Výbor ministrů Rady Evropy NEOFICIÁLNÍ PŘEKLAD Doporučení na ochranu geologického dědictví a oblastí s mimořádným geologickým významem (Doporučení č. 3/2004, přijaté Výborem ministrů 5. května 2004 na 883. schůzi náměstků ministrů) Výbor ministrů Rady Evropy s odvoláním na Deklaraci Spojených národů, s obzvláštním důrazem na pojem "respektování přírody", jako soulad přírodních hodnot a kulturních fenoménů a vlivů při správě, řízení a rozhodování o všech žijících druzích a přírodních zdrojích; zdůrazňujíce, že geologické dědictví tvoří přírodní dědictví vědeckého, kulturního, estetického, krajinného a hospodářského významu, které musí být chráněno a zachováno pro příští generace; uvědomujíce si naléhavost ochrany geologie a geomorfologie pro zachování charakteru mnoha krajin Evropy; uvědomujíce si skutečnost, že ochrana a management oblastí se zvláštním geologickým významem se musí stát nedílnou součástí státních politik a programů; uvědomujíce si, že některé oblasti se zvláštním geologickým významem budou znehodnoceny, pokud nebudou zohledněny při stanovování politik rozvoje a plánování; uvědomujíce si potřebu ochrany a vhodného využívání geologického dědictví Evropy, zvláště v územích mimořádného geologického významu; v souladu s filosofií a praxí ochrany geologie a geomorfologie (viz příloha 1 tohoto doporučení); uvědomujíce si potřebu posílení spolupráce regionů Evropy na poli aktivní ochrany geologického dědictví; doporučuje vládám členských států: - vyhodnotit ve svém státě oblasti mimořádného geologického významu, jejichž ochrana a zachování může přispět k ochraně a obohacení národního a evropského geologického dědictví. K tomuto účelu využívat existující organizace a současné geologické ochranné programy (viz příloha 2 tohoto doporučení); - vyvinout národní strategie a pravidla ochrany a využívání oblastí s mimořádným geologickým významem, zahrnující inventarizaci, vyhodnocení a evidenci lokalit; provádět vyhodnocení jejich stavu a určovat podmínky jejich turistického využití. Zabezpečit využití území v duchu trvale udržitelného rozvoje prostřednictvím odpovídajícího managementu. (viz příloha 3 tohoto doporučení); - posílit stávající legislativní nástroje nebo stanovit nové k ochraně území zvláštního geologického významu a movitého geologického dědictví, s plným využití existujících mezinárodních úmluv (viz příloha 4 tohoto doporučení);
- podporovat informační a vzdělávací programy na podporu aktivit ochrany geologického dědictví ( viz příloha 5 tohoto doporučení); - posílit spolupráci s mezinárodními organizacemi, vědeckými institucemi a s nevládními organizacemi v oblasti ochrany geologického dědictví (viz příloha 6 tohoto doporučení); - vymezit dostatečné finanční prostředky na podporu iniciativ navrhovaných výše; - podat zprávu o naplňování tohoto doporučení Radě Evropy pět let po jeho přijetí tak, aby jeho dopady mohly být vyhodnoceny. Příloha 1 Filosofie a praxe ochrany geologie a geomorfologie Geologie a geomorfologie jako vědy o Zemi popisují historii a stav naší planety. Geologie nám umožňuje porozumět vývoji a podmínkám, za kterých se měnil charakter planety v její historii. Prostřednictvím dochovaných důkazů v horninách a ve všech formách sedimentů, prostřednictvím zkamenělin a minerálů jsme schopni doložit stav dřívějšího klimatu a ovzduší, vznik pohoří a pohyb kontinentů. Daří se skládat historii života samotného - jak vznikl a dále se vyvíjel, jak vznikaly a později vymíraly druhy. Geomorfologie interpretuje dnešní krajinné tvary - pouště, ledovce, pobřežní linie a další - a podmínky za kterých vznikaly; s využitím záznamu nedávné minulosti a se znalostí současných procesů na naší planetě. Horniny, minerály a zkameněliny jsou archívem historie naší planety a života samotného. Jsou důkazem plynutí geologického času, dokládají změny, které formovaly povrch Země po milióny let. Takovéto archívy nám umožňují porozumět současnému stavu Země a rozmanitosti fauny a flory. Stejně jako archeologické artefakty jsou geologické lokality, naleziště minerálů a zkamenělin zranitelným a neobnovitelným dědictvím patřícím lidstvu. Lidská společnost se s geologií a geomorfologií navzájem ovlivňují v mnoha směrech: přímou těžbou nerostných surovin, změnami krajiny působením průmyslu nebo zemědělství, rozvojem infrastruktury a sítí.v některých případech (např. při lomovém dobývání, důlní těžbě, výkopech liniových staveb) tyto aktivity odkrývají nové geologické a geomorfologické informace vědecké, vzdělávací i kulturní hodnoty. Na druhé straně lidské aktivity ničí tyto informace. Příkladem může být použití ledovcových morén jako stavebního materiálu, zpevňování a zakrývaní skalních útvarů a pobřeží, zaplňování starých lomů odpadem; ve všech případech se jedná o činnosti likvidační. Evropa má cenné geologické dědictví. Geologické vědy vznikly a dále se rozvíjely v Evropě, kde pestrost geologie a geomorfologie poskytuje inspiraci pro nové myšlenky. Ochrana tohoto dědictví je úkolem ochrany přírody. Geologií označujeme všechny specializace geologie, včetně paleontologie a mineralogie, stejně tak jako všechna odvětví geomorfologie. Moderní ochrana přírody spojuje ochranu biodiversity a krajiny s ochranou geologického dědictví. Termín "geodiversita" používáme k označení dědictví, které chceme chránit a jehož význam chceme zdůrazňovat. Přestože ochrana geologie není tak rozvinutá a není tolik známá veřejnosti jako ochrana biologické rozmanitosti, je v Evropě aktivně podporována prostřednictvím řady programů a aktivitou mnoha jednotlivců. Programy hájící zájmy geologické ochrany se snaží určit významné geologické a geomorfologické lokality, podporují vzdělávání a informují veřejnost o hodnotě a významu lokalit. Zároveň rozvíjejí plány a strategie, které nejen chrání, ale i zdůrazňují jejich význam.tato území mohou být zcela přírodní nebo vytvořená lidskou činností. Mezi přirozené útvary patří říční průrvy, jeskyně, pobřežní skaliska, písečné duny, relikty po zalednění, ledovce, pouštní a vulkanické tvary.
Umělými jsou zářezy silnic, lomy, důlní odvaly. I tato místa mohou být geologickým dědictvím, jelikož odkrývají cenné geologické informace. Ochrana evropského geologického dědictví ve všech jeho formách vyžaduje důsledné a trvalé úsilí vládních a nevládních organizací v celoevropském měřítku. Programy existující v rámci Evropy podporují ochranu geologických a geomorfologických jevů i historické hodnoty těchto lokalit. Je ale potřeba podporovat rozšíření těchto programů a vytvoření užšího vztahu mezi nimi. Je také nutné zvýšit povědomí o naléhavosti ochrany neživé přírody a docílit její zařazení na úroveň ochrany biodiversity. Vhodnou příležitostí pro splnění cílů v rámci kontinentu je společné úsilí Rady Evropy, členských států a různých mezistátních, nevládních a mezinárodních organizací působících uvnitř Evropy, jako je UNESCO, Mezinárodní unie geologických věd (IUGS), Světový svaz ochrany přírody (IUCN) a pod. Příloha 2 Existující programy ochrany a kritéria pro výběr území zvláštního geologického významu Obecná kriteria Mnoho Evropských států vyvinulo nebo vyvíjí metodiky jak najít, popsat a ochránit svá zajímavá a významná geologická území. Tato schémata odrážejí národní postoje ke geologickým vědám i obecně k přírodě a krajině. Mají však některé společné rysy, začleňují do národních evidencí řadu hledisek s cílem chránit významné oblasti a lokality jejich zařazením do národní struktury ochrany přírody a jejich vyhlašováním za národní parky, rezervace, památky, významné geologické lokality atp. Základní kriteria pro výběr do národních seznamů jsou: - význam geologického fenoménu lokality nebo území - vědecký význam území - výchovný a vzdělávací význam - vzácnost geologického/geomorfologického jevu - stupeň zachování a potenciální ohrožení - velikost území IUGS projekt GEOSITES Projekt Geosites byl zahájen z iniciativy Mezinárodní unie geologických věd (IUGS) a je zaměřen na identifikaci geologických lokalit mezinárodního významu. Projekt začal v roce 1996 s cílem napomoci odstranit nerovnováhu mezi ochranou živé a neživé přírody. Tato existující nerovnováha je výsledkem národních i mezinárodních programů směřovaných k biologické ochraně a ochraně biologické rozmanitosti, které často nemají geologický protějšek. Projekt Geosites podporuje národní programy a podněcuje systematickou inventarizaci lokalit v národním i regionálním měřítku, umožňuje srovnávací studie. Základním cílem programu je zajistit odborné zdůvodnění pro výběr lokalit k ochraně. Lokality (geologické i geomorfologické) vybírají a dokumentují regionální uskupení odborníků - geologů. Každá země se spoluúčastní výběru a zdůvodnění vlastní sítě lokalit v regionálním geologickém kontextu. Skupiny odborníků poskytly pro národní programy další doporučení pro hodnocení a dokumentaci dílčích témat. Cílem projektu Geosites byl souhrnný soupis a světová databáze geologických lokalit. Pro dosažení cíle byla ustavena celosvětová pracovní skupina (Global Geosites Working Group). Program se naplňuje v Evropě a je podporován Evropskou asociací pro ochranu geologického dědictví (ProGEO). Mezinárodní unie geologických věd se nedávno rozhodla nahradit existující tematickou skupinu pro světovou síť geologických lokalit a jmenovat novou skupinu zabývající se ochranou geologického
dědictví. IUGS vnímá, že zvýšený veřejný zájem by se měl soustředit do mezinárodní iniciativy s odpovídajícím geovědním rozsahem, aby se tak zabránilo dalšímu vzdalování ekonomického rozvoje a vědecky orientované ochrany neživé přírody. Pro dosažení tohoto cíle IUGS navrhuje úzce spolupracovat s Geoparky UNESCO a s iniciativami Rady Evropy v ochraně geologického dědictví a významných lokalit. Vlády členských států by měly podporovat činnost IUGS, ProGEO, nevládních a ostatních zainteresovaných organizací a podporovat jejich spolupráci se státními institucemi. Především by měly podporovat pracovní skupiny ProGEO při inventarizaci významných geologických lokalit a vytváření společných databází. Vlády by rovněž měly hledat vhodné způsoby podpory nových iniciativ IUGS k prosazení ochrany neživé přírody v Evropě. Evropské geoparky Program Evropských geoparků, navržený ve spolupráci s UNESCO, je dalším nástrojem k ochraně geologického dědictví v Evropě, včetně začlenění sociálních i ekonomických hledisek. Tento program má následující cíle a principy: - Evropský geopark je území, které musí zahrnovat významný geologický fenomén a má přijatou strategii udržitelného rozvoje, jež je podporována Evropskými rozvojovými programy. Musí mít jasně definované hranice a rozlohu dostačující pro odpovídající uzemní a hospodářský rozvoj. Evropský geopark musí obsahovat určitý počet významných geologických lokalit dostatečné vědecké kvality, výjimečnosti výskytu, estetické působivosti nebo výchovně-vzdělávací hodnoty. Většina lokalit Evropského geoparku musí být součástí geologického dědictví. Hodnota lokalit může být posílena významem archeologickým, ekologickým, historickým nebo kulturním; - lokality v Evropských geoparcích musí vytvářet soustavu a profitovat z ochrany a prováděných managementových opatření. Evropský geopark musí mít jasně definovanou strukturu řízení, která je schopna prosadit ochranu, povznesení a udržitelný rozvoj území; - Evropský geopark aktivně ovlivňuje ekonomický rozvoj území, zdůrazňuje ochranu geologického dědictví a podporuje rozvoj geoturistiky. Evropský geopark přímo ovlivňuje podmínky života obyvatel a životní prostředí. Cílem je, aby obyvatelé přehodnotili význam přírodního dědictví území a aktivně se podíleli na jeho celkové kulturní obnově; - Evropský geopark rozvíjí, testuje a zdokonaluje metody pro uchování geologického dědictví; - Evropský geopark rovněž musí podporovat vzdělávací programy o životním prostředí, výchovu a výzkum v různých oborech věd o Zemi a v koncepčních materiálech posilovat úlohu životního prostředí a udržitelného rozvoje. Zásadní rozdíl mezi významnými geologickými lokalitami a geoparky je v tom, že geoparky zahrnují i socio-ekonomické faktory, nabízí nové možnosti a podporují rozvoj evropského venkova. Vlády členských států by měly spolupracovat se sítí Evropských geoparků a v rámci svých kompetencí usilovat o určení a zhodnocení podobných území. Evropská úmluva o krajině Cílem této úmluvy je podpora ochrany krajiny, jejího využívání a krajinného plánování, zajištění evropské spolupráce v problematice krajiny. Úmluva ukládá členským státům obecné i specifické
povinnosti. Úmluva především usiluje o uznání krajiny jako jedné ze základních a neodmyslitelných součástí lidského prostředí, s požadavkem provést analýzu krajinných charakteristik a vyhodnotit faktory, které je ovlivňují. Geologie a geomorfologie vytváří kostru celé krajiny a jsou základní charakteristikou každé krajiny a nezbytně musí být brány v úvahu při aplikaci Evropské úmluvy o krajině. Posuzování krajiny musí brát v úvahu její dílčí hodnoty včetně kulturních charakteristik, které většinou přímo závisí na geologických rysech krajiny. Evropský diplom chráněných území Evropský diplom chráněných území byl ustaven Radou Evropy k ochraně přírodního a krajinného dědictví, s cílem ocenit a odlišit chráněná území skutečně celoevropského významu. Diplom se uděluje na základě významu přírodního dědictví nebo krajinářských hodnot, s ohledem na stav a stupeň ochrany. Podmínky pro udělení diplomu jsou přesně stanoveny, může být udělen přirozeným i částečně přirozeným územím, která mají významnou biologickou, geologickou nebo krajinnou hodnotu. Tyto hodnoty mohou byt vědecké, kulturní nebo estetické povahy.ve všech případech musí být uplatněn odpovídající způsob ochrany. Udělení je časově omezeno a pravidelný monitoring a opakované hodnocení jsou nutné k obnovení diplomu. Pravidelné hodnocení zajišťuje vysokou kvalitu ochrany území. Diplom podporuje propojování správců území a sdílení zkušeností. Diplom také je, prostřednictvím hodnocení biologických a geologických fenoménů, účinným modelem pro začlenění území přírodního dědictví do systému chráněných území. Území oceněná Evropským diplomem zahrnují čistě geologické lokality, jako je paleontologická lokalita Ipolytarnoc Nature Conservation Area (Maďarsko), ale i rozsáhlejší území se zajímavými geologickými úkazy, jakými jsou krasová oblast v okolí Karlštejna v České republice a vulkanické území Mount Teide ve Španělsku. Rada Evropy udělením diplomu potvrzuje, že v evropském měřítku existuje plodná spolupráce mezi ochranářskými programy, a uznává, že spolupráce s UNESCO a IUCN je východiskem pro úspěšnou společnou činnost. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Historie V roce 1972 byla na plenárním zasedání UNESCO přijata Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Byl ustaven mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví nazývaný Výbor pro světové dědictví. Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit určení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Vybraná území mimořádných kulturních a přírodních hodnot navrhují členské státy a po schválení jsou zařazeny na Seznam světového dědictví. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje Seznam světového dědictví (World Heritage List). Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit určení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací. Úmluva o světovém dědictví definuje přírodní dědictví takto: - přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska
- geologické a fyzicko-geografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody; - přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy. Úmluva připouští uznání širokých oblastí s geologickými a geomorfologickými fenomény včetně těch, kde dochází ke kombinaci kulturní a přírodní hodnoty krajiny. Evropská síť Světového dědictví Seznam Světového dědictví aktuálně obsahuje následující evropské lokality zařazené kvůli geologickému a/nebo geomorfologickému významu. Mnoho ostatních evropských lokalit Světového seznamu má podobné rysy, ale nejsou výslovně uvedeny v jejich popisu. Evropské lokality ze Seznamu světového dědictví, pro které je hlavním důvodem zařazení geologie / geomorfologie (přírodní kritéria) Stát Název Německo Messel Pit Fossil Site (paleontologická lokalita) Caves of Aggtelek Karst and Slovak Karst (jeskynní systém) Aeolian Islands (vulkanický ostrovní systém) The High Coast (post-glaciální pobřeží) Dorset / East Devon Coast (paleontologie a historie Země) Gianst s Causeway and Causeway Coast (vulkanické pobřeží) Pirin National Park (vápencový reliéf) Lake Baikal (starý jezerní systém) Kamchatka Volcanoes (vulkanické procesy a reliéf) Jungfrau-Aletsch-Bietschorn (ledovcové procesy a tvary) Monte San Georgio (naleziště zkamenělin) Maďarsko a Slovensko Itálie Švédsko Velká Británie Velká Británie Bulharsko Rusko Rusko Švýcarsko Švýcarsko Cílem Úmluvy o světovém dědictví je rozpoznat přírodní a kulturní oblasti výjimečné mezinárodní hodnoty. V důsledku toho bude na seznamu jen omezený počet geologických lokalit z Evropy. Zapsané slouží jako vzor pro identifikaci vědeckých, kulturních a ekonomických hodnot při ochraně geologických a geomorfologických fenoménů. Tento model může být příkladem přístupu pro ochranu dalších lokalit a území. Prvním krokem pro nominaci do sítě lokalit světového dědictví je návrh státního seznamu potenciálních lokalit. Příprava a přehodnocování národních návrhů jsou vhodnou příležitostí k posílení úlohy geologie a geomorfologie ve Světovém dědictví. Toto může být aplikováno na lokality, které jsou jednoznačně geologicky nebo geomorfologicky výjimečné nebo pro lokality, jejichž biologická nebo kulturní hodnota vychází z geologie či geomorfologie.
Vlády členských států by měly: - zhodnotit geologické dědictví svých území a určit geologické/geomorfologické lokalit, které je možno zařadit do návrhu národního seznam potenciálních lokalit Světového dědictví. - zajistit, aby zásadní geologické/geomorfologické hodnoty lokalit byly jednoznačně uvedeny v nominačních dokumentech pro kulturní i přírodních lokality Světového dědictví. Propojení existujících Evropských programů Neexistuje formální vzájemná vazba mezi jednotlivými mezinárodními nebo evropskými programy pro hodnocení geologického dědictví. Úloha jednotlivých programů je shrnuta níže. - Projekt Geosites (IUCN dohromady s ProGEO) napomáhá v Evropě vytváření národních inventarizací a regionálních (přeshraničních) sítí lokalit. - Evropský diplom chráněných územích hodnotí chráněná území evropského významu, včetně území s významem geologickým, biologickým a krajinářským. - Program Evropských Geoparků (UNESCO a další) hledá spojení geologických a geomorfologických rysů v krajině se společenským a ekonomickým rozvojem. - Úmluva o světovém dědictví (UNESCO) zahrnuje a oceňuje lokality světového významu, ale rovněž je modelem pro hodnocení geologického dědictví a jeho vazby na biodiversitu a kulturní dědictví. Členské státy by měly využívat stávající programy k evidenci a hodnocení území mimořádného geologického významu a nejvhodnější využívat pro ocenění území. Vlády by měly zajisit, aby naplňování těchto programů probíhalo prostřednictvím odpovídajících národních subjektů tak, aby bylo zajištěno nejefektivnější vyhodnocení a podpora těchto chráněných území. Vlády mohou rovněž přijmout Evropský diplom chráněných území jako model pro ochranu geologického dědictví v evropském kontextu. Příloha 3 Správa území zvláštního geologického významu. Správa území zvláštního geologického významu musí odpovídat vědeckému významu a fyzickogeografickým poměrům oblasti. Management území zvláštního geologického významu musí brát v úvahu problematiku biodiversity a kulturní souvislosti. Efektivní management území geologického významu vyžaduje dostatečnou odbornou znalost, pochopení přírody, rozmístění a stav lokalit.vědecké poznání významu území je nutným předpokladem účinného řízení. Správa území geologického významu v národních a evropských souvislostech vyžaduje následující: 1. znalost rozšíření a podstaty těchto území prostřednictvím národních inventarizací (lokalit); 2. hodnocení typů území podle: a. vědecké hodnoty (geologické a geomorfologické rysy a jejich vědecký význam); b. fyzicko-geografické charakteristiky (pobřeží, říční údolí, pohoří, lom, skála, odkryv v zářezu silnice, atp.) ; c. zvláštních požadavků na péči o jednotlivá území;
3. vytvořit indikátory ohrožení a monitorovat (možné) znehodnocení geologického dědictví. 4. zavést monitorovací programy ve vazbě na potřebnou péči o lokality. Kde je to možné by tyto programy měly být propojeny s existujícími programy monitoringu biodiversity; 5. vytvoření národních/regionálních databází zahrnujících evidenční údaje a informace z monitoringu.tyto databáze jsou nezbytné pro management území a k rozšiřování informací o jejich vědecké a studijní hodnotě. Databáze přístupné po internetu by měly být normou k zajištění maximálního šíření informací; 6. vazba národních databází "území zvláštního geologického významu" na: a. regionální a místní plánování tak, aby bylo zajištěno, že orgány územního plánování berou tyto lokality v úvahu při zpracování plánů i při jejich naplňování; b. databáze druhové rozmanitosti, k zajištění souladu přístupů při péči o přírodní dědictví. Vlády členských států by měly vyvinout národní pravidla pro správu území geologického zájmu zahrnující výše uvedené principy inventarizace a hodnocení lokalit, vytváření databází a monitoring propojený s existujícími monitorovacími programy. Příloha 4 Legislativa pro ochranu území zvláštního geologického významu a movitého geologického dědictví. Management území zvláštního významu pro geologii, geomorfologii nebo biodiversitu vyžaduje společný postup pro osvětu, zpracování plánů péče a pro aplikaci vhodné zákonné ochrany. Výchova a osvěta, účinné plánování péče jsou nutné, ale musí být zakotveny v zákoně. Právní opatření k ochraně "přírodního kapitálu" biodiversity nebo geodiversity závisí na státním přístupu k této problematice. Opatření zohledňují: - právní systém státu; - různé kulturní přístupy k ochraně životního prostředí; - rozdíly v charakteru krajiny; - různou historickou zkušenost, z níž vychází platná legislativa; - tradiční práva a činnosti; Ochrana území geologického významu Území geologického významu jsou vystavena řadě ohrožení, která je mohou poškodit nebo zcela zničit.tyto hrozby mohou vycházet například z programů rozvoje venkova, zástavby, opevňování pobřeží, nebo z nadměrné návštěvnosti a tlaku na využívání. Chráněná území nebo přírodní výtvory spadající do kategorie III IUCN jsou zřízena především pro zachování určitého přírodního rysu a toto vymezení je vhodné pro ochranu geologického dědictví. Chráněná území kategorie III podle definice obsahují "jednu nebo více přírodních nebo přírodněkulturních charakteristik, které jsou výjimečné nebo jedinečné v důsledku zvláštnosti, reprezentativnosti, estetické nebo kulturní významnosti". Právní nástroje pro územní ochranu by měly stanovovat předmět ochrany, sankce za poškození způsobené škodlivou činností, a určovat odpovědnost příslušných státních orgánů. Vlády členských zemí by měly uvážit:
- návrhy nových zákonů a jejich uvádění do praxe, pokud ochrana zájmových geologických území nemůže být zajištěna podle stávající legislativy; - posilování existujících zákonů pro zvýšení ochrany; - začleňování zákonné ochrany významných geologicky území do ochrany biologické rozmanitosti; - využívání škály mezinárodních nástrojů k ochraně lokalit včetně Úmluvy o světovém dědictví, Evropské úmluvy o krajině a Směrnice o stanovištích; - aplikace nové i stávající legislativy pro ochranu geolokalit (a území) musí být provázána s inventarizacemi a státními databázemi lokalit. Ochrana movitého geologického dědictví Právní ochrana území zvláštního geologického významu (geologických lokalit, geoparků, geotopů, atp.) zajistí ochranu před různými škodlivými aktivitami, včetně ochrany před zničením z důvodů neuváženého sběru materiálu vědeckého významu. Movité geologické materiály mohou být sbírány z různých důvodů, jako například: - vědecký výzkum; - komerční prodej; - vzdělávací účely; - kuriozity; Za jistých okolností může sběr na geologicky významných lokalitách lokalitu poškozovat, nebo být příčinou ztráty cenné vědecké informace, z různých důvodů: - fyzické poškození/zničení může být způsobeno na horninových tělesech nadměrným, neodborným a neopatrným sběrem; - vzorky mohou být poškozeny nebo zničeny v průběhu odběru a sběru; - sběr vzácných (mimořádných) vzorků neodborníky nebo komerčními sběrači může mít za důsledek zmizení vědecky významného vzorku do soukromé sbírky; - vzorky sebrané či odebrané v jedné zemi mohou být vyvezeny sběrateli nebo muzei do jiné země a způsobit ztrátu kulturního dědictví pro zemi původu; Mnoho evropských zemí má legislativu pro ochranu volné přírody, legislativu ochrany přírody, legislativu ochrany historických a přírodních památek a ostatní zákonné nástroje k ochraně území a lokalit, které by mohly být zničeny sběratelstvím. V ostatních případech se dohled uskutečňuje prostřednictvím vzdělávacích programů a dobrovolnými etickými kodexy. Vlády členských států by měly vyhodnotit existující zákonné a dobrovolné kontrolní mechanismy a posoudit zda jsou dostatečné k zabezpečení ochrany movitého geologického dědictví, a to ve vnitrostátním i mezinárodním kontextu. Příloha 5 Informační a vzdělávací programy podporující ochranu geologického dědictví Přístup k informacím a účast veřejnosti při rozhodovaní o životním prostředí jsou nově chápány jako významná součást politiky udržitelného rozvoje (Aarhuská úmluva). Rada Evropy si uvědomuje důležitost vzdělávacích a výchovných aktivit prostřednictvím programů zaměřených na správně definované cílové skupiny.úkolem takových programů je zvýšit uvědomění veřejnosti a rozvíjet spolupráci na zachování a povznesení přírodního a kulturního dědictví. Pracovní skupina pro ochranu geologického dědictví zdůrazňuje v tomto doporučení, že geologické dědictví Evropy je významnou a nedílnou součástí přírodního dědictví kontinentu.
Koncepce geologické a geomorfologické ochrany zaostávají v publicitě za ochranou biologické rozmanitosti nebo ochrany krajiny a krajinného rázu. Rada Evropy se aktivně zapojila do iniciativ ochrany přírody a krajiny prostřednictvím Celoevropské strategie uchování biologické a krajinné diverzity (PEBLDS) a Evropské úmluvy o krajině. Kampaň Rady Evropy "Evropa: společné dědictví" je vedena s cílem zajistit uznání významu přírodního a kulturního dědictví a zužitkovat ekonomický a sociální potenciál tohoto dědictví. Smyslem každého geologického informačního a vzdělávacího programu by mělo být dosažení cíle popsaného výše a měl by doplňovat iniciativy určené ke zvýšení povědomí o problematice krajiny a biodiversity. Všechny formy geologické ochrany představují ve svých vědeckých, sociálních a ekonomických aspektech významnou součást společného evropského dědictví. Geologická ochrana přírody se přímo vztahuje k ochraně biodiversity a krajiny a navrhované programy by měly zdůrazňovat její začlenění do ostatních ochranářských programů. Vlády členských států by měly podporovat ochranu geologického dědictví prostřednictvím informačních, výchovných a vzdělávacích programů, a využívat a navazovat přitom na programy Rady Evropy a dalších příslušných mezinárodních a evropských organizací. Příloha 6 Posilování spolupráce s mezinárodními organizacemi, vědeckými institucemi a NGO v oblasti ochrany geologického dědictví Pracovní skupina pro ochranu geologického dědictví připouští důležitost regionálních přístupů k ochraně evropského geologického dědictví a zároveň se zasazuje o spolupráci mezi organizacemi a institucemi v rámci Evropy. Mezi významné organizace zabývající se ochranou geologického dědictví patří Světový svaz ochrany přírody (IUCN), UNESCO - Úsek věd o Zemi, Centrum pro Světové dědictví UNESCO, Mezinárodní unie geologických věd (IUGS), Evropská asociace paleontologů a ProGEO. Celá řada evropských institucí se rovněž podílí na ochraně geologických lokalit a území. Ustavením pracovní skupiny pro geologické dědictví (Working Group on the Geological Heritage) ve struktuře Výboru pro aktivity Rady Evropy na poli biologické a krajinné rozmanitosti (CO-DBP) byl položen základ budoucí spolupráce uvedených organizací a organizací podílejících se na ochraně přírody. Několik států má zástupce v pracovní skupině a jejich prostřednictvím jsou zastoupeny zájmy dalších zájmových skupin, což zajišťuje široké spektrum názorů. Diskuze o celoevropské spolupráci při geo-ochraně byla zahájena na podnět této pracovní skupiny. Vlády členských států by měly posilovat spolupráci s mezinárodními organizacemi, vědeckými institucemi a NGO na poli ochrany geologického dědictví zapojením státních institucí do programů uvedených v tomto doporučení a podporovat spolupráci mezi příslušnými institucemi a organizacemi.