Hlodavci Nejpočetnější skupina savců
základní charakteristika řádu přes 40% všech druhů savců přizpůsobiví všude kromě Antarktidy většinou: malí, dlouhý ocas, drápy 4 dlouhé řezáky (sklovina jen zepředu, dorůstají) terestrické (pozemní) druhy sociální, tvoří velké společnosti vysoce přizpůsobiví zvětšený hlavní žvýkací sval (pohyb čelistí svisle i dopředu a dozadu)
základní charakteristika řádu vysoká plodnost - krátká březost, hodně mláďat převážně býložraví, ale mnozí i všežraví velké slepé střevo bakterie trávení celulózy požírání výkalů potravy zpracované ve sl. střevě asi 2 000 druhů, z toho přes 1 000 myšovití 3 podřády (podle uspořádání čelistních svalů): veverkovci (veverkočelistní) morčatovci (dikobrazočelistní) myšovci
hlodavci ČR 7 čeledí 27 druhů Veverkovití Plchovití Myšovití Křečkovití Nutriovití (nepůvodní) Bobrovití Myšivkovití
veverka obecná (Sciurus vulgaris) 210-410 g, délka 200-270 mm silné zadní nohy s protáhlými prsty, huňatý ocas proměnlivé zbarvení od rezavé po černou skáče 3 4 metry ocas kormidlo + padák zvl. svaly mění jeho tvar hnízda z větviček nocleh, mláďata potrava: lesní plody, semena šišek, pupeny stromů, ptačí vejce dělaá si zásoby v dutinách, v zemi, houby nabodává na větve
plch velký (Glis glis) 80-155 g, délka 120-180 mm připomíná malou veverku šedohnědé barvy v listnatých lesích a zahradách, i na území Prahy noční aktivita, přes zimu hibernuje, do stavu strnulost upadá i při nepřízni počasí prospí až 8 měsíců hnízdí v dutinách stromů nebo volně na větvích vzteklá a nesnášenlivá povaha
myš domácí (Mus musculus) 9-25 g, 70-100 mm původní rozšíření stepi polopouště na jihu Eurasie a v severní Africe; zavlečena člověkem do celého světa většinou je pevně vázána na lidská obydlí (synantropní) znám výskyt i např. v mrazírnách nebo v šachtách dolů čilá hlavně večer a v noci teritorium si značí pachem; vylučuje feromony ročně 5 10 vrhů o 4 9 mláďatech laboratorní forma - albinotická
potkan (Rattus norvegicus) 140-500 g, 160-270 mm bývá zaměňován s krysou původ bažiny východní Asie Evropa až v 18 století, dnes velmi rozšířený kanály, sklepy, skladiště, skládky, zeměděl. objekty dobře běhá, skáče, plave; nešplhá po půdách žije v rodinných klanech základem březí samice nebo pár složitý sociální řád, střeží své území velmi inteligentní, nedůvěřivý odhad počtu v Praze 5 milionů riziko nemocí
krysa obecná (Rattus rattus) 130-250 g, 160-235 mm menší, subtilnější, ocas delší než tělo, velké uši působí čistotnějším dojmem (i výběrem prostředí) suchomilný, původně stromový druh na půdách, ve vyšších patrech skladišť, hospodářských objektů původem z JV Asie, v Evropě již před 2 3 tis. lety vymizela se zavedením kamenných podsklepených staveb s kanalizací namísto suchých dřevěných návrat do Čech po r. 1929 (lodní dopravou po Labi) dnes výskyt v širším okolí Labe, je na vzestupu
myšice lesní (Apodemus flavicollis) 18-45 g, 90-123 mm oproti myši větší uši i oči, delší zadní chodidla, hnědá, ostře ohr. bílé břicho, žlutá skvrna na hrdle výskyt smíšené lesy, sady, zahrady, lidská obydlí rychle běhá, skáče až 1 m, šplhá až do 7 m výšky živí se plody a semeny, drobnými živočichy aktivní i přes zimu, pouze za silných mrazů krátkodobá strnulost u nás ještě m. křovinná, m. malooká, m. temnopásá
další naše druhy myšic: myšice temnopásá (Apodemus agrarius) myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) myšice malooká (Apodemus uralensis)
křeček polní (Cricetus cricetus) 150-600 g, 215-340 mm zavalité tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas pestré zbarvení (na rozdíl od sysla) pole, louky, meze, břehy vodních toků spíše v nížinách (nad 600 m n.m. vzácný) žije samotářsky v norách vyžaduje hlubokou půdu vychází za soumraku, živí se zelenými částmi rostlin i drobnými živočichy dělá si zásoby až 16 kg, přerušovaně hibernuje nesnášenlivá a bojovná povaha prská, vrže zuby http://www.youtube.com/watch?v=jljxuevrbas&feature=related
norník rudý (Clethrionomys glareolus) 10-36 g, 80-120 mm jeden z našich nejběžnějších druhů drobných savců nápadně červenavě rezavé zbarvení na hřbetě zejm. v listnatých a smíšených lesích aktivní hlavně v noci, ale i ve dne hnízdí pod pařezy a v kořenech stromů pestrá potrava, mění se během roku i živočišná
hraboš polní (Microtus arvalis) 15-40 g, 80-130 mm další z našich nejběžnějších drobných savců typický druh otevřené krajiny a kulturní stepi zima stohy, sýpky, seníky podzemní nory, na povrchu pospojovány cestičkami systém chodeb hnízdo, zásobárny jídelny zimní hnízda větší, pro více hrabošů přemnožení v 3 5 letých intervalech
hryzec vodní (Arvicola terrestris) 60-200 g, 120-200 mm náš druhý největší druh hraboše dlouhý, krátce osrstěný ocas, uši téměř skryté zarostlé břehy rybníků, potoků a řek s vyšším břehem => hrabe chodby i desítky m dlouhé na podzim od vod => zahrady, louky v létě zelená potrava, v zimě kořeny; nezimuje nesnáší se s ondatrami
ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) 1-1,6 kg, délka 25-40 cm náš největší hraboš ze stran zploštělý, lysý a drobnými šupinkami pokrytý ocas => kormidlo při plavání nemá plovací blány; samci pachové žlázy zavlečeny do Čech ze Sev. Ameriky v r. 1905 rozšířily se i do okolních států břehy stojatých a pomalu tekoucích vod
ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) žijí v párech, hrabou až 10 m dlouhé nory hnízdní dutina + úkrytové, útěkové, větrací chodby, alespoň jeden východ pod hladinou hrady v mělké vodě až 1 m v průměru uvnitř hnízdní dutina vystlaná suchou trávou v zimě je zevnitř užírají potrava: v létě zelené rostliny, v zimně kořeny a oddenky vodní živočichové (hlavně škeble)
myšivka horská (Sicista betulina) 7-13 g, 58-76 mm nápadně dlouhý ocas (120-170 % délky těla) černý pruh od hlavy až ke kořeni ocasu od myšice se odlišuje menší velikostí, delším ocasem, kratší zadní tlapkou, stanovišťěm příbuzná tarbíkům; chápavý ocas na moravských horách, v Čechách Šumava většinu života prospí malá rozmnož. schopnost max. 14 mláďat/ž.
nutrie říční (Myocastor coypus) 6-12kg, 40-80cm (mezi bobrem a ondatrou) příbuzná s morčetem zadní tlapky - 4 prsty spojené plovací blánou chlopňovité nozdry - při potápění se uzavírají mokřadní oblasti a okolí vodních toků v malých rodinných skupinách, které vede stará samice mléčné bradavky vysoko na bocích-kojení ve vodě do ČR r. 1924, od 70. let v přírodě, na vzestupu
nemoci přenášené hlodavci leptospiróza leptospira bakterie, spirálovitý tvar přenos močí nakaženého zvířete (voda, nemyté plechovky, půda, potraviny, pokousáním) příznaky: jako chřipka, vysoké horečky, někdy druhá fáze poruchy ledvin, strnutí šíje, zvracení v závažných případech žloutenka, zástava močení, krev ve stolici léčba - ATB
nemoci přenášené hlodavci dýmějový mor tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis k nákaze hl. od krys dochází přenosem blechou inkubační doba 2-6 dnů, kdy se bakterie množí příznaky: úbytek energie, horečka, bolest hlavy a pocit chladu dostavující se náhle na konci inkubační doby od tohoto okamžiku infekce buď začne ustupovat, nebo se stane smrtelnou zvětšení lymfatických uzlin =>v nadýmající se měchýřky hnisu, klasický znak dýmějového (bubonického) moru ložiska bolestivě prohnisají i skrz kůži => celková sepse