Dramaturgie koncertů Rafaela Kubelíka v České filharmonii

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra kompozice, dirigování a operní režie Dirigování orchestru Dramaturgie koncertů Rafaela Kubelíka v České filharmonii Rafael Kubelík's concert dramaturgy with the Czech Philharmonic Bakalářská práce Autor práce: Mgr. Nikol Kraftová Vedoucí práce: doc. Jan Zbavitel Oponent práce: doc. MgA. Mgr. Monika Holá, Ph.D. Brno 2015

Bibliografický záznam KRAFTOVÁ, Nikol: Dramaturgie koncertů Rafaela Kubelíka v České filharmonii [Rafael Kubelík s concert dramaturgy with the Czech Philharmonic], Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Brno 2015. Anotace Bakalářská práce pojednává o dramaturgii koncertů Rafaela Kubelíka ve vybraných letech jeho šéfdirigentského působení v České filharmonii. Práce podává komentovaný přehled o koncertech Rafaela Kubelíka i hostujících dirigentů ve třech poválečných sezónách orchestru (1945 48). Dramaturgie koncertů Rafaela Kubelíka v České filharmonii je v závěru porovnávána s repertoárem hostujících dirigentů u tohoto tělesa i s Kubelíkovou dramaturgií v Symfonickém orchestru Bavorského rozhlasu, kde byl později rovněţ šéfdirigentem (1961 79). Annotation This Bachelor thesis deals with the concert dramaturgy of Rafael Kubelík during selected period of his chiefconductor appointment in the Czech Philharmonic. The study includes: a repertoire overview with commentary related to the concerts performed by Rafael Kubelik, and the guest conductors during three post-war seasons (1945 48). The dramaturgy (programme policy) of Rafael Kubelik s concerts is finally compared with the repertoire of the guest conductors, and also with Kubelik s concert programmes in the Bavarian Radio Symphony Orchestra; where he was later engaged as a chief conductor (1961 79). Klíčová slova Rafael Kubelík, Česká filharmonie, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, dramaturgie, koncerty. Keywords Rafael Kubelík, Czech Philharmonic, Bavarian Radio Symphony Orchestra, dramaturgy, concerts.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a pouţil/a jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 30. dubna 2015 Nikol Kraftová

OBSAH 1. Úvod 6 2. Informace k přiloţenému soupisu koncertů a repertoáru 8 3. Úvod k hodnocení abonentních koncertů 9 4. Abonentní koncerty České filharmonie v letech 1945 aţ 1948 12 4.1 Sezóna 1945/46 12 4.2 Sezóna 1946/47 14 4.3 Sezóna 1947/48 15 5. Neabonentní koncerty České filharmonie s Rafaelem Kubelíkem 16 5.1 Sezóna 1945/46 16 5.2 Sezóna 1946/47 17 5.3 Sezóna 1947/48 19 6. Ostatní dirigenti České filharmonie a dramaturgie jejich koncertů 22 6.1 Sezóna 1945/46 22 6.2 Sezóna 1946/47 23 6.3 Sezóna 1947/48 24 7. Závěr 26 8. Literatura a prameny 30 9. Příloha 31 9.1 Chronologický soupis koncertů České filharmonie v letech 1945 48 31 9.2 Abecední soupis repertoáru Rafaela Kubelíka na abonentních koncertech v jednotlivých sezónách 62 9.3 Celkový abecední soupis repertoáru Rafaela Kubelíka provedeného na abonentních koncertech v letech 1945 48 64

Seznam použitých zkratek BRSO Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu ČF Česká filharmonie MHF Mezinárodní hudební festival

1. ÚVOD Cílem této bakalářské práce je stručně přiblíţit dramaturgickou koncepci České filharmonie (ČF) v období poválečné části šéfdirigentského působení Rafaela Kubelíka, a to za pomoci základního výzkumu pramenných materiálů uloţených v archivu ČF. Česká filharmonie v době spolupráce s Kubelíkem produkovala velké mnoţství koncertů a vzhledem k tomuto počtu se bakalářská práce orientuje na období tří poválečných sezón 1945/46, 1946/47 a 1947/48. Jedná se o polovinu Kubelíkova funkčního období. Dramaturgie jiţ v té době nebyla omezována nacistickou cenzurou, na druhou stranu uplynulé válečné události do značné míry předurčily její zaměření. Práce má za cíl zmapovat počet koncertů, koncertní řady, dramaturgii a angaţované umělce, porovnat dramaturgii Kubelíkových koncertů s programy hostujících dirigentů a vyvodit z tohoto srovnání případné Kubelíkovy hudební preference nebo specifika jeho dramaturgické koncepce. V této souvislosti bude přihlédnuto ke Kubelíkově dramaturgii koncertů v Symfonickém orchestru Bavorského rozhlasu (BRSO), která je zpracována v mé diplomové práci Estetické postoje Rafaela Kubelíka ve světle mnichovských pramenů 1. Vzhledem k tomu, ţe dojde k tomuto porovnání a ţe se budu opírat o metodologii, kterou jsem volila při zpracovávání jmenované diplomové práce, stručně postupy zmíním. Dramaturgii Rafaela Kubelíka v BRSO jsem ve své diplomové práci sledovala se zaměřením na abonentní koncerty, protoţe tvořily koncepčně ucelenou část sezóny, byl jich dostatečný počet a záznamy o ostatních koncertech a zájezdech nebyly úplné bylo k nim proto pouze přihlédnuto s tím, ţe mohou případně potvrdit pádnost vyvozených závěrů. Z abonentní řady BRSO o dvanácti koncertech dirigoval Kubelík vţdy přibliţně polovinu koncertů. Nabídla se tak moţnost repertoár ostatních koncertů, na kterých se podílelo mnoţství hostujících dirigentů, zprůměrovat a porovnat. Prováděno to bylo s vědomím toho, ţe údaje statistického charakteru ještě nejsou samy o sobě dostatečně vypovídající neberou ohled na faktory, které Kubelíkovu dramaturgii v BRSO mohly ovlivnit např. nereflektují závaţnost jednotlivých skladeb, jejich časový rozsah a celkovou náročnost. Volba určitých skladeb nebo autorů mohla být také určena koncepcí 1 Kraftová, Nikol: Estetické postoje Rafaela Kubelíka ve světle mnichovských pramenů. Praha, 2014. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Dostupné online: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/127063/. 6

jednotlivých koncertů jako celku, ţivotními výročími skladatelů, repertoár mohl být podmíněn společenským očekáváním apod. V této bakalářské práci, která je sondou do Kubelíkova dirigentského působení v ČF, se zabývám veškerými koncerty v sezónách 1945/46 aţ 1947/48 tedy abonentními, mimořádnými a slavnostními koncerty i zájezdy. Důvodem je dobrá dokumentace koncertů, snaha o úplnost, a nakonec skutečnost, ţe abonentní sezóny dirigoval Kubelík většinou sám a srovnání s dramaturgií několika málo abonentních koncertů ostatních dirigentů by nebylo v tomto případě příliš vypovídající. Na druhou stranu i porovnání s početnějšími mimořádnými koncerty ostatních dirigentů má také jen velmi informativní charakter vzhledem k tomu, ţe většina mimořádných koncertů ČF byla v té době pořádána k různým kulturním, společenským a politickým událostem, kterým se musela dramaturgie do určité míry přizpůsobit. V přiloţených soupisech repertoáru jsou posuzovány mimořádné koncerty odděleně právě proto, ţe by zkreslily dramaturgii abonentních řad, která se zřetelně liší. Porovnání všech koncertů i pod vedením ostatních dirigentů umoţňuje nahlíţet na repertoár v kontextu vytvořit přehled o celkové hudební produkci orchestru a o případných dobových, lokálních, společenskopolitických faktorech, které měly vliv na volbu repertoáru. 7

2. INFORMACE K PŘILOŽENÉMU SOUPISU KONCERTŮ A REPERTOÁRU V příloze uvádím několik různě členěných seznamů koncertů a provedeného repertoáru Rafaela Kubelíka a hostujících dirigentů s Českou filharmonií. Soupisy byly vytvořeny na základě elektronické databáze koncertů, která je interně přístupna v archivu ČF. Tato elektronická databáze byla v minulosti vytvořena přepisem zachovaných dobových programových broţur a letáků, jeţ jsou v archivu ČF uloţeny. S těmito programy jsem koncerty v databázi opětovně porovnala, opravila nalezené nepřesnosti a ke koncertům doplnila, které z nich byly abonentní a mimořádné či k jaké příleţitosti se konaly. První tabulka představuje chronologický soupis koncertů Rafaela Kubelíka s ČF v sezónách 1945/46 aţ 1947/48. V prvních dvou sloupcích jsou rozlišeny koncerty mimořádné a abonentní dirigované Rafaelem Kubelíkem. Ve třetím jsou shrnuty všechny koncerty ostatních dirigentů ČF. Další část přílohy tvoří celkový soupis repertoáru provedeného Rafaelem Kubelíkem na abonentních koncertech. 8

3. ÚVOD K HODNOCENI ABONENTNÍCH KONCERTŮ Rafael Kubelík 2 (1914-1996) spolupracoval s Českou filharmonií od svých 19 let. Debutoval s ní 24. ledna roku 1934 na koncertě, na kterém jako sólista vystoupil i jeho otec houslista Jan Kubelík. Rafael Kubelík byl v té době jiţ absolventem Praţské konzervatoře v oborech dirigování a skladba a dokončoval studium houslí. V roce 1934 vystoupil s Českou filharmonií a s Janem Kubelíkem ještě na třech koncertech a koncem listopadu se svým otcem odcestoval koncertovat do Itálie a Rumunska. Poté oba čekalo čtyřleté americké turné, z kterého se ale Rafael Kubelík vrátil jiţ v polovině roku 1936. Václav Talich totiţ získal pozici správce opery Národního divadla a potřeboval pomoci s koncertní činností České filharmonie. V roce 1942 převzal Rafael Kubelík šéfdirigentskou funkci po Václavu Talichovi a setrval v ní do konce sezóny roku 1948. 17. července odletěl toho roku Kubelík do Londýna vyuţil příleţitosti pozvání na festival ve skotském Edinburku, aby zůstal v exilu. Do vlasti se vrátil po pádu komunistického reţimu s odstupem 42 let. Pomyslným obloukem se vrátil k České filharmonii jako její jmenovaný čestný šéfdirigent a několika koncerty s tímto tělesem definitivně uzavřel svou kariéru. Abonentní koncerty České filharmonie se v letech 1945 48 konaly většinou ve čtvrtek a v pátek od 19:30, nejprve ve Smetanově síni Obecního domu, poté od zahájení Praţského jara roku 1946 ve Dvořákově síni Rudolfina. Abonentní řada patřila téměř celá Rafaelu Kubelíkovi jako šéfdirigentovi orchestru. Ve třech poválečných sezónách v ní dirigovali pouze dva dirigenti celkem tři koncerty Josef Vincourek koncert v sezóně 1945/46 a Jaroslav Krombholc dva koncerty v sezóně 1946/47. V sezóně 1945/46 měl navíc dirigovat osmý abonentní program Karel Šejna, který byl ale po těţké nemoci a Rafael Kubelík za něj koncert převzal (21., 22.2.1946). V první poválečné abonentní sezóně provedl Kubelík s ČF na svých devíti abonentních koncertech 30 skladeb (4 období romantismu, 1 baroka), ve druhé na osmi koncertech 22 skladeb (4 romantismus, 3 baroko, 2 klasicismus, ze soudobé převaţuje 20 českých skladeb), ve třetí na osmi koncertech 27 skladeb (9 romantismus, 2 klasicismus, 1 baroko). Celkem během tří poválečných abonentních sezón uvedl 79 děl. Ţádné z nich nebylo pod Kubelíkovým vedením uvedeno na abonentních koncertech opakovaně. Pouze se stávalo, ţe se skladby z abonentních řad objevovaly na programu blízkých 2 Ţivotopis Rafaela Kubelíka je zpracován v mé diplomové práci: Kraftová, (pozn. 1), s. 13-33. Zkrácená verze ţivotopisu je uveřejněna na webových stránkách Českého rozhlasu: Kraftová, Nikol: Rafael Kubelík, http://www.rozhlas.cz/klasika/umelci_soubory/_zprava/rafael-kubelik--1318576, staţeno 30.4.2015. 9

mimořádných koncertů či naopak. Tato skutečnost by teoreticky mohla být směrodatná pro sledování Kubelíkových dramaturgických preferencí, ale mohlo se jednat pouze o příleţitostné vyuţití právě nastudovaného repertoáru. V sezóně 1945/46 tak byla například uvedena napřed na mimořádném koncertě Rousselova Symfonie č. 3, Novákova Májová symfonie, Šostakovičova Symfonie č. 7 C dur, op. 60 Leningradská (ta byla ale na abonentní koncert zařazena s odstupem několika měsíců). Naopak po abonentním uvedení byly na mimořádných koncertech uvedeny skladby Debussyho Moře, Martinů Památník Lidicím nebo Musorgského Obrázky z výstavy atd. Shrneme-li výše předeslané údaje, získáme jednoznačný výsledek o podílu hudební tvorby jednotlivých epoch na abonentním repertoáru. Během všech tří sezón bylo na abonentních koncertech uvedeno pod Kubelíkovým vedením 5 skladeb epochy baroka, 4 z klasicismu, 17 z romantismu a 53 kompozic 20. století z celkového počtu 79 děl dirigovaných Rafaelem Kubelíkem. Soudobá tvorba tedy tvořila přibliţně 67% Rafaelem Kubelíkem uvedeného abonentního repertoáru. Porovnáme-li toto zastoupení s Kubelíkovou dramaturgií v BRSO, na koncertech s mnichovským orchestrem zaujímal největší prostor repertoár období romantismu. Pro soudobou hudbu však fungoval v BRSO specializovaný cyklus koncertů s názvem Musica viva, zaloţený ještě před Kubelíkovým nástupem do funkce. Kubelík zde ale dirigoval maximálně jeden aţ dva koncerty v sezóně, a to skladby předválečné nebo soudobé, které následovaly spíše klasické kompoziční postupy. Pamětníci, kteří hráli pod Kubelíkovým vedením v BRSO, se shodli, ţe Kubelík hrál s oblibou soudobou hudbu, ale ne nejnovější modernu. Důvodem, proč byla v České filharmonii soudobá hudba tak exponovaná, mohlo být několik, z čehoţ velký vliv měla dobová konstelace. Během války uvádění soudobých skladeb z politických důvodů stagnovalo a po válce byla snaha tento deficit napravit. Soudobá tvorba mnohdy reflektovala aktuální události a tím mohla být atraktivnější pro veřejné uvedení. Nová česká produkce přispívala k národnímu uvědomění a pocitu suverenity mladého státu a z tohoto důvodu po ní mohla být zvýšená společenská poptávka. Většina soudobých autorů v porovnání s pozdějším vývojem stále víceméně následovala klasické kompoziční postupy, jejich tvorba tak relativně navazovala na tehdejší posluchačské zkušenosti a přirozeněji se tak začleňovala jako ţivá součást repertoáru. Rovněţ ostatní dirigenti, ačkoli měli ve třech abonentních řadách pouze tři koncerty, měli program zaměřen na hudbu 20. století z ní zaznělo sedm skladeb, dále dvě díla z epochy romantismu a jedno z období baroka. V neposlední řadě měl Kubelík, který 10

sám komponoval, k soudobé hudbě pozitivní vztah a jak vyplývá z četných rozhlasových a tištěných rozhovorů s Kubelíkem na toto téma, vnímal jako nutnost a svou dirigentskou povinnost soudobou hudbu prezentovat, ať uţ byla jakkoli blízká či vzdálená jeho osobnímu vkusu. Kubelík byl sám skladatelem, ale podle pamětníků z BRSO svá díla za svého působení v BRSO příliš neprosazoval, byť v poměru k uvádění jiných československých soudobých autorů byly jeho skladby v dramaturgii zastoupeny více. V poválečných třech sezónách byla na repertoáru ČF česká soudobá tvorba velmi exponovaná, ale na programu se objevila pouze jedna Kubelíkova skladba, a to na mimořádném koncertě (24.03.1948) s podtitulem Nové české skladby, který dirigoval Jaroslav Krombholc. Jednalo se o Koncert pro violoncello (1944), jenţ byl uveden mezi skladbami Václava Dobiáše a Dalibora Cyrila Vačkáře. 11

4 ABONENTNÍ KONCERTY ČESKÉ FILHARMONIE V LETECH 1945 AŽ 1948 4.1 Sezóna 1945/46 V první poválečné abonentní sezóně České filharmonie zazněla ze starší hudby pouze jedna skladba Concerto notturno in Dis Františka Václava Míči. Hudba epochy romantismu byla zastoupena pěti díly. V interpretaci Rafaela Kubelíka se jednalo o Borodinovu Symfonii č. 3 a moll, Musorgského Obrázky z výstavy a o dvě symfonické básně Richard III. Bedřicha Smetany a Holoubek Antonína Dvořáka. Dvořákovu Symfonii č. 5 F dur, op. 76 provedl dirigent Josef Vincourek. Další repertoár byl tvořen díly skladatelů 20. století. Ze zahraničních autorů Kubelík uvedl Benjamina Brittena (Sinfonia da requiem, op. 20), Clauda Debussyho (Kubelík převzal koncert za Karla Šejnu), Alberta Roussela (Symfonie č. 3 g moll), Dmitrije Šostakoviče (Symfonie č. 7 C dur, op. 60 a Symfonie č. 9 Es dur op. 70 provedeno poprvé mimo SSSR) a Josef Vincourek provedl Nikolaje Mjaskovského (Symfonie č. 21, op. 51). Z českých skladatelů Kubelík uvedl tři tituly Bohuslava Martinů (Památník Lidicím, Symfonii č. 2 a ve světové premiéře Polní mši, kantátu pro baryton, mužský sbor a orchestr H. 279) a tři díla Vítězslava Nováka (symfonickou báseň De Profundis, Májovou symfonii, Smyčcový kvartet č. 3 v Novákově úpravě pro smyčcový orchestr). Z děl ostatních skladatelů hrál vţdy po jedné skladbě, přitom v šesti případech se jednalo o uvedení v premiéře mezi autory se objevili Vladimír Ambros (Symfonie přírody premiéra), Emil Axman (Symfonie č. 6 premiéra), Pavel Bořkovec, Václav Dobiáš (Symfonie č. 1 pro velký orchestr - premiéra), Josef Bohuslav Foerster, Emil Hlobil (Tryzna mučedníkům, op. 25 premiéra), Vilém Petrţelka, který dokončil Janáčkovu mši (Nedokončená mše - premiéra), Jaroslav Jeţek, zesnulá Vítězslava Kaprálová, Rudolf Karel, Jaroslav Kvapil, Vít Nejedlý, Otakar Ostrčil a Josef Suk. Josef Vincourek, který v předchozích letech působil ve Slovenském národním divadle a v Bratislavě propagoval mladou slovenskou skladatelskou generaci, 3 provedl na svém abonentním koncertě Baladickou suitu pro orchestr, op. 9 Eugena Suchoně (1908-1993). V dramaturgii abonentních koncertů zřetelně dozníval vliv válečných událostí. Na prvním abonentním koncertě zazněla Axmanova Symfonie č. 6 (1940-42), která byla věnována Mučedníkům, kteří se nedočkali. První polovina druhého abonentního koncertu byla věnována třem mladým skladatelům, kteří za války zemřeli od Víta Nejedlého 12

zazněla předehra Svítání, od Jaroslava Jeţka Symfonická báseň a od Vítězslavy Kaprálové Vojenská symfonietta, op. 14 jednalo se o skladby vzniklé ve 30. letech. Koncert dovršila Sinfonia da requiem, op. 20 generačního vrstevníka jmenovaných autorů, Benjamina Brittena. Na třetím abonentním koncertě zazněla mimo jiné Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35a, která vznikla v roce 1914 původně jako smyčcový kvartet a uţívala chorálu jako symbolu víry v lepší budoucnost národa. K následující Hlobilově kompozici Tryzna mučedníkům, op. 25, která vznikla roku 1944, bylo v programu uvedeno: Je zasvěcena vzpomínce na utrpení a smrt těch, kdož, nebojujíce se zbraní v ruce, přece přinášeli nejtěžší oběť vlasti, vzpomínce, která nás drásá a zavaluje steskem. Na válečné události reagoval také Vítězslav Novák ve své symfonické básni De profundis, op. 67, která vznikala a byla provedena (1941) v prvních letech okupace. Novákově tvorbě byl věnován ještě celý další abonentní koncert (Smyčcový kvartet č. 3, op. 66 upravený skladatelem pro smyčcový orchestr a Májová symfonie pro soprán, tenor, smíšený sbor a orchestr op. 73). Na pátém abonentním koncertu byla poprvé mimo SSSR uvedena Šostakovičova Symfonie č. 9. Na šestém abonentním koncertu uvedl dirigent Josef Vincourek kromě Mjaskovského jednověté Symfonie č. 21, op. 51 a Dvořákovy Symfonie č. 5 F dur, op. 76 také Baladickou suitu op. 9 Eugena Suchoně, která byla dokončena roku 1936, vzápětí byla provedena v Bratislavě i v Praze Českou filharmonií a získala několik ocenění. Na sedmém abonentním koncertě (07. a 10.02.1946 ) zazněla Revoluční předehra, op. 39 Rudolfa Karla, poslední skladba, kterou skladatel dokončil (na podzim roku 1941), neţ jej zatklo gestapo. Skladba vyuţívá opět svatováclavský chorál. Na koncertě kromě ní zazněly dvě symfonie vzniklé v roce 1943 Dobiášova Symfonie č. 1 pro velký orchestr a Martinů Symfonie č. 2, která byla věnovaná krajanům dělníkům v Clevelandu. Program osmého abonentního koncertu, který zahrnoval skladby 20. století, ale staršího data, sestával z děl Otakara Ostrčila, Josefa Bohuslava Foerstera, Clauda Debussyho a také Modesta Petroviče Musorgského. Koncert převzal po Karlu Šejnovi, jenţ byl po těţké nemoci v rekonvalescenci, Rafael Kubelík. Devátý koncert byl zahájen Jubilejní předehrou Jaroslava Kvapila, která vyznívá optimističtěji z radosti nad obratem ve válce v roce 1944, ale přídomek jubilejní podle skladatele získala jako krycí název, který odkazuje na 25. výročí zaloţení brněnské konzervatoře. Kromě Symfonie přírody Vladimíra Ambrose a Nedokončené mše Leoše 3 [Neuvedeno]: Josef Vincourek, korepetitor, dirigent, online archiv Národního divadla, http://archiv.narodnidivadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=umelec.aspx&ju=4056&pn=456affcc-f402-4000-aaffc11223344aaa, staţeno 30.4.2015. 13

Janáčka, kterou dokončil a zinstrumentoval jeho ţák Vilém Petrţelka, na koncertě zazněla Polní mše, kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr H. 297 Bohuslava Martinů, která vznikla v roce 1939 v Paříţi. Na posledním abonentním koncertě byl poprvé v Praze uveden Martinů Památník Lidicím (1943) a od Dmitrije Šostakoviče Symfonie č. 7 C dur, op. 60 (1941). 4.2 Sezóna 1946/47 V druhé poválečné abonentní sezóně se rozšířil počet uváděných skladeb staršího období a epochy romantismu. Na programu se objevily koncerty od Františka Xavera Brixiho (Koncert F dur pro varhany) a Georga Friedricha Händela (Koncert č. 4 F dur pro varhany a orchestr, op. 4), dále díla Wilhelma Friedemanna Bacha (Symfonie d moll), Josepha Haydna (Koncertantní symfonie B dur, op. 84) a Wolfganga Amadea Mozarta (Zednářská smuteční hudba). Jaroslav Krombholc dirigoval Vivaldiho Concerto grosso d moll. Z epochy romantismu bylo uvedeno pět děl, vţdy pod Kubelíkovou taktovkou: svita Sen noci svatojánské Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Italská serenáda pro malý orchestr Hugo Wolfa (1860-1903). Symfonická tvorba romantismu byla zastoupena Johannesem Brahmsem (Symfonie č. 4 e moll, op. 98), Petrem Iljičem Čajkovským (Symfonie č. 5 e moll, op. 64) a Gustavem Mahlerem (Píseň o zemi, symfonie pro tenor, alt a orchestr). Ze zahraničních skladatelů 20. století Kubelík dirigoval tvorbu Bély Bartóka, anglického skladatele Arthura Blisse (1891-1975) a Sergeje Prokofjeva. Jaroslav Krombholc provedl díla Clauda Debussyho, Daria Milhauda, Alberta Roussela, Sergeje Prokofjeva a z českých autorů Bohuslava Maritnů a Vladimíra Polívky. Na programu Kubelíkových koncertů se objevili čeští skladatelé Emil Axman (Dvojkoncert pro housle a violoncello premiéra), Vilém Blaţek, Josef Bohuslav Foerster, Karel Hába, Bohuslav Martinů, Vítězslav Novák, Karel Reiner (Koncert pro housle, op. 21 premiéra), Jaroslav Řídký, Dalibor Cyril Vačkář (Symfonické scherzo, op. 32 premiéra). Jaroslav Krombholc premiéroval Ouverturu d moll Vladimíra Polívky. Celkem zazněly čtyři původní premiéry, z toho tři dirigoval Rafael Kubelík. Poslední koncert cyklu (20.3.1947) byl prvním poválečným abonentním koncertem sestaveným pouze z hudby romantismu a starší (Händel, Mozart, Mendelssohn-Bartholdy a Mahler). Během všech tří abonentních sezón byly takové programy pouze dva. Druhý koncert z děl Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antona Brucknera se konal ve třetí sezóně (22. a 23.1.1948). 14

4.3 Sezóna 1947/48 I v poslední abonentní sezóně, jejíţ koncerty dirigoval pouze Rafael Kubelík, měla převahu soudobá hudba. Ze staršího období zazněly pouze dvě skladby Wolfganga Amadea Mozarta (předehra k opeře Idomeneo a Koncert pro housle č. 3 G dur) a jedna Jana Dismase Zelenky (Suita F dur). Výrazněji se ale rozšířil počet provedených děl romantické epochy na devět skladeb od Beethovena, Brahmse, Brucknera, Čajkovského, Mendelssohna, Smetany a tři skladby od Dvořáka. Obrat se konal i v počtu uvedených zahraničních autorů 20. století vůči českým, kteří počet zahraničních v prvních dvou poválečných abonentních sezónách převyšovali. Na programu se kromě skladatelů uvedených v minulých sezónách Bartóka, Prokofjeva, Ravela, Roussela a Šostakoviče, objevili Hindemith, Stravinskij, Szalowski a Turski (Sinfonia da camera premiéra). Podobně z českých autorů, kteří byli známí z minulých abonentních sezón, byla kromě děl Jaroslava Kvapila, Vítězslava Nováka (původně měla být provedena Symfonie Jana Koetsiera), Josefa Suka a Viléma Petrţelky provedena ještě skladba Boleslava Vomáčky (Symfonie in F Česká eroica, op. 47 premiéra). Podle archivovaných programů se tedy konaly dvě původní premiéry a opět několik praţských premiér. 15

5. NEABONENTNÍ KONCERTY ČESKÉ FILHARMONIE S RAFAELEM KUBELÍKEM 5.1 Sezóna 1945/46 Neabonentní koncerty sezóny 1945/46 lze rozdělit na koncerty praţské a regionální. V roce 1946 slavila Česká filharmonie 50 let od svého vzniku a v souvislosti s tímto výročím koncertovala v několika českých městech. V březnu se konaly v Plzni dva koncerty ČF s pestrým programem, který měl orchestr aktuálně na repertoáru kombinoval tvorbu francouzských (Debussy, Dukas), ruských autorů (Borodin, Musorgskij), Martinů a Vaughana-Williamse. Program ke koncertu 30.3. (Martinů, Musorgskij) se odvolával právě na výročí zaloţení orchestru a také připomínal 25 let pořádání stálých zájezdů tělesa do Plzně. Další mimopraţské koncerty ČF se jednotně opíraly o reprezentativní tituly období českého romantismu. V dubnu provedla ČF Mou Vlast Bedřicha Smetany v Kladně a v dalších městech odehrála v červnu jedenáct koncertů pod Kubelíkovou taktovkou. Těţištěm těchto koncertů byla Smetanova Má vlast. Výjimku tvořil jeden z koncertů v Mariánských lázních, kde se hrály navíc kompletní Dvořákovy Slovanské tance, a koncert v Litomyšli, na kterém zazněla další Smetanova orchestrální díla. Má vlast tak byla Českou filharmonií provedena celkem na devíti mimopraţských koncertech (Mariánské lázně, Plzeň, Duchcov, Chomutov, Ústí nad Labem, Louny, Kolín, Litomyšl, Hradec Králové). Orchestr vystoupil také na dvou koncertech v Litomyšli, jejichţ tištěný program byl nadepsán titulem Hudební slavnosti Smetanova Litomyšl I.. Název předeslal vznik tradice dnešního festivalu, který ale začal pravidelně fungovat aţ od roku 1949. Během prvního večera (22.6.1946) zde těleso provedlo pět Smetanových děl: Slavnostní předehru D dur, Scherzo z Triumfální symfonie a symfonické básně Richard III. (následovala přestávka), Hakon Jarl a Valdštýnův tábor. Na druhém koncertu (23.6.1946) byla uvedena opět Má vlast. Z programu ke dvěma koncertům (Chomutov, Plzeň) plyne, ţe Kubelík dělal v provedení Mé vlasti přestávky, jak je zvykem, po Šárce. V Praze provedl orchestr pod Kubelíkovým vedením 30 mimořádných koncertů s různým programem (některé byly reprízovány). Praţskou sezónu uzavřel Kubelík čtyřmi koncerty na festivalu Praţské jaro. Co se týče ostatních koncertů, pokud neměly prostý podtitul mimořádný koncert, byly nejčastěji spjaty s určitou politickou událostí. Koncertem byly připomenuty také 75. narozeniny Vítězslava Nováka. Konaly se tři mimořádné koncerty pro společnost Československo-Francie, dále koncert ve prospěch Lidic, Leţáků a Javoříčka, Slavnostní koncert k 28. výročí VŘSR (7. 11.1945, Václav 16

Dobiáš Stalingrad, Dmitrij Šostakovič Symfonie č. 7 Leningradská) a koncerty ke Světovému studentskému sjezdu v Praze. Uspořádán byl koncert na paměť 10. výročí Eduarda Beneše zvoleného prezidentem republiky, koncert k oslavě narozenin ministra Zdenka Nejedlého (zazněl pochod Smetany), koncert VŠEHRD spolku čsl. právníků ve prospěch demokratického Španělska, koncert k výročí narození prezidenta Osvoboditele Masaryka, koncert v rámci sjezdu KSČ nebo koncert ve prospěch Jihoslovanského Červeného kříţe. Na těchto koncertech se oproti abonentní řadě běţně neobjevovaly premiéry soudobých skladatelů. V sezóně 1945/46 mezi mimořádnými koncerty zaznělo pouze jedno dílo v premiéře, a to Májová symfonie pro soprán, tenor, smíšený sbor a orchestr op. 73 Vítězslava Nováka na slavnostním koncertu na počest skladatelových 75. narozenin. Nejčastěji uváděným skladatelem na tomto typu koncertů byl Bedřich Smetana, poté Antonín Dvořák a Vítězslav Novák. Od Martinů zazněl dvakrát Památník Lidicím (v Plzni ještě jednou spolu s jeho Symfonií č. 2), z Janáčkovy tvorby dvakrát Sinfonietta. Ostatní čeští autoři včetně Josefa Suka nebyli zastoupeni častěji neţ jedním provedením skladby. Ze zahraničních autorů byl uveden Benjamin Britten (dvakrát Sinfonia da Requiem) a Dmitrij Šostakovič (čtyřikrát Symfonie č. 7 Leningradská). Zvláštností bylo nastudování dvou symfonií (č. 4 a č. 5) Ralpha Vaughana Williamse. 5.2 Sezóna 1946/47 Mimořádné koncerty v následující sezóně se zdají být na první pohled dramaturgicky různorodější, je to ale dáno spíše skutečností, ţe Rafael Kubelík nedirigoval téměř ţádné koncerty v regionech. V sezóně 1946/57 měl pouze dva koncerty v Podmoklech u Děčína, kde vystupovala ČF poprvé. Jak bylo u dramaturgie koncertů v regionech zvykem, zazněla tam známá díla českých skladatelů na prvním koncertě Smetanova Má vlast a na druhém obě řady Dvořákových Slovanských tanců. Na ostatních mimořádných koncertech se z českých skladatelů nejčastěji objevovali na programu vedle Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany Leoš Janáček, Bohuslav Martinů a Vítězslav Novák. V premiéře byla uvedena dvě česká díla: od Jana Hanuše Dva žalmové zpěvy pro baryton, orchestr a varhany, op. 11 (vedle Svatováclavského triptychu Vítězslava Nováka, Meditace na staročeský chorál Svatý Václave pro smyčcový orchestr Josefa Suka a Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka) a na samostatném koncertě bylo premiérováno České requiem, op. 24 Ladislava Vycpálka (druhé uvedení ve prospěch katolické charity). 17

Na dvou koncertech se objevila hudba staršího období. Na koncertě na Bertramce zazněly vedle Dvořákovy Serenády d moll pro dechové nástroje skladby J. V. Stamice, G. F. Händela a W. A. Mozarta. Na koncertě v druhé polovině sezóny byly na programu další skladby Händelovy a Mozartovy vedle děl Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (Sen noci svatojánské, suita) a Gustava Mahlera (Píseň o zemi). Na jednom z mimořádných koncertů si ČF v podstatě obehrála část repertoáru na zájezd do Francie, který se konal vzápětí koncem října. Jednalo se o Dvořákovu předehru Karneval, op. 92, Martinů Symfonii č. 4, Ravelův Koncert G dur pro klavír a orchestr a Janáčkova Tarase Bulbu. Dramaturgie prvního večera v Théatre Champs Elysée (28.10.1946) kopírovala program tohoto posledního mimořádného praţského koncertu před odjezdem orchestru. Dva následující paříţské koncerty a koncert v Ţenevě a v Curychu měly mírně obměněný program střídalo se na něm několik skladeb čtveřice nejúspěšnějších českých skladatelů B. Smetany, A. Dvořáka, L. Janáčka a B. Martinů. Z Cyklu šesti koncertů, který dirigovali různí dirigenti, měl Kubelík čtvrtý koncert (30.1.1947) a provedl na něm díla Barbera, Brahmse a Chačaturjana. Rafael Kubelík uspořádal mimořádný koncert ke 120. výročí úmrtí Ludwiga van Beethovena, který se reprízoval se stejným programem (Egmont, předehra op. 84, Koncert D dur pro housle a orchestr, op. 61 a Symfonie č. 3 Es dur op. 55 "Eroica"). Mimoto se konal Slavnostní koncert k zahájení činnosti Umělecké besedy na Slovanském ostrově (v duchu smetanovských akademií na Ţofíně zazněly skladby Bedřicha Smetany: Pochod k slavnosti Shakespearově, op. 20, předehra k opeře Prodaná nevěsta, Večerní písně, smyčcový kvartet Z mého života a symfonická báseň Valdštýnův tábor). Výbor pro oslavy 800. výročí města Moskvy uspořádal Slavnostní koncert České filharmonie (29.4.1947), na kterém zazněla kromě Čajkovského Slavnostní předehry 1812, op. 49 a fantazie-předehry Romeo a Julie také Prokofjevova kantáta Alexandr Něvský op. 78. Další příleţitostnou událostí byl Koncert pro dělnictvo (Petr Iljič Čajkovskij: Slavnostní předehra 1812, op. 49), Slavnostní koncert k příleţitosti druhého výročí květnové revoluce (Bedřich Smetana: Má vlast). Na jednom z mimořádných koncertů zazněly vedle Novákovy Slovácké suity op. 32 violoncellové koncerty Bohuslava Martinů (Koncert č. 1) a Antonína Dvořáka. Na Praţském jaru měl Kubelík dva koncerty. Kromě českého repertoáru (Dvořák, Novák, Janáček, Martinů) se na programu objevila premiéra Koncertní ouvertury Jana Maklakiewicze, první uvedení Chačaturjanova Koncertu pro violoncello a orchestr mimo SSSR a symfonická báseň Boj Jána Cikkera. 18

5.3 Sezóna 1947/48 Na začátku sezóny 1947/48 pořádala Česká filharmonie v Obecním domě mimořádný koncert Na paměť 10. výročí úmrtí prezidenta osvoboditele T. G. Masaryka, na kterém zaznělo České requiem, op. 24 Ladislava Vycpálka. Koncem října realizovala ČF turné do Polska s koncerty v Katovicích (1x 22.10.), Krakově (2x 23. a 24.10.), Lodţi (25.10.), Varšavě (2x 26. a 27.10.), Poznani (2x 29. a 30.10.) a ve Vratislavi (31.10.). Dramaturgie těchto koncertů tedy byla orientovaná na český repertoár, vţdy s přítomností maximálně jedné krátké polské skladby předehry od Jana Maklakiewicze nebo Antoniho Szałowského. Na programu koncertu v Katovicích bylo uvedeno, ţe se koncert koná v rámci polsko-české kulturní výměny. Na druhém z koncertů ve Varšavě byla kompletně provedena Smetanova Má vlast a vzhledem k tomu, ţe zazněly hymny Polska (v úpravě Jana Maklakiewicze) i Československa (obě se hrály také na konci turné ve Vratislavi), lze usuzovat, ţe koncert měl větší kulturně politický význam. První z koncertů v Poznani byl pořádán v sále univerzity a přednesena byla i polská národní hymna (v Maklakiewiczově úpravě) a skladby Maklakiewicze, Martinů, Vítězslava Nováka a Dvořáka. Druhý koncert v Poznani s podtitulem Koncert pro dělnictvo se konal v tovární hale a představeny na něm byly mimo Maklakiewicze přístupný český repertoár skladby Smetany (symfonické básně Šárka, Vltava) a Dvořáka (Slovanské tance). Na dvou koncertech zazněly ze Smetanovy Mé vlasti části Vltava a Šárka (druhý koncert v Krakově a koncert pro dělnictvo v Poznani). S výjimkou jednoho večera se na programu všech koncertů objevil Antonín Dvořák: výběr ze Slovanských tanců (8x) a Symfonie č. 8 (1x). Dále byli zastoupeni: Josef Suk Meditací na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35a (4x), Vítězslav Novák Jihočeskou suitou (3x), Bohuslav Martinů Symfonií č. 4 (5x), Jaroslav Řídký Scherzem ze Symfonie č. 5 (3x), z polských autorů Jan Maklakiewicz uvedením Pražské předehry (6x) a Antoni Szałowski, od kterého zazněla Předehra (2x). Zřejmě v návaznosti na toto turné se na MHF Praţské jaro v roce 1948 naopak představili na koncertě s Českou filharmonií v čistě polském repertoáru (18.5.1948) interpreti z Lodţe a Poznaně. Po návratu z polského turné uspořádala ČF do konce roku ještě dva mimořádné koncerty. První z nich (5.11.1947) s podtitulem Slovanský koncert se konal v sále Lucerny pro Radu československých ţen. Byla na něm vedle standardního programu s díly Fryderyka Chopina (Klavírní koncert f moll, op. 21, v podání polského sólisty Henryka Sztompky) a Petra Iljiče Čajkovského (Symfonie č. 6, op. 74 Patetická) provedena Partita pro smyčce a klavír Vítězslavy Kaprálové a Ruská ouvertura Sergeje Prokofjeva. Druhý 19

večer (1.12.1947) byl Slavnostním koncertem k 30. výročí Velké říjnové revoluce SSSR, na kterém zazněla Šostakovičova Symfonie č. 7 C dur "Leningradská" a v praţské premiéře kantáta pro sóla sbor a orchestr Vissariona Šebalina Moskva, op. 38. Od ledna do konce sezóny (počátku července) realizovala ČF pod vedením Rafaela Kubelíka 30 mimořádných koncertů v Praze i v regionech: Plzeň (5x), Česká Lípa (2x), Jablonec nad Nisou (2x), Český Krumlov (2x), Sezimovo Ústí (1x), Tábor (1x), Sušice (2x). Některé koncerty byly věnovány jubileím a osobnostem: Slavnostní koncert k 70. narozeninám ministra Zdeňka Nejedlého, Slavnostní koncert na paměť Jana Masaryka. Objevily se také koncerty edukativní v Rudolfinu Pro středoškolské ţactvo (Antonín Dvořák: Symfonie č. 9) a v Jablonci nad Nisou pro školy (Bedřich Smetana, Vítězslav Novák, František Bartoš, Antonín Dvořák). Do kategorie mimořádných vystoupení patří i tři koncerty konané v rámci MHF Praţské jaro byly věnovány reprezentativní české vokálně instrumentální tvorbě. V rámci prvního koncertu (15.5.1948, reprízován 13.6.) bylo na hradním nádvoří provedeno Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila pro sóla, sbor a orchestr na slova Jaroslava Vrchlického, op. 71, ve kterém vystoupila ČF spolu se Symfonickým orchestrem FOK. Druhý koncert (15.6.) představil tvorbu Leoše Janáčka zaznělo Věčné evangelium, kantáta Amarus a Glagolská mše. Oba koncerty se uskutečnily za účasti předních sólistů a druhého koncertu se účastnily spojené sbory. Vzhledem k tomu, ţe v dokumentaci k provedení oratoria Svatá Ludmila je zmíněn i reţisér a architekt, lze usuzovat na zřejmě scénické nebo poloscénické provedení. Významnou poloţku mezi mimořádnými koncerty tvořilo několik koncertů pro zaměstnance výrobních závodů, které se konaly často přímo v prostředí továrních provozů Plzeň (1x), Česká Lípa (2x), Praha (2x). Dva koncerty byly věnovány XI. Všesokolskému sletu v Praze. Řada dalších koncertů byla pořádána pro nejrůznější instituce a pořadatele např. pro Svaz národní revoluce, pro hudební odbor Osvětového svazu v Plzni (v rámci Plzeňského kulturního jara 1948) nebo pro Praţskou ţupu Klubu českých turistů. Uspořádán byl také slavnostní koncert ve prospěch znovuvybudování Varšavské filharmonie a koncert jako dar České filharmonie Sjezdu Národní kultury. Na programech těchto koncertů se často objevovaly nejrůznější kombinace základních titulů české symfonické hudby (Smetanova Má vlast a předehra k opeře Prodaná nevěsta, Dvořákovy Slovanské tance, předehra Karneval a Serenáda pro smyčce, Novákova Jihočeská suita a Slovácká suita, Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35a). Dále byla na dvou z koncertů zařazena Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů, rapsodie 20

Taras Bulba Leoše Janáčka a v současnosti zcela opomíjená Křížová cesta Otakara Ostrčila a Sinfonietta Jana Kapra. V jednotlivých provedeních byli zastoupeni skladatelé Jan Dismas Zelenka (Suita F dur), František Míča (Symfonie D dur) a Vít Nejedlý (Symfonietta). Dramaturgicky z výše uvedené šablony vybočuje Slavnostní koncert dar České filharmonie Sjezdu Národní kultury (11.4.1948) s následujícím programem: Sergej Prokofjev Ruská předehra, op. 72, Jan Kapr Sinfonietta, Jan Seidel Scherzo ze symfonie "Prolog" a Leoš Janáček Taras Bulba, rapsodie pro velký orchestr. Neobvyklé řešení programu měl Slavnostní koncert na paměť Jana Masaryka (23.04.1948) uvádějící výhradně díla Josefa Suka (Pohádka op. 16 a Asrael, symfonie pro velký orchestr, op. 27). Koncert s výraznějším zastoupením světového repertoáru byl uveden v jediném případě v Plzni Mozart, Beethoven a Ostrčil (Křížová cesta). V případě mimořádných koncertů byla dramaturgie koncipována téměř výhradně z reprezentativního českého repertoáru, který vyhovoval určení koncertů slavnostní příleţitosti či naopak edukativní aspekt se zaměřením na budoucí generaci posluchačů nebo i rozvíjení kulturního povědomí nejširšího spektra populace (koncerty v továrnách). Sympatická byla snaha o začleňování příslušníků české moderny (Vítězslav Novák, Josef Suk) a soudobých autorů (Bohuslav Martinů, Jan Kapr, Vít Nejedlý, Jan Seidel, František Bartoš). 21

6. OSTATNÍ DIRIGENTI ČESKÉ FILHARMONIE A DRAMATURGIE JEJICH KONCERŮ 6.1 Sezóna 1945/46 V první poválečné sezóně 1945/46 se z ostatních českých dirigentů nejčastěji před orchestrem objevoval Josef Vincourek 4. Jako jediný měl svůj večer v abonentním cyklu. V pořadí šestý abonentní koncert řady zahrnoval díla Nikolaje Mjaskovského, Antonína Dvořáka a jako dirigent zvyklý ve svém hlavním působišti v Bratislavě propagovat mladou slovenskou skladatelskou generaci, 5 provedl Baladickou suitu pro orchestr, op. 9 Eugena Suchoně (1908-1993). Vincourek řídil dále dva mimořádné koncerty převáţně s českým programem (Nejedlý, Dvořák, Jeţek, Dvořák - Míča, Šostakovič, Borodin, Smetana). Provedl také Smetanův Tábor na slavnostním koncertě československé církve (8.1.1946). Všechny zmíněné programy byly bez instrumentálních koncertů. Po třech koncertech v sezóně měli dirigenti Karel Šejna a František Stupka. František Stupka dirigoval na slavnostním koncertu na paměť padesátileté umělecké činnosti filharmonie čistě dvořákovský program. Další Stupkův koncert byl naopak rusky zaměřený (Glazunov, Rimskij-Korsakov, Čajkovskij). Stupka odvedl také jubilejní koncert České filharmonie v Plzni na paměť 50leté existence orchestru a výročí 25let zájezdů tělesa do Plzně (Dvořák, Suk, Čajkovskij). Dvořákovský program připravil pro mimořádný koncert i Karel Šejna. Mimo to dirigoval v rámci slavnostního shromáţdění na paměť 75. výročí zaloţení Městské statické sluţby Sukovu Pragu a na manifestaci na Červeném Hrádku u Chomutova provedl skladby Bedřicha Smetany a Josefa Suka. Jaroslav Krombholc řídil Novákovu symfonickou báseň Bouře na slova Svatopluka Čecha (18.2.1946) u příleţitosti stého výročí narození básníka při oslavách v Národním divadle v Praze. Jediným zahraničním dirigentem první poválečné sezóny (nepočítáme-li koncerty Praţského jara) byl Walter Ducloux z New Yorku. Jeden z jeho dvou koncertů s filharmonií byl pořádán ve prospěch Studentského pavilonu pro čsl. studenty v Paříţi 4 Josef Vincourek (1900-1976) od ledna 1924 do 1945 působil ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (nejprve jako dirigent, od 1933 dramaturg a od 1938 umělecký šéf opery). V letech 1927-1945 učil na Hudební a dramatické akademii pro Slovensko v Bratislavě (od 1941 Konzervatoř Bratislava). Na koncertech uváděl díla mladých slovenských skladatelů. V letech 1945-1948 působil jako dirigent České filharmonie, v letech 1949-1950 jako dirigent v ND. V letech 1954-1956 byl šéfem operety divadla v Kladně; 1956-1958 šéfem opery Státního divadla Ostrava, 1958-1961 aţ do svého důchodu šéfem opery v Košicích. Vincourek, (pozn. 3). 22

(skladatelé Walter Piston, Samuel Barber, Josef Suk, Claude Debussy, Maurice Ravel). Na druhém Edward Elgar, Petr Iljič Čajkovskij a Antonín Dvořák (Symfonie e moll, op. 95 Z Nového světa). 6.2 Sezóna 1946/47 V následující sezóně 1946/47 se mimo základní abonentní řadu koncertů konaly ještě další dva speciální cykly. Jeden z nich Cyklus čtyř koncertů patřil výhradně dirigentovi Václavu Talichovi. Úvodní dva večery nabídly český program. Na prvním koncertě zazněla díla Vítězslava Nováka, Ladislava Vycpálka, Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka, na druhém skladby Josefa Suka. Další dva koncerty byly zaměřeny na tvorbu zahraničních autorů. Na prvním zazněly kompozice Wolfganga Amadea Mozarta, Maxe Regera, Caesara Francka výjimku tvořilo zařazení koncertu Pavla Bořkovce a poslední koncert představil tvorbu tří francouzských skladatelů Hectora Berlioze, Alberta Roussela a Clauda Debussyho v konfrontaci s dílem Dmitrije Šostakoviče. Další řadou byl Cyklus šesti koncertů, který si rozdělili dirigenti Karel Šejna, Břetislav Bakala a Karel Ančerl. Po dramaturgické stránce koncerty spojuje snad skutečnost, ţe se na kaţdém programu objevila skladba některého z mladší generace českých autorů, a to pokud moţno v premiéře. Tři z těchto koncertů dirigoval Karel Šejna (I. Dmitrij Kabalevskij, Bedřich Dobrodinský, Albert Roussel, Maurice Ravel; III. Jan Kapr: Symfonietta / premiéra konečného znění, Josef Suk, Zdeněk Fibich; V. Antonín Dvořák, František Pícha: Píseň odvahy, op. 32 / premiéra, Franz Schubert). Na druhém večeru tohoto cyklu představil brněnský dirigent Břetislav Bakala v praţské premiéře skladbu Serenáda pro dechové nástroje, op. 30 svého krajana Františka Suchého. Vedle tvorby dalších moravských autorů Václava Kaprála a Leoše Janáčka provedl Dvořákův Violoncellový koncert. Cyklus koncertů zakončil Karel Ančerl kromě Beethovena a Francka uvedl v premiéře Symfonii č. 2, op. 15 Miloslava Kabeláče. Vedle Rafaela Kubelíka se v abonentní řadě koncertů dvakrát objevil Jaroslav Krombholc. Na třetím abonentním koncertu (21., 22. 11. 1946) doplnil francouzskou moderní hudbu Debussyho (Rapsodie pro klarinet a orchestr), Milhauda (Stvoření světa, hudba k baletu; poprvé v Praze) a Roussela (Symfonie č. 3 g moll op. 42) úvodním Vivaldiho Concertem grossem d moll. V rámci sedmého abonentního večera premiéroval Ouverturu d moll Vladimíra Polívky, v praţské premiéře uvedl Martinů Sinfoniettu giocosu 5 Vincourek, (pozn. 3). 23

pro klavír a orchestr a Prokofjevovu Symfonii č. 5 op. 100. Jaroslav Krombholc mimo tyto koncerty dirigoval Českou filharmonií u příleţitosti oslav 50. narozenin předsedy vlády Klementa Gottwalda (Janáček: Fanfára; Smetana: Z českých luhů a hájů; Suk: Praga; 24.11.1946). Karel Šejna provedl 17. listopadu 1946 na Mezinárodní studentský den Smetanovu Mou vlast a Václav Talich vedl pro Vzdělávací spolek českých katolíků V. B. Třebízský koncert s díly Suka (Meditace na chorál sv. Václave), Nováka (V Tatrách) a Dvořáka (Symfonie č. 9). Tři zahraniční dirigenti, kteří se v sezóně objevili, přijíţděli s repertoárem svého domácího prostředí. Zdzislaw Górzyňski provedl skladby tří polských autorů Stanislawa Moniuszka, Zykmunta Noskowského a Karola Szymanowského a koncert uzavřel Čajkovského Symfonií č. 6 Patetickou. Na slavnostním koncertě pod záštitou několika ministrů představil francouzský dirigent Fernand Quinet tvorbu frankofonní oblasti na programu se objevil belgický skladatel 19. století Guillaume Lekeu, jenţ zemřel ve 24 letech, francouzští skladatelé epochy romantismu Edouard Lalo a César Franck a z 20. století Darius Milhaud a Maurice Ravel. Švýcarský dirigent Paul Sacher kromě Mozarta provedl poprvé v Praze Martinů Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány a Honeggerovu Liturgickou symfonii. 6.3 Sezóna 1947/48 V sezóně 1947/48 se měl opět konat Cyklus 4 abonentních koncertů. První koncert dirigoval Václav Talich a věnoval jej Dvořákově tvorbě (Česká suita, Symfonické variace, Symfonie č. 6 D dur, 18. a 19.12.1947). K dalším koncertům cyklu nebyly v archivu nalezeny programy a koncerty nejsou zaznamenány ani v databázi koncertů archivu ČF. V případě, ţe měl celý tento cyklus dirigovat Václav Talich sám (v tomto případě to v programu není předesláno), stejně jako tomu bylo v předešlé sezóně, pravděpodobně se koncerty vůbec nekonaly, a to proto, ţe 26. prosince roku 1947 dostal Václav Talich záchvat mozkové mrtvice, ze kterého se zotavoval několik měsíců a nedirigoval ani koncerty s Českým komorním orchestrem, jeţ za něj převzali jeho ţáci. Mimo to byl Talich vyzván k odstoupení z funkce šéfa opery Národního divadla 6 a na Český komorní orchestr byl vyvíjen politický nátlak, aby s Václavem Talichem ukončil spolupráci. 7 6 Kuna, Milan: Václav Talich (1883-1961) Šťastný i hořký úděl dirigenta, Academia, Praha 2009, s. 963. 7 Tamtéţ, s. 961. 24

V sezóně 1947/48 se objevily dva koncerty, které měly za cíl představit nové skladby. Novinkový koncert vedený Karlem Ančerlem uvedl skladby Antonína Šatry, Štěpána Luckého, Karla Janečka a Miloslava Kabeláče. Druhý koncert s podtitulem Nové české skladby dirigoval Jaroslav Krombholc a mezi skladbami Václava Dobiáše (Symfonieta) a Dalibora C. Vačkáře zazněl i Koncert pro violoncello z roku 1944 od Rafaela Kubelíka (24.03.1948). Během sezóny se konaly také dva koncerty u příleţitosti ţivotních jubileí dvou soudobých českých autorů. Karel Šejna dirigoval koncert ze skladeb Emila Axmana k šedesátým narozeninám skladatele a Jaroslav Řídký vedl ke svým 50. narozeninám koncert sestavený z vlastních skladeb. Z českého repertoáru se skládaly ještě programy dvou koncertů jeden pořádaný spolu se Společností pro nové vybudování Emauz, který dirigoval Václav Talich, a koncert k VII. Masarykovu dni československého zahraničí pod záštitou prezidenta Beneše a dalších osobností, který vedl Václav Neumann (na programu: Jan Dismas Zelenka, Jan Ladislav Dusík, Jan Václav Hugo Voříšek, Bohuslav Martinů Symfonie č. 4). Mimo tyto události se v sezóně konaly tři koncerty, na kterých zazněly Mahlerovy symfonie. Karel Šejna dirigoval Mahlerovu Symfonii č. 4 (zbylý program tvořila díla Jeana-Philippa Rameau, Roberta Schumanna) a Karel Ančerl Symfonii č. 2 (další program Bedřich Ludvík Benda, Hector Villa-Lobos). Polský dirigent Paul Kletzki doplnil program českých dirigentů uvedením Mahlerovy Symfonie č. 1 D dur (vedle Haydnovy Symfonie c moll, op. 95 a Debussyho Faunova odpoledne). Počet pozvaných zahraničních dirigentů se rozšířil. Constantin Silvestri dirigoval mimo Beethovena, Mozarta a Čajkovského také vlastní Toccatu, op. 17. Další zahraniční dirigenti měli kromě na programu svých koncertů vţdy jedno české dílo: Walter Ducloux provedl Houslový koncert Jaroslava Křičky, Richard Korn z New Yorku Dvořákův Houslový koncert, milánský dirigent Guido Arnoldi dirigoval mimo italský program Janáčkovu rapsódii Taras Bulba, Alceo Galliera provedl Klavírní koncert Josefa Páleníčka. Další zahraniční dirigenti se představili na MHF Praţské jaro. 25

7. ZÁVĚR V BRSO dával Rafael Kubelík na svých koncertech největší prostor repertoáru 19. století a v další řadě klasické moderně 20. století. V porovnání s ostatními dirigenty ale nezapomínal ani na autory období klasicismu i baroka. Nové kompozice podle vlastních slov interpretoval mimo jiné z přesvědčení, ţe je bezpodmínečně nutné soudobé umění prezentovat veřejnosti. Připustil, ţe ne všechna soudobá díla, která kdy dirigoval, odpovídala jeho vkusu, ale pokládal za svou povinnost k jejich interpretaci přistupovat profesionálně. Naopak existovala díla, která nedirigoval, přestoţe k nim měl pozitivní vztah, protoţe si jich natolik váţil a necítil se k jejich interpretaci povolán. 8 Jednou z nejvýraznějších odlišností v repertoáru Kubelíkových abonentních koncertů s BRSO v porovnání s dramaturgií ČF je zastoupení hudby 19. a 20. století. Zatímco u BRSO převaţovala na Kubelíkových programech hudba 19. století a teprve za ní následovala hudba 20. století, u Kubelíkovy poválečné dramaturgie v ČF na programech výrazně převaţovala hudba 20. století. Velký počet skladeb zde uvedl ve světové nebo alespoň praţské premiéře. Vzhledem k mnoţství těchto premiér a skutečnosti, ţe se v programových broţurách upozorňovalo i na první praţská uvedení skladeb, se zdá, ţe panovalo ve společnosti všeobecné nadšení pro uvádění novinek a jednalo se o dobový trend v kultuře. V letech 1945 aţ 1948 reprezentovala soudobou hudbu díla, která mohou být dnes součástí běţného repertoáru jako přístupná klasická moderna. Kubelík prosazoval soudobou hudbu i během svého šéfdirigentského působení u Chicagského symfonického orchestru, kde za to byl některými recenzenty kritizován. V programu ČF v první poválečné sezóně jednoznačně převaţovala česká tvorba, ale v dalších sezónách se začal kurz postupně otáčet ve prospěch zahraničních skladatelů (např. v první abonentní sezóně zaznělo z tvorby 20. století pět skladeb čtyř zahraničních autorů proti 20 dílům českých skladatelů, v další sezóně čtyři zahraniční proti devíti českým skladbám a v poslední devět zahraničních proti šesti českým skladbám). S Kubelíkovým nástupem do čela BRSO postoupila i doba spolu s rychlým kompozičním vývojem hledajícím neotřelé skladebné techniky. Důvodem, proč Kubelík neuváděl nejnovější hudbu jiţ s takovou frekvencí, mohla být skutečnost, ţe vedle abonentní sezóny BRSO existovala řada musica viva na ní specializovaná, ale i ţe se s těmito kompozičními postupy Kubelík příliš neztotoţňoval. Sám v řadě musica viva dirigoval vţdy nanejvýše jednou aţ dvakrát v sezóně, a to spíše 8 Kraftová, (pozn. 1), s. 42. 26