Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno, Sokolská 1 Šablona: Název: Téma: Autor: Číslo: Anotace: Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Elektrický proud stejnosměrný Elektrický proud v polovodičích vlastní, nevlastní vodivost Ing. Radovan Hartmann VY_32_INOVACE_43-16 Materiál je určen pro 2. ročníky SPŠ obor strojírenství. Jedná se o výkladovou prezentaci k problematice elektrického proudu v polovodičích. Prosinec 2013 Podpora digitalizace a využití ICT na SPŠ CZ.1.07/1.5.00/34.0632
Existují dva základní mechanismy vedení elektrického prouduv polovodičích: 1. vlastní vodivost -způsobena pouze samotným prvkem, který tvoří polovodič 2. příměsová vodivost -do daného prvku se přidávají prvky jiné, které výrazným způsobem ovlivňují vodivost polovodiče Vtéto souvislosti je nutné pečlivě rozlišit mezi dvěma pojmy: nečistota -ve struktuře polovodiče se objevuje nahodile ajejí přítomnost není žádána. Do struktury polovodiče se dostává např. při tuhnutí taveniny přímo při výrobě krystalu polovodiče. příměs -do struktury polovodiče se zabudovává cíleně tak, aby požadovaným způsobem ovlivnila vodivost polovodiče
Vlastní polovodiče Vlastní polovodič je polovodič neobsahující žádné příměsi. Nejvýznamnějším materiálem pro výrobu polovodičových součástek je čistý monokrystalický křemík. Atom křemíku má 14 elektronů, znichž je 10 pevně vázáno kjádru azbývající 4vytvářejí elektronové vazebné dvojice se čtyřmi sousedními atomy v krystalové mřížce. Křemík krystalizuje vdiamantové struktuře, tj. plošně centrovaná kubická soustava. Na uvolnění elektronu ztéto kovalentní vazby je zapotřebí energie, která překoná vazebnou energii Ev = 1.1 ev. Tuto energii musí elektron získat najednou a jsou tyto možnosti jejího získání:
1. tepelná excitace -kladné ionty krystalové mřížky neustále kmitají kolem svých rovnovážných poloh. Díky tomuto pohybu může elektron získat energii, která stačí na překonání energie vazebné. Při pokojových teplotách (T=300oK) je energie tepelných kmitů E= 0.025 ev auvolňuje se tedy tímto způsobem velice málo elektronů. Srostoucí teplotou se jejich počet ale zvětšuje. 2. světelná excitace (vnitřní fotoefekt) -elektron může energii získat dopadem elektromagnetického záření (a tedy i světla). Záření má energii, která je přímo úměrná jeho frekvenci. Energie viditelného světla se pohybuje vrozmezí 1.5 až 3.1 ev.viditelné světlo tedy může způsobit excitaci elektronu resp. jeho vytržení z krystalické mříže atomu.
3. excitace silným elektrickým polem - při pokojových teplotách nepřipadá tento způsob excitace vúvahu, neboť by byla nutná elektrická intenzita takové velikosti, která by daný materiál zničila (nastal by tzv. elektrický průraz materiálu).dojde- li kuvolnění elektronu, začne se pohybovat krystalem. Na jeho místě vzniká prázdné místo, které má kladný náboj akteré se může vkrystalu také pohybovat. Tato kvazičástice (objekt, který se chová skoro jako částice) se nazývá díra. Pohyb díry se děje vkrystalu tak, že na chybějící místo po uvolněném elektronu se dostane jiný elektron a díra tedy vznikne jinde. tak se vlastně díra přesunula na jiné místo krystalu.
Proces vzniku páru elektron -díra se nazývá generace. Ke generaci je nutno dodat energii. Tuto energii lze dodat jedním zvýše uvedených způsobů. Obr. 1 Struktura polovodiče
Struktura polovodiče bude zakreslována pouze vrovině tak, jak ukazuje obr. 1. Ve skutečnosti se jedná pochopitelně otrojrozměrný útvar. Dojde-li ksetkání elektronu adíry, ztrácí elektron část své energie azapojuje se opět do vazebné dvojice. Tomuto procesu se říká rekombinace. Při rekombinaci se uvolňuje energie. Vpolovodiči se při stálé teplotě udržuje dynamická rovnováha mezi generací arekombinací.
Zapojíme- li polovodič do elektrického obvodu, vzniká vněm elektrické pole, které způsobuje upořádaný pohyb děr ve směru elektrické intenzity a volných elektronů ve směru opačném. Výsledný elektrický proud vpolovodiči je součtem proudu elektronového a děrového. I= Ie + Id. Hustota elektronů se srostoucí teplotou zvětšuje, proto měrný elektrický odpor klesá na rozdíl od kovů, kde je hustota volných elektronů konstantní a měrný odpor se srostoucí teplotou zvětšuje. Vkovech totiž nedochází kuvolňování dalších elektronů zvazeb mříže. Právě popsaný typ elektrické vodivosti se nazývá vlastní vodivost.
Příměsové polovodiče Příměsové polovodiče jsou polovodiče, které obsahují příměsi -atomy jiného prvku. Energie, která je nutná kodtržení elektronu od atomu prvku, podstatným způsobem ovlivňuje vlastnosti polovodičů. Cizí atom se může vyskytovat v: 1. substituční poloze -nahradí vlastní atom vjeho poloze vkrystalické mřížce 2. intersticiální poloze -cizí atom se nachází mimo krystalickou mřížku, mimo tzv. uzlové body
Vpolovodičích se využívá substituční poloha, protože při umístění do intersticiální polohy se mění iobjem polovodiče. Srostoucím objemem klesá objemová hustota vodivostních částic (počet částic na jednotku objemu), což se výrazně projeví na vodivosti polovodiče. Kvýrazným změnám vlastností polovodičů dochází totiž už při koncentraci 1atom cizího prvku na 10 8 atomů čistého prvku (většinou křemíku). Vodivost vyvolaná pomocí příměsí se nazývá příměsová vodivost.
nazývá příměsová vodivost. Přidáme- li do křemíku, který se nachází ve čtvrté skupině periodické soustavy prvků (PSP), prvek zpáté skupiny (P, As, Sb, ), podílí se jen čtyři zpěti valenčních elektronů na kovalentní vazbě skřemíkem. Pátý elektron je vázán slabě (viz obr. 2), může se uvolnit azačít se pohybovat krystalem. Prvky 5. skupiny se stávají nepohyblivými kladnými ionty anazývají se donory (dárci) - dávají kdispozici elektron. Vtakto upraveném krystalu převažují elektrony - jsou tedy většinovými (majoritními) nositeli náboje. Díry jsou menšinové (minoritní) nositelé náboje. Vytvořili jsme tak polovodič s elektronovou vodivostí, který se nazývá polovodič typu N.
Elektrony převažují proto, že kromě uvolněných elektronů od prvků z 5. skupiny PSP jsou vkrystalu i volné elektrony vzniklé tepelnou generací. Mechanismy vlastní vodivosti nelze zrušit. Obr. 2 typ N Obr. 3 typ P
Přidáme- li do křemíku prvek ze třetí skupiny PSP (B, Al, Ga, In, ), obsadí svými elektrony jen tři vazby. Po chybějícím elektronu, který by se podílel na další vazbě, vznikne díra (viz obr. 3), která může být snadno zaplněna přeskokem elektronu zněkterého sousedního atomu křemíku. Díra se tak může pohybovat krystalem. Příměsi se stávají nepohyblivými zápornými ionty anazývají se akceptory (příjemce). Přijímají totiž elektrony od původního prvku polovodiče. Majoritními nositeli náboje jsou díry, minoritními elektrony. Tímto způsobem vznikl polovodič s děrovou vodivostí, který se nazývá polovodič typu P.
Typy polovodičů si lze pamatovat jednoduše: elektronová vodivost je způsobena elektrony se záporným (negativním) nábojem avzniká polovodič typu N; vodivost děrová je způsobena dírami skladným (pozitivním) nábojem - vzniká polovodič typ P. Hustota volných nositelů náboje vpříměsových polovodičích je při nízkých teplotách konstantní. Při zvyšování teploty se začíná uplatňovat také vodivost vlastní, která zvyšuje koncentraci zejména minoritních nositelů náboje. Uvětšiny polovodičových součástek je tento jev nežádoucí, proto musí být součástky chlazeny.
ZDROJE: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/25 9-elektricky-proud-v-polovodicich