojeno s rozhodnutím ve formě platebního rozkazu nebo jeho elektronické verze. 36 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 114c. 31

Jeho účelem je zabránit průtahům v řízení, způsobených podáním odporu a tedy následným zrušením platebního rozkazu. Aby soud urychlil řízení, může vydat tuto takzvanou kvalifikovanou výzvu. Určitá odlišnost je navázána na evropský platební rozkaz, kdy v návrhu může být stanoveno, že v případě podání odporu se nemá pokračovat v řízení. 37 Musí se opět jednat o sporné řízení a ve věci je možné uzavřít smír. Zároveň je zde předpoklad k výše uvedeným situacím, že se ve věci nekonalo přípravné ani první jednání 6.2.2.2 Řádné doručení žaloby a výzvy Zákon v tomto případě také stanoví povinnost doručit tuto výzvu do vlastních rukou a to nejdříve spolu s žalobou, i zde je náhradní doručení vyloučeno. V situaci, kdy je o věci rozhodnuto platebním rozkazem, soudci vzhledem k častým potížím s doručováním využívají možnost, že přímo do platebního rozkazu přidají tuto výzvu pro případ, že žalovaný podá odpor proti tomuto rozhodnutí. 6.2.2.3 Nesplnění povinnosti stanovené výzvou Lhůta pro vyjádření nesmí být stanovena kratší než 30 dní od doručení. Žalovaný musí uvést, zda žalobcův nárok uznává nebo pokud ne, tak je povinen sdělit dle 114b odst. 1 o. s. ř. rozhodné skutečnosti, připojit listinné důkazy a případně označit další důkazy pro popření tohoto nároku. Pokud žalovanému ve vyjádření v rámci lhůty brání vážné překážky, je povinen tyto skutečnosti sdělit soudu. Toto sdělení ohledně vážného důvodu, aby se zabránilo vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání, je třeba učinit během lhůty určené k vyjádření. Touto otázkou se zabýval například Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí publikovaném pod R 21/2006. Došel zde k závěru, že i když žalovaný soudu sdělí, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a vylíčí rozhodné 37 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 114b. 32

skutečnosti před vydáním rozsudku pro uznání, ale po uplynutí ve výzvě stanovené lhůty, nastane přesto fikce uznání. Zabránit tomu může žalovaný, pouze pokud během lhůty k vyjádření oznámí soudu nějaký závažný důvod, který mu v tom brání a následně ho i prokáže. 38 Procesní postavení žalovaného nepodpoří při zmeškání lhůty stanovené ve výzvě ani opožděné vyjádření, kde výslovně nárok žalobce popírá, a to i pokud ještě nedošlo k vydání rozsudku pro uznání. Vydání takového rozhodnutí na základě fikce uznání je pak v jasném rozporu se skutečností. Této situace se týkal i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 91/06, kdy k tomuto uvedl: Byla-li za řízení stanovena účastníkovi lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškání určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) postup soudu, kterým s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá. Jestliže se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené podmínky výzvy podle 114b o. s. ř., nelze mít vydání rozsudku pro uznání (ve smyslu 114b odst. 5, 153a odst. 3 o. s. ř.) za výraz přepjatého formalismu ani za rozporné s pravidly spravedlivého procesu. Toto vyjádření Ústavního soudu se mi nejeví jako správné, vyplývá z něj, že pokud soud postupuje podle zákona, nemůže být jeho postup v rozporu s právem na spravedlivý proces. Ústavní soud však vůbec nevzal v potaz možnost, že již samotný zákon může být rozporu s tímto právem, což v případě vydávání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání je určitě k diskusi. V tomto nálezu dále Ústavní soud zopakoval výše uvedený názor Nejvyššího soudu, že uplynutí stanovené lhůty bez toho, aby se žalovaný vyjádřil, zakládá procesní stav uznání nároku a nezáleží na dalších skutečnostech, jako je například opožděné vyjádření žalovaného. Není již možné tento stav změnit a soud tedy vydá rozsudek pro uznání. 39 V případě, že žalovaný se sice k výzvě vyjádří, a to ve smyslu, že nárok žalobce neuznává, ale neuvede rozhodné skutečnosti a/nebo neoznačí či 38 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2004,sp. zn. 29 Odo 268/2003. 39 Usnesení Ústavního soudu ze dne 16.11.2006, sp. zn. III. ÚS 91/06. 33

nepřipojí důkazy, může soud posoudit jeho vyjádření jako nedostatečné a následuje stejná sankce, jako kdyby výzvu ignoroval. 40 Rozsudek pro uznání je tedy opět vydáván při vědomí soudu, že je toto rozhodnutí v rozporu se skutečným stavem. Soudy již řešily velmi zajímavé situace, týkající se vyjádření ke kvalifikované výzvě, a to například Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3999/2007, kdy žalovaný sice odeslal zásilku soudu, byl schopný tuto skutečnost prokázat, ale tato zásilka se ztratila během poštovní přepravy. Tedy soud měl za to, že se žalovaný nevyjádřil a rozhodl rozsudkem pro uznání. Nejvyšší soud však toto rozhodnutí zvrátil a dospěl k závěru, že v tomto případě fikce uznání nenastala. 6.2.2.4 Poučení Soud zároveň musí tohoto účastníka dostatečně poučit o následcích jeho nečinnosti a neuposlechnutí výzvy soudu, a to nejen o následku ve formě fikce uznání nároku, ale i o důsledcích této fikce v podobě rozsudku pro uznání. 41 Jak bylo výše uvedeno, výzva dle 114b nemá být vydána, pokud bylo ve věci nařízené přípravné jednání dle 114c o. s. ř. nebo pokud se již konalo první jednání ve věci. Zákon spojuje s nevyhověním výzvě fikci uznání nároku, který uplatňuje žalobce, tímto je nahrazena nespornost skutkových tvrzení jako je tomu v případě vydání rozsudku pro zmeškání. 42 Opět samozřejmě za předpokladu, že žalobní návrh je bezvadný a tedy není důvod k zastavení řízení. Soud zde rozhodne rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání. 40 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007. 41 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 131/2002. 42 BUREŠ, J.; DRÁPAL, L.; KRČMÁŘ, Z.; MAZANEC, M. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. a II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, k 114b. 34