KAPITOLA PRVNÍ STALIN VERSUS HITLER V roce 1945 skončila nejstrašnější válka v dějinách. Mezi státy, které utrpěly největší lidské a materiální ztráty, patřilo Německo a Sovětský svaz. Přitom to byli právě němečtí a sovětští političtí vůdci, kteří uzavřeli v srpnu 1939 dohodu, jež nevyhnutelně vyústila v tuto katastrofální válku. Proč Adolf Hitler a Josif Stalin toto rozhodnutí učinili, jakým způsobem chápali tehdejší svět? Oba státy utrpěly v první světové válce porážku. Po vcelku krátkém, ale mimořádně důležitém období spolupráce na poli diplomatickém, vojenském a hospodářském ve dvacátých letech šly tyto národy ve třicátých letech rozdílnými cestami. Stalin naprosto ovládl komunistickou stranu a zahájil celkovou proměnu zemědělství násilným začleněním úspěšných samostatně hospodařících rolníků do družstev. Stát tak sice ovládl zemědělskou produkci, ale jen za cenu miliónových obětí obrovského hladomoru. Zároveň se Stalin pustil do industrializace země, rozšířil stávající průmyslová odvětví (většinou znárodněná po převratu v roce 1917) a vytvořil rozsáhlé průmyslové oblasti. Stalin považoval za nezbytné, aby to vše proběhlo velkou rychlostí kvůli kapitalistickému obklíčení země. Jakoukoli kritiku své zemědělské a průmyslové politiky chápal jako přímý útok na svou pozici ve vedení strany a vypořádal se s ní odstraněním těch, které nazýval opozicí. Nechal zatknout, uvěznit či popravit mnoho tisíc nejtalentovanějších osob ve státních službách, v ekonomické sféře a hlavně v ozbrojených silách. Čistky vyvolaly atmosféru podezřívavosti a obav, jež paralyzovala většinu přeživších. Zmizela ochota a schopnost tvořivé a efektivní práce. Stalinovo chápání světa se omezilo na představu, že jeho země obklopují pouze kapitalistické státy nepřátelské vůči sovětskému Rusku od revoluce v roce 1917. Na západě to byly Velká Británie a Francie, podporované jejich klientskými státy Československem, Rumunskem a Pol- STALIN VERSUS HITLER 21
skem, které považoval za víceméně protisovětské. Japonské útočné akce v Mandžusku a Číně v něm budily pocit ohrožení na Dálném východě. Když Hitlerova národně socialistická strana vyhrála volby v Německu, začal Stalin chápat volby jako přirozenou cestu od demokratického kapitalismu k fašismu, jež urychlí vývoj revoluční situace. Proto zakázal silným a dobře organizovaným německým komunistům spojit se s nejsilněj - ší levicovou stranou, sociální demokracií, v boji pro nacistům. Výsledkem bylo zničení obou politických stran a upevnění Hitlerovy pozice. V době, kdy se Stalin zabýval čistkami, Hitler začal porušovat omezení, jež Německu ukládala mírová smlouva z Versailles. V říjnu 1933 Německo vystoupilo ze Společnosti národů, v lednu 1935 si na základě plebiscitu opětovně přičlenilo Sársko, německé území, jež po první světové válce spadalo pod správu Společnosti národů. Navzdory mírové smlouvě pak Hitler 16. března 1935 zavedl povinnou vojenskou službu a konstituoval vojenské letectvo. O rok později nechal obsadit demilitarizované Porýní. Bývalé dohodové země se zmohly na verbální protest, ale nic neudělaly. V červnu 1935 Německo podepsalo námořní smlouvu s Velkou Británií, která rušila omezení Versailleské mírové smlouvy v německém válečném loďstvu a umožnila Berlínu výstavbu ponorek. Tato smlouva znamenala otřes na mezinárodním poli. Winston S. Churchill prohlá - sil, že se britská vláda propůjčila k podpoře Hitlerova zhanobení mírové smlouvy. V každém případě však přísné lpění na podmínkách mí rové smlouvy nebylo ve Velké Británii nikdy populární; ozývaly se i hlasy sympatizantů s poraženým Německem. Navíc bylo jasné, že britská veřejnost by vnucování války nepřijala. Ve většině britských rodin byly vzpomínky na zákopovou válku z let 1914 1918 stále ještě čerstvé a britská ekonomika se stále ještě vzpamatovávala z hospodářské krize. Část britské politické scény tedy chtěla námořní smlouvou ukázat Hitlerovi, že Velká Británie je ochotná spolupracovat s ním při zabezpečení evropské stability. Naprosto se zmýlili 23. června 1939 Hitler vypověděl námořní dohody z roku 1936 i všechny pozdější dodatky. Navzdory podobným státním strukturám si fašistická Itálie a nacistické Německo nebyly nijak blízké. To se však změnilo v říjnu 1935, kdy 22 O ČEM STALIN VĚDĚL
italská armáda zaútočila na Habeš. Společnost národů označila Itálii za agresora a schválila ekonomické sankce, jež však nebyly dodržovány. Itálie zlomila habešský odpor v květnu 1936 a italský král se stal etiopským císařem. Prestiž Společnosti národů utrpěla, stejně jako prestiž Francie a Velké Británie. V téže době bylo Německo jedinou evropskou mocností, která s Itálií nehrála žádné politické hry. To obě země sblížilo. Vojenská spolupráce vzrůstala, když se oba státy zapojily do podpory generála Francisca Franka 27 během jeho puče proti Španělské republice, jenž začal v červenci 1936. Tento puč vznikl z mnohaletého napětí mezi městským dělnictvem a venkovskými bezzemky na jedné a průmyslní - ky a velkostatkáři na druhé straně. Konzervativní skupina průmyslníků spolu s katolickou hierarchií podporovaly monarchii, zatímco proletariát se stavěl za republiku. Jeho vítězství v obecních volbách v dubnu 1931 se chápalo jako referendum pro republiku a král Alfons XIII. 28 odešel do exilu. Nová republikánská vláda však nedokázala uspokojit volání proletariátu po sociální spravedlnosti a zároveň přesvědčit střední a vyšší vrstvy, že jejich práva budou zachována. Frustrovaní dělníci stávkovali, snažili se ukořistit půdu a církevní majetek. Socialisté a liberálové se zmítali mezi snahami o vojenské nastolení pořádku a o vytvoření lidové fronty.ve volbách v únoru 1936 ovládla lidová fronta parlament a v následujících měsících se španělská společnost rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Levice se radikalizovala a odpůrci republiky zprava se soustředili ve falanze, španělské verzi fašismu. V červenci se část armády podporovaná důstojnickým sborem rozhodla chránit Španělsko před nebezpe- 27 Franco y Bahamonde Francisco (1892 1975), španělský generál a politik. Jako důstojník bojoval v Maroku, od roku 1926 stál v čele španělské Cizinecké legie, velel Vojenské akademii, v roce 1935 se stal náčelníkem Generálního štábu a po vítězství lidové fronty byl odvolán. V červenci 1936 se stal hlavním organizátorem vojenského puče, od ledna 1938 byl hlavou státu a vůdcem (caudillo), do dubna 1939 zvítězil v občanské válce. Nastolil autoritativní režim, po referendu v roce 1947 obnovil monarchii a byl jmenován doživotním regentem. V roce 1969 určil budoucím panovníkem Juana Carlose, který po jeho smrti nastoupil na trůn (pozn. red.). 28 Alfons XIII. (1886 1941), španělský král. Narodil se jako pohrobek, ihned byl prohlášen za krále a až do roku 1902 místo něj vládla matka. Neúspěšně se pokoušel o rozsáhlou koloniální expanzi, za první světové války zůstal neutrální. Od roku 1923 přenechal faktickou vládu v zemi Primo de Riverovi, jenž nastolil diktaturu. Po jeho smrti byly vypsány volby, které přinesly pád monarchie a donutily panovníka odejít do exilu (pozn. red.). STALIN VERSUS HITLER 23
NĚMECKÉ AGRESE 1936 1939 LOTYŠSKO BALTSKÉ MOŘE S SEVERNÍ MOŘE Kodaň Klajpeda Svobodné město Gdaňsk LITVA Klajpeda březen 1939 Hamburk VÝCHODNÍ PRUSKO NIZOZEMSKO Berlín Varšava Pinsk BELGIE NĚMECKO Sudety říjen 1938 POLSKO LUC. Porýní březen 1936 Sársko SAAR březen March 1939 ČESKOSLOVENSKO CZECHOSLOVAKIA FRANCIE Mnichov Vídeň ŠVÝCARSKO RAKOUSKO AUSTRIA březen March 1938 MAĎARSKO Budapešť ITÁLIE RUMUNSKO 0 0 100 100 200 200 mil 300 km JUGOSLÁVIE Bukurešť Hitlerova politika likvidace omezení daných Versailleskou smlouvou z roku 1919 znamenala nejprve remilitarizaci Porýní v roce 1936, kterou následovaly čistě expanzivní kroky obsazení Rakouska v březnu 1938, obsazení československého pohraničí v říjnu 1938, likvidace zbytku Československa a okupace českých zemí v březnu 1939, a nakonec také okupace litevské Klajpedy v březnu 1938. čím komunismu. Provedla vojenský puč pod vedením generála Francisca Franka, který se obrátil o pomoc k Německu a Itálii. Oba státy poslaly do Španělska pravidelné vojenské jednotky kamuflované jako dobrovolníci. Republikáni požádali o pomoc Velkou Británii, Francii a Spojené státy americké, avšak tyto země se rozhodly pro politiku nevměšování, jen jednotliví jejich občané se na obraně Španělské republiky podíleli. Sovětský svaz poslal do Španělska zbraně i vojáky, ale snažil se rozsah této pomoci maskovat. Mezinárodní komunistické hnutí vyslalo 24 O ČEM STALIN VĚDĚL
do Španělska mnoho dobrovolníků organizovaných do vojenských oddílů. 29 Proto když španělská občanská válka skončila na počátku března Frankovým vítězstvím, mnozí v tom spatřovali vítězství nad komunismem. Zvýšila se tím také prestiž tripartitní Smlouvy proti Kominterně, k níž se Itálie připojila v listopadu 1937. Zatímco ve Španělsku zuřila občanská válka, Hitler se snažil o územní expanzi. Když se v březnu 1938 stal rakouským kancléřem národní socialista Arthur Seyss-Inquart, 30 otevřelo se Rakousko německé armádě. Francie ani Velká Británie neprotestovaly a Hitler mohl 13. března 1938 vyhlásit připojení Rakouska k Německé říši. Tím došlo k obchvácení Československa, Hitlerovy další oběti. 31 Proti Československu využil Hitler podobnou taktiku jako proti Rakousku. Významná německá menšina žila v pohraniční oblasti sousedící s Německem. V této oblasti se budovaly moderní opevněné linie, jež měly chránit zemi proti Německu. Během léta sudetoněmečtí národní socialisté stupňovali nesplnitelné požadavky a následovaly Hitlerovy hrozby válečných akcí. Do věci se vložil britský ministerský předseda Neville Chamberlain: 5. září navštívil Hitlera v Obersalzbergu a ve dnech 20. 24. září v Godesbergu a přimlouval se za Čechy. Hitler ze svých požadavků neustoupil ani o píď, ale řekl: Toto jsou moje poslední územní nároky v Evropě. Dne 26. září vydal osmačtyřicetihodinové ultimátum, které přimělo Francii a Velkou Británii k mobilizaci. V tomto oka - mžiku zasáhl Mussolini a poslal Chamberlainovi návrh na čtyřstrannou konferenci v Mnichově. Nebyl však pozván Sovětský svaz, ba ani Československo. Velká Británie a Francie na konferenci podpořily Hitlerovy požadavky a 1. října obsadila německá armáda Sudety. Chamberlain 29 Fraser, Ronald: Blood of Soain. An Oral History of the Spanish Civil War. New York 1979. Viz také Radosh, Ronald Habeck, Mary R. Sevostianov, Grigory: Spain Betrayed. The Soviet Union in the Spanish Civil War. New Haven 2001. 30 Seyss-Inquart Arthur (1892 1946), rakouský a německý politik. Vedoucí představitel národních socialistů v Rakousku, od února 1938 rakouský ministr vnitra, v březnu 1938 krátce rakouský kancléř. Po anšlusu Rakouska byl říšským místodržícím Východní Marky, říšským ministrem a v letech 1940 až 1945 také říským komisařem v okupovaném Nizozemsku. Jako válečný zločinec byl v Norimberku popraven (pozn. red.). 31 Churchill, Winston S.: Druhá světová válka. Sv. 1. Blížící se bouře. Praha 1992, s. 246 248. STALIN VERSUS HITLER 25
se vrátil do Londýna a prohlašoval, že dosáhl mír pro naši generaci. Ovšem 15. března 1939, krátce po rozpadu Španělské republiky, vstoupila Hitlerova armáda do Prahy a o den později zde Hitler vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. Slovensko již předtím vyhlásilo svoji nezávis - lost, ale ve skutečnosti se jednalo o vazalský stát Německa. 32 Tyto události přesvědčily Hitlera, že pokud si může být jistý sovětskou neutralitou v německo-polské válce, je tu i určitá naděje, že Francie ani Velká Británie nepřijdou Polsku na pomoc. Zároveň Stalinovi muselo být jasné, že od Francie a Británie těžko může očekávat pomoc, kdyby se postavil proti německé invazi do Polska. Proto za nejlepší východisko považoval dohodu s Hitlerem. Jednání s Francií a Velkou Británií v létě 1939 byla pro něj prostředkem, jak získat od Hitlera co nejvíce ústupků. Stalin si neuměl představit, že by jej při podpisu smlouvy o neútočení Führer mohl oklamat způsobem, který předčí i slavného trojského koně. 32 Churchill, Winston S.: Druhá světová válka. Sv. 1. Blížící se bouře. Praha 1992, s. 309. 26 O ČEM STALIN VĚDĚL