Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Studijní obor: Právo a podnikání

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Studijní obor: Právo a podnikání Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce Vývoj mezinárodního obchodu v ČR Veronika Hettychová 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vývoj mezinárodního obchodu ČR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

Ráda bych tímto poděkovala Bc. Ing. Mojmíru Sabolovičovi, Ph.D za vedení této bakalářské práce, jeho cenné rady a podněty při zpracovávání. 3

OBSAH 1. Úvod...5 2. Historický vývoj před rokem 1989...7 2.1. Vývoj do konce druhé světové války...7 2.1.1. Struktura zahraničního obchodu...10 2.2. Období 1945-1989...12 2.2.1. Struktura zahraničního obchodu...13 3. Období transformace...15 3.1. Struktura zahraničního obchodu...16 4. Současný stav...18 4.1. Členství ve Světové obchodní organizaci...18 4.2. Společná obchodní politika EU...18 4.2.1. Autonomní nástroje...21 4.2.2. Smluvní nástroje...23 4.3. Úprava na vnitrostátní úrovni...24 4.4. Struktura zahraničního obchodu...24 5. Komparace se situací na Slovensku...28 5.1. Struktura slovenského zahraničního obchodu...28 6. Závěr...32 7. Resumé...33 Literatura...34 Seznam zkratek...36 Seznam tabulek...37 Seznam grafů...38 Přílohy...39 4

1. ÚVOD Mezinárodní obchod je významnou součástí politiky každého státu. Stav, kdy země volí strategii autarkie (nebo-li strategii soběstačnosti a využívání jen vlastních zdrojů) je dlouhodobě neudržitelný. Země nemají k dispozici veškeré potřebné zdroje, naopak některých zdrojů mají přebytek jiných nedostatek. I pokud by si veškeré své potřeby každý stát dokázal obstarat vlastními silami, nebylo by toto uspořádání efektivní. Dochází tedy ke specializaci a směně mezi státy. Je však zapotřebí, aby vzájemné obchodní vztahy probíhaly dle stanovených pravidel. Cílem této práce je analýza vývoje vnějších obchodních vztahů České republiky. Kromě zachycení právní úpravy v jednotlivých etapách tohoto vývoje je součástí této práce také komoditní a teritoriální struktura zahraničního obchodu České republiky v jednotlivých obdobích. Historický vývoj je rozdělen do kapitol, které jsou časově vymezeny zásadními událostmi, formujícími následný vývoj celé země. Úvodní kapitola se věnuje vývoji před rokem 1989 a je rozdělena do dvou hlavních podkapitol. První z nich zahrnuje období Rakouska-Uherska, dále období vzniku samostatného Československa v roce 1918 a tato první část je ohraničena koncem druhé světové války v roce 1945. Následuje podkapitola, která se věnuje období komunismu a útlumu zahraničního obchodu. Toto období se vyznačovalo zánikem soukromého vlastnictví a centrálním řízením zahraniční politiky. Možnost obchodního styku se zahraničím měly jen podniky státem určené. Další z kapitol je věnována vývoji po roce 1989, období ekonomické transformace a liberalizace. Orientace zahraničního obchodu se přesunula z východních trhů na trhy západní. Základní změny se odehrály během několika prvních let transformačního procesu. Brzy také došlo k rozdělení Československa na dva samostatné celky. Následný vývoj se vyznačuje růstem zahraničního obchodu a postupným upevňováním pozice České republiky na mezinárodním poli. Tímto se dostáváme k současnému stavu zahraničního obchodu. Klíčovou událostí tohoto období je vstup České republiky do Evropské unie. Společná obchodní politika je jedním z původních pilířů, ze kterých činnost této mezinárodní organizace vychází. Při aplikaci zahraniční politiky využívá Evropská unie několika nástrojů. Ty slouží k ochraně vnitřního trhu a zároveň podpory vlastního exportu. Existují však i oblasti, kde EU ponechává regulaci na jednotlivých členských státech. Je ovšem nutné zmínit, že jednotlivé státy, ale i Evropská unie jako celek, jsou vázány závazky vyplývajícími z členství ve Světové obchodní organizaci. V rámci této kapitoly jsou zmíněny i změny související 5

s nedávným přijetím Lisabonské smlouvy. Vzhledem k tomu, že Českou a Slovenskou republiku spojuje společná minulost, je závěrečná část této práce věnována komparaci se situací na Slovensku v období po rozpadu společného státu. Pozornost je soustředěna zejména na porovnání současné komoditní struktury zahraničního obchodu obou zemí a dále také porovnání hlavních obchodních partnerů. 6

2. HISTORICKÝ VÝVOJ PŘED ROKEM 1989 2.1. VÝVOJ DO KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Za zlomovou událost ve vývoji institucionálního vývoje mezinárodního obchodu v moderním slova smyslu je všeobecně považována smlouva mezi Velkou Británií a Francií z roku 1860, známá jako smlouva Cobden-Chevalier. Tato smlouva o volném obchodu mezi uvedenými zeměmi využila institut doložky nejvyšších výhod a výrazně přispěla k liberalizaci mezinárodního obchodu. Hlavní funkcí doložky nejvyšších výhod je poskytnutí stejných obchodních výhod všem zúčastněným stranám. Tudíž, uzavřela-li kterákoliv další země s jednou ze stran smlouvu, pak se tato nová smlouva vztahovala i na druhou z původních stran. V období po hospodářském poklesu v roce 1873 však evropské velmoci nebyly již tolik nakloněny volnému obchodu. Do 20. století tedy většina zemí vstoupila se silně protekcionistickými vnějšími obchodními politikami. To platilo i pro Rakousko-Uhersko, včetně českých zemí. 1 Hospodářské podmínky pro vznik samostatného Československa byly poměrně příznivé jelikož jeho území tvořilo nejprůmyslovější část Rakousko-Uherska. Ač mělo Československo jen čtvrtinu obyvatelstva a 21% území, podílelo se 60 % na průmyslovém potenciálu Rakouska-Uherska. 2 Země Rakouska-Uherska tvořily celní unii. Nicméně první světová válka vedla k rozbití této unie a po vyhlášení samostatného státu se tedy Československo muselo potýkat nejen s problémy souvisejícími s válečnou ekonomikou, ale také s problémy spojenými s přetrháním hospodářských vazeb mezi jednotlivými nástupnickými státy zanikající monarchie. Tato skutečnost zapříčinila potíže jak s odbytem výrobků, tak i s importem surovin. V oblasti práva převzalo Československo tzv. recepčním zákonem č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého, právní řád Rakouska-Uherska. Pro oblast zahraniční politiky bylo významné, že Československo převzalo z let monarchie i povolovací řízení, devizová omezení či celní řád. Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností zřídilo nařízením č. 43 ze dne 22. listopadu 1918 Československou vývozní a dovozní komisi, do jejíž kompetence spadalo povolování jednotlivých obchodních transakcí a uzavírání kompenzačních dohod. V následujícím roce byl nařízením č. 171/1919 Sb. zřízen Kontrolní a kompenzační úřad pro mezinárodní obchod. Dále nařízení č. 100/1919 Sb., o dovozních a vývozních 1 Žídek, Libor Dějiny světového hospodářství, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 31-35 2 Žídek, Libor Dějiny světového hospodářství, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 337 7

syndikátech zřídilo pro jednotlivé výrobní obory dovozní a vývozní syndikáty. Tyto syndikáty měly organizovat a kontrolovat dovoz a vývoz surovin a výrobků daného oboru výroby, jakožto i rozdělovat dovezené suroviny a zboží, kdežto Kontrolní a kompenzační úřad měl na starost kompenzace při zahraničním obchodu. Československá vývozní a dovozní komise se přetvořila v kontrolní instituci. V oblasti zahraniční politiky tedy existovaly tři víceméně samostatné instituce. Tento aparát byl značně komplikovaný a zároveň nepřehledný. Z tohoto důvodu byla Československá vývozní a dovozní komise nahrazena Komisí pro zahraniční obchod, a to nařízením č. 645/1919 Sb., o úpravě dovozu a vývozu. Tímto opatřením došlo ke spojení dosavadní dovozní a vývozní komise, dovozních a vývozních syndikátů s Kontrolním a kompenzačním úřadem ve věcech vývozu a dovozu a také s devizovou ústřednou. V následujícím období se povolování vývozu a dovozu soustředilo v Úřadě pro zahraniční obchod, který byl zřízen zákonem č. 418/1920 Sb. V jeho čele byl předseda na úrovni ministra. Veškerá agenda Komise pro zahraniční obchod a k ní přičleněných orgánů přešla na tento úřad. Již další rok byla zákonem č. 25/1922 Sb. tato instituce zrušena a její působnost přešla na ministerstvo obchodu, průmyslu a živností. Hlavním cílem tohoto období bylo postupné rušení kontroly zahraničního obchodu vůbec. V roce 1921 došlo k odstranění kontroly u vyváženého zboží, u dovozu bylo nadále zapotřebí povolení, avšak okruh zboží, u něhož nebylo povolení potřeba, se značně rozšiřoval. K nástrojům zahraniční politiky po roce 1918 patřila rovněž celní politika. V roce 1919 byl vydán zákon č. 97/1919 Sb., o celním území a vybíraní cla, podle něhož se Československo stalo samostatným celním územím s výhradním právem vybírat celní dávky a podrobovat zboží celnímu řízení. Samotné celní sazby na dovoz Československo převzalo z dob Rakouska-Uherska a pomocí přirážek či koeficientů jednotlivé sazby přizpůsobilo okolním podmínkám. Tyto sazby byly relativně vysoké, Československo tedy patřilo k protekcionářským zemím. Co se týče uzavíraní mezinárodních obchodních smluv, Československo zpočátku (zejména v letech 1920-1923) uzavíralo kompenzační dohody o přímé výměně zboží za zboží a kontingentační smlouvy, které zaváděly kvantitativní omezení. Od roku 1923 byly více uzavírány smlouvy celně tarifní, které obsahovaly doložky nejvyšších výhod. 3 Právě tyto smlouvy přispěly k částečné liberalizaci mezinárodního obchodu. V období první republiky se hospodářství vyznačovalo rostoucím trendem, jak však 3 Průcha, Václav a kolektiv. Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. s. 144-145 8

uvádí M. Vodička, dochází k přeceňování dosažené úrovně. Podle propočtů amerického ekonoma Collina Clarka vyprodukovala ČSR v letech 1925 až 1934 průměrně 455 dolarů na hlavu a to stačilo na 17. místo ve světovém žebříčku. Před námi byla celá západní Evropa kromě Irska, Španělska, Portugalska a Itálie. 4 V roce 1929 přišla Světová hospodářská krize a Československo patřilo k nejpostiženějším zemím. Důsledky krize se sice v Československu objevily se zpožděním, ale jak vyplývá i z následujícího grafu, propad byl dlouhý a hluboký. V mezinárodním obchodu došlo k přerušení veškerých liberalizačních snah a zahraniční politika se vrátila k protekcionistickým nástrojům, jako například znovuzavedení povolovacího řízení při dovozu či zvedání celní sazby. Graf 1: Průmyslová a zemědělská výroba a zahraniční obchod v Československu v letech 1919-1937 Zdroj: Václav Průcha: Česká ekonomika: cesty stoletím. In Ročenka Hospodářských novin 2000, Praha, s. 12 Jednou z reakcí na Světovou hospodářskou krizi byl plán oživení vzájemné hospodářské spolupráce států Malé dohody. Jednalo se zejména o dovoz zemědělských produktů z Jugoslávie a Rumunska do Československa, a naopak o vývoz průmyslového zboží do těchto zemí. Tento plán ovšem nepřinesl dlouhodobější úspěchy. Československá vláda se dále snažila podporovat zejména export. Proexportně 4 Vodička, Milan. Den, kdy došly prachy, Praha: Práh, 2009. s. 172 9

působila jak dvojí devalvace (v roce 1934 a 1936), tak státní záruky za exportní zboží. Napomáhat československému exportu proniknout zejména na vzdálenější trhy měl vládním nařízením č. 179 Sb. ze dne 4.července 1934 zřízený Exportní ústav. Úkolem tohoto ústavu bylo dle 1 zmíněného nařízení usilovat o rozvoj československého vývozu, zejména činností informační, propagační, zprostředkovatelskou, poradní, studijní a výchovnou, za účelem zvelebení československého vývozu. Činnost ústavu byla rozdělena do dvou sekcí: průmyslové a zemědělské. Za okupace byl Exportní ústav reorganizován vládním nařízením č. 240 ze dne 20. června 1940 a vládním nařízením č. 44/1941 Sb. ze dne 19. prosince 1940, Exportní ústav byl zrušen zákonem č. 13/1946 Sb. Jeho likvidaci provedlo ministerstvo zahraničního obchodu, na které také přešla činnost ústavu. Po okupaci nacistickým Německem (dne 15. března 1939), kdy byl v českých zemích zřízen Protektorát Čechy a Morava, a v následném období druhé světové války byl zahraniční obchod výrazně omezen a většina výroby byla zaměřena na potřeby Německa. Protektorát byl zařazen do Německem budovaného velkoprostorového hospodářství, jehož hlavním cílem bylo zajištění surovin a pracovní síly pro německou válečnou mašinérii. 5 2.1.1. STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Dovoz úzce souvisel s potřebami výroby. Dle dělení komodit do základních skupin byly nejvíce dováženy suroviny a polotovary. Podíl této skupiny komodit na celkovém dovozu byl v průběhu 20. let poměrně stabilní. Po Velké světové krizi a zejména koncem 30. let byly zásoby surovin rozšiřovány z důvodu obav před hrozící válkou. Ze skupiny surovin byly nejvíce dováženy textilní suroviny, například dovoz železných rud pro těžký průmysl. Jednalo se zvláště o dovoz z Jugoslávie a Švédska. Značných objemů dosahoval ale i dovoz textilních surovin, konkrétně dovoz vlny z Austrálie, či bavlny z USA. 5 Průcha, Václav a kolektiv. Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. s. 210-215 10

Tabulka 1: Komoditní struktura československého zahraničního meziválečného dovozu (v %) Komodita Dovoz 1924 Dovoz 1929 Dovoz 1933 Dovoz 1937 Zvířata a potraviny 30 20 21 13 Suroviny a polotovary 48 49 50 57 Hotové výrobky 22 31 29 30 Zdroj: Václav Průcha a kolektiv, Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. s. 138 V případě vývozu dominovala skupina hotových výrobků. Nejvíce exportovanými artikly byly produkty tradičních československých průmyslových odvětví, jako například porcelán či sklo. V průběhu 20. a 30. let však docházelo ke změně orientace na těžký průmysl a jeho podíl na exportu ve skupině hotových výrobků stoupal. Jako příklad těchto výrobků lze uvést výrobky strojírenského či kovodělného průmyslu. Tabulka 2: Komoditní struktura československého zahraničního meziválečného vývozu (v %) Komodita Vývoz 1924 Vývoz 1929 Vývoz 1933 Vývoz 1937 Zvířata a potraviny 19 11 8 8 Suroviny a polotovary 22 17 23 20 Hotové výrobky 59 72 69 72 Zdroj: Václav Průcha a kolektiv, Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, 1. vydání, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974, s. 138 Vzhledem k poloze a tradicím byly v období do roku 1929 nejvýznamnějšími obchodními partnery Německo a Rakousko. Dlouhodobě však rostl význam spolupráce v obchodní oblasti s Francií a se zámořím (konkrétně s USA). 11

Tabulka 3: Teritoriální struktura zahraničního obchodu mezi lety 1924 a 1937 (v %) 1924 1929 1937 Oblast Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Evropa 91,9 90,5 85 84,2 69,1 74,1 z toho: Německo 35,2 19,5 25 19,4 15,5, 13,7 Nástupnické státy (Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Polsko) 23,7 40,3 23,2 35,1 16,7 29,9 Anglie a Francie 6,2 11 7,9 8,5 11,6 12,5 Asie 1,4 2,9 4 3,9 9,1 7 Afrika 0,3 1 1,9 1,8 4,9 3,9 Amerika 6,4 5,5 8,5 9,9 15,3 14,3 z toho USA 5,6 4,2 5,5 7,2 8,7 9,3 Austrálie a Oceánie 0 0,1 0,6 0,2 1,6 0,7 Zdroj: Václav Průcha a kolektiv, Hospodářské dějiny Československa v 19. a 20. století, Praha: Nakladatelství Svoboda, 1974. s.141 2.2. OBDOBÍ 1945-1989 Po skončení druhé světové války došlo, v důsledku nástupu socialistického zřízení, ke společenským a ekonomickým změnám. Průmyslové podniky byly zestátněny, ceny byly pokřiveny, hospodářství bylo řízeno centrálně. V legislativě upravující zahraniční obchod platila jednotná právní úprava, jednalo se o zákon č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství. Dle tohoto zákona veškerý dovoz, vývoz a průvoz zboží, včetně mezinárodního zasílatelství, upravuje, řídí a kontroluje ministr zahraničního obchodu. Obchodovat se zahraničím mohly jen podniky státem určené nebo zřízené. Jednalo se o podniky zahraničního obchodu a také akciové společnosti. Úprava právní formy akciových společností byla provedena zákonem č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech. Význam tohoto zákona však spočívá v oblasti zahraničního obchodu v tom, že zejména u akciových společností pro zahraniční obchod (bez jehož provozování se neobejde žádný stát) ačkoliv jejich jediným akcionářem byl stát, jednalo se o majetek (vč. práv a závazků) soukromoprávních subjektů, tedy nikoliv o majetek československého 12

státu jako akcionáře nýbrž o majetek akciových společností. 6 Stát tedy nedisponoval vlastnickými právy k majetku těchto společností. Mezi nejdůležitější akciové společnosti pro zahraniční obchod a podniky zahraničního obchodu patřili například Škodaexport, Jablonex, Tuzex a další. V roce 1980 byla dřívější úprava zákona č. 119/1948 Sb. nahrazena zákonem 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím. Tento právní předpis reguloval organizování, řízení a kontrolu zahraničně hospodářské činnosti, vymezoval její formy, upravoval zřizování zastupitelství zahraničních osob na území Československé socialistické republiky, stejně jako zřizování organizačních složek československých podniků v zahraničí. Dále také upravoval postavení obchodních a průmyslových komor na území Československé socialistické republiky a jejich úkoly, neobchodní vývoz a dovoz, ochranu obchodně politických zájmů Československé socialistické republiky a vymezoval působnost ústředních orgánů v této oblasti. 2.2.1. STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Stát měl na zahraniční obchod monopol. Výrobci tedy neměli přímý kontakt se svými zahraničními zákazníky. Hlavními obchodními partnery byly (v souvislosti s politickým vývoj této doby) socialistické země, a to zejména země Rady vzájemné hospodářské pomoci. Tato organizace vznikla v lednu 1949 s hlavním cílem posílit vazby mezi socialistickými zeměmi. Mezi zakládající státy patřilo Bulharsko, Československá republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a SSSR. V následujících letech se dále připojila Albánie, Německá demokratická republika, Mongolská lidová republika, Socialistická federativní republika Jugoslávie, Kuba a Vietnam. Tato organizace však nebyla formou společného trhu (jakou byl v té době například Evropský hospodářský prostor), kde by se zboží volně pohybovalo. Ale výměna byla zprostředkována pomocí vládních bilaterálních dohod. 7 6 Bělohlávek, Alexander J. Právo mezinárodního obchodu I, Ostrava: VŠB Technická univerzita Ostrava, 1996. str.18 7 Žídek, Libor. Česká ekonomika v 90.letech, Brno: Masarykova univerzita, 2004. str. 12-13 13

Tabulka 4: Teritoriální struktura zahraničního obchodu mezi lety 1948 a 1989 (v %) Skupina zemí 1948 1953 1960 1970 1980 1989 Socialistické země 39,7 78,4 71,8 70 69,9 61,6 z toho: SSSR 16,2 35,5 34,4 32,5 35,8 30,1 ostatní země RVHP 16,3 36,5 29,4 31,7 29,7 25,4 ostatní socialistické státy 7,2 6,4 7,7 5,8 4,4 6,1 Nesocialistické státy 60,3 21,6 28,2 30 30,1 38,4 z toho: vyspělé kapitalistické státy 45,5 14,8 17,8 22,4 23,1 31,1 rozvojové země 14,8 6,8 10,4 7,6 7 7,3 Celkem 100 100 100 100 100 100 Zdroj: Václav Průcha: Česká ekonomika: cesty stoletím. In Ročenka Hospodářských novin 2000, Praha, s. 21 Československé hospodářství se zaměřilo na těžký průmysl, který je náročný na suroviny a na energetický průmysl. Došlo tak k potlačení tradičních odvětví, jako například sklářství či textilního průmyslu. Potřebné suroviny byly dováženy především ze Sovětského svazu. Vývozu dominovala skupina výrobky, jelikož Československo zabezpečovalo dodávání strojírenských výrobků pro rozvoj ostatních zemí socialistického tábora. Tyto údaje jsou názorně zachyceny v následující tabulce. Tabulka 5: Komoditní struktura zahraničního obchodu v letech 1948-1988 (v %) Komodita 1948 1960 1970 1980 1988 Dovoz Potraviny 34,9 23 15,1 8,8 5,8 Suroviny a polotovary 55,2 53,2 43,1 48,7 45,9 Výrobky 9,9 23,9 41,8 42,5 48,3 Vývoz Potraviny 5,5 5,3 3,9 3 2,6 Suroviny a polotovary 40,9 29,6 29,4 24,6 23,7 Výrobky 53,6 65,1 66,7 72,4 73,8 Zdroj: Nezval, Pavel. Světová ekonomika (vybrané problémy), 4. upravené vydání, Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2000. s.125, 127; rok 1970 a 1988: Průcha, Václav a kolektiv. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, Brno 2009. s. 865 14

3. OBDOBÍ TRANSFORMACE A NÁSLEDNÝ VÝVOJ V souvislosti s politickými událostmi v roce 1989 došlo v organizaci celého československého hospodářství k významným změnám, které vedly k liberalizaci zahraničního obchodu a k přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství. Po téměř 40 letech hospodářství postaveného na principech centrálního plánování s tomu odpovídajícími zákony, bylo třeba zcela tyto zákony přizpůsobit systému tržní ekonomiky. V úvodní fázi transformace došlo ke zrušení monopolu podniků zahraničního obchodu čímž se zvýšil počet subjektů účastnících se zahraničního obchodu, stejně tak se zvýšil i objem zahraničního obchodu, změnila se teritoriální struktura exportu a importu. K plnému uvolnění zahraničního obchodu došlo v roce 1992. Od tohoto roku jsou k obchodní činnosti ve vnějších vztazích oprávněni všichni podnikatelé, pokud není v zákoně uvedeno jinak (jako například v případě obchodování s některými specifickými komoditami či vojenským materiálem). 8 V legislativě upravující zahraniční obchod došlo k několika novelizacím zákona 42/1980 Sb. a v průběhu liberalizačního procesu byla řada jeho ustanovení zrušena. Nicméně, tento zákon je doposud platný. K těmto novelizacím patří zákon č. 113/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. Dále pak zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 228/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje devizový zákon č. 528/1990 Sb. Po rozdělení Československa (v roce 1993) byl zákon o hospodářských stycích se zahraničím dále novelizován zákonem č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb. K poslednímu zrušení některých ustanovení zákona 42/1980 Sb. došlo zákonem č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů. Tento zákon spolu s nařízením vlády č. 185/2000 Sb. představoval obecnou úpravu zahraničního obchodu. Zákon reagoval jednak na závazky 8 Bělohlávek, Alexander J. Právo mezinárodního obchodu I, Ostrava: VŠB Technická univerzita Ostrava, 1996. s..24 15

státu v rámci WTO, jednak na závazky vůči ES. V prvé části byla uvedena dovolená opatření a režim jejich příjímání, ve druhé části byl upraven tzv. licenční proces, tj. proces vydávání automatických, neautomatických a bezpečnostních licencí. 9 Vedle výše uvedené obecné úpravy, týkající se dovozu, vývozu či tranzitu zboží byl, a v některých případech stále je, obchod s jistými specifickými komoditami upraven dalšími zákony. Jedná se například o zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 3.1. STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Komoditní struktura dovozu i vývozu se oproti předcházejícímu období v podstatě obrátila. Na straně importu se nejvýznamnější komoditou staly stroje, dopravní prostředky a další průmyslové a finální výrobky. Československo naopak exportovalo zejména suroviny, paliva a polotovary. Jako příčinu tohoto nepříznivého vývoje lze uvést dlouhodobé technické zaostávání úrovně výroby a z toho vyplývající neschopnost konkurovat na trzích vyspělých ekonomik. Pro možné srovnání jsou v následující tabulce znovu uvedeny údaje z roku 1988. Tabulka 6: Komoditní struktura československého dovozu a vývozu v roce 1988 a českého dovozu a vývozu v roce 1995 (v %) Komodita Dovoz 1988 Dovoz 1995 Vývoz 1988 Vývoz 1995 Potraviny 5,8 12,7 2,5 13 Suroviny a polotovary 45,9 40,5 23,7 48 Výrobky 48,3 46,7 73,8 39 Zdroj: Rok 1988: Průcha, Václav a kolektiv. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992, Brno 2009. s. 865; rok 1995: Pavel Nezval. Světová ekonomika (vybrané problémy), 4. upravené vydání, Karviná: Slezská univerzita v Opavě, 2000, s. 127 Po roce 1989 došlo k významnému přesunu v územní orientaci zahraničního obchodu. Dříve dominující podíl trhů zemí RVHP a SSSR klesl a nejvýznamnějšími partnery se staly trhy vyspělých tržních ekonomik, zejména trhy zemí Evropských 9 Rozehnalová, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu, 2. vydání, Praha: ASPI a.s., 2006. s. 121 16

společenství. Samotná RVHP zanikla v roce 1991. Další významnou událostí bylo rozdělení České a Slovenské Federativní republiky k 1.1.1993, kdy se z vnitrostátního obchodu se Slovenskem stal obchod zahraniční. Tabulka 7: Teritoriální struktura zahraničního obchodu v roce 1993 a v roce 1998 (v %) 1993 1998 Oblast Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz země s vyspělou tržní ekonomikou 64,16 57,48 72,06 69,13 rozvojové země 4,5 7,83 4,89 4,23 evropské země s tranzitivní ekonomikou a země SNS 10 30,65 32,62 21,04 26,28 ostatní země s tranzitivní a státní ekonomikou 0,59 2 1,87 0,31 nespecifikováno 0,1 0,07 0,13 0,05 z úhrnu připadá na: země EU 56,16 52,72 63,43 64,18 SRN 29,12 29,03 34,49 38,52 Slovenská republika 15,9 19,77 7,19 10,65 Zdroj: Václav Průcha: Česká ekonomika: cesty stoletím. In Ročenka Hospodářských novin 2000, Praha, s. 28 10 SNS Společenství nezávislých států, tato organizace zahrnovala 9 z 15 svazových republik bývalého Sovětského svazu 17

4. SOUČASNÝ STAV Obecně lze rozdělit mezinárodní ekonomické smlouvy dle kvantity zúčastněných stran na smlouvy mnohostranné a dvoustranné. Z mnohostranných smluvních závazků jsou pro současnou zahraniční politiku České republiky zásadní závazky vyplývající z členství v Evropské unii a Světové obchodní organizaci. Těmto mezinárodním organizacím a jejich vlivu na zahraniční politiku České republiky jsou věnovány následující podkapitoly. 4.1. ČLENSTVÍ VE SVĚTOVÉ OBCHODNÍ ORGANIZACI Československo patřilo mezi 23 zákládajících členů GATT. Nejednalo se o mezinárodní organizaci. Jednání v rámci GATT probíhala v tzv. kolech. Hlavním cílem těchto jednání bylo postupné snižování a odstraňování překážek obchodu. V 8. (Uruguayském) kole byla ustanovena Světová obchodní organizace, dále WTO. Dohoda o vzniku WTO byla podepsána dne 15. dubna 1994 a vstoupila v platnost k 1. lednu 1995. Tato organizace má nyní 153 členských států. Členy jsou jak jednotlivé státy EU, tak i EU samotná. Společné postoje k politikám WTO jsou formulovány v Bruselu popř. v Ženevě a na samotných jednání WTO vystupuje za EU Evropská komise. Pro právo WTO platí: smlouvy WTO jsou závazné pro ES a pro členské státy, bez ohledu na to, zda věcně spadají do pravomoci Společenství výlučné nebo nevýlučné. Mají přednost před sekundárním (nikoli primárním) právem ES. 11 4.2. VSTUP DO EU A SPOLEČNÁ OBDHODNÍ POLITIKA EU K navázaní užších vztahů mezi tehdejším Československem a Evropskými společenstvími došlo až po roce 1989. Dne 16. prosince 1991 byla mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Evropskými společenstvími uzavřena Asociační dohoda, neboli dohoda o přidružení. Jelikož Asociační dohoda podléhala zdlouhavému procesu ratifikace dvanácti členských států a schválení Evropského parlamentu, byla zároveň sjednána tzv. Prozatímní dohoda, která ratifikaci nepodléhala a umožnila tak okamžitou aplikaci některých ustanovení Asociační dohody. Jednalo se o ustanovení o vzájemném obchodu a otázkách s obchodem souvisejících. Prozatímní dohoda vstoupila v platnost 1. března 1992 a její funkce byla omezena do doby, kdy vstoupí v platnost 11 Týč, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 5. vydání, Praha: Linde, 2006. s. 214 18

asociační dohoda. Závazky vyplývající z Prozatímní dohody byly po rozdělení Československa přejaty oběma nástupnickými státy. To však neplatilo v případě Asociační dohody. Ještě než tato dohoda vstoupila v platnost Česká a Slovenská Federativní republika zanikla a bylo tedy zapotřebí sjednat dohodu novou. Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, byla sjednána v roce 1993 a vstoupila v platnost 1.února 1995. Ve sbírce zákonů České republiky byla vyhlášena pod číslem 7/1995 Sb. Status přidružení poskytl vhodný rámec pro následné začlenění České republiky do Společenství. Postupně docházelo k odstraňování překážek vzájemného volného obchodu a zároveň ke sbližování právní regulace s právní regulací Společenství. Členství České republiky bylo založeno dvoustrannou smlouvou o přístupu mezi původními patnácti členy na straně jedné a deseti přistupujícími členy na straně druhé. V platnost vstoupila 1. května 2004. Její oficiální název zní: Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii. Nedílnou součást smlouvy tvoří tzv. Akt o přistoupení, který obsahuje konkrétní podmínky začlenění nových členských států do struktury Společenství. Spolu s dalšími přílohami byla Smlouva o přístupu vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 44/2004. Od tohoto okamžiku tedy úprava zahraniční politiky spadá do úpravy na úrovni Evropských společenství. Regulace vnějších obchodních styků je obsahem společné obchodní politiky, která tvoří jednu ze základních společných politik Evropských společenství. Úprava této oblasti byla vymezena ve Smlouvě o založení Evropského společenství v hlavě IX, články 131 až 134. Dle článku 131 vytváří členské státy celní unii. Vnější aspekt celní unie, kterým se liší od oblasti zóny volného obchodu, spočívá právě ve 19

stanovení jednotného celního tarifu navenek a jednotné politiky pro dovoz, vývoz apod. 12 Členské státy tak vytvořily jednotné celní území bez vnitřních tarifních či netarifních překážek. Ke společnému postupu vůči třetím státům je zmocněn nadnárodní orgán Evropská komise. Dne 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, která mění jak smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o Euratomu, tak i Smlouvu o založení Evropského společenství, která je nově označena jako Smlouva o fungování Evropské unie. Nyní je tedy společná obchodní politika upravena v části páté Vnější činnost Unie, hlava II, článek 206 a 207. Vnější činnost Unie je dle Lisabonské smlouvy zabezpečována Radou pro zahraniční věci, jíž předsedá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Významnou změnou ve společné obchodní politice, která souvisí s Lisabonskou smlouvou je rozšíření výlučné pravomoci Unie o oblast přímých zahraničních investic. Mění se i režim v případě obchodu se službami a obchodních aspektů duševního vlastnictví. Tyto již nebudou mít zvláštní režim a spadají do jednotných zásad, na nichž spočívá společná obchodní politika. Dále byla posílena úloha Evropského parlamentu, jakožto orgánu, který je přímo volen občany EU, a to v procesu spolurozhodování o regulaci obchodní politiky EU. Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem formou nařízení opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky. 13 Dále bude Evropský parlament ratifikovat obchodní dohody. Pro uzavření mezinárodní dohody v oblasti společné obchodní politiky tak bude nutný předchozí souhlas Evropského parlamentu. Lze tedy očekávat, že dojde k prodloužení jednotlivých procesů příjímání nařízení či uzavření mezinárodní smlouvy z oblasti společné obchodní politiky. Ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie tvoří tzv. primární právo Evropské unie. Samotnou právní úpravu zahrnuje sekundární právo, které naplňuje ustanovení práva primárního. Klíčovými akty sekundárního práva jsou nařízení a směrnice. Nařízení slouží ke sbližování legislativy členských států a mají absolutní přednost před veškerou neslučitelnou vnitrostátní úpravou. Směrnice ponechává členským státům možnost volby formulace kolizních norem. 14 Nařízení a směrnice představují komunitární akty, neboli autonomní nástroje. Oproti 12 Týč, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 5. vydání, Praha: Linde, 2006. s. 212 13 Smlouva o fungování Evropské unie, článek 207, odstavec 2 14 Křepelka, Filip. Právo Evropské unie, multimediální učební text, 1.vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 15-16 20

autonomním nástrojům EU uzavírá, v rámci společné obchodní politiky s třetími zeměmi, mezinárodní smlouvy (v tom případě se jedná o smluvní nástroje). Dalším možným, a často používaným, dělením nástrojů obchodní politiky je dělení dle kritéria ekonomickoadministrativního působení. Dle tohoto dělíme nástroje na tarifní (cla a opatření s rovnocenným účinkem) a kvantitativní nástroje (kvóty a opatření s rovnocenným účinkem). 15 Následující podkapitoly se dále podrobněji věnují nástrojům společné obchodní politiky a je zde využito zmíněné dělení (dle kritéria využité formy v níž je nástroj obsažen) na nástroje autonomní a smluvní. 4.2.1. AUTONOMNÍ NÁSTROJE Autonomní opatření jsou taková, která jsou přijímána, v podobě nařízení či směrnic, Evropskou unií samotnou. Mezi tyto nástroje patří zejména cla (a opatření s rovnocenným účinkem) a kvóty (a opatření s rovnocenným účinkem). Cla a kvantitativní omezení dovozu a vývozu uvnitř Společenství byla definitivně odstraněna 1. července 1968, kdy vznikla celní unie. Od tohoto data je také vytvářen společný celní sazebník, který je vůči třetím zemím aplikován v rámci autonomní, ale i smluvní obchodní politiky. Sazebník obsahuje jak část nomenklaturní (kombinovanou nomenklaturu zboží a služeb), tak část sazební (cla autonomní i smluvní). Dle nařízení Rady č. 2658/87 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění pozdějších úprav, je společný celní sazebník každý rok uveřejněn v Úředním věstníku Unie. Sazby stanovuje Rada na návrh Komise. Až začátkem 90. let byla sjednocena právní úprava celní oblasti na komunitarní úrovni, a to nařízením Rady č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. V platnost vstoupil 1. ledna 1994. Při samotné aplikaci cel je zásadní rozlišení na cla autonomní a cla smluvní. Smluvní cla vychází z mezinárodních smluv mezi EU a třetími zeměmi. Výše cla je stanovena v souladu se závazky v rámci GATT, se zohledněním doložky nejvyšších výhod. Ve třech případech je ovšem uplatňována sazba nižší. Jedná se o vyloučení či snížení cel na dovoz z rozvojových zemí v rámci všeobecného systému preferencí. O zbývajících dvou výjimkách bude dále pojednáno v následující podkapitole smluvní nástroje. Jedná se o vyloučení cel na dovoz ze zemí ACP dle dohody z Cotonu a ze zemí s nimiž EU 15 Rozehnalová, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu, 2. vydání, Praha: ASPI a.s., 2006. s.132-133 21

uzavřela dohodu o zóně volného obchodu či celní unii. 16 Vedle cel patří mezi nástroje obchodní politiky kvóty a suspenze. Ty představují částečnou či úplnou výjimku z povinnosti platit clo. Pokud výjimka platí jen na určité množství zboží jedná se o kvóty. Na rozdíl od kvóty je suspenze uplatňována na neomezené množství určitého zboží. Základ právní úpravy kvót tvoří nařízení Rady č. 520/94, stanovující postup Společenství pro spravování množstevních kvót. Základ autonomní úpravy dovozu tvoří několik nařízení. Nařízení Rady č. 3285/94, o společných pravidlech pro dovoz ze třetích zemí upravuje obecný režim. Nařízení Rady č. 519/94, o společných pravidlech dovozu z určitých třetích zemí, upravuje dovoz ze zemí s centrálně plánovanou ekonomikou. Nařízení Rady č. 427/2003, o přechodném ochranném mechanismu pro určité dovážené produkty pocházející z Čínské lidové republiky, které umožňuje uplatnění opatření proti těmto dovozům, nevztahuje se však na textil a oděvy. Platnost tohoto nařízení je omezena a končí v roce 2013. Oblast textilu je upravena nařízením Rady č. 3030/93, o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí, které zůstalo platné pro vztahy s Čínou a dále nařízením Rady č. 517/94, o společných pravidlech pro dovoz textilních výrobků z některých třetích zemí, na než se nevztahují bilaterální smlouvy, protokoly či jiné dohody nebo jiná zvláštní dovozní pravidla Společenství, které umožňuje uvalení opatření v podobě kvót. V případě dovozu je nutné také zmínit ochranná opatření proti nekalým praktikám. Mezi tyto patří zejména antidumpingová cla, která vychází ze závazků v rámci GATT, a to z Antidumpingového kodexu a Kodexu o státních podporách a vyrovnávacím clu. Pokud dumpované zboží může způsobit újmu na trzích EU je uloženo tzv. antidumpingové clo. Úpravu obsahuje nařízení Rady č. 384/96, o ochraně proti dumpingovým dovozům z nečlenských zemí. V případech, kdy třetí země podporují své vývozy do zemí EU státními podporami, jedná se o politiku subvencování a ta je jako taková považována za nekalou soutěžní praktiku. Proto zde může dojít k uložení vyrovnávacího cla. Podrobná úprava subvencovaných dovozů je obsahem nařízení Rady č. 2026/97, o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy EU. Úprava vývozu je obsažena v nařízení Rady č. 2603/69, které stanovuje společná pravidla pro vývoz, nařízení Rady č. 3918/91, kterým se mění nařízení č. 2603/69 či v nařízení č. 1334/2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží 16 Týč, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 5. vydání, Praha: Linde, 2006, s. 215-218 22

a technologií. Vývoz z EU do třetích zemí je obecně kvantitativně neomezen. Ovšem existuje několik oblastí, kde toto obecné pravidlo neplatí. Jedná se o vývoz ropy, ropných výrobků a zemního plynu. Dále vývoz určitých druhů výrobků pro určité státy, jako například vývoz některých chemických výrobků, u kterých je třeba předchozí souhlas příslušných orgánů členských států, tyto nesmí souhlas udělit v případě, že existuje podezření, že by mohlo dojít k zneužití k výrobě chemických zbraní. Poslední oblastí podléhající výjimce z obecného pravidla jsou opatření k ochraně zájmů EU. Zvláštní regulace platí pro určité komodity jako jsou předměty kulturní povahy, nebezpečné chemikálie či kontaminované potraviny. 4.2.2. SMLUVNÍ NÁSTROJE Počet smluvních vztahů EU s třetími zeměmi popř. se skupinou třetích zemí upravující obchodní politiku je velmi rozsáhlý. Lze je však možné kategorizovat do čtyř hlavních skupin: 17 Preferenční dohody s rozvinutými státy nebo se státy přidruženými a aspirujícími na přijetí. EU udržuje velmi úzké vztahy se členy ESVO (s výjimkou Švýcarska), a to v rámci Evropského hospodářského prostoru. EHP tvoří 27 členských zemí EU a Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Dohoda o EHP umožňuje státům podílet se na vnitřním trhu EU. Vztahy vůči Švýcarsku jsou upraveny na bilaterální bázi. Dohody o přidružení, nebo-li také Evropské dohody, umožňují liberalizaci vzájemného obchodu. Cílem těchto dohod je připravit danou zemi na vstup do EU. V současné době takováto dohoda existuje mezi EU a Chorvatskem. Preferenční dohody s rozvojovými státy. Do této skupiny patří např. smluvní vztahy se zeměmi ACP. ACP tvoří 77 zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří, které v roce 2000 uzavřeli s ES Dohodu z Cotonu. Tato dohoda předpokládá uzavírání nových obchodních dohod, které jsou v souladu s pravidly WTO. Dohody mají za cíl odstraňovat obchodní překážky a zvyšovat spolupráci ve všech oblastech důležitých pro obchodní výměnu. 18 Vztahy vůči vyspělým či silným ekonomikám. Jedná se například o smluvní vztahy s USA, Kanadou, Čínou či Japonskem. 17 Rozehnalová, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu, 2. vydání, Praha: ASPI a.s., 2006. s.162 18 tamtéž, s. 167 23

Vztahy s dalšími zeměmi či ekonomickými integračními seskupeními. Významné jsou vztahy se zeměmi MERCOSUR. Spolupráce, vycházející ze smluvních vztahů, je navázána i s další zemí amerického kontinentu Mexikem. 4.3. ÚPRAVA NA VNITROSTÁTNÍ ÚROVNI Právo Evropské Unie, nebo-li také právo komunitární, vykazuje vůči právní úpravě jednotlivých členských států primát. Vnitrostátní právní předpisy tedy upravují jen ty oblasti, na než se všeobecná přednost komunitárního práva nevztahuje. V oblasti obchodní politiky platí že: v případě označení pravomoci jako výlučné nemohou členské státy přijímat národní opatření, pokud nejsou výslovně zmocněny komunitární normou nebo nejde o prováděcí akty k předpisům práva ES. 19 Na vnitrostátní úrovni jsou regulovány oblasti, které se dotýkají ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti či zdraví. Mezi tyto právní předpisy patří například: Již zmíněný zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, dle kterého může obchod s takovýmto materiálem, pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky a na základě povolení. Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty ve znění pozdějších předpisů. 4.4. STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Níže uvedená tabulka 8 využívá dělení komodit dle mezinárodní klasifikace SITC. Skupiny 0,1,4 a 8 jsou součástí osobní spotřeby. Komodity potřebné pro výrobu (suroviny, paliva, materiál a polotovary) jsou zachyceny ve skupinách 2,3,5 a 6. Skupinu 7 tvoří stroje a přepravní zařízení. V průběhu 90. let nadále docházelo k poklesu dovozu většiny složek vstupů do výroby (mimo polotovarů) i osobní spotřeby. Podíl dovážených strojů a dopravních zařízení naopak rostl. Na přelomu století se podíly jednotlivých skupin komodit na celkovém objemu dovozu ustálily a nedochází k výraznějším výkyvům. 20 Tento fakt potvrzují i data 19 Rozehnalová, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu, 2. vydání, Praha: ASPI a.s., 2006. s. 129 20 Žídek, Libor. Česká ekonomika v 90.letech, Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 62-70 24

zachycená v následující tabulce. Dominující skupinou importovaných komodit zůstávají stroje a dopravní prostředky. Od poloviny 90. let se struktura českého exportu vrátila ke své tradiční podobně a podíl připadající na skupinu strojů a zařízení rostl. Tento trend pokračoval a v současnosti podíl této skupiny na celkovém objemu českého exportu přesahuje 50 procent. Tabulka 8: Komoditní struktura dovozu a vývozu v roce 2008 a 2009 V Ý V O Z D O V O Z 1-12/2008 1-12/2009 1-12/2008 1-12/2009 mil. Kč % mil. Kč % mil. Kč % mil. Kč % Celkový zahraniční obchod ČR 2 473 736 100 2 133 312 100 2 406 489 100 1 981 596 100 v tom: 0 Potraviny a živá zvířata 77 940 3,2 76 257 3,6 105 243 4,4 106 955 5,4 1 Nápoje a tabák 16 386 0,7 16 416 0,8 12 660 0,5 13 609 0,7 2 Suroviny nepoživatelné, bez 64 649 2,6 56 569 2,7 64 151 2,7 44 670 2,3 paliv 3 Minerální paliva, mazadla a příbuzné 84 290 3,4 77 381 3,6 250 210 10,4 182 215 9,2 materiály 4 Živočišné a rostlinné oleje a tuky 2 816 0,1 2 595 0,1 4 519 0,2 5 349 0,3 5 Chemikálie 147 322 6,0 134 802 6,3 247 100 10,3 221 273 11,2 6 Tržní výrobky tříděné hlavně dle druhu materiálu 482 523 19,5 378 871 17,8 474 478 19,7 351 360 17,7 7 Stroje a přepravní zařízení 1 331 007 53,8 1 137 050 53,3 994 812 41,3 817 192 41,2 8 Různé průmyslové výrobky 265 492 10,7 251 313 11,8 251 284 10,4 236 657 11,9 9 Nespecifikováno 1 311 0,1 2 058 0,1 2 032 0,1 2 316 0,1 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu: Statistika zahraničního obchodu [online]. Změněno 14.6.2010. [cit. 2010-14-06]. Dostupné z <http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/statistika-zahr-obchod/>. Co se týče nejvýznamnějších exportních partnerů, i zde data navazují na vývoj z 90. let. Podíl vyspělých tržních ekonomik se od poloviny 90. let pohybuje kolem 70 %. 25

Do skupiny pěti nejvýznamnějších partnerů patří Německo, Slovensko, Polsko, Francie a Velká Británie. Tabulka 9: Teritoriální struktura zahraničního obchodu v roce 2008 a 2009 - vývoz V Ý V O Z 1-12/2008 1-12/2009 mil.eur % mil.eur % Celkový zahraniční obchod ČR 99 247 100 80 788 100 Státy s vyspělou tržní ekonomikou 89 917 90,6 73 066 90,4 Státy EU 27 84 569 85,2 68 410 84,7 Německo 30 482 30,7 26 103 32,3 Slovensko 9 132 9,2 7 279 9,0 Polsko 6 451 6,5 4 686 5,8 Francie 5 458 5,5 4 524 5,6 Velká Británie 4 764 4,8 3 959 4,9 Státy ESVO 1 878 1,9 1 728 2,1 Ostatní státy s vyspělou tržní ekonomikou 3 470 3,5 2 928 3,6 USA 1 731 1,8 1 296 1,6 Rozvojové země 3 309 3,3 3 495 4,3 Evropské státy s tranzitivní ekonomikou 977 1,0 701 0,9 Společenství nezávislých států 4 274 4,3 2 843 3,5 Rusko 2 715 2,7 1 877 2,3 Ostatní 574 0,6 645 0,8 Čína 528 0,5 602 0,7 Nespecifikováno 196 0,2 38 0,0 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu: Statistika zahraničního obchodu [online]. Změněno 14.6.2010. [cit. 2010-14-06]. Dostupné z <http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/statistika-zahr-obchod/>. Německo je nejvýznamnějším partnerem i pro import. Díky trvalému růstu dovozů z Číny patří této zemi druhý největší podíl na celkových dovozech. V údajích za rok 2008 následují země v tomto pořadí Rusko, Polsko a Slovensko. V roce 2009 podíl Ruska klesl z 6,4% na 5,2% a z třetí pozice se přesunulo na pátou. Z tabulek je dále možno odvodit jaký vliv měla na zahraniční obchod finanční krize, která se v roce 2009 projevila v poklesu celkových objemů. 26

Tabulka 10: Teritoriální struktura zahraničního obchodu v roce 2008 a 2009 - dovoz D O V O Z 1-12/2008 1-12/2009 mil.eur % mil.eur % Celkový zahraniční obchod ČR 96 533 100,0 75 037 100,0 Státy s vyspělou tržní ekonomikou 72 916 75,5 56 618 75,5 Státy EU 27 64 653 67,0 50 165 66,9 Německo 25 814 26,7 19 986 26,6 Slovensko 5 353 5,5 4 081 5,4 Polsko 5 695 5,9 4 802 6,4 Francie 3 958 4,1 2 926 3,9 Velká Británie 2 317 2,4 1 651 2,2 Státy ESVO 1 685 1,7 1 468 2,0 Ostatní státy s vyspělou tržní ekonomikou 6 578 6,8 4 985 6,6 USA 1 993 2,1 1 584 2,1 Rozvojové země 5 821 6,0 5 107 6,8 Evropské státy s tranzitivní ekonomikou 320 0,3 228 0,3 Společenství nezávislých států 8 567 8,9 5 064 6,7 Rusko 6 209 6,4 3 873 5,2 Ostatní 8 706 9,0 7 721 10,3 Čína 8 522 8,8 7 539 10,0 Nespecifikováno 203 0,2 299 0,4 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu: Statistika zahraničního obchodu [online]. Změněno 14.6.2010. [cit. 2010-14-06]. Dostupné z <http://www.mpo.cz/cz/zahranicni-obchod/statistika-zahr-obchod/>. 27

5. KOMPARACE SE SITUACÍ NA SLOVENSKU Mezinárodní subjektivitu získala Slovenská republika po rozpadu společné federace v roce 1993. V pozici nového aktéra na mezinárodní scéně, přijala Slovenská republika základní existující principy regulující mezinárodní vztahy po svém předchůdci - společném státu Čechů a Slováků. Následná integrace do mezinárodních organizací probíhala obdobě jako v případě České republiky. V průběhu roku 1993 Slovenská republika podepsala Evropskou dohodu o přidružení Slovenska k ES. Stejně jako v případě České republiky, Asociační smlouva vstoupila v platnost 1. února 1995. Ve slovenské sbírce zákonů je vedena pod číslem 158/1997 Z.z. Následoval proces aproximace slovenské právní úpravy, ten byl završen vstupem Slovenska do EU 1. května 2004. Slovensko je členem i dalších mezinárodních organizací. Pro zahraniční politiku je určující členství ve WTO. Slovensko je členem od samotného vzniku této organizace. 5.1. STRUKTURA SLOVENSKÉHO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Po rozpadu společného státu vznikla mezi Slovenskou a Českou republikou celní unie. Celní unie zahrnovala zejména obchod s průmyslovými i zemědělskými výrobky a volný obchod se službami, zajištění ochrany hospodářské soutěže, regulaci státních podpor a ochranu práv duševního vlastnictví. 21 Hlavním důvodem pro její vznik bylo udržení vzájemných obchodních vztahů. Tento cíl se však nepodařilo zcela naplnit a objem vzájemného obchodu klesl. V roce 1995 však obrat vzájemného obchodu začal opět růst. V současnosti je Slovensko druhým nejvýznamnějším obchodním partner pro český export. Stejně tak, je Česká republika na druhém místě v případě slovenského exportu. I pro Slovensko je nejvýznamnějším obchodním partnerem Německo. Podíl exportů do této země se pohybuje kolem hodnoty 20 %. Kromě České republiky směřují slovenské komodity zejména do Francie, Polska a Maďarska. 21 Kučera, Zdeněk., Pauknerová, Monika., Růžička, Květoslav et al. Právo mezinárodního obchodu, Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 129 28

Tabulka 11: Teritoriální struktura zahraničního obchodu SR v roce 2008 a 2009 - vývoz VÝVOZ 1-12/2008 1-12/2009 mil.eur % mil.eur % Celkový zahraniční obchod SR 49 524 100 39 716 100 Evropa 45 946 92,8 36 911 92,9 Státy EU 27 42 187 85,2 34 033 85,7 Německo 9 785 19,8 7 989 20,1 ČR 6 702 13,5 5 125 12,9 Francie 3 342 6,7 3 113 7,8 Polsko 3 223 6,5 2 850 7,2 Maďarsko 3 308 6,7 2 512 6,3 Státy ESVO 467 0,8 497 1,3 Rusko 1 870 3,8 1 414 3,6 Ukrajina 692 1,4 292 0,7 AMERIKA 1 224 2,5 688 1,7 Kanada 95 0,2 85 0,2 USA 847 1,7 426 1,1 AFRIKA 269 0,5 234 0,6 ASIE 1 955 3,9 1 818 4,6 Čína 433 1 551 1,4 Korea 63 0 54 0,1 AUSTRÁLIE 119 0,2 59 0,1 OCEÁNIE 2 0 1 0,1 NESPECIFKOVÁNO 9 0 6 0,0 Zdroj: Statistický úřad Slovenské republiky: Ročenka zahraničního obchodu [online]. Změněno 14.6.2010. [cit. 2010-14-06]. Dostupné z <http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=20083>. Na slovenský trh jsou nejvíce dováženy komodity německé, české a ruské. Následují dovozy ze dvou asijských zemí, a to z Číny a Koreje. Čínský dovoz však nedosahuje takového podílu jako v případě České republiky. V případě Česka se jedná o podíl zhruba 10 %. Podíl čínského import na slovenském trhu se pohybuje kolem 6 %. 29

Tabulka 12: Teritoriální struktura zahraničního obchodu SR v roce 2008 a 2009 - dovoz D O V O Z 1-12/2008 1-12/2009 mil.eur % mil.eur % Celkový zahraniční obchod SR 50 280 100 38 529 100 Evropa 34 751 69,1 27 590 71,6 Státy EU 27 33 970 69,1 26 029 67,6 Německo 9 267 18,4 6 460 16,8 ČR 5 331 10,6 4 721 12,3 Francie 1 865 3,7 1 813 4,7 Polsko 1 826 3,6 1 553 4,0 Maďarsko 2 324 4,6 2 042 5,3 Státy ESVO 412 0,8 360 0,9 Rusko 5 442 10,8 3 468 9,0 Ukrajina 523 1 252 0,7 AMERIKA 948 1,9 690 1,8 Kanada 45 0,1 38 0,1 USA 584 1,2 461 1,2 AFRIKA 153 0,3 174 0,5 ASIE 8 336 16,6 7 166 18,6 Čína 2 788 6 2 247 5,8 Korea 2 871 6 2 620 6,8 AUSTRÁLIE 24 0 22 0,1 OCEÁNIE 3 0 2 0,0 NESPECIFKOVÁNO 6 064 12,1 2 886 7,5 Zdroj: Statistický úřad Slovenské republiky: Ročenka zahraničního obchodu [online]. Změněno 14.6.2010. [cit. 2010-14-06]. Dostupné z <http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=20083>. Proces transformace se projevil i v komoditní struktuře slovenského zahraničního obchodu. Slovensko následovalo podobný trend jako Česká republika a nejvíce se změny dotkly strojírenských podniků. Došlo k poklesu vývozu jejich produktů a naopak zvýšení dovozu. Tento stav byl však přechodný a v současnosti tvoří stroje a přepravní zařízení nejvýznamnější importní i exportní skupinu komodit. Podíly jednotlivých skupin dle SITC dělení jsou v současnosti velmi podobné české komoditní struktuře. Absolutní objemy obchodu dosahují, vzhledem k velikosti slovenské ekonomiky, zhruba polovičních hodnot. Tyto skutečnosti zachycuje graf 2 a graf 3. V celkovém hodnocení slovenského zahraničního obchodu přetrvává dominance dovozu nad vývozem. Platební bilance tedy vykazuje pasivní saldo. V České republice je situace opačná, exporty převyšují importy a platební bilance je v přebytku. 30