PŘÍRODA NENÍ TAK TVRDÁ

PORTRÉT HOROLEZCE ASKI- ALPINISTY HANSE KAMMER- LANDERA PAVOL RAJTÁR O POVOLÁNÍ HORSKÉHO VŮDCE INSIDE PASSAGE PŘÍRODNÍ PERLA ALJAŠKY Jste známý především díky svým aktivitám v polárních oblastech i zkoumání umění přežít. Jak jste se k tomu dostal? Já jsem byl jako kluk ve čtvrté třídě v zimě na horách, na takzvané rekreaci. Tam byla jedna starší paní, rekreantka, a ta si půjčovala knížky. No a sem tam mi nějakou podstrčila. Jednou to byla kniha Byrda Sám a sám. Mně se to lí bilo a ona mi pak vyprávěla, kdo to byl Nobile, Amundsen, Scott K Vánocům jsem pak od té paní dostal knihu Obje vy polárních končin. Bylo tam věnová ní: Velkému malému polárníkovi věnu je Kamila Hůlková. Tahleta paní z mi nisterstva pošt mě tak přivedla k polárním krajům. Na gymnáziu jsem se pak stále více zajímal o historii a zeměpis, no a nako nec, takovou podivnou shodou okolností, jsem se dostal na Filosofickou fakultu na orientalistiku a koranistiku, i když jsem původně chtěl na etnografii. Školu jsem ale nedodělal a ve čtvrtém ročníku, v srp nu 1968, jsem odešel do Tater a dělal dřevorubce. Byl jsem pak dlouho na Terryho chatě jako nosič, později i zá stupce chataře. Tam jsem se poprvé do stal k takovým věcem, jako je přežití člo věka. Bylo tam poměrně dost úmrtí. Se smrtí jsme se setkávali hodně bezprost ředně, protože jsme byli většinou první, kdo ty lidi zachraňoval. Tam jsem si uvě domil, že smrt v horách je v 95 procen tech lidské selhání, lidská blbost. Příroda není sama o sobě tak tvrdá a člověk s vět šinou o malér koleduje sám. Tam se ko lem mě vytvořila taková partička a zača li jsme se zabývat tím, jak tomu před cházet. STRANA 2 STRANA 3 DVOUMĚSÍČNÍK PRO MNOHOSTRANNÉ OSOBNOSTI DOBRODRUH Ročník I. Číslo 6 / 97 Cena 18 Kč Jaroslav PAVLÍČEK: PŘÍRODA NENÍ TAK TVRDÁ Vycházeli jste pouze ze zkušenosti z horského prostředí Tater nebo jste se dostali i za hranice? Naše zkušenosti jsme pochopitelně chtěli ověřovat a prohlubovat. Proto jsme vyráželi na expedice, kam to tehdy bylo možné. Dělali jsme letní i zimní přecho dy na Balkánu, průjezd Dunajskou del tou bez pomoci, bez styku s lidmi, prostupy pseudodžunglí na jihu Bulhar ska. Jednou z vrcholných akcí v té době byl pro nás Kavkaz. S Poláky, které jsem znal z Tater, jsem se potom dostal na první zimní výpravu na Mount Everest. Při téhle cestě jsme navštívili i pouštní oblasti. Studoval jsem všechno, co se u nás v tomhle směru vyskytlo. Vyzpovídal jsem naše lidi z Angoly, které coby ru kojmí hnali pomalu tři měsíce africkou divočinou. Vyjížděli jsme ven ve dvou, ve třech, podle toho jak kdo sehnal de vizák. A zase jsme směřovali především do málo známých oblastí. S jednoduchou výstrojí a bez pomoci nosičů. Všechny tyhle akce vyvrcholily nakonec v roce 1984 přechodem Grónska bez jakékoli cizí pomoci s Mirkem Jakešem a Vláďou Weignerem. Neměli jsme žádné GPS, je nom sextant, ale ten se rozbil. Celých 41 Zátoka ostrova Nelson s větrnou elektrárnou české polární stanice. dní jsme tak šli jenom na kompas a na sluníčko. Přesto naše odchylka v úhlu pochodu byla pouze dvě až tři procen ta z délky tratě. Pokud vím, zvolili jste metodu dlouhých rozestupů mezi sebou, aby jste udrželi přímý postup Ano. Na ledovci je totiž všechno bílé a v podstatě tam neexistuje mapa. Tu jsme sice měli, ale to je v těch podmín kách vlastně jen bílý papír s měřítkem a souřadnicemi. Můžete do ní zakreslovat, ale není tam jediný orientační bod. Ty tři lidi tvoří myšlenou přímku, a ten zadní vidí před sebou lano a prošláplou stopu a po křikuje: Levá, pravá Nebylo možné se koukat po řád na kompas, to byste nic neušli. Málokdy jsme do sáhli větší rychlosti než 2,7 km/h. Pokud klesla na 2,2 km/h, měnili jsme člověka na špici. Každý jsme měli za sebou troje boby a na zádech batoh. Těžko můžete postu povat po pláni rychleji. Měli jsme zásoby rozpočítány na 45, palivo pak na 60 dní. Samozřejmě, že to byly riskantní ak ce, ale myslím si, že to byl dobrý vzorek. Ty naše experimenty mají dávat návod a především naději lidem, kteří se v tako vých podmínkách ocitnou nedobrovolně. Je to dobrovolný experiment, třeba jako když lékaři zkouší sami na sobě nové lé ky. Váš hlavní motiv je tedy výhradně pomoc lidem, kteří se do podobných podmínek dostanou nedobrovolně? Cestování a sport ve vašem případě nehrá ly žádnou roli? Experimenty a návody, jak přežít v nouzi v ex trémních podmínkách, v tom vidím vyšší smy sl. Sportovní výkony, proč ne? Člověka to ta ky baví, ale význam to má okrajový a vedlejší a samo o sobě v tom hlubší smysl nevidím. My jsme taky mohli mít někde vysílačku, ale já jsem se vždycky snažil tohle nemít. Nemít, aby o té akci nikdo nevěděl publicita, když tak až následovně. Po tom Grónsku se všechny ty zkušenosti shrnuly a vy šel Člověk v drsné pří rodě. Pak přišel nápad po lární stanice? Po vyjití knížky jsem si řekl: tohle by se mělo dělat někde na trvalém místě. V roce 1987 jsem pak odjel do Antarktidy. Tam jsme našli takové pěkné místečko na ostrově Nelson. Řekl jsem si, že to chce i něco navíc. Když přežití, tak i globální přežití a dali jsme si za úkol změnu životního stylu. Tam v té izolaci se to nedá ošvindlovat. Tady pře ce jenom, i když třeba založíte eko osa du, tak jednou za 14 dní, jednou za měsíc do té Prahy vyrazíte, u maminky si vype rete a nikdo vás neohlídá. Tam, když se to někdo pokusí ošvindlovat a půjde si na sousední stanici vyprat, tak se to dozvíte. Poláci vám řeknou: Hele byli tady vaši, to je bezvadný, vyprali si, a v tý chvíli už je to porušení programu a v tý chvíli ví te, že tato posádka není to pravé a berete novou posádku, která ten program dodr ží. Pak je ten výsledek platný. Lidi si tam vedou záznamy a poznámky a ze začátku nebyli svázáni ničím jiným než 10 body programu pana Cousteaua. To znamená jen tak namátkou: žádné těžké chemi kálie, co nejmenně věcí sebou, likvi dovatelný odpady, alternativní zdroje energie Jak stanice v současnosti vypadá? Nejprve tam stál malý domek 2 x 2 metry. Pak jsme se pomalu rozrůstali, ale nakonec jsme řekli, že žádné velké zvětšování stanice nebude. Dnešní stav jsou čtyři na sobě nezávislé domky, kaž dý s vlastním vchodem. Lidi se v přípa dě, kdyby propukla ponorková nemoc, nemusí navzájem vůbec vidět. Mezi dobrými posádkami ale nepropuká. Jak vypadá průřez běžného dne na stanici? Ráno, tak v 6 00 vstanete a dáte si tak zvanou rozcvičku prací. To znamená tak dvě hodiny intenzívní práce, protože na lačný žaludek se moc dobře pracuje. Pak už vám pěkně vyhládne a od devíti do desíti se obrovsky jí a diskutuje. Nacpa ný člověk moc pracovat nemůže, tak se dělají věci uvnitř. Za tři až čtyři hodiny vám odlehne, tak se jde pracovat ven, žádný oběd neexistuje a pracuje se až do večera, než jde jeden vařit a druhý ješ tě uklízí Základem stanice je pořádek. Pak je velké jídlo od 19 00 do 21 00, kdy přejedením už zase padáte. Večer si pro mýšlíte různé věci, nemůžete říznout do prkýnka, než jste si stoprocentně jistý, že ho řežete na správném místě, protože když ho uříznete špatně, nezajdete si ni kam pro jiné, až zase za rok. Pak se jde spát a už si člověk nestihne ani nic pře číst. Dalším pracovním programem je sbí rání vyplavenin z moře. My děláme jen tu manuální práci, chodíme v pravidel STRANA 12 Jaroslav Pavlíček (54) má za sebou bohatý dobrodružný životopis. Studoval orientalistiku na FF UK, na Terryho chatě v Tatrách dělal nosiče, uskutečnil první český přechod Grónska. Nakonec stál u zrodu první stálé české polární stanice na ostrově Nelson v Antarktidě, kterou stále provozuje. V současnosti připravuje už čtvrté vydání své knížky Člověk v drsné přírodě, která dosud vyšla v 50 tisících výtisků. Povídali jsme si v malé vysočanské mansardě, která slouží coby základna českého antarktického programu. ných intervalech po pobřeží, sbíráme vě ci a zaznamenáváme, na kterém kilomet ru jsme to našli. To má přesnou metodi ku. Tyto záznamy a některé zajímavé ná lezy pak předáváme chilské straně. Tam na to mají velký tým, který tam pracuje už 30 let. Dá se váš program považovat ze ur čitý vzorek možného způsobu přežití v případě chmurné vize globální eko logické katastrofy? Může to být takový malý příklad. Na víc, pokud to jde v extrémních podmín kách na Antarktidě, proč by to nešlo v mírnějších oblastech? Není potřeba hnát to úplně do extrému, ale vzít si z to ho alespoň něco. Jaké používáte na stanici zdroje energie? Topení je naftové. Norma na člověka a den je 1 litr, ale někdo vystačí i s 0,3 lit ru. Naposledy jsme stanici zásobovali naftou před šesti lety. Druhým zdrojem je větrná elektrárna. Pouze 5 % jejího vý konu se spotřebuje na svícení a 95 % lze využít jinak. Původně jsme si pomocí topné spirály ještě trochu přihřívali, což za rok ušetřilo jeden sud nafty. Energii z elektrárny je možné využít také na ohřev vody. V současné době kumuluje me energii do NiCd akumulátorů, které pak využíváme pro elektrický lodní mo torek. Je to takový zvláštní pocit: je bez větří a vy vlastně jedete na vítr. Je tichý, a tudíž se na člunech můžeme přiblížit do těsné blízkosti zvířat. Zásadně buď pádlujeme nebo jezdíme na energii z vě trné elektrárny. Hodně publicity zaznamenal v ne dávné době dvouměsíční pobyt kon certního kytaristy Lubomíra Brabce na základně. My jsme o sobě s Lubošem navzájem věděli, ale dlouhou dobu jsme se nemoh li spojit. Buď jsem já byl v Antarktidě ne bo on někde na turné. On si přečetl Člo věka v drsné přírodě a hrozně se mu to líbilo, a když jsme se nakonec setkali, tak mi vyprávěl, jak se toulal v Krko noších spal v záhrabu a řídil se heslem: Dokončení na str. 5

strana 2 ZEMĚ Dobrodruh 6/97 C HANS KAMMERLANDER: HOROLEZEC A SKIALPINISTA Jihotyrolský horolezec, horský vůdce, lyžařský instruktor a skialpinista Hans Kammerlander patří ve svých 41 letech ke světové špičce výškového horolezectví a je i zřejmě nejslavnějším skialpinistou na světě. K tomuto postavení ho vyneslo jedenáct zlezených Čistota výkonů je pro tohoto časté ho spolulezce i obchodního partnera Reinholda Messnera typická lyže mu nenosí Šerpové a na osmitisícovky vy stupuje bez kyslíku. S Messnerem se mu mimochodem podařil známý kousek zdolání obou Gasherbrumů v jednom zá tahu. Cestu dolů akceptuje jako lyžař skou, pokud jsou tři její čtvrtiny sjízdné. Sjízdnost má ovšem různé podoby. Po návratu z Everestu o svém sjezdu řekl dvě třetiny cesty nesmíš spadnout, jinak je s tebou konec. A jak příprava na tento sjezd i poté vlastní výkon probíhaly? O Mount Everestu snil Hans Kam merlander sedm let. Uskutečnil několik pokusů bez lyží, ale nebyl úspěšný. Už čtyřikrát byl nad 8000 metry! Reinhold Messner vylezl na všechny osmitisí covky, ale lyže nejsou jeho obor. Hans Kammerlander chtěl lyží používat nej prve jako pomocníka, dřív než ho napad lo zkusit to s nimi úplně odshora. Nej prve musel najít vhodný materiál. Do hodl se s firmou Atomic: Nenaříkali, když jsem si poixté přál lyže pozměnit. Nakonec získal extrémně lehký výrobek 160 cm dlouhý a vážící 800 gramů. Roz hodl se také pro zvláštní jednoduchou konstrukci vázání. Boty jsou konglome rát od Koflach Schale a Trezeta In nenschuh. Výchozím bodem jeho úspě chu na Mount Everestu byly tři týdny v Mustangu, kde dostal do hlavy ty správné myšlenky. Poté vylezl na Shisha Pangmu. V jeho deníku můžeme číst výbuch plynu ve stanu, zbavit se nepo třebné výzbroje, vrcholový výstup od 7400 metrů za 2,5 hodiny. Poté rychle dál k Everestu. Tam jsem potkal těžce deprimovanou skupinu, vzpomíná Hans. Řada těžce omrznutých, hodně mrtvých. Také jeho to zdeprimovalo. Mou taktikou proto od té chvíle bylo počkat na dobrou příležitost a potom se jednou jedinkrát o výstup pokusit. A skutečně, byla to blesková akce. Sedmnáct hodin výstup, úhrnem za 23 a půl hodiny zpátky v základním táboře. Největší obtíže od 8600 metrů. Ve výšce 7600 metrů: Poslal jsem dva Šerpy na před, měli mi ve stanu připravit čaj. Ve tmě jsem však stříbrný stan na sněhu ne viděl. Minul ho, po dalších 100 výško vých metrech zjistil omyl, vrátil se, asi osmitisícových vrcholů, z nichž 4 sjel na skialpinistických lyžích. V roce 1990 to byl Nanga Parbat, v roce 1994 Broad Peak, v roce 1996 Shisha Pangma a poté 24. května po superrychlém 17hodinovém výstupu jako první člověk na světě (čistě bez padáku) Mount Everest. hodinu a půl odpočíval, pokračoval v 1.30 hodin. 8300 metrů, svítalo. Dva stany. V jednom ležel mrtvý Rakušan, ve druhém dva Mexičané, kteří byli na cestě už pátý den. Hans prošel kolem, nechtěl být s touto nepříjemnou situací konfrontován. Beztak už nemohl pomo ci. Další stoupání bylo brutální dřinou. 8600 metrů. Na chvíli měl černo před očima, celý horizont před ním plaval. Spojil se s kolegy v základním táboře. Myslím, že dál to nepůjde. Odpovědě li: Dej pozor, jsi už dost starý, neris kuj. Teprve dodatek mu zase vrátil sílu. Máš ale svěží hlas Hans zůstal dvacet minut sedět. Byl nádherný den. Posledních 250 výškových metrů. Hora je zdolána. Nahoře je jen mínus 25 C. Cítil se klidný, na vrcholu seděl půl ho diny. Lyže byly extrémně rychlé. 150 metrů podél horského hřebenu, potom hluboko do příkré boční stěny. Do 7900 metrů křižuje a potom opět šplhá. Od 8000 metrů do základního tábora ve výš ce 6400 metrů byly dobré podmínky, sníh dokonce chvílemi jako ve snu. Ne byl zledovatělý, ale pevný, vypráví ex trémní horolezec. Největší radost po úspěchu na Mount Everestu? Nejvíc ho prý potěšilo, když mu kamarád ze základního tábora bez zá visti blahopřál vysílačkou. Sjezd z Nan ga Parbat byl podstatně těžší, běželo mu několikrát hlavou. Svůj úspěch si vědo mě prožil až první dny a týdny po návra tu. ph, mk HORŠTÍ VŮDCI ZE CHAMONIX hamonix je Mekkou alpské horské turistiky. Právě odtud vy razili před 211 lety místní lovec kamzíků a hledač křišťálů Jacques Bal mat a lékař Michel Gabriel Paccard, aby 8. srpna 1786 v 18 hodin 25 minut jako první stanuli na nejvyšší hoře Alp Mont Blancu. Na jejich paměť postavili místní obyvatelé sochu. A právě sem se sjíždě jí každým rokem tisíce turistů a horolez ců z celého světa, aby vnikli do prostře dí velehor a nasákli exkluzivní atmosfé ru, kterou tomuto místu dává jeho tradice. Většina z turistů se spokojí s tím, že se sveze lanovkou na jehlu du Midi nebo zubačkou na Montenvers, od kud si přivezou orazítkovaný suvenýr. Řada z nich se však rozhodne pokračo vat výše a mnozí i na nejvyšší bod Evro py. Je to vlastní svět s vlastními pojmy: severní strana Grandes Jorasses, kterou si oblíbili Japonci, západní strana Dru, zdolávaná Americkou direttissimou ne bo Bonattiho cestou, italský svah Mont Blancu braný přes Peutereyský hřeben či Majorovu cestu. Je to i nebezpečný svět. Každý rok je zde v průměru padesát mrtvých. Mnozí se proto před svými výlety obracejí na Spolek horských vůd ců, aby jim některý z jeho členů dělal doprovod. Horští vůdci, pro něž existuje Státní lyžařská a horolezecká škola (ENSA), jsou zde privilegovanou společenskou skupinou. Představují zvláštní kastu, šlechtu, jejíž předkové dobyli svých titu lů pomocí horolezeckého cepínu. Nejsou to žádní novodobí zbohatlíci. Průměrný měsíční plat horského vůdce se odhaduje na 6000 francouzských franků. Sdílejí odbojného ducha, hrdost a pohrdání střední cestou; jako horalé jsou zase skoupí na slovo: Armand Charlet, hlavní postava Spolku, za sedm hodin jednoho výstupu na severní straně Aiguille Verte promluvil pouze jedinkrát, když konsta toval: Výstup se zdařil. Dlouho si Charlet zvykal zapisovat do záznamníku všechny podrobnosti svých výstupů. Tak se můžeme dozvědět, že má v klidu puls 65 za minutu, zatímco po výstupu na Verte dosáhl 120. Horští vůdci jsou také rebelanti. Neuznávají nad sebou žádného pána: Každý rok se 15. srpna scházejí ve francouzském Chamonix horští vůdci, aby oslavili výročí založení svého spolku. Letos bylo již 176. Kdo jsou tito lidé a jak žijí? Hory jsou posledním místem, kde je člověk volný, říká Xavier Chapaz, před seda Spolku. Uvědomují si, že je svírá kruh; jednoho dne mohou padnout. Po jišťovny je pronásledují. Jejich společenství je pevně stmeleno vzájemnou solidaritou; v horách jeden druhého nenechá bez pomoci. S pohle dem upřeným na oblohu či při sledování povětrnostních zpráv se opírají o svou poslední výsadu: Nikdo nemůže horského vůdce k ni čemu nutit proti jeho vůli, říká Xavier Chapaz. HLEDAČI KŘIŠŤÁLU, VĚČNÍ LOVCI POKLADŮ Horští vůdci jsou přelétavými anděly města Chamonix. Andělé občas odlétají. Syti tohoto údolí, jehož obyvatelé jsou koneckonců samí vesničané, odcházejí za dobrodružstvím. Někteří z nich kráče jí s jistotou ve stopách svých předků a zlézají ty nejstrmější skalní stěny při hledání rudy: to jsou hledači křišťálu. Zlézají severní stěnu Requinu, Walkerův pilíř nebo severní svah Droites kvůli žíle křemene nebo vzácněji růžového fluo ritu. Jiní odcházejí do hor čistě pro potěše ní ze sportovního výkonu. Je mezi nimi mnoho horolezeckých hvězd, které doká zaly udivující výkony. V červnu 1982 V září roku 1838 uspořádala 44letá pařížská šlechtična Henriette d Angeville výpravu se šesti vůdci a pěti nosiči na Mont Blanc. Nosiči nesli i 24 kuřat a 18 lahví Bordeauxského. 5. září se vrátila z vrcholu a celá Evropa ji oslavovala jako první ženu, která jej dosáhla. Ve skutečnosti ji o 30 let předběhla děvečka ze Chamonix Marie Paradisová v doprovodu slavného vůdce Jacquese Balmata. Dobová kresba ukazuje šlechtičnu s vůdci před výpravou. Christopher Profit sám zdolal bez stou pacích želez, bez jistícího lana a bez třmenu ze smyčky západní stranu věží Dru: vertikální stěna 1100 m. Za tři hodi ny a deset minut dosáhl vrcholku. O dva roky později zvládl úplný Peutereyský hřeben za 32 hodin sólovým zimním prvovýstupem. V roce 1987 zdolal tři známé alpské severní stěny po sobě bě hem 42 hodin. Sám k tomu říká: V Chamonix se člověk nemůže od dat nečinnosti. Člověka vždycky znovu přitáhne touha po silných prožitcích. Christophe Profit je řádný horský vůdce. Po práci si vypije s přáteli sklen ku v bistru U Melánie. Loni se vydal se třemi z nich, byli to Jérome Ruby, Pierre André Rhem a Sam Beaugey, zdolat se verní stěnu Kwangde (6098 m). V zimě 1995 sjeli Jérome Ruby a Pierre André Rhem severní stěnu Trio letu na sněžném surfu. Ruby si zopako val sjezd v Linceulu společně s Beau geyem. Když se Rubyho ptali, zda neměl strach, odpověděl že ne, pouze se musel dokonale soustředit. VŠEDNÍ DEN HORSKÉ SLUŽBY Mezitím na velitelském stanovišti horské četnické stanice poslouchá kapi tán Gin praskající rádio na frekvenci 150 megahertzů. Horská služba. Dnes dopo ledne byl nalezen mrtvý Slovinec ve výš ce 4400 m; jakýsi Němec ztratil svého otce; jeden Čech je v nebezpečí života; devatenáct osob uvázlo v horské chatě Vallot ve výšce přes 4000 metrů. Jsou ohroženi horskou nemocí. Je třeba rych le jednat, jinak je může stihnout plicní edém. PŘÍČINOU VĚTŠINY ÚMRTÍ JE NEOPATRNOST Kapitán Gin říká: Loni jsme zachrá nili z horské chaty Vallot chlapíka, který si vyšlápl v mokasínech. V úkrytu před větrem se třásl zimou. V jeho batohu jsme našli sušenky a časopisy o jachtin gu. A dodává: Včera jsme potkali me zi vrcholkem du Midi a Helbronnerem dvě dívky v plavkách. dg, mk

Dobrodruh 6/97 ZEMĚ strana 3 Slovenský horolezec, skialpinista a horský vůdce Pavol Rajtár (61) je již tatranskou legendou. Položil základy moderního skialpinismu v Československu a zúčastnil se prvního skialpinistického mistrovství světa. V 70. a 80. letech uskutečnil řadu extrémních prvosjezdů v Tatrách, Alpách, na Kavkaze, Pamíru, Hindukůši a Himálajích. Na svém kontě má i účast na prvním horolezeckém průstupu západní stěnou Dhaulághiri. Několik desetiletí je činný jako horský vůdce a v posledních letech zastává funkci předsedy Slovenské asociace horských vůdců. Domluví se pěti jazyky a své klienty vodí nejen v Tatrách, ale i v Alpách. Jeho vzorem je legendární horský vůdce, horolezec a spisovatel Gaston Rébuffat. Hovořili jsme s ním o povolání horského vůdce. V e svém vystoupení na horole zeckém festivalu v Teplicích nad Metují jste velmi zaníceně hovořil o povolání horského vůdce a nárocích, které vyžaduje. Jaký má, podle vás, ideální horský vůdce být? Při horském vůdcovství nemůžeme používat model holič a oholený. Místo aby si vyzvedl klienta ráno na chatě, dobrý vůdce přijde už večer, posedí s ním, povečeří, zjistí jeho schopnosti a zájmy, upraví jeho představy o túře, zkontroluje, co má v batohu a projde s ním systém jištění a uzlů. Potom v no ci nebo ráno odchází na túru. Pěkně to popsal v jedné příhodě Gaston Rébuffat. Přišel jednou se svým klientem na hor skou chatu. Seděl tam jeho kolega, jiný vůdce ze Chamonix, se svým klientem. Ten klient ho pozval na večeři, ale onen horský vůdce odpověděl: Děkuji, ale budu večeřet s chatařem. Klient ho za chvíli pozval na skleničku vína a on od pověděl: Děkuji, ale vypiju si skleničku s chatařem. Druhý den ráno ten klient vyplatil vůdcovi plný tarif a odešel. My samozřejmě pracujeme, abychom se uživili. Pro mě osobně je však nejtěž ší okamžik, když od člověka, se kterým jsem třeba vylezl několik těžkých túr, musím brát honorář. Když s tím člově kem prožíváte dobré a zlé na jednom la ně, to už není cizí člověk. Tam už je i ten přátelský aspekt. S tím mám problémy nejen já. Podobně na to vzpomínal třeba právě Rébuffat. Já si vůbec myslím, že co je Exupéry pro letce, to je Rébuffat pro horolezce a horské vůdce. Jaká je historie a současnost hor ských vůdců na Slovensku? V Tatrách má vůdcovství dlouhou tra dici a vývoj je obdobný jako v alpských zemích. Tohle povolání vzniklo tak, že lidi, kteří žili pod Tatrami, se začali živit voděním cestovatelů a později turistů po horách. V roce 1873 vznikl první Spolek horských vůdců, na který po válce navá zal Spolek tatranských vůdců, který od roku 1953 do roku 1989 patřil pod TA NAP. Praxe přijímání horských vůdců do tohoto spolku však byla různá a stávalo se, že byli třeba přijati lidé, kteří se ne uměli navázat na lano, ale byli něčí ka marádi. Na protest proti tomu jsem v ro ce 1968 po půl roce od zvolení odstoupil z funkce předsedy Komise tatranských horských vůdců. Po roce 1989 bylo jasné, že pokud chceme být členy Mezinárodní unie hor ských vůdců a využívat všechny výhody, které to přináší, a rovněž pokud chceme zvednout schopnosti tatranských vůdců na mezinárodní úroveň, pak je nutné udě lat metodické i výukové změny. Velký problém byl například s tím, že mnozí ho rolezci neumějí pořádně lyžovat, což se v mezinárodní unii striktně vyžaduje. Na konec se změny podařily, i když někteří z dosavadních vůdců, kteří je odmítli, ze spolku vypadli. Výsledkem však je, že se náš spolek stal řádným členem Meziná rodní unie horských vůdců a každý náš člen může pracovat např. v Chamonix, pokud umí francouzsky, nebo v Zermat tu, pokud umí německy a anglicky. Musím však říci, že i třeba Švýcaři si v tom udělali pořádek až v roce 1987. Do té doby stačil pro lidi z údolí, kteří byli horolezci, týdenní kurs, aby dostali certi fikát horského vůdce. Jisté problémy byly rovněž s TANAP, neboť ten z počátku vůbec nechtěl akcep tovat osamostatnění horských vůdců. To bylo přirozené, neboť TANAP na nich vy dělával. Chtěl jít dokonce tak daleko a při nutit turisty, aby si brali tanapácké vůd ce nebo průvodce i na značených cestách. Nakonec nás však TANAP dotlačil pouze do toho, že smí maximálně pět vůdců den ně vodit lidi na Gerlach. I to však považu ji za nesmyslné a zlomyslné. Mezinárodní unie horských vůdců tedy vyžaduje na svých členech jed notnou výuku a úroveň? Ano. U kandidátských států se velmi přísně sleduje právě jednotná výuka a musím říci, že počátky byly krušné. Čtyři roky mi bylo do pláče, když jsem slyšel na Slováky samou kritiku. Když se Slováci chtějí stát právoplatnými členy, tak musí to, to a to. Poslední dva roky však už zase slyším spíše chválu. V ka nadském Banffu jsem zaslechl, jak říkali Američanům, kteří jsou kandidáti už pět let: vezměte si příklad ze Slováků. Bylo to zrovna při 30. výročí založení meziná rodní unie. V rámci unie rovněž probíhá dvakrát ročně, na jaře a na podzim, valné shromáždění, v jehož rámci zasedá i technická komise, kde má každý člen ský stát dva zástupce. Tam se řeší všech ny technické problémy, analyzuje se vý voj, sjednocuje se výuka a metodika. Co vlastně musí člověk splňovat aby se mohl stát horským vůdcem? Co má udělat? Ucházet se o povolání horského vůdce má ze zákona právo každý občan Sloven ské republiky. Musí splnit následující podmínky: být minimálně 3 roky aktiv ním horolezcem na prvním konci lana, předložit seznam vylezených túr jako prvolezec, předložit seznam absolvova ných lyžařských túr a velmi dobře ovlá dat lyžařskou techniku (především ve volném terénu). Pak přichází před přijí mací komisi. My jsme byli jako pozoro vatelé na přijímačkách v Rakousku. Tam přijelo 250 mladých lidí a z nich hned první den vypadlo 150. První den bylo to tiž lyžování a na to kladou mimořádně vysoký důraz. Druhý den byla zkouška z lezení v ledu a skále. Zůstalo 46 lidí. Ti pak byli přijati do kursu a absolvovali vý uku, která je dlouhá 3 až 5 let (včetně pra xe) a obnáší čtyři základní kursy. V roz mezí dvou let se koná kurs lavinový a skalní, pokud uchazeč složí z každého kursu zkoušku, obdrží tzv. aspirantskou licenci a může vodit túry s jiným hor ským vůdcem. Třetí kurs je pro vedení ly žařských túr a skialpinismus. Poslední je ledovcový kurs. Podobnou výukovou a přijímací metodiku zavádíme i u nás. Ledovcový kurs musíme dělat v Alpách. Řada z těch, co v Rakousku vypadli, si za rok žádají znovu. Přitom vědí, že pou ze vůdcovství je neuživí. V horských ob lastech jde však o tradici a vůdcovství je také asi dědičná záležitost. Mám pocit, že právě u nás na Slovensku a v Tatrách na stalo v tomto směru v posledních deseti letích určité vakuum. Filozofie, se kterou žili generace před námi, se pomalu vytra tila. Pro některé naše vůdce je primární Gerlach a peníze. Může nečlen vaší asociace pracovat jako horský vůdce v Tatrách? Nemůže. Asociace vydává technické osvědčení a na jeho základě dostává PAVOL RAJTÁR: HORSKÝ VŮDCE NENÍ HOLIČ Výstup v masivu Mont Blancu. uchazeč od živnostenského úřadu konce si. Není to monopol asociace, je to mo nopol na kvalitu. Žádná jiná instituce ne dělá výuku a pokud by jí chtěla dělat, tak je potřeba mít neustálý kontakt s meziná rodní unií a technickými komisemi. Kolik je tedy v současné době na Slovensku certifikovaných horských vůdců? Čtyřicet šest. My jsme ten původní stav chtěli zachovat, ale těm, kteří se za šest let nezúčastnili ani jednoho přezkou šení, jsme koncesi nepodepsali. Každé tři roky se koná přezkoušení horských vůd ců, taková týdenní stáž. V technice pohy bu v horách je stále určitý vývoj. Napří klad u ledovcových túr existuje několik způsobů záchrany z trhliny. A vůdce mu sí ovládat všechny. Můžu prohlásit, že třeba jeden můj kamarád, nejmenovaný český horolezec, který vylezl dvě osmiti sícovky, to neumí vůbec. Jak je to s přijímáním a výukou no vých uchazečů? Loni jsme chtěli otevřít první kurs. Bylo 28 žádostí z celého Slovenska, z to ho 70% vynikajících horolezců. Tito lidé ale bohužel neprošli lyžařskými zkouš kami, protože prostě neuměli lyžovat. Prošli jen čtyři. Abychom ten kurs moh li vůbec otevřít, chceme začít minimálně s 8 až 10 lidmi, přičemž předpokládáme, že jich dokončí 5 až 6. Proto jsme navrh li 10denní profesionální lyžařský kurs v Alpách a potom nové zkoušky. Věřím, že po tomto kursu těch 8 až 10 lidí zkouškami projde. V Čechách žádná národní asociace horských vůdců neexistuje. Je možné aby se stal občan České republiky čle nem vaší asociace? Není to možné, protože musí být stát ním občanem Slovenska. Já bych se ne mohl stát horským vůdcem třeba v Ra kousku, i kdybych tam žil na vystěhova lecký pas, ale neměl státní občanství. Dříve bylo možné členství i více sdruže ní z jedné země. Třeba v Itálii to byl ital ský svaz, jihotyrolský a svaz vůdců z ob lasti Aosta. Nebo Američané žádali o členství pro Kalifornii. To již není možné. Členem se může stát pouze jedna celonárodní organizace. O vůdcovské povolání usiloval třeba Mirek Šmíd (zná mý český horolezec, zahynul v roce 1994 pozn. red.). Udělal si nějaký instruk torský kurs na Kavkaze a ztotožňoval to s horským vůdcem. Říkal jsem mu, že to není totožné, protože horolezectví a vůd covství je ve výuce diametrálně odlišné. V čem jsou hlavní rozdíly? Letos jsem byl např. s klienty pětkrát na Mt. Blancu a odhaduji, že s vůdci tam jde asi 40 50 % lidí. Už z dálky vidíte, kde je horský vůdce a kde není. Na těžkou túru může vzít vůdce maximálně dva kli enty. Navazování horského vůdce s klien ty na lano je v intervalu 8 až 10 m. Ale tře ba na hřebeni Mt. Blancu, když jsou navá zaní v rozestupech po těch 8, 10 nebo 12 metrech, tak to už je nesprávně. Tady to tiž nehrozí pád do trhliny. Vůdce, pokud vede dvojčlenné nebo trojčlenné družstvo, tak by je měl mít od sebe 1,5 metru. V pří padě pádu je musí udržet. Horolezec mi na to poví: A to je chceš takhle udržet? Za 37 let měli moji klienti řadu pádů, ale neměl jsem ani jedno zranění. Když jsme rozebírali příčiny vysoké nehodovosti v Alpách (letos bylo na počasí vynikající léto, ale jen na Mont Blancu, většinou na nejlehčích výstupových cestách, bylo 46 mrtvých z nich několik i ze Slovenska a z Čech) se šéfem horské záchranné služ by v Chamonix pro oblast Mont Blancu, Alanem Darhoudtem, shodli jsme se, že z 80 % jsou hlavními příčinami příliš vel ké ambice a technické nezvládnutí terénu, k němuž patří neznalost práce s lanem a nedostatečná výstroj a výzbroj. Napří klad na Matterhornu pracuje horský vůd ce jenom s jedním klientem na krátkém laně, což je z technického hlediska nejtěž ší disciplína, neboť klient je od vůdce vzdálený asi 1 až 1,5 metru a oba postupu jí současně. Horolezci se však při tomto výstupu často dopouštějí chyby, že na jed nom laně jsou ve vzdálenosti 8 až 10 met rů od sebe navázáni tři nebo čtyři, což je naprosto nedostatečné jištění a často to způsobuje uvolňování kamenů. Letos jsem byl na Matterhornu pětkrát. 24. srp na zde byly vynikající podmínky a ve výš ce 4050 metrů jsem se svým klientem předbíhal trojici anglických horolezců na vázaných na jednom laně. Když jsme by li ve výšce 4250 metrů, asi 100 metrů nad anglickým družstvem, viděl jsem, jak ne chtěně uvolnili lanem kameny a následo val pád všech tří, který nikdo z nich ne přežil. MILOŠ KUBÁNEK JAKUB HAVEL Kultovní pražský bikový obchod nabízí kromě mountainbiků, freestylů, bikechoperů, bikové módy a součástek také Trekkingová kola a vybavení Objednáme, zkomponujeme či osadíme jakékoliv kolo dle Vašeho přání Zasíláme kola i součástky rovněž na dobírku. Navštivte Katmar Bike Center, 40 metrů od stanice Hradčanská trasy A metra, ulice Pod Baštami 3, Praha 6 telefon: 02/32 85 33 V našem barovém videokoutku můžete zdarma shlédnout bikové filmy dle Vašeho výběru

strana 4 ZEMĚ Dobrodruh 6/97 Několik známých českých horolezců se obrátilo na časopis Dobrodruh, zda by jim neumožnil reagovat alespoň před odbornou veřejností na poněkud nezvyklou kritiku horolezce a fotografa Ladislava Kamaráda vůči českým horolezcům, himálajskému horolezectví obecně i nedávné expedici na Gasherbrumy (viz 5/97 DB), kterou v poslední době zásobuje český populární tisk. Protože v naší mediální praxi je možnost obrany proti takovéto prezentaci opravdu malá, souhlasili jsme s tím, že by alespoň znalí lidé měli poznat názor obou stran. Časopis proto uspořádal diskusní stůl s několika horolezci, kteří v posledních letech do Himálají jezdí. Využili jsme příležitost a vedle reakce na názory a osobnost Ladislava Kamaráda jsme hovořili rovněž o vývoji himálajského horolezectví v poslední době. Diskuse se zúčastnili Jiří Novák, Josef Rybička, Zdeněk Hrubý a Josef Šimůnek. L adislav Kamarád (v rámci českých expedic vystoupil v roce 1994 na Cho Oyu a v roce 1997 na Gasher brum II) uveřejnil své názory zatím v Květech a Reflexu. Zvláště Reflex č. 43/97 stojí za to si přečíst. Víme, že i na Západě někdo občas prezentuje po návratu z expedic spory prostřednictvím médií. Známé jsou např. přestřelky Ha belera a Fuchse s Messnerem. Výrazy ja ko malá česká svině či nebetyčný bor del, které Kamarád používá, jsou však zřejmě evropskou raritou. Kamarád kriti zuje vše, počínaje konkrétními osobami, přes organizaci expedice až po vývoj ho rolezeckého světa v Himálajích. S de spektem se dívá na výkonnost i techniku českých horolezců a je zhnusen ztrátou ideálů o přátelství na laně. Kritizované lidi Kamarád zásadně nejmenuje, ale z jeho popisů ( byl tam jeden Slovák, jeden člověk, který má vést expedici na Everest v roce 1998 atd.) jasně vyplývá, koho má na mysli. Vadí mu připravené, vyfixované cesty, na kterých musí zdolá vat vrchol, i davy lidí, kteří se spolu s ním rozhodli vylézt na relativně lehčí osmitisícovky. MEDIÁLNÍ DISKUSE Po přečtení názorů Ladislava Ka maráda ani nezbývá než se zeptat, jak to vlastně je s mezilidskými vztahy ho rolezců při expedicích a co se konkrét ně stalo na gasherbrumské expedici? Rybička: Celé by to bylo asi směšné a mávli bychom nad tím rukou, kdyby to nemělo takový dopad. Volají mi přátele a ptají se mě: sakra, Rybo, co jste to tam dělali? Jim ještě vysvětlím, o co a koho jde. Čtenáři těchto časopisů, a to jsem slyšel, že se chystají další články, však musí mít dojem, že jsme banda sobců, kteří kolem sebe zamračeně chodí a div se neshazují z vrcholu, aby na něm byli první. Chci říci, že nevím, proč takoví li dé, jako Láďa Kamarád, na expedice vů bec jezdí. Ten člověk se nesnese praktic ky s nikým, věčně se mu něco nelíbí a je to mistr zákulisních manévrů. Není vů bec pravda, že atmosféra na expedicích je dusná, jak tvrdí. Jezdím na tyto akce řadu let a tvrdím, že přes veškeré problé my je horolezectví stále činnost, kde ka marádství, i na laně, převládá a je jeho velkou hodnotou. Ani se nedivím, že si toho Kamarád nevšiml, protože nechápe, o co jde. Je to prostě ten typ člověka, kte rý nedodrží společný plán, vytváří sku pinky, které však v případě nutnosti ihned opouští, prakticky žádné společné práce se nezúčastní a je vám třeba každý den schopen volat vysílačkou, že tenhle náklad neponese, protože má o něco více gramů než jiný. Hrubý: Paradoxní je, že všechno, co v oněch článcích Kamarád kritizuje od malicherných a hysterických výlevů až po zamindrákovanost horolezců se ja koby přímo vztahovalo na něho. Všichni účastníci expedice znají desítky příhod, které to potvrzují. Rovněž nechápu jeho poznámky o domorodých nosičích. Měli jsme s místními lidmi skvělé vztahy a byli jsme velcí přátelé. Jediný z evrop ských members, kterému se pro jeho přezíravé chování tito lidé raději vyhnu li, byl Láďa Kamarád. A už vůbec nepo chopím, proč kritizuje, že cesty byly vy fixované. Všichni vědí, že bez fixních lan a táborů, které nahoře umístili jiní, by Kamarád vůbec nebyl schopen stoupat k vrcholu. Rovněž vůbec nic neví o teré nu a stavu jištění na Gasherbrumu I, kde nikdy nebyl, ale které zasvěceně popi suje. Jeho činnost na expedicích se ome zuje na osobní aklimatizaci, zatímco jiní pracují na výstupové trase, a na zpochyb ňování práce druhých. V okamžiku, kdy je cesta připravena, vyráží Kamarád na horu. Ostatně, když mu vadí vyfixovaná cesta, proč si nevybere některou z dal ších netknutých výstupových tras, kte rých je vždy několik? Pro mě je motivace těchto článků jas ná. Kamarád byl již dříve v předběžném výběru na připravovanou expedici Eve rest 98, ovšem po zkušenostech s ním na letošní expedici jsme mu jasně řekli, že s námi v žádném případě nepojede. Pro tože se mu to stalo už ve více případech, nemá prakticky s kým jezdit. Proto ono náhlé opovržení himálajským horole zectvím. Proto se rozhodl, že svými člán ky pohaní všechny ostatní, aby jim zne chutil příjemné vzpomínky a rovněž od radil všechny případné sponzory. Musím říci, že se mu to daří, neboť zvolil fungu jící cestu. Proti těmto článkům se totiž nelze bránit. Senzacechtivé týdeníky je rády uveřejní a pokud vám vůbec otisk nou odpověď, pak někde vzadu v dopiso vém oddělení na několika řádcích. Novák: Chtěl bych k tomu pozname nat, že Láďa Kamarád má nesporně dob rou fyzickou kondici, ale když chce na JOSEF ŠIMŮNEK: Člen sdružení Himalaya 8000 a vedoucí řady jejích himálajských expedic. V roce 1995 vylezl na centrální vrchol Shisha Pangmy. příklad kritizovat svého partnera ze stanu (slovy byl tam jeden cyklista ), že měl problémy v těžké situaci se slaňováním, ať si vzpomene, jaké měl problémy se slaňováním právě on v roce 1994 na Cho Oyu. Jinak jsem byl na 15 himálajských expedicích a byli tam i Němci, Rakušani či Italové. Je normální, že si občas někdo nepadne do oka a sem tam se vyskytne ponorková nemoc. Ale vždycky se dalo rozumně dohodnout a nikdo to neřešil pomlouváním v tisku po návratu. Šimůnek: Já jsem sice s Kamarádem nelezl, ale ze všech jeho článků, např. i letos v Koktejlu po návratu z Jižní Ameriky, jsem pochopil jeho taktiku pomluvit všechny, kdo s ním někde byli. Z té špíny pak nenápadně ale jistě vy plouvá před čtenáři český Messner, ne dostižný Láďa Kamarád. Před třemi lety ještě nikomu nic jeho jméno neříkalo. Dnes, ovšem hlavně zásluhou jeho me diální sebeprezentace, ho zná v branži téměř každý. Dodám jenom, že toto není první akce tohoto druhu Ládi Kamaráda. Už po návratu z expedice Cho Oyu 94 se podobným stylem pustil do řady čes kých horolezců. Je jenom škoda, že už tehdy na to někdo nereagoval. O GASHERBRUMSKÉ EXPEDICI Terčem kritiky, a nejen Kamarádo vy (viz např. slovenský účastník Juraj Kardhoró pro Jamesák) se stala i or ganizace nedávné úspěšné expedice na oba Gasherbrumy. Jak to tam vlastně vypadalo? Rybička: Výlet do Himálají není ví kendové lezení v Alpách. Jedete do jiné ho kulturního světa, který má úplně jiné materiální problémy a vždy se něco vy skytne. 99 % těch, kteří tam jedou, si to uvědomují a počítají s tím. Nechodí po tom za vedoucím s každou prkotinou, ne stěžují si, že jídlo neodpovídá evropské úrovni apod. Všichni zkušení vědí, že konkrétně v Pákistánu je vždy řada pro blémů, od proclení, přes různá byrokra tická povolení, až po nosiče. Z tohoto po hledu musím říci, že expedice byla při pravena nadstandardně a řadu těchto běžných problémů vůbec neměla. Italská agentura Focus, která ji připravila, je zde zkrátka zavedená a umí v tom chodit. Na expedicích se stávají různé věci, nejhorší bývají potíže s jídlem, ale zde bylo jídla tolik, že jsme ho ještě spoustu zanechali v základním táboře. Podle mojí zkušenosti právě ti, kteří si vůbec neumějí představit, co organizace expedice obnáší, jsou největšími kritizé ry. Vím, že většina z nich by žádnou ta kovouto akci nebyla schopna zorganizo vat, ani řídit. Novák: Je pravda, že expedice fi nančně odnesla pohyb kursu koruny před jejím odjezdem. A že to zvýšilo náklady jejích účastníků. Problémem byla plateb ní nekázeň některých účastníků a váhání cstovky s platbami. Jinak bych chtěl říci, že to, aby všich ni účastníci vylezli na osmitisícový vr chol, se podaří jen jednou za čas Rusům. Z tohoto hlediska je výsledek expedice výjimečný. O KOMERČNÍCH EXPEDICÍCH A RIZIKU Některé části Himálají jsou v posled ních letech přímo zaplaveny expedice mi. Mnozí to kritizují a hovoří dokonce o konci romantického lezení v tomto po hoří. Jak to vidíte z vašeho pohledu? Novák: To je otázka celosvětového vývoje, který nelze zastavit. Poté, co padly ekonomické i politické překážky, se chce do tohoto pohoří samozřejmě řa da lidí dostat a lézt zde na vysněné vyso ké kopce. Těžké jim v tom můžete bránit a ani si nedokáži představit, kdo by měl vybírat, kdo tam může a kdo ne. Jestliže se někdo rozhodne dostat se např. na osmitisícovku, kvůli nezapomenutelné mu zážitku, který to přináší, a našetří si na to, tak prostě využije příležitost a vy jede tam. To nelze kritizovat. Zároveň připomínám, že těchto zalidněných ob lastí je jen několik a stále jsou tu tisíce kilometrů panenských terénů i nezlezené stěny. Takže každý, kdo má potřebu lézt sám, se může dosyta vyžít. Hrubý: Tyto expedice se nazývají komerčními proto, že si je z velké části hradí účastníci sami. V našich podmín kách je ovšem trochu jiná situace než ve světě, kde je organizují hlavně cestovní kanceláře. U nás vznikají trochu jinak, a to seskupením a dohodou lidí, kteří se znají, většinou spolu léta lezou a kvůli ušetření prostředků i kamarádským vzta hům se dají dohromady. Samozřejmě ně kdy některá volná místa obsadí lidé, o kterých se toho tolik neví, a tak v urči tých případech mohou vzniknout v tom to směru problémy. Takzvaná komerční expedice je u nás zkrátka způsobem fi nancování a podle dosavadních zkuše ností to vždy fungovalo. Po řadě nehod, a to i našich, se však objevují názory, že by se měly něja kým způsobem alespoň výkonnost ně regulovat. Novák: Jak jsem již řekl, těžko může te bránit někomu, kdo se rozhodl, že tam vyleze, aby tak učinil. Navíc, vyjádření národního horolezeckého svazu k úrovni členů expedice vyžaduje pouze Nepál, a i tam to chtěla minulá vláda zrušit. Vyš ší počet nehod přirozeně souvisí i s vyšší návštěvností. Přesto expediční komise UIAA, jejíž jsem členem, uvažuje o vy dání určitých kritérií pro činnost horské ho průvodce cestovních kanceláří ve vy sokých kopcích Himálaje. Je totiž rozdíl mezi činností cestovních kanceláří a hor ských vůdců, kteří vodí několik klientů. Takovým typickým je třeba Kammerlan der, který třeba dělá túry se šesti klienty na Ama Dablam. Své klienty zná z jiných JIŘÍ NOVÁK (vlevo): Účastník 15 himálajských expedic, z nichž mnohé vedl, a spoluorganizátor letošní expedice na Gasherbrumy, současný předseda Českého horolezeckého svazu. Rozhovor s ním a portrét jsme přinesli v č. 3/97 DB. DISKUSNÍ STŮL DOBRODRUHA: O KOMERČNÍCH EXPEDICÍCH, RIZIKU I MEDIÁLNÍ PALBĚ ZDENĚK HRUBÝ: Účastník řady himálajských expedic (v roce 1994 vylezl na Cho Oyu, v roce 1997 na oba Gasherbrumy). Rozhovor s ním a portrét jsme přinesli v č. 5/97 DB. JOSEF RYBIČKA: Známý alpský lezec (letní i zimní prvovýstupy severní stěnou Eigeru), vedoucí gasherbrumské expedice. výstupů, např. v Alpách. To je rozdílné oproti akcím cestovních kanceláří, kam se přihlásí řada lezců i bez potřebných zkušeností a tito klienti se většinou ne znají z dřívějších akcí. Tam pak nesmírně záleží na kvalitě vedení takové expedice. Šimůnek: To vidím jako řešení i u českých expedic. Ne všichni musí být špičkovými lezci mnohým dokonce stačí zážitek z toho, když vylezou do ur čité výše podle počasí. Jde ale o to, aby tam byl někdo, kdo těm méně zkušeným řekne: právě teď je čas vrátit se. MILOŠ KUBÁNEK Přestože má velké možnosti mediální prezentace, umožníme samozřejmě Ladi slavu Kamarádovi, v případě že projeví zájem, reagovat na tuto diskusi na strán kách našeho časopisu. V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE: Portrét Görana Kroppa, Švéda, který dojel na kole pod Mount Everest a vylezl na něj Uběhlo 100 let od zlaté horečky na Aljašce Trekking v indických Himálajích rady a tipy pro cestovatele Tony Bullimore portrét nestora jachetních oceánských závodů, věčného tahouna a smolaře Český kněz sloužil pravidelné mše v Antarktidě Laviny II co v případě zasypání lavinou? a dalších více než 20 článků z dobrodružných sportů a cestování

Dobrodruh 6/97 ZEMĚ strana 5 K nesporným výhodám sněžnic patří skutečnost, že na nich nejste závislí na běžeckých stopách a můžete s nimi pronikat do jaké hokoliv sněhového terénu. Dále je snadnější se naučit je ovlá dat. Tichý pohyb bílou nadýchanou krásou na lehkých, stabilních sněžnicích je pro nováčka mnohem méně děsivý než potácení se na vzpurných lyžích. V náročné, stromy poseté krajině, může nováček na sněžnicích často urazit více kilometrů s menší námahou, než dokáže zkušený běžkař. Při zimním táboření vám sněžnice umožní nést běžný náklad, nebo relativně snadno táhnout saně. V neposlední řadě pak ský tají velké možnosti pro opravdové závody vytrvalosti, neboť u nich ne ní tolik místa pro řádění chemických přípraven. Sněžnice mají přitom určitý romantický nádech kvůli bohaté, šest ti síc let dlouhé historii. Tato prostá obuv je některými nazývána nejdů ležitějším domorodým vynálezem na severní polokouli a je spojována s osídlením dalekého severu od Laponska po Aleuty. Primitivní sněžni ce pokryté travou, s vrbovými úvazy, pocházejí z Asie a přinesly své PŘÍRODA NENÍ TAK TVRDÁ Dokončení ze str. 1 chaty vyhořely. Tak jsem si řekl, vypadá to, že je to náš člověk. A taky udělal spoustu práce. Od roku 1987 byla stanice osídlena permanentně? S jednou krátkou přestávkou. Dnes však už permanentní obydlení není pod mínkou. Jak často se posádky střídají? Po půl roce. Byl tam už někdo vícekrát? Kromě mě nikdo, ale jeden člověk tam teď podruhé pojede. Většinu z těch, co tam nějaký čas strávili, to tam opět táhne. Nových zájemců je stále hodně. Každého si musíme trochu proklepnout. Vztah k ekologickému programu musí být skutečný a ne jen manifestovaný. Nevím jak, ale často jde odhadnout pře dem, jak je dotyčný závislý na tom mý dle, saponátu a jestli si, až se nebu SNĚŽNICE RADY PRO ZAČÁTEČNÍKY dete koukat, nevytáhne z batohu flašku šamponu. Je možné nalézt nějakou společnou charakteristiku lidí, kteří chtějí jet do Antarktidy? Je to široké spektrum, ale kupodivu převažuje technické vzdělání. V součas né době tvoří průměrnou posádku 3 až 4 lidi. To odpovídá počtu domků. Manžel ské dvojice ale pochopitelně bydlívají v jednom domečku. Minimálně je na sta nici jeden člověk. Pokud jde o nějaký kratší program, kdy je potřeba na stanici něco dělat, tak maximálně 8 lidí najed nou. Jak často navštěvujete stanici vy sám? Já se to snažím minimalizovat, ale vždycky se vyskytne něco, proč tam nakonec musím. Zatím jsem tam byl desetkrát. JAKUB HAVEL V dnešním čísle, které je z pochopitelných důvodů zaměřeno trochu zimněji, představíme v rámci našeho pravidelného seriálu o outdoorových sportech disciplínu, která v posledních letech v západních zemích prožívá comeback. A to zvláště v místech, kde se zachovala divočina. Sněžnice (snowshoes) se zde stávají pro řadu svých výhod stále populárnějším způsobem pohybu v zimní přírodě. Tato vlna obnoveného zájmu dorazila okrajově i k nám, neboť některé outdoorové obchody již sněžnice nabízejí. migrující obyvatele na západ do Evropy a na východ přes Beringovu úžinu do Severní Ameriky. Zde je používaly mnohé kmeny, od obyva tel skalních útesů Mesa Verde po Irokéze a Hurony. Pro chůzi a práci v zimě lov, pasení stád i boj. Zejména Athabaskové je vylepšili a zdo konalili a povznesli primitivní výstroj na funkční umění. Dnešní modely s dřevěnými rámy se však trochu liší od těch, které vyvinuli Athabaskové. Boty jsou obvykle orámované lehkým trvanlivým bílým jasanem, který je napařován do eliptického tvaru a spojován řemínky splétanými ze surové kůže nebo výpletem z nylonu a neoprenu. Na tradičních mo delech se vyskytují tři typy úvazů tzv. lampwick, A style a modifi kovaný H. První dva neposkytují předozadní ani laterální stabilitu a pravděpodobně jsou příčinou zažitých představ a málo častého použí vání sněžnic. Úvazy typu modifikované H byly vytvořeny pro velké zatížení, mají palcové pouzdro a řemínky, které se zapínají kolem paty a pod chodidlem. Většina moderních H typů je šitá a nýtovaná, vyrá běná z kombinace trvanlivého neoprenu, nylonového výpletu nebo po lyuretanového materiálu. Asi před 20 lety přišla americká firma Sher pa s prvními populárními botami Western style, s hliníkovými rámy. Zaměnili tradiční výplet za pevnou plastickou plošinu, která nabízí o 20 30 % lepší skluz. Vyvinuli úvazy s bezpečným šněrovacím systé mem, který botám brání vyzouvat se. Úvazové čepy na tyčce pod bříš kem palce umožňují plnou flexibilitu v předozadním směru, ale na sva zích se nezkroutí. Kovové mačky pod podrážkou dovolují pohybovat se jako sněžná kočka. Patenty firmy Sherpa na úvazy a mačky brzy končí, a tak trh rozšíří řada soupeřů. Výrobci nabízejí rovněž menší superlehké boty, které jsou tak pev né, že si můžete v zimě užívat i běhu. Redfeather pokrývá své boty Hy palonem, trvanlivým, elastickým materiálem užívaným na gumové rafty. Tubbs, výrobce masivních bot, vylepšil nabídku botami s hliní kovými rámy a přinesl veselé barvy do dříve usedlého světa sněžnic. Tubbs posunul design úvazů o celou generaci tím, že přidal pevná ny lonová postranní křidélka pro bezpečnost na příkrých šikmých svazích. Atlas Snow Shoe představil dva nové modely, které usnadňují někdy nestabilní manévrování při chůzi z kopce tím, že přidávají zvláštní spo jovací klín pod patou. Nejlepší na všech těchto inovacích je, že vám dovolí zapomenout na výzbroj a užívat si estetické stránky pohybu na sněžnicích. Např. Andy Knapp z Mineeapolis říká: V naší oblasti došlo k neuvěřitelnému oži vení, co se týče pohybu na sněžnicích. Lidé ho nepovažují za alterna tivní lyžování pro chudé, ale za sport se svými vlastními jedinečnými kvalitami. Tihle lidé nejsou motivováni neonem a nylonem. Prostě se chtějí dostat ven a tiše zkoumat zimu. JAK ZAČÍT? Pohyb na sněžnicích je prastaré umění s jednoduchou technikou. Prostě si je nazujete a klouzáte po své trase. Pár rad a trocha praxe vám ušetří několik pádů, ať už na obličej nebo na zadek. Velikost bot závisí na vaší váze a na typu sněhu, jaký očekáváte. Obecně řečeno, u novějších typů vybírejte co nejmenší číslo, protože čím jsou boty lehčí, tím snáze se budete pohybovat. Základní krok na podobuje normální chůzi, kromě tohoto, že držíte nohy lehce od sebe, aby se sněžnice nesrážely. Konce se mohou poněkud překrývat, takže není důvod se kolébat jako tučňák. Lyžařské hůlky s velikými kroužky vám pomohou udržet balanc zejména při stoupání. Když si razíte cestu terénem, střídejte se ve vedení se svými partnery, abyste se podělili o nejtěžší práci. Šplháte li vzhůru do kopce, rovnováha a obratnost pla KNIHOVNA DOBRODRUHA POTÁPĚNÍ ALAN MOUNTAIN POTÁPĚNÍ V roce 1997 vydalo nakladatelství Svojtka a Vašut, 299 Kč Překlad z anglického originálu The Diver s Handbook Výpravná, populárně naučná publikace, nás relativně podrobně zasvěcuje do světa přístrojového potápění. Kniha plná krásných, ale i názorných fotografií nás provádí historií potápění, jeho pří rodními a fyzikálními zákonitostmi, vybavením a výcvikem, stejně jako radami pro potápění v moři. Představuje vcelku uce lený pohled na tuto oblast, ale rozhodně nemůže nahradit učeb nici a studijní materiály pro vážné zájemce o potápění. PETER OWEN UZLY V roce 1997 vydalo nakladatelství Svojtka a Vašut, 249 Kč Překlad z anglického originálu Knots Velká a pěkně vypravená publikace popisuje velmi důkladně 50 nejznámějších a nejpoužívanějších uzlů pro táboření, jachting, rybaření a horolezectví. Nenajdeme zde uzly vhodné pouze jako způsob hry na skautský tábor, ale skutečně jen uzly, jejichž smy Sněžnice na trhu Nejčastěji je na trhu v západních zemích pět typů sněžnic: Medvědí tlapa je nejlepší pro pohyb v hustě zalesněném hornatém terénu. Užší typy jsou lepší na příkré svahy, širší modely jsou vhodné pro prachový sníh, ale jsou neohrabané. Držet stopu, tedy pohybovat se neustále vybraným směrem, jsou tyto sněžnice schopny jen tak tak. Modifikovaná medvědí tlapa, známá též jako Zelená hora, je protažená a zúžená medvědí tlapa, která spojuje schopnost skluzu a manévrování. Na cestě dolů svahem trochu klouže, ale není špatná, když je špička dostatečně otočená vzhůru. Většina sněžnic nové generace, s kovovými rámy opisuje tento tvar. Bobří ocas je další variace medvědí tlapy. Úzký ocas poněkud zhoršuje skluz, ale výrazně zlepšuje schopnost držet stopu. Tento typ je dobrý v horách a křovinách. Širší typy jsou nešikovné na šikmých svazích. Cross country má klasický tvar slzy, vytvořený pro nošení těžkých nákladů v relativně otevřené krajině. Podobné variace jsou známé jako aljašské, michiganské nebo maineské sněžnice. Jsou výborné při klesání, ale příliš dlouhé pro rychlý pohyb v křovinách. Odžibwajská sněžnice je zvláštně tvarovaná, nejvhodnější pro rychlý pochod otevřeným, rovným terénem. Ocas na obou koncích z ní vytváří něco jako lyži s výpletem, vynikající pro klouzání po krustě a mokrých závějích. tí víc než přístup buldozeru. Rozložte svou váhu na bříška prstů pro lepší tah, postupujte cikcak po malých etapách, abyste ušetřili energii. Přechod šikmo svahem je ošemetný. Někdy budete muset párkrát za říznout okraje bot sem a tam, abyste udělali slušný krok. Na prudkých svazích postupujte přímo vzhůru, zakopávejte špičky do sněhu a dělej te krátké kroky. Novější boty se špičkami zvednutými vzhůru vyžadu jí přehnané zvedání paty, abyste špičky zarazili. Pohněte nohou doza du a vymrštěte zadní část sněžnice vzhůru, než zarazíte krok. I tady ly žařské hůlky pomohou. Při cestě ze svahu je typická tendence zaklánět se; to umožní botám podklouznout a nechat vás spadnout zadkem do prašanu. Je lepší na klonit se dopředu a zatížit botu rovnoměrně. Při strmém klesání se opřete do tažných klínů pod bříšky prstů, tak se vyvarujete velkého skluzu. Při sestupu hlubokým měkkým sněhem klouzavý pohyb zabrá ní špičkám zanořit se a rozumný záklon vám pomůže dostat se bez pečně až dolů. Kličkujte, je li svah příliš prudký na to, abyste ho vza li útokem. ph/mk sl osvědčila praxe. To vše ze zorného úhlu moderní společnosti. Kniha je užitečná především velkým množstvím názorných ba revných kreseb a obrázků, které dávají jednoznačný návod, jak uzly vázat, ale i nejrůznější podoby jejich použití v praxi. PIT SHUBERT BEZPEČNOST A RIZIKO NA SKÁLE, SNĚHU A LEDU V roce 1997 vydala nakladatelství Freytag & Berndt Praha a KLETR Plzeň, 588 Kč Výborně připravená kniha autora, který je členem bezpečnostní sekce Německého alpského spolku (Deutscher Alpenverein, zkratka DAV), obsahuje výsledky práce této sekce za 25 let výzkumu věnovaného bezpečnosti pohybu v horách. S němec kou důkladností a zároveň sympatickým nadhledem a humorem autor podrobně rozebírá řadu rizik spojených s pobytem a leze ním v horách, počínaje počasím a konče jištěním a technickým vybavením. Kniha je doplněna výborně udělanými obrazovými přílohami a rovněž stovkami příhod z celých Alp, dokreslují cích jednotlivá nebezpečí. Bezpečnosti sekce DAV udělala vlastní testy řady způsobů jištění i technických pomůcek a mj. dospěla jednoznačně k názoru, že dračí smyčka pro navazování na lano je nebezpečná a totéž platí i pro prusíkovací techniku a jištění poloviční lodní smyčkou v určitých situacích. Vřele do poručujeme. jh/mk

strana 6 ORIENTACE SEBEZÁCHOVA Dobrodruh 6/97 Č SNĚHOVÉ LAVINY I. PŘÍČINY, PREVENCE, TECHNIKA Nahrazovat chybějící znalosti a dovednosti pouhým nadšením pro věc, například láskou k zimním horám, je jednoduchá a poměrně spolehlivá cesta, jak se dostat do krkolomných situací, jak si hrát na přežití i tam, kde to není nutné a pokud vše dobře dopadne, pak vypadat jako velký hrdina. Zkušení borci však takové kousky S něhové laviny se u nás ve větší míře vyskytu jí pouze v Krkonoších. Snad i z tohoto důvodu zatím o nich nebylo mnoho publikováno. Do ba se však změnila a nejen Alpy jsou na dosah. Pro to se v dnešním zimnějším čísle budeme lavinami podrobně zabývat. Tentokrát se zaměříme na příčiny vzniku lavin, jejich identifikaci a prevenci a rovněž na ochrannou techniku, kterou lze pro větší bezpečí použít. V příštím čísle (1/98) přineseme materiál s radami o průstupu lavinovým územím i o způsobu chování při zavalení lavinou, ať již jsme nad ní nebo pod ní. Nejčastější příčinou smrti v horách je pád. Hned další místo zaujímají sněhové laviny a zvraty počasí s následnou smrtí vyčerpáním či pádem. V Alpách způsobují laviny přes 50 % smrtelných CO HROZÍ PŘI LAVINĚ lověku v lavině hrozí mechanická poranění způsobená vlastní výzbrojí (lyže, mačky, ce pín ), nárazem do skal, stržením do hloubky; poranění vlastním lavinovým proudem (zvláště jde li o lavinu z těžkého sněhu či sněhových desek), uduše ní po vdechnutí zvířených sněhových částic v lavině z prachového sněhu (částice roztají a zůstanou v pli cích ve formě vody), udušení zasypáním neprodyš nou vrstvou sněhu, případně stlačením hrudníku a tím znemožněným dýcháním. Lavina z prašanu nemá vel ké mechanické účinky, avšak pohyb zvířeného sněhu způsobuje v čele laviny tlakovou vlnu, která je nebez pečná, stejně jako podtlak a tím i nasávání vzduchu po straně laviny, které může člověka strhnout. Po za sypání hrozí omrzliny a smrt podchlazením. I docela malá lavinka způsobí tragedii, zastihne li nás nepři pravené v exponovaném terénu. Účinky velké laviny umocňuje její tlaková vlna. Dokumentuje to například smrt pražského horolezce L. B. z roku 1983. Byl zasažen tlakovou vlnou lavi ny, která se uvolnila ze sněhového pásu pod vrcho lovou stěnou Piku Korženěvské a strhla sebou část visutých ledovců. Lavina dopadla ve vzdálenosti 800 m od chodeckého terénu, vedoucího k 1. táboru. L. B. měl výhled na pád laviny zakrytý terénní vl nou, nemohl být včas varován. Byl tlakovou vlnou vymrštěn do vzduchu a náraz na skalní blok mu způ sobil smrtelná zranění. Následující článek by měl napomoci všem, kteří chtějí o lavinách vědět víc. Pokud si ho prostuduje te, pak dovolte ještě jednu radu. Nestačí laviny znát. Ještě to chce umět čekat, vracet se, oželet vrchol To umí jen opravdoví mistři. FAKTORY VZNIKU LAVIN ředmět, položený na šikmou plochu, má ten denci po ní sjíždět dolů. Jestli zůstane na mís Ptě nebo se rozjede, o tom rozhodnou fyzikální zákony. Sníh na horském svahu není výjimkou. O jeho stabilitě rozhoduje celá řada faktorů: SNĚHOVÉ VRSTVY Výška sněhové vrstvy. Nová sněhová vrstva znamená lavinové nebezpečí! Nebezpečí se podstat Sněhové útvary v závětří jsou častým místem odtrhu lavin. ně zvyšuje, napadne li nového sněhu více jak 20 cm. 30 50 cm již znamená vážné nebezpečí, 50 80 cm akutní lavinové nebezpečí. Při 80 cm a více hrozí la vinové katastrofy. Čím více a rychleji sníh napadne, tím hůře. POZOR! Nemusí sněžit. Stačí, aby silný vítr sfoukal sníh z návětrných strání. Vytrvalé sněžení, silný vítr, závětrné svahy kombinace pro se bevrahy! V závětří vznikají sněhové útvary (převěj, klín, polštář), které jsou častými místy odtrhu laviny. Ná větrné svahy mohou být bezpečné, pokud vítr sníh odvál. Často jej však upěchuje do křehkých láma vých tabulí desek. Potom zůstávají i návětrné sva hy nebezpečné! O druzích sněhu a jeho přeměnách by se dalo psát dlouho. Nejlépe je však ctít pravidlo, které říká: Neexistuje druh sněhu, ze kterého by nemohla vzniknout lavina, pokud má vytvořeny patřičné pod mínky. Sníh je uložen na svahu ve vrstvách. Hovoříme o soudržnosti a přilnavosti sněhu. Soudržností je myšlena vzájemná vazba sněhových částic. Přilna vostí se rozumí vzájemná vazba dvou sněhových úrazů. dvacet procent lidí, kteří se dostanou do lavi ny, ihned umírá. vrstev, ležících na sobě. Čím rozdílnější jsou sou sední vrstvy, tím menší bývá přilnavost a tím vyšší je šance, že jedna vrstva ujede po druhé. Je li sou držnost a přilnavost malá, bude lavinové nebezpečí vysoké. Malou soudržnost má např. sypký prašan (nejde udělat kouli). Velmi malou přilnavost má např. vrstva prachového sněhu na ledové kůře nebo tvrdý firn na vrstvě tzv. pohyblivého sněhu. S pohyblivým sněhem se můžeme setkat při budo vání sněhových staveb, kdy se prokopeme do nej spodnějších vrstev. Je nesoudržný, řídký a sypký ( chrastí ). Vznikne spojením starého firnového sněhu s tzv. dutinovou jinovatkou, což je opět ka pitola sama o sobě. Dutinová jinovatka vzniká v hloubce sněhové vrstvy při velmi nízkých atmosférických teplotách (pod 15 C). Relativně považují za hazardérství a stane-li se neštěstí, neprojeví příliš soucitu a situaci okomentují slovy: Vždyť si o to koledoval. A většinou mají pravdu. Pohybujeme-li se v horách, pak vězme, že je zde jen málo nebezpečí, které bychom nemohli předvídat a vyhýbat se jim. To platí i o sněhových lavinách. teplejší sníh v hlubších vrstvách sublimuje a opět krystalizuje na chladnějších horních vrstvách. Po hyblivý sníh, to jsou skrytá ložiska, po kterých ustřelí horní vrstvy právě ve chvíli, kdy tvrdíme svým kamarádům, že dnes je to v pohodě. SKLON SVAHU Nebezpečí vzniku laviny v závislosti na sklonu svahu: 20 30 malé 30 40 velké 40 50 velmi velké nad 50 malé, sníh se zpravidla neudrží v takové vrstvě, která by byla nebezpečná. Patřičný sklon svahu je pro vznik laviny základ ním předpokladem. Sám o sobě však ještě neurčuje, Jednoduchý způsob měření úhlu sklonu svahu. zda je svah lavinézní, či nikoliv. Ve hře je také jeho tvar, povrch a poloha. Svah hodně členitý, stupňo vitý, s množstvím horizontálních terasovitých tvarů bude bezpečnější než rozlehlý a rovný terén. Stráň posetá vystupujícími skalkami, porostlá keři, klečí nebo dokonce stromy podrží sněhovou pokrývku daleko lépe než holé či jen travnaté svahy nebo kluz ké skalní plotny. Toto platí zvláště pro základové laviny, kdy svah opustí veškerý sníh na něm ležící. Mohou však sjet pouze horní vrstvy sněhu, zatímco spodní je perfektně ukotvena třeba v kleči. POLOHA SVAHU Polohou svahu rozumíme jeho nadmořskou výš ku, orientaci vůči světovým stranám a směrům pře vládajících větrů. S nadmořskou výškou se mění sněhové a teplotní podmínky a tedy i lavinová situa ce! Severní svahy jsou odvráceny od slunce, nový sníh se zde pomaleji váže a zůstává tedy déle nebez pečný než na svazích přikloněných ke slunci. Upro střed zimy (prosinec, leden, únor) je 80 % všech la vin způsobeno přírůstkem nového sněhu za součas ného působení větru. Tyto laviny padají již během sněžení nebo hned druhý den. Jen 20 % lavin spad lých v tomto období je zaviněno působením tepla ze slunečního záření. V pozdní zimě se však situace mění: v březnu je 40 % všech spadlých lavin způso beno teplotními vlivy, v dubnu už 80 %. Když se po sněžení vyjasní a oteplí, přičemž oteplení způsobí pouze slunce (nikoliv teplý vzduch), očekáváme nebezpečí na jižních svazích a současně předpoklá dáme, že na nich pomine dříve než na severních, protože sluncem zahřátý sníh buď spadne, nebo se usadí a účinkem nočního ochlazení se sváže s pod kladem. Dojde-li k odjetí laviny v jednom ze žlebů (kuloárů), které na sebe navazují, musíme počítat s tím, že zbývající žleby se co nevidět také vysypou. CHARAKTER SVAHU Svahy bývají označovány jako bezpečné, příle žitostné lavinové svahy a tradiční lavinové svahy. Tradiční lavinové svahy jsou v navštěvovaných ho rách známé. Místní lidé o nich vědí, jsou vyznačeny v zimních mapách, v terénu jsou k poznání podle chybějící vegetace a vyježděné lavinové dráhy. Procházet tradičním lavinovým svahem (nebo pod ním) v době lavinového nebezpečí je nesmysl. POČASÍ Nový sníh se nejlépe váže s podkladem při mír ném mrazu ( 5 až 10 ). Silný mráz zachovává stu peň lavinového nebezpečí. Dlouho trvající tuhé mra zy mohou lavinové nebezpečí naopak zvýšit, vytvo ří li se ve spodních vrstvách dutinová jinovatka. Mírné a pomalé oteplování působí příznivě na usa zování a zpevňování sněhové pokrývky. Silné nára zové oteplení podmiňuje zvrat a ztrátu příznivých sněhových podmínek. Pokles teploty po oblevě způ sobuje ztvrdnutí sněhové pokrývky, a tím její zpevnění. Dlouhodobé oteplení a promoknutí sně hové pokrývky v celém profilu znamená i úplnou ztrátu pevnosti a stability padají základové laviny Nátrž je většinou níže položená než začátek pásma tahu laviny. (tedy všechen sníh sklouzne po terénu). Přestávky mezi sněhovými srážkami jsou příznivé a o to pří znivější, čím výše při nich teplota vzduchu vystou pí, protože to umožní sednutí sněhu a dobré spojení napadlého sněhu s podkladem. VNĚJŠÍ ČINITELÉ Odtrh laviny často způsobí vnější podnět. Může to být kamení či utržená převěj, které dopadnou na labilní svah. Velice často to bývá sám člověk. Podle mezinárodní statistiky si v 80 % případů uvolnili la vinu sami postižení. Člověk působí na sněhovou vrstvu svojí hmotností, nařezává svah stopou lyží. Po velikém sněžení s větrem, kdy ještě není ustave na rovnováha v nepravidelně naváté sněhové pokrývce, stačí přetraverzovat závětrný svah v kri tickém místě, tedy tam, kde je sněhová pokrývka nejslabší, a uvolní se navátý sněhový klín nebo pol štář. Roztržení svahu nastává často právě nad místem porušení, a tak se ten, kdo lavinu zaviní, stává sám její obětí. Dalšími podněty pro vznik lavin mohou být také otřesy půdy (zemětřesení), nebo jen zvuková vlna, silný hluk způsobený např. výstřelem, výbuchem, nadzvukovým letadlem (Pokračování na str. 7) Pokud se stane, že dvě sousední vrstvy jsou v tvrdosti rozdílné o dva a více stupňů, pak je lavinové nebezpečí velké. Lavina vzniká častěji tehdy, je-li tvrdší vrstva na měkčí než naopak. (Testování viz str. 7)

Dobrodruh 6/97 ORIENTACE SEBEZÁCHOVA strana 7 F SNĚHOVÉ LAVINY I. PŘÍČINY, PREVENCE, TECHNIKA LAVINOVÁ PREVENCE undovaní odborníci se domnívají, že teoretic kou a praktickou výukou by bylo možné za bránit 99 % lavinových neštěstí. Proto si před vstupem do terénu sežeňte co nejvíce informací či udělejte vlastní testy a rovněž vezměte co nejvíce technických pomůcek. INFORMACE Sežeňte si informace o počasí (jak bylo, jak bu de), o aktuálním stavu lavinového nebezpečí (tele fonní služba), znejte telefonní čísla záchranné služby Tady odjela metr vysoká sněhová deska tvrdosti 2 po vrstvě tvrdosti 5. v dané oblasti. Vězte o lavinových svazích v oblasti (neznalost tradičních lavinových svahů = hrubá ne dbalost!) a na základě toho všeho správně plánujte a volte bezpečnou trasu (mapa!). Dokažte se vrátit! Raději se 10x vrátit včas, než jednou pozdě. Pokud máte v zásobě náhradní program, bude se vám rozho dovat lépe. Držte pravidlo tří dnů, což znamená če LAVINOVÁ ŠŇŮRA Lavinová šňůra je asi 2 3 mm silná, dlouhá nejlépe 20 25 m. Je červená a pro tkána žlutou (bílou) a zelenou nitkou. Lavinovku uvazujeme k tělu (k pasu) tak, aby zelená nitka byla směrem k nám. Jsou li na šňůře místo nitek šipky, pak mají směřovat k tělu. Při průstupu ohroženým územím vyhodíme šňůru v celé její délce na svah a vlečeme za sebou. Jsme li zasypáni lavinou, pak ne zbývá než doufat, že naši zachránci brzy naleznou šňůrku v laviništi, a vědí, že jsme navázáni na jejím zeleném konci. V opačném případě by se mohlo stát, že rozryjí zbytečně spoustu metrů laviniště směrem pryč od nás. Šňůru zásadně nepřivazujeme k výzbroji, neboť té se při stržení lavinou musíme zbavit (batoh, ly že ), nebo nám ji strhne sama lavina. Lavinovka nám nezaručí, že budeme nalezeni, ale je to jednoduché a dostupné řešení. Co nejrychleji bychom se však měli vybavit moderními hledacími pří stroji říkejme jim Pípáky. LAVINOVÉ HLEDACÍ PŘÍSTROJE PÍPÁKY Jejich použití se stává ve vyspělých státech samozřejmostí. Při komerčních akcích a skialpinistických závodech bý vá podmínkou, že účastníci musí být tě mito přístroji vybaveni (kdo projede ko lem rozhodčího a nepípá, je zadržen nebo diskvalifikován). Jsou to osobní ba teriové přístroje, které pracují ve dvou režimech, jako vysílač a jako přijímač, kat po velkém sněžení 3 dny, než se nový sníh spojí se starým. Silný mráz tento čas prodlouží. V navštěvovaných oblastech oznamuje horská služba lavinové nebezpečí výstražnými cedulemi. V zimních turistických mapách jsou lavinové svahy vyznačeny speciální značkou. I kdyby nebyly v mapě lavinové svahy vyznače ny, musíme být schopni je z mapy vytušit, umět v mapě číst, perfektně rozumět vrstevnicím. Roz hodně musíme umět vybrat trasu, která nebude ohrožena. Hrozí li lavinové nebezpečí, je třeba vy hledat cestu lesem, po hřbetech a hřebe nech, nejvyšších místech v terénu. Laviny nepadají v pilířích a žebrech a je možno ta ké vycházet z úvahy, že bývá bezpečno tam, kde nalezneme v mapě lidská obydlí. Vždy je nutno brát v úvahu případnou drá hu laviny. Velké laviny pokračují setrvač ností i po rovině a nejsou výjimkou neštěs tí, která způsobily laviny dojezdem do protisvahu. Nebezpečná místa je třeba obejít i za cenu velké zacházky! Při plánování nezapomeňte vytipovat a prověřit ústupové varianty. Hledejte, ku dy z hor utečete, když v půlce putování na padne metr sněhu. TESTOVÁNÍ SNĚHOVÉHO PROFILU Sněhový profil skýtá pohled do minulosti. Ukazuje, jaký sníh padal a co se s ním dá le dělo. Pokud nám již při odkopávání pro filu začnou jednotlivé vrstvy po sobě po pojíždět, pak nebude o čem přemýšlet. Je to vhodná doba pro sledování televizních pořadů, třeba i těch nejhorších. K posouzení vrstev sněhového profilu slouží ně kolik metod. Pro běžnou praxi přichází v úvahu ruční test. Umožní rychlý a poměrně přesný vhled do sněhové pokrývky. Zkušeným zabere asi 10 min. času. Odkryjeme sněhový profil až k zákla du, stačí v šíři lopatky a začistíme. Pak si vyzna a to na mezinárodně dohodnuté frekven ci 457 khz, starší přístroje na 2,275 khz. Pozor, starší přístroje tedy nejsou s nový mi kompatibilní nenajdou se! Pípák nosíme u sebe, ne v batohu! Před vstupem do ohroženého úseku jej zapínáme jako vysílač. Je li někdo zasy pán, přepnou ostatní svůj přístroj na pří jem a snaží se pípání zasypaného za chytit a vysílač dohledat. Naděje je vyso ká, signál lze bezpečně zachytit do vzdá lenosti 20 m (někteří výrobci uvádějí do sah až 60 m, praxe potvrzuje spíše 20 m). Před akcí nutno hledání s Pípákem nacvi čit a zkontrolovat baterie! Přístroje jsou prodávány pod názvy Ortovox (Němec ko), Pieps (Rakousko), Barryvox (Švý carsko), Skadi (Kanada), Berdin (Slo vensko). Doplňkem k hledacímu přístro ji je optická indikace zachycení signálu (Visovox), kterou oceníme při vichřici, kdy pípání slyšíme špatně a Ski Maus (sněžná myš). Myš se připevňuje k ly žím, vysílá na jiné frekvenci (398 khz) a slouží k nalezení odlétnuvší lyže. Stej ně tak by mohla být v batohu, protože i ten bývá po přežití laviny pohřešován a jeho obsah je pro další chvíle životně důležitý. Hledací přístroje by podle normy DIN měly vydržet s čerstvými bateriemi vysí lat minimálně 200 hodin a přijímat 1 ho dinu. Význam Pípáků nesmí být přeceňo ván, nalézt ještě neznamená zachránit číme čarou jednotlivé vrstvy. Jezdíme svisle prstem (bez rukavice) a rozlišujeme vrstvy podle různé tvr dosti, někdy se navíc odlišují i odstínem a strukturou sněhu. Pak testujeme tvrdost vyznačených vrstev, PROTILAVINOVÉ VYBAVENÍ Použití lavinové šňůry. Jeden z typů lavinových Pípáků. STUPEŇ TVRDOSTI: 1 PĚST 2 RUKA (PRSTY) 3 PRST 4 TUŽKA 5 NŮŽ 6 NEJDE ANI NŮŽ (LED) Pozor! Vyfrézované bariéry kolem silnice nejsou skutečným sněhovým profilem. (20 % zasažených lavinou umírá ihned), Pípák není žádný amulet, který nás chrá ní před účinky lavin! SNĚHOVÁ LOPATKA Patří do výbavy každé skupiny! S holýma rukama Příklad jsme při vyproš sněhové ťování a hledání v lavině nepo lopatky. užitelní. Im provizace po mocí cepínu, ešusu, lyží, skeletu bo ty, kon zervy apod. je ne účinná. Lopatka slouží také při budování záhrabů, odkrývání a testování sněho vých profilů. PÍŠŤALKY, SONDY, DETEKTORY A DALŠÍ Pískání píšťalky je pronikavější a mé ně vysilující než volání. Určitá šance k použití je i v lavině. Pro sledování vý voje venkovních teplot se hodí teploměr. a to tak, že zkoušíme, do které vrstvy se při stejném tlaku podaří vtlačit pěst, do které jen čtyři prsty, prst nebo dokonce jen tužku či nůž. Do vrstvy ztuhlé v led se nám při zachování stejného tlaku nepoda ří vtlačit ani nůž. Stupnice tvrdosti vrstev ukazuje vedlejší obrázek. Pokud se stane, že dvě sousední vrstvy jsou v tvrdosti rozdílné o dva a více stup ňů, pak je lavinové nebezpečí velké. Lavi na vzniká častěji tehdy, je li tvrdší vrstva na měkčí než naopak. Je pochopitelné, že podle výsledku jedno ho testu nelze posuzovat situaci v celých horách. Již o pár set metrů výše či na jinak orientovaném svahu bude profil pravdě podobně odlišný. Bez kopání profilu se posuzují vrstvy sněhu sondováním, improvizovaně i lyžařskou hůlkou ne bo tyčkou od stanu. Čím rozdílnější odpor kladou jednotlivé vrstvy, tím menší bývá jejich přilnavost. Sondy slouží jednak pro orientační zkoumání sněhových vrstev, jednak jako pátrací sondy pro hledání zasypaných li dí. Jsou to skládací tyče, celkové délky cca 3 m, průřezu 5 6 mm. Měly by být ve vybavení každé horské chaty. Impro vizace je možná. Do úvahy přicházejí v prvé řadě lyžařské hole (odstranit kroužky nebo rukojeti), pruty a tyčky od stanů, cepín, větve, silné dráty. Hroty pátracích sond mohou být opatřeny růži cí s ostrými drápky, které mají při nárazu na zasypaného vytrhnout část jeho odě vu, aniž způsobí vážnější poranění, a po vytažení sondy ze sněhu tak potvrdit, že se narazilo na zasypaného. Kuklu, šátek nebo lavinovou čepici použijeme v pří padě, kdy hrozí lavina z prachového (pé řového) sněhu. Zabraňuje vdechnutí sně hových částic do plic. Zkouší se lavinové záchranné baló ny (Avalanche Ballon Secutem), dodá vané jako pevná součást batohu Objevují se magnetické detektory vmontované do podrážek bot nebo všité do survivalových bund, také byly vy zkoušeny malé balónky, které se v situa ci ohrožení bleskově nafouknou plynem z bombičky a vylétnou na provázku vzhůru. Důležitou roli může při problémech sehrát vysílačka, mobilní telefon i sig nální světlice. PETR ĎOUBALÍK (Dokončení v příštím čísle) Lavinový balónek. Je svítivě žlutý, a proto v laviništi dobře viditelný.

strana 8 INZERCE Dobrodruh 6/97 DENALI expedition team cestovatelský klub expedition team chystá pro příští rok tyto otevřené expedice a výzkumné výpravy: Divočinou Aljašky a Britské Kolumbie osmičlenná expedice po řece Sti kine a mezi ostrovy aljašské Inside Passage. Rybařící medvědi, táhnoucí ko satky a keporkaci, lososi. Výstup na horu Commander Mountain. 27 dní, náklady na člena expedice 23.400, Kč (+ letenka cca 29.000) V zemi zlata odpočinková akce v panenské přírodě Aljašky a severozápadní Kanady. Zarýžujeme zlato na claimech Bonanzy, sjedeme Klondike a nalo víme lososů na velkou hostinu. Dále se podíváme po Aljašce. 17 dní, náklady na 1 člena 18.000, Kč (+ letenka cca 29.000) Cesta zlatokopů desetičlenná expedice po stopách hrdinů Londonových kní žek. Vlastními silami přes Chilkoot, Yukon až do Dawson City. Rýžování zlata a pitky v saloonech se zlatokopy. 25 dní, náklady na člena expedice 18.000, Kč (+ letenka cca 29.000) Cesta Marca Pola osmičlenná expedice naším expedičním speciálem zhru ba jako Marco z Čech přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Irán, Pakistán do Indie. Zpátky letadlem. 25 dní, náklady na člena expedice 15.000, Kč (+ letenka zpět cca 7.000) Velké himalajské dobrodružství expedice na divokou himalajskou řeku Karnali, poté výprava na tygry a v závěru cesta vysoko do hor. 25 dní, náklady na člena expedice 17.400, Kč (+ letenka cca 24.000) Pokud chcete zažít něco výjimečného, přidejte se k nám. DENALI expedition team, Hranická 1, PŘEROV tel: 0641 68 150, 0602 751 675 Alice Amlerová Výroba sportovního oblečení Kontakt tel./fax: 02/66310818 Bundy, kalhoty, mikiny, trika, kombinézy, čepice Materiál: Polartec 200 Vhodné zejména pro: zimní sporty, horolezectví, turistiku, cykistiku, vodní sporty, speleologii

Dobrodruh 6/97 SPOLEČNOST ZÁVODY strana 9 Z imní Krkonoše proto již desetile tí přitahují dobrodruhy putující zimní přírodou především na ly žích. Na poctu prvních z nich přináší me na této straně výňatky ze staré knihy, která jako jedna z prvních v Čechách propagovala a informovala o zimních Krkonoších a lyžařském sportu. Knihu vydalo v roce 1909 v Praze nakladatel ství Grosman a Svoboda, jmenuje se Obrazy horské zimní krásy a napsal ji au tor, píšící pod pseudonymem Aleš Ly žec. Je věnována věrnému obhájci spra vedlivých práv národa českého, jeho osvícenosti panu Janu hraběti Harracho vi, mocnému příznivci české turistiky v Krkonoších. (Mezititulky redakce) PŘEDMLUVA Již dvě desítiletí rozvíjí se u nás krás ný a zdravý sport lyžařský. Nehlučné by ly jeho počátky a více let uplynulo, než jízda na lyžích došla vážného ocenění. K prvním pokusům lyžařů, arci nevalně zdařilým, přihlíželo se s nedůvěrou a škodolibým výsměchem. Ale zájem o lyžbu vzrůstal, zvláště pak v našem podhoří krkonošském lyže dojista zdomácněly. Slouží tu nejen k zá bavě, ale staly se praktickým, nepostrá datelným vozidlem lesníků i prostému horalu. Již netřeba strachovati se zimy v na šich horách. Zvláště na ly žích důvěrněji přátelíme se s ní, vznešenou a roztomilou kouzelnicí. Hloučky čes kých lyžařů se množí, vzrůs tá i počet českých zimních turistů v mís tech ještě před čtvrtstoletím pustých, ne přístupných. Kéž stále výše pnou se ideální snahy jejich ku poznání a oceně ní pravé podstaty zimy (i zimy v kraji), zvláštností a krás pohraničních plání a mohutných svahů, půvabů hlubokých údolí, tichých samot jejich a lesů, ku pro hloubení a produševnění turistických po žitků vůbec. Z předmluvy Jana Buchara, řídicího učitele v Dolních Štěpanicích, čestného člena lyžařských klubů v Jilemnici, Pra ze a Vysokém nad Jizerou. ZIMNÍ NEBEZPEČÍ Těmi bývají vánice a laviny, jako v Alpách, ovšem jedno i druhé en minia ture. Vánice na volných, nechráněných holinách může snadno státi se záhubou poutníků, ale kdo vydá se do ní svévolně? Ovšem přikvačí li znenadání, v půli cesty mezi odlehlejšími boudami neb na ošemetném přechodu, bývá zle! Tenkrát litice pohřbí i ho rala. Oslepí ho, ochromí, po něvadž ostrým, ledovým no žem pronikne i sebe lépe odě ného, nalepí naň spousty sněhu a ztuhlého pohřbí za ži va v návěji, někdy zcela na blízku domova! Za jasné, teplé pohody po sledních dvou zimních měsíců možno turistovi, pobyl li dva, tři dny na pláních a vrcholech, uleviti účinkem silného záření zážeh kůže na obličeji, jenž poněkud podobá se zážehu (Gletscherbrand), kterým al pisté trpívají po delším pobytu na firnech a ledovcích. Také chemickým působe ním ultrafialových paprsků slunečních osmahne kůže na obličeji, krku a rukou rychleji a důkladněji než v létě. Mno hý dřevorubec v březnu a dub nu vypadá, jako by byl z ci kánů. ČESKY NI SLOVA Všude jinde lyže, rohačky a menší sáňky místní spojení a turistiku zvlášť ne jen stále usnadňují a bezpečnou činí, ale také znamenitě urychlují a zpříjemňují. Zimní turistika se vzmáhá rok od roku. Hotelieři předních bud odhadli počet ro haček koni do hřbetné výše loni vytaže ných nad 6000, menších vozidel sportov ních též na tolik, počet zimních turistů vůbec nad 26 000. Nemálo je zámož ných, kteří i v zimě pobudou na horách týdny. Nejvíce návštěvníků je ze severní ho Německa a z těch nejvíce z Vratisla vi, Drážďan, Berlína a Lipska. V tisících německých turistů naši té měř se ztrácejí. Kolikrát pobyl jsem v Krkonoších v zimě 3, 4 dny a neslyšel Z dějin dobrodružství Z dějin dobrodružství Z dějin dobrodružství jsem od Sněžky po Reifträger českého slova! Mnohým na šincům zimní výlet do hor jest až dosud sportovním výko nem, i když jsou ozbrojeni jen holí. Jako by šlo o výpravu k severní točně! Avšak i u nás přičiněním a oběťmi lyžeckých a turistických klubů, zejména vytrvalou prací jejich horli vých činovníků stále přibývá přírodymilovných, kteří se přesvědčili vlastníma očima, že Krkonoše v zimě jsou jen výjimečně strašné, a vždy krásné, ano velikolepější než v létě, po něvadž jsou velhorám podobnější. ROHAČKY Sezona rohaček jest od vánoc do ve likonoc, ačkoli domácí lidé ji začínají někdy již v říjnu (1905) a končívají ne zřídka začátkem máje (r. 1902 v polovi ně máje). Silní spolehliví lidé rohačky řídí. Sedíce vpředu mezi sanicemi obloukovitě vysoko zahnutými jako ro hy drží je pevně rukama, dovedou sáně zdržet a brzdit nohama na místech srázných a pustit šípem, kde není nebez pečí. Jsou li rohačky zdola, vystoupí obyčejně dva, jeden vede koně a svádí jej dolů, druhý, řidič saní, sjíždí s tu ristou. Na výstup 5 800 m relat. výšky o dráze 5 až 10 km potřebí 2 až 3 hodin, dolů rohačky sletí za 10 až 30 minut (po dle jakosti sněhu). Platí se 7 až 12 K tam i zpět. Není to mnoho, povážíme li, že těm lidem jest pečovati o dráhu, odklidi ti závěje neb nahrnout sněhu, kde vítr jej sfoukal. Poněvadž řidič horal obyčejně prodě lal krušnou školu svážením dříví, nelze ani mluvit o nebezpečí jízdy. Takovému zkušenému, v obezřelosti až do virtuosi ty vycvičenému drvoštěpu, který sám a sám sjíždí s 5 až 6 centy dříví, arci brzděnými, je hračkou svézti člověka, aniž potřebuje jiného kormidla a jiné brz dy, kromě svých nohou. Dovede sjížděti srázy Sněžky, Kozího hřbetu od Renne rovy boudy, Studničné a Stožku k Sv. Petru, ano odváží se i do Labského dolu od Labské b., do Kotelné rokle a do kot liny Malého jezera! Kaple na Sněžce. Málokteré místo v naší technikou a betonem přesycené zemi má šanci alespoň částečně připomínat divočinu, jak ji lze najít v některých částech světa. Krkonoše, naše nejvyšší horstvo, tuto příležitost mají a částečně ji využívají avšak pouze v zimě. V létě jsou to malé kopečky, v zimě, díky otevřeným severním pláním a bohaté sněhové nadílce, získávají ráz velehor. V létě je až příliš SÁŇKY Na lehounkých sportovních sáňkách zkušený sáňkař sjíždí bezmála rychlostí vlaku. Naši sjížděli se Žalého (1012 m) mimo Zlatou Vyhlídku Mrklovem až k Jizeře pod Dol. Štěpanicemi (téměř 10 km o spádu 600 m) po dráze až do zimy 1908 neupravené obyčejně za necelou půl hodiny. Po náležité úpravě terrainu docílí se jistě rychlosti větší. Nad Janskými Lázněmi je zvláště pěkná zá vodní dráha 3,5 km o spádu asi 500 m (od Zinneckrových bud), na níž potře bí vzhůru dobré půldruhé hodiny, ale do lů sportky sjedou za necelých 5 minut. SNĚŽNICE Krokvě neb krokě (název zobecnělý jest kropě = Schneereifen) byly před 20 lety v horách vedle rohaček jedinou mož ností dostati se v hlubokém sněhu z místa na místo. Jméno mají snad od krákvičí (kleče), z jehož větví bývaly pleteny. Ny ní základem jejich jest vysoká, mírně oválná obruč (dřížka, štěpina) s řídkou sí tí provázků uvnitř a kouskem kůže upro střed. Upevní se k nohám podobně jako lyže. Obruč s provázky přidá chodidlům šíře, tudíž v kyprém sněhu jen málo se bo ří. ale přece jen chůze po nich je zdlouha vá, nepohodlná, únavná. Krokví upotře bují doposavad turisté i horalé, také lesní ci a dřevorubci, shledávají li po lese sdělané, v hlubokém sněhu zapadlé dříví. LYŽE Nansen svými slavnými, hrdinskými výpravami Gronskem a k severní točně nejen dopomohl zimě k větší pozornosti a cti, ale také lyžím z prastarých vlastí je jich severských do střední Evropy. Sám ve spisech svých nadšeně velebí lyžbu a doporučuje ji zvláště mládeži jakožto nejkrásnější a nezdravější všech zimních sportů. Však jako u nás, tak v Alpách zimní turistika teprve lyžemi měrou ne tušenou se rozvíjí. Lyže (lyže, název ruský, ski=šji, v ře čech severských) na horách předčí všec ka ostatní vozidla. Sáně i sáňky potřebu jí vyjetých cest, ale na lyžích možno se odvážiti téměř všude, skalní srázy, hustý les a zlednělé plochy vyjímaje. Viděl jsem 3. dubna 1904 několik odvážných junáků, ani sjeli šťastně s východní Studničné (Steinboden, 1560 m) Woerli chovým koutem do Obřího dolu (500 m srázu na 1,5 km). Let lyží po svahu suchým, prašným sněhem jest rychlejší letu sportovních sa něk. Se Žalého k Jizerce lyžec sjede za 25 minut, od Petrovky ku stoku obou labských vod (Mädelstegbaude, 500 m spádu na 5 km) za 8 až 10 minut, od Petrovky do Agnetendorfu ve Slezsku (700 m spádu na 6 km) mu stačí 9 minut. I po rovině vyškolenému lyžci cesty rychle ubývá. V suchém, kluzkém sněhu stačí páru klusajících tažných koní (ko čárových). O nordických hrách ve Stock holmu 1901 projel Fin Autio 30 km po rovině jako stůl za 1 hodinu 46 minut, tudíž 1 km za 3 a půl minuty. O nordických hrách v Kristianii 1903 Nor Hovel sen ujel 55 km nerovné dráhy za 4 hod. 17 min., tudíž 1 km za 4 min. 40 vteřin. U nás p. Hanč, člen Česk. krkonošsk. spolku Ski v Jilemnici, o zá vodech ve Vysokém 1907 ura zil na nerovné půdě 10 km za 40 min., sl. B. Hanušová 1 km za 5 minut. Na bruslích ovšem lze docíliti rychlosti mnohem větší. vidět pokrytecká bída tzv. národního parku. V zimě však sníh zahalí asfaltové cesty hustě vedoucí i v jeho tzv. první zóně, zamezí výjezdu autobusů plných Němců na Zlaté návrší (zatímco vy nesmíte po té cestě jet ani na horském kole!). V zimě vás rovněž při hřebenových túrách neruší helikoptéry masivně těžící dřevo, a tak potkáváte jen sněžné skútry a rolby, které se však po celém parku stále více prohánějí. ZIMNÍ KRKONOŠE: POCTA PRVNÍM DOBRODRUHŮM LYŽAŘŮM Pražané (pán a paní R-rovi) v Krkonoších. Woerlichův kout na Studničné (se Sněžky). Děti na Žalém (Máča a Pepa R). PRVNÍ LYŽE V KRKONOŠÍCH Na české straně Krkonoš lyžili první harrachovští lesníci a hajní. Před dvaceti lety vysoká zvěř v horských lesích ji lemnického panství hrozně trpěla, poně vadž spousty sněhu často jí bránily dostati se níže k zásypům, a také hajným, jen kropěmi ozbrojeným, kteří měli opatřovati zvěř obrokem i ve vyšších po lohách, závěje byly nezřídka překážkou nepřemožitelnou. K radě švédsko nor ského vyslance ve Vídni hrabě Jan Har rach poručil objednati z Norska první ski svému lesnímu personálu r. 1887. Hrabě cí vrchní lesmistr, zvěčnělý Ludvík Šmíd, ujal se lyží s mladickým zápalem, a jeho příkladem důvtip, čilost a vytrva lost českých lesníků brzy pronikly všec ka tajemství cizokrajného lyžeckého umění. Lyže v horách i podhoří konaly divy, tudíž brzy zdomácněly nejen na Ji lemnicku, ale na všech pomezních ho rách severních. I v kraji jednotlivci po koušeli se o lyžbu. Pražané již 1887. R. 1890 kolář Soukup v Branné u Ji lemnice zhotovil první lyže podle norských vzorů návodem a pod dozorem harrachovského lesního inženýra, nyní lesmistra p. Ferd. Reicha. Týž pán, vele zasloužilý o zdar české turistiky v Krko noších, je z nejstarších lyžců českých, V Jilemnici vyrábí lyže od roku 1892 p. V. Lorenc, jehož důvtip a práce doby ly od toho roku ve výstavách již 15 me dailí a diplomů, r. 1908 ve všeruské vý stavě v Petrohradě zlaté státní medaile. Výborná měkká a přece pevná vazba ly ží k nohám, zcela bezpečná, tak zvaný krkonošský binding, jest jeho vynález (český). PRVNÍ ZÁVODY R. 1893 byl v českém Krkonoší uči něn první pokus o závod na lyžích (steeple chase Jilemnice Kruh St. Pa ka). Druhý závod byl r. 1894 v Praze na Letné. Toho roku zřídili Jilemničtí první Český krkonošský spolek Ski a Pražané Český Skiklub Praha. Od r. 1894 konaly se u Jilemnice zá vody každou zimu. Jsou skvělým dosta veníčkem mnoha set lyžců domácích i ci zích (nejv. z Německa i Norska) a přivá bí diváků do tisíců. Bohužel málo sněhu a nestálost jeho nedopouští Pražanům uspořádat také hlavnímu městu podob nou podívanou na blízku. Vědomí své síly Jilemničtí společně s Pražany mohli směle odvážiti se pořá dati závody mezinárodní, první v únoru r. 1897. více než 8000 diváků přihlíželo k závodům, v nichž mělo účast i lyžecké oddělení vojska se dvěma důstojníky. Druhé středisko zimního sportu v čes kém Krkonoší jest v městě Vysokém nad Jizerou. V tomto desetiletí lyže tam do slova zlidověly. V nejedné rodině jezdí všichni, i nejstarší (p. Skrbek v 7. desítce věku). Zdá se, že maminky vysocké již staví po příkladu finských a la ponských své zlatoušky z kolébky pří mo na lyže (nejmladšímu lyžci v rodině p. Josífkově byly r. 1908 tři léta!). V zimě 1906 konal se v Krkonoších poprvé veliký závod padesá tikilometrový (zvítězil p. Kraus, člen K. s. Ski v Ji lemnici), r. 1907 po druhé (zvítězil p. Hanč, člen téhož sdružení), po třetí 1908 (zví tězil týž v 7 hodinách 10 min.) na dráze Jilemni ce Mrklov Vrchlabí Lah rovy boudy Geiergucke Luční b. Obří b. Sněžka Obří b. prince Jindřicha M. Šišák Petrova b. Dívčí hř bet V. Kolo Fialík Tvarož ník Kokrháč Dvorské b. Rezek Křižlice D. Štěpani ce Jilemnice. LYŽE, DÁMY A DĚTI Chvály hodná jest činná účast jinochů, dívek i paní nejen v zábavných cvičeních na blízku domova, ale i v zá vodech a delších túrách. Nej statečněji vedou si dámy ve Vysokém a v horském okolí pod Žalým u Jilemnice. Ale nade vše sluší si vážiti živého, radostného zájmu školní mládeže v Krkonoší o lyžení a vše příjemné a ne obyčejné, jež s ním souvisí. Dětem netřeba lyžení vy chvalovati, k němu přemlou vati. Zdravý pud sám živel nou silou táhne je ven, na světlo, do čis tého vzduchu, k pohybu, projevům zdraví a síly. mk klub cestovatelů a romantiků KUDRNA BRNO CESTUJEME PO CELÉM SVĚTĚ Přes hory a doly Výpravy do dalekých zemí Zpátky na východ Cesty na severozápad Středomoří Toulky Balkánem Cykloturistika Vodácké akce Tuzemské pobytovky Silvestry Lyžování a skialpinismus Cesty (s) za hudbou Akce KČT Kudrna Nový katalog zájezdů KUDRNA 98 Vám zašleme rádi a zdarma. CK KUDRNA, Bašty 2, P.O.Box 714, 663 14 Brno tel.: 05/4221 6764 fax: 05/4221 6763 http://vip.fce.vutbr.cz/org/kudrna e mail: kudrna@brn.czn.cz

strana 10 RADY A TIPY PRO CESTOVATELE Dobrodruh 6/97 Jihoafrická republika je jakousi směsicí nejvyspělejšího, postindustriálního, a třetího doindustriálního světa se všemi jejich kladnými a zápornými stránkami. Na poměrně značném území zde narazíte na rozmanitý výběr různých typů krajin počínaje typickou africkou savanou při mosambické hranici, přes vysoké liduprázdné hory Drakensberg, Evropu připomínající smíšené a intenzivně pěstované lesy v Transkei, poušť Kalahari a rozsáhlé dramaticky zvlněné polopouště Karoo a Namaqualand. Najdete zde řadu etnik, které nerušeně během několika staletí vedou svůj způsob života, a ve městech sledujete uniformitu konzumní společnosti stejnou jako jinde ve světě. Je to nesporně zajímavá oblast pro cestovatele všech zaměření. V reportáži Aleše Krause, který tuto zemi se dvěmi kamarády a s batohem na zádech navštívil, přinášíme pohled na řadu zajímavých míst i problémů, s nimiž se můžete po nedávných politických změnách setkat. JOHANNESBURG Pro většinu návštěvníků jižní Afriky začíná cesta pobytem v největším městě Johannesburgu nebo Jo burgu, jak mu většina obyvatel důvěrně říká. Jo hannesburg je rozložen na mírně zvlněné pahorkati ně pokryté stále zeleným listnatým porostem, což z něj činí příjemné město. Pro neznalého však může cestování začít pěkným zklamáním, protože dříve poklidné, byť průmyslové město, se za poslední tři roky od zrušení apartheidu změnilo v lidskou stoku, kterou denně zaplavují hordy příchozích nejen z ce lé JAR, ale i okolních států v touze najít si zde něja kou práci. Většina uchazečů o práci je však s mizer nou nebo většinou vůbec žádnou kvalifikací, a tak se tato touha málokdy realizuje, a tu přichází šance pro místní rychle rostoucí podsvětí napojené na meziná rodní pašerácké gangy se zbraněmi nebo nigerijskou narkomafii, která dovede beze zbytku lumpeny vy užít ve svůj prospěch. Výsledkem toho je stále ros toucí kriminalita, kterou zde potkáváte na každém kroku. Nejhorší je centrum města, dříve ničím se ne lišící od moderních metropolí, s vysokými budova mi bank a drahými obchody. V současnosti probíhá z centra exodus firem, kte ré se stěhují do bezpečnějších čtvrtí a uvolňují mís to laciným obchodům s druhořadým zbožím. Dříve normální nájemní byty slouží jako hromadné uby tovny pro nově příchozí, kteří si mohou dovolit za platit. Ti, kteří nemají ani na ubytovnu, si položí matraci mezi odpadky a splašky. V sobotu je centrální park Joubert plný lidí. Větši na leží na trávě ve skupinkách, ve velkém se konzu mují sáčky s pochutinami, aby nakonec po použití skončily kousek dál a pokryly zelenou trávu až do pondělí, kdy je někdo uklidí. Slyšeli jsme, že být pře paden skupinou lovících černochů za bílého dne v plném provozu, není v těchto místech zvláštností. Přesvědčujeme se o tom pár kroků dál, kdy se z ob klíčení čtyř černých hochů vyzbrojených noži dostá váme jen výměnou za ztrátu obsahu peněženek. Klást v takových případech odpor je přitěžující okolnost, protože hoši jednají pudově a s pobodáním si starosti nedělají, někdy dokonce neváhají použít střelných zbraní. O něco hůře dopadl kolega Čechokanaďan, je hož o den dříve napadlo čtyřčlenné komando zezadu, srazilo jej na zem a sebralo mu kompletní obsah ba tohu včetně kreditní karty a pasu. Přitom celou scénu pozorovala z druhé strany celá ulice, jejíž osazenstvo se zmohlo pouze na polohlasité zvolání robbery (lou pež), které se ztratilo v přeplněné ulici stejně rychle jako čtyři zločinci i s tučným lupem. Zločinnost je v současné JAR tématem číslo jed na. Znepříjemňuje život stejně bílým, jako barev ným obyvatelům. Přesvědčili jsme se, že naprostá většina černochů žije a přeje si žít bezúhonně, ovšem tuto pověst může zkazit jeden ze sta, son of bitch, který vraždí, krade a znásilňuje a když je pak uvězněn, je záhy propuštěn na amnestii. Vysoká kri minalita způsobuje, že většina velkých jihoafrických měst je po páté hodině liduprázdná. Obchody spustí mříže, restaurace skončí provoz a většina lidí tráví zbytek dne doma za vysokými zdmi. Rovněž obytné domy ve městech s vysokou kri minalitou doznaly v posledních třech letech změn. Dvoumetrové zdi jsou ukončeny dráty s vysokým napětím s upozorněním, že v případě, že by se přeci jen podařilo vetřelci překonat i tuto překážku, bude stříleno. Doba dobrmannů a rotweilerů jako hlída cích psů v tomto ohledu skončila. Firmy zabývající se výrobou hlídacích systémů mají v JAR v součas JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA Kapské město jedna z mála idylických oáz v JAR. nosti zlaté časy. Podobně jsou na tom výrobci mříží, ostnatých drátů a plotů. Policie je proti takové vlně násilí bezmocná. Na víc řada nově rekrutovaných černých policistů je ko rumpovatelná a spolupracuje se zločineckými gangy, což situaci ještě více komplikuje. Kriminali ta je v průměru třicetkrát větší než v Evropě. PRETORIA Šedesát kilometrů vzdálené hlavní město je ve srovnání s Johannesburgem podstatně méně hektic ké, ale vzhledem k blízkosti dolů na platinu a zlato se i zde objevuje vrstva nově příchozích, což se rov něž projevuje zvýšenou kriminalitou. Městu vévodí Union building, sídlo prezidenta s pečlivě udržova ným parkem vepředu. Kdo má v JAR peníze a neví co s nimi, jede je prohrát do Sun City, jakési zmenšené obdoby Las Vegas zaklíněné v kopcovité sluncem spálené kraji V Durbanu začínají světoznámé surfařské pláže. ně. O peníze vás zde v klimatizovaných halách obe rou hlavně stroje na mince. Pokud chcete, aby u to ho byl člověk, hrajete black jack nebo ruletu. Kromě toho se na mostě Věčnosti okrášleném sochami slo nů můžete každou hodinu nechat přivést do extáze umělým zemětřesením a mezitím čas vyplnit na blízké uměle vybudované pláži, kde na umělém mo lu hraje kapela melodie známé z rozhlasových sta nic. Sun City má snad jedno pozitivum snížilo dav čekající na práci o 12 000 pracovních míst. KRUGERŮV PARK Říká se, že kdo neviděl Krugerův park, nebyl v JAR. I když toto nejstarší africké safari pojmeno vané po prvním jihoafrickém prezidentovi v žebříč ku popularity zaujímá až třetí pozici za Stolovou ho rou v Kapském Městě a pštrosími farmami, je ná vštěva příležitostí utvořit si představu, jak asi vypadala pravá Afrika, známá z cestopisných knih, ještě před několika desetiletími. Stáda pasoucích se zeber, antilop a pakoní jsou běžným jevem, každý však přijíždí, aby zhlédl takzvanou velkou pětku, což je slon, nosorožec, lev, levhart a buvol. To se podaří jen s velkým štěstím. Mnozí lidé zde na území o ve likosti Čech projeli stovky kilometrů od severu na jih a museli se spokojit s několika vzdálenými pohledy NĚKOLIK POZNÁMEK PŘED CESTOU pasoucích se zvířat. Byli jsme šťastnější, protože do velké pětky chyběl pouze levhart, který je noční zví ře. Ostatní zvířata přicházela až do těsné blízkosti au ta, a tak nebyl problém pořídit detailní záběry něko lika přežvykujících nosorožců nebo stáda slonů se slůňaty u napajedel. Kritické momenty však nastaly po setmění. Velká pětka se ukládala ke spánku a vla hým večerem začali létat komáři, kterých je sice ve srovnání s podobnými parky v sousedních zemích méně, nicméně stejně jako tam je zde zvýšené nebez pečí nákazy malárií. Neúprosná statistika letošní deš tivé zimy vykázala více obětí této zákeřné choroby. Krugerův park leží bohužel v malarické oblasti, kte rá dále pokračuje na sever do Zimbabwe a na výcho dě do Mosambiku, což je snad jediná chyba na krá se, která kazí jeho věhlasnou pověst. Úroveň služeb, kvalita kempů, bezprašných cest a v neposlední řadě velké množství africké fauny a flóry však staví tento park do předních pozic v turistických zajímavostech celé Afriky. Navíc v blízké budoucnosti se počítá s rozšířením parku na mosambickou stranu. Spor ným bodem jsou asfaltky v parku, mnozí tvrdí, že bezprašné cesty k safari nepatří a vyvolávají pocit velké civilizované zoologické zahrady. DURBAN Durban je v jižní Africe nejen největší přístav, ale začínají zde i světoznámé surfařské pláže, které pokračují až do tisíc kilometrů vzdáleného Kapské ho Města a působí na surfaře z celého světa jako magnet. Vzhledem k neustále vanoucím větrům směrem k pobřeží a vlnám málokdy dosahujícím pod dva metry, není pro návštěvníky pláží nouze o podívanou na desítky vyznavačů tohoto sportu, kteří celé hodiny čekají na svou vlnu. Říká se, že snem každého surfaře je vyzkoušet tři místa na svě tě jižní Kalifornii, východní pobřeží Austrálie a ji hoafrické pobřeží Indického oceánu. Kousek dál od oceánu na nábřeží zatím dobro volní hlídači aut v nápadně světélkujících vestách s nápisy CAR WATCH dohlížejí, aby zde zaparko vaná auta nemizela tak rychlým způsobem jako ješ tě nedávno. Město jim propůjčilo vestu a poskytlo gumový obušek. Zaplatit za hlídání je však musí majitel auta, který si přeje ochranu pro své auto. Po kud však hlídač narazí na ozbrojené vykrádací gangy, je lépe v zájmu zachování vlastního života uvolnit pole a předstírat, že nikdo nic neviděl. Durban je známý početnou indickou komunitou, která ovládá místní obchod a i většina advokátů, lé kařů a ostatních členů společenské smetánky je in dického původu. Před sto lety zde začínal svoji právnickou praxi i Mahátma Gándhí a v nedalekém Pietermaritzburgu, když byl pro svůj původ vysazen z vlaku, přišel na myšlenku později uplatňované po litiky pasivní resistence. Indická komunita se mezi tím rozvrstvila, a tak kromě těch bohatých v nablýs kaných vozech s mobilními telefony, ulicemi města procházejí prodavači všeho možného, připomínající vzdáleně svůj indický původ. PŠTROSÍ FARMY Ospalé provinční městečko Outshoorn by i dnes dále vedlo svůj obvyklý život nebýt toho, že před sto lety stoupla poptávka po dlouhých perech, známých z dámských klobouků. Móda v Evropě vyvolala ta kový hlad po pštrosích perech, že v okolních kame nitých stráních polopouště zvané Karoo začaly vy růstat jako houby po dešti farmy obklopené rozsáh lými výběhy se stády těchto ptáků. S příchodem motorizace před první světovou válkou obchod se pštrosím peřím ustal, ale místní farmáři nabízeli pštrosí kůži a posléze maso, ve kterém později vý zkum objevil zdroj bílkovin na úrovni drůbežího masa, bez cholesterolu. V současnosti je hlavním přínosem pěstování pštrosů především kůže, která dává 65 % výnosu, na druhém místě je až maso. Do jateční velikosti pštros dospívá za osmnáct měsíců. Pštrosích vajec, které vydá za dvacet dvě slepičí, snáší samice 180 do ro ka. Pštros se nedá ochočit, jeho mozek není větší než oko. Ukázka jízdy na pštrosu je zpestřením pobytu na farmě. Na rozdíl nejen od sousedních zemí, ale téměř ce lé Afriky, je JAR díky intenzívnímu zemědělství so běstačná v potravinách, což se projevuje širokým sortimentem evropských druhů ovoce a zeleniny na trhu. Z masa chybí vepřové, které však nahrazují exotické druhy masa antilopího a pštrosího. Ze spe cialit je vidět kromě tradičního sušeného a kořeněné ho masa na žvýkání zvaného biltong řada připrave ných masných pokrmů na národní víkendový sport v jižní Africe grilování neboli braai, jak se zde ten to obřad nazývá. Dá se tvrdit, že v pátek a sobotu ve čer sedí celá jižní Afrika u ohně a griluje maso. Z ná pojů při těchto sešlostech převládá pivo, jehož vý robu prakticky zmonopolizoval South African Breweries (SAB), který patří k deseti největším vý robcům tohoto nápoje na světě. Z dovozových druhů je vidět kromě německých a holandských piv i Plzeň ský Prazdroj, jeho cena je však vzhledem k vysokým dovozním clům přístupná jen opravdovým ctitelům. KAPSKÉ MĚSTO Před příjezdem do Kapského Města nemůžete neminout příměstský slum Khayelitsha obývaný černochy. Khayelitsha je pro Kapské Město to, co známější Soweto pro Johannesburg nebo pro Port Elisabeth Uitenhage a v současnosti zde živoří přes jeden milion lidí v naději, že v blízké budoucnosti vláda splní, co slíbila a zlepší jejich bytové podmín ky. Ještě před třemi lety se Khayelitsha dala projít za několik minut pěšky. Dnes je z ní obrovský lidojem z kousků plechu a sesbíraných prken s plácky na fot bal a nezbytnými šňůrami na prádlo. Zrušení omezení pohybu barevných obyvatel za vedené za apartheidu přineslo za poslední tři roky velkou vlnu stěhování černochů za prací do oblastí s možností zaměstnání, což v první řadě postihuje oblast těžby nerostů u velkých měst Johannesburgu a Pretorie a dále průmyslová střediska. Zde jako houby po dešti vznikají obrovská předměstí (town ship), která si nově příchozí stavějí z odpadového materiálu, často bez vody a elektřiny. Pro neznalého je nebezpečné pohybovat se zde i ve dne. Townships jsou podhoubím pro vysokou kriminalitu a zřejmě jím i dlouho zůstanou. Až u moře se tyčí všudypřítomná Stolová hora. Při současné opravě sedačkové lanovky je výstup na tisí cimetrovou skálu slušný sportovní výkon, a tak ne kaž dý má možnost pozorovat dole hučící Kapské Město, které ohlásilo svoji kandidaturu na Olympiádu roku 2004 a žije v přípravách na tuto událost. Za pěkného počasí je odsud možné vidět i Mys dobré naděje. Kapské Město má svůj půvab, který nespočívá ve vybraných slozích historických budov nebo bohat ství muzejních sbírek, ale jistě k němu patří celkové zasazení města do krajiny omývané dvěma oceány, teplým Indickým, chladným Atlantickým, s neod bytným pozadím Stolové hory, která ustupuje na se veru nižším svahům blízkých vinic Constantie a Stellenbosche. Ke Kapskému Městu patří směsice etnik a náboženství, stejně jako nedaleké pláže s po bíhajícími tučňáky a pocit, že jste na konci horké Afriky a dále už je jen rozsáhlá vodní plocha končí cí v nekonečnu. Zřejmě toto nakonec rozhodlo o tom, že Kapské Město aspiruje v nepsaném sezna mu na nejkrásnější město světa. Z dob apartheidu přežilo hodně věcí, některé pouze lehce změnily nálepku. Hromadná doprava je organizována stejně jako za dob apartheidu, jen dří vější členění vlaků jen pro bílé a jen pro barev né vystřídalo dělení na dražší první a levnější třetí třídu, doubledeckery ve městě doznaly změny a jez dí se smíšenými pasažéry jak dole, tak nahoře. Hro madné levné taxíky jsou však výsadou černých a bí lí obyvatelé se vozí většinou, tak jako v ostatních městech, ve vlastních vozech. Novou atrakcí Kapského Města je nákupní a zá bavní středisko Waterfront postavené ze starého do ku, ve kterém je možné užívat konzumní život na místní poměry nezvykle dlouho, až do devíti hodin večera. Ani pověstným místním jazzovým lokálům není současná situace nakloněna. Jeden z nejznámějších Mannenberg je v dnešní době veřejným místem a na programu jsou místo jazzu často schůze femi nistek prokládané setkáními nejrůznějších spolků. Další atrakcí okolí Kapského Města jsou blízké vi nice založené před třemi stoletími uprchlými fran couzskými protestanty hugenoty. V současnosti pat ří JAR mezi deset nejvýznamnějších producentů vína na světě a místní odrůdy se kvalitou řadí k nejlepším. AFRICKÝ KOTEL Kdo tvrdí, že v JAR by přeci jen mělo být méně nenávisti mezi etniky, nechť navštíví severněji ležící Angolu zmítanou občanskou válkou. Kdo tvrdí, že v JAR by přeci jen mělo rychleji dojít k vyrovnání rozdílů mezi rasami, ať vzpomene na sousední Zim babwe. A kdo si myslí, že vše zde by mělo být lep ší, než ve skutečnosti je, ať vzpomene na slova sta rého nočního hlídače z Johannesburgu: Zatím to není ráj, zatím je to Afrika. ALEŠ KRAUS

Dobrodruh 6/97 ZÁVODY INFORMACE strana 11 VÝSLEDKY POHÁRU SURVIVAL ČR 97 Jak jsme vás průběžně informovali v uplynulých číslech, proběhl v letošním roce v České republice Pohár survivalu, který byl složený ze čtyř závodů (původně jich by lo ohlášeno pět). O průběhu třech z nich zimního a letního závodu zkušených a survivalu v Liberci jsme přinesli reportáže. Dnes přinášíme celkové výsledky po háru. Ve čtyřech závodech bylo klasifikováno celkem 215 startujících. Do pohárového hodnocení se každému účastníkovi započítaly tři nejlepší výsledky. V kategorii mužů získával vítěz jednotlivého závodu vždy 30 bodů, vítěz smíšených dvojic 10 a žen 5 bodů. Největší konkurence byla mezi muži, kde na tratích přežívalo celkem 131 bor ců, mezi nimi i odvážlivci z Francie a Slovenska. Vítězem se stal Roman Tomčík, nes tor survivalových závodů, absolvent FTVS UK, nyní učitel na KTV ČVUT v Praze. Celkový vítěz Poháru v kategorii muži na ZZ zkušených CELKOVÉ VÝSLEDKY V závorce uvedeny body z jednotlivých závodů Muži 1. R. Tomčík 88 (30, 29, 29, N) 2 J. Kutnar 81 (28, N, 25, 28) 3. T. Bártl 73 (22, 26, 22, 25) 4. S. Mrňavý 69 (22, N, 22, 25) 5. J. Svoboda 61 (23, N, 15, 23) 6. 10. Betlach, Hekrle, Pešík, Štryncl, Zurynek Klasifikováno 131 závodníků Smíšené dvojice 1. L. Herinková 14 (N, N, 5, 9) 2. 3. J. Haverlandová 12 (4, N, 8, N) 2. 3. Z. Zuzánek 12 (4, N, 8, N) Ženy 1. 2., H. Novotná, 9 (4, 5, N, N) 1. 2., A. Podrábská, 9 (4, N, N, 5) Klasifikováno 22 závodnic pozn. N = nestartoval Úplné výsledky na Internetu: http://softprofes.cz/survival.htm MALOOBCHODY, V NICHŽ LZE KOUPIT ČASOPIS DOBRODRUH Dvouměsíčník Dobrodruh je distribuován předplatitelům v Čechách i na Slovensku, přes stánkovou distribuční síť a rovněž obchody se sportovním vybavením a vybraná knihkupectví. Lze jej zakoupit v těchto obchodech (obchody jsou řazeny dle směrovacích čísel) PRAHA HUDY SPORT, Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1 HUMI, Karolíny Světlé 3, 110 00 Praha 1 HUMI, Martinská 2, 110 00 Praha 1 ITM Distribuce, Senovážné nám. 6, 110 00 Praha 1 KIWI, Jungmannova 23, 110 00 Praha 1 OLSON, Krakovská 21, 110 00 Praha 1 SALEWA Czech Sportcentrum DRAPA, Revoluční 1, 110 00 Praha 1 SKAIP, Újezd 31, 110 00 Praha 1 GENTIANA v.o.s., Petrská 31, 110 02 Praha 1 NAKLADATELSTVÍ OLYMPIA, reprezentační prodejna, Opletalova 59, 110 38 Praha 1 HUMI, Bělehradská 23, 120 00 Praha 2 WARMPEACE, Slavíkova 5, 120 00 Praha 2 TESTUDO Novotný, Jaromírova 26, 128 00 Praha 2 BIKER S CAVE (JESKYNĚ), Seifertova 7, 130 00 Praha 3 DELPHIN SUB, Potápěčská technika, Táboritská 13, 130 00 Praha 3 FREUD, Hvězdova 2, 140 00 Praha 4 ALAE LUPULI, Antala Staška 20, 140 00 Praha 4 HG SPORT, Zborovská 60, 150 00 Praha 5 HOLAN SPORT STRAHOV, Studentské koleje Strahov, blok 1, Vaníčkova 5, 160 00 Praha 6 KATMAR BIKE CENTER Pod Baštami 3, 160 00 Praha 6 CENTRUM AKTIVIT V PŘÍRODĚ, José Martího 31, 162 52 Praha 6 JASA ARCHERY DIRECT, Na Petynce 90/151, 169 00 Praha 6 AQUAMARINE, Farského 10, 170 00 Praha 7 HUDY SPORT, Strossmayerovo nám. 10, 170 00 Praha 7 PEKSPORT, Vršovická 466/62, 101 00 Praha 10 STŘEDNÍ ČECHY ADOP SPORT, Sokolovská 345, 250 88 Čelákovice SPORT JIŘÍ FOJT, Za parkem 866, 252 29 Dobřichovice VELOCIPÉD SERVIS, Rožmitálská 237, 261 02 Příbram VI SHERPA SPORT, Ptácká 116/112, 293 01 Mladá Boleslav ZÁPADNÍ ČECHY PARK SERVIS ŠUMAVA, OC Nord Luna, Skupova 24, 320 15 Plzeň SPORT BUMERANG, Dukelských hrdinů 98, 348 15 Planá JAROSLAV ANDRLE, Libušina 535/11, 353 01 Mariánské Lázně JIŽNÍ ČECHY SPORT SERVIS NAVRÁTIL, Pohraniční stráže 160, 354 71 Velká Hleďsebe SPORT KAMZÍK, Široká 19, 370 01 České Budějovice BIKE SPORT JOMA, Václavská 544/3, 377 01 Jindřichův Hradec RUDOLF STRNAD, Rudolfovská 18, 370 01 České Budějovice CYKLOEXTRA, 1. máje 108, 385 01 Vimperk CYKLOEXTRA, nám. Svobody 3, 387 01 Volyně SEVERNÍ ČECHY HUDY SPORT, Bílinská 3, 400 01 Ústí nad Labem KUR SPORT MYŠÍK MILAN, Děčínská 554, 407 22 Benešov n. Pl. SPORT EXTREM, Pokratická 202, 412 01 Litoměřice ALPIN SPORT, U nádraží 5, 415 01 Teplice ČHS EXPEDICE 1998 Expediční komise ČHS navrhuje dotace expedic s kvalitními cíli. Žádost o finanční příspěvek má obsahovat cíl expedice včetně výstupové cesty, rozpočet expedice, no minaci účastníků včetně biografických údajů a předchozích lezeckých aktivit, har monogram expedice. Žádosti na rok 1998 podejte do konce roku 1997 na ČHS. HPM SPORT, Alejní 1, 415 01 Teplice SPORT PAUDERA, Krále Václava 120, 471 63 Staré Splavy DELTA, Dům sportu, Prokopa Velikého 1002, 473 01 Nový Bor VÝCHODNÍ ČECHY SPORT HENYCH, Dolení 54, 514 01 Jilemnice VIKING, Kavánova 177, 514 01 Jilemnice CVOK Cestovní vodácká kancelář, Jiráskova 29, 530 02 Pardubice CK MATES, Barvířská 47, 541 01 Trutnov BOHEMIA YACHT Adamcová, Komenského 239, 542 01 Žacléř FAMOS Bohdan Fišer, ul. T.G.M. 133, 549 31 Hronov SPORTIV REDPOINT, Tomáš Čada, Horní 13, 549 57 Teplice n. Metují ARMA Obchod Zálesák, Tyršovo nám. 1079, 560 02 Česká Třebová FIRMA JAN JIRÁSKA, Malé náměstí 338, 561 69 Králíky MP Sport a móda, Pražská 34/II, 566 01 Vysoké Mýto JÍZDNÍ KOLA, Husovo nám. 13, 584 01 Ledeč n. Sázavou ODYSEA PRESStige, Znojemská 8, 586 01 Jihlava JIŽNÍ MORAVA R STOP, I & P Ropkovi, Havlíčkovo nám. 13, 591 01 Žďár nad Sázavou GEOKART, Vachova 8, 601 68 Brno GEMMA SPORT SERVIS, Petr + Cafourek, Pekařská 25, 602 00 Brno GEMA, Petr + Cafourek, Mendlovo nám. 15a, 603 00 Brno HUMI, Bašty 2, 657 00 Brno KČT KUDRNA WORLD, Nádražní 1 (podchod u hlavního nádraží), 663 14 Brno CYKLOCENTRUM BLANSKO, Smetanova 1, 678 01 Blansko S.M.K., a.s., Útulna u Macochy, Vilémovice 85, 679 06 Jedovnice PETR PEHAL JÍZDNÍ KOLA, Rybářská 30, 686 00 Uherské Hradiště BŮŽEK BŮŽKOVÁ KNIHY, Masarykovo nám. 38, 697 01 Kyjov SEVERNÍ MORAVA JURÁŠ, Šoupala 1597, 708 00 Ostrava-Poruba VELOBAZAR ŠAFRATA, nádražní hala ČD, 733 01 Karviná 1 AZ CYKLO SPORT, Radniční 1243, 738 01 Frýdek Místek POTŘEBY PRO POBYT V PŘÍRODĚ, 739 13 Kunčice pod Ondřejníkem 304 CYKLOSERVIS KRAMOLIŠ, Komenského 377, 742 01 Suchdol n.o. ŠITAVANC Sport, Sokolovská 393, 742 21 Kopřivnice ZDENKA ZEJDOVÁ, Havlíčkova 32, 744 01 Frenštát p. R. PROGRES CENTRUM, 1. máje 1260, 753 01 Hranice na Moravě STRATOS sport, Dolní náměstí 348, 755 01 Vsetín OBCHODNÍ DŮM GRAD, Vodní 52, 767 01 Kroměříž HORTEZ, 8. května 11, 772 00 Olomouc HAS bike, Lidická 50, 787 01 Šumperk KAMMsport, Dr. E. Beneše 16, 787 01 Šumperk BIVAK SPORT, Hlavní náměstí 14, 794 01 Krnov SLOVENSKO ITOCA SPORT, nám. Osloboditelov, 031 01 Liptovský Mikuláš Vážení obchodníci, máte-li zájem prodávat časopis Dobrodruh, sdělíme Vám kdykoliv podmínky na adrese redakce: Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10, tel./fax: 02/749468. Šťastný rok 1998 Vážení čtenáři, rádi bychom Vám tímto popřáli, abyste rok 1998 prožili svobodně, v duševní i fyzické vyrovnanosti a pohodě, aby se Vám podařilo realizovat Vaše cíle a aby se stejně vedlo i Vašim bližním. Zároveň bychom tímto chtěli poděkovat za desítky dopisů, e mailových zpráv, telefonátů i osobních rozhovorů, v nichž jste nám v průběhu celého ro ku vesměs vyjadřovali své sympatie. Je pro nás příjemným zjištěním, že i v dnešní době, která tak příliš svádí k pohodlnému uniformnímu životu, má ještě tolik lidí zájem o aktivní život v co nejméně porušené přírodě a že pří slušné geny předků v tomto směru dosud nevymizely. Děláme tento časopis pro potěšení a jsme rádi, že těší i Vás. Víme ale, že jeho obsah lze stále zlepšo vat. Jedním z kroků v tomto směru v příštím roce by mohlo být zavedení dis kusní a dopisové rubriky, o níž píšeme níže. Těšíme se na shledanou nad články, rozhovory i reportážemi v roce 1998. Za redakci a její spolupracovníky Miloš Kubánek PŘEDPLATNÉ NA ROK 1998 Vážení přátelé, pokud máte zájem předplatit si náš časopis v roce 1998, což bychom samo zřejmě rádi uvítali, pak podmínky před platného jsou následující. Cena jednoho výtisku je v tomto roce, z důvodu zdraže ní poštovného i ceny distributorských služeb, shodná s prodejní cenou v obcho dech a na stáncích tj. činí 18, Kč. Ce loroční předplatné jednoho výtisku je tu díž 108, Kč. Tato cena ovšem platí pou ze pro nové předplatitele. Předplatitelé, kteří měli předplacen jakýkoliv počet čí sel v roce 1997 a jsou tedy zahrnuti v na ší databázi, platí za předplatné v rámci OBJEDNÁVKA PRO FIRMY Objednáváme tímto předplatné... výtisků dvouměsíčníku Dobrodruh v roce 1998 od čísla... Název předplatitele (firmy):... Adresa:... IČO:...... DIČ:... DÁREK PRO PŘEDPLATITELE Z ROKU 1997 Jak jsme slíbili v roce 1997, připravili jsme pro předplatitele malý, ale milý dárek. Tím je sleva předplatného pro rok 1998 o 3, Kč na jeden výtisk, tj. každý předplati tel ročně ušetří 18, Kč. Vzhledem k tomu, že je vás již několik tisíc, neznamená to pro nás málo. Sníženou cenu 90, Kč mohou dosavadní předplatitelé zaslat složenkou na adresu naší redakce s tím, že na zadní stranu napíší, že jde o předplatné na rok 1998 (aby nedošlo k záměně se žádostí o starší čísla roku 1997). V naší databázi pak auto maticky porovnáme, zda předplatitel má na výše uvedenou slevu právo (noví předpla titelé platí 108, Kč za jeden výtisk na rok). Jistě se spolu s námi těšíte na další čísla časopisu a uvítáte tuto malou pozornost. Vaše redakce PRO ZÁJEMCE O STARŠÍ ČÍSLA Pokud máte zájem o zaslání dosud vyšlých čísel v roce 1997, můžeme Vám ještě vyhovět. Pozor! Čísla 1, 2 a 4 však již téměř docházejí. Postup pro získání starších čí sel je následující zašlete složenkou typu C na adresu redakce částku odpovídající po čtu požadovaných výtisků (1 výtisk stojí 18, Kč) a na zadní stranu složenky uveďte, o jaká čísla máte zájem. Po obdržení peněz Vám zašleme Vámi požadovaná čísla. Fir my mohou poslat objednávku s uvedením adresy, IČO a DIČ a obratem jim bude do ručena faktura. Jak jsme již naznačili výše, v příštím roce bychom rádi zavedli dopisní a dis kusní čtenářskou rubriku, v níž bychom Vám dali prostor na vyjádření různých názorů na dění v outdoorových sportech, v ochraně divočiny i na obsah časopisu. Vaše názory budeme publikovat samo zřejmě pouze v případě, když u nich uve dete, že je lze otisknout. Jinak se i dále těšíme na Vaše dopisy a ohlasy určené pouze pro redakci. Přesto, že jsme za celý rok obdrželi desítky ohlasů, nebyl mezi nimi žádný, který by kritizoval časopis. Dva čtenáři nás však v průběhu roku upozornili na dva prohřešky, které objevili. Protože jsme zatím neměli žádnou diskusní či do pisovou rubriku, je možná vhodné reago vat na ně dnes, na konci roku. První se týká psaní názvu nejvyššího světového horstva, které jsme v titulcích třístránkového bloku materiálů v čísle 4 nazývali Himaláje, i když pravidla čes kého pravopisu uvádějí Himálaje. Jedna lo se o naši menší provokaci vůči zave deným normám, při níž jsme vycházeli z toho, že zatímco 95 % psaných textů se drží pravidel pravopisu, 95 % lidí při běžném hovoru tento název vyslovuje tak, jak jsme jej napsali. Jde o klasické faux pas našich jazykozpytců, pro kte ré je toto pohoří poněkud vzdálenějším tématem a při jeho určování přiblížili češtinu k angličtině, v níž se jinak píše DISKUSE ANO ČI NE? ohlášeného zvýhodnění pouze 15, Kč za jeden výtisk (tj. 90, Kč ročně), stejně jako v roce 1997 (viz následující článek Dárek pro předplatitele). Předplatné je možné zaplatit složen kou typu C na adresu redakce: Časopis Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10 (tel./fax: 02/74 94 68). Jste li firmou, vyplňte následující objednávku a zašlete ji na výše uvedenou adresu re dakce. Obratem vám bude doručena faktura. (Firmy, které si objednaly časo pis již v roce 1997, objednávku znovu vyplňovat nemusí. Faktura jim bude za slána automaticky.) a jinak vyslovuje (na jazykově příbuz ném Slovensku se ostatně používá cel kem přirozeně pojem Himaláje). Jazyko ví puristé nám snad tuto menší snahu o přebudování gramatiky odpustí. Připomínka dalšího čtenáře se vztaho vala k nesprávné formulaci uvedené v článku o Jacques Yves Cousteauovi v čísle 5, v níž se říkalo: Podle jeho ná zoru bylo třeba sestrojit takové plíce na stlačený vzduch, jež by ho vpouštěly au tomaticky pod správným tlakem a zame zovaly tak vzniku Kesonovy nemoci. Onen čtenář měl samozřejmě pravdu a správně měla věta znít: Podle jeho ná zoru bylo třeba sestrojit takové plíce na stlačený vzduch, jež by ho vpouštěly au tomaticky pod správným tlakem a umož nily tak potápěči dýchat ve větších hloubkách. Nesprávné znění věty je vý sledkem formulačního zkratu autora článku, který je šéfredaktorem časopisu. Ten se sám mj. i potápí a při jednom po někud rychlejším výstupu ze 45 m hloub ky zažil na vlastní kůži lehké příznaky kesonové nemoci. Takže dobře ví, o čem je řeč (že by tento zkrat byl výsledkem onoho rychlého výstupu?). Ostatně v ně kterém z příštích čísel přineseme mate riál o přístrojovém potápění, který po drobně rozebere i rizika, které toto spor tovní odvětví přináší. Těšíme se na všechny připomínky, podněty i názory. mk

strana 12 ZEMĚ Dobrodruh 6/97 Ledovec Matanuska I nside Passage je zároveň místem, v němž našly své poslední útočiště vymírající druhy zvířat jako jsou mořské vydry, lvouni, keporkaci a další druhy mořských savců. Oblast je ostrovy dobře chráněná před otevřeným oceá nem. Moře tu zase otepluje drsné aljaš ské podnebí. Každoročně se tady u ústí řek shromažďují lososi ke svému tahu. Ti představují ideální kořist pro tuleně a lachtany. Za nimi pak zdaleka připlou vají hejna kosatek, velryb zabijáků, pro něž jsou tuleni oblíbenou pochoutkou. Mimoto migrují právě oblastí Inside Passage každoročně velryby keporka ci za hojně se vyskytujícím plankto nem. Okolní lesy na kontinentu a zejmé na na ostrovech Admirality a Kupreanof prosluly výskytem medvě da grizzly. Díky odlehlosti a nepří stupnosti přitom zůstává Inside Passage nezasažena náporem moderního tu rismu a putování zde mnoh dy připomíná objevování ztraceného světa. Spojené státy jsou si vědomy výji mečnosti této části Alajašky a celá lokalita je dnes za hrnuta do rezervace Ton gass National Monument. PŘÍSTUP DO OBLASTI Přístup do Inside Passa ge je možný jak letecky, tak lodí. Na několika ostrovech leží rybářské osady, v Inside Passage se nachází i hlavní město Aljašky Juneau. Ostro vy, jejich zálivy a fjordy, jsou pravým rá jem seakajakářů. Inside Passage je izolo vána od okolního moře pásem ostrovů, takže moře je klidné a většina průlivů velmi úzká prostě tak, jak to seakajakář potřebuje. My jsme na své průzkumné výpravě zvolili prastarou přístupovou cestu z nitra kontinentu po řece Stikine. SJEZD STIKINE Řeka Stikine je jednou z historických spojovacích cest mezi pobřežím Pacifiku a vnitrozemím. V době zlaté horečky se INSIDE PASSAGE: PŘÍRODNÍ PERLA ALJAŠKY V oblasti jihovýchodní Aljašky se rozkládá unikátní přírodní výtvor Inside Passage. Pobřeží Pacifiku je zde lemováno pásmem ostrovů, útesů, úžin a fjordů, širokým místy až 100 km. Kontinent tu lemují vrcholy pobřežních Kordillér, zde nazývané Coastal Mountains. Sahají až do výše 4000 metrů a z jejich sedel se údolí plazí modravé pásy věčného ledu. Kosatky v průlivu Stepheus Passage. Snímek pořízen z paluby trajektu. zde plavily proti proudu tisíce dobrodru hů, které vidina zlata vedla po Stikine do osady Telegraf Creek a pak pěšky na se ver až k jezerům Atlin a Tagish. Po skon čení zlatého šílenství stezky zlatokopů zanikly a dnes je Stikine obklopena stej ně pustou divočinou jako před prvními zlatými nálezy. Stikine na jejím horním toku přetíná Cassiar Highway, a tudíž je poměrně snadno dosažitelná. Na horním toku tvo ří řeka velmi hluboký kaňon v lávových příkrovech zvaný Grand Canyon Stikine. Podobnost se spodními partiemi Colo radského Grand Canyonu je evidentní. Celá oblast spadá do Mount Edziza Na tional Forest. Nicméně není zde potřeba žádné zvláštní povolení ke vstupu pro trek nebo na řeku. POZOR Grand Ca nyon Stikine v úseku mostu Cassiar Highway k soutoku s řekou Tahltan je velmi obtížný vodní terén. Přes nesčetné pokusy nebyl zatím celý zdolán. Jeli jsme kaňon za soutokem s řekou Tahltan obtížnost WW III IV, průtok cca 1000 m 3 /sec, doporučuji větší raft nebo kajak. Jinak se dá nasednout pod osadou Te legraf Creek dál už je řeka klidná. Z Telegraf Creeku je to k moři asi 250 km. Zpočátku divočinou vnitrozemí Brit ské Kolumbie, poté hlubokým údolím v Coastal Mountains mezi 2 5ti tisícový mi vrcholy. Snad každá hora a každé horské sedlo má svůj vlastní ledovec. Neustále se střídají panoramata hor a le du, což činí ze Stikine jednu z nejkrás nějších aljašských řek. Tak jako jinde na Severozápadě i tady je obtížné vyžít z přírody. Ve Stikine si ce táhnou ve velkém množství lososi, ale řeka je siltová a mohutná, tudíž se dají jen těžko ulovit. V okolních pralesích je sice dosti zvěře, ale lov by si vyžádal del ší přípravu. Takže je nejlepší si veškerý proviant vést s sebou. Britská Kolumbie a jihovýchod Aljaš ky jsou rájem medvědů. Nenašli jsme snad jediné místo, které by neneslo více, či méně čerstvé stopy po grizzlym nebo Letecký snímek jednoho z mnoha kanadských jezer na SZ od Atlinu. Kombinace krásné přírody, divoce žijících tvorů a ledem pokrytých hor dělají z toulek po Inside Passage nezapomenutelný zážitek. Skýtají řadu možností pro outdoorové činnosti, počínaje mořeplavbou a seakajakingem, přes horolezectví a treking v blízkém vnitrozemí, až po sjíždění řek, které autor tohoto článku vyzkoušel na známé ledovcové řece Stikine. Mořské vydry, donedávna považované za téměř vyhynulý druh. černém medvědovi. Doporučuji se na to připravit a dodržovat potřebná bezpeč nostní opatření. Na dolním toku řeky Stikine dosahují pásy ledu až k vodní hladině. Za zastave ní stojí zejména Great Glacier, překrásný ledovec vytvářející široké jezero. Jezero vytéká do řeky poměrně prudkou kaská dou. K jezeru je tedy potřeba projít asi 4 km lesem. Ledová krása přitom rozhod ně stojí za to. Druhým významným ledovcem na ře ce je Chief Shakes Glacier, pojmenovaný po legendárním indiánském náčelníkovi. Nad ním se pak tyčí jedna z nejvyšších hor v okolí Castle Mountain. INSIDE PASSAGE Stikine ústí do moře širokou deltou. Obrovské množství siltu, který obsahují vody Stikine, usazuje řeka v moři a vy tváří mezi ostrovy Inside Passage jakou si rozlehlou lavici, která v době odlivu zasahuje několik kilometrů do moře. Jak mile nastane příliv, mořská voda zatlaču je tu říční, kalnou, zpět do ústí řeky. Pří liv dosahuje v oblasti Inside Passage pě ti až šesti metrů. Za odlivu se v okolí ústí řeky objevují rozsáhlé úseky mořského dna. Pro pohyb na vodě je proto výhodné pořídit si námořní mapu se zakresleným mořským reliefem a zejména tabulku pří livů a odlivů. V oblasti totiž existují po měrně silné mořské proudy. Podle tabul ky přílivu a mapy pak lze jakžtakž odvo dit směr proudu (pozor, občas to je přesně naopak). Kupodivu nikdo z rybá řů, žijících v Inside Passage, nevěděl o nějaké pravidelnosti tohoto fenoménu. LODNÍ DOPRAVA A RYBOLOV Ostrovy, kterých je tu takové množ ství, jsou vlastně bývalé vrcholky hor. Na několika ostrovech jsou osady, je jichž obyvatelé se živí rybolovem nebo těžbou dřeva (v poslední době drasticky omezenou). V těch větších zastavují lodi Alaska Marine. Z ostrova Wrangell, kte rý leží u ústí řeky Stikine, stojí palubní lístek do Skagway (tj. nahoru na Aljaš ku) 79 USD, do Seattlu 160 USD. Tak řka všude se dá vypůjčit seakajak za 50 60 USD na den. Někde si lze také vypůjčit motorový člun (100 150 USD/den) nebo alespoň na jmout charter (150 200 USD/den). Nocovat je nej lépe v divočině, nicméně je nutno dávat bedlivý pozor na čáru nejvyšššího přílivu. Na ostrovech jsou potravi ny a další nezbytnosti o ně co dražší než na kontinentu (o amerických cenách snad není potřeba se rozepiso vat). Inside Passage je ob lastí výborného mořského rybolovu. Loví se tu na udi ce v hojné míře halibuti, lo sosi, okouni i tresky. Poto ky a říčky, které ústí do mo ře, bývají v době tahu plné lososů. Jejich lov nebývá příliš složitý, udice nebo podběrák stačí (pozor, lov lo sosů do rukou v řece patří do kategorie indiánských báchorek). Je potřeba dávat pozor na medvědy, kteří mívají také na lososy spadeno. Rybářský lístek stojí 10 USD/den, 50 USD/rok. Pokud nejste znalí mořského rybolovu, vyplatí se na jmout si charter i s vybavením a vyjet třeba na halibuty (mořské platýsy), bývá to nezapomenutelný zážitek. GLACIER BAY Nejznámějším místem v Inside Passa ge je nepochybně Glacier Bay. Zátoky hřmícího ledu, jak je nazvali Indiáni, jsou hojně navštěvovanými a hojně fo tografovanými místy. Málokdo ví, že mi mo Glacier Bay se zátoky hřmícího le du vyskytují také směrem na jih. Nejjiž něji položeným ledovcem tohoto druhu je LeConte, ležící u ústí řeky Stikine. Vytváří fjord, který je jedním z nejkrás nějších útvarů tohoto druhu na světě. Je dlouhý asi 10 námořních mil a na jeho konci spadá do vody ledovec LeConte. Jeho rychlý pohyb má za následek velmi časté odlamování ledových bloků (telení ledu). Je však nutno dát pozor na ledové kry, které od čela ledovce vyplňují celý fjord (někdy velmi těsně). Kry jsou vel mi nestabilní, často převracejí a občas při převrácení doslova explodují. Přesto bý vají pokryty slunícími se tuleni, kteří si z jejich rachotu očividně nic nedělají. ROBERT KAZÍK Letecký snímek středního toku řeky Stikine. Dobrodruh, dvouměsíčník pro mnohostranné osobnosti. Šéfredaktor Miloš Kubánek. Lay Out: Design Production. Adresa redakce: Časopis Dobrodruh, Žirovnická 2389, 106 00 Praha 10, tel./fax: 02/749468, e mail: vdsvet@mbox.vol.cz. Zde rovněž pří jem předplatného a inzerce. Distribuují PNS, soukromí distributoři, knihkupectví a maloobchody se sportovním zbožím. Distribuce a předplatné na Slovensku ABO PRESS s.r.o., Vajnorská 134, 831 04 Bratislava, tel./fax: 07/5253334. Vydává Vyda vatelský dům Svět, Žirovnická 2389, Praha 10. Registrováno MK ČR pod č. 7598. Podávání novinových zásilek povoleno OZ Přeprava Praha, č.j. 726/97 ze dne 19. 2. 1997. Vychází poslední týden sudých měsíců. ISSN 1211 751x