Masarykova univerzita v Brně Filosofická fakulta. Drogy a primární prevence drogových závislostí na středních školách.

1 Masarykova univerzita v Brně Filosofická fakulta Drogy a primární prevence drogových závislostí na středních školách Diplomová práce Brno 2008 Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Jan ZOUHAR, CSc. Vypracovala: Bc. Pavlína VÖLFLOVÁ

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je součástí práce. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Filosofické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům....

3 Poděkování : V úvodu bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce prof. PhDr. Janu Zouharovi, CSc., za předmětné připomínky při zpracování diplomové práce a dalším osobám, které jsem v průběhu doby oslovila s žádostmi o poskytnutí informací z různých oblastí jejich činnosti.... Bc. Pavlína VÖLFLOVÁ

4 Obsah: ÚVOD 7 I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Drogová teorie. 10 1.1 Základní pojmy 10 1.2 Reakce CNS na drogu. 13 1.3 Základní rozdělení drog... 14 1.4 Nejčastěji zneužívané drogy v ČR a jejich účinky.. 15 1.4.1 Konopné drogy 15 1.4.2 Amfetaminy, Pervitin. 16 1.4.3 Opiáty. 17 1.4.4 Halucinogeny.. 19 1.4.5 Stimulační drogy. 21 1.4.6 Těkavé látky 23 1.4.7 Tlumivé látky.. 24 1.4.8 Alkohol... 25 1.4.9 Tabák a tabákové výrobky.. 27 2. Teorie závislosti na návykových látkách. 29 2.1 Definice syndromu závislosti.. 29 2.2 Druhy závislostí.. 31 2.3 Vznik závislostí.. 32 2.3.1 Příčiny a rizikové faktory vzniku závislosti.. 33 2.4 Vývoj závislostí.. 34 2.4.1 Vývoj závislostí na alkoholu. 34 2.4.2 Vývoj závislostí na ostatních drogách 36 3. Prevence.. 38 3.1 Pojem prevence, cíl a úkoly prevence. 38 3.2 Typy prevence. 39

5 3.2.1 Biopsychosociální model, rizikové, ochranné faktory a provokující faktory 40 3.2.2 Zásady efektivní primární prevence.. 42 3.3 Rodina a prevence.. 43 3.3.1 Rodina a její funkce.. 43 3.3.2 Rodina jako výchovný činitel... 44 3.3.3 Rodinné prostředí... 45 3.3.4 Prevence v rodině 47 3.3.5 Rizika selhání v rodině 48 3.4 Škola a prevence.. 50 3.4.1 Specifické charakteristiky preventivního programu 52 3.4.2 Principy efektivních programů 53 II. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Prevence v drogové závislosti.. 55 1.1 Projekt (výzkumná sonda) 56 1.1.1 Cíle výzkumné sondy.. 56 1.1.2 Hypotéza (předpoklad) 56 1.1.3 Metodika výzkumné sondy. 57 1.1.4 Výzkumný vzorek 57 2. Popis výsledků.. 58 2.1 Koncepce protidrogové politiky... 58 2.2 Realizace primární protidrogové prevence na vybraných školách 59 2.3 Rozbor výsledků dotazníku studentů vybraných středních škol... 61 2.3.1 Užívání drog studenty.. 62 2.3.2 Kvalita výuky věnovaná problematice drog a drogových závislostí 65 2.3.3 Detekce drog a primární prevence pohledem studenta. 67 3. Zhodnocení výsledků 70 ZÁVĚR 72

6 RESUMÉ 74 LITERATURA A PRAMENY.. 76 PŘÍLOHY. 79

7 Úvod Drogy v naší společnosti byly, jsou a budou. Jsou staré jako lidstvo samo. Zejména v medicíně přinesly lidstvu velký užitek. Jsou-li však užívány lehkomyslně, nebo dokonce zneužívány, mohou být velmi nebezpečné. Naše hlavní legální drogy alkohol a tabák, které se staly běžnou součástí životního stylu většiny populace, významně ovlivňují společenské procesy a kvalitu vztahů mezi lidmi. Nepříznivé důsledky zneužívání dalších drog jsou však mnohem nebezpečnější. Experimenty se zakázanými drogami a vznik závislosti na návykových látkách jsou příčinou řady lidských tragédií a zmařených životů. Rozšiřováním obchodních bloků (jako je např. Evropská unie) dochází k vyšší propojenosti národních ekonomik, což přináší mimo pozitivní aspekty i možnost většího růstu a legalizace zisků v ilegálním obchodu s narkotiky. Je zřejmé, že legislativními zásahy, ani přijímáním řady zákonných opatření se nedaří tento nelegální trh významněji omezit. Užívání a zneužívání drog je proto celosvětovým problémem, který se nevyhýbá ani České republice. Se zvyšující se dostupností drog ve světě a i u nás, stoupá užívání návykových látek mezi dětmi a mládeží, přičemž stále klesá věk mladých experimentátorů. Věkové rozmezí mezi 13 a 20 lety je velmi rizikové a pravděpodobnost navázání kontaktu s drogou je u těchto mladých lidí velmi vysoká. Začnou-li děti a mladiství užívat návykové látky v tomto věku, je riziko vytvoření závislosti, která může nepříznivě ovlivnit jejich život, mnohem větší. Svoji roli zde může mít podcenění nebezpečí, které s sebou drogy přinášejí, ale i lehkomyslnost a nezodpovědnost, ale i větší vnímavost resp. osobní dispozice jedince. Mezi významné příčiny užívání drog v pubertě je kromě zvýšené tendence k experimentování, řazena také pubertální vzdorovitost a vliv vrstevníků nebo vrstevnických skupin a part. Jednorázová zkušenost s drogou nebývá zpravidla

8 determinujícím činitelem dalšího chování a života mladistvých. Ovšem někdy i první styk s drogou může jedinci způsobit vážné zdravotní následky, eventuálně smrt. Často je problematika drog prezentována jako generační problém, jako něco, jak se chce mladá generace odlišit od světa dospělých. Děti i dospívající mají přehled o dostupných i méně dostupných drogách, mezi drogy řadí alkohol i cigarety. Informace týkající se zneužívání drog se velmi často orientují jen na zneužívání tzv. tvrdých drog. O zneužívání alkoholu, cigaret a marihuany se děti a dospívající mnoho nedozví, přičemž marihuana je na české scéně běžně používanou drogou. Její uživatelé se většinou necítí jako toxikomani, protože kouření považují za naprosto normální. Děti a mladiství mají povědomost o tom, že tvrdé drogy jsou nebezpečné, ale cigarety, alkohol a marihuanu označují jako drogy s velmi malým nebezpečím. V tomto má velký vliv společnost, která toleruje pití alkoholu, kouření cigaret a vlivem médií i neškodné kouření marihuany. Proces socializace mladistvého probíhající v různých sociálních prostředích se obecně liší větší či menší formálností, bezprostředností a mírou intenzity interpersonálních vztahů. Určité prostředí formuje určitý typ jednotlivce, to znamená, že sociální faktory člověk zpracovává, a to, jaký jim přisuzuje smysl, závisí na každém jednotlivci. Současný vývoj světové drogové scény, charakteristický nárůstem konzumace syntetických drog, vyžaduje změnu zaměření prevence, která se v minulosti jednostranně orientovala pouze na tradiční drogy. Prevence je nesmírně potřebná i zodpovědná. Většinou pedagogové ve spolupráci s rodiči předávají dětem a mladistvým poselství, že užívání drog nemůže být společensky akceptovatelnou formou chování. Vážnost prevence je ve využití takových forem působení na děti a mládež, že se z poselství nestane pouhá fráze, ale skutečná norma jejich jednání. Drogová prevence realizovaná v rámci procesu školní výuky je rozšířenou a velmi oblíbenou strategií předávání informací o drogách a rizicích jejich užívání dětem a mladistvým.

9 Cílem mé diplomové práce je analýza problematiky drogové prevence prováděné na středních školách v Českých Budějovicích. Teoretická část se zabývá základními pojmy z drogové problematiky, popisuje nejčastěji zneužívané drogy v ČR s jejich účinky, dále popisuje druhy a vznik závislostí. V praktické části se zaměřuje na primární prevenci na středních školách v Českých Budějovicích. Pro zpracování mé diplomové práce jsem využila odbornou literaturu, a to zejména práce J. Zachariáše a kol. (2004), K. Nešpora a L. Cséma (1997), K. Kaliny a kol. (2003), A. Ganeri (2001) a v praktické části metodu řízeného rozhovoru a dotazníku.

10 I. Teoretická část 1. Drogová teorie 1.1 Základní pojmy Mluvíme-li o drogách, nevyhneme se použití drogového slovníku a spousty podivných slov, která nemusí úplně dávat smysl a mohou být trochu neobvyklá. Proto je potřeba si vysvětlit některé pojmy, které se v oblasti drogové scény vyskytují. Abstinenční syndrom - je souhrn příznaků charakteristických pro stav vzniklý v důsledku nedostatku či odnětí drogy, na kterou již byla organismem vytvořena závislost. Rozlišujeme dva druhy, a to abstinenční syndrom psychický a fyzický. Psychický abstinenční syndrom se projevuje např. podrážděností, neklidem, citovou labilitou, úzkostí, depresivním laděním aj. Fyzický abstinenční syndrom se projevuje bolestí kloubů a svalů, průjmem, zvracením, slzením a žaludečními křečemi. Abúzus - zneužívání psychoaktivních látek jedincem z nelékařských důvodů, dříve používány pojmy narkomanie, toxikománie, drogová závislost. Zneužívány jsou látky se stimulačním i tlumivým působením na činnost centrálního nervového systému, které vyvolávají pocit euforie. Droga - arabsky durana původně lék. Jde o sušený rostlinný nebo živočišný materiál, který byl původně určen pro léčebné použití. V současné době je droga chápána jako přírodní nebo uměle vyrobená (syntetická) látka, která má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje prožívání reality, a která může vyvolat závislost. Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) z r. 1969 jde o jakoukoliv substanci (látku), která, je-

11 li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více funkcí 1. Takovou látkou mohou být léčiva a drogy v užším slova smyslu, tak běžně akceptované poživatiny jako alkohol, tabák, káva nebo kakao, ale také hazardní a počítačové hry, video, televize, peníze, moc a pro některé i práce. Podle zák. č. 167/98 Sb., je to jakákoliv přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí. Drogová závislost - psychický a někdy i fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti. Jde tedy o chorobný stav spojený s nezvladatelnou touhou po opakovaném braní drogy, mnohdy s tendencí stálého zvyšování dávek. Při nedostatku drogy může vzniknout abstinenční syndrom daný existencí psychické či fyzické závislosti. Osoba může být závislá na více než jedné droze. 2 Flashback - stav jako po požití drogy, i když droga nebyla aplikována. V odborné literatuře jsou popsány případy, kdy flashback nastal až za dva roky po poslední dávce. Dochází k němu nejčastěji po marihuaně, halucinogenech nebo pervitinu (slang). Intoxikace - ovlivnění látkou, otrava. Pojem akutní intoxikace návykovou látkou definuje mezinárodní klasifikace nemocí jako přechodný stav po požití alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, který vede k poruchám na úrovni vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Návyková látka - pojem je uveden v ustanovení 89 odst. 10 trestního zákona, kde návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací schopnosti nebo sociální chování. Výčet návykových látek je demonstrativní. 1 Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů způsobených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 13. 2 Chmelík, J. a kol.: Drogová kriminalita. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR 1999.

12 Omamná a psychotropní látka (OPL) - je látka uvedená v příloze zákona č. 167/1987 Sb., o návykových látkách, u které vzniká nebezpečí chronického návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu užívá. Prevence - Slovo pochází z latinského praeventus - zákrok předem. V širším slova smyslu znamená předcházení nežádoucího jevu a ochrana před ním, označuje v podstatě všechny aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji negativního jevu ve společnosti. V užším slova smyslu: je chápána jako prevence jednotlivých negativních jevů - prevence kriminality, prevence závislosti apod. 3 Tolerance - po delším užívání některých návykových látek klesá jejich účinek, a proto dochází ke zvyšování dávek. Například u opiátů závislý člověk přijímá často dávku, která přesahuje smrtelnou dávku u člověka bez závislosti. Tolerance roste i na většinu tlumivých léků nebo alkohol. Závislost - dle Mezinárodní klasifikace nemocí je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Fyzická - stav organismu vyvolaný dlouhodobým a častým užíváním určité drogy, která se tak stává součástí metabolismu a je zahrnuta do látkové výměny, takže organismus na přerušení přísunu této drogy reaguje poruchou abstinenčními příznaky. Psychická - duševní stav vzniklý soustavným a po delší dobu trvající užíváním drogy, projevující se touhou, nutkáním po různých příjemných prožitcích vyvolaných drogou. Přerušení přísunu drogy zpravidla vyvolává psychickou poruchu. 3 Štablová, R. a kol.: Drogy, kriminalita a prevence. Praha: Ústav pro kriminalitu 1997, s. 172-173.

13 1.2 Reakce CNS na drogu Drogy ovlivňují centrální nervovou soustavu, a tím působí prostřednictvím nervů a nervových uzlin na orgány periferního nervového systému. Centrální nervová soustava (CNS) se skládá z mozku a míchy. V mozku se nachází přibližně 12 miliard vysoce specializovaných buněk, které se nazývají neurony. Tyto jsou obdivuhodným způsobem uspořádány do složité a důmyslné sítě vzájemných vztahů. K přenášení motorických impulsů z CNS do svalů nebo sekrečních žláz na jedné straně anebo naopak k přenášení vnějších impulsů do CNS slouží nervy, které se paprskovitě rozbíhají z CNS do různých částí těla. Na nervech se nalézají hroznovitá nahromadění nervových buněk, známá jako ganglie. Laicky lze nervový systém popsat jako rozsáhlý automatizovaný komplex vybavený vnějšími průzkumnými prostředky, přijímači a přenosnými stanicemi předávajícími získaný poznatek do centra, dále pak ústředním koordinačním aparátem, kde je přijatá informace vyhodnocena a jsou vydány příslušné rozkazy periferním orgánům, jak reagovat. Receptory jsou čidla, která dané podněty přijímají, jsou modifikované nervové buňky, specializované na přeměnu různých forem informací, přicházejících z vnějšího světa, na elektrický signál. Některé receptory jsou citlivé na světlo a jiné na různé chemické látky (chuť a čich), další potom na mechanické deformace (hmat, sluch). Receptory vstupují do styku s prvními neurony, které pak řetězovitě kontaktují další neurony až k mozku. Zpětně vede cesta přes různé přechody do svalů a žláz. Jednotlivé neurony mezi sebou nejsou mechanicky propojeny, ale existují mezi nimi úzké synaptické štěrbiny. Prostřednictvím svých presynaptických zakončení neurony vysílají přes štěrbinu elektrické signály, které přijímají další neurony svými postsynaptickými zakončeními na stromečkovitě větvených výběžcích zvané dendrity a stejným způsobem je dopravují dál. Celá cesta od vnějšího podnětu do mozku a odtud zpět do svalů a žláz je vlastně řetězem akcí a reakcí, kdy hovoříme o tzv.

14 neurotransmisi. To specifické, co leží mezi vnějším podnětem a odpovědí na něj (vnímání, paměť, myšlení, emoce apod), vytváří pak z člověka lidskou bytost. Příznačnou vlastností psychoaktivních drog je jejich schopnost neurotransmisi v různých fázích ovlivňovat. Přitom záleží na typu a množství drogy. Droga v organismu narušuje přirozené prostředí a vytváří umělý stav, který je možné udržovat pouze za cenu dalších dodávek drogy zvnějšku. Stává se součástí metabolismu běžných pochodů v těle a je pro ně nepostradatelná. A tím postupně může vznikat závislost na drogách. 4 1.3 Základní rozdělení drog Drogy můžeme rozdělit podle různých kritérií: 1. Jakým způsobem se k drogám staví společnost a) drogy společensky tolerované, legální (tabák, alkohol) b) drogy ilegální 2. Podle razantnosti působení a s tím spojené předpokládané míry rizika a) drogy měkké, lehké - tj. drogy s akceptovatelnou mírou rizika b) drogy tvrdé, těžké - tj. drogy s neakceptovatelnou mírou rizika 3. Zavedené rozdělení, které směšuje více hledisek ( jako je např. účinek, společná látka, surovina nebo fyzikální vlastnosti) - opiáty, stimulační drogy, kanabis a jeho deriváty, halucinogenní drogy, těkavé látky, hypnotika a barbituráty, tabák, alkohol a jiné skupiny látek. 5 4 Nožina, M.: Svět drog v Čechách. Praha: Koniasch Latin Press 1997, s. 10-11. 5 Stibůrek, M.: Primární prevence zneužívání drog. In: studijní skripta k distančnímu vzdělávání protidrogových koordinátorů. Praha: 1999, s. 25.

15 1.4 Nejčastěji zneužívané drogy v ČR a jejich účinky 1.4.1 Konopné drogy (cannabis - konopí, marihuana) Učinné látky v konopných drogách pocházejí z rostliny konopí indického (cannabis indica), v mnohem menší míře obsahuje účinné látky i průmyslová bylina konopí seté (cannabis satva). Konopí je bylina, která původně rostla v Asii, dnes je možné ji najít i na mnoha jiných místech. Mnoho lidí si ji také (nelegálně) pěstuje doma. Rostlina má účinné látky ve vrcholcích listů a výhoncích. Konopí se využívalo v Číně jako bylinný lék už od roku 2700 před Kristem, a bylo hojně využíváno i k náboženským účelům. Během minulého století se v Evropě hojně využívalo k léčbě bolestí hlavy, nespavosti, menstruačních bolestí. Dnes je testováno jako možnost použití při léčbě glaukomu, roztroušené sklerózy a astmatu. Konopí se vyskytuje v mnoha formách a tvarech: 1 - pryskyřice, hašiš: pevné, hnědé nebo černé kousky 2 - sušené listy, semínka a stébla rostliny - tráva 3 - marihuanový olej - lepivý sirupovitý roztok, který je nejsilnější formou. Konopí se také může vařit či péct v podobě koláčků, dá se jíst nebo rozpouštět v čaji. Marihuana je pryskyřice, tráva nebo olej a obyčejně se míchá s tabákem a balí do jointů. Hlavní typy marihuany se odlišují silou, která závisí na místě, odkud konopí pochází a podílu účinné látky THC (delta 9-tetrahydrocannabinol), který obsahuje. Skunk je název pro geneticky upravenou formu marihuany, která se pěstuje za speciálních podmínek. Tato marihuana může být pětkrát až desetkrát silnější než obyčejná marihuana. Může způsobit dočasné ochrnutí nebo mírné halucinace. Další ze způsobů užívání marihuany je hot kniffing (horký řez), kdy se pryskyřice marihuany vloží mezi dva plátky železa, které se zahřívají, aby se uvolnily výpary a suchý drink, kdy se použije plastiková láhev s uříznutým dnem. Ta se ponoří do nádoby s vodou, v niž se pálí marihuana. Stlačení láhve vytlačuje kouř vzhůru skrz hrdlo. Kouř unikající

16 přes hrdlo se pak prudce inhaluje. Marihuana se dá také kouřit v dýmce. Když marihuana hoří vydává zvláštní nasládlou vůni, kterou si nelze splést s ničím jiným. Účinky závisí na tom, kolik bylo přijato účinné látky a jak se člověk cítil. Malé množství marihuany může způsobit pocit uvolněnosti, spokojenosti nebo jen ospalosti. Případně může způsobit neovladatelné nutkání smát se či jíst. Barvy a zvuky jsou mnohem jasnější, nebo může vyvolat podobný stav jako v opilosti vytuhnutí. V případě smícháni marihuany a alkoholu je možné mít pocity pronásledování, nevolnost nebo omdlení. Hlavní nebezpečí jsou stejná jako u kouření cigaret - bronchitida, rakovina plic a další závažné zdravotní problémy související s dýcháním. Výzkumy prokázaly, že pravděpodobnost výskytu rakoviny je při kouření marihuany pětkrát až desetkrát vyšší než u běžných tabákových výrobků. Při dlouhodobém užívání ospalost, ztráta motivace, poruchy paměti, problémy s dýcháním, poruchy srdce. Fyzická závislost na marihuaně nevzniká, ale psychická závislost je střední. Při užívání jsou časté úzkostné stavy, proto je třeba zajistit dohled, aby osoba pod vlivem drogy neublížila sobě nebo někomu jinému. Lékařskou pomoc je třeba zajistit v případě, že po odeznění účinků drogy přetrvávají duševní problémy. 6 Slangové výrazy: marihuana, Ganja, tráva, haš, hulení, kytka, špek, buřt, brko, joint. 7 1.4.2 Amfetaminy, Pervitin Amfetaminy jsou povzbuzující látky vyrobené člověkem, původně předepisované jako prostředky na hubnutí a léky proti depresi. Dnes jsou předepisovány jen ve výjimečných případech jako pomoc při obzvlášť špatném zdravotním stavu. Nejběžněji dostupný druh amfetaminu v České republice je pervitin, který se vyrábí 6 Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39 7 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 19-21

17 v tajných laboratořích a varnách. Prodává se jako prášek v papírových obalech nebo v igelitových sáčcích, kterým se někdy říká psaníčka. Jedním z běžných způsobů užívání je smíchat amfetamin s vodou nebo nealkoholickým nápojem a roztok vypít. Prášek je též možné nasát nosem pomocí brčka nebo ho rozpustit ve vodě a vstříknout do žíly injekční stříkačkou. Pervitin se převážně užívá injekčně. Hlavní důvod pro užívání amfetaminů je potřeba cítit se svěží a připravený vyrazit. Droga oddálí pocit ospalosti (hladu) na dlouhé hodiny. Zrychlí nervový systém, zvýší se tepová a dechová frekvence. Uživatel se stává velmi vnímavý, je naplněn energií a prožívá mimořádné vzrušení. Po odeznění účinku drogy (3-4 hod.) se dostaví pocit vyčerpanosti, hladu a deprese. Mohou se objevit silné pocity pronásledování. 8 Závislost na pervitinu bývá diskutovaná záležitost. Na rozdíl od marihuany lze tvrdit, že pravidelné užívání vyvolává závislost. Při abstinenci se projevují spíše psychické abstinenční příznaky. Mezi zdravotní rizika patří ta, která souvisí s nitrožilním užíváním. Přenos infekčních onemocnění: žloutenka (hlavně typ C), HIV. 9 Při poskytnutí prví pomoci je nutné zajistit dohled více osobami, protože pod vlivem drogy hrozí riziko nesmyslného a nebezpečného jednání postiženého. Poměrně časté úzkostné stavy, pocity pronásledování, někdy i halucinace. Při předávkování a v případě, že halucinace přetrvávají i po odeznění účinků drogy, je lékařská pomoc naléhavě nutná. 10 Slangové výrazy: Speed, perník, piko, péčko 1.4.3 Opiáty (např. Heroin, Morfin, Codein, Braun, Opium, Megafon). Opiáty se v lékařství užívají k tlumení bolesti. Získávají se z opiového máku. Opium samo je vlastně sušená míza z makovic. Dále se z opia vyrábí morfium, kodein. Heroin je z morfia. Uměle vyrobené opiáty jako např. pethidin a metadon, který se jako náhradní droga uplatňuje při léčbě závislých na heroinu. 8 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 15-17. 9 Hajný, M.: O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada Publishing 2001, s. 19. 10 Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39.

18 Opiáty mají mnoho podob. Vyskytují se ve formě prášku, roztoku pro injekce nebo jako tablety. Surové opium je pružná hmota podobná tmelu. Opiát codein bývá např.součástí sirupů proti kašli. Opiáty se kouří nebo užívají injekčně. Opium se dá pojídat, kouřit nebo pít. Kromě tlumení bolesti vyvolávají opiáty pocity vřelé netečnosti, působí ospalost. Opiáty jsou vysoce návykovou skupinou drog a abstinenční příznaky jsou velmi silné. I osoby, které užívají opiáty z léčebných důvodů a pod lékařským dohledem, se mohou snadno stát závislými. Spíše nepříjemnými než životu nebezpečnými vedlejšími účinky jsou pocity dávení, zácpa a zmatenost. 11 Při poskytnutí první pomoci je potřebné zejména orientačně posoudit stav vědomí, zda poškozený reaguje či nikoli, uložení pacienta do stabilizované polohy, mobilizovat vědomí nucením k aktivnímu rozhovoru. 12 Heroin (čistý) je bílý prášek, ale ten není na ulicích k sehnání. Čistý heroin zabíjí během několika minut. Obvykle se míchá s kofeinem, křídou, glukózou, moukou a mastkem, čímž vzniká prášek lehce nahnědlé barvy. Prodává se v papírových psaníčkách, kterým se říká dávky. Heroin se může šňupat jako kokain nebo kouřit smíchaný s tabákem. Častěji se však rozehřívá na kousku staniolu nad svíčkou nebo zapalovačem a výpary pak inhalují pomocí brčka nebo ruličky staniolu. Nejběžnější, nejúčinnější a nejnebezpečnější způsob užívání heroinu je vstřikování injekcí. Prášek se smíchá s vodou a s kyselinou na čajové lžíci, pak se zahřívá a natáhne do stříkačky. Heroin se vpichuje těsně pod kůži nebo do svalu. Nejrychlejší účinek se dosahuje vpichem přímo do žíly, tomu se říká mainlining. Užívání heroinu vyvolává vřelý pocit netečnosti doprovázený intenzivním návalem štěstí, který se dostaví, jakmile droga začne působit. Lidé se cítí uvolnění, svobodní a oproštění od všech povinností, starostí. Při prvním užití je možnost zvracení. Působí stejně jako sedativa, zpomaluje nervový systém a reflexní reakce jako např. odkašlávání. Dech a činnost srdce jsou zpomalené a objevuje se úporná zácpa. 11 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 46-47. 12 Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 298.

19 Heroin je vysoce návykový, a to jak psychicky, tak fyzicky. Pravidelní uživatelé přestávají pociťovat vzrušení, které dříve pociťovali a musí stále zvyšovat dávky, jen aby se cítili normálně. Pokud jsou bez heroinu, během chvíle se dostavují silně nepříjemné abstinenční příznaky křeče, třes, zimnice, kašel, pocení. I po odeznění těchto fyzických příznaků abstinence přetrvává silná psychická touha po droze. Uživatelé heroinu se mohou při uspokojování svého návyku chovat velmi scestně, od nepoctivosti až k páchání zločinu. Mnoho rizik je spojeno s nitrožilním užíváním heroinu. Jedná se o poškození žil, gangrénu, žloutenku, HIV. Neméně důležité je riziko předávkování. Předávkování může být způsobeno odlišnou čistotou jednotlivých dávek nebo při dočasném ukončení užívání heroinu. Spojení heroinu s jinými depresanty např. alkoholem, vede také k předávkování. Předávkování způsobuje bezvědomí, kóma, příp. smrt. Při první pomoci je nutné zajistit velice rychlý převoz do nemocnice. Slangové výrazy: Herák, háčko, pudr, horse 13 1.4.4 Halucinogeny (např. Mecalin, LSD, psylobicin - houby lysohlávky) Jedná se o skupinu látek přírodních i syntetických. Jejich základní efekt je při požití změna vnímání. Halucinogenní drogy byly spjaty s náboženskými rituály. 14 Užívány jsou téměř výhradně ústy. Způsobují poruchy vnímání smyslů, změněné vnímání času a prostoru, flashback, halucinace. Některé mívají příjemný obsah, jindy jsou naopak nepříjemné až děsivé. Předávkování se projevuje psychózami, dochází k sebevražednému jednání. Abstinenční příznaky jsou nevypočitatelné. Halucinogeny nevynucují potřebu zvyšování dávek. LSD poprvé vyrobil v r. 1938 švýcarský chemik Albert Hoffmann. V padesátých letech se LSD používalo k léčbě alkoholiků a lidí závislých na drogách a v psychoterapii. LSD také používaly bezpečnostní složky USA v programech zaměřených na vymývání mozků a psychologické ovlivňování. V šedesátých letech se 13 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 36-37. 14 Presl, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995, s. 39.

20 LSD stalo symbolem hnutí hippies. Vyskytuje se v mnoha formách. Mohou to být tablety nebo malá kulatá zrna velikosti špendlíkové hlavičky, jež se dají přilepit na spodní stranu lepící pásky a dle potřeby odstříhávat. Nejrozšířenější formou LSD jsou čtverečky savého papíru zvané tripy. Je v nich napuštěný roztok LSD, který je bez barvy, chuti, zápachu. Tripy bývají zdobeny velkým množstvím různých vzorů - od smajlíků až po hrdiny kreslených seriálů. Co čtvereček to jedna dávka. LSD se užívá ústy, ve většině případů se jen nechá rozpustit pod jazykem. Je to natolik silná droga, že stačí velmi malé množství, aby začala účinkovat. Účinek může být větší nebo menší, některé dripy mají ještě další příměsi. LSD je nejsilnější halucinogenní droga, která existuje. Přímo ovlivňuje mozek, takže uživatel vidí, slyší, vnímá věci jinak než normálně. Tato zkušenost se nazývá trip a trvá okolo osmi hodin. Účinek LSD se řídí tím, jak se uživatel cítí, s kým a kde právě je. Při rozčilení, křeči nebo nepohodlí s lidmi v okolí mohou nastat nepříjemné účinky jako deprese, panika, ztráta směrové orientace. Experimentování s LSD je velice riziková záležitost. Zážitek špatého dripu může způsobit nepříjemný pocit i noční děs. Velmi nebezpečné je přesvědčení, že lze létat z otevřeného okna, nebo se procházet po rušné ulici. Flashbacky se u některých lidí objevují dny i týdny po užití LSD. K první pomoci je třeba vědět, že je nutné zajistit nepřetržitý dohled více osobami (pod vlivem drogy mohou postižení jednat nesmyslně až nebezpečně). Časté jsou úzkostné stavy a pocity pronásledování. Při předávkování a v případě, že halucinace přetrvávají i po odeznění drog je lékařská pomoc naléhavě nutná. 15 Slangové výrazy: Papírek, trip, čtverec Halucinogenní houby (tzv. houbičky) v dávných kulturách užívali mnozí kněží a proroci k vyvolání vizí a náboženského osvícení. Nejčastěji užívaným druhem mezi halucinogenními houbami jsou lysohlávky (Psilocybe semilanceata), které rostou v lesích i na polích. Pojídají se syrové nebo se mohou vařit, přidávat do čaje, případně 15 Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů způsobených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39.

21 sušit a uchovávat na pozdější použití. Halucinogenní houby obsahují účinné chemické látky psilocin a nebo psylocybin. Jejich působení je podobné jako u LSD. Zvyšuje se krevní tlak a tepová frekvence. Malá dávka vyvolá pocit štěstí, vzrušení a uvolnění. Velká dávka působí jasné a barvité halucinace. Může dojít ke zvracení a bolestem žaludku. Užívání halucinogenních hub má četná rizika. Velké nebezpečí spočívá v záměně hub. Dalším rizikem jsou špatné tripy - vyvolávají pocity stísněnosti, strachu a ztráty sebeovládání. Dlouhodobé účinky nejsou dosud známy. Tolerance na účinné látky rychle roste a může se stát, že další den bude člověk k dosažení předchozího účinku potřebovat dvojnásobné množství hub. 16 1.4.5 Stimulační drogy (např. pervitin, extáze, kokain, crack, fenmetrazin) Jedná se o drogy jejichž základním efektem je celková stimulace, povzbuzení. Jde o drogy velmi oblíbené a na celém světě v různých podobách hojně zastoupené. 17 Jsou ve formě různobarevných tablet i s ražbou (extáze, fenmetrazin), prášku (bílý kokain, nažloutlý až hnědý pervitin) či bílé krystalky (crack). Užívají se šňupáním, kouřením, injekcemi a ústně. Možné účinky stimulačních drog jsou: pokles soustředěnosti, euforie, pokles tepové frekvence a krevního tlaku, ztráta chuti k jídlu, celková stimulace, pocit zvýšené psychické a fyzické výkonnosti, posílení schopnosti vcítit se do druhého, nespavost. Při předávkování dochází k poklesu tělesné teploty, křečím, halucinatorně-paranoidním psychózám a k možnému úmrtí. Potřeba zvyšování dávek se u těchto drog vyskytuje. Obecně lze k první pomoci říci, že v kritické fázi může dojít k šoku a křečím. Ke smrti dochází často poškozením srdečního svalu. Je nutné zajištění základních životních funkcí, pozor na výrazný neklid a paranoidně změřené myšlení intoxikovaného. 18 16 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 39-45. 17 Presl, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995, s. 15. 18 Kalina, K. a kol. : Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády 2003, s. 299.

22 Kokain se získává z listů koky, která roste divoce v horách Jižní Ameriky. V medicíně se kokain využíval jako látka pro místní umrtvení. Kokain kupovaný na ulicích je blyštivě bílý prášek, spousta malinkatých krystalků. Kokain si lze píchat do žil, kouřit nebo vtírat do dásní. Ani jeden z těchto způsobů není příliš obvyklý. Nejčastěji se šňupe nebo vtahuje nosem. Malé množství prášku se dá na zrcátko pomocí žiletky se zformuje do rovné řádky, pak se pomocí brčka nebo srolovaného papíru šňupe. Z nosní sliznice se rychle vstřebává do krve. Kokain silně povzbuzuje nervový systém, podobně jako amfetaminy. Uživatel si připadá silný, pozorný, je přesvědčený, že je nejlepší na světě. Účinek je krátkodobý asi třicet minut a uživatel potřebuje další dávku k potlačení únavy a deprese. Vypěstovat si psychickou závislost na kokainu netrvá dlouho. Dlouhodobí uživatelé začínají pociťovat intenzivní nepokoj (tzv.kokainový tanec) nespavost, mohou se objevit pocity pronásledování, vyčerpání, někdy stav uživatele přerůstá v chorobu. Šňupání vede k narušení sliznice nosu a způsobuje nebezpečné krvácení. Smrtelně nebezpečné je míchání kokainu a heroinu zvané speedball. Výsledkem může být závislost na dvou drogách nebo smrt. Vysoké dávky kokainu způsobují selhání srdce či dýchání. 19 Slangové výrazy: Coke, céčko, koks Crack je forma kokainu, upravená tak, aby se účinek dostavil rychleji. Kokain se ve vodě smíchá s chemikáliemi např. čpavkem nebo kypřicím práškem do pečiva, voda se poté nechá odpařit. Tomuto se říká freebasing. Výsledná pevná látka se zahřívá, aby se dala kouřit. Při kouření praská. Prodává se v malých, do žluta zbarvených, bílých kusech, zvaných rocks. Balí se do svitků papíru nebo do lepící pásky. Rocks se napěchují do trubky a zahřívají se, čímž dochází k tvorbě výparů, které se inhalují. Crack se v České republice téměř neužívá. 19 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 25-26.

23 Crack je vysoce návykový, díky nesnesitelnosti pocitu, který následuje po odeznění účinku. Někteří uživatelé cracku se obracejí k jiným drogám zejména k heroinu. U pravidelných uživatelů se objevují projevy násilí, jsou podrážděni a stahují se do sebe. 20 Uživatelé pociťují velmi silný pocit blaha a vzrušení, který trvá asi deset minut. Pak přicházejí potíže. Uživatelé mohou pociťovat silnou depresi nebo záchvaty agrese. Extáze je nejpopulárnější taneční droga. Byla objevena v roce 1912 a používala se k potlačení chuti k jídlu. Má podobu bílých nebo hnědých tablet nebo barevných kapslí. K dostání jsou různé tvary, velikosti, typy např. Hvězda, Mitsubischi, Delfínci apod. Tabletu většinou tvoří směs, do které se přidávají i jiné drogy např. heroin. Je to povzbuzující droga, která nakopne podobně jako amfetaminy, zvýší vnímavost, aniž by bylo provázeno zkreslením vjemů nebo halucinacemi jako u LSD. Extáze odstraňuje zábrany a mění sebekontrolu, dává pocit vyrovnanosti a sblížení s ostatními. Extáze zvyšuje tělesnou teplotu, někteří lidé vypotí litry tekutin během jedné noci. Extáze zvyšuje krevní tlak, pocení a způsobuje zpomalení činnosti ledvin. Další nebezpečí je v tom, že po požití tablety se nedostaví účinek, tak si uživatel vezme další a další, a to může nakonec vyústit v to, že dojde k předávkování. Příznaky předávkování jsou vyšší tepová frekvence, vyšší krevní tlak, závratě, zvýšená teplota, bolesti hlavy provázení poruchami zraku. Přehřátí a odvodnění mohou být smrtelně nebezpečné. 21 Slangové názvy: Éčko, tableta, MDMA, X, XTC, droga lásky 1.4.6 Těkavé látky Z mnoha látek se uvolňují výpary nebo plyny, které mají omamné účinky. Čichání rozpouštědel je nejvíce rozšířeno mezi dospívajícími ve věku 12 až 16 let, ale netýká se to jen mládeže. Látky, které se zneužívají vdechováním jsou obsaženy 20 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 27-30. 21 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 30-33.

24 v některých druzích lepidel, nátěrových hmotách, odlakovačích na nehty, organických ředidlech, čistících prostředcích, aerosolových sprejích, petroleji a zvýrazňovacích fixech. Existuje mnoho způsobů čichání rozpouštědel. Některé typy ředidel se čichají přímo z plechovky, ve které byly zakoupeny. Další způsob je čichání pomocí pytlíku. Pytlík se drží u nosu a vdechují se výpary těkavé látky. Aerosoly se výjimečně stříkají přímo do krku, což může způsobit křeč v hrtanu a následnou smrt. Účinky připomínají tak trochu opilost, jenom se projevují rychleji. Rozpouštědla oslabují činnost nervového systému. Dochází k točení hlavy, závratím, chichotání se, může být pocit na zvracení, obtížné udržení rovnováhy, poruchy řeči. Po účinku nastává pocit jako po kocovině. Kdo čichá tak, že si většinou dává igelitový sáček přes hlavu, tím se vystavuje velkému riziku udušení. Čichání rozpouštědel ovlivňuje výkonnost srdce a v případě větší tělesné námahy může dojít k jeho selhání. Dalším nebezpečím jsou změny smyslového vnímání. Pravidelní čichači trpí vyrážkou čichačů okolo nosu a úst, ztrátou paměti. Při dlouhodobém čichání může dojít k těžkému poškození mozku, ledvin a jater. 22 1.4.7 Tlumivé látky (např. anxiolytika - Meprobamat, Diazepam ; barbituráty - Fenobarbital, ; sedativa - Bellsspon, ; hypnotika - Rohypnol, Noxyron, ; neopiátová analgetika - Valoron, ) Jedná se o léky prodávané jako různobarevné tablety, dražé, kapsle, injekční ampule. Užívají se ústy, injekčně, riziková kombinace je s alkoholem. Po požití léků se dá pozorovat zpomalená řeč, dojem opilosti, ale z dechu není cítit alkohol, poruchy myšlení, orientace a úsudku, projevy ospalosti, náladovosti, zpomalený dech apod. Později je trvalá roztřesenost, nechutenství, poruchy metabolismu. Mohou se objevit pocity pronásledování. Při vysazení se projevuje odvykací syndrom, který může 22 Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 48-52.

25 ohrožovat život (např. epileptické záchvaty). Při chronickém užívání bolesti hlavy, poruchy paměti, deprese, úzkost, agresivita. Při unáhleném vysazení je riziko úmrtí. 23 1.4.8 Alkohol Alkohol je návyková chemická látka obsažená v mnoha atraktivních nápojích. Pokud jí konzumujeme víc, hrozí tělesná závislost. Alkohol svým složením utlumuje centrální nervový systém. V nadměrném množství zabrání centrálnímu nervovému systému koordinovat funkci životně důležitých orgánů. V menším množství má stimulující účinek a dodává tělu energii. Většina lidí má v sobě zabudovaný automatický mechanismus, který je chrání před rozvinutím vysoké snášenlivosti alkoholu tedy i před nadměrným pitím. Projevuje se tělesnou vláčností, nevolností nebo spánkem při nadměrné konzumaci. Alkohol podobně jako ostatní drogy, je pro děti a mladistvé nebezpečnější než pro dospělé. I při občasném požití se zvyšuje nebezpečí onemocnění jater (játra nejsou schopna odbourávat alkohol v takové míře jako u dospělých) a nervového systému. Čím mladší jedinec pije alkohol, tím je větší riziko pozdějšího přechodu na jiné tvrdé drogy. Riziko ohrožení se zvyšuje u těch mladých mužů, jejichž otec je závislý na alkoholu. Společnost děti a mladistvé před alkoholem chrání zákonem. Věková hranice podávání alkoholických nápojů je v Čechách 18 let. 24 Toleranční úroveň alkoholu v průběhu života narůstá velmi mírně. Alkoholismus není totéž co opilost. Mnoho alkoholiků se díky vysoké snášenlivosti alkoholu málokdy opijí. Opilost je forma úniku a neschopnosti přizpůsobení se. Potřeba pití vychází z vnitřní prázdnoty. Pokud se někdo opíjí pravidelně, může to být začátek alkoholismu a takový člověk potřebuje pomoc. Proto by se pití u mladistvých nemělo podceňovat. Alkohol se nazývá drogou vstupní brány. Jedno vzrušení vede k nahrazení jiným, ještě nebezpečnějším. 23 Pešek, R., Vondrášková, A., Veselý, O.: Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati. Písek: Arkáda 2007, s. 38. 24 Zachariáš, J., Lukeš, V., a et. all.: Člověk a závislost. České Budějovice: V&K soft s. r. o. 2004, CD.

26 Dětem nestačí říkat Neopíjejte se!, ale vysvětlovat také proč. Dětem je jedno co bude za deset let. Pomozte jim vidět, proč je potřeba přestat s nebezpečným pitím už dnes. Když pochopí, jakými stádii člověk prochází v průběhu pití a jak se situace postupně zhoršuje, snad s pitím přestanou. 25 Člověk pod vlivem alkoholu má nezřetelnou výslovnost, potlačené zábrany, zarudlé oči, problém s koordinací pohybů, nejistou chůzi, ospalost, bolest hlavy při kocovině, může se objevit slovní a fyzická agrese, bolesti hlavy, žaludku apod.. Alkohol je cítit z dechu a jedinec ho velmi často maskuje různými žvýkačkami či bonbóny. Stadia opilosti: 1. Excitační - po menších dávkách působí alkohol oslabení opatrnosti, fyzickou hovornost, tendenci se prosazovat, lehčeji navazuje nové vztahy, jsou i projevy slovní agrese, 2. Somnolentní - projevy útlumu a spavosti, 3. Komatózní - stav bezvědomí, 4. Asfyktické - dušení vlivem zástavy dechového centra. 26 Alkohol bývá velmi často příčinou úrazů, kterým mohou být zapříčiněné např. pády, popáleniny, různá pořezání, ale i příčinou dopravních nehod, vyvolává různá tělesná onemocnění např. trávicího systému, poškození jater, způsobuje vysoký krevní tlak. Dále je alkohol příčinou duševních onemocnění a podporuje změnu povahových vlastností jedince. Zhoršuje se průběh mnoha běžných onemocnění, např. cukrovky nebo vysokého krevního tlaku a zvyšuje se riziko zhoubných nádorů. Alkohol může vyvolat závislost projevující se např. hltavým pitím, pitím při nevhodných příležitostech, častými výpadky paměti, třesem. Nadměrné užívání alkoholu je příčinou ztráty nepijících přátel a později vede ke snížení schopnosti pití ovládat a zastavit. 25 Arterburn, S., Burns, J.: Drogy klepou na dveře. Brno: Nová naděje 2001, s. 64. 26 Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 297.

27 Nebezpečná je kombinace alkoholu s dalšími centrálně tlumivými látkami např. benzodiazepiny či barbituráty. Při poskytnutí první pomoci je nutné udržet základní životní funkce - dýchání a krevní oběh a zjistit stav vědomí. Uložit intoxikovaného do správné polohy, aktivovat ho k rozhovoru a kontaktu. Je nutné dbát na průchodnost dýchacích cest při zvracení. Vhodný je dohled více lidí, je riziko agresivních výbojů. 27 1.4.9 Tabák a tabákové výrobky Cigarety jsou jediným spotřebním zbožím, které je používáno k tomu účelu, k němuž bylo vyrobeno, tj. ke kouření a též způsobuje smrt. Závislost na nikotinu patří k nejsilnějším a nejhůře léčitelným. Tabák se stává velmi často tzv. doplňkovou drogou (jejíž konzumace je spojena s konzumací dalších drog). Čím dříve začíná člověk kouřit, tím vyšší je pravděpodobnost, že se stane silným kuřákem. Tabák v běžných dávkách nevyvolává extatické stavy, spíše uklidňuje. Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Tabák obsahuje prudký jed nikotin. Akutní otrava nikotinem při kouření nebývá většinou nebezpečná. Pro resorpci nikotinu je důležitý rytmus a rychlost kouření. 28 Nikotin má stimulační účinek, dokud na něm člověk nezačne být závislý. Při vzniku závislosti nevydrží delší čas bez cigarety, a pokud nedostane nikotin je značně nervózní. V tomto stádiu je již nikotin návykovou látkou, která redukuje nervozitu, a tím potlačuje abstinenční příznaky závislosti. 29 Kouřit se běžně začíná v 12-15 letech. V mnoha případech pomáhá cigareta dětem získávat sebevědomí. Mnohé děti rovněž kouří pro to, aby byly akceptovány kamarády kuřáky. Kouření dětí a dospívajících je naléhavým společenským problémem. Hlavním důvodem jsou zdravotní následky kouření, které představují nejvýznamnější rizikový faktor pro vznik celé řady závažných chronických onemocnění. Dalším důvodem je obtížnost zbavit se závislosti v případě návyku. Kouření je rovněž 27 Kalina, K.a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 297. 28 Zachariáš, J., Lukeš, V., a et. all.: Člověk a závislost. České Budějovice V&K soft s. r. o. 2004, CD. 29 Arterbun, S., Burns, J.: Drogy klepou na dveře. Brno: Nová naděje 2001, s. 66.

28 i rizikovým faktorem pro jiné zdraví ohrožující podmínky např. kuřáci jsou častějšími konzumenty nadměrných dávek alkoholu. Příznaky u začínajících kuřáků se mohou objevovat v podobě bledost, mají studený pot, nevolnost, která je spojena se zvracením, případné bolesti hlavy, které mohou být známkou lehké otravy nikotinem. U dlouhodobějších kuřáků se může objevit kašel, pokles tělesné výkonnosti, častokrát se mohou objevovat bolesti žaludku apod. Dosti nepříznivě působí kouř na pokožku obličejové části, která se vysušuje a rychleji stárne. Po vysazení nikotinu mohou nastat odvykací potíže a to především tak, že jedinec může být podrážděný, nervózní, může mít problémy s trávením apod. 30 Kouření zvyšuje riziko zhoubných nádorů a to nejčastěji plic, jazyka, jícnu, hrtanu, žaludku a jater. Kouření v těhotenství s sebou nese riziko poškození dítěte u žen, které kouří. Kouření dále vyvolává různé nemoci jako např. onemocnění dýchacích cest, rozedmu plic, různé alergie na tabákový kouř apod. Kouření představuje nejzávažnější příčinu předčasných úmrtí a dle odborníků je vyšší než u alkoholu nebo jiných drog. Rovněž i pasivním kuřákům, kteří se musí zdržovat nebo se zdržují v zakouřených prostorách a hlavně dětem hrozí obdobná onemocnění jako aktivním kuřákům. 30 Nešpor, K., Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: BESIP 1997, s. 45.

29 2. Teorie závislosti na návykových látkách V předchozí části jsme se seznámili se základními skupinami návykových látek, jejichž nejdůležitějším rizikovým faktorem je, někdy v menší či větší míře, vznik nějaké závislosti, která má za následek změnu jedince v různém směru. Než tedy začneme hovořit o závislosti, musíme si položit otázku, proč vlastně člověk návykové látky užívá. M. Vágnerová a J. Presl poukazují na různé užití návykových látek a jako příklad uvádějí některé příčiny resp. potřeby jejich užívání: a) může to být potřeba vyřešit problémy, se kterými si uživatel neví sám rady, snaha uniknout stresovým situacím nebo uvolnit zábrany, b) potřeba dosáhnout uspokojení nebo slasti, která není jinak dosažitelná nebo není běžně dostupná, c) potřeba uniknout stereotypu, nudě, k získání inspirace, d) potřeba někam patřit, tj. potřeba sociální konformity, uchování sociálních vztahů, potřeba být akceptován skupinou, v níž užívání drogy patří k standardnímu chování. 2.1 Definice syndromu závislosti Závislost na návykových látkách včetně alkoholu nebo tabáku je podle Mezinárodní klasifikace nemocí definována následovně: Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého i kdy cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často tak silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, ale nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedince, u nichž se závislost nevyskytuje. M. Vágnerová uvádí stejnou definici jako soubor psychických a somatických změn, které se vytvoří jako důsledek opakovaného užívání psychoaktivní látky.

30 Jak dále M. Vágnerová a K. Nešpor uvádějí, závislost představuje životní styl zaměřený na drogu a měla by se stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů resp. příznaků: a) silná potřeba nebo pocit puzení užívat tuto látku, b) potíže v kontrole a sebeovládání ve vztahu k užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky. Závislý člověk užívá drogu ve větším množství nebo častěji, než měl původně v úmyslu a než by si přál, c) somatický (tělesný) odvykací stav abstinenční syndrom, jestliže je látka užívaná s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmě u typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku, nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky. d) průzkum tolerance jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku, původně vyvolaného nižšími dávkami, e) potřeba drogy dominantní, dochází k postupnému zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšení množství času k získání nebo užívání látky nebo zotavení se z jejího účinku, f) pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků (např. poškození jater nadměrným pitím, depresivní stavy vyvolané z nadměrného užívání látek nebo toxické poškození myšlení). 31 K. Nešpor dále uvádí, že podstatnou charakteristikou syndromu závislosti je užívání psychoaktivní látky nebo touha po užívání určité látky. Jedinec si uvědomuje, že má puzení užívat drogy, což se běžně projevuje během pokusů zastavit nebo kontrolovat užívání. Syndrom závislosti může být přítomen pro specifickou látku jako je tabák nebo určitý druh léku. Dále může být zaměřen pouze na třídu látek jako jsou opiáty, stimulační látky apod. V poslední řadě se hovoří o užívání širší řady různých látek a to u těch jedinců, kteří cítí nutkání užívat pravidelně jakékoli dosažitelné drogy 31 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 1999, s. 289.

31 a u kterých se při abstinenci projevuje tíseň, agitovanost nebo tělesné známky odvykacího syndromu. 32 2.2 Druhy závislostí Jednotlivé psychoaktivní látky mají různé účinky a vyvolávají různý typ závislosti. M. Vágnerová hovoří o dvou druzích závislosti a to psychické (duševní) závislosti a fyzické ( biologické, somatické,tělesné). a) Psychická (duševní) závislost je duševní stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje přáním drogu opět užívat. Znamená to tedy, že člověk má potřebu užívat drogu opakovaně nebo trvale k vyvolání pro něj příjemných prožitků a k odstranění prožitků nepříjemných a zatěžujících. b) Biologická (fyzická nebo tělesná) závislost se definuje jako stav adaptace organismu na drogu doprovázený zvyšující se tolerancí a projevuje se tělesnými potížemi při vysazení drogy tzv. abstinenčním syndromem (tj. třes, pocení atd). 33 M. Nožina uvádí v případě psychické závislosti, že teoreticky, je-li přerušeno podávání drogy, neměly by se projevovat žádné tělesné abstinenční příznaky, prakticky jsou projevy naší psychiky zpravidla doprovázeny i projevy fyzickými jako je např. třes, pocení apod., tedy klamnými abstinenčními příznaky. A v případě fyzické závislosti hovoří o tom, že organismus fyzicky závislý na droze se jí přizpůsobil, vytvořil si pseudopotřebu, kterou zahrnul do své látkové výměny, takže po přerušení přísunu drogy reaguje poruchou, tj. abstinenčním příznakem, i když mu toto přerušení přísunu drogy vlastně prospívá. Dále hovoří i o tzv. drogové závislosti, což obecně znamená, že člověk ve stavu závislosti přestal být svobodný vůči droze. Vytvořil si na ní návykovou vazbu, a stala se součástí jeho života. Drogu potřebuje, aby mohl existovat. Ve vyhraněných případech se hovoří o tom, že jedinec se stal otrokem drogy. V každém 32 Nešpor, K., Provazníková, M.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 35 36. 33 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 1999, s. 289.