Evropská integrace a Èeská republika

Dìkujeme za podporu pøi vydání této publikace organizacím: Bankovní institut vysoká škola, a.s. KPM CONSULT, a.s. Reliant s.r.o. Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám a kolektiv Evropská integrace a Èeská republika Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3507. publikaci Autorský kolektiv: Ing. Zbynìk Dubský, Ph.D. Ing. Kvìtoslava Koøínková, CSc. Prof. PhDr. Alexandr Ort, DrSc. Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc. Prof. Ing. Zdenìk Šrein, DrSc. Recenzenti: Prof. Ing. Václav Bakule, DrSc. Prof. Ing. Stanislava Hronová, CSc. Odpovìdný redaktor Mgr. Petr Mušálek Sazba Milan Vokál Poèet stran 144 První vydání, Praha 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo profimedia.cz ISBN 978-80-247-2849-0

Obsah O autorech...8 Úvod...10 Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc. 1. Èeši a evropská integrace...15 Prof. PhDr. Alexandr Ort, DrSc. 1.1 Poèátky integrace...16 1.2 Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století... 18 1.3 Uvolòování mezinárodního napìtí...21 1.4 Pád železné opony...25 1.5 Rozšiøování Evropské unie...28 1.6 Èeši, NATO a Evropská unie...31 1.7 Vstup Èeské republiky do Evropské unie...33 Literatura...37 2. Lisabonská smlouva další krok rozvoje integrace i téma velkých sporù...39 Prof. Ing. Zdenìk Šrein, DrSc. 2.1 Základní koncepce Smlouvy a její problémy...40 2.1.1 Nejasná definice Evropské unie...40 2.1.2 Vymezení kompetencí mezi Evropskou unií a èlenskými státy...44 2.1.3 Listina základních práv Evropské unie...49 2.1.4 Národní zájmy a Smlouva...52 2.2 Institucionální uspoøádání Evropské unie v Lisabonské smlouvì...54 2.2.1 Postavení národních parlamentù v rozhodovacích procesech Evropské unie...54 2.2.2 Rozhodovací procedury v Radì...56 2.2.3 Další zajímavé zmìny v institucích Evropské unie...67 Literatura...72

3. Druhý a tøetí pilíø Evropské unie...73 Ing. Zbynìk Dubský, Ph.D. 3.1 Politicko-bezpeènostní aspekty evropského integraèního procesu...74 3.1.1 Zahájení bezpeènostní spolupráce západní Evropy po druhé svìtové válce...74 3.1.2 Plán založení Evropského obranného spoleèenství a Evropského politického spoleèenství...76 3.2 Politická a bezpeènostní spolupráce zemí Evropského spoleèenství...77 3.2.1 Evropská politická spolupráce v sedmdesátých letech...77 3.2.2 Snaha o zefektivnìní Evropské politické spolupráce v osmdesátých letech...79 3.2.3 Zárodky spolupráce v oblasti vnitøní bezpeènosti v sedmdesátých a osmdesátých letech...81 3.2.4 Jednotný evropský akt a politická spolupráce...83 3.2.5 Myšlenka odstranìní vnitøních hranic...84 3.2.6 Charakteristické rysy fungování Evropské politické spolupráce...86 3.3 Druhý a tøetí pilíø v Maastrichtské smlouvì...87 3.3.1 Pilíøová struktura jako pokus o vytváøení politické unie...87 3.3.2 Povaha Spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky podle Maastrichtské smlouvy...90 3.3.3 Povaha tøetího pilíøe podle Maastrichtské smlouvy...93 3.3.4 Efektivita pilíøové struktury v Maastrichtské smlouvì...95 3.4 Vývoj druhého a tøetího pilíøe v devadesátých letech...97 3.4.1 Pokrok v Amsterdamské a Niceské smlouvì...97 3.4.2 Evropská bezpeènostní a obranná politika Evropské unie.. 106 3.4.3 Pøedpokládaná reforma druhého a tøetího pilíøe v návrhu Lisabonské smlouvy...111 3.4.4 Stìžejní výzvy pro Evropskou unii...112 3.4.5 Hledání místa Evropské unie ve svìtì...115 Literatura...118 4. Sociální politika Evropské unie...119 Ing. Kvìtoslava Koøínková, CSc. 4.1 Pojetí evropské integrace...120 4.2 Sociální politika...120 4.3 Smlouva o Evropské unii a sociální politika...122 4.4 Obnovená sociální agenda...123 Literatura...125

5. Mìnící se prostøedí sociální politiky...127 Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc. 5.1 Obecné principy...128 5.2 Revize støednìdobého finanèního horizontu 2007 2013...129 5.3 Pøetrvávající sociální problémy a Lisabonská strategie...130 5.4 Tempa rùstu výroby...130 5.5 Zmìny ve struktuøe výroby...133 5.6 Malé a støednì velké podniky...133 5.7 Regionální rozvoj...138 5.8 Spoleènost znalostí...139 5.9 Zamìstnanost...141 Literatura...143

8 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA O autorech Ing. Zbynìk Dubský, Ph.D. Od roku 2001 vysokoškolský uèitel na Vysoké škole ekonomické v Praze Støedisko mezinárodních studií Jana Masaryka Fakulta mezinárodních vztahù. Externì pøednášel k moderním dìjinám diplomacie a mezinárodních vztahù. Spolupracoval na projektech vztahujících se k evropské integraci. Publikované práce z oblasti evropské integrace a bezpeènosti. Ing. Kvìtoslava Koøínková, CSc. Vysokou školu dopravy a spojù v Žilinì absolvovala v roce 1968, kandidatura na Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 1981. V letech 1964 1971 pracovnice Výzkumného ústavu dopravního v Praze, 1972 1989 pracovnice Federálního ministerstva dopravy a spojù, 1989 ministrynì povìøená øízením Federálního ministerstva kontroly. V letech 1993 2000 pùsobila na Univerzitì Pardubice, Dopravní fakulta J. Pernera, v letech 1996 1998 èlenka Poslanecké snìmovny PÈR, 1994 2002 èlenka zastupitelstva hl. mìsta Prahy (pøedsedkynì sociálního výboru), od roku 2001 pùsobí na Vysoké školy mezinárodních a veøejných vztahù Praha (katedra veøejné správy). Øada publikovaných prací v oblasti dopravy (integrované pøepravní systémy), skripta vìnovaná procesu evropské integrace, zakládající èlenka Spoleèného parlamentního výboru ÈR a EU. Prof. PhDr. Alexandr Ort, DrSc. Od roku 1949 vysokoškolský uèitel, v letech 1963 1970 docent, 1957 1970 pracovník, pozdìji zástupce øeditele Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii, v letech 1990 1991 docent (Karlova univerzita), 1991 2003 profesor Fakulta mezinárodních vztahù Vysoké školy ekonomické v Praze. Øada prací v oblasti mezinárodních vztahù a zahranièní politiky, stovky publikovaných prací doma i v zahranièí. Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc. Studium na Vysoké škole ekonomické v Praze v letech 1950 1954, od roku 1954 vìdecký asistent, od roku 1958 vìdecký pracovník; v letech 1962 1969 samostatný vìdecký pracovník, námìstek øeditele výzkumného ústavu, od roku 1969 vedoucí O autorech

O AUTORECH 9 vìdecký pracovník. Po normalizaci øeditel odboru Federálního ministerstva dopravy, pak jako vìdecko-výzkumný pracovník a uèitel, v roce 1997 habilitace. V letech 1998 2000 ministr dopravy a spojù ÈR, poté rektor Vysoké školy mezinárodních a veøejných vztahù. Od roku 1985 se systematicky zabývá otázkami evropské integrace. Publikoval øadu prací v oblasti dopravy, veøejných financí a evropské integrace, èást v zahranièí. Nyní øeditel Institutu pro evropskou integraci Bankovního institutu vysoká škola v Praze. Prof. Ing. Zdenìk Šrein, DrSc. Studium na Vysoké škole ekonomické v Praze v letech 1950 1954, pak vysokoškolský uèitel na této škole, od roku 1965 docent. V letech 1969 1971 pobýval v rámci United Nations Development Programme jako expert v Sýrii. Od roku 1986 profesor na VŠE, od roku 2004 profesor na Universitì Jana Evangelisty Purkynì v Ústí nad Labem. Èetné publikované práce z oblasti hospodáøské politiky a evropské integrace.

10 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA Úvod Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc. Cíl publikace Poèátkem roku 2008 vydalo nakladatelství Grada Publishing znamenitý pøeklad publikace Richarda Baldwina a Charlese Wyplosze Ekonomie evropské integrace. Ale anglický originál publikace je z roku 2004, pøeložené 2. vydání je z roku 2006 a vývoj Evropské unie je pøekotný, pøestože ne pøímoèarý. Publikace popisující probíhající evropskou integraci zaèíná pøirozenì obdobím po druhé svìtové válce. V té nemohla být úloha Èechù, èi pøedtím Èechoslovákù, tak významná, jak by odpovídalo úsilí, které Èeši ještì pøed druhou svìtovou válkou vynaložili. Na titulní stránce internetového týdeníku Zpravodaj z Evropské unie Bankovního institutu vysoké školy v Praze citujeme v úvodu každého èísla výrok prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka ze IV. dílu knihy Cesta demokracie z roku 1933: Kdyby mnì bylo 35 let, udìlal bych seè mé síly, abych pomohl k proniknutí myšlence utvoøení Spojených státù evropských. Ve Spoleènosti národù pùsobil v nejvyšších volených funkcích po øadu let druhý prezident Edvard Beneš a významnì se v OSN exponoval jako ministr zahranièí Jan Masaryk. Chtìli bychom tedy v úvodu tyto a další aktivity vzpomenout. Èást politického spektra èasto zpochybòovala další kroky k prohloubení evropské integrace a tak se hledaly a vždy nalezly kompromisy prostøednictvím urèitých mezietap. Poukazuje se na odmítavé stanovisko irského referenda. Irské referendum k závìrùm Evropské rady ale bylo úspìšnì opakováno, když se upøesnila formulace k úèasti èlenských státù ve spoleèné obranné politice tak, aby neodporovala irské ústavì (vyluèuje použití irských jednotek mimo území Severního Irska), protože s rozšíøením Evropské unie totéž referendum vyjádøilo všeobecný souhlas. Takový vývoj je možný. A je také možný postup k užší spolupráci, jejíž principy jsou uvedeny v Amsterdamské smlouvì. Argumentuje se respektováním práva menšiny, kdyby Irové v dalším referendu i po pøípadných drobných úpravách textu Lisabonskou smlouvu nepøijali. To ale nezní vìrohodnì bude-li si pøát prohloubení integrace 25 èi 26 èlenských státù, nemùže malá, èi dokonce minimální menšina blokovat úsilí vìtšiny využít pøedností integrace. Zejména pokud by takové argumenty použili pøedstavitelé Èeské Úvod

ÚVOD 11 republiky v etapì pøedsedání EU, neboť v Èeské republice již po øadu let staèí k prosazení právních norem i nepatrná vìtšina. Evropská unie má v podobì ustanovení o užší spolupráci dostateèný nástroj, aby integrace mohla pokraèovat dále, pokud si to bude vìtšina èlenských státù pøát. Užší spolupráce ve Smlouvì o Evropské unii a o Evropském spoleèenství Ve Smlouvì o Evropské unii hlava VII obsahuje Ustanovení o užší spolupráci. Má zabránit vzniku dvourychlostní unie, což by bylo pro jednotu EU škodlivé. Citujme tedy pøíslušná ustanovení v dikci Amsterdamské smlouvy: Èlenské státy, které zamýšlejí mezi sebou zavést užší spolupráci, mohou použít orgány, postupy a mechanismy stanovené v této smlouvì a ve Smlouvì o založení Evropského spoleèenství, pokud zamýšlená spolupráce: a) je zamìøena na to, aby podporovala cíle Unie a chránila její zájmy a sloužila jim; b) respektuje zásady uvedených smluv a jednotný institucionální rámec Unie; c) použije se pouze jako poslední prostøedek, jestliže by nemohlo být dosaženo cílù uvedených smluv postupy v nich stanovenými; d) týká se alespoò vìtšiny èlenských státù; e) neohrožuje acquis communautaire 1 a ostatní opatøení, uèinìná podle jiných ustanovení uvedených smluv; f) neohrožuje kompetence, práva, povinnosti a zájmy èlenských státù, nepodílejících se na spolupráci; g) je otevøena všem èlenským státùm a dovoluje jim kdykoli se ke spolupráci pøipojit, jestliže se podrobí rámcovým rozhodnutím; h) je v závislosti na pøíslušné oblasti v souladu s dodateènými zvláštními kritérii èlánku 11 Smlouvy o založení Evropského spoleèenství a èlánku 40 této smlouvy a je povolena Radou a stanoveným postupem. 1 Francouzský termín, který se používá pro právní øád Evropské unie nebo Evropského spoleèenství.

12 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA Pro úplnost uvádíme èlánky, na nìž jsou v hlavì VII odkazy, pøièemž Smlouva o založení Evropského spoleèenství obsahuje analogickou dikci: Èlánek 11-1: Èlenské státy, které zamýšlejí zavést mezi sebou užší spolupráci, mohou být s výhradou èlánkù 43 a 44 Smlouvy o Evropské unii zmocnìny použít orgány, postupy a mechanismy stanovené v této smlouvì, pokud zamýšlená spolupráce: a) se netýká oblastí, které jsou ve výluèné pùsobnosti Spoleèenství; b) neovlivòuje politiky, akce a programy Spoleèenství; c) se netýká obèanství Unie a nediskriminuje státní pøíslušníky èlenských státù; d) nepøekraèuje pravomoci svìøené Spoleèenství touto smlouvou; e) nepøedstavuje diskriminaci nebo omezení obchodu èlenských státù a nenarušuje podmínky soutìže mezi èlenskými státy. Zmocnìní podle odstavce 1 udìlí Rada kvalifikovanou vìtšinou na návrh Komise po konzultaci s Evropským parlamentem. Prohlásí-li èlen Rady, že z dùležitých dùvodù národní politiky, které musí uvést, zamýšlí být proti udìlení zmocnìní kvalifikovanou vìtšinou, hlasování se nekoná. Rada mùže požadovat kvalifikovanou vìtšinou, aby záležitost byla postoupena k jednomyslnému rozhodnutí Radì, zasedající ve složení nejvyšších pøedstavitelù státù a vlád. Smlouva o Evropské unii, èlánek 40: 1. Èlenské státy, které mezi sebou zamýšlejí zavést užší spolupráci, mohou být s výhradou èlánkù 43 a 44 zmocnìny, aby použily orgány, postupy a mechanismy stanovené ve smlouvách, pokud zamýšlená spolupráce: a) respektuje pravomoci Evropského spoleèenství a cíle stanovené v této hlavì; b) je orientována na to, aby se Unie rychleji rozvíjela v prostor svobody, bezpeènosti a práva. Èlánek 43 v podstatì opakuje èi upøesòuje ustanovení èlánku 11 Smlouvy o Evropském spoleèenství.

ÚVOD 13 Èlánek 44 mimo jiných podrobností s odkazy na jiná ustanovení upøesòuje postupy Rady tak, že se zasedání, pokud jde o užší spolupráci, mohou zúèastnit všechny èlenské státy; v pøípadì požadavku jednomyslnosti však staèí pouze jednomyslnost dotèených èlenù Rady. Vývoj je možno jen zpomalit, ne ale zastavit Vztahem Èechù k evropské integraci se zabývá kapitola 1. Integraci podle souèasného stanoviska Evropské komise a vìtšiny èlenských státù nelze zastavit. Lze ji jen v pøípadì Èeské republiky odsunout dotazem na Ústavní soud, zda je èeská ústava v souladu se Smlouvou Evropského spoleèenství; kdyby ale Ústavní soud shledal zøejmì tìsnou vìtšinou, že v souladu není, pak podle pravidel mezinárodních smluv obecnì platí nadøazenost mezinárodního práva. V pøípadì Evropské unie to platí dvojnásob. Lze totiž využít dikci memoranda Vlády ÈR pøi podání žádosti o pøijetí do tehdy ještì jen Evropských spoleèenství ze dne 17. ledna 1996. Uveïme výtah základních myšlenek: Vláda podala žádost o pøijetí do EU po zralé úvaze, s uvážením zodpovìdnosti vùèi svým obèanùm. Uvìdomila si perspektivnost, prospìšnost a nezvratnost procesu evropské integrace a budoucí potenciál pøíležitostí, které nabízí. Jen s obavami si lze pøedstavit jinou volbu. Pozitivní i bolestivé historické zkušenosti umožòují Èeské republice plnì chápat integraèní procesy, založené na solidaritì evropských národù. Nebylo lehké po nedávném opìtovném nabytí plné státní svrchovanosti pøijmout pøedstavu, že bude tøeba v budoucnosti se této suverenity v urèitých oblastech vzdát. Vláda však nezvratnì dospìla k závìru, že je v moderním evropském vývoji výmìna èásti vlastní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitì nadstátní a na spoluzodpovìdnosti nevyhnutelná jak pro prospìch vlastní zemì, tak pro celou Evropu. Nebylo lehké porozumìt principùm fungování složitého a nìkdy nedostateènì transparentního mechanismu EU, v nìmž jsou principy liberalizující, které rozšiøují svobody, doprovázeny nezbytnými prvky regulujícími, disciplinujícími a organizujícími a nebylo rovnìž lehké oprostit se od nedùvìry k tomuto složitému tìlesu a vnitønì akceptovat jedineèný celek institucí, kompetencí, režimù, procedur a pøíslušné legislativy tak, jak je navršila desetiletí ujednání èlenských státù. Èeská republika akceptuje pro své budoucí èlenství EU takovou, jaká je a jakou ji bude dotváøet kolektivní moudrost èlenských státù v nejbližších mìsících a letech. Vláda bude pøipravena akceptovat acquis communautaire a úroveò spolupráce èlenských státù ve všech oblastech a na všech úrovních, na kterých bude EU stát v dobì vstupu Èeské republiky.

14 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA Kapitola 2 posuzuje pokrok v pojetí integrace v Lisabonské smlouvì. Ekonomie evropské integrace souvisí se spoleènou zahranièní a obrannou politikou ve druhém pilíøi a problematikou vnitra a justice ve tøetím pilíøi. Problematice se vìnuje kapitola 3. A posléze tu je rozsáhlá oblast sociální politiky, pro kterou se hledá v etapì globalizace, demografického stárnutí a zmìny struktury ekonomiky zpùsob udržitelného financování. V kapitolách 4 a 5 se soustøedíme na mìnící se prostøedí sociální politiky; v kapitole 5 jsou navíc uvedeny nìkteré charakteristiky zmìn ekonomiky èlenských státù EU. Text se také vìnuje zmìnám v koncepci sociální politiky, odpovídající zmìnám jejího prostøedí. Doc. Ing. et Ing. Antonín Peltrám, CSc., øeditel Institutu pro evropskou integraci, Bankovní institut vysoká škola, a. s., Praha

Èeši a evropská integrace Prof. PhDr. Alexandr Ort, DrSc. Poèátky integrace Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století Uvolòování mezinárodního napìtí a pád železné opony Rozšiøování Evropské unie, vstup Èeské republiky do NATO a Evropské unie

16 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA Za zrod ideje evropské integrace se všeobecnì považuje memorandum francouzské vlády z 9. kvìtna 1950. Jeho signatáøem byl francouzský ministr zahranièí Robert Schuman, ale významnì se na jeho formulaci podílel i Jean Monnet. Jeho poznámka na strojopisu textu, že jde o devátou variantu a tento text už je definitivní, to jednoznaènì potvrzuje. > 1.1 Poèátky integrace Memorandum hledá cestu k trvalému míru v Evropì a za jeden z hlavních krokù v tomto smìru považuje francouzsko-nìmecké usmíøení, neboť soupeøení tìchto dvou státù bylo jednou z pøíèin válek v posledních sto letech evropské a svìtové politiky. Zároveò se však memorandum zamýšlí nad kroky, které by toto usmíøení zajistily jako trvalé a nezvratné. Cestu k tomu vidí ve vytvoøení spoleèného orgánu, který by ovládal výrobu uhlí a oceli, dvou základù zbrojení, bez nichž není možno válku vést, ale ani tajnì pøipravovat. Odzbrojení jako cesta k zajištìní míru, program starý jako lidstvo samo, ale nikdy neuskuteènìný, vyvolával jisté pochyby o reálnosti této cesty zvláštì v období studené války, ovládající tehdy mezinárodní politiku. Pùvodnì sice iniciátorem tohoto programu na zajištìní míru mìla být podle pamìtí Jeana Monneta spolu s Francií Velká Británie, ale když britské vlády daly pøednost politice zvláštních vztahù s USA, které se osvìdèily za války, vyslovila podporu programu nejen vláda Spolkové republiky Nìmecka, ale i vlády Itálie a tøí státù Beneluxu. Prvním smluvním krokem k plnìní programu bylo v roce 1951 ustavení Evropského spoleèenství uhlí a oceli. Èeskoslovensko (v letech 1960 1990 byl oficiální název Èeskoslovenská socialistická republika ÈSSR) bylo v té dobì velmocenským rozhodnutím zaøazeno do východní èásti Evropy a jakékoli pøekroèení železné opony, která tehdy Evropu dìlila, bylo nemyslitelné. To však neznamená, že by sama idea jednoty a spolupráce všech evropských státù byla Èechùm i Slovákùm cizí. Naopak. Od okamžiku, kdy se na mapì Evropy po první svìtové válce objevil nový stát Èeskoslovensko jeho vlády vyznávaly demokratické uspoøádání státu a byly pøipraveny pomáhat zajistit mír všemi prostøedky a rozvíjet spolupráci mezi národy. Èeskoslovenská diplomatická aktivita v tehdejší Spoleènosti národù byla vždy vysoce cenìna a není její vinou, že idea kolektivní bezpeènosti, za kterou diplomaticky bojovala, byla jako vedoucí zásada zaøazena až v roce 1945 do textu Charty Organizace spojených národù. Svou dùslednì demokratickou a mírovou politikou dosáhlo Èeskoslovensko toho, že bylo v dobì mezi svìtovými válkami oznaèováno za demokratický ostrov Èeši a evropská integrace

ÈEŠI A EVROPSKÁ INTEGRACE 17 ve støedu Evropy nebo za azyl a útoèištì pronásledovaných v Evropì. Nebylo proto asi zcela náhodné, že i po nevládní linii se z Èeskoslovenska dostala do evropské politiky idea Panevropy, iniciovaná hrabìtem Richardem Coudenhove-Kalergim z Pobìžovic u Domažlic. Podpoøily ji mnohé významné osobnosti a dokonce i tak skeptický spisovatel, jakým byl G. B. Shaw. Rozbitím Èeskoslovenska v podstatì zaèala druhá svìtová válka a teprve osvobozením Prahy v kvìtnu 1945 v Evropì skonèila. Obnovené Èeskoslovensko se zamìøilo na usnadnìní spolupráce èlenských státù protihitlerovské koalice s èasto velmi odlišným spoleèenským zøízením, ale také na pøekonání reziduí války u státù proti sobì bojujících. Èeskoslovenská vláda dobøe vnímala rùzné možné zdroje napìtí mezi evropskými národy, a proto vyslovila hned po skonèení války ochotu stát se jakýmsi mostem mezi evropským Východem a Západem, a to zcela v duchu Prohlášení o osvobozené Evropì, které v únoru 1945 vydala Velká trojka na Krymu. Velmoci rozdìlily Evropu politikou studené války na dva mocenské bloky a ideu mostu nahradila železná opona, a proto nebylo nijak snadné myšlenku jednoty Evropy prosazovat, zvláštì pro nevelký stát, jakým bylo Èeskoslovensko. Neznamená to však ani v nejmenším, že by nemìlo pro ideje evropského integraèního procesu pochopení. Navíc bylo velmi potìšitelné, že jeho zakladatelé nikdy ani v nejmenším nenaznaèili, že by se sjednocovací postup mìl týkat jen západní èásti kontinentu. Pro Èechy nebylo snadné získávat kvalitní informace o postupujícím jednání a o výsledcích prvních opatøení, neboť v socialistickém táboøe byla tato myšlenka koneènì jako vše, co pøicházelo ze západní Evropy odmítána a marxisticko-leninské uèení tvrdilo, že meziimperialistické rozpory podobné procesy znemožní. Když postupnì zaèalo pùsobit uvolòování mezinárodního napìtí, a dokonce se zaèalo uvažovat o mírovém soužití, pøece jen bylo nutno pøipustit i ve východní Evropì, že Evropské hospodáøské spoleèenství (EHS), do kterého se Evropské spoleèenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1957 pøevtìlilo, dosáhlo nemalých úspìchù. A nìkteøí ekonomové dokonce tvrdili, že ze zkušeností evropského integraèního procesu by se mohla pouèit i spolupráce socialistických státù v rámci Rady vzájemné hospodáøské pomoci (RVHP), která si v podstatì vytyèovala podobné cíle. Podmínky vývoje obou seskupení byly však hluboce odlišné, a proto bylo velmi tìžké je pøejímat nebo alespoò napodobovat.

18 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA > 1.2 Šedesátá a sedmdesátá léta 20. století Šedesátá léta pøinesla mezinárodní uvolnìní, takže Èeskoslovensko mohlo rozvíjet hospodáøské styky i mimo rámec socialistického bloku a mohlo rozšiøovat styky jak s rozvojovými zemìmi, tak i s hospodáøsky vyspìlými státy. Postupnì se zaèalo obchodovat i pøes železnou oponu a èeskoslovenská vláda se aktivnì zapojila do èinnosti institucí pùsobících v rámci Organizace spojených národù (OSN), mimo jiné Konference o obchodu a rozvoji. V roce 1965 pøedložilo Èeskoslovensko Evropské hospodáøské komisi OSN (EHK OSN), jejímiž èleny byly všechny evropské státy, memorandum s návrhem aktivizovat její èinnost vzhledem k blížícímu se výroèí jejího založení v roce 1947. Uvažovalo se v nìm o vybudování vodních cest, vèetnì prùplavu Dunaj Odra Labe, o dostavbì evropské dálnièní a železnièní sítì, o modernizaci ropovodù, plynovodù apod. Vše mìlo pøispívat ke spolupráci evropského Východu a Západu, stejnì jako k propojení energetických soustav napøíè Evropou, aby bylo umožnìno využívat rozdílný èas v jednotlivých èástech kontinentu k nejefektivnìjšímu využití elektrické energie. Na jubilejním XXII. plenárním zasedání Evropské hospodáøské komise v roce 1967 byla pøijata slavnostní Deklarace, zdùrazòující nezbytnost všechny podnìty brát v úvahu a v tìchto smìrech prohlubovat a rozšiøovat spolupráci. EHK tím nepochybnì ovlivnila koncepci a pøípravu Konference o bezpeènosti a spolupráci v Evropì (KBSE), jejíž myšlenka se koncem šedesátých let dostala do popøedí evropské politiky. Mimo jiné èeskoslovenská delegace navrhla ještì uspoøádat mezinárodní konferenci o životním prostøedí a jeho vlivu na spoleènost a národohospodáøský rozvoj a nabídla jí své pohostinství v roce 1969. Svou pøíslušnost k Evropì potvrdilo Èeskoslovensko snahou o demokratizaci socialistického charakteru státu v roce 1968. V parlamentì tehdy uvažovala skupina poslancù v èele se Josefem Smrkovským a Jiøím Pelikánem o možnosti pøihlásit Èeskoslovensko v roce padesátileté existence do Rady Evropy, která od roku 1949 pùsobila v nìkolika státech západní Evropy jako jakýsi zárodek evropského parlamentu. Podmínky pro modernizaci a demokratizaci socialistického Èeskoslovenska, a tím ménì pro jeho zapojení do úsilí o jednotu Evropy, tehdy ještì nedozrály. Obrodný proces byl vstupem vojsk Varšavské smlouvy pøerušen, ale nemohl zmizet zájem Èeskoslovenska o evropský mír a hospodáøskou spolupráci. Èeskoslovensko

ÈEŠI A EVROPSKÁ INTEGRACE 19 aktivnì podporovalo celoevropské pøípravy na Konferenci o bezpeènosti a spolupráci v Evropì, kterou se podaøilo zaèátkem sedmdesátých let uskuteènit. Jako hospodáøsky nejvyspìlejší èlenský stát Rady vzájemné hospodáøské pomoci byla Èeskoslovenská republika jedním z hlavních iniciátorù prohlubování spolupráce, založení Mezinárodní investièní banky, koordinace dlouhodobých národohospodáøských plánù a dalších krokù v tomto smìru. Vedení RVHP nakonec pøijalo v roce 1971 Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace. Nepøímo se už v názvu tohoto programu odráželo uznání úspìchù evropského integraèního procesu v západní Evropì, kde Evropské hospodáøské spoleèenství právì prokázalo své pøednosti ve srovnání s Evropským sdružením volného obchodu (ESVO), které vzniklo pod vedením Velké Británie v roce 1960 jako protivník EHS. ESVO mìlo rozvíjet spolupráci èlenských státù, ale odmítalo integraci. Už zaèátkem šedesátých let však zaèala složitá jednání o vstupu Velké Británie a nìkterých dalších èlenù do EHS, ale ten se uskuteènil až poèátkem sedmdesátých let, kdy EHS vzrostlo ze šesti na devìt èlenù. Hloubku a význam integraèního procesu doložilo už rozšíøené Evropské hospodáøské spoleèenství v Prohlášení z konce roku 1972. Konference devíti èlenù na nejvyšší úrovni v nìm ocenila zlepšení politického ovzduší v Evropì a zdùraznila, že nastal okamžik pro Evropu, aby si jasnì uvìdomila jednotu svých zájmù, rozsah svých možností a dùležitost svých úkolù. V dokumentu se zdùrazòovalo: Evropa musí být schopna uplatnit svùj hlas ve svìtových záležitostech a poskytnout originální pøíspìvek, který by odpovídal jejím lidským, duchovním i materiálním zdrojùm, a musí prosazovat koncepce v mezinárodních vztazích, odpovídající jejímu poslání otevírat cesty pokroku, míru a spolupráci. Integrující se Evropa dávala najevo, že se zdaleka neomezuje jenom na hospodáøskou spolupráci, ale své sjednocující poslání chápe co nejšíøeji a obsáhlým dokumentem podporovala závìreèné pøípravy k zahájení Konference o bezpeènosti a spolupráci v Evropì. Konference skuteènì v èervenci 1973 zahájila v Helsinkách svou èinnost. Èeskoslovensko se na jejím jednání velmi aktivnì podílelo, mimo jiné návrhem na ustavení stálého výboru, který by po konferenci dále sledoval a inicioval èinnost evropských státù v duchu konference. Po celou dobu konference patøilo Èeskoslovensko k jejím nejaktivnìjším úèastníkùm. Také EHS i nadále pozornì sledovalo konferenèní jednání a vypracováním dalších dokumentù se snažilo pøispìt k jejímu úspìchu. Konference øešila celou øadu velmi konkrétních a praktických otázek denní politiky a nebylo snadné názory všech úèastníkù konference sjednotit. Jednalo se totiž na zásadì konsenzu, tedy hledání

- 20 EVROPSKÁ INTEGRACE A ÈESKÁ REPUBLIKA shody všech, což vyžaduje mnoho èasu, ale zajišťuje to, že každý bude plnì respektován a nikdo nemùže být pøehlasován. KBSE byla nucena zabývat se také celou øadou velmi složitých a konkrétních otázek a problémù, které se za dlouhá léta studené války nashromáždily. Ménì èasu bylo možno vìnovat èasto stejnì závažným obecnìjším a teoretiètìjším otázkám budoucnosti a perspektivy Evropy. Tìmi se mìly zabývat až další následná setkání úèastníkù konference po jejím skonèení. K jedné závažné a dlouhodobé otázce ministøi zahranièí už devíti èlenských státù EHS vypracovali a koncem roku 1973 zveøejnili zásadní stanovisko. Byl to Dokument o evropské identitì. Bezprostøednì druhý den nato vydali nejvyšší pøedstavitelé státù a vlád èlenù EHS zvláštní obsáhlé Prohlášení, èímž zøejmì chtìli zdùraznit význam otázky identity Evropy pro její budoucnost. Mimo jiné zdùraznili potøebu, aby Evropa v mezinárodní politice hovoøila vždy jedním hlasem. To vše zpùsobilo, že svìtový tisk zaèal o roce 1973 psát jako o Roku Evropy. KBSE schválila v roce 1975 Závìreèný akt, který pro Evropu vypracoval ve zvláštní Deklaraci nové zásady vzájemných vztahù mezi úèastníky konference s cílem zachovat mír, bezpeènost a spravedlnost a podporovat neustálý rozvoj pøátelských vztahù a spolupráce. Èeskoslovenský návrh na stálý sekretariát konference sice nebyl schválen, ale bylo rozhodnuto pravidelnì svolávat následné schùzky k jednání o této problematice. Do evropské politiky vstoupil helsinský mírový proces, který vedl k uklidnìní a vìtší politické stabilitì kontinentu. Je-li možno vìøit prohlášením vlád, schùzka šesti nejbohatších zemí svìta se ve francouzském Rambouilletu v roce 1975 sešla jen proto, aby se poradily, jak èelit ropné krizi, která v roce 1974 znepokojila svìt. Dá se pøedpokládat, že Francie, Itálie, Japonsko, Nìmecko, USA a Velká Británie na schùzce na nejvyšší úrovni, tiskem nazvané G-6 (zkratka z Group of 6), pozdìji doplnìné o Kanadu na G-7, jednaly i o politických otázkách, zvláštì když po KBSE v mezinárodní politice pøevládlo uvolnìní napìtí. Už pøíprava KBSE pøinesla v èeskoslovenském tisku daleko více informací o mnoha aspektech evropské politiky, vèetnì stanovisek vlád západoevropských státù. Èeskoslovenští ètenáøi už tradiènì dovedli mnoho pøeèíst i mezi øádky a dovedli si tak udìlat pøesnìjší pøedstavu o mezinárodní situaci. Proto se také daleko více dozvìdìli o evropském integraèním procesu. V integraèním procesu byla ustavena Evropská rada, což byly v podstatì pravidelné schùzky pøedstavitelù èlenských státù na nejvyšší úrovni, která teprve pozdìji byla zaøazena do systému institucí evropských spoleèenství. Uvolnìní napìtí umožnilo první kroky na cestì ke spolupráci mezi Evropským hospodáøským spoleèenstvím a Radou vzájemné hospodáøské pomoci. Ty mohly v jistém smìru snadnìji

ÈEŠI A EVROPSKÁ INTEGRACE 21 ovlivnit zlepšení vztahù mezi evropským Východem a Západem než pøímo politická jednání. Helsinský proces pøinesl do evropské politiky zvýšenou pozornost lidským právùm, což velmi silnì ovlivnilo situaci v socialistických zemích. Konference evropských komunistù v Berlínì podpoøila helsinský mírový proces a z podnìtu komunistických stran západní Evropy ho doplnila o demokratizaci v duchu starších dokumentù OSN. Tyto strany vycházely z úspìchù demokracie v Portugalsku, Øecku i Španìlsku a pøispìly tak formulací usnesení berlínské konference k nìkterým dùležitým zmìnám v sovìtském bloku. V Èeskoslovensku napøíklad vyvolala ratifikaci dokumentù OSN, a to spolu s pøijetím helsinských zásad usnadnilo vznik Charty 77, jež velmi silnì ovlivnila politické myšlení v zemi a dodala republice jakousi druhou dimenzi, kterou se mohla vedle vládní politiky pøedstavovat Evropì a svìtu. Vládní akce proti chartistùm mìly velký ohlas v zahranièí, oslabovaly autoritu zahranièní politiky vlády a posilovaly význam Charty 77. V roce 1977 se EHS a Evropské spoleèenství pro atomovou energii (Euratom) chystaly bilancovat 20 let své existence s dùrazem na prohloubení demokratizaèního procesu. Bylo rozhodnuto uspoøádat v roce 1979 pøímé volby do Evropského parlamentu a byla dohodnuta zásada subsidiarity, respektu místních zájmù a práv. Zahájena byla jednání o vstup Portugalska, Øecka a Španìlska, aby byl posílen jejich demokratizaèní proces, neboť jejich ekonomická úroveò si ještì vyžadovala delší dobu na pøizpùsobování. V roce 1977 se v Bìlehradì uskuteènila první následná schùzka KBSE a spory se tu nevedly o bezpeènostní problematice, ale diskutovalo se zvláštì o respektování lidských práv. Zpùsobila to skuteènost, že vedle diplomatù, kteøí vedli vìtšinu jednání a znali dobøe limity svých protìjškù, se èleny delegace USA stali i aktivisté hnutí Helsinki watch, vedoucí kampaò proti socialistickým státùm za jejich zásahy proti zastáncùm lidských práv. Struèný Závìreèný dokument z Bìlehradu tedy jen konstatoval souèasný stav a urèil datum a místo další následné schùzky na listopad 1980 do Madridu. > 1.3 Uvolòování mezinárodního napìtí Uvolnìní mezinárodního napìtí pøispìlo k tomu, že se v roce 1978 podaøilo svolat zvláštní Valné shromáždìní OSN k otázkám odzbrojení. I když se nepodaøilo dosáhnout významnìjšího pokroku, potvrdilo se, že jednání dvou mocenských blokù nevede nikam, ale naproti tomu širší zastoupení státù mùže dosáhnout tøeba jen