UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra historie Bakalářská práce HŘEBENY NA LANGOBARDSKÝCH POHŘEBIŠTÍCH NA MORAVĚ The Combs on Lombardic Burial Grounds in Moravia Vypracovala: Šárka Daňková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Eduard Droberjar, Ph.D. Olomouc 2014
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto práci na téma Hřebeny na langobardských pohřebištích na Moravě zpracovala samostatně a uvedla jsem veškerou použitou literaturu i jiné informační prameny. V Olomouci 2014.. Šárka Daňková
Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce, Doc. PhDr. Eduardu Droberjarovi, Ph.D za pomoc, trpělivost a cenné odborné rady. Také bych chtěla poděkovat své rodině, bez jejíž pomoci a podpory by tato práce nebyla dokončena.
ABSTRAKT Základem práce je soupis všech dostupných hřebenů z langobardských pohřebišť na Moravě, a to zejména z hrobů. Tento soupis bude vycházet z publikací, nálezových zpráv, eventuálně muzejních sbírek (v případě doplnění údajů k publikovaným, popřípadě nepublikovaným lokalitám). Dále práce obsahuje typologicko-chronologický rozbor vybraného typu artefaktu. Další část práce je věnována technologickým a výzdobným aspektům hřebenů, a tomu, v jakých hrobech se tyto artefakty nacházejí (ženské, mužské/bojovnické, dětské). Práce se mimo jiné soustředí i na místa, kde byly hřebeny v hrobech nalezeny (u lebky, u horních/dolních končetin, u pasu). Cílem práce je přispět k poznání významu hřebenů v langobardských hrobech, a také srovnáním hrobových nálezů s nálezy sídlištními (např. chata z Podolí). Práce je doplněna o obrazovou dokumentaci nálezů (kresby, fotografie), grafy, statistickými tabulkami a mapami. Klíčová slova: stěhování národů, germánské kmeny, Langobardi, kostěná a parohová industrie, hřebeny, pohřebiště, Morava
ABSTRACT The basis of this work is a list of all available combs of Lombardic cemeteries in Moravia, and in particular in the graves. This list will be based on publications, finding reports and museum collections (in the case of completing data to published or unpublished sites). The work includes typological - chronological analysis of the selected type of artifact. Another section is devoted to technological aspects and decorative elements of combs, and also in which graves were these artifacts located (female, male/warrior, and children). The work among others focuses on the place where were the combs in the graves found (by the skull, by the upper / lower extremities, by pelvis). The purpose of this work is to contribute to the understanding of the importance of combs in Lombardic graves and also the comparison of the findings of graves with the findings of settlements (eg. cottage of Podolí). The work is accompanied by picture documentation of findings (drawings, photographs), graphs, statistical tables and maps. Keywords: Migration period, Germanic tribes, Lombards, bone and antler industry, combs, burial ground, Moravia
OBSAH 1. Úvod. str. 7 8 2. Doba stěhování národů str. 9 16 2.1. Germánský kmen Langobardů. str. 9 10 2.2. Badatelé zabývající se obdobím stěhování národů.. str. 10 12 2.3. Chronologie doby stěhování národů str. 12 13 2.4. Pohřbívání u Langobardů. str. 13 14 2.5. Vykrádání hrobů. str. 14 15 3. Hřebeny na langobardských lokalitách... str. 17 26 3.1. Langobardská pohřebiště. str. 16 25 3.2. Langobardská sídliště.str. 26 4. Technologie výroby hřebene. str. 27 30 4.1. Výroba jednostranného skládaného parohového hřebene.. str. 30 5. Vyhodnocení langobardských hřebenů na moravských pohřebištích. str. 31 52 5.1. Stav dochování hřebenů str. 32 34 5.2. Materiál používaný ke snýtování částí hřebenů.str. 34 35 5.3. Výzdoba hřebenů str. 35 36 5.4. Typy výzdobných prvků. str. 36 39 5.5. Typologie hřebenů. str. 39 43 5.6. Tvary držadel hřebenů.. str. 43 46 5.7. Hřeben jako milodar v hrobech mužů a žen.. str. 46 49 5.8. Poloha hřebenů v hrobovém celku.. str. 50 51 5.9. Doprovodné nálezy - toaletní potřeby. str. 51 52 6. Závěr. str. 53 55 7. Resumé.str. 56 59 Použité zdroje. str. 60 70 Katalog textová část. str. 71 100 Katalog tabulková část. str. 101 114
1. ÚVOD Orientace člověka na svůj zevnějšek není záležitostí pouze posledních století. Lidé se už od počátku věků zkrášlovali různými způsoby. Tuto skutečnost dokládají i archeologické nálezy. Člověk doby stěhování národů měl k dispozici ozdoby šatů, nejrůznější šperky a samozřejmě také toaletní potřeby jako jsou břitvy, pinzety, hřebeny, ušní lžičky a další (Droberjar 2002, 340). Tato bakalářská práce se zabývá právě předměty, které se řadí mezi kosmetické potřeby - hřebeny. Tyto artefakty slouží lidem již od pravěku, ale tato práce se zaměřuje na období stěhování národů, konkrétně na jeho mladší fázi, kdy na území Moravy dorazil germánský kmen Langobardů. Žádná souhrnná práce, která by se věnovala hřebenům doby stěhování národů pro naše území, doposud nevznikla. Proto si myslím, že tato práce poskytne alespoň základní přehled o těchto artefaktech pro území Moravy. Vznikne tak práce, která by se v budoucnu dala rozšířit o české nálezy hřebenů z tohoto období nebo o nálezy hřebenů ze století předchozích, a poté, by mohlo vzniknout souhrnné dílo o hřebenech doby stěhování národů. Jak z názvu práce vyplývá, zabývá se především hřebeny nalezenými na moravských pohřebištích. Sídlišť je pro toto období, na námi sledovaném území, velmi málo. Kapitoly práce jsou řazeny od nejobecnějšího ke konkrétnímu. Na začátku tedy zařazujeme téma do daného historického období a představujeme badatele, kteří se tímto obdobím zabývali. Dále práce blíže představuje kmen Langobardů a hlavní pohřebiště mladšího stupně stěhování národů, na kterých byly nalezeny hřebeny. Práce se zmiňuje i o pohřbívání a vykrádání hrobů v tomto období. Poté se v krátkosti zabýváme technologií výroby hřebenů. Text je doplněn mapou lokalit a obrazovým materiálem. Práce je založená především na práci s literaturou a prameny 1. Bylo nutné projít nejnovější literaturu, ale také starší příspěvky v Přehledech výzkumů nebo Archeologických rozhledech. A pokud tyto zdroje nedostačovaly, snažit se 1 uvedená jména římských a byzantských dějepisců nebo originální latinské prameny v textu bakalářské práce jsou převzaty z novější literatury (např. Tejral 1993, 519, Tejral /ed./ 2011, 331; Droberjar 2005, 235). 7
dohledat informace v nálezových zprávách archívu Archeologického ústavu Akademie věd v Brně. Nicméně občas ani kombinace všech těchto zdrojů nepomohla doplnit chybějící informace nebo odhalit některé nesrovnalosti. Po celou dobu své práce jsem pracovala jak se zahraniční literaturou, tak s literaturou německy psanou z českého prostředí. Věřím proto, že tato práce bude i po této stránce přínosem do českého akademického prostředí. Nejdůležitější částí práce je vyhodnocení hřebenů na moravských pohřebištích. Zde je v krátkých podkapitolách sledován nejen stav dochovaných exemplářů, jejich typologie, tvary držadel nebo výzdobné prvky. Ale také pohlaví mrtvého, jemuž byl hřeben do hrobu dán jako milodar. I uložení hřebenů v hrobovém celku nebo jiné kosmetické pomůcky, které doprovázely hřeben. Snažila jsem se dohledat i analogie k moravským exemplářům v maďarském, rakouském i českém prostředí. Vyhodnocení je doplněno přehlednými grafy a schématickými obrázky, které dokreslují právě rozebíranou tématiku. Za hlavní cíl práce považuji vypracování katalogu hřebenů nalezených na moravských pohřebištích. Poté tyto artefakty rozčlenit tak, aby vznikl přehledný seznam všech dostupných hřebenů pro území Moravy. Lokality jsou řazeny abecedně a v hlavičce každé lokality je uvedeno kdy výzkum lokality probíhal, kdo jej vedl a kolik zde bylo celkem zaznamenáno jednotlivých hrobů. Dále se katalog soustředil na jedince uložené v hrobě, jejich věk a pohlaví (pokud byly informace k dispozici), krátký popis hřebenů a jejich doprovodné nálezy. Pokud to bylo možné, bylo k záznamu v katalogu přiřazeno vyobrazení daného artefaktu a vznikla tak tabulková příloha. 8
2. DOBA STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ Doba stěhování národů označuje období od konce 4. století do konce 6. století našeho letopočtu. Obecně se za příčiny stěhování národů uvádí změna klimatu, která donutila severogermánské kmeny putovat na jih za lepšími podnebnými podmínkami. Další příčinou byl populační růst, kdy lidí stále přibývalo, a bylo nutné najít a usadit se na dobré kvalitní půdě, která zabezpečovala obživu. A jako poslední a bezprostřední příčina se označuje příchod Hunů z mongolských stepí do Evropy. Hunové tlačili na východní státy, hlavně Góty (Ostrogóty, Vizigóty), a ti byli nuceni se stěhovat z východu směrem na západ. Vyvolali tak posuny i jiných kmenů především germánských, sarmatských a dalších (Tejral 1993, 496; Droberjar 2005, 11 12). Z tohoto neklidného období plného přesunů blíže představím cestu kmene, který zasáhl i na naše území - Langobardů. 2.1. Germánský kmen Langobardů Tento labskogermánský kmen, jehož sídla jsou římskými historiky (Velleius Paterculus, Tacitus) uváděna původně na dolním Labi v severozápadním Německu, se během svého putování Evropou dostal i na území Čech a především jižní Moravy (obr. 1). Zde po sobě zanechal četné archeologické doklady. Právě díky archeologickým nálezům a historickým pramenům byli badatelé schopni zrekonstruovat langobardské putování. To pravděpodobně začalo v 5. století, kdy Langobardi zahájili svůj přesun na jih podél řeky Labe. Prošli Čechami, kde se setkali s Durynky a zanechali zde po sobě jednotlivé hroby a malá pohřebiště. Na konci 5. století dorazili k řece Dunaj. Obsadili její levý břeh, a odtud se dál rozšiřovali do severního Rakouska, na jižní Moravu a do Maďarska (Tejral 1993, 519; Droberjar 2005, 159). Na území Moravy se vypořádali s kmenem Herulů a pobývali zde několik generací, o čemž svědčí právě archeologické nálezy. Na jižní Moravě bylo zprvu nalezeno jen několik ojedinělých hrobů (Brno Kotlářská a Merhautova ulice) a menších pohřebišť (Šaratice, Rebešovice), časem však přibyla velká kostrová pohřebiště (Holubice, Lužice, Kyjov), čítající přes stovku hrobů. A ta významně přispěla k poznání tohoto kmene (Tejral 1993, 520). Nyní je na území Moravy evidováno 28 pohřebišť a ojedinělých hrobů (Tejral /ed./ 2011, 9
18, obr. 1). Méně početné jsou nálezy sídlišť z tohoto období. Na území Moravy se prozatím podařilo identifikovat pouze dvě langobardské chaty na lokalitách Podolí (Čižmář 1997, 634 642) a Holubice II. (Droberjar 2002, 77). Moravou však langobardské putování neskončilo, další území získali bojem a obsazováním dalších oblastí. Například po Ostrogótech osídlili Panonii, kterou jim daroval byzantský císař Justinián I. a sňatkovou politikou získali ke svému panství jihozápadní Slovensko (Tejral 1993, 519; Droberjar 2005, 167). Tak jako na počátku doby stěhování národů i ve druhé polovině 6. století se z východu do Evropy blížilo nebezpečí, v podobě dalšího kočovnického kmene, tentokrát Avarů. Putování Langobardů je téměř u konce. Znovu, ale tentokrát naposledy, se vydali dál na jih. Nakonec došli do severní Itálie, kde si vytvořili své království. Toto království se po dobu dvou set let těšilo rozkvětu a dodnes na něj upomíná název kraje - Lombardie. Říše Langobardů byla v 8. století trnem v oku Frankům a v roce 774 byla definitivně zničena Karlem Velikým (Tejral 1993, 519; Droberjar 2005, 169). 2.2. Badatelé zabývající se obdobím stěhování národů Ačkoliv se nám tento dvousetletý úsek dějin, který nazýváme stěhováním národů, může jevit jako krátký a především zmatený ve srovnání s předchozím i následujícím obdobím, neunikl pozornosti badatelů. Ti interpretují složité situace této chaotické doby, kterou je v našich zemích nemožné popsat systematicky. Protože jednotlivé kmeny zde zatím nevytvářely pevné říše (Droberjar 2005, 10). Navíc pro tuto dobu máme málo písemných pramenů. Zmínky o Langobardech se vyskytují v dílech byzantských dějepisců (Prokopios z Kaisareie). Mezi prameny, které mají badatelé k dispozici, patří langobardské kroniky. Například spisek Origo gentis Langobardorum nebo Historia Langobardorum codicis Gothani, také benediktýnský mnich Paul Diaconus ve svém díle Historia Langobardorum zmiňuje tento kmen. Píše, že Langobardi pocházejí z malého kmene Winnili, který sídlil v jižní Skandinávii, před tím, než začal hledat nové země. V těchto pramenech se však vyskytují nepřesné informace, založené na pověstech a legendách, a tudíž se hlavním zdrojem poznání stávají nálezy archeologické (Tejral 1993, 519 520). Ráda bych tedy 10
v této kapitole představila pár jmen osobností, které přispěly či stále přispívají k poznání problematiky doby stěhování národů. V současné době se tomuto období, ale nejen jemu, věnuje například docent Jaroslav Tejral (*1933), který svou badatelskou činností a širokým záběrem témat významně přispívá k poznání problematiky spojené s tímto věkem. Byl a je řešitelem řady mezinárodních vědeckých projektů. Podílel se na výstavách týkajících se nejen Langobardů doma i v zahraničí. Je autorem i spoluautorem mnoha monografií a článků, ve kterých se zabývá hlavně chronologickými a kulturními vztahy středního Podunají v námi sledovaném období (Droberjar 2002, 333). Zmiňme alespoň jeho knihy Grundzüge der Völkerwanderungszeit in Mähren (Tejral 1976), Morava na sklonku antiky (Tejral 1982) a kolektivní monografii, která mi byla důležitým zdrojem informací i pro tuto práci - Langobardische Gräberfelder in Mähren I. (Tejral /ed./ 2011). Dalším badatelem, který se zabývá problematikou doby římské a stěhování národů na našem území, je docent Eduard Droberjar (*1963). Je autorem mnoha knih, článků a studií. Jeho monografie Věk barbarů (Droberjar 2005) popisuje temné období stěhování národů a snaží se na něj vrhnout světlo za pomoci archeologických pramenů. Mezi jeho další knihy patří například přehledná Encyklopedie římské a germánské archeologie (Droberjar 2002). Mezi další významné osobnosti, které přispěly svou měrou k poznání námi sledovaného období, patří jistě i Inocenc L. Červinka (1869 1952), který se zabýval germánským osídlením Moravy nejen v době římské, ale i době stěhování národů. Své poznatky pak uveřejnil v díle Germáni na Moravě (1937). I Bedřich Svoboda (1910 1975), který sice věnoval svou pozornost lokalitám na území Čech (Praha-Kobylisy, Čelákovice-Záluží aj.) významně přispěl k rozšíření poznatků o tomto období. Z jeho prací jmenujme alespoň nejdůležitější monografii Čechy v době stěhování národů (Svoboda 1965). Další badatelkou je doktorka Ivana Pleinerová (*1929), ta publikovala roku 2007 knihu (Březno und germanische Siedlungen der jüngeren Völkerwanderungszeit in Böhmen), která představuje jedno z velmi dobře prozkoumaných sídlišť z mladší doby stěhování národů (Droberjar 2002, 9, 46, 319 320, týž 2008, 176). 11
Z nejnovějších úspěchů archeologů bych zmínila objev velkého pohřebiště v Kyjově, které je svou rozlohou a počtem hrobů srovnatelné s pohřebišti v severní Itálii (Šmerda 2010). V roce 2010 zde proběhl pod vedením Mgr. Jaromíra Šmerdy systematický výzkum, který odkryl více než 240 hrobů, které patřily do langobardského stupně. Objev této lokality a poznatky z ní získané, jistě přispějí k rozšíření dosavadních badatelských závěrů o době stěhování národů a Langobardech na Moravě. 2.3. Chronologie doby stěhování národů Dělení tohoto období na jednotlivé stupně a fáze se věnovalo více badatelů, ale pouze některé jimi vytvořené periodizace se ujaly a jsou používány archeology dodnes (obr. 2). Nejpoužívanější periodizační systém, který je velmi detailně rozpracovaný, vytvořil J. Tejral (práce 1982, 1985, 1987, 1997b, 2002, 2005). Tento systém začíná přechodným stupněm D1 a končí písmenem E, který reprezentuje mladší dobu stěhování národů (Droberjar 2002, 103; týž 2008, 170). E. Droberjar ve svém příspěvku v Archeologii pravěkých Čech dělí dále stupeň E na dvě fáze - durynskou a langobardskou (Droberjar 2008, 171, obr. 96). Nyní blíže představím jednotlivé stupně tohoto komplikovaného období. Nejstarší přechodný stupeň označil J. Tejral písmenem D1 a absolutně jej datoval mezi roky 380/400 410/420. Poté vyčlenil stupeň D2 (410/420 440/450) a přechodný stupeň D2/D3 (430/440 470/480). V Čechách toto období reprezentuje Vinařická skupina, kterou vyčlenil a pojmenoval již výše zmiňovaný B. Svoboda. Starší období pokračuje stupněm D3 (450 480/490), na který navazuje přechodné období D3/E (470 500/510). Koncem 5. století a začátkem století 6. tedy začíná mladší fáze doby stěhování národů, která je označena písmenem E, přičemž na našem území se tento stupeň dále dělí na E1 reprezentovaný Durynky a E2 Langobardy (Droberjar 2002, 103; Tejral 2005, 108 125, Droberjar 2008, 170). Na konci 6. století (asi 568) odchází ze střední Evropy Langobardi, Gepidi a další kmeny do Podunají a severní Itálie, kde zakládají své říše a do vylidněné střední Evropy přichází ze své pravlasti - Ukrajiny, první vlna Slovanů (Tejral 1993, 527; Droberjar 2002, 50). 12
J. Tejral vytvořil přehlednou tabulku (Tejral 2005, 200, tab. 3). V této tabulce J. Tejral relativně datuje trvání některých pohřebních areálů na jižní Moravě. Nás zajímají pohřebiště mladšího stupně stěhování národů E2, absolutně datované (500/510-568), uvedené ve spodní části tabulky (obr. 3). 2.4. Pohřbívání u Langobardů Pokud se chceme věnovat Langobardům na Moravě, musí se naše pozornost obrátit k pohřebním areálům. Tyto lokality nám mohou říct spoustu informací nejenom o daném pohřbeném jedinci, ale i o celé struktuře společnosti a hmotné kultuře 1. poloviny 6. století. V období stěhování národů se uplatňovala ve velké většině případů inhumace, kdy těla mrtvých byla ukládána k poslednímu odpočinku nespálená do hrobů. Vzácně se objevuje kremace, tedy žárové hroby. Tento typ hrobů se vyskytl na moravských pohřebištích pouze po jednom případě v Holubicích a Lužicích. Žárové hroby bývají uložené do popelnic a chudé na milodary. Výjimkou je lužický žárový hrob, v němž byly nalezeny nejen spálené kosti, ale i milodary. Na kostrových pohřebištích byly hrobové jámy uspořádány do řad, proto se hovoří o řadových pohřebištích. Na některých větších pohřebištích lze vysledovat znaky rodového pohřbívání, například v Holubicích (obr. 5:2) tvořily hroby tři skupiny (Tejral 1993, 523; Droberjar 2005, 174,188,189; Čižmář 2011, obr. 133). Počty hrobů na pohřebištích se liší. Převládají však pohřebiště do 100 hrobů. Na Moravě pouze tři lokality přesahují tuto hranici (Lužice, Holubice, Kyjov). V Čechách nebyla doposud nalezena žádná lokalita, která by překonala sto hrobů. Ale k větším pohřebištím s výskytem langobardských hrobů mohou být řazeny lokality Praha-Podbaba (54 hrobů) a Záluží u Čelákovic (59 hrobů). Na zahraničních lokalitách v Rakousku i Maďarsku se nekropole pouze blíží ke 100 hrobům. Na Slovensku bylo objeveno v Bratislavě-Rusovcích pohřebiště se 166 hroby. Největší pohřebiště byla prozkoumána na italských lokalitách. Například lokalita Testona vydala 350 hrobů (Droberjar 2005, 174,176; týž 2008, 189). Hroby byly pravděpodobně na povrchu nějak označeny, o čemž svědčí nejenom jistota vykradačů, ale i pojmenování kostela, který nechala postavit 13
langobardská královna u města Pavie, Santa Maria ad Perticas ( u kůlů ) (Droberjar 2005, 174). Hrobové jámy měly různou velikost i hloubku. Hrobová jáma mohla mít i zvláštní úpravu. Například na lokalitě Holubice se okolo hrobu č. 90 vyskytuje kruhový žlábek (Čižmář 2011, 131, tab. 2) a hrob z lokality Brno- Merhautova ulice byl pravděpodobně obložen kameny (Skutil 1946, 53). Nejhlubší hrob, tzv. šachtový, byl objeven v Šakvicích a dosahoval hloubky 7,5 metrů (Novotný 1975, 42; Tejral 1993, 525). Přítomnost šachtového hrobu byla zaznamenána i na pohřebišti v Lužicích (hrob č. 55), zde však hrobová jáma dosahovala čtyř metrů (Klanica - Klanicová 2011, 259 260). V těchto hlubokých hrobech byli pravděpodobně ukládáni k poslednímu odpočinku významní jedinci s luxusní výbavou. Avšak ani hloubka neuchránila tyto jedince před vykradači (Tejral 1993, 526). V Čechách se šachtové hroby zatím nepodařilo objevit (Droberjar 2005, 177,179). Zesnulí byli nejčastěji pochováni v natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Nebožtík mohl být pohřben na dřevěné desce nebo v rakvi. Na moravských lokalitách byla zachycena přítomnost dřevěných rakví, na rozdíl od Čech, kde tyto doklady chybí (Droberjar 2005, 179). I v poloze mrtvého těla se však objevují zajímavé výjimky. Například na šaratickém pohřebišti byly objeveny hroby, kde jeden zesnulý spočíval na boku a druhý dokonce na břiše (Staňa 1956, 30). Co se týče orientace uložených skeletů, je naprosto zřejmé, že nejrozšířenější v této době je ukládání ve směru Z V (Droberjar 2005, 179). V hrobech bylo nejčastěji uloženo pouze jedno tělo. Opět se vyskytují i výjimky. Jedná se většinou o dvojhroby dospělého jedince a dítěte (Holubice, Lužice). Velmi zajímavým a ojedinělým je čtyřhrob (Holubice), ve kterém byl pochován muž se třemi malými dětmi. Na některých pohřebištích (Šakvice, Lužice) jsou mezi lidskými hroby situovány i hroby koňské (Tejral 1993, 525; Droberjar 2005, 187) nebo hroby s jinými zvířaty - psem, dravými ptáky (Kyjov) (Šmerda 2012b) 2.5. Vykrádání hrobů Pro dobu stěhování národů je druhotné otevírání hrobů typickým a velmi častým jevem. Jedná se o úmyslné vyloupení zřejmě ještě odcházejícími Langobardy, kteří si tak s sebou na svou další cestu více na jih, do Panonie nebo severní 14
Itálie brali rodinné či kmenové bohatství (Tejral 1993, 526). Nejčastějším terčem vykradačů byly, samozřejmě drahé předměty a šperky. Z hrobů nejčastěji mizely esovité nebo lučíkovité spony, v této době stříbrné a zlacené, zdobené vrubořezem a almandiny. Toto vykrádání se pak projeví při archeologickém výzkumu v podobě vykrádací šachty a také neanatomickou polohou kostí v hrobě (Droberjar 2005, 187). Samotní Langobardi museli dobře vědět, kde hroby jsou a kolik jich je na daném pohřebišti. Čím delší je časový odstup mezi pohřbem a vyloupením, tím méně se toho podaří vykradačům z hrobu vyjmout. Pokud rakev už shnila a hlína kostru zavalila, znemožnilo to snadnější vybírání předmětů. Vykrádací šachty směřovaly většinou na oblast hrudníku, kde byly k nalezení právě nejvzácnější předměty, jako výše zmíněné spony. Pokud kostra nebyla ještě zavalená hlínou, bylo možné šachtou háky vytahovat věci uložené u nohou. Někdy i s kosterními pozůstatky, ty pak archeologové naleznou v zásypu rabovacích šachet (Droberjar 2005, 187). Pro zloděje nebyla překážkou ani velká hloubka hrobů. Například v Šakvicích byl vyloupen hrob s hloubkou 7,5 metrů. Vykradači jistě věděli, že tyto velmi hluboké hroby ukrývají velmi významné, a tím pádem i bohatě vybavené jedince (Tejral 1993, 525 526; Droberjar 2005, 177). Šakvice nebyly jediným pohřebištěm s výskytem druhotných zásahů. Borotice a zdejší hroby z doby stěhování národů byly také vyloupeny (Stuchlík 2011, 85). I na holubickém (Čižmář 2011, 137), lužickém (Klanica - Klanicová 2011, 228) a kyjovském (Šmerda 2012b) pohřebišti byla také většina hrobů s druhotným zásahem. Spíše se zmíním o výjimkách. Mezi takové patří druhá (mladší fáze) šaratického pohřebiště (obr. 6), zdejší hroby narušovaly sice hroby starší, které byly porušené vykrádáním, ale samy vykradeny nebyly (Staňa 1956, 30; Tejral /ed./ 2011, obr. 8). Další ojedinělý neporušený hrob pochází z holubické nekropole (č. 95), vykradači na něj zřejmě zapomněli, jelikož ostatních 104 hrobů mělo stopy po druhotném zásahu (Čižmář 2011, 137). 15
Obr. 1. Střední Evropa v období stěhování národů Obr. 2. Různé periodizace doby stěhování národů Obr. 3. Relativní chronologie některých pohřebních areálů na jižní Moravě 16
3. HŘEBENY NA LANGOBARDSKÝCH LOKALITÁCH Langobardi po sobě při odchodu z našich zemí zanechali řadu archeologických dokladů. Především se jedná o plochá kostrová pohřebiště a prozatím pár lokalit sídlištních. Konkrétně se na jižní Moravě nachází 28 pohřebišť a ojedinělých hrobů (Tejral 2012, 42). Na třinácti lokalitách se mezi milodary vyskytl i hřeben a na tomto místě bych ráda v krátkosti dané lokality představila. 3.1. Langobardská pohřebiště Mapa č.1. Langobardská pohřebiště na Moravě 1 Borotice; 2 Brno-Kotlářská ulice; 3 Brno-Merhautova ulice; 4 Brno-Holásky; 5 Břeclav; 6 Bučovice; 7 Čejkovice; 8 Dyje; 9 Hodonice; 10 Holubice; 11 Kobylí; 12 Kuřim; 13 Kyjov; 14 Lužice; 15 Mikulov; 16 Moravské Knínice; 17 Mušov; 18 Němčice na Hané; 19 Němčičky; 20 Oblekovice; 21 Rebešovice; 22 Slavkov; 17
23 Smolín; 24 Šakvice; 25 Šaratice; 26 Velké Pavlovice; 27 Znojmo; 28 Žuráň- Podolí Borotice Pohřebiště v Boroticích se nachází na jižní Moravě asi 13 km východně od města Znojma. Pohřební areál s 29 mohylami se rozprostírá v nadmořské výšce 210 230 metrů a dá se řadit již k větším pohřebištím. Lokalita byla systematicky zkoumána mezi léty 1976 1991 Stanislavem Stuchlíkem, který pravidelně publikoval své poznatky v časopise Přehled výzkumů (Stuchlík 1976 2002). Souhrnného zpracovaní se Borotice dočkaly před třemi lety (Stuchlík 2011, 75-127). Lokalita poskytla hroby z časné a střední doby bronzové, doby laténské a z období stěhování národů. Mladší langobardské hroby byly sekundárně zapuštěny do mohyl datovaných do doby bronzové a v některých případech narušily starší pohřby. V mohylách s čísly 6, 9, 10, 11, 13, 27 (obr. 4) se nacházelo celkem 32 hrobů s 35pohřbenými jedinci, kteří patřili k langobardskému kmeni. Přestože všechny hroby datované do doby stěhování národů porušily druhotné zásahy, byly na milodary poměrně bohaté. V 11hrobech se dochovaly i kostěné hřebeny. Některé krásně zachované jiné ve velmi fragmentárním stavu. V jednom případě (hrob 27/XXII) bylo nalezeno společně s hřebenem i pouzdro a ve dvou případech (hroby 10/VIII, 27/XX) doprovázela hřeben i jiná kosmetická pomůcka - pinzeta. Z dalších nálezů na tomto pohřebišti, které unikly pozornosti vykradačů, bych jmenovala keramické nádoby, esovité spony, přezky, přesleny, nože aj. (Stuchlík 2011, 75 127). 18
Brno Ojedinělý kostrový hrob pochází z Brna-Kotlářské ulice. Byl objeven náhodou v roce 1931. Jednalo se o muže, a dle výbavy hrobu, řemeslníka. Tento ojedinělý hrob byl bohatý na nálezy. Mezi milodary byl i jeden poměrně dobře dochovaný hřeben. Tento hrob má svou analogii na pohřebišti v sousedním Rakousku (Červinka 1937, 132, obr. 15; Werner 1962, 145; Tejral 1975, obr. 19, týž 1976, 108, tab. 11:1, Tejral 1993, 497, obr. 2, Droberjar 2002, 26). Další ojedinělý kostrový hrob byl v roce 1939 zachráněn při stavbě domu č. 1 v Brně-Merhautově ulici Černých polích. Původně byl hrob pravděpodobně obložen kameny, i když byl druhotně otevřen a vykraden, dochoval se zde dlouhý jednostranný hřeben. (Skutil 1946, 53; Tejral 1976, 108, tab. 12; Droberjar 2002, 26 27). Čejkovice Lokalita se nachází na kopci mezi obcemi Čejkovice a Nový Poddvorov. Toto kostrové pohřebiště bylo zkoumáno v roce 1984. Bylo objeveno 38 hrobů, ale většina z nich byla již v minulosti vyloupena. Dochoval se pár pozlacených stříbrných kruhových spon, jedenáct kostěných hřebenů, dále deset keramických nádob, pinzety, náramky, přesleny, hroty kopí a šípů a železná dýka (Klanica 1987, 35; Škojec 2000, 408). Jediný vyobrazený hřeben i s doprovodnými nálezy z této lokality poskytují tabulky 16D 12 (Tejral 2005) a tabulka 5:3 J. Škojce (Škojec 2000, 408, 413). Pohřebiště není stále souhrnně publikováno. Dosavadní informace v literatuře (Klanica 1987, 35; Škojec 2000, 408; Droberjar 2002, 41) jsou velmi strohé a neobsahují podrobnější informace o tomto pohřebišti a ani zdejších nálezech. Ani nálezová zpráva uložená v Archeologickém ústavu v Brně nepřispěla k rozšíření poznatků o této lokalitě. Období stěhování národů v čejkovické složce zcela chybí, je možné, že je ztracena nebo shořela v Mikulčicích. 19
20
Holubice (obr. 5:2) Kostrové pohřebiště v Holubicích díky objevenému počtu hrobů (105) patří ke třem největším pohřebištím na jižní Moravě (Lužice 120, Kyjov 240). V letech 1979 1980 zde probíhal pod vedením Miloše Čižmáře záchranný archeologický výzkum. Výsledky z této nekropole přinesly opět nové zajímavé poznatky o Langobardech na našem území. Hroby na tomto pohřebišti tvořily nepravidelné řady a tři skupiny, což by mohlo ukazovat na rodové pohřebiště. Na severním okraji lokality byl zachycen okolo hrobu č. 90 kruhový příkop (Čižmář 2011, 131, tab. 2). Na pohřebišti byly objeveny stopy po ukládání těl do dřevěných rakví. Vedle hrobů s jedním nebožtíkem se zde nachází i tři dvojhroby (hroby č. 40, 45, 81), jeden trojhrob (hrob č. 91) a dokonce jeden hrob se čtyřmi jedinci (hrob č. 60). Vedle lidských hrobů zde byly odkryty i dva hroby koní. Opět byla většina hrobů druhotně otevřena (Droberjar 2002, 77; Čižmář 2011, 179, 182, 190, 200). Pozornosti vykradačů unikly hliněné nádoby, součásti oděvů - stříbrné pozlacené spony, železné a bronzové přezky, zbraně - meče, hroty šípů a hroty kopí, železné nože a předměty denní potřeby - kostěné hřebeny. Ty se objevily celkem v 18hrobech. V hrobech č. 60, 30 a 24 byly objeveny dva tyto artefakty a v hrobě č. 30 dokonce ještě hřebeny doprovázelo pouzdro (Droberjar 2002, 77; Čižmář 2011, 166 224). Kobylí Západně od vesnice Kobylí byly v roce 1938 prozkoumány tři hroby. Všechny byly opět druhotně otevřeny. Nejbohatší na nálezy byl hrob č. 2, který patřil dle výbavy nejspíše bojovníkovi. Z hrobu č. 1 byl vyzvednut hřeben s bronzovými nýty. Hrob č. 3 byl zcela bez nálezů (Skutil 1946, 65; Werner 1962, 144; Tejral 1976, 108). Kyjov V roce 2010 bylo při výstavbě obchodního centra Kaufland objeveno dosud největší kostrové pohřebiště na Moravě, které čítá 240 hrobů. Většina nálezů patří do 1. poloviny 6. století našeho letopočtu, a tedy germánskému kmeni Langobardů. Ovšem některé hroby a sídlištní objekty pocházely i z dob starších 21
(pravěk). Mrtví byli ukládáni do dřevěných rakví, jejich hroby byly obloženy kameny. Tyto skutečnosti naznačují, že by se mohlo jednat o výše společensky postavené jedince. Toto tvrzení podporují i milodary v hrobech, kterých se dochovalo velké množství, přestože ani toto pohřebiště neuniklo pozornosti vykradačů. Mezi nejčastější nálezy patřily keramické nádoby, součásti oděvů - spony, přezky, kování opasků, zbraně - sekery, hroty kopí, nože, meče, štít, ozdoby - korálky, závěsky, toaletní potřeby - kostěné hřebeny i s pouzdry, pinzety. Ani na tomto pohřebišti nechybí hroby s více jedinci a zvířaty - koňmi, psy i dravými ptáky (Šmerda 2010; týž 2012b). Část nálezů z největšího moravského pohřebiště byla představena veřejnosti na výstavě s názvem Tajemství Langobardů v kyjovském muzeu. Ovšem na souhrnném zpracování lokality se v této době stále pracuje. Hřebeny jsou stále v procesu konzervace a J. Šmerda nemohl zatím odhadnout a sdělit mi alespoň jejich počet. Ale už nyní je zřejmé, že výsledky jistě významně přispějí a obohatí současný stav bádání (Šmerda 2012a, 26 29; týž 2014,14.1. email). Lužice (obr. 5:1) Do roku 2010 byly Lužice největší langobardské pohřebiště na jižní Moravě, poté jej počtem odkrytých hrobů překonalo výše zmíněné kyjovské pohřebiště. V trati U Starého, bylo systematicky zkoumáno velké kostrové pohřebiště čítající 119 kostrových hrobů a jeden jediný hrob žárový (Klanica - Klanicová 2011, 227, tab. 2). Zdeněk Klanica zveřejňoval informace o nálezech a průběhu výzkumu v časopisech Přehled výzkumů a Jižní Morava (Klanica 1981 1989). Před třemi lety se však Lužice dočkaly souhrnného zpracování (Klanica - Klanicová 2011, 225 312). Ani Lužice nebyly ušetřeny činnosti vykradačů, přesto se archeologům podařilo během výzkumu objevit řadu zajímavých archeologických situací a vyzvednout množství unikátních nálezů. Například v hrobě č. 114 byl s nebožtíkem pochován i kůň, ojedinělý byl i hrob č. 55 se svou úctyhodnou hloubkou čtyři metry a obvodovým kruhovým žlábkem. V tomto hrobě byl nalezen hřeben ve fragmentárním stavu, který doprovázela řada dalších nálezů. Nejzajímavějším z nich je zlatá mince byzantského císaře Justiniána I. (526 22
565), upravená jako závěsek (Klanica 1986, 49; Klanica - Klanicová 2011, 259 260, 303). Na tomto pohřebišti hřeben sloužil jako milodar celkem ve 22hrobech. Z dalších nálezů na tomto velkém pohřebišti, které unikly pozornosti lupičů, můžeme jmenovat nejrůznější zbraně - kopí, meče, nože, nádoby - keramické, bronzové i dřevěné vědro zdobené měděným kováním, součásti oděvu - spony, kování opasků, přezky, korálky a různé závěsky. (Klanica 1981, 43; týž 1984, 3ř; týž 1986, 49; týž 1988 36 37; týž 1989, 59; Klanica - Klanicová 2011, 225 312 ). Němčičky V roce 1926 byl při úpravě příjezdové cesty jižně od Velkého dvora rozrušen hrob pravděpodobně mladé ženy. Jan Prchal vybral z tohoto ojedinělého hrobu pouze dva milodary, ovčácké nůžky a jednostranný hřeben. Oba tyto předměty byly uloženy do sbírek Moravského zemského muzea, kde byly ale později poničeny požárem (Červinka 1937, 134; Werner 1962, 145; Tejral 1976, 69, 108). Rebešovice V letech 1952 1953 byly objeveny při zakládání nového vinohradu únětické, slovanské a langobardské hroby. Langobardští zesnulí byli pochováni v 11hrobech. Do hrobu č.195 byl vložen jako milodar i zdobený hřeben. Bohužel se zachoval pouze fragment tohoto artefaktu, který doprovázela železná přezka, železný nůž a železné fragmenty (Nekvasil 1954, 435; Werner 1962, 145; Tejral 1976, 71, 109). Slavkov Hrob, dle výbavy patřící bojovníkovi, byl objeven na lokalitě Slavkov II. Kromě zbraní - spathy, železné sekery, obsahoval hrob také hřeben a hliněný přeslen. Bohužel o tomto hřebeni nebylo publikováno nic bližšího (Werner 1962, 145; Droberjar 2002, 297). 23
Šakvice (obr. 5:3) I na této lokalitě bylo objeveno větší pohřebiště z doby stěhování národů, konkrétně z langobardské fáze. Čítá 53 hrobů, některé z nich dosahovaly úctyhodných hloubek (nejhlubší hrob č. 30-7,5 m), ale ani tato skutečnost nezabránila vykradačům odnést některé milodary. Zachovala se stříbrná kování, korálky, koňské udidlo i kostěné hřebeny. Dosavadní literatura pouze potvrzuje výskyt hřebenů na této lokalitě, není však určen jejich přesný počet (Novotný 1975, 42 43; Tejral 1976, 109; Tejral 1993, 525; Droberjar 2002, 321 322). Zajímavým jevem na šakvickém pohřebišti jsou rituální pohřby koní. Byly objeveny dvojhroby koní i hroby se psem a jinými zvířaty. I tyto zvířecí hroby byly v minulosti vykradeny. Hloubka hrobů, zbytky dřevených desek a kamenného obložení dokládají opět přítomnost vyšší společenské vrstvy kmene Langobarů (Novotný 1975, 42 43; Tejral 1993, 525; Droberjar 2002, 321 322). Šaratice (obr. 6) Už v 1. polovině 20. století bylo na této lokalitě v trati Padělky za Humnama objeveno I. L. Červinkou pět kostrových hrobů, které zařadil do 5. století našeho letopočtu. V následujících letech odkryl Č. Staňa dalších 33 hrobů a rozdělil je do dvou fází. Ze starší fáze (5. století) pochází 26 hrobů, zbývajících 7 hrobů je řazeno do mladší langobardské fáze (Staňa 1956, 28). Hroby obou fází poskytly kostěné hřebeny. Z mladší fáze doby stěhování národů pochází celkem tři exempláře a na rozdíl od staršího období se jedná o jednostranné typy (Staňa 1956, 26 33). Dalšími milodary na tomto dvoufázovém pohřebišti byly keramické nádoby, spony, přezky, nože, přesleny aj. Zajímavostí je uložení mrtvých v hrobech z mladší fáze. Kostra v hrobě č. 7a ležela na levém boku ve skrčené poloze a v hrobě č. 3 byl objeven skelet spočívající na břiše (Staňa 1956, 26 33; Werner 1962, 146; Tejral 1976, 107, 109, Abb. 7 8; 18 22; 31:2 3; Taf. I:1,7; VIII:4,6,9; Droberjar 2002, 323-324). 24
Znojmo V roce 1870 bylo ve Znojmě v poloze Holubí vrch objeveno kostrové pohřebiště. Bohužel se nepodařilo určit přesný počet jednotlivých hrobů, a tak ani zařadit nálezy do hrobových celků. I z tohoto pohřebiště pochází zlomek jednostranného hřebene (Červinka 1937, 136, tab. 30; Tejral 1976, 92, 109, 110, tab. 32:16; Droberjar 2002, 386). Obr. 6. Pozice hrobů na šaratickém pohřebišti: starší hroby (šedé) narušené hroby mladšího stupně (bílé) a plánek šaratického pohřebiště (vpravo dole) 25
3.2. Langobardská sídliště Podolí Sídlištní lokalita Podolí na Moravě se dá datovat do pozdní fáze stěhování národů. V roce 1993 zde byla záchranným výzkumem Ústavu archeologické památkové péče Brno zkoumána zahloubená chata. Chata byla obdélníkového půdorysu s dochovanými jamkami po kůlech, které byly původně v řadě po třech na kratších stranách, jak je charakteristické pro období stěhování národů (Čižmář 1997, 634). V této chatě byl nalezen i jednostranný, skládaný, parohový hřeben (tab. 12:65) s rytou výzdobou a se zvláštním držadlem - s malou úchytkou. Hřeben tohoto typu byl nalezen i v hrobě č. 30 na kostrovém pohřebišti v Holubicích (tab. 4:19). S. Thomasová (Thomas 1960) řadí tyto exempláře do kategorie III., která odpovídá šestému století. Z dalších nálezů lze jmenovat střepy z nádob, přeslen či kostěný hrot (Čižmář 1997, 634, 635). Holubice Další sídlištní objekt, který je možno datovat do langobardské fáze stěhování národů byl zachycen O. Šedou v poloze Holubice II. Jedná se opět o jednu chatovou stavbu obdélníkového půdorysu s trojicí dochovaných kůlových jamek na kratších stranách (Droberjar 2002, 77). Na našem území, podstatně převažují pohřebiště nad sídlišti. Je možné, že jsou některé dosavadní sídlištní nálezy špatně časově zařazeny, kvůli nevýraznosti a zaměnitelnosti keramiky (Čižmář 1997, 640). Většina sídlišť byla objevena na území Čech. Jeden pěkný příklad dobře prozkoumaného a zdokumentovaného sídliště z doby stěhování národů se nachází na lokalitě Březno u Loun. Bylo zde prozkoumáno 21 půdorysů chat, několik nadzemních staveb i zásobních jam datovaných od 5. do poloviny 6. století našeho letopočtu (Plainerová 1965; Čižmář 1997, 638, Droberjar 2002, 36). 26
4. TECHNOLOGIE VÝROBY HŘEBENE Kost a paroh jsou suroviny používané již od paleolitu. Člověk ze zabitého zvířete byl schopen zužitkovat téměř vše. Kosti i paroh, se díky svým vlastnostem výborně hodily pro zhotovování předmětů, jako byly jehly, šídla, závěsky, rukojeti a právě i hřebeny. Opracování kosti či parohu není nijak jednoduché. Vyžaduje dobré zkušenosti se zpracovávanou surovinou, trpělivost a zručnost výrobce. Surovina musela projít několika kroky, aby mohl vzniknout nový požadovaný předmět (obr. 10). Badatelé se samozřejmě nezabývali pouze hotovými výrobky, ale také postupem výroby. Velkou měrou přispěli k poznání technologie výroby z kosti a parohu V. Hrubý (1957) a především J. Kaván (1958; 1980). I přesto, že se badatelé této problematice věnovali, si myslím, že je vhodné se v krátkosti o zpracování kostěné a parohové suroviny a následné výrobě hřebenů zmínit i zde. Hřebeny patřily mezi nejsložitější předměty vyráběné z parohu a kosti. Zvláště výroba skládaných hřebenů, které mají více částí (obr. 7) vyžadovala mnoho mezikroků, než výrobce dostal hotový artefakt. Na jejich výrobu byly nejvhodnější jelení a srnčí parohy, jelikož jsou tvrdší než losí či sobí. Méně vhodné jsou kosti, ačkoliv se na výrobu používaly často (Zeman 2001, 107). V době stěhování národů (E1 E2) se vyskytovaly hřebeny jednostranné i oboustranné, jednodílné, ale mnohem častěji skládané. Obr. 7. Části jednostranného skládaného hřebene V této práci uvedu výrobu jednostranného skládaného hřebene z jeleního parohu. Před samotným započetím výrobního cyklu bylo nutné vybrat vhodný paroh. Výrobce, díky zkušenostem, věděl, jaké části se hodí nejlépe na polotovary hřebene (obr. 8) (Zikmundová 1958, 587; Zeman 2001, 107). Například rovné delší části parohu byly vhodné na obkladové destičky, na zubové destičky bylo pak vhodnější volit kratší a silnější části parohu. Dále 27
se musel paroh rozdělit na příslušné díly pomocí nožů nebo pilek. Vznikly tak polotovary, které musely projít ještě spoustou úprav, aby vznikl nový hřeben (Carlsson 2002, 4 5). První bylo nutné surovinu změkčit, a to pomocí vaření ve vodě (7 11 hodin) nebo louhu či kyselinách, jako účinné se ukázalo namáčení do rozdrceného šťovíku (Kaván 1980, 280). Polotovary poté byly rozštípány na sadu destiček - na kratší destičky, do kterých se později vyřežou zuby a delší, které budou tvořit obkladové destičky hřebene. Nepravidelnosti na povrchu obkladových destiček se vyhladily a opracovaly na stejnou tloušťku a tvar (Carlsson 2002, 4 5). V době stěhování národů (E2) byl nejčastěji mírně obloukovitý. Poté se deštičky rydly a kružidly zdobily (obr. 8). Nejvíce se používaly geometrické tvary jako horizontální a vertikální linie, soustředné a jednoduché kroužky, tečky. Do takto připravených obkladových destiček se vložily destičky zubové a vše se pečlivě spojilo dohromady pomocí nýtů. Používaly se nýty bronzové nebo častěji železné. Předposledním krokem k hotovému hřebeni bylo řezání zubů (Floriánek 2008, 1 2). Paroh je sice dost tvrdý, ale i přesto musel být výrobce velmi opatrný, aby si dosavadní práci nezničil. K vyřezávání zubů se užívalo velmi jemné pilky. Z nalezených dobře dochovaných exemplářů je zřejmé, že se zuby některých hřebenů vyřezávaly až nakonec, když už byl hřeben snýtovaný a ozdobený. Dokládají to krátké svislé zářezy na spodní podélné straně obkladových destiček (tab. 7:37, 8:44). V posledním kroku výrobce zakulatil či zašpičatil konce zubů a hřeben byl hotový (Floriánek 2008, 1 2). Hřeben patřil sice k předmětům denní potřeby, ale náročnost výrobního procesu dělala z hřebenů cenný předmět. Zuby hřebene byly velmi náchylné na vylámání, a pokud se tak stalo, hřeben se tím trvale znehodnotil. Proto se hřebeny ukládaly do kožených, dřevěných nebo také parohových/kostěných pouzder, která chránila snadno poškoditelné zuby, a byla vhodná k zavěšení na opasek (obr. 12). I tato ochranná pouzdra se skládala z bohatě zdobených parohových/kostěných destiček snýtovaných po kratších stranách. 28
Do vniklé dutiny mezi destičkami pouzdra se zasunula část hřebenu se zuby, a byla tak chráněna před poškozením (obr. 9; Zeman 2001, 121). Obr. 8. Rekonstrukce dílny (vlevo) a výroba oboustranného hřebene (vpravo) Obr. 9. Ukázky hřebenů z českého (vpravo) a maďarského prostředí (vlevo); oboustranný hřeben s pouzdrem z Hegykö-Mezö utca (vlevo nahoře), jednostranný hřeben s pouzdrem z Szentendre-Pannoniatelep (vlevo dole), oboustranný hřeben s pouzdrem z Prahy-Podbaby (vpravo). 29
4.1. Výroba jednostranného skládaného parohového hřebene Obr. 10. Postup při výrobě hřebene: 1) rozřezání parohu na polotovary, určené k dalšímu zpracovaní 2) polotovary obkladových destiček hřebene 3) polotovary zubových destiček hřebene 4) opracování obkladových destiček do požadovaného tvaru - zde obloukovitý 5) zdobení obkladových destiček geometrickými tvary pomocí rydel, kružidel 6) opracovaní zubových destiček do požadovaného tvaru 7) připravení zubových a obkladových destiček ke snýtování 8) snýtovaný hřeben před vyřezáním zubů a finálními úpravami 9) hotový artefakt 30
5. VYHODNOCENÍ LANGOBARDSKÝCH HŘEBENŮ NA MORAVSKÝCH POHŘEBIŠTÍCH Území Moravy bylo obýváno nejspíše několika generacemi Langobardů, kteří nám po svém odchodu zanechali řadu archeologických lokalit s nejrůznějšími nálezy. I přes to, že většina hrobů byla druhotně otevřena a vyloupena, se nám zachovaly zajímavé exempláře, jako lučíkovité pozlacené spony, přezky, meče, nože a další předměty, ale co nás především zajímá - hřebeny (Tejral 1993, 520, 523). Tyto artefakty, i když jsou krásně zdobené a jejich výroba nebyla nijak snadná, unikly nejspíše pozornosti vykradačů, a díky tomu se můžeme níže věnovat rozboru nejrůznějších aspektů u těchto předmětů. Na jižní Moravě bylo zprvu nalezeno jen několik ojedinělých hrobů, které obsahovaly hřeben (Brno Kotlářská a Merhautova ulice) a menších pohřebišť (Šaratice, Rebešovice). Časem však přibyla velká kostrová pohřebiště (Holubice, Lužice), čítající přes stovku hrobů, která významně přispěla k poznání tohoto germánského kmene a jeho hmotné kultury (Tejral 1993, 520). Nejnovější lokalitou, která obohatí dosavadní poznatky o Langobardech na Moravě je velké pohřebiště v Kyjově (240 hrobů). Tento soubor zahrnuje celkem třináct lokalit, z toho pět jsou menší kostrová pohřebiště nebo ojedinělé hroby (mapa č. 1:2, 3, 11, 19, 22), zbývající lokality (mapa č. 1:1, 7, 10, 13, 14, 21, 24, 25, 27) jsou větší kostrová pohřebiště. I když například čejkovické pohřebiště nám výsledky příliš neobohatí, kvůli kusým informacím v literatuře a absenci nálezové zprávy, jsme odkázáni pouze na tabulkové vyobrazení hřebene. Bohužel ani kyjovská nekropole se nepromítne do našich výsledků, protože hřebeny jsou stále v procesu konzervace. J. Šmerda nemohl zatím odhadnout a sdělit mi alespoň jejich počet. Naštěstí pro tuto práci byl vydán katalog ke kyjovské výstavě: Tajemství Langobardů (Šmerda 2012a), díky kterému mohu říci, že Kyjov a zdejší exempláře by se jistě výrazně promítly do sledovaného souboru. Na zbývajících lokalitách se v sedmdesáti dvou hrobech objevil hřeben nebo alespoň jeho fragmenty. Celkem se tedy budeme zabývat sedmdesáti šesti artefakty, na kterých nás bude zajímat stav dochování, zdobnost a výzdoba 31
vůbec. Dále jejich poloha v hrobě, pohlaví nebožtíka, kterému byly do hrobu vloženy a nejčastější doprovodné nálezy, jež doprovázely hřeben. Budeme se snažit hledat analogie na pohřebištích v Čechách, ale i v sousedních zemích jako je Rakousko nebo Maďarsko. 5.1. Stav dochování hřebenů Prvním aspektem, kterým se budeme zabývat je stav dochování hřebenů. Jak bylo naznačeno v kapitole Technologie výroby, hřebeny jsou artefakty, vyrobené sice z pevného materiálu, jako je paroh či kost, ale některé z jejich částí, a to, především pracně vyřezávané zuby jsou velmi snadno poškoditelné. Graf č. 1 nám tedy ukazuje, v jakém stavu se nám hřebeny dochovaly a u kolika z nich bylo přítomné i ochranné pouzdro. Jak z grafu č. 1 vyplývá, zachovalé hřebeny převažují nad fragmentárně dochovanými, ale pouze o čtyři kusy. Vysoký počet neznámých hřebenů (12) je z čejkovického pohřebiště. O zdejších desíti hřebenech nevíme prakticky nic (situace se i v dalších grafech nemění). Mezi zachovalé exempláře jsme zařadili nejenom ty, které mají zachovanou svou původní délku a většinu zubů, ale i ty, které mají zachovalou svou původní délku a jsou bez zubů, protože je tento stav stále ještě rekonstruovatelný Graf. č. 1: Stav dochování hřebenů 35 30 25 Zachovalé 20 Fragmenty Neznámé 15 Pouzdra 10 5 0 a člověk si dokáže představit původní tvar celého artefaktu. Zbývající hřebeny jsou dochovány ve větších či menších fragmentech, které nám poskytují pro další vyhodnocování méně přesnější informace. Vidíme velice nízký počet pouzder, která byla k ochraně hřebenů jistě používána. Graf č. 1 ukazuje pouze dvě pouzdra z kosti/parohu, ale hřeben mohl mít jeho majitel i v nějakém obalu z organického materiálu. Tento obal 32
mohl sloužit jako jakási kosmetická taška na více toaletních potřeb (pinzety, nůžky, ušní lžičky). V našem prostředí se ale organické předměty dochovávají jen zřídka. Můžeme předpokládat, že ke každému hřebenu náležel nějaký obal, který chránil jeho snadno vylámatelné zuby a nízký stav pouzder v tomto souboru je tak dán pravděpodobně pouze nezachytitelností těchto organických zbytků. Na druhou stranu nemůžeme ani říct, že by hřebeny na moravských lokalitách, u kterých bylo nalezeno kostěné/parohové pouzdro vykazovaly známky menšího poškození než hřebeny bez pouzdra. V Holubicích hrobě č. 30, byly nalezeny dva hřebeny a jeden fragment pouzdra (tab. 4:21), bohužel nejsme schopni určit, ke kterému hřebenu pouzdro patří, ať už podle výzdoby nebo právě podle lepšího stavu dochování hřebene. Oba hřebeny vykazují značné poškození. I oboustranný hřeben (obr. 9 vpravo) z české lokality Prahy-Pobaby byl nalezen v pouzdře (Droberjar 2008, 185, obr. 106:6a-c), nicméně jeho zuby jsou velmi poškozené, ovšem v porovnání oproti moravským oboustranným hřebenům, které jsou většinou fragmentárně dochované, je to dobře zachovaný exemplář. Trochu jiná situace je u hřebenu č. 10 z Borotic (tab. 2:10A). Tento exemplář byl nalezen i s pouzdrem, které samo bylo vyzvednuto ve velmi fragmentárním stavu, ale stav dochování hřebene je výrazně lepší než u holubických exemplářů. Dalším příkladem může být i hřeben z kyjovského hrobu č. 861, i tento hřeben vykazuje lepší stav dochování a byl nalezen s pouzdrem a nakonec i hřebeny z maďarských lokalit (Bóna - Horváth 2009, tab. 10:34:6; tab.41:29:8) jsou dobře zachované a byly nalezeny v pouzdře (obr. 9 vlevo). Se závěry ale musíme být opatrní. O stavu dochování hřebene nerozhoduje pouze pouzdro, ale může mít nějaký vliv. Do hry vstupují především i další faktory jako je vykrádání či vlastnosti prostředí, ve kterém je kostra nebožtíka a daný artefakt uložen. Některá prostředí jsou příliš agresivní a kosti a tím pádem i milodary z této suroviny se rozloží. 33
V krátkosti se ještě zmiňme o délce zachovaných exemplářů. U 33 hřebenů bylo možno určit jejich přibližnou délku v cm, u zbylých dvou exemplářů nebylo možné v nálezových zprávách či v literatuře dohledat měřítko nebo číselný údaj. Deset zachovaných hřebenů dosahovalo rozměru od 10 do 15 cm. Nejpočetnější kategorii tvořily hřebeny s rozměry od 15 do 20 cm, do tohoto rozpětí spadá celkem 15 hřebenů. Méně početnou, ale o to zajímavější kategorií jsou velmi dlouhé hřebeny, nejmenší z nich měřil rovných 20 cm, a nejdelší dokonce necelých 31 cm. 5.2. Materiál používaný ke snýtování částí hřebenů Po tom, co jsme v předchozí části ukázali stav dochování hřebenů, přejděme nyní k rozboru jedné z jejich částí - nýtů. Na langobardských pohřebištích se vyskytovaly převáženě složitější hřebeny skládané. Tyto hřebeny vyžadovaly spojování jednotlivých částí pomocí nýtů. Jejich počet se lišil podle velikosti hřebene. Je jasné, že hřeben do 10 cm nepotřebuje 20 nýtů, ale můžeme se zabývat materiálem, ze kterého tyto spojovací články byly vyrobeny. Z grafu č. 2 vyplývá, že většina nýtů nebyla určována (32 hřebenů). Informace v literatuře se omezují pouze na sdělení, že obkladové destičky nesly stopy po nýtech, ale i logicky si odvodíme, že skládané hřebeny musely být něčím spojeny. Dle určených nýtů, můžeme tedy říct, že velmi výrazně převládají nýty železné. Tento materiál byl použit na spojení částí u 27 hřebenů. Pouze ve 4 případech se vyskytly nýty bronzové. Ojedinělým případem je kombinace nýtů železných i bronzových, takto snýtovaný hřeben se objevil v našem souboru pouze jednou. Graf č. 2: Materiál spojovacích článků 35 30 25 Železné Bronzové 20 Kombinace 15 Neurčované 10 Neznámé 5 0 Mohl by materiál nýtů ukazovat na společenské postavení pochovaného člověka v hrobě? Bronzové nýty se vyskytly u hřebene č. 7 v Broticích. Bohužel 34