Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva Diplomová práce Platební rozkaz a jeho význam v kontextu s právem Evropských společenství Martin Látal 2007 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Platební rozkaz a jeho význam v kontextu s právem Evropských společenství zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. 1
1. Úvod Vymáhání nesporných, či drobných pohledávek je ve většině právních řádů vyspělých zemí zajišťováno pomocí speciálních tzv. zkrácených řízení. Nároky, u nichž lze předpokládat, že nebudou napadány protistranou, jsou povětšinou vymáhány zvláštní formou zkráceného řízení, tzv. řízením rozkazním. V zájmu rychlého projednání nebývá v takových případech nařizováno jednání ve věci a soud je tak schopen vydat v relativně krátké době rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že žalovaný nemá z důvodu nenařízení jednání možnost seznámit se s skutečnostmi tvrzenými žalobcem. Takovéto řízení ale neodpovídá právu na spravedlivý proces, zakotvenému jak na ústavní tak na mezinárodní úrovni. Tato skutečnost volá po zvýšené obraně odporující strany. Ve většině úprav je výrazem takové zvýšené obrany žalované strany odpor, neformální úkon rušící rozhodnutí soudu. Zkrácená řízení jsou upravena v právních řádech všech vyspělých zemí a ani náš právní řád není výjimkou. V českém právní řádě se setkáváme se dvěma typy zkráceného řízení. Je to řízení: rozkazní a zkrácené řízení ve věcech směnečných a šekových. Výsledkem těchto řízení je rozhodnutí označované jako platební resp. směnečný (šekový) rozkaz. Charakteru zkráceného řízení však odpovídají i řízení předcházející rozsudkům pro zmeškání a rozsudkům pro uznání 1. Rozsudek je v těchto případech vydán také pouze na základě skutečností poskytnutých žalobcem, to platí zejména pro rozsudek pro zmeškání. Zkrácené řízení určené k vymáhání nesporných pohledávek hraje významnou roli téměř ve všech vnitrostátních právních řádech členských států EU. Jednotlivé úpravy se velmi liší, jsou odrazem rozdílného právního myšlení a rozdílných právních kultur. Přesto lze v Evropě hovořit o třech typech rozkazního řízení. V oblasti středoevropské je to úprava německá, v oblasti románské úprava francouzská a v oblasti anglosaského právního systému úprava anglická. V rámci Evropských společenství se o potřebě univerzálního rozkazního řízení začalo mluvit už v roce 1987. Jednalo o soukromou iniciativu skupiny odborníků z několika států, která pracovala na jednotné úpravě evropského civilního soudního řádu. Došlo dokonce k vypracování návrhu a jeho předložení Komisi. Tehdejší Evropa však nebyla na jednotnou úpravu připravena. Příkazní řízení bylo v návrhu upraveno jako řízení upomínací podle 1 ZOULÍK, František. Soudy a soudnictví. Praha: C. H. Beck, 1995. s. 145. 2
německého vzoru. Vstupem Maastrichtské smlouvy v platnost byl vytvořen společný vnitřní trh Evropské unie. V důsledku volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci společného vnitřního trhu došlo k nárůstu množství sporů o nesporné nároky, při kterých jsou strany domicilovány v různých členských státech. Takové pře se ukázaly být nákladné a často se vlekly po dlouhou dobu. Začaly být proto vnímány jako překážka řádného fungování vnitřního trhu. V otázce potřeby zavést nový nástroj k řešení právně nekomplikovaných případů panovala všeobecná shoda. Větším problémem se stala podoba takového institutu, zejména z důvodu rozdílnosti jednotlivých vnitrozemských právních úprav. Základ pro vytvoření komunitárního nástroje k řešení sporů o nesporné pohledávky vytvořila Amsterodamská smlouva, a to poskytnutím potřebné pravomoci Evropské komisi. Výsledkem snahy Komise se stalo nové nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Toto nařízení zavedlo snadné rychlé řízení a umožnilo automatické uznání a výkon evropských platebních rozkazů v zemích EU. Ve své práci jsem se nejdříve zaměřil na popsání rozkazního řízení v občanském soudním řádu. V rámci této kapitoly jsem se pokusil vystihnout všechny hlavní klady i zápory současné podoby tohoto zkráceného řízení. V rámci úvah de lege ferenda navrhuji změny, které by podle mého názoru přispěly k zefektivnění stávající úpravy českého rozkazního řízení. Následuje krátké zamyšlení nad budoucí podobou elektronického platebního rozkazu. V další části práce popisuji proces vedoucí k návrhu pozdějšího nařízení o evropském platebním rozkazu. Důraz kladu na původní návrh Komise a následné významné změny návrhu učiněné zejména Evropským parlamentem v průběhu přijímání návrhu. Poslední část pak obsahuje srovnání obou úprav s důrazem na jejich možné využití jak ve vnitrostátních, tak přeshraničních sporech a úvahy o budoucím uplatnění evropského platebního rozkazu v rámci našeho civilního procesu. Práce byla ovlivněna skutečností, že došlo k omezení aplikace komunitárního platebního rozkazu pouze na přeshraniční spory. 3
2. Úprava platebního rozkazu v českém právním řádu Úprava rozkazního řízení v našem právním řádu má dlouhou tradici. Historicky první předpis s tímto institutem platný na našem území byl Rakousko-Uherský zákon č. 67 z roku 1873, o řízení upomínacím. Poté začala platit úprava platebního rozkazu a směnečného platebního rozkazu obsažená v říšském zákoně č. 113/1895, o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní). Tyto dva předpisy platily paralelně až do roku 1918, kdy se prostřednictvím tzv. recepční normy staly součástí právního řádu Československé republiky. Definitivně oba tyto předpisy pozbyly účinnosti 1. ledna 1951, kdy nabyl účinnosti nový z. č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád). V 423 425 bylo nově upraveno rozkazní řízení a směnečné a šekové rozkazní řízení. Řešení použité v tomto předpise bylo velmi podobné stávající právní úpravě. Zákon č. 142/1950 však neplatil příliš dlouhou dobu, v roce 1963 byl přijat nový procesní kodex z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.). Tento mnohokráte novelizovaný předpis je nadále platný a nejvýznamnějšími proměnami prošel v souvislosti se změnou společenského uspořádání po roce 1989. Platební rozkaz je spolu s rozkazem směnečným (šekovým) upraven v 172 až 175 občanského soudního řádu. V hlavě IV. části III. o. s. ř. jsou vedle toho obsaženy i další druhy soudních rozhodnutí (rozsudek a usnesení). Jak již bylo řečeno v úvodu, platební rozkaz je zvláštním rozhodnutím soudu ve sporném tzv. zkráceném rozkazním řízení 2. Platební rozkaz je výsledkem řízení, kdy je rozhodnutí soudu vydáno pouze na základě skutečností tvrzených žalobcem, bez nařízení jednání i slyšení žalovaného. Platební rozkaz může znít pouze na zaplacení určité peněžité částky, přičemž nárok na zaplacení této částky musí vyplývat ze skutečností uvedených v žalobě. Z uvedeného by se mohlo zdát, že se jedná o porušení ústavně zakotvených práv, vyjádřených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Zejména ve světle čl. 37 odst. 3 LZPS (rovnost účastníků) se takto nastavené řízení může jevit jako porušující právo žalovaného na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu musí být obrana žalovaného silnější než 2 Forma rozhodnutí je zde úzce spjata s povahou řízení, protože v jiném než zkráceném řízení nelze platební rozkaz vydat a naopak, ve zkráceném řízení nelze rozhodnout jinak než platebním rozkazem. Cit. WINTEROVÁ, A., a kol. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 390. 4
ta, kterou má k dispozici v běžném řízení. Podle tuzemské úpravy musí být v návrhu vylíčen skutkový základ uplatněného nároku a uvedeny údaje potřebné k tomu, aby platební rozkaz mohl být postačujícím podkladem pro soudní výkon rozhodnutí ( 172 odst. 1). U rozkazního řízení nehodnotí soud správnost důkazů, omezuje se pouze na zkoumání, zda by popsané skutečnosti a důkazy založily nárok tvrzený žalobcem. V případě kladného názoru vydá soud platební rozkaz. Neprovádí se tedy dokazování v pravém slova smyslu podle části III. hlavy II. o. s. ř. a není rozhodováno na základě zjištěného skutkového stavu věci podle 120 odst. 3. Tato skutečnost také volá po zvýšené obraně žalované strany. Soud je povinen zkoumat pouze splnění procesních podmínek. Výrazem této zvýšené ochrany žalované strany je odpor proti platebnímu rozkazu ( 171 odst. 1). Podání odporu do 15 dnů od doručení platebního rozkazu vylučuje jeho právní moc a tím pádem i vykonatelnost, přičemž nedostatek odůvodnění odporu nevede k jeho zamítnutí. Tato skutečnost, společně s povinností doručit platební rozkaz do vlastních rukou žalovaného, zajišťuje dostatečnou ochranu ústavně zakotvených práv žalované strany. V případě marného uplynutí lhůty k podání odporu nabývá platební rozkaz právní moci, zakládá překážku rei iudicatae a stává se z něj vykonatelný exekuční titul, který již nelze napadnout řádnými opravnými prostředky. Pokud je však odpor včas a řádně podán i jedním žalovaným, ruší se platebním rozkaz v celém svém rozsahu. Předseda senátu poté nařídí jednání a pokračuje, jako by žalobce o vydání platebního rozkazu vůbec nežádal. Úprava platebního rozkazu obsahuje také tzv. negativní podmínky vydání platebního rozkazu. Je-li naplněna jen jedna z těchto podmínek, nelze ve věci rozhodnout platebním rozkazem. Nesmí se jednat o věc, ve které má rozhodovat senát (s výjimkou mzdových nároků zaměstnance vůči zaměstnavateli), platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného a nakonec platební rozkaz nelze žalovanému doručit do ciziny. Řešení v případě směnečného a šekového platebního rozkazu je obdobné. Liší se však v povinnosti žalobce předložit soudu prvopis směnky či šeku. Tato povinnost žalobce se promítá i do povinnosti žalovaného, který musí svoje případné námitky proti rozhodnutí odůvodnit. Lhůta v případě námitek proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu je výrazně kratší, pouhé tři dny. Specifičnost směnečného a šekového rozkazu spočívá zejména 5
v tom, že nemusí být doručen směnečnému (šekovému) dlužníkovi do vlastních rukou. Tato oslabení obrany žalovaného souvisí s povahou prvopisu směnky (šeku), který musí žalobce předložit. Tento prvopis zajišťuje téměř naprostou jistotu, že zde uplatňovaný nárok existuje. V dalším výkladu se problematikou směnečného (šekového) rozkazu nebudu zabývat. 2.1. Podmínky vydání platebního rozkazu Občanský soudní řád stanovuje v 103 povinnost soudu kdykoli za řízení přihlížet, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (procesní podmínky). Tato povinnost platí pro všechny typy řízení podle o. s. ř., tedy i pro rozkazní řízení. Občanský soudní řád procesní podmínky výslovně nevypočítává, právní teorie je však rozděluje do čtyř skupin 3 : věcné procesní podmínky; procesní podmínky na straně soudu; procesní podmínky na straně účastníka řízení; negativní procesní podmínky, tj. překážka litispendence, rei iudicatae. Pokud nejsou procesní podmínky kdykoli za řízení splněny, či nedostatky některých z nich odstraněny, dochází k zastavení řízení z důvodu neexistence všech procesních podmínek. Skutečnost, že procesní podmínky zkoumá soud ex offo, nebrání účastníkům namítat jejich neexistenci. 2.1.1. Věcné procesní podmínky K věcným procesním podmínkám u sporných řízení patří návrh na zahájení řízení a splnění poplatkové povinnosti. Návrh na zahájení řízení je vyjádřením dispoziční zásady účastníků ve sporném řízení. U většiny nesporných řízení je návrh na zahájení řízení nahrazen usnesením soudu, seznam nesporných řízení zahajovaných na návrh uvádí 81 odst. 1 o. s. ř. Návrh na zahájení řízení 3 SCHELLEOVÁ, Ilona. Český civilní proces. Praha: Linde Praha a. s., 1997, s. 153. 6
Každý návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat obecné podmínky stanovené pro podání účastníků soudu podle 42 odst. 4 o. s. ř. Zvláštní náležitosti, které musí žaloba splňovat, jsou vyjmenovány v 79 odst. 1 o. s. ř. Zatímco obecné náležitosti umožňují soudu získat pevný podklad pro zkoumání, zda jsou splněny zákonem požadované podmínky řízení, zvláštní podmínky jsou podkladem pro prozkoumání vlastního žalobcova nároku 4. V žalobě musí být uvedeno: označení soudu, označení účastníků 5, pravdivé vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, kterých se žalobce dovolává. Dalším povinným údajem v žalobě je žalobní petit 6 (rozhodnutí soudu, kterého se žalobce domáhá). Nakonec je návrh nutné podepsat a datovat. Jako každý procesní úkon, lze i návrh na zahájení řízení podat soudu písemně, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem ( 42 odst. 1 o. s. ř.). Podání návrhu ve věci samé učiněné telegraficky, je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů. Je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba jej v téže lhůtě doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží ( 42 odst. 3 o. s. ř.). Řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došla žaloba. K tomuto dni procesní právo váže následující účinky 7 : vznik překážky litispendence. Zahájení řízení brání projednání téže věci jiným soudem ( 83); perpetuation fori. Věcná a místní příslušnost je určována skutečnostmi existujícími v okamžiku podání žaloby ( 11 odst. 1); konsumace žalobcova práva volit příslušný soud ( 11 odst. 2, 87), včetně možnosti dovolávat se prorogace-odlišně smluvená místní příslušnost. ( 89a). K hmotněprávním účinkům zahájení řízení patří stavení lhůt během řízení, nemůže tedy dojít 4 PLECITÝ, V., HLAVSA, P., KOCOUREK, J. Civilní kodexy (občanský zákon, občanský soudní řád). Praha: Eurounion, 2001, s. 525. 5 Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. ( 79 odst. 1 o. s. ř.). 6 Žalobní návrh je nutný, neboť se svým odůvodněním a označením účastníků umožňuje soudu posoudit, zda již stejnému zákonnému zájmu žalobce nebyla poskytnuta soudní ochrana resp. Zda není současně poskytována jiným soudem. Nedostatek žalobního návrhu je proto vadou, která brání soudu rozhodnout ve věci samé. Cit. Stainer Vilém, Občanské právo procesní v teorii a praxi. Orbis. Praha 1975. 7 WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 370. 7
k promlčení nebo prekluzi uplatňovaného práva. Návrh na vydání platebního rozkazu musí samozřejmě splňovat všechny náležitosti vymezené výše. S ohledem na specifický charakter zkráceného řízení, ve kterém je platební rozkaz vydáván, jsou na kvalitu rozkazní žaloby kladeny vyšší nároky. Jak již bylo řečeno, v rozkazní žalobě musí být uplatněno právo na zaplacení určité peněžité částky 8 a toto právo musí vyplývat ze skutečností tvrzených žalobcem. Tyto povinnosti souvisí s ustanovením 79 odst. 1 o. s. ř., které upravuje náležitosti návrhu na zahájení soudního řízení a s ustanovením 101 odst. 1 o. s. ř., jež stanoví účastníkům povinnost přispět k dosažení účelu řízení zejména tím, že pravdivě a úplně vylíčí všechny potřebné skutečnosti, označí důkazní prostředky a budou dbát pokynů soudu 9. Žaloba tak musí obsahovat zcela jasné a pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se žalobce domáhá. Tato tvrzení musí dostatečně zdůvodňovat vznik, výši a splatnost žalobcova nároku 10. Není-li tato souvislost z žaloby jasná, soud nesmí vydat platební rozkaz, ale musí nařídit přímo jednání. Komentář k občanskému soudnímu řádu autorů Bureše s Drápalem k tomu uvádí: Závěr, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem, předpokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, které soudu umožní žalobcem tvrzený skutkový základ podrobit právnímu posouzení. Jde o vzájemně podmíněný vztah. Jednak musí být skutkové okolnosti vylíčeny tak úplně, aby bylo možno posoudit, jaký právní nárok je uplatňován (jaká právní norma má být použita), jednak musí být z hlediska hypotézy, kterou soud uvažuje žalobcem tvrzeny všechny skutečnosti, s nimiž tato norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. Ani platební rozkaz tedy svým způsobem nepostrádá skutkový základ. Tam kde tento skutkový základ přímo odůvodňuje zamítnutí žaloby, soud nemůže postupovat jinak, než nařídit jednání. Jestliže je žalobou uplatněno více nároků a skutková tvrzení neumožňují závěr, že všechny nároky z nich vyplývají, nelze rozhodnout jen o některých nárocích. V případě, že žaloba neobsahuje všechny potřebné údaje nebo obsahuje vady, postupuje předseda senátu podle 43 o. s. ř. tak, že usnesením vyzve účastníka, aby případné vady odstranil nebo žalobu doplnil, k tomu mu určí přiměřenou lhůtu. Pokud 8 Vydáním platebního rozkazu se lze domáhat zaplacení peněžitých částek v české i zahraniční měně. Cit. FALDYNA, F., DES, Z., HUŠEK, J. Soudní řízení ve věcech obchodních. Praha: Codex, 1996, s. 146. 9 FALDYNA, F., DES, Z., HUŠEK, J. Soudní řízení ve věcech obchodních. Praha: Codex, 1996, s. 144. 10 SCHELLEOVÁ, Ilona. Rozkazní řízení. Obchodní právo, 1997, č. 11. 8
však žalobce v této lhůtě vady neodstraní nebo žalobu nedoplní a taková žaloba neumožňuje pokračovat v řízení, soud řízení usnesením zastaví podle 43 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není možné odvolání. V případě rozkazní žaloby, která sice umožňuje pokračovat v řízení, avšak nelze o ní rozhodnout platebním rozkazem, soud vyzve účastníka k takovým změnám návrhu, aby bylo možno rozhodnout ve věci zkráceným řízením. Pokud zůstane žalobce nečinný, soud nařídí ve věci jednání v souladu s 115 o. s. ř. Je-li žalobou uplatňováno více nároků, musí všechny vyplývat z uvedených skutkových okolností, žalobě nelze vyhovět pouze z části. Pokud skutečnosti a důkazy popsané v žalobě odůvodňují pouze jeden z uplatňovaných nároků nebo pouze část nároku, nemůže předseda senátu rozhodnout ve věci platebním rozkazem. V rozkazní žalobě může být požadována i náhrada škody za to za předpokladu, že nebude nutné uvažovat o aplikaci 441, 450 o. z. 11 (zavinění poškozeného a snížení náhrady škody), pokud nejde o škodu způsobenou úmyslně 12. Jsou-li splněny všechny výše uvedené předpoklady, může předseda senátu i bez výslovné žádosti žalobce provést zkrácené řízení a vydat platební rozkaz. Je-li v žalobě vydání platebního rozkazu výslovně navrhováno, je k jeho vydání i k jiným úkonům ve zkráceném řízení oprávněn soudní tajemník nebo justiční čekatel. Toto jejich oprávnění pramení z 6 odst. 2 písm. j) z. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy 13. Ten umožňuje předsedovi soudu, pověřit tyto osoby rozhodováním v řízeních o návrzích na vydání platebního rozkazu, bylo-li výslovně vydání platebního rozkazu navrženo v žalobě. Tímto je odlehčeno v současné době přetíženému soudnictví a žalobce se dočká výsledku v daleko kratším čase, než kdyby byla žaloba postoupena soudci. Je-li vydání platebního rozkazu v žalobě žádáno, je k vydání platebního rozkazu oprávněn i vyšší soudní úředník. Může také rozhodovat o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit 14. 11 Např.: Rozhodnutí Nejvyššího soudu Rc 32/87. 12 451, 450 o. z. znamenají kogentní předpisy hmotného práva, jejichž aplikace vyžaduje předchozí zjištění skutkového stavu, který může být zjištěn pouze v normálním řízení. Cit. STAINER, V. Občanské právo procesní v teorii a praxi. Praha: Orbis, 1975, s. 315. 13 Odkazuje na něj 34 odst. 3 z. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění. 14 Tato jeho oprávnění pramení z 38a o. s. ř. ve spojení s 9 písm. a) z. č. 189/1994 Sb,. o vyšších soudních úřednících. 9
Z řečeného je patrno, že platební rozkaz lze vydat i bez výslovné žádosti v žalobě a žalobce tuto možnost nemůže účinně vyloučit. To může vést v určitých situacích k tomu, že se platební rozkaz stává spíše brzdou, než nástrojem směřujícím k rychlému vymožení nesporných pohledávek. Nemá smysl prodlužovat spor zbytečným a marným zkráceným řízením v těch případech, kdy žalobce ví, že bude podán odpor, nebo tam, kde je pravděpodobné, že se rozkaz nepodaří doručit. Dalo by se tedy uvažovat o novém ustanovení v rámci části III. o. s. ř., které by žalobci umožnilo v žalobě vyloučit vydání platebního rozkazu. Výrazem dispoziční zásady je oprávnění žalobce vzít svou žalobu zpět. Žalobce může vzít návrh na zahájení řízení v době od vydání platebního rozkazu do skončení lhůty k podání odporu zpět za předpokladu, že odpor nebyl podán. Pokud je návrh vzat zpět, soud prvního stupně předloží věc odvolacímu soudu, který platební rozkaz zruší, řízení zastaví a rozhodne o nákladech řízení. Nesouhlas žalovaného zde není účinný. Splnění poplatkové povinnosti Zaplacení soudního poplatku je další věcnou procesní podmínkou řízení 15. Soudní poplatky upravuje zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V rozkazním řízení vzniká poplatková povinnost okamžikem podání návrhu na zahájení řízení a poplatek je splatný v okamžiku vzniku poplatkové povinnosti. Poplatkovou povinnost nese žalobce, platební rozkaz však obsahuje výrok o náhradě nákladů řízení, kde může být žalovanému uloženo uhrazení těchto nákladů žalobci. Pro platební rozkazy stanoví soudní poplatek položka č. 1 sazebníku poplatků v příloze tohoto zákona. Za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do 15 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 600 Kč. U částek vyšších než 15 000 Kč se platí poplatek 4 % z částky. Do částky 5000 Kč lze poplatek zaplatit kolkovými známkami, ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy ( 8 odst. 1). Pokud nebude poplatková povinnost splněna v okamžiku podání rozkazní žaloby, vyzve soud žalobce k jeho úhradě, k tomu mu stanoví lhůtu. Po marném uplynutí lhůty soud 15 Někteří autoři splnění poplatkové povinnosti za procesní podmínku přímo nepovažují. Např. WINTEROVÁ, Alena. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha a. s., 2006, s. 242. 10
řízení zastaví 16. 2.1.2. Procesní podmínky na straně soudu Tyto procesní podmínky jsou zkoumány na prvním místě hned po zahájení řízení. Patří mezi ně civilní pravomoc a věcná, místní a funkční příslušnost soudu. Civilní pravomoc Pravomocí soudů rozumíme souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává soudům k výkonu jejich činnosti 17. Civilní pravomoc soudů je vymezena v 7 o. s. ř. a to tak, že soudy rozhodují spory a jiné právní věci, vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Zda je dána jeho pravomoc, zjistí soud z obsahu návrhu na zahájení řízení. Pravomoc soudu k vydání platebního rozkazu je tedy dána, pokud je v žalobě uplatněn peněžitý nárok a tento nárok vyplývá z občanskoprávního, rodinného, pracovního nebo obchodního vztahu 18. Procesní podmínku pravomoci podle 103 o. s. ř. je soud povinen zkoumat kdykoli během řízení. Nespadá-li daná věc do jeho pravomoci, soud usnesením řízení zastaví a postoupí věc příslušnému orgánu, právní účinky zahájení řízení jsou však zachovány ( 104 odst. 1o. s. ř.). Určitou výjimku z povinnosti soudu konstatovat svou nepravomoc stanoví 106 o. s. ř. Upravuje situaci, kdy strany mezi sebou uzavřely rozhodčí smlouvu, nebo smlouvu s rozhodčí doložkou a založily tak pravomoc k řešení sporu rozhodcům. Soud není v tomto případě oprávněn konstatovat svou nepravomoc a řízení usnesením zastavit. Zastavení řízení a předání sporu rozhodcům je zde vázáno na námitku žalovaného a to při jeho prvním úkonu ve věci. V případě rozkazního řízení je prvním vyjádřením žalovaného ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, námitka pravomoci rozhodců by proto měla být obsažena v jeho odůvodnění. Nestane-li se tak bude soud pokračovat v řízení. Příslušnost soudu Příslušností rozumíme vymezení okruhu působnosti mezi soudy navzájem, rozlišujeme příslušnost věcnou, místní a funkční. 16 Za předpokladu, že nenastanou okolnosti předvídané v 9 odst. 4 zákon o soudních poplatcích. 17 SCHELLEOVÁ, Ilona. Soudy a soudní právo. Zlín: Živa v. o. s., 1994, s. 58. 18 S vyloučením senátních věcí. 11
Věcná příslušnost rozděluje konkrétní spory mezi soudy různého druhu. To znamená, že určuje, který soud má o věci jednat v prvním stupni. V 9 odst. 1 o. s. ř. je zakotvena zásada prvoinstančního rozhodování okresních soudů. 9 odst. 2, 3 o. s. ř. pak z této zásady vyjmenovává početné výjimky. Rozkazní řízení je záležitostí čistě prvoinstanční, ze zásady v něm tedy rozhodují okresní soudy, pokud 9 odst. 2, 3 o. s. ř. nestanoví příslušnost soudu krajského. Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení, směrodatné pro její posouzení jsou však okolnosti, které existovaly v době zahájení řízení. K případným změnám okolností se nepřihlíží 19. Místní příslušnost vymezuje příslušnost mezi soudy téhož druhu, tedy, který konkrétní soud první instance je příslušný k projednání sporu. Občanský soudní řád obsahuje úpravu místní příslušnosti v 84-89a. Obecně je k řízení příslušný obecný soud žalovaného, není-li stanoveno jinak. Kritéria pro určení obecného soudu jsou stanovena zvlášť pro fyzické osoby, právnické osoby, stát a územně samosprávné celky ( 85 o. s. ř.). Pro založení místní příslušnosti jsou rozhodující skutečnosti v okamžiku zahájení řízení 20. Podle 105 o. s. ř. platí, že soud zkoumá místní příslušnost před tím, než začne jednat o věci samé. Jestliže soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí, to neplatí, je-li tímto rozhodnutí platební rozkaz. Po vydání platebního rozkazu však zkoumá soud místní příslušnost jen k námitce účastníka a pouze je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Z předcházejícího odstavce plyne, že po vydání platebního rozkazu soud již nemůže z vlastní iniciativy zkoumat svoji místní příslušnost k řízení a činí tak jen k námitce účastníka, vznesené při prvním úkonu, který tomuto účastníkovi přísluší 21. Takovým úkonem žalovaného je nejspíše odpor proti platebnímu rozkazu. Pokud žalovaný v odporu námitku místní nepříslušnosti neuplatní, je nedostatek místní příslušnosti zhojen 22. S odlišným názorem se setkáváme u autorů komentáře k občanskému soudnímu řádu Bureše, Drápala, Mazance 23, tento názor sdílí ve své publikaci i Radka Pelikánová 24. Uvádějí, že takovým úkonem je první úkon v řízení vyvolaném podaným odporem. Osobně se však přikláním k 19 Perpetuatio fori. 20 Perpetuatio fori. 21 Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 94/96. 22 Rozsudek Vrchního soudu Praze, sp. zn. 10 Cmo 446/95. 23 R 73/55 in BUREŠ, J., DRÁPAL, L., MAZANEC, M. Občanský soudní řád komentář. Praha: C.H.Beck, 6. vydání 2003: Odpor proti platobnému rozkazu nie je prvým procesným úkonom žalovaného, při ktorom by musel predniesť námietku nepríslušnosti súdu, aby sa tak stalo včas. Prvým procesným úkonom v tomto zmysle je až jeho prvý procesný úkon, ktorý mu prislúcha v konaní nasledujúcom v dosledku jeho odporu proti platobnému rokzazu. 24 PELIKÁNOVÁ, Radka. Platební rozkaz. Praha: Linde Praha a. s., 2000, s. 17. 12
tomu, že žalovaný je povinen námitku nepříslušnosti uplatnit již v odporu. Nevidím důvod k rozlišování obou řízení, jedná se o řízení o téže věci, před tímtéž soudem, mezi stejnými účastníky. Jako první úkon žalovaného ve věci se mi tedy jeví odpor proti platebnímu rozkazu. Tento výklad směřuje k větší koncentraci a tím i k větší rychlosti řízení. Funkční příslušnost ( 10) určuje, které soudy jsou příslušné k rozhodování o opravných prostředcích. V případě platebního rozkazu přichází do úvahy dvě situace. První nastane v případě, kdy žalobce vezme svůj návrh zpět v době od vydání platebního rozkazu do skončení lhůty k podání odporu žalovaným, aniž byl odpor podán. Soud prvního stupně je v takovém případě povinen, předložit věc odvolacímu soudu, který platební rozkaz zruší, řízení zastaví a rozhodne o nákladech řízení. Funkčně příslušným je pak soud určený podle 10. Druhá situace nastává, když se žalovaný odvolává proti výroku platebního rozkazu týkajícího se nákladů řízení. Příslušným soudem je opět soud podle 10. 2.1.3. Procesní podmínky na straně účastníka řízení Způsobilost být účastníkem řízení Způsobilost být účastníkem řízení určuje, kdo může před soudem vystupovat jako nositel práv a povinností, čili kdo se vůbec může účastníkem civilního řízení stát. Občanský soudní řád v 19 odkazuje na hmotněprávní úpravu, způsobilost být účastníkem přiznává každému se způsobilostí k právům a povinnostem. Tuto způsobilost mají fyzické osoby ( 7 o. z.), právnické osoby ( 18 o. z.) a stát. Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem vzniká narozením, má ji však i nasciturus, a to za předpokladu, že se narodí živý. Způsobilost fyzické osoby být účastníkem řízení zaniká smrtí, případně prohlášením za mrtvého. Právnické osoby nabývají právní subjektivitu v okamžiku svého vzniku (typicky se zápisem do obchodního rejstříku, nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku). Způsobilost zaniká dnem výmazu z takového rejstříku. Mezi právnické osoby patří i stát, je-li účastníkem občanskoprávních vztahů, je v tomto rozsahu způsobilým být účastníkem řízení. Za stát jednají jeho ústřední orgány. Zákon může v určitých případech přiznat právnické osobě bez právní subjektivity způsobilost být účastníkem řízení. Jedná se např. o správce daně, státní zastupitelství, úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Takové subjekty však v rozkazním řízení pravidelně nevystupují. 13
Nedostatek procesněprávní subjektivity je neodstranitelnou vadou řízení, která vede k zastavení řízení. O právech a povinnostech takového subjektu nemůže soud rozhodovat, protože mu ani žádná nemohou vzniknout. Procesní způsobilost Procesní způsobilostí se rozumí možnost samostatně vystupovat před soudem a vlastním jednáním na sebe brát procesní práva a povinnosti. Občanský soudní řád odkazuje v 20 opět na hmotněprávní úpravu občanského zákoníku. Tomu, kdo má způsobilost k právním úkonům podle občanského zákoníku, náleží též ve stejném rozsahu procesní způsobilost. Fyzické osoby nabývají plné způsobilosti k právní úkonům zletilostí ( 8 o. z.). Do tohoto okamžiku mají způsobilost pouze k takovým úkonům, které jsou přiměřené jejich rozumové a mravní způsobilosti ( 9 o. z.). V 23 o. s. ř. je upravena možnost předsedy senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když se jedná o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně. Lze uvažovat o tom, že by rozkazní žalobu na určitou nižší částku mohl podat nezletilý bez nutnosti zastoupení. V případě nařízení jednání ve věci, by však předseda senátu zřejmě rozhodl o povinném zastoupení nezletilce. Ustanovení 23 o. s. ř. se uplatní i v případě, že způsobilost k právním úkonům byla fyzické osobě omezena. Důvody pro takové omezení způsobilosti jsou vypočteny v 10 o. z., kromě omezení upravuje 10 také zbavení způsobilosti. Osoba, která byla způsobilosti k právním úkonům zbavena, musí být v řízení zastoupena. Osoba, jejíž způsobilost byla omezena, musí být při jednání před soudem zastoupena v rozsahu tohoto omezení. U právnické osoby je situace jednodušší, neboť vznik způsobilosti k právní úkonům (procesní způsobilost) splývá s okamžikem nabytí právní subjektivity (způsobilost být účastníkem řízení). V případě právnické osoby je problémem otázka, kdo má v řízení vystupovat jejím jménem. Ustanovení 21 odst. 1 o. s. ř. obsahuje výčet osob, které mohou jednat jménem právnické osoby. Taková osoba se musí prokázat pověřením 25 ( 21 odst. 5 o. s. ř.). Odst. 4 stanoví podmínku, že osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby, nemůže před soudem jednat jejím jménem. Právnická osoba si musí sama vyřešit otázku, kdo bude za ni jednat. To neplatí, pokud hrozí nebezpečí z prodlení a není žádná osoba vyhovující uvedeným požadavkům, nebo není jasné kdo takovou osobou je, pak je totiž 25 Nejedná se o plnou moc, většinou se jedná o listinu stvrzující, že jde o statutárního zástupce. 14
soud oprávněn ustanovit právnické osobě opatrovníka. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná fyzická osoba. I právnická osoba se samozřejmě může nechat zastupovat advokátem, ten se pak prokazuje plnou mocí. Pro stát se uplatní pravidla stanovená 21a o. s. ř. Při majetkových sporech vystupuje jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových 26, respektive jeho zaměstnanec pověřený generálním ředitelem. V ostatních případech vystupuje za stát příslušná organizační složka 27. 21 odst. 4, 5 o. s. ř. platí též pro stát. Nedostatek procesní způsobilosti účastníka nemá vliv na jeho způsobilost být účastníkem řízení, je však nutné, aby byl zastoupen. Požadavek zastoupení lze splnit kdykoli během procesu, nastane-li jeho potřeba. Jedná se tedy o odstranitelnou procesní vadu. Nezpůsobilý účastník je před soudem zastupován především svým zákonným zástupcem ( 22) 28. Pokud však účastník zákonného zástupce nemá, potřebuje jej a hrozí nebezpečí z prodlení, může soud ustanovit opatrovníka na základě rozhodnutí ( 29). V případě rozkazního řízení je zkoumání procesní způsobilosti účastníků soustředěno do fáze před vydáním platebního rozkazu Povinné zastoupení advokátem u nás platí pouze v řízení dovolacích. Rozkazní řízení je záležitostí čistě prvoinstanční, proto při něm není zastoupení advokátem povinné, ale dobrovolné. 2.1.4. Negativní procesní podmínky Litispendence a rei iudicatae Negativní podmínka litispendence upravená v 83 o. s. ř. znamená překážku zahájeného řízení. Má zabránit situacím, ve kterých by o stejné věci probíhalo u téhož nebo jiného soudu více řízení. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení 29. Na totožnost účastníků nemá vliv případné právní nástupnictví. Existenci překážky litispendence lze překonat pouze zastavením 26 Podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. 27 Příslušná složka se urči v souladu se z. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a její vystupování v právních vztazích. 28 Zákonné zástupce nezletilých stanoví 36, 37, 78 zákona o rodině, pro osoby zbavené nebo omezené způsobilosti k právním úkonům je to 27 o. z. 29 SCHELLEOVÁ, Ilona. Český civilní proces. Praha: Linde Praha a. s., 1991, s. 202. 15
později zahájeného řízení. Soud je vázán také rozhodčí smlouvou a rozhodčí doložkou, dozvíli se tedy o současně konaném a dříve zahájeném rozhodčím řízení, je povinen řízení ukončit. Stejně tak bude řízení zastaveno, pokud byl nárok na náhradu škody uplatněn v řízení adhezním. Negativní procesní podmínka rei iudicatae znamená překážku věci pravomocně rozsouzené. Podmínky jsou stejné jako u litispendence, musí se jednat o totožné účastníky a o totožný předmět řízení. Překážka rei iudicatae je dána i tehdy, rozhodl-li o věci rozhodce nebo byla-li přiznána náhrada škody v řízení adhezním. Po zjištění překážky věci rozsouzené je soud povinen řízení zastavit. Obě tyto překážky jsou výrazem procesní zásady "ne bis in idem". Soud je povinen zkoumat existenci negativních podmínek kdykoli za řízení. Z žaloby není existence těchto překážek většinou patrná. Proto námitku litispendence, případně rei iudicatae uplatní většinou žalovaný. Může ji uplatnit již v odporu proti platebnímu rozkazu, případně v rámci následně nařízeného jednání. Negativní podmínky rozkazního řízení Ustanovení 175 odst. 2 o. s. ř. stanoví tři tzv. negativní podmínky rozkazního řízení 30, tyto podmínky jsou výrazem specifického charakteru rozkazného řízení. Takové okolnosti zabraňují vydání platebního rozkazu. Platební rozkaz nelze vydat ve věci, o které má rozhodovat senát. V současnosti jedná okresní soud v senátu ve věcech pracovních a v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon. Jinak je obsazení okresního soudu zásadně samosoudcovské ( 36a). Obsazení krajského soudu při rozhodování v prvním stupni je důsledně samosoudcovské ( 36a). Nyní tedy nelze vydat platební rozkaz pouze v pracovních sporech. Jedinou výjimkou jsou nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli na pracovní mzdu 31. Druhou podmínkou je, že platební rozkaz nelze vydat, není-li znám pobyt žalovaného. Bez znalosti pobytu žalovaného by bylo rozkazní řízení naprosto bezúčelné. O. s. ř. totiž v ustanovení 173 odst. 1 stanoví povinnost doručit žalovanému platební rozkaz do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení a odst. 2 173 přikazuje zrušit platební rozkaz, pokud se jej nepodaří doručit. Došlo by tak zcela určitě k zrušení platebního rozkazu v plném rozsahu. 30 PELIKÁNOVÁ, Radka. Platební rozkaz: srovnání institutu platebního rozkazu v České republice a ve vybraných zemích. Praha: Linde Praha a.s., 2000, s. 82. 31 Novela o. s. ř. provedená z. č. 133/2006 Sb. Nároky zaměstnance na pracovní mzdu vůči zaměstnavateli. 16
Poslední negativní podmínkou vydání platební rozkazu je nemožnost jeho doručení do ciziny. Zákazem doručení platebního rozkazu do ciziny se rozumí doručení žalovanému, žalobci platební rozkaz do ciziny samozřejmě doručit lze. Domnívám se, že tento požadavek je dnes již dávno překonaný. Vstup České republiky do Evropské unie znamená mimo jiné možnost profitovat z těsnější spolupráce států na poli soudní spolupráce v občanských věcech. V této oblasti existuje již nařízení zjednodušující doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních do jiných členských států 32. Ve světle tohoto nařízení by bylo vhodné do budoucna uvažovat o novelizaci 172 odst. 2 písm. c) a omezit nemožnost jeho doručení pouze na státy mimo Evropskou unii. 2.2. Doručování platebního rozkazu V doručování platebního rozkazu spočívá v současnosti největší slabina rozkazního řízení. Je to hlavní důvod, proč platební rozkaz není zcela schopen plnit svou funkci institutu k rychlému a účinnému vymáhání nesporných pohledávek. Přísnější úprava doručování v ustanoveních 172 a 173 je výrazem zvýšené ochrany žalovaného. Již bylo zmíněno, že platební rozkaz nelze vydat, pokud by musel být doručen žalovanému do ciziny. Ustanovení 173 odst. 1 navíc stanoví povinnost doručit platební rozkaz žalovanému do vlastních rukou, bez možnosti náhradního doručení ( 173 odst. 2). Těmito opatřeními je garantováno, že se žalovaný o výsledku zkráceném řízení najisto dozví. Doručování obecně je upraveno v 45 50i o. s. ř. Při doručování platebních rozkazů je třeba postupovat podle obecné úpravy doručení a zároveň mít na zřeteli speciální pravidla pro doručování platebních rozkazů, popsaná v předchozím odstavci. Platební rozkaz může být doručen prostřednictvím soudního doručovatele, orgánu justiční stráže, provozovatele poštovních služeb a za určitých okolností prostřednictvím orgánu vězeňské služby České republiky. Zákon upravuje doručování rozdílně pro fyzické osoby, právnické osoby, patentové zástupce, osoby vykonávající právní poradenství podle zvláštního předpisu 33, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, stát, advokáty, notáře, správní orgány a územněsamosprávné celky. Fyzické osobě se obvykle doručuje na adresu jejího bydliště, jejího místa podnikání, 32 Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. 33 Nejedná se o advokáta, notáře, soudního exekutora nebo patentového zástupce. Například zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 17
jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Soud však může doručit i na jiné místo, kde je adresát k zastižení. Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla zapsaného do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Za právnickou osobu mohou přijmout písemnosti její statutární orgán, vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, prokurista, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila. Při nucené správě právnické osoby je k přijetí písemnosti oprávněn i nucený správce. Jak právnická, tak fyzická osoba má možnost oznámit soudu jinou adresu, určenou k doručování písemností. Tato možnost však nepřichází v případě platebních rozkazů příliš do úvahy. Platební rozkaz je nutné doručit žalovanému do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Odpadá tak možnost doručení uložením podle 46 odst. 3 pro fyzické a podle 47 odst. 3 pro právnické osoby. Není možné ani doručení podle odst. 5, 6 46 a 47, uložení s fikcí doručení. Zároveň platí, že byl-li platební rozkaz doručen nesprávné osobě, odlišné od účastníka, nelze jej považovat za doručený a to ani tehdy, jestliže se shodou okolností dostal do rukou účastníka, kterému byl určen 34. Pokud však žalovaný bezdůvodně odmítne platební rozkaz převzít, dochází k doručení dnem, kdy bylo jeho přijetí odepřeno ( 50) 35. Pokud je platební rozkaz doručován více žalovaným a nepodaří se jej doručit byť jen jednomu z nich, soud usnesením zruší platební rozkaz v plném rozsahu ( 173 odst. 2 o. s. ř.). V případě, že jsou žalovaní zavázáni ke splnění nárokované peněžité částky společně a nerozdílně, je tento požadavek na místě. Jedná se totiž o nerozlučné společenství podle ustanovení 91 odst. 2 o. s. ř. a úkony jednoho ze žalovaných platí pro všechny. Pokud však nejsou zavázáni společně a nerozdílně (obyčejné společenství) a platební rozkaz každému z nich ukládá zaplatit určitou konkrétní částku, je toto opatření z mého pohledu zbytečné a na překážku účelu rozkazního řízení. Pokud se tedy nejedná o nerozlučné společenství, lze si představit, platnost platebního rozkazu vůči těm žalovaným, kterým se podařilo doručit. Podobná úprava platila před novelou o. s. ř. provedenou z. č. 549/1991 Sb. Text 173 odst. 3 o. s. ř. platný před novelou zněl: Nelze-li platební rozkaz doručit, předseda senátu jej usnesením zruší. Tento text vedl 34 Vrchní soud Praha 5 Cmo 280/95 in PLECITÝ, V., HLAVSA, P., KOCOUREK, J. Civilní kodexy. Praha: Eurounion, s. r. o., 2001. s. 643. 35 Sborník III, s. 336 in WINTEROVÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. Praha: Linde Praha a. s., 2001, s. 239. 18
často ke směšování obyčejného a nerozlučného společenství a tím pádem k rozporuplnému rozhodování soudů, proto byl novelou upraven do současné podoby. Lepší než dělit společenství na nerozlučné a obyčejné, je podle mého názoru rozlišovat plnění společné a nerozdílné na jedné straně a jednotlivá plnění, ke kterým jsou žalovaní povinni zvlášť na straně druhé 36. Pokud tedy v platebním rozkazu nejsou žalovaní zavázáni k plnění společnému a nerozdílnému, zůstává platební rozkaz v platnosti vůči těm žalovaným, kterým se jej podařilo doručit. Dikce 173 odst. 2 nelze-li platební rozkaz doručit neznamená, že se soud musí spokojit pouze s jedním pokusem o doručení, soud by měl naopak aktivně usilovat o jeho doručení s využitím všech možných způsobů doručení. Až po těchto neúčinných snahách by měl platební rozkaz zrušit. V ustanovení 173 odst. 1 je zakotvena povinnost doručit platební rozkaz pouze žalovanému. Tuto skutečnost si některé soudy vykládají tak, že není třeba jej současně doručovat žalobci, doručují jej proto žalobci až poté, co nabyl právní moci. Tímto postupem ovšem porušují žalobcovo právo odvolat se proti výroku o nákladech řízení ( 174 odst. 2). Platební rozkaz je nutno doručit též žalobci, nikoli však do vlastních rukou 37. Pokud je platební rozkaz zrušen z důvodu jeho nedoručitelnosti, nastávají tytéž účinky jako při podání odporu. Předseda senátu nařídí ve věci jednání a o nároku rozhodne 38. Jak již bylo řečeno, současná úprava doručování platebního rozkazu je zcela nevyhovující. Nyní je z celkového počtu platebních rozkazů úspěšně doručeno asi 30 40% 39. Přibližně 50% z celkového počtu je doručeno náhradním způsobem 40. Pokud by bylo umožněno doručovat platební rozkazy náhradním způsobem s následnou možnou fikcí doručení, přispělo by to významnou měrou k účinnosti tohoto institutu. Žalovanému by v takovém případě musel být poskytnut mimořádný opravný prostředek, kterým by se bránil proti pravomocnému platebnímu rozkazu ve vykonávacím řízení. V takové situaci by dokazoval, že z omluvitelných důvodů nebyl schopen platební rozkaz přijmout a ani v 36 Toto rozlišení by se uplatnilo pouze pro potřeby rozkazního řízení. 37 Sborník IV, s. 384 in WINTEROÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy související. Praha: Linde Praha a. s., 200, s. 239. 38 Cpj 65/65 in RUBEŠ, J., WINTEROVÁ, A. Občanský soudní řád a předpisy souvisící. Praha: Linde Praha a. s., 1993, s. 336. 39 Do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. 40 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním. Praha: LexisNexis CZ s. r. o., 2005, s. 124. 19
následné úložné lhůtě jej bez svého zavinění nebyl schopen vyzvednout. 2.3. Opravné prostředky Jediným prostředkem, který má žalovaný k dispozici ke zrušení platebního rozkazu, je odpor. Jeho zařazení v systematice občanském soudním řádu vypovídá o tom, že se spíše než o opravný prostředek, jedná o procesní obranu žalovaného sui generis. Platební rozkaz se marným uplynutím 15-ti denní lhůty 41 stává pravomocným a vykonatelným. Přitom zmeškání lhůty k podání odporu může být soudem prominuto za podmínek ustanovení 58 odst. 1, 2 o. s. ř. Vyskytnou-li se ve vydaném platebním rozkaze chyby v psaní a počtech, postupuje soud podle 174 odst. 4 42, v takovém případě začíná žalovanému běžet nová 15-ti denní lhůta k podání odporu a to od doručení opravného usnesení podle 164. Odpor nemusí být zdůvodněn, z úkonu musí pouze vyplývat, že žalovaný odmítá zaplatit částku stanovenou platebním rozkazem. Odůvodnění odporu lze pouze doporučit, neboť přispívá ke kvalitnější přípravě řízení a k rychlejšímu rozhodnutí sporu. Pokud však není odpor odůvodněn, připadá v úvahu použití ustanovení 147 odst. 1, pokud se v důsledku neodůvodnění odporu zvýšili náklady řízení, může soud nařídit žalované straně jejich úhradu. Odpor nemusí být ani za odpor označen, podle 41 odst. 2 soud posuzuje podání účastníka podle obsahu. Aby však bylo možné považovat podání za odpor, musí obsahovat obecné náležitosti podání podle 42 odst. 4 43. Je-li z návrhu patrno, že směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, posoudí jej soud jako odvolání a předloží ho odvolacímu soudu, oprávnění odvolat se proti výroku o nákladech řízení přísluší i žalobci. Odpor může být podán všemi prostředky, které o. s. ř. umožňuje. Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem. Platí, že podání učiněné elektronicky a telefaxem je nutné do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu. Je-li podání učiněno telegraficky, je nutné jej do 3 dnů písemně doplnit. Podaný 41 Jedná se samozřejmě o procesní lhůtu, stačí tedy je-li je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit ( 57 odst. 3 o. s. ř). 42 Je tu odkazováno na 164, který se vztahuje na opravu chyb v psaní a počtech v rozsudku. 43 Z podání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. 20
odpor zásadně nelze vzít zpět 44. Pozdě podaný odpor předseda senátu (vyšší soudní úředník, soudní tajemník, justiční čekatel) usnesením odmítne, stejně tak bude usnesením odmítnut odpor podaný tím, kdo k odporu nebyl oprávněn ( 173 odst. 4). Platí však, že odpor proti platebnímu rozkazu podaný osobou, která se označila za účastníka, aniž oprávnění zastupovat účastníka prokázala, nelze odmítnout podle 174 odst. 3, jako podaný osobou neoprávněnou 45. Při této situaci je soud povinen učinit opatření ke zhojení této překážky řízení. Pokud se však zástupce přesto neprokáže plnou mocí, soud řízení zastaví podle 104 odst. 2 o. s. ř. Proti usnesení o odmítnutí odporu je možné odvolání. Je nutné se též zmínit o situaci, kdy o odporu rozhodl soudní tajemník, justiční čekatel nebo vyšší soudní úředník. Opravným prostředkem proti jejich rozhodnutí je též odvolání. Jeli odvolání podáno, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním 46. Současná koncepce, kdy odpor podaný osobou bez aktivní legitimace, nebo podaný po lhůtě soud odmítá usnesením (navíc s možností odvolání), je nevyhovující. Toto ustanovení odporuje účelu zkráceného řízení, neboť v důsledku podaného odvolání se řízení může protáhnout o několik týdnů až měsíců. Soud by k takovým odporům neměl vůbec přihlížet. Platí, že odpor podaný třeba jen jedním žalovaným ruší platební rozkaz v celém rozsahu ( 174 odst. 2). Znění 174 odst. 2 změnila novela o. s. ř. provedená z. č. 519/1991 Sb. Před touto novelou rozlišovaly soudy při podání odporu mezi nerozlučným a obyčejným společenstvím. Novela tohoto ustanovení byla provedena ze stejných důvodů jako tomu bylo u úpravy doručování platebních rozkazů(viz. str. 19). Taková úprava je podle mého názoru nevyhovující a brání využití potenciálu rozkazního řízení. Podobně jako u doručování a 173 odst. 2 navrhuji rozlišovat případy, kdy jsou žalovaní povinni k plnění společnému a nerozdílnému a případy, kdy jde o jednotlivá plnění jednotlivých žalovaných. Skutečnosti, že platná právní úprava nepožaduje u odporu odůvodnění a že odpor není ani zpoplatněn, vedou v řadě případů k situacím, kdy se odpor místo procesní ochrany žalovaného stává spíše spekulativním prostředkem s cílem oddálit placení věřiteli. Objevují se 44 Výjimku tvoří 41a: Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. 45 WINTEROVÁ, A., a kol. Občanský soudní řád a předpisy souvisící.praha: Linde Praha a. s., 2001, s. 240. 46 374 odst. 3. o. s. ř. 21
proto hlasy požadující povinnost odůvodnit, či dokonce zpoplatnit odpor. Hlavním argumentem je pochopitelně urychlení řízení. Pokud totiž odpor není odůvodněn, zkoumá soud až při prvním jednání stanovisko odpůrce, důvody, které ho vedly k podání odporu a okruh důkazů, které jsou navrhovány. Podle těchto názorů by měl být odpor odůvodněn a to pod sankcí neúčinnosti. Odůvodnění odporu by se mělo přiměřeně řídit ustanoveními o náležitostech odvolání podle 205 o. s. ř. Tímto by však podle mého názoru došlo k porušení ústavně zakotveného práva žalovaného na spravedlivý proces. Je totiž třeba vzít v úvahu povahu zkráceného řízení, jako řízení, kde je rozhodnutí vydáno pouze na základě tvrzení žalobce a to bez nutnosti poskytnout soudu důkazy. Je proto nutné zajistit žalovanému dostatečnou formu ochrany. Požadavek odůvodnění odporu by byl ospravedlnitelný, pokud by byla změněna celá koncepce rozkazního řízení. Mám na mysli změnu stávajícího tzv. bezdůkazního modelu na model důkazní. V současné podobě nemá žalobce povinnost poskytnout soudu důkazy na podporu svých tvrzení (např. listinné důkazy). Pokud by taková povinnost byla zakotvena, soud už by nerozhodoval pouze podle tvrzení žalobce, ale podle hmatatelných důkazů. Právo žalovaného na spravedlivý proces by tím bylo zajištěno v takové míře, která by ospravedlňovala povinnost odůvodnit odpor, a to pod sankcí jeho neúčinnosti. Kvalifikovaná výzva Velká novela občanského soudního řádu-z. č. 30/2000 Sb. v určité míře zareagovala, na hlasy požadující odůvodnění odporu. Občanský soudní řád v ustanoveních tykajících se přípravě jednání ( 114-114b) upravil institut, který má potenciál urychlit řízení konané v případech, kdy je platební rozkaz zrušen. Konkrétně umožnil vydat soudu tzv. kvalifikovanou výzvu (usnesením) podle ustanovení 114b odst. 1, respektive 114b odst. 2 47. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu (skutková či právní obtížnost), lze na místo výzvy podle ustanovení 114a odst. 2 žalovanému usnesením uložit povinnost, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení ( 47 Novela občanského soudního řádu z. č. 30/2000 Sb. Měla za úkol zavést do řízení prvky koncentrace, které mají vést ke zrychlení a zefektivnění sporného procesu. 22