Návrh ústavy Evropské unie návrh ústavy EVROPSKÉ UNIE

Návrh ústavy Evropské unie návrh ústavy EVROPSKÉ UNIE Zjednodu¹ený text návrhu ústavy EU Výòatek, jak je EU návrh "jednoduchý" pro obèany v porovnání na Paøátu s jinými ústavami)) Základní zásady 1. Vymezení pravomocí Unie se øídí zásadou svìøení pravomocí. Výkon tìchto pravomocí se øídí zásadami subsidiarity a proporcionality. 2. Podle zásady svìøení pravomocí jedná Unie v mezích pravomocí svìøených jí v Ústavì èlenskými státy pro dosa¾ení cílù v ní uvedených. Pravomoci, které nejsou Ústavou Unii svìøeny, nále¾ejí èlenským státùm. 3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výluèné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílù zamý¹lené èinnosti nemù¾e být dosa¾eno uspokojivì èlenskými státy na úrovni ústøední, regionální èi místní, ale spí¹e jich, z dùvodu jeho rozsahu èi úèinkù, mù¾e být lépe dosa¾eno na úrovni Unie. Orgány Unie uplatòují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o pou¾ívání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodr¾ování uvedené zásady v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu. 4. Podle zásady proporcionality nepøekroèí obsah ani forma èinnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosa¾ení cílù Ústavy. Orgány uplatòují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o pou¾ívání zásad subsidiarity a proporcionality. Pøedmìt: Smlouva o Ústavì pro Evropu Constitution/Index/cs 1 OBSAH PREAMBULE ÈÁST I HLAVA I - VYMEZENÍ A CÍLE UNIE HLAVA II - ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBÈANSTVÍ UNIE HLAVA III - PRAVOMOCI UNIE HLAVA IV - ORGÁNY A INSTITUCE UNIE KAPITOLA I - INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC KAPITOLA II - OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE HLAVA V - VÝKON PRAVOMOCÍ UNIE KAPITOLA I - SPOLEÈNÁ USTANOVENÍ KAPITOLA II - ZVLÁ TNÍ USTANOVENÍ KAPITOLA III - POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE HLAVA VI - DEMOKRATICKÝ IVOT UNIE HLAVA VII - FINANCE UNIE Constitution/Index/cs 2 HLAVA VIII - UNIE A JEJÍ SOUSEDÉ HLAVA IX - ÈLENSTVÍ V UNII ÈÁST II : LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV UNIE

PREAMBULE HLAVA I - DÙSTOJNOST HLAVA II - SVOBODY HLAVA III - ROVNOST HLAVA IV - SOLIDARITA HLAVA V - OBÈANSKÁ PRÁVA HLAVA VI - SOUDNICTVÍ HLAVA VII - OBECNÁ USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ VÝKLAD A POU ITÍ LISTINY ÈÁST III : POLITIKY A FUNGOVÁNÍ UNIE HLAVA I - OBECNÌ POU ITELNÁ USTANOVENÍ Constitution/Index/cs 3 HLAVA II - ZÁKAZ DISKRIMINACE A OBÈANSTVÍ HLAVA III - VNITØNÍ POLITIKY A ÈINNOSTI KAPITOLA I - VNITØNÍ TRH Oddíl 1 - Vytvoøení a fungování vnitøního trhu Oddíl 2 - Volný pohyb osob a slu¾eb Pododdíl 1 - Pracovníci Pododdíl 2 - Svoboda usazování Pododdíl 3 - Volný pohyb slu¾eb Oddíl 3 - Volný pohyb zbo¾í Pododdíl 1 - Celní unie Pododdíl 2 - Celní spolupráce Pododdíl 3 - Zákaz mno¾stevních omezení Oddíl 4 - Kapitál a platby Oddíl 5 - Pravidla hospodáøské soutì¾e Pododdíl 1 - Pravidla vztahující se na podniky Pododdíl 2 - Státní podpory Oddíl 6 - Daòová ustanovení Oddíl 7 - Spoleèná ustanovení KAPITOLA II - HOSPODÁØSKÁ A MÌNOVÁ POLITIKA Oddíl 1 - Hospodáøská politika

Oddíl 2 - Mìnová politika Oddíl 3 - Institucionální ustanovení Oddíl 4 - Ustanovení týkající se èlenských státù, jejich¾ mìnou je euro Oddíl 5 - Pøechodná ustanovení Constitution/Index/cs 4 KAPITOLA III - POLITIKY V DAL ÍCH OBLASTECH Oddíl 1 - Zamìstnanost Oddíl 2 - Sociální politika Oddíl 3 - Hospodáøská, sociální a územní soudr¾nost Oddíl 4 - Zemìdìlství a rybolov Oddíl 5 - ivotní prostøedí Oddíl 6 - Ochrana spotøebitele Oddíl 7 - Doprava Oddíl 8 - Transevropské sítì Oddíl 9 - Výzkum a technologický rozvoj a vesmír Oddíl 10 - Energetika KAPITOLA IV - PROSTOR SVOBODY, BEZPEÈNOSTI A PRÁVA Oddíl 1 - Obecná ustanovení Oddíl 2 - Politiky týkající se kontrol na hranicích, azylu a pøistìhovalectví Oddíl 3 - Soudní spolupráce v obèanských vìcech Oddíl 4 - Soudní spolupráce v trestních vìcech Oddíl 5 - Policejní spolupráce KAPITOLA V - OBLASTI, VE KTERÝCH UNIE MÙ E VÉST PODPÙRNOU, KOORDINAÈNÍ NEBO DOPLÒKOVOU ÈINNOST Oddíl 1 - Veøejné zdraví Oddíl 2 - Prùmysl Oddíl 3 - Kultura Oddíl 4 - Cestovní ruch Oddíl 5 - V¹eobecné vzdìlávání, mláde¾, sport a odborné vzdìlávání Oddíl 6 - Civilní ochrana Oddíl 7 - Správní spolupráce Constitution/Index/cs 5 HLAVA IV - PØIDRU ENÍ ZÁMOØSKÝCH ZEMÍ A ÚZEMÍ

HLAVA V - VNÌJ Í ÈINNOST UNIE KAPITOLA I - OBECNÌ POU ITELNÁ USTANOVENÍ KAPITOLA II - SPOLEÈNÁ ZAHRANIÈNÍ A BEZPEÈNOSTNÍ POLITIKA Oddíl 1 - Spoleèná ustanovení Oddíl 2 - Spoleèná bezpeènostní a obranná politika Oddíl 3 - Finanèní ustanovení KAPITOLA III - SPOLEÈNÁ OBCHODNÍ POLITIKA KAPITOLA IV - SPOLUPRÁCE SE TØETÍMI ZEMÌMI A HUMANITÁRNÍ POMOC Oddíl 1 - Rozvojová spolupráce Oddíl 2 - Hospodáøská, finanèní a technická spolupráce se tøetími zemìmi Oddíl 3 - Humanitární pomoc KAPITOLA V - OMEZUJÍCÍ OPATØENÍ KAPITOLA VI - MEZINÁRODNÍ SMLOUVY KAPITOLA VII - VZTAHY UNIE K MEZINÁRODNÍM ORGANIZACÍM, KE TØETÍM ZEMÍM A DELEGACE UNIE Constitution/Index/cs 6 KAPITOLA VIII - PROVÁDÌNÍ DOLO KY SOLIDARITY HLAVA VI - FUNGOVÁNÍ UNIE KAPITOLA I - INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ Oddíl 1 - Orgány Pododdíl 1 - Evropský parlament Pododdíl 2 - Evropská rada Pododdíl 3 - Rada ministrù Pododdíl 4 - Evropská Komise Pododdíl 5 - Soudní dvùr Evropské unie Pododdíl 6 - Evropská centrální banka Pododdíl 7 - Úèetní dvùr Oddíl 2 - Poradní instituce Unie Pododdíl 1 - Výbor regionù Pododdíl 2 - Hospodáøský a sociální výbor

Oddíl 3 - Evropská investièní banka Oddíl 4 - Ustanovení spoleèná orgánùm, institucím a jiným subjektùm Unie KAPITOLA II - FINANÈNÍ USTANOVENÍ Oddíl 1 - Víceletý finanèní rámec Oddíl 2 - Roèní rozpoèet Unie Oddíl 3 - Plnìní rozpoètu a absolutorium Oddíl 4 - Spoleèná ustanovení Oddíl 5 - Boj proti podvodùm KAPITOLA III - POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE Constitution/Index/cs 7 HLAVA VII SPOLEÈNÁ USTANOVENÍ ÈÁST IV : OBECNÁ A ZÁVÌREÈNÁ USTANOVENÍ PREAMBULE JEHO VELIÈENSTVO KRÁL BELGIÈANÙ, PREZIDENT ÈESKÉ REPUBLIKY, JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA, PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NÌMECKO, PREZIDENT ESTONSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT ØECKÉ REPUBLIKY, JEHO VELIÈENSTVO KRÁL PANÌLSKA, PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA IRSKA, PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT KYPERSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA LOTY SKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT LITEVSKÉ REPUBLIKY, JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA, PREZIDENT MAÏARSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY MALTA, JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA, SPOLKOVÝ PREZIDENT RAKOUSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT POLSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENT REPUBLIKY SLOVINSKO, PREZIDENT SLOVENSKÉ REPUBLIKY, PREZIDENTKA FINSKÉ REPUBLIKY, VLÁDA VÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA, INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, nábo¾enským a humanistickým odkazem, ze kterého vze¹ly v¹eobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu, PØESVÌDÈENI, ¾e po bolestných zku¹enostech nyní ji¾ sjednocená Evropa je odhodlána pokraèovat v nastoupené cestì civilizace, pokroku a prosperity pro blaho v¹ech svých obyvatel, a to i tìch nejzranitelnìj¹ích a nejpotøebnìj¹ích; ¾e chce zùstat svìtadílem otevøeným kultuøe, poznání a spoleèenskému pokroku; ¾e si pøeje prohlubovat ve svém veøejném ¾ivotì demokratiènost a transparentnost a usilovat o mír, spravedlnost a solidaritu na svìtì, PØESVÌDÈENI, ¾e národy Evropy, tøeba¾e zùstávají hrdé na svou identitu a národní historii, jsou odhodlány pøekonat své døívìj¹í rozpory a ve stále u¾¹ím svazku vytváøet svùj spoleèný osud, JISTI si tím, ¾e Evropa, "Jednotná v rozmanitosti", jim poskytuje nejlep¹í mo¾nosti k tomu, aby pøi zachování práv ka¾dého jedince a s vìdomím své odpovìdnosti vùèi budoucím generacím a této planetì mohli pokraèovat ve velkém dobrodru¾ství, které z ní èiní mimoøádný prostor pro nadìji lidstva, ODHODLÁNI pokraèovat v práci dosa¾ené v rámci smluv o zalo¾ení Evropských spoleèenství a Smlouvy o Evropské unii pøi zaji¹tìní kontinuity acquis communautaire. VDÌÈNI èlenùm Evropského konventu za to, ¾e vypracovali návrh této ústavy ve jménu obèanù a státù Evropy, JMENOVALI SVÉ ZPLNOMOCNÌNÉ ZÁSTUPCE, JIMI JSOU: ZA JEHO VELIÈENSTVO KRÁLE BELGIÈANÙ, Guy VERHOFSTADT pøedseda vlády

Karel DE GUCHT ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA ÈESKÉ REPUBLIKY, Stanislav GROSS pøedseda vlády Cyril SVOBODA ministr zahranièních vìcí ZA JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNU DÁNSKA, Anders Fogh RASMUSSEN pøedseda vlády Per Stig MOLLER ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA SPOLKOVÉ REPUBLIKY NÌMECKO, Gerhard SCHRÖDER spolkový kancléø Joseph FISCHER spolkový ministr zahranièních vìcí a vicekancléø ZA PREZIDENTA ESTONSKÉ REPUBLIKY, Juhan PARTS pøedseda vlády Kristiina OJULANDOVÁ ministrynì zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA ØECKÉ REPUBLIKY, Kostas KARAMANLIS pøedseda vlády Petros G. MOLYVIATIS ministr zahranièních vìcí ZA JEHO VELIÈENSTVO KRÁLE PANÌLSKA, José Luis RODRÍGUEZ ZAPATERO pøedseda vlády Miguel Angel MORATINOS CUYAUBÉ ministr zahranièních vìcí a spolupráce ZA PREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY, Jacques CHIRAC prezident Jean-Pierre RAFFARIN pøedseda vlády Michel BARNIER ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTKU IRSKA, Bertie AHERN pøedseda vlády (Taoiseach) Dermot AHERN ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY, Silvio BERLUSCONI pøedseda vlády Franco FRATTINI ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA KYPERSKÉ REPUBLIKY, Tassos PAPADOPOULOS prezident George IACOVOU ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTKU LOTY SKÉ REPUBLIKY,

Vaira VIKE - FREIBERGOVÁ prezidentka Indulis EMSIS pøedseda vlády Artis PABRIKS ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA LITEVSKÉ REPUBLIKY, Valdas ADAMKUS prezident Algirdas Mykolas BRAZAUSKAS pøedseda vlády Antanas VALIONIS ministr zahranièních vìcí ZA JEHO KRÁLOVSKOU VÝSOST VELKOVÉVODU LUCEMBURSKA, Jean-Claude JUNCKER pøedseda vlády, státní ministr Jean ASSELBORN místopøedseda vlády, ministr zahranièních vìcí a pøistìhovalectví ZA PREZIDENTA MAÏARSKÉ REPUBLIKY, Ferenc GYURCSÁNY pøedseda vlády László KOVÁCS ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA REPUBLIKY MALTA, The Hon Lawrence GONZI pøedseda vlády The Hon Michael FRENDO ministr zahranièních vìcí ZA JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNU NIZOZEMSKA, Dr. J. P. BALKENENDE pøedseda vlády Dr. B. R. BOT ministr zahranièních vìcí ZA SPOLKOVÉHO PREZIDENTA RAKOUSKÉ REPUBLIKY, Dr. Wolfgang SCHÜSSEL spolkový kancléø Dr. Ursula PLASSNIKOVÁ spolková ministrynì zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA POLSKÉ REPUBLIKY, Marek BELKA pøedseda vlády W³odzimierz CIMOSZEWICZ ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA PORTUGALSKÉ REPUBLIKY, Pedro Miguel DE SANTANA LOPES pøedseda vlády António Martin MARTINS MONTEIRO ministr zahranièních vìcí a portugalských komunit v zahranièí ZA PREZIDENTA REPUBLIKY SLOVINSKO, Anton ROP pøedseda vlády

Ivo VAJGL ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTA SLOVENSKÉ REPUBLIKY, Mikulá¹ DZURINDA pøedseda vlády Eduard KUKAN ministr zahranièních vìcí ZA PREZIDENTKU FINSKÉ REPUBLIKY, Matti VANHANEN pøedseda vlády Erkki TUMIOJA ministr zahranièních vìcí ZA VLÁDU VÉDSKÉHO KRÁLOVSTVÍ, Göran PERSSON pøedseda vlády Laila FREIVALDSOVÁ ministrynì zahranièních vìcí ZA JEJÍ VELIÈENSTVO KRÁLOVNU SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA, The Rt. Hon Tony BLAIR pøedseda vlády The Rt. Hon Jack STRAW státní tajemník pro zahranièní vìci a Britské spoleèenství národù KTEØÍ se po výmìnì svých plných mocí, je¾ byly shledány v dobré a nále¾ité formì, dohodli na tìchto ustanoveních:èást IHLAV - VYMEZENÍ A CÍLE UNIE ÈLÁNEK I-1 Zalo¾ení Unie 1. Odrá¾ejíc vùli obèanù a státù Evropy vytváøet spoleènou budoucnost, zakládá tato Ústava Evropskou unii, jí¾ èlenské státy svìøují pravomoci k dosa¾ení spoleèných cílù. Unie koordinuje politiky èlenských státù zamìøené na dosa¾ení tìchto cílù a vykonává komunitárním zpùsobem pravomoci, které jí èlenské státy svìøují. 2. Unie je otevøena v¹em evropským státùm, které ctí její hodnoty a zavazují se je spoleènì podporovat. ÈLÁNEK I-2 Hodnoty Unie Unie je zalo¾ena na hodnotách úcty k lidské dùstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodr¾ování lidských práv, vèetnì práv pøíslu¹níkù men¹in. Tyto hodnoty jsou spoleèné èlenským státùm ve spoleènosti vyznaèující se pluralismem, nepøípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností ¾en a mu¾ù. ÈLÁNEK I-3 Cíle Unie 1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel. 2. Unie poskytuje svým obèanùm prostor svobody, bezpeènosti a práva bez vnitøních hranic a vnitøní trh s volnou a nenaru¹enou soutì¾í. 3. Unie usiluje o udr¾itelný rozvoj Evropy, zalo¾ený na vyvá¾eném hospodáøském rùstu a na cenové stabilitì, vysoce konkurenceschopném sociálnì tr¾ním hospodáøství smìøujícím k plné zamìstnanosti a spoleèenskému pokroku, s vysokým stupnìm ochrany a zlep¹ování kvality ¾ivotního prostøedí. Podporuje vìdecký a technický pokrok. Bojuje proti sociálnímu vylouèení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost ¾en a mu¾ù, mezigeneraèní solidaritu a ochranu práv dítìte. Podporuje hospodáøskou, sociální a územní soudr¾nost a solidaritu mezi èlenskými státy. Respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rùznorodost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dìdictví. 4. Ve svých vztazích s okolním svìtem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy. Pøispívá k míru, bezpeènosti, udr¾itelnému rozvoji této planety, k solidaritì a vzájemné úctì mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování,

vymýcení chudoby a k ochranì lidských práv, pøedev¹ím práv dítìte, a k pøísnému dodr¾ování a k rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodr¾ování zásad Charty Organizace spojených národù. 5. Unie sleduje své cíle vhodnými prostøedky na základì pravomocí, které jsou jí Ústavou svìøeny. ÈLÁNEK I-4 Základní svobody a zákaz diskriminace 1. Uvnitø Unie jsou v souladu s Ústavou Unií zaruèeny volný pohyb osob, slu¾eb, zbo¾í a kapitálu, jako¾ i svoboda usazování. 2. V oblasti pùsobnosti Ústavy, ani¾ jsou dotèena její zvlá¹tní ustanovení, je zakázána jakákoli diskriminace na základì státní pøíslu¹nosti. ÈLÁNEK I-5 Vztahy mezi Unií a èlenskými státy 1. Unie ctí rovnost èlenských státù pøed Ústavou a jejich národní identitu, která spoèívá v jejich základních politických a ústavních systémech, vèetnì místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zaji¹tìním územní celistvosti, udr¾ením veøejného poøádku a ochranou národní bezpeènosti. 2. Podle zásady loajální spolupráce se Unie a èlenské státy navzájem respektují a pomáhají si pøi plnìní úkolù vyplývajících z Ústavy. Èlenské státy uèiní ve¹kerá vhodná obecná i zvlá¹tní opatøení k plnìní závazkù, které vyplývají z Ústavy nebo jsou dùsledkem èinnosti orgánù Unie. Èlenské státy usnadòují Unii plnìní jejích úkolù a zdr¾í se v¹ech opatøení, je¾ by mohla ohrozit dosa¾ení cílù Unie. ÈLÁNEK I-6 Právo Unie Ústava a právo pøijímané orgány Unie pøi výkonu jí svìøených pravomocí mají pøednost pøed právem èlenských státù. ÈLÁNEK I-7 Právní subjektivita Unie má právní subjektivitu. ÈLÁNEK I-8 Symboly Unie Vlajka Unie znázoròuje kruh dvanácti zlatých hvìzd na modrém pozadí. Hymna Unie vychází z "Ódy na radost" z Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena. Heslo Unie zní: "Jednotná v rozmanitosti". Mìnou Unie je euro. Den Evropy se v celé Unii slaví 9. kvìtna.hlava II - ZÁKLADNÍ PRÁVA A OBÈANSTVÍ UNIE ÈLÁNEK I-9 Základní práva 1. Unie uznává práva, svobody a zásady obsa¾ené v Listinì základních práv, která tvoøí èást II. 2. Unie pøistoupí k Evropské úmluvì o ochranì lidských práv a základních svobod. Pøistoupení k této úmluvì se nedotkne pravomocí Unie vymezených Ústavou. 3. Základní práva, která jsou zaruèena Evropskou úmluvou o ochranì lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic spoleèných èlenským státùm, tvoøí obecné zásady práva Unie.

ÈLÁNEK I-10 Obèanství Unie 1. Ka¾dá osoba, která má státní pøíslu¹nost èlenského státu, je obèanem Unie. Obèanství Unie doplòuje obèanství èlenského státu, nenahrazuje je. 2. Obèané Unie mají práva a povinnosti stanovené Ústavou. Mají a) právo svobodnì se pohybovat a pobývat na území èlenských státù; b) právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v èlenském státì, v nìm¾ mají bydli¹tì, za stejných podmínek jako státní pøíslu¹níci tohoto státu; c) na území tøetí zemì, kde èlenský stát, jeho¾ jsou státními pøíslu¹níky, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli èlenským státem za stejných podmínek jako státní pøíslu¹níci tohoto státu; d) petièní právo k Evropskému parlamentu, právo obracet se na evropského veøejného ochránce práv a právo obracet se na orgány a poradní instituce Unie v jednom z jazykù Ústavy a obdr¾et odpovìï ve stejném jazyce. Tato práva se vykonávají za podmínek a v mezích stanovených Ústavou a prostøednictvím opatøení pøijatých na jejím základì.hlava III - PRAVOMOCI UNIE ÈLÁNEK I-11 Základní zásady 1. Vymezení pravomocí Unie se øídí zásadou svìøení pravomocí. Výkon tìchto pravomocí se øídí zásadami subsidiarity a proporcionality. 2. Podle zásady svìøení pravomocí jedná Unie v mezích pravomocí svìøených jí v Ústavì èlenskými státy pro dosa¾ení cílù v ní uvedených. Pravomoci, které nejsou Ústavou Unii svìøeny, nále¾ejí èlenským státùm. 3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výluèné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílù zamý¹lené èinnosti nemù¾e být dosa¾eno uspokojivì èlenskými státy na úrovni ústøední, regionální èi místní, ale spí¹e jich, z dùvodu jeho rozsahu èi úèinkù, mù¾e být lépe dosa¾eno na úrovni Unie. Orgány Unie uplatòují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o pou¾ívání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodr¾ování uvedené zásady v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu. 4. Podle zásady proporcionality nepøekroèí obsah ani forma èinnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosa¾ení cílù Ústavy. Orgány uplatòují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o pou¾ívání zásad subsidiarity a proporcionality. ÈLÁNEK I-12 Druhy pravomocí 1. Svìøuje-li v urèité oblasti Ústava Unii výluènou pravomoc, mù¾e pouze Unie vytváøet a pøijímat právnì závazné akty a èlenské státy tak mohou èinit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocnìny nebo provádìjí-li akty Unie. 2. Svìøuje-li v urèité oblasti Ústava Unii pravomoc sdílenou s èlenskými státy, mohou v této oblasti vytváøet a pøijímat právnì závazné akty Unie i èlenské státy. Èlenské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala nebo se ji rozhodla pøestat vykonávat. 3. Èlenské státy koordinují svou hospodáøskou politiku a politiku zamìstnanosti v souladu s úpravou uvedenou v èásti III, k jejímu¾ stanovení má pravomoc Unie. 4. Unie má pravomoc vymezovat a provádìt spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku vèetnì postupného vymezení spoleèné obranné politiky. 5. V nìkterých oblastech a za podmínek stanovených Ústavou má Unie pravomoc provádìt èinnosti, jimi¾ podporuje, koordinuje nebo doplòuje èinnosti èlenských státù, ani¾ by pøitom v tìchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc. Právnì závazné akty Unie pøijaté na základì èásti III, které se týkají tìchto oblastí, nesmìjí harmonizovat právní pøedpisy èlenských státù. 6. Rozsah a zpùsob výkonu pravomocí Unie urèují ustanovení èásti III týkající se jednotlivých oblastí.

ÈLÁNEK I-13 Oblasti výluèné pravomoci 1. Unie má výluènou pravomoc v tìchto oblastech: a) celní unie; b) stanovení pravidel hospodáøské soutì¾e nezbytných pro fungování vnitøního trhu; c) mìnová politika pro èlenské státy, jejich¾ mìnou je euro; d) zachování biologických moøských zdrojù v rámci spoleèné rybáøské politiky; e) spoleèná obchodní politika. 2. Ve výluèné pravomoci Unie je rovnì¾ uzavøení mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavøení stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitøní pravomoc, nebo pokud její uzavøení mù¾e ovlivnit spoleèná pravidla èi zmìnit jejich rozsah. ÈLÁNEK I-14 Oblasti sdílené pravomoci 1. Unie sdílí pravomoc s èlenskými státy, pokud jí Ústava svìøuje pravomoc, která se netýká oblastí uvedených v èláncích I-13 a I-17. 2. Sdílená pravomoc se uplatòuje v tìchto hlavních oblastech: a) vnitøní trh; b) sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v èásti III; c) hospodáøská, sociální a územní soudr¾nost; d) zemìdìlství a rybolov, vyjma zachování biologických moøských zdrojù; e) ¾ivotní prostøedí; f) ochrana spotøebitele; g) doprava; h) transevropské sítì; i) energetika, j) prostor svobody, bezpeènosti a práva; k) spoleèné otázky bezpeènosti v oblasti veøejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v èásti III. 3. Unie má pravomoc vyvíjet èinnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádìt programy, av¹ak výkon této pravomoci nesmí èlenským státùm bránit ve výkonu jejich pravomoci. 4. Unie má pravomoc vyvíjet èinnost a vést spoleènou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, av¹ak výkon této pravomoci nesmí èlenským státùm bránit ve výkonu jejich pravomoci. ÈLÁNEK I-15 Koordinace hospodáøských politik a politik zamìstnanosti 1. Èlenské státy koordinují své hospodáøské politiky v rámci Unie. Za tímto úèelem pøijme Rada ministrù opatøení, zejména hlavní smìry tìchto politik. Zvlá¹tní ustanovení se vztahují na ty èlenské státy, jejich¾ mìnou je euro.

2. Unie pøijímá opatøení ke koordinaci politik zamìstnanosti èlenských státù, zejména vymezováním smìrù tìchto politik. 3. Unie mù¾e dávat podnìty pro zaji¹tìní koordinace sociálních politik èlenských státù. ÈLÁNEK I-16 Spoleèná zahranièní a bezpeènostní politika 1. Pravomoc Unie v otázkách spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky se vztahuje na v¹echny oblasti zahranièní politiky a v¹echny otázky týkající se bezpeènosti Unie, vèetnì postupného vymezení spoleèné obranné politiky, která by mohla vést ke spoleèné obranì. 2. Èlenské státy aktivnì a bezvýhradnì podporují spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují èinnost Unie v této oblasti. Zdr¾í se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo mù¾e sni¾ovat úèinnost jejího pùsobení. ÈLÁNEK I-17 Oblasti podpùrné, koordinaèní a doplòkové èinnosti Unie má pravomoc vyvíjet podpùrnou, koordinaèní a doplòkovou èinnost. Oblasti této èinnosti na evropské úrovni jsou a) ochrana a zlep¹ování lidského zdraví; b) prùmysl; c) kultura; d) cestovní ruch; e) v¹eobecné vzdìlávání, mláde¾, sport a odborné vzdìlávání; f) civilní ochrana; g) správní spolupráce. ÈLÁNEK I-18 Dolo¾ka flexibility 1. Uká¾e-li se, ¾e k dosa¾ení nìkterého z cílù stanovených Ústavou je nezbytná urèitá èinnost Unie v rámci politik vymezených v èásti III a Ústava k této èinnosti neposkytuje nezbytné pravomoci, pøijme Rada ministrù na návrh Evropské komise a po obdr¾ení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslnì vhodná opatøení. 2. V rámci postupu pro kontrolu zásady subsidiarity podle èl. I-11 odst. 3 upozorní Evropská komise vnitrostátní parlamenty èlenských státù na návrhy zalo¾ené na tomto èlánku. 3. Opatøení zalo¾ená na tomto èlánku nesmìjí harmonizovat právní pøedpisy èlenských státù v pøípadech, kdy Ústava tuto harmonizaci vyluèuje.hlava IV -ORGÁNY A INSTITUCE UNIEKAPITOLA I - INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ÈLÁNEK I-19 Orgány Unie 1. Unie má institucionální rámec, jeho¾ cílem je - podporovat její hodnoty, - sledovat její cíle, - slou¾it jejím zájmùm, zájmùm jejích obèanù a zájmùm èlenských státù, - zaji¹»ovat soudr¾nost, úèinnost a kontinuitu jejích politik a èinností. Tento institucionální rámec tvoøí

- Evropský parlament, - Evropská rada, - Rada ministrù (dále jen "Rada"), - Evropská komise (dále jen "Komise"), - Soudní dvùr Evropské unie. 2. Ka¾dý orgán jedná v mezích pùsobnosti svìøené mu Ústavou a v souladu s postupy a podmínkami v ní uvedenými. Orgány mezi sebou loajálnì spolupracují. ÈLÁNEK I-20 Evropský parlament 1. Evropský parlament vykonává spoleènì s Radou legislativní a rozpoètovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. Volí pøedsedu Komise. 2. Evropský parlament se skládá ze zástupcù obèanù Unie. Jejich poèet nesmí pøekroèit sedm set padesát. Zastoupení obèanù je zaji¹tìno pomìrným sestupným zpùsobem, pøièem¾ je stanovena minimální hranice ¹esti èlenù na èlenský stát. ádnému èlenskému státu nesmí být pøidìleno více ne¾ devadesát ¹est míst. Evropská rada pøijme z podnìtu Evropského parlamentu a s jeho souhlasem jednomyslnì evropské rozhodnutí, kterým stanoví slo¾ení Evropského parlamentu, pøi dodr¾ení zásad uvedených v prvním pododstavci. 3. Èlenové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pìti let ve v¹eobecných a pøímých volbách svobodným a tajným hlasováním. 4. Evropský parlament volí ze svých èlenù pøedsedu a pøedsednictvo. ÈLÁNEK I-21 Evropská rada 1. Evropská rada dává Unii nezbytné podnìty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické smìry a priority. Nevykonává legislativní funkci. 2. Evropskou radu tvoøí hlavy státù nebo pøedsedové vlád èlenských státù spoleènì s jejím pøedsedou a pøedsedou Komise. Jejího jednání se úèastní ministr zahranièních vìcí Unie. 3. Evropská rada zasedá ka¾dé tøi mìsíce; svolává ji její pøedseda. Vy¾aduje-li to poøad jednání, mohou èlenové Evropské rady rozhodnout, ¾e ka¾dému z nich bude nápomocen nìkterý ministr a v pøípadì pøedsedy Komise nìkterý èlen Komise. Vy¾aduje-li to situace, svolá pøedseda mimoøádné zasedání Evropské rady. 4. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Evropská rada konsensem. ÈLÁNEK I-22 Pøedseda Evropské rady 1. Evropská rada volí svého pøedsedu kvalifikovanou vìt¹inou na dobu dva a pùl roku s tím, ¾e mù¾e být zvolen dvakrát po sobì. V pøípadì pøeká¾ky nebo záva¾ného pochybení mù¾e Evropská rada stejným postupem jeho funkèní období ukonèit. 2. Pøedseda Evropské rady a) pøedsedá Evropské radì a vede její jednání, b) ve spolupráci s pøedsedou Komise a na základì práce Rady pro obecné zále¾itosti zaji¹»uje pøípravu a kontinuitu jednání Evropské rady, c) usiluje o usnadnìní soudr¾nosti a konsensu uvnitø Evropské rady,

d) po ka¾dém zasedání Evropské rady pøedkládá zprávu Evropskému parlamentu. Pøedseda Evropské rady zaji¹»uje na své úrovni a v této funkci vnìj¹í zastupování Unie v zále¾itostech týkajících se spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky, ani¾ jsou dotèeny pravomoci ministra zahranièních vìcí Unie. 3. Pøedseda Evropské rady nesmí zastávat ¾ádnou vnitrostátní funkci. ÈLÁNEK I-23 Rada ministrù 1. Rada vykonává spoleènì s Evropským parlamentem legislativní a rozpoètovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. 2. Rada se skládá z jednoho zástupce ka¾dého èlenského státu na ministerské úrovni zmocnìného zavazovat vládu èlenského státu, který zastupuje, a vykonávat hlasovací právo. 3. Nestanoví-li Ústava jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou vìt¹inou. ÈLÁNEK I-24 Slo¾ení Rady ministrù 1. Rada zasedá v rùzných slo¾eních. 2. Rada pro obecné zále¾itosti zaji¹»uje soudr¾nost prací jednotlivých slo¾ení Rady. Ve spojení s pøedsedou Evropské rady a Komisí pøipravuje zasedání Evropské rady a zaji¹»uje jejich návaznost. 3. Rada pro zahranièní vìci vytváøí vnìj¹í èinnost Unie podle strategických smìrù vymezených Evropskou radou a zaji¹»uje soudr¾nost èinnosti Unie. 4. Evropská rada pøijme kvalifikovanou vìt¹inou evropské rozhodnutí, kterým stanoví seznam dal¹ích slo¾ení Rady. 5. Výbor stálých zástupcù vlád èlenských státù odpovídá za pøípravu prací Rady. 6. Rada zasedá veøejnì, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o nìm. Za tímto úèelem je ka¾dé zasedání Rady rozdìleno na dvì èásti, kdy první je urèena k projednávání legislativní aktù Unie a druhá nelegislativním èinnostem. 7. Pøedsednictví jednotlivých slo¾ení Rady, s výjimkou slo¾ení pro zahranièní vìci, zaji¹»ují zástupci èlenských státù v Radì na základì systému rovné rotace v souladu s podmínkami stanovenými evropským rozhodnutím Evropské rady. Evropská rada rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou. ÈLÁNEK I-25 Vymezení kvalifikované vìt¹iny v Evropské radì a v Radì 1. Kvalifikovaná vìt¹ina je vymezena jako nejménì 55 % èlenù Rady, tvoøených nejménì patnácti z nich a zastupujících èlenské státy, které pøedstavují nejménì 65 % obyvatelstva Unie. Blokaèní men¹inu musí tvoøit nejménì ètyøi èlenové Rady, jinak se kvalifikovaná vìt¹ina pova¾uje za dosa¾enou. 2. Odchylnì od odstavce 1, pokud Rada nerozhoduje na návrh Komise nebo ministra zahranièních vìcí Unie, je kvalifikovaná vìt¹ina vymezena jako nejménì 72 % èlenù Rady zastupujících èlenské státy, které pøedstavují nejménì 65 % obyvatelstva Unie. 3. Odstavce 1 a 2 se vztahují na Evropskou radu, pokud rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou. 4. V Evropské radì se její pøedseda a pøedseda Komise neúèastní hlasování. ÈLÁNEK I-26 Evropská komise 1. Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto úèelu èiní vhodné podnìty. Zaji¹»uje uplatòování Ústavy a opatøení pøijatých orgány na jejím základì. Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlí¾í na uplatòování práva Unie. Plní

rozpoèet a øídí programy. Vykonává koordinaèní, výkonné a øídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Ústavou. S výjimkou spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky a dal¹ích pøípadù uvedených v Ústavì zaji¹»uje vnìj¹í zastupování Unie. Èin podnìty k pøijímání jednoletých a víceletých programù Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod. 2. Nestanoví-li Ústava jinak, mohou být legislativní akty Unie pøijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se pøijímají na návrh Komise, pokud tak Ústava stanoví. 3. Funkèní období Komise je pìtileté. 4. Èlenové Komise jsou vybíráni podle celkové zpùsobilosti a evropanství z osob, které poskytují ve¹keré záruky nezávislosti. 5. První Komise jmenovaná podle Ústavy se skládá z jednoho státního pøíslu¹níka z ka¾dého èlenského státu, vèetnì jejího pøedsedy a ministra zahranièních vìcí Unie, který je jedním z jejích místopøedsedù. 6. Od konce funkèního období Komise uvedené v odstavci 5 se Komise vèetnì pøedsedy a ministra zahranièních vìcí Unie skládá z takového poètu èlenù, který odpovídá dvìma tøetinám poètu èlenských státù, nerozhodne-li Rada jednomyslnì o zmìnì tohoto poètu. Èlenové Komise jsou vybíráni ze státních pøíslu¹níkù èlenských státù na základì systému rovné rotace mezi èlenskými státy. Tento systém se stanoví evropským rozhodnutím pøijatým jednomyslnì Evropskou radou na základì tìchto zásad: a) èlenské státy jsou s ohledem na poøadí a dobu pùsobení svých státních pøíslu¹níkù jako èlenù Komise naprosto rovnocenné; v dùsledku toho rozdíl mezi celkovými poèty funkèních období vykonávaných státními pøíslu¹níky jakýchkoli dvou èlenských státù nesmí být nikdy vy¹¹í ne¾ jedna; b) s výhradou písmene a) je ka¾dá následující Komise slo¾ena tak, aby uspokojivým zpùsobem odrá¾ela demografickou a zemìpisnou rùznorodost v¹ech èlenských státù. 7. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Ani¾ je dotèen èl. I-28 odst. 2, èlenové Komise nevy¾adují ani nepøijímají pokyny od ¾ádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdr¾í se jakéhokoli jednání nesluèitelného s povahou své funkce nebo plnìním svých úkolù. 8. Komise je jako sbor odpovìdná Evropskému parlamentu. V souladu s èlánkem III-340 mù¾e Evropský parlament navrhnout vyslovení nedùvìry Komisi. V pøípadì pøijetí tohoto návrhu èlenové Komise kolektivnì odstoupí ze svých funkcí a ministr zahranièních vìcí Unie odstoupí ze své funkce v Komisi. ÈLÁNEK I-27 Pøedseda Evropské komise 1. S pøihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po nále¾itých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou vìt¹inou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci pøedsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament vìt¹inou hlasù v¹ech svých èlenù. Nezíská-li potøebnou vìt¹inu, navrhne Evropská rada do jednoho mìsíce kvalifikovanou vìt¹inou nového kandidáta, který bude zvolen Evropským parlamentem stejným postupem. 2. Rada spoleènou dohodou se zvoleným pøedsedou pøijme seznam dal¹ích osob, které navrhuje jmenovat èleny Komise. Budou vybráni na základì návrhù èlenských státù v souladu s kritérii uvedenými v èl. I-26 odst. 4 a odst. 6 druhém pododstavci. Pøedseda, ministr zahranièních vìcí Unie a ostatní èlenové Komise podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Na základì tohoto schválení jmenuje Evropská rada Komisi kvalifikovanou vìt¹inou. 3. Pøedseda Komise a) vymezuje smìry, v jejich¾ rámci Komise plní své úkoly; b) rozhoduje o vnitøní organizaci Komise, aby zajistil soudr¾nost, výkonnost a kolegialitu její èinnosti; c) jmenuje místopøedsedy, kromì ministra zahranièních vìcí Unie, z øad èlenù Komise. Èlen Komise odstoupí, pokud jej k tomu pøedseda vyzve. Ministr zahranièních vìcí Unie odstoupí postupem podle èl. I-28 odst. 1, pokud jej k tomu pøedseda vyzve. ÈLÁNEK I-28 Ministr zahranièních vìcí Unie

1. Evropská rada jmenuje se souhlasem pøedsedy Komise kvalifikovanou vìt¹inou ministra zahranièních vìcí Unie. Evropská rada mù¾e jeho funkèní období stejným postupem ukonèit. 2. Ministr zahranièních vìcí Unie vede spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku Unie. Pøispívá svými návrhy k vytváøení této politiky a provádí ji jako zmocnìnec Rady. Stejnì jedná i v oblasti spoleèné bezpeènostní a obranné politiky. 3. Ministr zahranièních vìcí Unie pøedsedá Radì pro zahranièní vìci. 4. Ministr zahranièních vìcí Unie je jedním z místopøedsedù Komise. Zaji¹»uje soudr¾nost vnìj¹í èinnosti Unie. V rámci Komise odpovídá za úkoly, které jí pøíslu¹í v oblasti vnìj¹ích vztahù a za koordinací dal¹ích hledisek vnìj¹í èinnosti Unie. Pøi plnìní tìchto úkolù v Komisi, a pouze pro tyto úkoly, podléhá ministr zahranièních vìcí Unie postupùm, které upravují fungování Komise, v rozsahu, v jakém je to sluèitelné s odstavci 2 a 3. ÈLÁNEK I-29 Soudní dvùr Evropské unie 1. Soudní dvùr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudù. Zaji¹»uje dodr¾ování práva pøi výkladu a provádìní Ústavy. Èlenské státy stanoví prostøedky nezbytné k zaji¹tìní úèinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. 2. Soudní dvùr se skládá z jednoho soudce z ka¾dého èlenského státu. Jsou mu nápomocni generální advokáti. Tribunál se skládá z nejménì jednoho soudce z ka¾dého èlenského státu. Soudci a generální advokáti Soudního dvora a soudci Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují ve¹keré záruky nezávislosti a které splòují po¾adavky èlánkù III-355 a III-356. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád èlenských státù na dobu ¹esti let. Soudci a generální advokáti mohou být jmenováni opakovanì. 3. Soudní dvùr Evropské unie rozhoduje v souladu s èástí III a) o ¾alobách podaných èlenským státem, orgánem nebo fyzickými èi právnickými osobami, b) na ¾ádost vnitrostátních soudù o pøedbì¾ných otázkách týkajících se výkladu práva Unie nebo platnosti aktù pøijatých orgány, c) v ostatních pøípadech uvedených v Ústavì.KAPITOLA II - OSTATNÍ ORGÁNY A PORADNÍ INSTITUCE UNIE ÈLÁNEK I-30 Evropská centrální banka 1. Evropská centrální banka a národní centrální banky tvoøí Evropský systém centrálních bank. Evropská centrální banka a národní centrální banky èlenských státù, jejich¾ mìnou je euro, tvoøí Eurosystém a øídí mìnovou politiku Unie. 2. Evropský systém centrálních bank je øízen rozhodovacími orgány Evropské centrální banky. Prvoøadým cílem Evropského systému centrálních bank je udr¾ovat cenovou stabilitu. Ani¾ je dotèen tento cíl, podporuje obecné hospodáøské politiky v Unii se zámìrem pøispìt k dosa¾ení jejích cílù. Plní v¹echny ostatní úkoly centrální banky v souladu s èástí III a se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. 3. Evropská centrální banka je orgánem. Má právní subjektivitu. Pouze ona mù¾e povolovat vydávání eura. Je nezávislá pøi výkonu svých pravomocí a správì svých financí. Orgány, instituce a jiné subjekty Unie, jako¾ i vlády èlenských státù respektují tuto nezávislost. 4. Evropská centrální banka pøijímá opatøení nezbytná k plnìní svých úkolù podle èlánkù III-185 a¾ III-191 a III-196 a za podmínek stanovených statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. V souladu s tými¾ èlánky si èlenské státy, jejich¾ mìnou není euro, a jejich centrální banky ponechávají své pravomoci v mìnové oblasti. 5. Evropská centrální banka je v oblastech spadajících do její pùsobnosti konzultována ke ka¾dému návrhu aktu Unie a ke ka¾dému návrhu úpravy na vnitrostátní úrovni a mù¾e pøedkládat stanoviska. 6. Rozhodovací orgány Evropské centrální banky, jejich slo¾ení a zpùsob fungování jsou vymezeny v èláncích III-382 a III-383 a ve statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. ÈLÁNEK I-31

Úèetní dvùr 1. Úèetní dvùr je orgánem. Provádí kontrolu úèetnictví Unie. 2. Pøezkoumává úèetnictví v¹ech pøíjmù a výdajù Unie a pøesvìdèuje se o øádnosti finanèního øízení. 3. Skládá se z jednoho státního pøíslu¹níka ka¾dého èlenského státu. Jeho èlenové vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie. ÈLÁNEK I-32 Poradní instituce Unie 1. Evropskému parlamentu, Radì a Komisi jsou nápomocny Výbor regionù a Hospodáøský a sociální výbor, které plní poradní funkce. 2. Výbor regionù se skládá ze zástupcù regionálních a místních samosprávných celkù, kteøí buï mají volební mandát v nìkterém regionálním nebo místním samosprávném celku, nebo jsou politicky odpovìdní volenému shromá¾dìní. 3. Hospodáøský a sociální výbor se skládá ze zástupcù organizací zamìstnavatelù, zamìstnancù a dal¹ích subjektù zastupujících obèanskou spoleènost, zejména v sociálnìhospodáøské, obèanské, profesní a kulturní oblasti. 4. Èlenové Výboru regionù a Hospodáøského a sociálního výboru nejsou vázáni ¾ádnými pøíkazy. Vykonávají svou funkci zcela nezávisle v obecném zájmu Unie. 5. Pravidla týkající se slo¾ení tìchto výborù, jmenování jejich èlenù, jejich pravomocí a fungování jsou vymezeny v èláncích III- 386 a¾ III-392. Rada pravidelnì pøezkoumává pravidla uvedená v odstavcích 2 a 3, která se týkají jejich slo¾ení, aby zohlednila hospodáøský, sociální a demografický vývoj v Unii. K tomuto úèelu pøijímá Rada na návrh Komise evropská rozhodnutí.hlava V - VÝKON PRAVOMOCÍ UNIEKAPITOLA I - SPOLEÈNÁ USTANOVENÍ ÈLÁNEK I-33 Právní akty Unie 1. Pro výkon pravomocí Unie vyu¾ívají orgány v souladu s èástí III jako právní nástroje evropské zákony, evropské rámcové zákony, evropská naøízení, evropská rozhodnutí, doporuèení a stanoviska. Evropský zákon je legislativní akt s obecnou pùsobností. Je závazný v celém rozsahu a pøímo pou¾itelný ve v¹ech èlenských státech. Evropský rámcový zákon je legislativní akt, který je závazný pro ka¾dý èlenský stát, kterému je urèen, pokud jde o výsledek, jeho¾ má být dosa¾eno, pøièem¾ volba formy a prostøedkù pro dosa¾ení výsledku se ponechává vnitrostátním orgánùm. Evropské naøízení je nelegislativní akt s obecnou pùsobností urèený k provádìní legislativních aktù a nìkterých ustanovení Ústavy. Mù¾e být buï závazné v celém rozsahu a pøímo pou¾itelné ve v¹ech èlenských státech, nebo být závazné pro ka¾dý èlenský stát, kterému je urèeno, pokud jde o výsledek, jeho¾ má být dosa¾eno, pøièem¾ volba formy a prostøedkù pro dosa¾ení výsledku s ponechává vnitrostátním orgánùm. Evropské rozhodnutí je nelegislativní akt, který je závazný v celém rozsahu. Pokud jsou v nìm uvedeni ti, jim¾ je urèeno, je závazné pouze pro nì. Doporuèení a stanoviska nejsou závazná. 2. Posuzují-li Evropský parlament a Rada návrh legislativního aktu, zdr¾í se pøijetí aktù, které pøíslu¹ný legislativní postup pro danou oblast nestanoví. ÈLÁNEK I-34 Legislativní akty 1. Evropské zákony a rámcové zákony pøijímají spoleènì Evropský parlament a Rada na návrh Komise øádným legislativním postupem podle èlánku III-396. Nedospìjí-li tyto dva orgány k dohodì, není dotyèný akt pøijat. 2. Ve zvlá¹tních pøípadech uvedených v Ústavì pøijímá evropské zákony a rámcové zákony Evropský parlament za úèasti Rady nebo Rada za úèasti Evropského parlamentu zvlá¹tními legislativními postupy. 3. Ve zvlá¹tních pøípadech uvedených v Ústavì mohou být evropské zákony a rámcové zákony pøijímány z podnìtu skupiny èlenských státù nebo Evropského parlamentu, na doporuèení Evropské centrální banky nebo na ¾ádost Soudního dvora Evropské unie nebo Evropské investièní banky.

ÈLÁNEK I-35 Nelegislativní akty 1. Evropská rada pøijímá evropská rozhodnutí v pøípadech uvedených v Ústavì. 2. Rada a Komise, zejména v pøípadech uvedených v èláncích I-36 a I-37, a Evropská centrální banka ve zvlá¹tních pøípadech uvedených v Ústavì pøijímají evropská naøízení a evropská rozhodnutí. 3. Rada pøijímá doporuèení. Rozhoduje na návrh Komise ve v¹ech pøípadech, kdy má podle Ústavy pøijmout akt na návrh Komise. V oblastech, ve kterých je pro pøijetí aktu Unie po¾adována jednomyslnost, rozhoduje jednomyslnì. Komise a ve zvlá¹tních pøípadech uvedených v Ústavì Evropská centrální banka pøijímají doporuèení. ÈLÁNEK I-36 Evropská naøízení v pøenesené pravomoci 1. Evropskými zákony a evropskými rámcovými zákony lze na Komisi pøenést pravomoc pøijímat evropská naøízení v pøenesené pravomoci, kterými se doplòují nebo pozmìòují nìkteré prvky zákona èi rámcového zákona, které nejsou podstatné. Evropské zákony a rámcové zákony výslovnì vymezí cíle, obsah, rozsah a dobu trvání pøenesení pravomoci. Podstatné prvky dané oblasti jsou vyhrazeny evropským zákonùm nebo rámcovým zákonùm, a nesmìjí tedy být pøedmìtem pøenesení pravomoci. 2. Evropské zákony a rámcové zákony stanoví podmínky pro pøenesení pravomoci, které mohou být tyto: a) Evropský parlament nebo Rada mohou rozhodnout o zru¹ení pøenesení pravomoci, b) evropské naøízení v pøenesené pravomoci mù¾e vstoupit v platnost pouze tehdy, nevysloví-li ve lhùtì stanovené evropským zákonem nebo rámcovým zákonem Evropský parlament nebo Rada ¾ádné námitky. Pro úèely písmen a) a b) se Evropský parlament usná¹í vìt¹inou hlasù v¹ech svých èlenù a Rada rozhoduje kvalifikovanou vìt¹inou. ÈLÁNEK I-37 Provádìcí akty 1. Èlenské státy pøijmou ve¹kerá nezbytná vnitrostátní právní opatøení k provedení právnì závazných aktù Unie. 2. Jsou-li pro provedení právnì závazných aktù Unie nezbytné jednotné podmínky, svìøí tyto akty provádìcí pravomoci Komisi nebo ve zvlá¹tních, nále¾itì odùvodnìných pøípadech a v pøípadech uvedených v èlánku I-40 Radì. 3. Pro úèely odstavce 2 evropský zákon pøedem stanoví pravidla a obecné zásady zpùsobu, jakým èlenské státy kontrolují Komisi pøi výkonu provádìcích pravomocí. 4. Provádìcí akty Unie mají formu evropských provádìcích naøízení nebo evropských provádìcích rozhodnutí. ÈLÁNEK I-38 Zásady spoleèné právním aktùm Unie 1. Neuvádí-li Ústava druh aktu, který má být pøijat, zvolí jej orgány pro jednotlivé pøípady v souladu s platnými postupy a se zásadou proporcionality uvedenou v èlánku I-11. 2. Právní akty musí obsahovat odùvodnìní a odkazovat na návrhy, podnìty, doporuèení, ¾ádosti nebo stanoviska po¾adovaná Ústavou. ÈLÁNEK I-39 Vyhlá¹ení a vstup v platnost 1. Evropské zákony a rámcové zákony pøijaté øádným legislativním postupem podepisuje pøedseda Evropského parlamentu a pøedseda Rady. V ostatních pøípadech je podepisuje pøedseda orgánu, který je pøijal. Evropské zákony a

rámcové zákony se vyhla¹ují v Úøedním vìstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlá¹ení. 2. Evropská naøízení a evropská rozhodnutí, ve kterých není uvedeno, komu jsou urèena, podepisuje pøedseda orgánu, který je pøijal. Evropská naøízení a evropská rozhodnutí, v kterých není uvedeno, komu jsou urèena, se vyhla¹ují v Úøedním vìstníku Evropské unie a vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlá¹ení. 3. Ostatní evropská rozhodnutí, která nejsou uvedena v odstavci 2, se oznamují tìm, jim¾ jsou urèena, a nabývají úèinku tímto oznámením.kapitola II - ZVLÁ TNÍ USTANOVENÍ ÈLÁNEK I-40 Zvlá¹tní ustanovení týkající se spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky 1. Evropská unie vede spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku zalo¾enou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi èlenskými státy, na urèení otázek obecného zájmu a na stále se zvy¹ujícím sbli¾ování èinností èlenských státù. 2. Evropská rada urèí strategické zájmy Unie a stanoví cíle její spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky. Rada tuto politiku vypracovává v rámci strategických smìrù stanovených Evropskou radou a v souladu s èástí III. 3. Evropská rada a Rada pøijímají nezbytná evropská rozhodnutí. 4. Spoleènou zahranièní a bezpeènostní politiku provádí ministr zahranièních vìcí Unie a èlenské státy za vyu¾ití vnitrostátních prostøedkù a prostøedkù Unie. 5. S cílem vymezit spoleèný pøístup vedou èlenské státy v Evropské radì a v Radì vzájemné konzultace o v¹ech otázkách obecného zájmu týkajících se spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky. Døíve ne¾ èlenský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scénì nebo pøijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede v Evropské radì nebo v Radì konzultace s ostatními èlenskými státy. Sbli¾ováním èinností zaji¹»ují èlenské státy, ¾e je Unie schopná prosazovat své zájmy a hodnoty na mezinárodní scénì. Èlenské státy jsou mezi sebou solidární. 6. Evropská rada a Rada pøijímají v oblasti spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky evropská rozhodnutí jednomyslnì, s výjimkou pøípadù uvedených v èásti III. Rozhodují z podnìtu èlenského státu, na návrh ministra zahranièních vìcí Unie nebo na návrh tohoto ministra s podporou Komise. Evropské zákony a rámcové zákony jsou vylouèeny. 7. Evropská rada mù¾e jednomyslnì pøijmout evropské rozhodnutí o tom, ¾e Rada bude v pøípadech jiných ne¾ uvedených v èásti III rozhodovat kvalifikovanou vìt¹inou. 8. Evropský parlament je pravidelnì konzultován k hlavním hlediskùm a základním volbám spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky. Je informován o jejím vývoji. ÈLÁNEK I-41 Zvlá¹tní ustanovení týkající se spoleèné bezpeènostní a obranné politiky 1. Spoleèná bezpeènostní a obranná politika je nedílnou souèástí spoleèné zahranièní a bezpeènostní politiky. Zaji¹»uje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostøedky. Unie je mù¾e pou¾ít pro mise vedené mimo území Unie k udr¾ení míru, pøedcházení konfliktùm a posílení mezinárodní bezpeènosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národù. Plnìní tìchto úkolù je zalo¾eno na vyu¾ití kapacit poskytnutých èlenskými státy. 2. Spoleèná bezpeènostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení rámce spoleèné obranné politiky Unie. Ta povede ke spoleèné obranì, jakmile o tom Evropská rada jednomyslnì rozhodne. V tomto pøípadì doporuèí èlenským státùm pøijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními pøedpisy. Politika Unie podle tohoto èlánku se nedotýká zvlá¹tní povahy bezpeènostní a obranné politiky nìkterých èlenských státù a uznává závazky nìkterých èlenských státù uskuteèòujících svou spoleènou obranu v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy, a je v souladu se spoleènou bezpeènostní a obrannou politikou vytvoøenou v tomto rámci. 3. Pro provádìní spoleèné bezpeènostní a obranné politiky dávají èlenské státy Unii k dispozici civilní a vojenské kapacity, aby pøispìly k plnìní cílù vymezených Radou. Èlenské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovnì¾ dát k dispozici spoleèné bezpeènostní a obranné politice. Èlenské státy se zavazují, ¾e budou své vojenské kapacity postupnì zdokonalovat. Zøídí se agentura pro oblast rozvoje obranných kapacit, výzkumu, poøizování a vyzbrojování (Evropská obranná agentura), aby bylo mo¾no urèovat operativní potøeby, podporovat opatøení k jejich uspokojování, pøispívat k urèení a pøípadnì k provádìní v¹ech úèelných opatøení pro posílení výrobní a technologické základny

v oblasti obrany, podílet se na vymezení evropské politiky kapacit a vyzbrojování a napomáhat Radì pøi hodnocení zlep¹ování vojenských kapacit. 4. Evropská rozhodnutí týkající se spoleèné bezpeènostní a obranné politiky vèetnì tìch, která se týkají zahájení mise podle tohoto èlánku, pøijímá Rada jednomyslnì na návrh ministra zahranièních vìcí Unie nebo z podnìtu nìkterého èlenského státu. Ministr zahranièních vìcí Unie mù¾e pøípadnì spoleènì s Komisí navrhnout, aby byly vyu¾ity vnitrostátní prostøedky i nástroje Unie. 5. K zachování hodnot Unie a slu¾bì jejím zájmùm mù¾e Rada v rámci Unie povìøit provedením mise skupinu èlenských státù. Provádìní této mise se øídí èlánkem III-310. 6. Èlenské státy, jejich¾ vojenské kapacity splòují vy¹¹í kritéria a které pøijaly v této oblasti pøísnìj¹í závazky s ohledem na vedení tìch nejnároènìj¹ích misí, navá¾í v rámci Unie stálou strukturovanou spolupráci. Tato spolupráce se øídí èlánkem III-312. Nedotýká se ustanovení èlánku III-309. 7. Pokud se èlenský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní èlenské státy pomoc a podporu v¹emi prostøedky, které jsou v jejich moci, v souladu s èlánkem 51 Charty Organizace spojených národù. Tím není dotèena zvlá¹tní povaha bezpeènostní a obranné politiky nìkterých èlenských státù. Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zùstává pro ty èlenské státy, které jsou jejími èleny, základem jejich spoleèné obrany a fórem pro její provádìní. 8. Evropský parlament je pravidelnì konzultován k hlavním hlediskùm a základním volbám spoleèné bezpeènostní a obranné politiky. Je informován o jejím vývoji. ÈLÁNEK I-42 Zvlá¹tní ustanovení týkající se prostoru svobody, bezpeènosti a práva 1. Unie vytváøí prostor svobody, bezpeènosti a práva a) pøijímáním evropských zákonù a rámcových zákonù urèených, je-li to nutné, ke sbli¾ování právních pøedpisù èlenských státù v oblastech uvedených v èásti III, b) podporou vzájemné dùvìry mezi pøíslu¹nými orgány èlenských státù, zejména na základì vzájemného uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí, c) operativní spoluprací pøíslu¹ných orgánù èlenských státù vèetnì policie, celních orgánù a dal¹ích orgánù specializovaných na pøedcházení trestným èinùm a jejich odhalování. 2. Vnitrostátní parlamenty se mohou v rámci prostoru svobody, bezpeènosti a práva podílet na mechanismech hodnocení uvedených v èlánku III-260. Jsou zapojeny do politické kontroly èinnosti Europolu a do hodnocení èinnosti Eurojustu podle èlánkù III-276 a III-273. 3. Èlenské státy mají právo podnìtu v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních vìcech podle èlánku III-264. ÈLÁNEK I-43 Dolo¾ka solidarity 1. Pokud je nìkterý èlenský stát cílem teroristického útoku nebo obìtí pøírodní nebo èlovìkem zpùsobené pohromy, jednají Unie a její èlenské státy spoleènì v duchu solidarity. Unie uvede do pohotovosti ve¹keré nástroje, které má k dispozici, vèetnì vojenských prostøedkù poskytnutých èlenskými státy, aby a) - odvrátila teroristickou hrozbu na území èlenských státù; - chránila pøed pøípadným teroristickým útokem demokratické instituce a civilní obyvatelstvo; - poskytla èlenskému státu pomoc na jeho území, pokud o to po¾ádají jeho politické orgány, v pøípadì teroristického útoku; b) poskytla èlenskému státu pomoc na jeho území, pokud o to po¾ádají jeho politické orgány, v pøípadì pøírodní nebo èlovìkem zpùsobené pohromy. 2. Provádìcí pravidla k tomuto èlánku jsou uvedena v èlánku III-329.KAPITOLA III - POSÍLENÁ SPOLUPRÁCE