divadlofxšaldy F. Hervé H. Meilhac A. Millaud MAM ZELLE NITOUCHE

divadlofxšaldy F. Hervé H. Meilhac A. Millaud MAM ZELLE NITOUCHE

Ivana Korolová Dušan Růžička F. Hervé H. Meilhac A. Millaud MAM ZELLE NITOUCHE Překlad Režie Dirigent Scéna Kostýmy Sbormistr Choreografie Asistentka režie Dramaturgie Hudební nastudování Oldřich Nový Oldřich Kříž Tvrtko Karlovič Jan Kříž Veronika Hindle Tvrtko Karlovič Denisa Kubášová Jana Ottová Linda Keprtová Maxim Biriucov Tatiana Drybas Michaela Doubravová 1. PREMIÉRA 25. 3. 2016 2. PREMIÉRA 27. 3. 2016 V ŠALDOVĚ DIVADLE LIBEREC

OSOBY OBSAZENÍ Célestin Denisa de Flavigny Fernand de Champlatreux Major de Chateau - Gibus Matka představená Loriot, Inspicient, Fortnýřka Corinna Ředitel divadla Režisér, Gustav Sylvia Lydia Gimblette Kobyla Virginie Lumír Olšovský Michaela Doubravová, Ivana Korolová Dušan Růžička Ladislav Dušek, Oldřich Kříž Blanka Černá Marián Mičjar Věra Poláchová Zdeněk Nádeník Jaroslav Rainer Veronika Mičjarová Hana Postránecká Hana Zemanová Zdeněk Nádeník (hlava), Veronika Mičjarová (zadek) Robert Strážmistr Pavel Hejl Radek Beran Orchestr a sbor DFXŠ Inspice Nápověda Marian Mičjar Alena Režná Lumír Olšovský

OLDŘICH NOVÝ Opereta pro kulturní lidi Oldřich Nový, jenž je znám nejen jako filmový herec, ale především jako divadelník, režisér, dramaturg, scenárista či jako divadelní ředitel a pedagog, se narodil na pražském Žižkově roku 1899 a byť již od mládí miloval svět divadla, vyučil se nejdříve typografem. Jeho první domovskou scénou, která ho nakonec v různých variacích po celý život provázela, bylo Hudební divadlo Karlín, poté přechází do žižkovského divadla Deklarace, kde se také poprvé představuje v operetě Mam zelle Nitouche a to v roli nadporučíka Champlatreuxe. V roce 1918 odchází herec Nový do Ostravy, posléze do Brna, kde později působí jako šéf operetního souboru. I zde se potkává s Mam zelle Nitouche, podvakráte již jako režisér. Rok 1935 znamená pro Oldřicha Nového návrat do Prahy, o rok později se stává koncesionářem Nového divadla na Václavském náměstí, kde chce realizovat své plány a ideje o hudebním divadle. Jeho představa o hudební komedii je postavena především na profesionální bezchybné práci interpreta, netoleruje zajetá klišé, důsledně se snaží, aby mluvené slovo zaujímalo stejnou důležitost a hereckou kázeň, jako složka hudební. Jeho tehdejší divadelní poetika nebyla založena na bohatých výpravách či na opulentních vnějškových efektech i přesto se však Novému po prvotních zápasech podařilo vytvořit diváckou základnu a zájem kritické obce (Eduard Bass použil v té době označení Opereta pro kulturní lidi ). Židovka, deportovaná během války do Terezína. Nový, který se s ní odmítá rozvést, je deportován do Hagiboru a Osterode. Po válce, společně s novým společensko-politickým myšlením přichází i nový názor na hudební komedii, na operetu, obnovené Nové divadlo (v roce 1944 bylo společně se všemi divadly nacisty zavřeno) již nedokáže navázat na slávu předešlých let a Nový v roce 1948 odevzdává své divadlo do rukou státu, vrací se do karlínského divadla (Divadlo Umění lidu), aby zde roku 1953 režíroval svou úpravu Mam zelle Nitouche a představil se opět v hlavní roli Célestina 21. června 1957 slaví právě v této roli své 40. divadelní narozeniny. V letech 1954 1959 zde působí jako umělecký ředitel (Divadlo hlavního města Prahy v Karlíně), v letech následujících je zodpovědný za nově vzniknuvší oddělení hudební komedie na pražské konzervatoři. V roce 1964 ho však čeká opětovný návrat do Karlína, režíruje zde kupříkladu Rose Marie, Julie, ty máš nápady či Ženitbu. Poslední roky svého života prožil v ústraní mimo společenský život, jméno biologické matky své dcery Jany, kterou vychovával se svou ženou Alicí, nikdy neodtajnil. Zemřel 15. března 1983 v Praze. Ladislav Dušek Lumír Olšovský 18. ledna 1938 přichází na prkna Nového divadla Mam zelle Nitouche v úpravě režiséra a představitele hlavní role Oldřicha Nového, již dva roky ženatým s fotografkou Alicí Wienerovou. Zajímavostí se nám dnešní optikou může zdát fakt, že premiéru odehrály obě alternující herečky Ljuba Hermanová a Truda Grosslichtová každá z nich se představila v jedné polovině. Prý, aby nedošlo k zbytečným šarvátkám. Oldřich Nový se výrazně zapisuje také do filmové historie, vzpomeňme na jeho nejslavnější film z roku 1939, Kristián, to i přesto, že jeho žena je

TAKOVÁ JSEM JÁ MATINKO 30. června 1825 se na četnické stanici ve francouzském Houdainu narodil zpěvák, skladatel, libretista a dirigent Florimond Hervé, vlastním jménem Louis Auguste Joseph Florimond Ronger. Jeho talent se projevil již v útlém věku, zpívá v chrámovém sboru a učil se hry na varhany. Později začíná Ronger z vlastní iniciativy vyučovat v nemocnici pro duševně choré v Bicêtre, kde také poznává Louise Eugénii Groseille, se kterou se roku 1844 žení. Protože peníze nestačí, začíná Ronger praktikovat model, který mu poradil Alexis Masson přes den hraje v kostele, večer účinkuje v divadle. Ronger je nadšen především divadelní atmosférou Montmartru a v tuto chvíli si z praktických důvodů, stejně jako jeho hlavní postava v operetě Mam zelle Nitouche opatřuje pseudonym Hervé a v roce 1850 se stává dirigentem v divadle Le Palais Royal, pro které také komponuje. V roce 1853 si podává žádost o udělení divadelní licence, Hervé své divadlo nazval Théâtre des Folies Concertantes, později Les Folies Nouvelles, pro které komponuje kupříkladu Jacquess Offenbach či Léo Delibes. Roku 1855 si však Offenbach otevírá své vlastní divadlo, Théâtre des Bouffes-Parisiens a stává se Hervému výrazným konkurentem. Hervé po nějakém čase své divadlo opouští, stejně jako Paříž, vydává se na cesty, až se nakonec usazuje v Londýně. Do Francie se však bude nadále vracet, a to s velkou popularitou svých celovečerních operetních titulů.také soukromý život Florimonda Rogereho stojí za povšimnutí, kdy se roku 1880 stává bigamistou, protože se žení se svou přítelkyní Ellou Ann Riley, se kterou si založil druhý domov v Anglii, avšak formálně stále zůstává manželem i s Eugénii Groseille. Hervé je spolu s Jacquessem Offenbachem obecně považován za tvůrce operetního žánru, kdy mezi jeho nejslavnější tituly patří kupříkladu Don Quichotte et Sancho Panza, Malý Faust, Vystřelené oko, Lili, samozřejmě Mam zelle Nitouche a mnoho dalších. Louis Auguste Joseph Florimond Ronger alias Hervé zemřel 4. listopadu 1892. Henri Meilhac (1830 1987), společně s Albertem Millaudem (1844 1892) stojí za libretem k operetě Mam zelle Nitouche, neoficiálně se na textu podílel také Ernest Blum (1836 1907), dlouholetý Hervého přítel a kolega. Byť se Hervé psaní libreta tentokrát neúčastní, je díky svým zkušenostem z mládí výraznou inspirací pro budování hlavní postavy. Premiéra se konala 26. ledna 1883 za pompézní výpravy a dosáhla 212 repríz za sebou. V postavě Célestina se představil Louis Bouchenez, v roli Denisy Anna Judic, která se při písni Aleluja sama doprovázela na harfu. V českých zemích se Mam zelle Nitouche poprvé představuje na prknech Národního divadla v Praze, 29. listopadu 1890, v režii Edmunda Chvalkovského. 17. února 1891 se na téže scéně konalo představení přicestujivší z Francie, se samotou Annou Judic. V dalších letech se sláva Nitušky rozlétla i do dalších českých a moravských divadel, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci byla naposledy v premiéře uvedena 18. června 1994 v režii Petra Zahradníčka, pod taktovkou Martina Doubravského. Blanka Černá Michaela Doubravová

OLDŘICH KŘÍŽ, REŽISÉR Oldřich Kříž se narodil v Liberci, vystudoval na pěveckém oddělení Státní konzervatoře. První angažmá získal v opeře Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde pravidelně ztvárňoval role prvního barytonového oboru. V roce 1994 přichází do Prahy jako sólista Státní opery Praha. Z výrazných rolí jmenujme např. Figara, Taddea, Guglielma, Pinga, Sharplessa, Becoreho, Valentina či Germonta. Jako režisér je podepsán pod tituly, jako např. Apollo a Hyacint či Únos ze Serailu W. A. Mozerta, Bludný Holanďan Richarda Wagnera, Bohéma Giacoma Pucciniho, Nabucco Giuseppe Verdiho, Gicoconda Amilcare Ponchielliho nebo Nápoj lásky Gaetana Donizettiho. V říjnu 2011 byl za režii Nápoje lásky v Olomouci vyhlášen v Divadelních novinách osobností měsíce. V liberecké opeře je podepsán již pod několika úspěšnými muzikály Sugar, Zpívání v dešti a She Loves Me. Ivana Korolová Marian Mičiar Lumír Olšovský Věra Polachová TVRTKO KARLOVIČ, DIRIGENT Tvrtko Karlovič vystudoval a absolvoval v roce 1987 obor dirigování na Hudební akademii v Sarajevu u prof. Julia Mariće, v letech 1991 1993 získal stipendium na pražské HAMU, obor dirigování u Františka Vajnara. V České republice působil v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako sbormistr, v letech 1993 1996 byl sbormistrem ve Státní opeře Praha a od roku 1996 do 2007 byl dirigentem v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem. Jako dirigent je, kromě baletní a symfonické literatury, podepsán kupříkladu pod tituly Il trovatore, Aida, La traviata, Un ballo in maschera, Rigoletto, Faust, Bohéma, Die Zauberflöte, Čert a Káča, Carmen, Netopýr, Čardášová princezna, Noc v Benátkách, Země úsměvů, Hraběnka Marica, Cikánský baron či Rose Marie. V září 2006 se stal hlavním sbormistrem Státní opery Praha, kde působil také jako dirigent (Il Trovatore a Vivatt operetta). V současné době působí jako sbormistr operního sboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

ANNA JUDIC Anne Marie-Louise Damiens, první představitelka Denisy de Flavigny se narodila 18. července 1850. Jméno Judic získala po svém muži, za kterého se v sedmnácti letech provdala. Byla nepřehlédnutelnou osobností divadelního světa, a to jak díky svému talentu pěveckému a hereckému, tak talentu bouřit vody společenského bulváru tehdejší doby. Její milostný život se stal dokonce inspirací pro Zolův román Nana, místo vějíře prý používala vinný list. Od roku 1876 působila v Théâtre des Variété, kde vystřídala Hortensii Schneider a její hvězda zde zářila po další dvacetiletí. Zemřela 15. dubna 1911. Technická spolupráce Light designer Pavel Hejret Osvětlovači Luboš Udržal, David Lanči Štychy Lucie Fukárková, Jaroslava Müllerová, Bohuslava Maršíková, Ladislav Brejcha Vedoucí zvukař Miloš Vondráček Zvukař Viktor Beneš Jevištní mistr Jan Kocourek Vedoucí výprav Luděk Hora Vedoucí rekvizit Danuše Klosová Vlásenky Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová. Scénu vyrobily dílny DFXŠ. Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. Ředitelka Ing. Jarmila Levko Šéf opery Martin Doubravský Redakce Linda Keprtová Grafika Martin Taller Fotografie Petr Našic Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. 2016 / cena 23 Kč / náklad: 2 000 ks www.evstupenka.cz partner inscenace Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL Ivana Korolová

www.saldovo-divadlo.cz