MŠ a ZŠ sv. Augustina Adventní duchovní program Jsme proroci! Připravte cestu Pánu Prorok je Boží prostředník, je to člověk, který zprostředkovává komunikaci mezi Bohem a lidmi. To má dva aspekty: 1) Prorok předává Boží slovo a jeho vůli lidem; 2) přednáší Bohu prosby lidí, přimlouvá se za ně a pomáhá jim, aby splnili Boží vůli. Konkrétní cíl v adventu: Boží přátelé mají prorocké poslání: povzbuzovat druhé a pomáhat jim k tomu, aby se dokázali opřít o Boha jako o nezničitelnou skálu Musíme si uvědomit, že krásná slova nám moc nepomáhají, dokud nejsou doprovázena skutky. To vyžaduje práci na sobě disciplínu, a rovněž disciplínu ostatních. Jsme šťastnější, když děláme to, co od nás Pán očekává. Pomáháme si vzájemně k tomu jako proroci. Může to být nejkrásnější adventní dárek nejen pro Ježíška. Být prorokem znamená naději a odvahu udělat školu a svět lepším místem. Práce s dětmi Pracujeme na základě příkladu jednoho z proroků, který nás bude doprovázet během celého týdne. Jak budeme pracovat: Na nástěnku ve třídě umístíme velký plakát se symbolem tohoto roku pro každé dítě. Ze srdce, kam si děti napíšou svá jména, je namalována cesta do středu tohoto plakátu, kde je velké srdce. A před Vánocemi tam bude Jezulátko. Za jakékoliv splněné jednotlivé prorocké úkoly budou děti na cestu přidávat svíčku, symbolizující světlo, a tak jako proroci připravujeme cestu Pánu, abychom mohli mít opravdové Vánoce. V každém týdnu nás doprovází jeden prorok. Při ranní modlitbě - v pondělí - se čte vyprávění o tomto proroku a jeho učení. Pak se během týdne pracuje na provádění prorockých úkolů. Na konci ranního setkání se každý den lepí na velký plakát svíčky za splněné prorocké úkoly předchozího dne. Děti říkají, co si všimly u ostatních (tedy nedávají si svíčku za sebe a své skutky, ale za skutky ostatních). Na stole bude mít každé dítě (ZŠ) nalepený symbol adventu, aby si to připomínalo.
Na konci adventu spočítáme svíčky na cestě každého z nás. A pak se ze svíček stanou peníze, abychom podporovali adventní projekty školy. Tyto peníze chce škola darovat pro potřebné lidi na misii v Kongu, aby mohli mít díky naší solidaritě krásné Vánoce. Od sponzora dostaneme za každou svíčku 1 Kč. 1. týden Motto: Buďte připravení Prorok: Mojžíš Exodus 2 3 Po dlouhé době zemřel egyptský král. Ale Izraelité nadále úpěli ve své robotě a z ní vystoupil jejich křik o pomoc k Bohu. Slyšel jejich nářek a rozpomenul se na smlouvu s Abrahámem, Izákem a Jakubem. Bůh shlédl na Izraelity a dal se jim poznat. Mojžíš pásl stádo svého tchána Jithra, midjanského kněze. Když vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Choreb. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: Půjdu se podívat na ten zvláštní jev, proč keř neshoří. Když Hospodin viděl, že se Mojžíš přichází podívat, zavolal z keře: Mojžíši, Mojžíši! A on odpověděl: Tady jsem! Bůh řekl: Nepřibližuj se sem, zuj si opánky z nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. A pokračoval: Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův! Mojžíš zahalil svou tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: Viděl jsem utrpení svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem. Jdi tedy, já tě posílám k faraonovi, abys můj lid, Izraelity, vyvedl z Egypta. Mojžíš řekl Bohu: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a vyvedl Izraelity z Egypta? Bůh mu odpověděl: Já budu s tebou a toto ti bude znamením, že tě posílám: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře. POSLOUCHAT SE Nejde pouze o to vidět, ale i slyšet. Nemáme úctu k lidem, když nevyslechneme to, co nám říkají. Není to vůbec snadné, zvláště dnes, kdy žijeme ve společnosti hluku. *Dnes to bude tvrdé dávej pozor na to, abys dnes učitele poslechl hned. *Nevadí, že nedokonale! Hlavně společně! * Dobrý strom nese dobré ovoce. Špatný strom nese špatné ovoce. Lidé mají být jako dobré stromy, které nesou dobré ovoce.
2. týden Motto: Připravte cestu Pánu Prorok: Jan Křtitel (Lk 3,21-23) Jan, syn kněze Zachariáše a jeho ženy Alžběty, žil na poušti. Když ho Bůh povolal jako svého posla, šel do krajiny u řeky Jordánu a řekl lidem: Obraťte se! Změňte svůj život! Dejte se pokřtít v Jordánu, aby Bůh vaše hříchy odpustil. Bylo to tak, jak je napsáno v knize proroka Izajáše: Hlas volá na poušti: Připravte pro Pána cestu, vystavte Bohu přímou silnici. Každé údolí ať je vyvýšeno, každý vrch a pahorek snížen. Co je křivé, ať se napřímí, hrbolaté cesty ať jsou rovné. A každé stvoření ať prožije spásu, kterou dává Bůh. Za Janem k Jordánu přišlo mnoho lidí. Dali se pokřtít a ptali se: Co máme dělat? Jan pravil: Kdo má dva oděvy, ať dá jeden tomu, kdo nemá žádný. Kdo má co jíst, ať se podělí s hladovým. Celníkům řekl: Neberte víc, než kolik je ustanoveno. A vojákům: Nikoho nevydírejte, neutiskujte, buďte spokojeni se svým žoldem. Mnozí si mysleli, že Jan je Mesiáš, Zachránce. Ale Jan jim řekl: Já vás křtím vodou. Po mně přijde ten, který je mocnější než já. Já nejsem hoden, abych mu rozvázal sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. POZDRAVIT Znamená říci někomu: Rád tě vidím. Slušností nebo dobrým vychováním nazýváme všechno to, co dělá svět, ve kterém žijeme, krásnějším. Všechny důležité věci jsou přirozeně jednoduché a snadné. Nejdůležitější rituály: všechny ty, kteří odcházejí, je třeba pozdravit a stejně tak je třeba pozdravit i všechny ty, kteří přicházejí a s kým se potkám. *Pozdravím jako první každého, s kým se dnes potkám. * Nabídni dnes někomu ze spolužáků pomoc. Nebo rovnou pomoz třeba i s maličkostí podej, co spadlo, půjč, co chybí, pochval, co se povedlo. * Pomodli se dnes za nemocné, trpící nebo umírající. Přemýšlej, jestli se všichni tví spolužáci a širší rodina mají dobře nebo ne a v modlitbě děkuj za to, co máte. Napiš někomu pohled nebo pošli obrázek. * Když se dobře díváš kolem sebe, vidíš nejen to, jak ten druhý vypadá, ale také, co potřebuje. 3. týden
Motto: Chudým se hlásá radostná zvěst Prorok: Eliáš 1. Královská 17, 8-16 I stalo se k Eliášovi slovo Hospodinovo: "Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou." Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil." Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba." Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme." Eliáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: 'Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.'" Šla a udělala, jak Eliáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Eliáše. PODĚKOVAT Díky znamená projevit svůj vnitřní pocit. Projevení díků je ve skutečnosti nádherný akt. Děkuji znamená, že tvůj dar přijímám. Děkuji znamená, že si vážím tvé práce. Děkuji znamená, že oceňuji tvou snahu. Děkuji znamená, že jsi mi udělal radost. Děkuji může znamenat i to, že tě mám rád a záleží mi na tobě. Když nepoděkuji, druhá strana si může myslet, že se mi nelíbí to, co dostávám, že práce nebyla udělána dobře, nebo že pro mě není důležitá, dokonce že dotyčný mi je ukradený. Celé je to vlastně dávání a přijímání. Bůh používá druhé lidi, aby se o nás s láskou starali. * Zkuste si dát za úkol tento týden děkovat za to, co pro nás druzí dělají.
* Zeptej se táty nebo mámy, co by jim dnes udělalo radost, co pro ně můžeš udělat, s čím můžeš pomoci. Uvidíš, jak darovaná radost lidi sbližuje. * Dneska bez napomínání napiš hned domácí úkoly a pak hned udělej něco navíc pro rodinu (vyluxovat obývák, utřít nádobí, donést dříví, vyvenčit psa ). 4. týden Motto: Neboj se! Prorok: Daniel Nabuchodonosor, král velké babylónské říše, zvítězil nad králem Judeje a všechny poklady z jeruzalémského chrámu odvezl do Babylónu. Také nařídil, aby byli do Babylónu odvedeni zajatci, zvláště mladí nadaní muži, se kterými měl zvláštní plány. Mezi nimi byl také Daniel a jeho tři přátelé, Šadrach, Mešach a Abednego. Král si přál, aby tito mladíci tři roky studovali na královském dvoře v Babylónu, četli knihy moudrých učitelů a naslouchali jim a potom aby se stali královými služebníky a rádci. Mladíci měli dostávat jídlo a pití od královského stolu, ale nechtěli ho jíst ani pít, protože král to jídlo a pití nejdříve nabízel pohanským bohům. Proto jedli jenom zeleninu a pili vodu. Daniel a jeho přátelé byli daleko od domova. Modlili se však k Bohu a dobře se učili. Brzy se z nich stali nejchytřejší a nejmoudřejší muži v celém Babylónu. Král Nabuchodonosor měl hrozný sen. Žádný z jeho rádců ho však nedokázal vysvětlit. Král se rozzuřil a vyhrožoval rádcům, že pokud mu sen nevyloží, nechá je všechny popravit. Daniel prosil Boha, aby mu pomohl poznat, co králův sen znamenal. Druhý den šel Daniel ke králi a řekl mu, že mu Bůh dal poznat, co se králi zdálo. Král viděl velkou sochu se zlatou hlavou, stříbrnou hrudí a rukama, bronzovým tělem, železnými boky a hliněnýma nohama. Z hory se utrhl kámen, narazil do hliněných nohou sochy, ty se rozbily na prach a celá socha spadla a rozbila se. Královská výsosti, řekl Daniel. Ty jsi velmi mocný vládce, ty jsi ta zlatá hlava. Po tobě povstanou ještě tři další království, poslední bude rozděleno. Potom vytvoří Bůh království, které nikdy nezanikne. Král se hluboce poklonil Bohu. Teď už věřím, že váš Bůh je nade všechny bohy, řekl. Král Nabuchodonosor přikázal, že se všichni musí klanět jeho velké zlaté soše. Ale Danielovi přátelé, Šadrach, Mešach a Abednego, to odmítali udělat. Hoďte je za trest do rozpálené pece! řekl rozzlobený král. Bůh nás zachrání, řekli Šadrach, Mešach a Abednego. Král přikázal, aby jeho služebníci rozpálili pec sedmkrát více než obvykle. Potom svázali Šadracha, Mešacha a Abednega a hodili je do pece. Král se na to díval. Najednou vykřikl: Podívejte se! V peci jsou čtyři muži! Procházejí se tam a nic se jim nestalo! A ten čtvrtý muž vypadá jako bůh! Král přikázal vojákům, aby
muže z pece vysvobodili. Mládencům se v ohni opravdu vůbec nic nestalo. Bůh je zachránil. Král Dareios měl zlost. Podepsal nový zákon, že se všichni musí modlit k němu. Ale Daniel se modlil jenom k Bohu. Král Dareios měl Daniela rád, ale musel vyžadovat dodržování zákonů od všech. A tak Daniela hodili jednoho dne do klece ke lvům. Ať ti tvůj Bůh pomůže! volal za Danielem král, když viděl, jak služebníci zavírají dveře klece. Král myslel na Daniela a celou noc nezamhouřil oči. Hned jak se rozednilo, běžel král ke lví kleci a z dálky volal: Danieli, žiješ? Ano, jsem živ a zdráv, pane králi! odpověděl mu Daniel. Bůh poslal svého anděla a ten zavřel lvům tlamy. Král Dareios se radoval a přikázal, že se všichni mají klanět Bohu. RESPEKTOVAT Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Je třeba učit se mít rád každého takového, jaký je. Poznáváme i hranice našeho chování. Přijímáme pravidla školy jako prostředek k tomu, aby se každý cítil šťastný a respektovaný. Uvědomíme si, že se máme chovat hezky i tehdy, když nablízku nebude žádná kontrola. *Dnes přemýšlej o tom, jestli mluvíš vždycky pravdu. Večer řekni, jestli jsi pravdu mluvil a jak na tom byli druzí. Pomodli se za odvahu. *Pusť se dnes do úklidu prohlédni své hračky, skříň s oblečením i aktovku. Pak přemýšlej s rodiči o jedné věci, kterou bys měl dělat lépe, a týká se tvého chování. Ať je čisto zvenku i zevnitř... * Křikem a nadáváním nic nevyřešíš. * Na konci vždy zvítězí ten, kdo se snažil o smír. Práce s učiteli a zaměstnanci školy Uvědomit si, že svoboda znamená pro nás vždy zodpovědnost. Adventní rekolekce. Práce s rodiči Adventní Biblické čtení s dětmi. Žít slušně v rodině
Život v rodině je podobný životu v malém společenství školy: lidé jsou si zde blízko každý den a v soužití jim pomáhají určitá pravidla, ale i něco navíc. Jistě i rodina potřebuje určitá pravidla: kdo například prostře na stůl, kam se dávají věci, které jsou k dispozici všem, každý si má uklízet svůj pokoj. Pak je zde ale i něco mimo tato pravidla a tomu se říká zdvořilost (slušnost). A je třeba si uvědomovat její hodnotu. Konkrétně ji můžeme doma realizovat tak, že např. do nádoby dáme větší rozložitou větev nebo něco podobného a kolem ní rozložíme kolíčky a kartičky s nápisy: díky, promiň, prosím. Ten, kdo chce, může vzít kartičku a vyjádřit na ní slovy nebo kresbou svůj dík, omluvu nebo prosbu, a připevnit to na větev. Z kartičky musí být dostatečně jasné, komu je vzkaz adresován. Vzkazy nenahrazují slovní komunikaci, ale slouží k připomenutí důležitosti zdvořilých slov. Práce s prarodiči Adventní setkání ve škole 8.12.