Pøelet nad hypermarketovým hnízdem

Filip Fuchs a kol.

Pøelet nad hypermarketovým hnízdem Deset let budování hypermarketù v ÈR Filip Fuchs a kol.

4 N ESEHNUTÍ Vydání publikace bylo podpoøeno Nadací Open Society Fund Praha a Ministerstvem životního prostøedí ÈR v rámci výbìrového øízení na podporu projektù pøedkládaných nestátními neziskovými organizacemi. Pøelet nad hypermarketovým hnízdem Deset let budování hypermarketù v ÈR Vydalo NESEHNUTÍ Brno v roce 2005 e-mail: brno@nesehnuti.cz www.nesehnuti.cz, www.hyper.cz Fotografie na pøední stranì obálky: Jan Stejskal, Martin Mach (www.ekolist.cz) Fotografie na zadní stranì obálky: Pavel Bartoník Grafická úprava a sazba: Martin Pøibyl Veškeré materiály z této publikace jsou volnì šiøitelné s uvedením zdroje. ISBN 80-903228-5-9

Obsah PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 5 Pøedmluva: Co v supermarketu nevedou (Jan Keller) 7 I. Hypermarkety - pøíliš drahá sleva 9 II. Když pro stromy není vidìt na Lidl 19 III. Penny Market na školním høišti 35 IV. Kaufland vedle kostela 45 V. Multifunkèní palác v centru Olomouce 55 VI. S vylouèením veøejnosti 69 VII. Carrefour pod okny ministerstva životního prostøedí 91 VIII. Co dìlat, když k vám pøijde hypermarket 105 IX. O NESEHNUTÍ 109 X. O autorovi, podìkování 113 XI. Fotografická pøíloha

6 N ESEHNUTÍ

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 7 Pøedmluva: Co v supermarketu nevedou V našich supermarketech najdete témìø cokoliv. Kromì spousty zboží rùzných vùní a barev, kromì haldy vìcí potøebných i úplnì zbyteèných v nich najdete také roztomilé malé myšky a další drobné hlodavce, témìø èerstvé maso mnoha jemných odstínù zelenì, sýry a salámy s tøikrát pøelepenou dobou trvanlivosti a spoustu dalších milých a vzrušujících vìcí, které byste u drobného prodejce jen marnì hledali. Už proto stojí za to si do supermarketu tu a tam vyrazit. Nemìli bychom však pøitom propadat iluzi, že v onìch obøích prodejnách mají snad úplnì všechno. Jsou vìci, které tam prostì nevedou. V žádném regálu nenajdete nic z toho, o èem se tak ohnivì øeènilo pøed pùldruhým desetiletím na návsích a námìstích po celé zemi. Øeè byla tehdy o právu obèanù rozhodovat o dìní v místì, kde žijí. Zapálenì se diskutovalo o tom, že odborníci koneènì nahradí pøi rozhodování zkorumpované byrokraty a stranické diletanty. Lidé jásali nad tím, jak koneènì pøevezmou vládu vìcí svých do vlastních rukou. Snadno se tehdy podléhalo iluzi, že vláda lidu zvítìzila. Na jak dlouho? No pøece jako obvykle na vìèné èasy. Ve skuteènosti se tehdy po pádu pokryteckého režimu, který už mìl sám sebe dost, vytvoøila pouze šance pro skuteènou svobodu, pootevøel se døíve nebývalý prostor pro usilování o ni. Zároveò s nesporným uvolnìním se ovšem vynoøil sice nenápadný, ale o to silnìjší tlak, který cílenì smìøuje k tomu, redukovat vzniklou svobodu výhradnì na vìtší výbìr pøi nakupování a konzumu. Pestr ý obal a lákavé balení mají v hyperkrámu i v politice nejednou odlákat pozornost od toho, co si vlastnì èlovìk poøizuje a za jakou cenu. Namísto pokrytectví starého režimu se krok za krokem rodí pokrytectví nové a rychle zaplòuje skulinky dùvìøivosti obèanù. Statì, které tvoøí tento sborník, ilustrují nové pokr ytectví a nové formy manipulace velice plasticky. Nadnárodní obchodní øetìzce vyznávají heslo Náš zákazník, náš pán. Platí však pouze v situaci, kdy jde o to, vylákat z lidí peníze. Ve fázi, kdy se rozhoduje o stavbì hypermarketu, je øadový obèan, tento budoucí pán, degradován na pouhého otravu, který se plete do vìcí, do nichž mu nic není. Mìní se v obtížný hmyz, se kterým se zásadnì nekomunikuje. Aby nám hypermarkety mohly sloužit 24 hodin dennì, musejí nás napøed po celou dobu, kdy se o jejich pøítomnosti rozhoduje, ve dne v noci ignorovat. Aby nám mohly ve všem vyhovìt, musejí se opakovanì vracet okny poté, co jsme je vyprovodili dveømi. Jedním z hesel roku 89 bylo zprùhlednìní politiky. Na dìní okolo staveb supermarketù je toho prùhledného jen velice málo. Èasto se vše odehrává v podivném pøíšeøí, pod jehož rouškou je schvalován úmysl investora,

8 N ESEHNUTÍ zahajováno stavební øízení, probíhá zjiš ování vlivu na životní prostøedí, jsou pøekreslovány územní plány, pøedávají se dary investorù mìstùm, obcím a kdoví komu všemu ještì. Jedná-li se o výstavbu supermarketù, nemají odborníci o mnoho vìtší šanci než obèané. Když ostravská radnice (napøíè hlasy všemi politickými stranami) rozhodla na jaøe 2005 o tom, že místo zeleného centra mìsta se postaví radìji ještì další krabice supermarketù, proslavil se zástupce primátora výrokem: O podobì našich mìst nebudou pøece rozhodovat architekti a urbanisté. Kdo tedy rozhoduje o podobì našich mìst, jestliže to nejsou architekti, památkáøi, urbanisté a odborníci na životní prostøedí? Mýlili bychom se, pokud bychom si mysleli, že rozhodují námi volení politici. Ti se mnohdy své zodpovìdnosti za obecní území a veøejné plochy zbavují tím, že je odevzdávají (ne vždy zcela prùhledným zpùsobem) velkým investorùm, aby na nich pøedvedli, co dokáží. Jako kdyby si politici neuvìdomovali, že pokud budou fungovat jen jako prodloužená ruka velkých investorù, stane se z nich prakticky zbyteèný, by velice nákladný, èlánek v rozhodování. Jejich pøedvolební klání pak vypadá tak trochu nadbyteènì. Proè by si obèané nemìli zvolit pøímo mezi firmou Lidl, Tesco, Kaufland, Hypernova, Interspar A proè nevolit pøímo Alberta, když drží ceny tak nízko pøi zemi? Všichni bychom na tom ušetøili a pro stranické politiky by se jistì našlo místo v nìjaké jiné reklamní agentuøe. Tam by si už nemohli dovolit nadávat lidem do køiklounù, jak to èiní v jednom z následujících textù jistý pan starosta. Kauzy supermarketù, které následují, poskytují hodnì dùvodù k rozèarování z toho, co se kolem nás dìje. Dávají nám ale také impulz, abychom se bránili. I když to vypadá, že lidé mají zase už jen holé ruce, není tomu tak. Lze se opøít o zákony, které si politici sami odhlasovali a které zatím stále ještì platí. Lidé se mohou organizovat, i když jim pøitom budou házeny pod nohy nìkdy jenom klacky, nìkdy celé nezákonnì porážené stromy. Mohou se každodennì rozhodovat, zda se zachovají jako obèané, anebo se budou radìji poohlížet jen po co nejvìtším nákupním vozíku, který je nejkratší cestou zaveze pøímo do Èeského snu. Probuzení z èeských snù nebývá, jak známo, vždy nejpøíjemnìjší. Lze mu však spolehlivì pøedejít. Úplnì staèí dávat si dobr ý pozor na to, kdo a proè nás chce ukolébat. Jan Keller

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 9 I. Hypermarkety pøíliš drahá sleva První hypermarket v Èeské republice byl slavnostnì otevøen v roce 1996 na severním okraji Brna. Na konci roku 2005 je v Èeské republice 190 hypermarketù a za své hlavní nákupní místo je považuje 36 % nakupujících. Novodobé velkoprodejny se vìtšinou stavìjí na okrajích velkých mìst, v blízkosti významných silnièních tahù, nebo dostupnost automobilem je pro nì klíèová. Výsledkem je významné dopravní zatížení v lokalitách, které nebyly na takový nápor plánovány, zpùsobují vylidòování tradièních mìstských center, zákazník je nucen putovat za obchodem, nikoliv obchod za ním. Hypermarkety však vtrhly i do mìstských center. Zde se jejich provoz citelnì dotýká obyvatel blízkého okolí. Tyto obchody také svým vzhledem pùsobí v mìstské zástavbì znaènì nepatøiènì. Na jejich agresivní obchodní praktiky si stìžují maloobchodníci, dodavatelé a nìkdy, tak jako v pøípadì afér s výprodeji èi s prodejem zdravotnì závadných potravin, i samotní zákazníci. Problematické je tvrzení velkých obchodù, že napomáhají snižování nezamìstnanosti nová pracovní místa sice vytváøejí, zároveò však jejich pøièinìním krachují maloprodejci a jejich dodavatelé. Není divu, že zámìry stavìt nové obøí prodejny vyvolávají v øadì našich mìst vlnu nesouhlasu. Tato publikace pøedstavuje nìkteré z tìch nejzajímavìjších kauz tohoto druhu. Domníváme se, že je zapotøebí mluvit i o negativních jevech, které pøináší budování a provoz hyper- a super marketù protože o tom, jak jsou tyto obchody skvìlé, si pravdìpodobnì mùžete pøeèíst každé ráno na jednom z mnoha reklamních letákù, které se objevují ve vaší schránce. Co je co a kdo je kdo Hypermarkety jsou obchody s výrazným podílem nepotravináøského zboží, ty menšího typu mají prodejní plochu zpravidla 2 500 až 5 000 m 2. Nìkteré hypermarkety s plochou pøes 5 000 m 2 bývají souèástí multifunkèních obchodnì-zábavních center. Supermarkety jsou obchody s prodejní plochou 400 až 2 500 m 2, ve kterých pøevažuje nabídka potravin. Diskonty jsou obchody s prodejní plochou zpravidla 400 až 1 000 m 2 s ménì pestrým potravináøským sortimentem a menším zákaznickým komfortem (prodej z palet aj.). V textu této publikace se snažíme v konkrétních kauzách rozlišovat pouze super- a hypermarkety, v obecných èástech textu používáme pouze termín hypermarkety jako zástupný pro všechny uvedené druhy prodejen. Kategorii diskontù vìtšinou podøazujeme pod supermarkety.

10 N ESEHNUTÍ V roce 2004 vypadalo podle agentury Incoma Research poøadí deseti nejvìtších obchodních øetìzcù podle jejich roèního obratu takto: Skupina/Firma Název prodejen (poèet) 1. Makro Cash&Carry ÈR, s.r.o. Makro (11) 2. Ahold Czech Republic, a.s. Albert (184), Hypernova (47) 3. Schwarz ÈR (skupina) Kaufland (57), Lidl (96) 4. REWE ÈR (skupina) Penny Market (151), Billa (71) 5. Tesco Stores ÈR, s.r.o. Tesco hypermarket (19), Tesco OD (6) 6. Globus ÈR, k.s. Globus (10), Baumarkt Globus (2) 7. Tengelmann ÈR (skupina) Plus (113), OBI (17) 8. Carrefour ÈR, s.r.o. Carrefour (10) 9. Spar ÈR (skupina) Interspar (17) 10. Delvita, a.s. Delvita (76), Delvita City (3), Proxy (9), Sama (9) Na následujícím grafu agentury Incoma Research (Shopping Monitor 2004/ 2005) je znázornìna expanze velkých nákupních center v Èeské republice na úkor menších prodejen. Podle podnikatelského týdeníku Profit utratilo v hyper- èi supermarketech v roce 2004 nejvìtší èást svého rozpoètu na nákupy 70 % èeských zákazníkù. V Maïarsku tak uèinilo 56 % nakupujících a v Polsku jen 35 %. V Èeské republice je nejhustší sí hypermarketù ve støední Evropì. Na milion obyvatel v tomto roce pøipadlo 16 hypermarketù, oproti tomu na milion Maïarù 8 a na milion Polákù pouze 5. Situace v oblasti obchodních øetìzcù je velmi promìnlivá, èasto dochází k fúzím jednotlivých spoleèností èi k odkupùm sítì prodejen. V Èeské

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 11 republice napøíklad po bankrotu amerického obchodního øetìzce K-Mar t jeho prodejny skoupila firma Tesco, která tak v roce 1996 vstoupila na èeský trh. Trend koncentrace obchodu v rukou nadnárodních øetìzcù pokraèoval i v roce 2005, kdy èeský trh opustil øetìzec Julius Meinl a o nìkolik mìsícù pozdìji oznámila svùj odchod z ÈR i francouzská sí obchodù Carrefour. Prodejny Julius Meinl pøevzala firma Ahold, prodejny Carrefouru firma Tesco. Nejvìtším obchodním øetìzcem na svìtì je americký Wal-Mar t, který zatím na náš trh nevstoupil. Wal-Mart už ètvrtým rokem vede také žebøíèek nejvìtších spoleèností svìta sestavovaný americkým magazínem Fortune. Obrat 285,2 miliardy dolarù v roce 2004 firmì zajistil jednoznaèné prvenství (na druhém místì se umístily firmy Exxon Mobil a General Motors). Souèasní vlastníci Wal-Martu, manželka a ètyøi dìti zemøelého zakladatele firmy Sama Waltona, pravidelnì obsazují horní pøíèky na žebøíèku nejbohatších Amerièanù. Od firmy Procter and Gamble odebírá Wal-Mart více mýdla, šamponù a kondicionerù než celé Japonsko. Všechny firmy, o kterých byla dosud øeè, jsou nadnárodními korporacemi. Z uvedených èísel vyplývá, že ovládají èím dál tím vìtší èást tuzemského trhu. Na otázky, jak toho docilují a jaké jsou dopady jejich èinnosti, se pokusíme alespoò èásteènì odpovìdìt v následujících øádcích. Sleva není zadarmo Slogan Vždy nízké ceny je pravdìpodobnì tím, co nejvíce láká potenciální zákazníky do útrob obøích prodejen. Lákadlo nízkých cen je používáno nejèastìji pøi otevírání nové velké prodejny. Ve chvíli, kdy zaène místní konkurence upadat, ceny se zvýší. Pro nadnárodní spoleènosti není problémem udržovat i po dobu nìkolika let cenovou hladinu na nižší úrovni tak, aby jí drobnìjší obchodníci široko daleko nemohli konkurovat. Poté, co zkrachují, ceny opìt zvednout. V té chvíli ale už nemají lidé v okolí možnost nakupovat nikde jinde (v dostupné vzdálenosti) než právì v hyper- nebo supermarketu. V Nìmecku se tìmto praktikám postavil antimonopolní úøad, který v roce 2000 naøídil tøem velkým maloobchodním øetìzcùm pùsobícím na tamním trhu (Aldi, Lidl a Wal-Mart) zvýšit ceny. Sítì hypermarketù totiž prodávaly základní potraviny jako mléko, olej èi mouku za nižší ceny, než za jaké je nakoupily od dodavatelù. Pøínos pro kupující v podobì nižších cen je okrajový a doèasný, ale omezování menších prodejcù tìmito nefér pøekážkami je zjevné a trvalé, prohlásil úøad (MF Dnes, 12. 9. 2000). Navíc tvrzení o nižších cenách v tìchto prodejnách rozhodnì neplatí plošnì. Týká se jen malé èasti položek bìžné každodenní potøeby (toaletní papír, peèivo, máslo atd.), u nichž zná vìtšina kupujících obvyklé ceny, a mùže je tak porovnávat s cenami konkurence. Americká reklamní asociace

12 N ESEHNUTÍ pøinutila v roce 1997 spoleènost Wal-Mart, aby pøestala používat slogan Vždy, ale opravdu vždy nízké ceny!, protože se zjistilo, že tyto ceny se týkají jen 1 500 nejlevnìjších položek, zatímco dalších 80 000 druhù zboží je vysoce ziskových. Díky svému dominantnímu postavení na trhu mohou hypermarkety svým dodavatelùm klást velmi tvrdé podmínky. To na jednu stranu vede ke snižování nìkterých cen v tìchto obchodech, ale zároveò tlaèí øadu malododavatelù ke krachu. Navíc se èasto snižuje kvalita prodávaného zboží. Mezi bìžné praktiky hypermarketù patøí vyžadování tzv. zalistovacích poplatkù (jednorázový poplatek v øádu desítek tisíc korun za uvedení nového výrobku do prodeje), povinnost první dodávky zboží zdarma, financování reklamních kampaní hypermarketù (v øádu statisícù korun), povinnost prodávat zboží za tzv. akèní ceny (èasto pod cenou výrobních nákladù). Podle samotných dodavatelù není neobvyklé, že pod hrozbou zrušení smluvního vztahu s øetìzcem jsou nuceni pøispívat dokonce i na výstavbu nových prodejen. Podle jednoho z pøíspìvkù v anketì èasopisu Moderní obchod (5/2005) na výstavbu nového supermarketu pøispívají dodavatelé èástkou 10 30 000 korun, u hypermarketu jde o èástku 75 130 000 Kè. Dalším problematickým jevem je splácení faktur ze strany øetìzcù. Nìkteré øetìzce splácejí faktury i po více než sto dnech, pøestože tržby za zboží již obdržely, a dodavatel se tak stává nuceným bezúroèným vìøitelem hypermarketu. V pøípadì, že se zboží neprodá, nenese riziko ztráty øetìzec, ale dodavatel. Na tyto praktiky doplácejí pøedevším domácí dodavatelé: Když obchodní øetìzce zahajovaly výstavbu velkoprodejen a nákupních center, ubezpeèovaly, že až 90 % nabízeného zboží v jejich síti bude èeské provenience. Ale souèasná skladba u mnohých druhù výrobkù je právì opaèná. Cizí majitelé nutí øetìzec odebírat zboží z jejich mateøské zemì, øíká Jan Wiesner, pøedseda Svazu èeských a moravských výrobních družstev (Ekonom 2/2002). Na Slovensku se v roce 2002 objevil pokus ustanovit v zákonì povinnost øetìzcù odebírat urèité procento tuzemské produkce. Kvùli tlaku øetìzcù a Evropské unie však bylo nakonec toto ustanovení ze zákona vypuštìno. Ten, kdo si stìžuje na nevýhodnost podmínek, by mìl zvážit, zda se mu spolupráce za daných okolností vyplatí, èi nikoli. Žádná zákonná ustanovení totiž v tržním prostøedí nezmìní skuteèné chování subjektù, které se na trhu pohybují, komentuje stížnosti dodavatelù na nerovné podmínky jednatel spoleènosti Plus Discount Pavel Turek (Moderní obchod 5/2005). Klamou reklamou? Strategie, jak vytáhnout ze zákazníka co nejvíce penìz, je u obøích spoleèností propracovaná do detailù, na první pohled netušených. Že je jejich snaha úspìšná, dokazuje i øada výzkumù. Napøíklad výzkum agentury GfK

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 13 Praha z roku 2000 zjistil, že 93 % nakupujících v hypermarketech nakupuje impulsivnì (a tedy pod vlivem reklamy). Pouze 7 % si svùj nákup dopøedu plánuje (èasopis In-Store Marketing 11/2000). Oproti tomu napøíklad ve Francii je míra rozhodnutí koupit specificky naplánované zboží vyšší 24 %, ve Velké Británii 24,5 % a v Itálii dokonce 58 %. Podle údajù z roku 2005 ze spoleèného výzkumu GfK Praha a Incoma Research ète 75 % èeských zákazníkù reklamní letáky øetìzcù a nakupuje podle nich. Navíc, jak zjistil další z prùzkumù, zákazníci jsou ochotni trávit v obchodnìzábavních centrech stále více èasu. 7 % klientù je ochotno vìnovat pobytu 3 až 5 hodin, 19 % 2 až 3 hodiny a pøes 50 % 1 až 2 hodiny. Jen co uchopíte nákupní vozík, útoèí na vás, øíká Ladislav Šípek ze spoleènosti Mag Consulting, která se zabývá prùzkumem trhu (MF Dnes, 26. 9. 2001). A jakými zpùsoby tento útok probíhá? Èím vìtší nákupní vozík, tím silnìjší pocit, že je potøeba jej zaplnit. Ménì známé nebo dražší zboží naleznete v regálech ve výši oèí tak, aby upoutalo vaši pozornost, zatímco to známé nebo levnìjší bude pravdìpodobnì na úrovni podlahy. Peèivo, mléko a další potraviny, které nakupujeme nejèastìji, se umís ují do zadní èásti prodejny, aby tak zákazník pøi cestì za rohlíky prošel kolem dražšího sortimentu. Ani znalost krátké a rychlé cesty k regálùm s peèivem v zadní èásti prodejny vás pøed bloudìním v obchodì neochrání. Èas od èasu øetìzce zámìrnì regály pøestavìjí, a vy tak hledáním zboží opìt strávíte mnoho èasu, bìhem kterého na vás pùsobí další reklamní triky. Maso, ovoce i zákusky bývají velice èasto dovednì nasvíceny barevnými svìtly, aby vypadaly stále èerstvì a lákavì. Hudbu, která pøi pouti hypermarketech provází vaše kroky, nejspíše vùbec nevnímáte, pøesto jste pod jejím vlivem. Výzkumníci tvrdí, že její zpomalení ze 108 na 60 taktù za minutu zpùsobí, že zpomalíte chùzi, zùstanete v obchodì déle a tržba se zvýší až o 38,2 %. Osvìdèeným lákadlem jsou nejrùznìjší ochutnávkové akce. Podle nìkterých výzkumù díky nim stoupne prodej až o 20 %. Sladkosti bývají umístìny v blízkosti front u pokladen, a nabízejí tak dìtem dostatek èasu k tomu, aby pøinutily rodièe k jejich koupi. Reklamní tlak v nìkterých øetìzcích se projevuje i permanentním vysíláním vlastního rozhlasového programu, který kombinuje poslech hudby s prokládanými reklamami: Zákazník by mìl být oslovován pouze informacemi o tom, co nakoupit, øíká Libor Pavlata ze spoleènosti In Store Radio (Strategie 16/2000).

14 N ESEHNUTÍ Nejnovìjším trendem je zákazníka nejen aktivnì oslovovat, ale pøímo získávat informace o jeho preferencích, zvyklostech a finanèních možnostech. Dìje se tak napøíklad prostøednictvím vìrnostních karet, ze kterých je patrné, jaké nákupy v urèitém období zákazník poøídil. Vyvinutìjší technologii používá napøíklad spoleènost Tesco ve Velké Británii, kde v roce 2005 ohlásila zámìr nasadit 16 000 antén a 4 000 èteèek èipù ve svých prodejnách. V praxi to znamená monitoring jednání desetitisícù zákazníkù. Èip je umístìn ve zboží, je témìø neviditelný, neznièitelný a dají se do nìj vkládat data. Umožòuje napøíklad sledovat pohyb a nákupní zvyky zákazníka. Mìsta duchù Výstavba velkých obchodních øetìzcù má výrazné dopady na vzhled našich mìst. Pøedevším vede k dalšímu rozvoji automobilismu. Drtivá vìtšina zákazníkù hypermarketù využívá vzhledem k jejich horší dostupnosti pøi nákupech automobil. Navíc se jim malý nákup bez automobilu stejnì, zapoèítáme-li cestu a èas, nevyplatí. Zatímco drobní obchodníci si své zboží vìtšinou obstarávají v okolí svého pùsobištì, zboží prodávané v hypermarketech se nakupuje ve velkém a následnì pøepravuje v kamionech na znaèné vzdálenosti. Výzkum, který si nechal v roce 2000 zpracovat Magistrát mìsta Brna, uvádí, že otevøením nákupních center na okraji mìsta došlo k nárùstu intenzity dopravy na pøilehlých komunikacích o více než 40 %. Nárùst dopravy s sebou pøináší zvýšení hladiny škodlivých emisí, hluku i problémy s plynulostí dopravy, které si vyžadují øešení. Realizace tìchto øešení bývá èasto placena z veøejných zdrojù. Daòoví poplatníci tak nezøídka pøispívají na zisky hypermarketù. Dalším negativním dùsledkem expanze hypermarketù je devastace pøirozeného mìstského prostøedí. To, že se obchody pøesouvají na periferii, vede k vylidòování mìstských center. Tradièní ulice, lemované výklady, které dodávaly mìstùm jejich ráz, postupnì mizí, hlavní ulice pøestávají pøitahovat chodce. Malé obchody krachují jeden za druhým a namísto nich vznikají banky, herny èi kanceláøe. Ještì pøed pár desítkami let tvoøilo tržištì pod širým nebem spolu s množstvím drobných obchùdkù typickou souèást veøejného prostoru vìtšiny západoevropských mìst. Tento prostor, ve kterém se mohli lidé potkávat pøímo a v blízkosti svých domovù, se vylidnil a promìnil v prùjezdní zónu pro potøeby automobilistù. Zbyl jen ostrùvek pìší zóny urèený spíše pro turisty. Na tento nežádoucí trend upozornilo již v roce 1998 ve svém odborném materiálu Rozvoj a optimalizace dimenzí maloobchodních sítí v území ministerstvo prùmyslu a obchodu: Je žádoucí pøirozenou obchodní funkci center mìst zachovat. Nerespektování této hmotné a souèasnì významné sociální

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 15 dimenze mìsta v koneèném dùsledku pøispívá k postupnému obchodnímu umrtvování mìstského prostøedí, vèetnì jeho centra. Významným problémem je též vybírání lokalit pro nákupní centra. Podle materiálu Útvaru hlavního architekta Magistrátu mìsta Brna z roku 2001 bývají obchody stavìny tzv. na zelené louce a mimo vazbu na obytná území. V Brnì se takto buduje až 80 % novì zøízených obchodních ploch. To vede k velkým pøesunùm zákazníkù za nákupy a k záboru plochy pùvodnì urèené k zemìdìlskému využití èi k udržování zelenì. Samostatnou kapitolou je pak strohá uniformní architektura tìchto obchodù (typizované jednopodlažní budovy stavìné z materiálù s krátkou životností, k tomu rozsáhlá parkovištì) nezapadající do klasické mìstské zástavby. Nízká úroveò architektury velkokapacitní prodejny Lidl, vycházející jednoznaènì z pouhé úèelovosti, by obstála v okrajových èástech mìsta a ve skladových areálech, nikoliv však v mìstském prostoru, uvedl ve svém negativním územním rozhodnutí olomoucký stavební úøad v èervnu 2005. Na okrajích mìst však velkokapacitní prodejny negativnì pùsobí pøímo napøíklad na krajinný ráz èi nepøímo dùsledky vyvolanými jejich provozem (nárùst dopravy). (Ne)zamìstnanost Míjíte-li staveništì, na kterém se právì buduje další hyper- èi supermarket, jistì si všimnete tabule s informací, kolik nových pracovních míst tato prodejna pøinese. Vznik nových pracovních míst v regionu bývá jedním z èastých argumentù pro ospravedlnìní výstavby obchodních øetìzcù. Bohužel, zprovoznìní každé další obøí prodejny má na zamìstnanost dopad naopak negativní. Vzhledem k tomu, že malí obchodníci nemohou konkurovat velkým øetìzcùm, ztrácejí zákazníky a zaèínají propouštìt zamìstnance. Øadu malých prodejcù nakonec dovede cenový diktát k úplnému krachu. O práci tak pøijde i èást lidí pracujících v prvovýrobì a zpracovatelském prùmyslu. Za obchodní úspìch prodejních gigantù tak platíme podporou v nezamìstnanosti pro ty, kteøí jejich vinou pøijdou o práci. Samostatnou kapitolou je vztah tìchto obchodních øetìzcù ke svým zamìstnancùm. Na jednu stranu pøispívají k rùstu nezamìstnanosti, na stranu druhou produkují armádu nízce kvalifikovaných pracovníkù, vìtšinou žen, èasto pracujících na snížený úvazek, s velice nízkým platem. U obchodních øetìzcù obvykle šetøíme nedodržování limitù pøesèasové práce, nepøidìlování náhradního volna za pøesèasy, nedodržování stanovených pøestávek v práci, porušování zákona o mzdì a dalších zákonù, øíká JUDr. Eva Bláhová, právnièka Státního úøadu inspekce práce (A2 11/2005). Øetìzce také velice èasto znemožòují svým zamìstnancùm, aby svá práva hájili prostøednictvím odborù. Odboroví funkcionáøi mají strach z vyhazovu

16 N ESEHNUTÍ a bojí se razantnìji bránit své èleny, øíká Bohumír Dufek, pøedseda Odborového svazu pracovníkù v zemìdìlství a potravináøství (Rovnost, 21. 3. 2002). Jeden z takových pøípadù popisuje Alexandr Leiner na internetových stránkách Odborového svazu pracovníkù obchodu (www.ospo.cz), kdy øetìzec Plus Discount v letech 2004 2005 aktivnì bránil založení odborové organizace. Bývalý jednatel øetìzce tyto snahy komentoval slovy: U mì odbory jen pøes moji mrtvolu! Situace se nezlepšila ani s nástupem nového jednatele spoleènosti Plus Discount. Nìkteré odboráøky byly zadržovány mnoho hodin v místnosti bez možnosti kontaktovat právníka nebo si zavolat a byly nuceny podepsat dohodu o výpovìdi, øíká Blažena Hlinková ze støedoèeského územního pracovištì OSPO (A2, 11/2005). Skuteèným prùkopníkem mezi ostatními prodejními øetìzci je v tomto smìru už nìkolikrát zmiòovaný Wal-Mart. Stejnì jako u ostatních øetìzcù patøí pracovní místa nabízená u Wal-Martu k nejspodnìjším pøíèkám ekonomického žebøíèku a firma jen vzácnì odmìòuje øadové zamìstnance vyšší než minimální mzdou. Nìkteré praktiky Wal-Martu ve vztahu ke svým zamìstnancùm pøipomínají fungování novodobé náboženské sekty. Pracovní dobu zaèínají zamìstnanci spoleèným skandováním názvu firmy, který v nich má posilovat sounáležitost s podnikem: Øekni W! Øekni A! Øekni L!... Další spoleènì skandované heslo konèí slovy:...podívej, jak ti malí obchodníèci v centru breèí. K zadávání výroby svého zboží si firma vybírá zemì minimálnì zatížené mzdovými, zdravotními, bezpeènostními a ekologickými pøedpisy. Velkou èást vyrábìjí asijské manufaktury, které zamìstnávají pøevážnì dìti, pøípadnì vìznì. Obdobnì si poèíná øetìzec Tesco, na jehož praktiky upozornil 10. dubna 2005 britský list Observer. Pøestože ve vlastní výroèní zprávì za poslední rok pøiznává Tesco zisk ve výši dvou miliard liber, charitativní organizace Action Aid zjistila, že ženy v Jihoafrické republice, pracující na akreditovaných zemìdìlských statcích firmy Tesco, dostávají plat nižší než jihoafrická minimální mzda. U nás bez nás Nedobré zkušenosti s hypermarkety v ÈR vedou v posledních letech k tomu, že se u nás stále èastìji objevují hlasy volající po regulaci. Mezi zastánce regulace patøí zejména dodavatelé, malí obchodníci, odboráøi, ekologové, urbanisté i nìkteré státní úøady (ministerstvo zemìdìlství, ministerstvo prùmyslu a obchodu). Návrhy na regulaci se týkají napøíklad podmínek obchodního vztahu øetìzec dodavatel, noèního prodeje a prodeje o svátcích, pravidel akèních slev a výprodejù, umis ování nových prodejen nebo prodeje zboží pod výrobní cenou. V øadì západoevropských zemí dnes urbanisté, sociologové, geografové a ekonomové sestavují podrobné plány, kolik si mìsto mùže dovolit

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 17 hypermarketù a supermarketù a za jakých podmínek, aby minimalizovali jejich negativní dopady. Napøíklad ve Francii rozhoduje o všech nových projektech na výstavbu obchodù s prodejní plochou nad 1 500 m 2 ministerská komise pro rozvoj obchodu. V Belgii musí žadatel o výstavbu doložit stanovisko sociálního a hospodáøského výboru pro otázky distribuce, který posuzuje, jaký bude mít obchod dopad na stávající obchodní sí, zabývá se poètem nových pracovních míst a vlivem na konkurenèní prostøedí s cílem zachovat rovnováhu mezi jednotlivými druhy obchodu. V Itálii se k výstavbì nových prodejen vyjadøují mj. i zástupci regionù, profesních komor, ministerstev a zamìstnaneckých svazù. Pøísnìjší regulaci obchodních center na západ od našich hranic dokládá i kauza vznikajícího obøího obchodního centra ve Folmavì u hranic s Nìmeckem. Centrum o ploše 18 000 m 2, které má být otevøeno v roce 2006, vyvolává ostré protesty bavorských obchodníkù. Podle Richarda Brunnera z Prùmyslové a obchodní komory v bavorském Øeznì by u sousedù povolili takovou stavbu pouze tehdy, pokud by její plocha nepøesáhla 4 000 m 2 : V Nìmecku je tøeba dbát o územní plán, což je vlastnì zátìžová studie. Ta zjiš uje, jaké obchody jsou v okolí, jaký mají sortiment, jak jsou velké, uvádí v Magazínu LN z 23. 12. 2005. U nás však místní samosprávy jen zøídkakdy kladou investorovi pøísnìjší podmínky, týkající se napøíklad umístìní, velikosti èi vzhledu obchodu. Velké øetìzce mají obrovskou ekonomickou moc a je veøejným tajemstvím, že se jejich zástupci pøátelí s místními politiky, žádají úlevy a argumentují svým pøínosem pro ekonomiku. Dalším faktorem, který hraje v jejich prospìch, bývá nìkdy nízký zájem obèanù o dìní v jejich obci. Ale i tehdy, když obèané vyjádøí svùj nesouhlas, prosazují øetìzce své zájmy bez ohledu na veøejné mínìní a nìkdy i bez ohledu na zákony. Dokládají to pøípady popsané v této publikaci, které bohužel nejsou ojedinìlé.

18 N ESEHNUTÍ

PØELET NAD HYPERMARKETOVÝM HNÍZDEM 19 II. Když pro stromy není vidìt na Lidl Kam s Lidlem? Zatímco konkurence v podobì obchodních øetìzcù Globus, Tesco nebo Carrefour se vstupem do èeské maloobchodní sítì pøíliš neotálela a s budováním svých prodejen zaèala už od poloviny 90. let, dal si nìmecký maloobchodní øetìzec Lidl hodnì na èas. Na první pohled by se mohlo zdát, že domácí trh je v roce 2003, kdy se do nìj rozhoduje Lidl razantnì zasáhnout, již zcela rozparcelován. Omyl. Pro Lidl nikde neexistuje nasycený trh, øíká Klaus Gehring, øeditel nìmecké centrály (Moderní obchod 1/2005). Peèlivì naplánovaná invaze Lidlu, jež se datuje od èervna 2003, nasazuje závratné tempo do konce roku 2004 už u nás stojí stovka prodejen, v nichž vyzkouší nakupovat celá jedna tøetina èeských domácností (projekt Shopping Monitor 2004/05 firem Incoma Research a GfK Praha). Lidl, patøící spolu s dalším supermarketovým øetìzcem Kaufland do skupiny Lidl & Schwarz, buduje diskontní prodejny o rozloze 1 200 1 300 m 2 pøedevším na atraktivních místech v menších mìstech. Firma sídlí v nìmeckém Neckarsulmu a funguje v celkem devatenácti zemích. Mezi její charakteristické r ysy patøí nízká kultura prodeje a extrémnì r ychloobrátkový sortiment. Produkty Lidlu bývají vyprodány už ètyøi dny po dodání, dodavatelé však své peníze dostávají až za tøicet dnù. Øetìzec tak mùže s tímto výnosem volnì disponovat skoro celý mìsíc zisk z nìj využívá k dalším expanzím a samozøejmì také pøi své cenové politice, kdy stlaèuje ceny svých výrobkù ještì o nìco níže než srovnatelná konkurence. Sortiment Lidlu zahrnuje pouze okolo 1 200 výrobkù, až 80 % z nich pøitom tvoøí produkty pod vlastní znaèkou Lidl s nimi tak mùže jednodušeji disponovat na mezinárodním trhu a sám øídí jejich kvalitu a cenu (Moderní obchod 1/2005). Podobnì jako je agresivní politika cen lákající do jeho obchodù další zákazníky, poèíná si Lidl velmi razantnì i pøi výstavbì nových obchodù. V dobì, kdy se rozhoduje expandovat do Èeské republiky, už se v mìstských centrech èasto nedostává vhodných pozemkù. A tak se kvùli výstavbì Lidlu poèítá s pøesunem autobusového nádraží (Rychnov nad Knìžnou, Vrchlabí, Vsetín), se zbouráním školky se zahradou (Velké Meziøíèí), školní jídelny (Èeské Budìjovice, Hoøice) a dokonce i se zbouráním èinžovních domù (Èeské Budìjovice). Do povìdomí veøejnosti se však Lidl zapisuje pøedevším aférou s nelegálním kácením stromù po celé Èeské republice. Motorová pila úøaduje V západoèeských Rokycanech o sobì Lidl dává vìdìt už v záøí 2000. Tehdy pøichází na Mìstský úøad žádost zplnomocnìné projektové kanceláøe KB