Co (ne)víme o raně středověkých dějinách břevnovského kláštera a jak s tím naložit?

Josef Šrámek Co (ne)víme o raně středověkých dějinách břevnovského kláštera a jak s tím naložit? Je až banální konstatovat, že počátky nejstarších českých a moravských klášterů tonou v obtížně prostupné mlze tajemství. Přesto jsou však historici těmito počátky jakoby fascinováni a neúnavně se snaží tuto roušku mlčení pramenů poodhrnout. Nejstarší české benediktinské opatství (alespoň dle tradice, jak dále uvidíme) není výjimkou. Ne že by to bylo překvapení. V dějinách břevnovského kláštera je celá řada temných či sporných míst, počínaje prvními představenými tohoto bezpochyby významného kláštera, vlastně těžko postihnutelný je i vývoj kláštera až do druhé poloviny 11. století, ne-li dokonce na práh 13. století. 1 Až relativně nedávno bylo například přesvědčivě dokázáno, že klášter nebyl fundován takříkajíc nadvakrát, 2 dlouho se přemítalo o spojení mezi záhadnou postavou Kosmova Strachkvase, ztotožňovaného dále s legendistou Kristiánem, a břevnovským klášterem, 3 do Břevnova byl také kladen původ tzv. Pěti svatých bratří, kteří zahynuli na počátku 11. století v Polsku. 4 Vědomí bouřlivých poměrů v českých zemích spolu s tradicí svatovojtěšské fundace vedlo dokonce k úvahám, zda Břevnov po roce 997 nezanikl či zda se alespoň nepotácel na hraně propasti své existence, také nejsme s to postihnout, jakou měrou Stať vznikla v rámci projektu Kultura a umění benediktinského řádu ve střední Evropě 800 1300, podpořeného Programem aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kultury ČR (DF11P01OVV007). 1 Sumarizuje Š r á m e k, Josef: Lesk a bída benediktinského mnišství v raně středověkých Čechách: břevnovský klášter v klíčových letech 993 1200. Historica Olomucensia 35, 2009. Sborník prací historických 23, s. 21 39. 2 T u r e k, Rudolf: Otázka prvého sídla břevnovského konventu. In: Milénium Břevnovského kláštera (993 1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách. Edd. I. Hlaváček M. Bláhová. Praha 1993, s. 9 12; S l á m a, Jiří: O údajném svatovojtěšském založení kostela sv. Jiří v Plzni-Doubravce. Minulostí Západočeského kraje 36, 2001, s. 7 14. 3 Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Ed. O. Králík. Praha 1969, s. 20; Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Ed. J. Ludvíkovský. Praha 1978, s. 133; P r o f a n t o v á, Naďa: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka rodu. Praha 1996, s. 11 13; T ř e š t í k, Dušan: Přemyslovec Kristián. Archeologické rozhledy 51, 1999, s. 602 613; Š r á m e k, Josef: Osobnost procházející dějinami: Stále záhadný Kristián (mnich kláštera sv. Emmerama v Řezně nebo sv. Benedikta, Bonifacia a Alexia v Břevnově?). Studia Theologica 1, 2008, s. 32 40. 4 Stejskal, Jan: Řecké dědictví na Západě. Monasticismus, misie a střední Evropa ve středověku. České Budějovice 2011, s. 81 93. Časopis Matice moravské 134/2015 207

Břevnov přispěl k budování klášterní sítě v přemyslovském knížectví, a verifikovat tak pozdější klášterní tradici. 5 Je rovněž obecně známo, že poznání nejstarších dějin břevnovského kláštera zatěžuje relativně rozsáhlý soubor listinných falz. 6 Dějiny Břevnova tak jsou pro historiky vděčným objektem zájmu. Nejstarší dějiny břevnovského kláštera se nedávno staly předmětem úvah i pro Petra Kubína, 7 který již dříve vzbudil pozornost medievistické obce svěžestí, ba neortodoxností svých pohledů na otázky církevních dějin raného středověku, třebaže ne vždy se jeho myšlenky setkaly se souhlasem. 8 A už z těchto řádků je zjevné, že ani jeho úvahy o počátcích břevnovského benediktinského opatství neprojdou odborným fórem bez povšimnutí. Petr Kubín vlastně navazuje na svůj letitý zájem, který představuje problematika středověké hagiografie a kultu svatých, konkrétně pak zájem o osobnosti sv. Vojtěcha a blahoslaveného Vintíře. 9 Výchozím bodem úvah Petra Kubína se stala otázka autorství tzv. Canapariovy svatovojtěšské legendy, kterou před lety nastolil Johannes Fried 10 a z českých historiků ji reflektoval hlavně 5 Výmluvným příkladem jsou např. počátky kláštera v Rajhradě, viz Friedrich, Gustav: O dvou nejstarších listinách kláštera rajhradského. In: Sborník prací historických k 60. narozeninám dvor. rady Prof. Dra Jaroslava Golla. Edd. J. Bidlo G. Friedrich K. Krofta. Praha 1906, s. 72 80; J a n, Libor: Počátky benediktinů na Moravě a rajhradský klášter. In: Ve stopách sv. Benedikta. Edd. L. Jan P. Obšusta. Brno 2002, s. 19 27; Š r á m e k, Josef: Na okraj počátků Břetislavovy fundace v Rajhradě. Příspěvek ke vztahu rajhradského a břevnovského kláštera v 11. 13. století. In: Kapituly v zemích Koruny české a v Uhrách ve středověku. Edd. J. Hrdina M. Maříková. (Documenta Pragensia. Supplementa II). Praha 2011, s. 45 73; t ý ž : Rajhradský klášter jako enigma moravských středověkých dějin? Cesta Rajhradu k proboštství v horizontu 11. 14. století. Vlastivědný věstník moravský (= VVM) 66, 2014, s. 43 60. 6 H r u b ý, Václav: Falsa Břevnovská. ČČH 26, 1920, s. 94 126; Š e b á n e k, Jindřich D u š k o v á, Sáša: Studie k českému diplomatáři I. K otázce břevnovských fals. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity (= SPFFBU) 2, 1953, č. 2 4 (Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám), s. 261 285; Š r á m e k, Josef: Aby události neunikly paměti. Středověká listinná falza a kláštery. Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 2, 2009, s. 13 37; t ý ž : Břevnovská listinná falza a počátky osidlování Broumovska pohledem současného dějepisectví. In: Růžička, Jeroným: Dějepis kláštera břevnovského a broumovského. Praha 2013, s. XXXIII XLV. 7 K u b í n, Petr: Založil břevnovský klášter opravdu sv. Vojtěch? In: Ora et labora. Vybrané kapitoly z dějin a kultury benediktinského řádu. Edd. R. Lomičková M. Jarošová. Praha 2014, s. 27 40. 8 Namátkou K u b í n, Petr: Byla kanonizace sv. Prokopa pouhou fikcí? K otázce datování Vita s. Procopii Minor. In: Z plnosti Kristovy. Sborník k devadesátinám Oto Mádra. Edd. E. Krumpholc J. Poláková C. V. Pospíšil. Praha 2007, s. 222 230; a především týž: Znovu o Kristiána. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Edd. E. Doležalová R. Šimůnek D. Dvořáčková-Malá A. Pořízka. Praha 2007, s. 63 72. Srov. K a l h o u s, David: Znovu o Kristiána: Replika. ČMM 126, 2007, s. 411 417; K u b í n, Petr: Odpověď na repliku Davida Kalhouse o Kristiánovi. ČMM 128, 2009, s. 171 175; K a l h o u s, David: K historické metodě aneb Nad pravostí Kristiánovy legendy. ČMM 128, 2009, s. 177 183. 9 Kubín, Petr: Blahoslavený Hroznata. Kritický životopis. Praha 2000; t ý ž : Svatořečení biskupa Vojtěcha. In: Kościół w monarchiach Przemyślidów i Piastów. Ed. J. Dobosz. Poznań 2009, s. 99 103; t ý ž : Sedm přemyslovských kultů. Praha 2011; Legenda o sv. Vintířovi / Vita s. Guntheri. Ed. P. Kubín. Praha 2014. 10 F r i e d, Johannes: Gnesen Aachen Rom. Beobachtungen zum älteren Adalbertslegen- 208

C O ( N E ) V Í M E O R A N Ě Dušan Třeštík. Byl to právě Dušan Třeštík, který upozornil, že zmíněná legenda překvapivě mlčí o tom, že by svatý biskup Vojtěch v Čechách založil klášter. 11 Třeštík sice přislíbil, že se k tématu vrátí ve speciální práci, to mu ale již nebylo dopřáno. Z výkladu ve zmiňované studii se ale zdá, že on sám neviděl důvod, proč tradiční datum založení Břevnova na sklonku 10. století problematizovat. 12 V jeho stopách se však nově vydal Petr Kubín, který z Friedovy reinterpretace autorství tzv. Canapariovy legendy vyvodil výrazně jiné závěry než Dušan Třeštík. 13 Takže co vlastně víme nebo nevíme o nejstarších dějinách břevnovského opatství? Petru Kubínovi se jeví nepředstavitelným, že by o světcově podílu na přivedení benediktinských mnichů do Čech nic nevěděl ani lutyšský biskup Notker, jenž Vojtěcha osobně znal, ani Vojtěchův následovník Bruno z Querfurtu, který měl zase kontakty na Aventinu, odkud měl Vojtěch do Čech mnichy Benediktovy řehole přivést. 14 S tímto bodem se obsáhle vyrovnává David Kalhous, jehož závěry mi nezbývá než podepsat. 15 Podobným způsobem také Petr Kubín odkazuje na mlčení nejstarších českých letopisců. Domnívám se však, že je ošemetné předpokládat, že středověký autor musel mít o něco zájem nebo musel být o něčem informován, a tedy o tom psát. Právě Kosmova kronika je vhodným příkladem. Na základě podobných úvah, jaké předkládá Petr Kubín ve vztahu k dějinám břevnovského kláštera, byl už Kosmas obviněn z toho, že záměrně zamlčoval existenci slovanské kultury a liturgie v přemyslovském knížectví, přičemž dnes se již o této otázce nesoudí takto příkře. 16 A naopak bylo na jiných den. In: Polen und Deutschland vor 1000 Jahren. Ed. M. Borgolte. Berlin 2002, s. 235 280; česky: F r i e d, Johannes: Hnězdno Cáchy Řím. Ota III. a kult sv. Vojtěcha (úvahy nad vojtěšskou Vita prior). In: Po stopách sv. Vojtěcha. Edd. J. K. Kroupa L. Polanský J. Sláma. Praha 2014, s. 15 52. Autorství Canapariovy legendy ostatně již dříve zpochybnil K r á l í k, Oldřich: Šest legend hledá autora. Praha 1966, který za jejího autora považoval Radima, nevlastního bratra sv. Vojtěcha. 11 Třeštík, Dušan: Proč byli vyvražděni Slavníkovci? In: Slavníkovci v českých dějinách. Edd. V. Vaněk J. K. Kroupa. Praha 2007, s. 14, pozn. 6. 12 Tamtéž, s. 14 15. 13 Kubín, P.: Sedm přemyslovských kultů, s. 170. 14 Kubín, P.: Založil břevnovský klášter opravdu sv. Vojtěch?, s. 27 28. 15 Srov. také K a l h o u s, David: Svědectví z první ruky? Nad pramennou hodnotou nejstarších vojtěšských legend. Historia Slavorum Occidentis 2, 2012, s. 37 58; k Brunovi z Querfurtu v kontextu svatovojtěšského dědictví naposledy Stejskal, J.: Řecké dědictví na Západě, s. 94 104. 16 F i a l a, Zdeněk: Přemyslovské Čechy. Český stát a společnost v letech 995 1310. Praha 1975, s. 114; N e c h u t o v á, Jana: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha 2000, s. 71. K výkladu Kosmovy kroniky srov. T ř e š t í k, Dušan: Kosmova kronika. Studie k počátkům českého dějepisectví a politického myšlení. Praha 1968; K r á l í k, Oldřich: Kosmova kronika a předchozí tradice. Praha 1976; Kosmas: Kronika Čechů. Ed. K. Hrdina M. Bláhová M. Moravová M. Wihoda. Praha 2011. Ke sporu o staroslověnskou liturgii, která interpretaci Kosmova textu výrazně ovlivnila, srov. alespoň G r a u s, František: Slovanská liturgie a písemnictví v přemyslovských Čechách 10. století. ČsČH 14, 1966, s. 473 495; T ř e š - t í k, Dušan: Slovanská liturgie a písemnictví v Čechách 10. století. Představy a skutečnost. In: 209

případech vícekrát ukázáno, že nejstarší český kronikář přistupoval ke své látce tvořivým způsobem s jistým autorským záměrem. 17 Otázka, proč nejstarší český kronikář o Břevnovu mlčí, třebaže svou druhou knihu věnoval břevnovskému opatovi Klimentovi, mne zaujala již dříve a nakonec jsem došel k závěru, že Kosmas, třebaže klerik, psal především tzv. gesta, tedy činy českých knížat. V rámci tohoto autorského směřování sice občas věnoval pozornost pražským biskupům, jinak jej ale poměry v české církvi až překvapivě nezajímaly. 18 Kosmova kronika se stala vzorem řadě dalších letopisců, ne nadarmo se hovoří o Kosmových pokračovatelích. 19 Ti také v mnohém přejali Kosmovu linii výkladu (opět nezbývá než upozornit na výstižný termín kosmovské a nekosmovské dějepisectví), 20 proto není po mém soudu divu, že zde Břevnov nenalezl místa. Stalo se tak právě až v díle Přibíka Pulkavy z Radenína, jak Petr Kubín správně poukazuje, a je myslím výmluvné, že do konečné redakce se tato disparátní pasáž nedostala. Kosmův autorský záměr pak byl patrně důvodem toho, že v Břevnově přikročili (podobně jako na Sázavě, avšak nejspíše později) k jakémusi vlastnímu sepsání klášterních dějin, o němž toho mnoho nevíme, které se ale odrazilo ve známém podání Pulkavově. 21 Na okraj pak je možno poznamenat, že uvažuje-li Petr Kubín o tom, proč Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. Ed. P. Sommer. Praha 2006, s. 189 218; K a l h o u s, David: Slovanské písemnictví a liturgie 10. a 11. věku. ČČH 108, 2010, s. 1 33. 17 Vedle výše zmíněných prací Dušana Třeštíka především K o p a l, Petr: Kosmovi ďáblové. Vršovsko přemyslovský antagonismus ve světle biblických a legendárních citátů, motivů a symbolů. Mediaevalia Historica Bohemica 8, 2001, s. 7 40; S l á m a, Jiří: Kosmovy záměrné omyly. In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Edd. E. Plešková J. Klápště J. Žemlička. Praha 2003, s. 261 267; W i h o d a, Martin: Kosmas a Vratislav. In: Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové. Edd. H. Krmíčková A. Pumprová D. Růžičková L. Švanda. Brno 2006, s. 367 381; t ý ž : Přemyslovský mýtus aneb Kosmův počátek národních dějin. Dějiny a současnost 30, 2008, s. 37 40. 18 Šrámek, Josef: Otazníky nad nejstaršími dějinami břevnovského konventu: Kosmův vztah k českým klášterům, aneb na okraj jeho Kroniky Čechů. In: Mladá historie. Ed. J. Stejskal. Olomouc 2008, s. 117 138. 19 Nechutová, J.: Latinská literatura českého středověku, s. 73 82. 20 Srov. alespoň G r a u s, František: Necrologium Bohemicum Martyrologium Pragense a stopy nekosmovského pojetí českých dějin. ČsČH 15, 1967, s. 789 810; W i h o d a, Martin: Anály hradišťsko-opatovické nebo První moravská kronika? Po stopách nekosmovského pojetí českých dějin. In: Morava a české národní vědomí od středověku po dnešek. Edd. J. Malíř R. Vlček. Brno 2001, s. 25 32; R e i t i n g e r, Lukáš: Přemyslovci mezi královskou korunou a knížecím stolcem. Tři studie k prvnímu českému království. Nepublikovaná magisterská diplomová práce na Historickém ústavu FF MU. Brno 2008; t ý ž : Král Vratislav ve svědectví soudobých pramenů. Nepublikovaná disertační práce na Historickém ústavu FF MU. Brno 2015. 21 Bláhová, Marie: Zur Fälschung und Fiktion in der offiziellen Historiographie der Zeit Karls IV. In: Fälschungen im Mittelalter. Band I. Ed. H. Fuhrmann. Hannover 1988, s. 386 394; H l e d í k o v á, Zdeňka: Nejstarší břevnovský rukopis. In: Milénium břevnovského kláštera (993 1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách. Edd. I. Hlaváček M. Bláhová. Praha 1993, s. 41 49; H l a v á č e k, Ivan: Příspěvky k nejstarším dějinám knihovny břevnovského kláštera. (Od nejstarších dob do roku 1420). In: tamtéž, s. 53 65; B l á h o v á, Marie: Historia fundationis monasterii Brevnoviensis. In: tamtéž, s. 147 162; P r a ž á k, Jiří: Výbor kodikologických a paleografických rozprav a studií. Praha 2006, s. 115. Nemožnost rekonstrukce podoby břevnovské klášterní knihovny konstatoval 210

C O ( N E ) V Í M E O R A N Ě Kosmas mlčí o založení Břevnova, třebaže sv. Vojtěchovi věnuje výraznou pozornost a břevnovskému opatovi část svého díla dedikoval, je zde i jiná možnost, než že Kosmas o vazbě Břevnova a sv. Vojtěcha nevěděl. Kosmas je na počátku 12. století prvním, kdo propaguje svatovojtěšský kult po krátkém intermezzu po roce 1039, 22 a to s důrazem na postavení Vojtěcha jako pražského biskupa. Jak víme, v Břevnově se svatovojtěšská úcta rozvíjí již před koncem 11. století, 23 možná tedy, že připomínání Břevnova jako svatovojtěšské fundace tak mohlo být Kosmou, členem svatovítské biskupské kapituly, vnímáno jako zbytečné riziko nebezpečí přisvojení si svatovojtěšského dědictví ze strany břevnovského konventu (byť je to samozřejmě také jen hypotéza). 24 Zmíněná břevnovská pasáž první redakce Pulkavovy kroniky je Petru Kubínovi dokladem toho, že opatství nemělo dochovánu zakládací listinu. To není u nejstarších českých a moravských klášterů nic výjimečného. 25 Zajímavé ovšem je, že Petr Kubín v rozporu s názory diplomatiků odmítá brát v potaz aktové a pamětní zápisy, které uchovávaly klášterní paměť před rozšířením listiny jako právního instrumentu a jejichž text se ve 13. století stal součástí obsahu klášterních listinných falz. S názory Zdeňka Fialy a především Jiřího Pražáka se ovšem Kubín výrazněji nevyrovnává, 26 odmítá už U r b á n e k, Rudolf: Legenda t. zv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských a václavských a její autor I.2. Praha 1948, s. 443. 22 Kopal, Petr: Smíření Čechů se svatým Vojtěchem. Struktura jednoho obrazu v Kosmově kronice. In: Rituál smíření. Konflikt a jeho řešení ve středověku. Edd. M. Nodl M. Wihoda. Brno 2008, s. 45 55; W i h o d a, M.: Pražské arcibiskupství svatého Vojtěcha. In: Kościół w monarchiach Przemyślidów i Piastów. Ed. J. Dobosz. Poznań 2009, s. 205 217. 23 Mnich sázavský. In: Fontes rerum Bohemicarum II. Ed. J. Emler. Praha 1874, s. 251. 24 Šrámek, J.: Otazníky nad nejstaršími dějinami břevnovského konventu, s. 127 128. 25 Novotný, Václav: Začátky kláštera kladrubského a jeho nejstarší listiny. Praha 1932; Hrubý, Václav: Tři studie k české diplomatice. Brno 1936; F i a l a, Zdeněk: K počátkům listin v Čechách. Sborník historický 1, 1953, s. 27 45; t ý ž : K otázce funkce našich listin do konce 12. stol. SPFFBU C 7, 1960, s. 5 34; P r a ž á k, Jiří: Rozšíření aktů v přemyslovských Čechách. In: Pocta V. Vanečkovi k 70. narozeninám. Praha 1975, s. 29 40; Š e b á n e k, Jindřich F i a l a, Zdeněk H l e d í k o v á, Zdeňka: Česká diplomatika do roku 1848. Praha 1984; B i s t ř i c k ý, Jan: Über Falsifikate böhmischer Gründungsurkunden bis zum Ende des 12. Jahrhunderts. Archivmitteilungen 4, 1991, s. 186 189; N o v ý, Rostislav: Diplomatické poznámky k donačním listinám českých klášterů a kapitul do konce 12. století. Studia Mediaevalia Pragensia 2, 1991, s. 125 146; B i s t ř i c k ý, Jan: Zakládací listiny kláštera Hradiska u Olomouce a počátky české panovnické listiny. VVM 45, 1993, s. 131 136; t ý ž : Übersicht über das Urkundenwesen der böhmischen Herrscher bis zum Jahre 1197. In: Typologie der Königsurkunden. Ed. J. Bistřický. Olomouc 1998, s. 227 233; H l a v á č e k, Ivan: The Use of charters and other documents in Přemyslide Bohemia. In: Charters and the Use of the Written Word in Medieval Society. Ed. K. Heidecker. Turnhout 2000, s. 133 144; F i š e r, Rudolf: K počátku třebíčského kláštera. (Poznámky k tzv. falzu zakládací listiny). In: Ve stopách sv. Benedikta. Edd. L. Jan P. Obšusta. Brno 2002, s. 85 96; B l á h o v á, Marie: Funkce a pramenná hodnota pamětních zápisů středověkých církevních institucí. Tak zvaná zakládací listina kláštera Třebíčského. In: tamtéž, s. 97 111. 26 Fiala, Z.: K počátkům listin v Čechách, s. 31 34; t ý ž : K otázce funkce našich listin, s. 7, 16; P r a ž á k, J.: Rozšíření aktů, s. 34 39; t ý ž : Privilegium pervetustum Boleslai. In: Milénium Břevnovského kláštera (993 1993), s. 16 24. 211

brát aktové a pamětní zápisy na zřetel toliko proto, že se nedochovaly, a proto nelze verifikovat, že se staly předlohou břevnovských falz hlásících se do 10. století. 27 Co dalšího pak můžeme zpochybnit, když odmítneme fixaci klášterní paměti prostřednictvím pamětních záznamů, které jsou jinak v kontextu středověké monastické kultury věcí obvyklou? 28 Jak vysvětlit, že by například konventy přišlé do Čech z německého prostředí takový instrument nevyužívaly? Nad tím Petr Kubín (přiznejme, že v nepříliš obsáhlé studii) nijak nepřemýšlí. Po mém soudu je ale třeba i tento širší kontext vývoje písemné a právní kultury vzít v potaz. Klášterní archiv totiž nebyl jen úložištěm různých dokladů, ale právě také významným fixátorem paměti komunity a jako takový měl v jejích očích velkou cenu. 29 Patrick J. Geary upozorňuje, že pro každou středověkou instituci byla paměť její minulosti klíčem ke schopnosti čelit výzvám současnosti, a tak byla ztráta této paměti pociťována jako veliké nebezpečí. Nešlo totiž jen o individuální paměť jednotlivých bratří, ale především o podklad pro znovunabytí majetků, obnovu liturgických tradic komunity a obranu starých práv v měnícím se okolním světě. 30 Tak se od 9. století začaly v prostředí západoevropských klášterů objevovat kopiáře a tzv. tradiční knihy, za jejichž vznikem stál soubor faktorů právních, administrativních, historických a pamětních. 31 Pro Břevnov však známe takové kopiáře až z raného novověku, inventář z doby opata Bavora z Nečtin se dochoval jen ve zlomku. 32 Na základě jakých podkladů tedy byla ve 13. století sepsána břevnovská falza? Z čeho čerpalo podání dějin břevnovského konventu, které se odráží v první redakci Pulkavovy kroniky? Vycházelo toliko z orální tradice? Moderní falzátorství, jehož zosobněním jsou např. falza Antonína 27 Pražák, Jiří: Břevnovská deperdita z doby přemyslovské. SPFFBU C 9, 1960, s. 109 123, přitom upozornil na fakt, že se dodnes nedochovaly nejen pamětní zápisy, které pozbyly svou funkci už ve vrcholném středověku, ale dokonce také ani listiny, jejichž právní rozměr byl trvalejšího rázu. 28 G e a r y, Patrick J.: Phantoms of Remembrance. Memory and Oblivion at the End of the First Millenium. Princeton 1994, s. 88 113; H e i d e c k e r, Karl: Communication by Written Texts in Court Cases: Some Charter Evidence (ca. 800 ca. 1100). In: New Approaches to Medieval Communication. Ed. M. Mostert. Turnhout 1999, s. 124 126; D e c l e r c q, Georges: Originals and Cartularies. The Organization of Archival Memory (Ninth Eleventh Centuries). In: Charters and the Use of the Written Word in Medieval Society. Ed. K. Heidecker. Turnhout 2000, s. 147 170. 29 Tento aspekt zdůrazňuje D e c l e r c q, G.: Originals and Cartularies, s. 147. Nemalý zájem o dějiny a uchování paměti na minulé události v období sklonku 10. až poloviny 12. století dokládá D u b y, Georges: Rok tisíc. Praha 2007, s. 16 20. 30 G e a r y, P. J.: Phantoms of Remembrance, s. 117 118, 131. 31 Declercq, G.: Originals and Cartularies, s. 148 150; srov. G e a r y, P. J.: Phantoms of Remembrance, s. 81 114; J o h a n e k, Peter: Zur rechtlichen Funktion von Traditionsnotiz, Traditionsbuch und früher Siegelurkunde. In: Recht und Schrift im Mittelalter. Ed. P. Classen. Sigmaringen 1977, s. 131 162. 32 Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (= RBM) II. Ed. J. Emler. Praha 1882, s. 1202 1204, č. 2752. 212

C O ( N E ) V Í M E O R A N Ě Bočka, přitom středověké realitě, domnívám se, příliš neodpovídá. 33 Názor Václava Hrubého, podle nějž břevnovští opati po generace svými falzy naplňovali dalekosáhlý program povznesení vlastního kláštera, s břitkostí karikoval již František Graus, když uvažoval o představě břevnovského opata utíkajícího z pražského hradu s listinou, na níž ještě nezaschl inkoust, aby ji nechal v klášterním skriptoriu doplnit. 34 Horst Fuhrmann zpochybnil výkladový rámec, v němž jsou falza považována za prostředek ke změnění stávající situace, a vyslovil názor, že je tomu přesně naopak, tedy že ve většině známých případů nejprve musely nastat vhodné okolnosti pro to, aby falzum mohlo účinkovat. Myšlenku, že falza změnila svět, označuje Fuhrmann za naivní pozitivismus, neboť toto tvrzení zaměňuje příčiny a důsledky: více prý přejímala změněný svět sama falza, než že by falza byla nositelem změny. 35 K tomuto obsáhlému komplexu otázek Petr Kubín mlčí, přitom názor by si zasloužil hlubší argumentaci. Za této situace nemohu než pokládat závěry Gustava Friedricha a Jiřího Pražáka za argumentačně přesvědčivější. 36 Důvod sepsání klášterní historie, z níž čerpal Přibík Pulkava z Radenína, vidí Petr Kubín v zájmu břevnovského konventu posílit vlastní prestiž. Proto se zde propojují dějiny konventu s osobou sv. Vojtěcha. Ke sv. Vojtěchovi se ale břevnovští mniši hlásili již na sklonku 11. století, jeho jméno je objevuje ve zfalšovaných listinách z počátku 13. století. Naopak druhá polovina 13. století je dobou, kdy se v Břevnově snaží prosadit svatořečení poustevníka Vintíře, jak sám Petr Kubín dříve upozornil. 37 Ani vyrovnání se s otázkou privilegia Jana XV. 38 nelze označit za uspokojivé. Tímto privilegiem, které bylo zpochybněno již v polovině 18. století, 39 se na začátku 20. století zabýval Gustav Friedrich, jenž se postavil za jeho pravost. Papežské privilegium, původně vyhotovené na papyru, se v originále nedochovalo a je známo jen z konfirmace Přemysla Otakara I. 33 B r o o k e, Christopher: Approaches to Medieval Forgery. In: Medieval Church and Society. Collected Essays. Edd. Ch. Brooke L. Nugent. New York 1972, s. 100 120; C l a n c h y, Michael T.: From Memory to Written Record. England 1066 1307. London Cambridge 1979; C o n s t a b l e, Giles: Forgery and Plagiarism in the Middle Ages. Archiv für Diplomatik, Siegel- und Wappenkunde 29, 1983, s. 1 41; t ý ž : Forged Letters in the Middle Ages. In: Fälschungen im Mittelalter. Band V. Ed. H. Fuhrmann. Hannover 1988, s. 11 37; H i a t t, Alfred: The Making of Medieval Forgeries. False Documents in Fifteenth- -Century England. London Toronto Buffalo 2004. 34 Hrubý, V.: Falsa Břevnovská, s. 97; G r a u s, František: Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské. Díl I. Dějiny venkovského lidu od 10. stol. do první poloviny 13. stol. Praha 1953, s. 312 313. 35 Fuhrmann, Horst: Středověk je kolem nás. Jinočany 2006, s. 67. 36 Friedrich, Gustav: O privilegiu papeže Jana XV. daném r. 993 klášteru Břevnovskému. ČČH 11, 1905, s. 12 21; t ý ž : O dvou nejstarších listinách kláštera rajhradského, s. 76 77; P r a ž á k, J.: Privilegium pervetustum, s. 13 24. 37 Kubín, P.: Sedm přemyslovských kultů, s. 204 218. 38 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (= CDB) I. Ed. G. Friedrich. Praha 1904 1907, s. 43 46, č. 38. 39 Srov. Friedrich, G.: O privilegiu, s. 13, pozn. 2. 213

z roku 1224. 40 O existenci originálu však měl ponětí ještě Přibík Pulkava z Radenína. 41 Přes upozornění na sporné a zjevně interpolované pasáže však vyzněl závěr Gustava Friedricha pozitivně a jako takový byl historickou obcí v podstatě přijat. 42 Na další nesrovnalosti (hlavně udělení pontifikálií) upozornil v excelentní studii Josef Žemlička, přes vznesené výhrady ale ani on neoznačil danou písemnost za falzum. J. Žemlička předpokládá, že v českém prostředí ojedinělé privilegium 43 ztrácelo s postupem času na ceně, a tak bylo za příhodné situace po březnu 1222 aktualizováno. Žemlička odmítá představu, že by bylo zasahováno do chatrného papyrového privilegia a spíše se staví za variantu příjemeckého vyhotovení konfirmované výsady, která byla interpolována (a to výrazněji než se soudilo). 44 Je pravda, že jako velmi podezřelou označil listinu Jana XV. pro břevnovský klášter Harald Zimmermann, na něhož Petr Kubín odkazuje. Podle Zimmermanna je dotyčná listina velmi sporná, 45 sám ale nepřináší nic výrazně nového 46 a hlavně Harald Zimmermann nemohl reflektovat Žemličkovu studii, která tak představuje poslední příspěvek k otázce geneze papežského ochranného privilegia. Pouze s odkazem na Zimmermannovu edici si tedy nevystačíme. Otázku, zda byla listina Jana XV. podvržena jako celek, nebo jen zfalšována, jak se domnívá Josef Žemlička a vlastně i celé dosavadní bádání, tak Petr Kubín nijak neřeší. Ba dokonce výběrově akcentuje část argumentace Josefa Žemličky, až se nelze zbavit dojmu, že v očích čtenáře, jenž danou studii nezná, pokřivuje závěry, k nimž Žemlička došel. 47 Otázka míry zfalšování privilegia papeže Jana XV. je přitom naprosto zásadní. Už proto, že Václav Hrubý na základě této písemnosti vyslovil zajímavou domněnku (která však v dalším bádání zapadla), zda Břevnov nebyl sv. Vojtěchem založen ještě před jeho odchodem do Říma roku 988 a zda po roce 993 nebyl tamější konvent pouze doplněn o řeholníky přivedené Vojtěchem z Itálie. 48 Pak by datum 993 bylo toliko první doloženou zmínkou o klášteře. Pokud by listina papeže Jana XV. byla skutečně podvržená, jak by bylo možné 40 CDB II. Ed. G. Friedrich. Praha 1912, s. 248 251, č. 259. 41 Kronika Pulkavova. In: FRB V. Ed. J. Emler. Praha 1893, s. 28. 42 Friedrich, G.: O privilegiu papeže Jana XV., s. 12 21; H r u b ý, V.: Falsa Břevnovská, s. 96 99. 43 Obdobnou výsadu známe z domácího prostředí k roku 1145 od Evžena III. pro klášter sv. Jiří na Pražském hradě, k roku 1226 od Honoria III. pro želivskou premonstrátskou kanonii, k roku 1279 od Mikuláše III. pro vilémovské benediktinské opatství. Pravděpodobné je, že ochranné privilegium udělil Evžen III. také klášteru litomyšlskému. Viz B i s t ř i c k ý, J.: Über Falsifikate böhmischer Gründungsurkunden, s. 186. 44 Žemlička, Josef: K hodnověrnosti listiny Jana XV. pro klášter v Břevnově (31. V. 993). In: Milénium Břevnovského kláštera (993 1993), s. 25 39. 45 Papsturkunden 896 1046. Band I. 896 996. Ed. H. Zimmermann. Wien 1984, s. 618 620. 46 To konstatoval již Ž e m l i č k a, J.: K hodnověrnosti listiny Jana XV., s. 26. 47 Tamtéž, s. 35 38. 48 Hrubý, V.: Tři studie, s. 79 80. Srov. Š r á m e k, J.: Lesk a bída benediktinského mnišství, s. 27 29. 214

C O ( N E ) V Í M E O R A N Ě vysvětlit, že se v ní používá vymyšlené, nikdy neexistující patrocinium? 49 Skutečně lze čekat od středověkých řeholníků takovou míru (až moderní) konspirace, jak míní Petr Kubín (čímž dává vzpomenout na teze Václava Hrubého a Rudolfa Urbánka), 50 jejímž cílem mělo být podvodné doložení římského původu prvního břevnovského konventu? Proč potom Břevnov nešířil tuto legendu explicitněji? Nejsem specialistou na archeologii či stavební historii, v tomto směru si tedy mohu dovolit jen poznámku na okraj, ale ani úvahy Petra Kubína o stavebním vývoji břevnovského kláštera v raném středověku nepokládám za plně přesvědčující. Vždyť kolik toho bylo v Břevnově dosud prozkoumáno a jak uspokojivě? 51 Nejstarší architektura českých a moravských klášterů byla, zdá se, dlouho dřevěná, navíc v případě Břevnova asi nelze s ohledem na širší politické okolnosti kolem přelomu tisíciletí čekat větší stavební aktivitu. Ta se mohla patrně realizovat právě až před polovinou 11. století. 52 Ve světle současných objevů na Vyšehradě bych byl proto raději opatrný v dalekosáhlých úsudcích. 53 Pokud jsme se dosud věnovali především diskutabilním místům studie Petra Kubína, nelze smlčet ani postřehy, které jsou bezpochyby inspirativní. Petr Kubín například problematizuje přivedení aventinských mnichů do Čech sv. Vojtěchem, což je myšlenka, které nelze nepřiznat podnětnost. 54 Sám se kloním spíše k tomu, že břevnovský konvent byl o italské mnichy toliko rozšířen, a římská etapa (pokud vůbec nějací italští mniši do Čech dorazili, k čemuž nemáme soudobé prameny, jak trefně připomněl právě Kubín) břevnovských dějin se tak stala marginální kapitolou v dějinách nejstaršího českého opatství. 55 Podobně má Petr Kubín pravdu v tom, že příchod niederaltaišské misie není soudobými prameny zachycen ideálně první zmínka o vzájemných vazbách mezi Břevnovem a Niederaltaichem se pojí až s osobností moravského biskupa Jana. 56 Zde 49 Shrnuje K u b í n, P.: Založil břevnovský klášter opravdu sv. Vojtěch?, s. 32. 50 Srov. Š r á m e k, Josef: Ctihodný otec a pán Bavor, z Božího milosrdenství opat břevnovský, téhož místa téměř druhý zakladatel. K vytváření obrazu osobnosti v historiografii. Církevní dějiny 6, 2010, s. 16 33. 51 Debatu o stavebním vývoji Břevnova shrnují D r a g o u n, Zdeněk M e r h a u - tová, Anežka Sommer, Petr: Stavební podoba břevnovského kláštera ve středověku. In: Milénium Břevnovského kláštera (993 1993), s. 67 135. 52 Sommer, Petr: První dvě století benediktinských klášterů v Čechách. Studia Mediaevalia Pragensia 2, 1991, s. 75 99. 53 Srov. V a r a d z i n, Ladislav: Objev sakrální stavby překvapivého půdorysu pod bazilikou sv. Vavřince na Vyšehradě v r. 2011. Předběžná zpráva. Průzkumy památek 19, 2012, s. 170 176. 54 Téma rozvádí K u b í n, Petr: Sind die ersten Mönche nach Böhmen auf dem Kloster St. Bonifatius und Alexius aus dem Aventin gekommen? Römische Quartalschrift für christliche Altertumskunde und Kirchengeschichte 2, 2013, s. 40 54. Na limity Pulkavova podání poukázal dříve ve vztahu ke ztotožnění tzv. Pěti svatých bratří s příslušníky břevnovského kláštera S t e j s k a l, J.: Řecké dědictví na Západě, s. 82 84. 55 Šrámek, J.: Lesk a bída benediktinského mnišství, s. 26 28. 56 Tamtéž, s. 32 38; t ý ž : K výročí roku 1063: Moravský biskup Jan aneb O jednom 215

je však namístě upozornit, že tedy nelze potvrdit, ale ani vyvrátit, případnou kontinuitu vývoje Břevnova na přelomu 10. a 11. století. Osobně se domnívám, podobně jako Petr Kubín, že sv. Vojtěch de facto nebyl zakladatelem břevnovského kláštera. Podle mého mínění byl sv. Vojtěch možná inspirátorem či spoluaktérem fundačního aktu z pozice pražského biskupa, jeho možnosti donátora však byly po mém soudu omezené. Rozhodující podíl na uvedení konventu v život tak měl spíše kníže, jehož dominantní úlohu při zajištění majetkového zázemí Břevnova shodně vykresluje listina hlásící se do sklonku 10. století. 57 Že břevnovská domácí tradice snad již poměrně záhy, jak ukazuje zasvěcení klášterního kostela vystavěného opatem Meinhardem před koncem 11. století, pojala sv. Vojtěcha za svého hlavního patrona, je patrně nesporné, nedomnívám se však, že je třeba z toho důvodu zpochybňovat angažmá Boleslava II. a posouvat fundaci až k polovině 11. století. Nelze se zbavit myšlenky, že v tomto případě by byl vzestup břevnovské komunity zase až přespříliš raketový, pokud by měl během několika desítek let z ničeho vzniknout výstavný románský kostel, dále být založeno fungující skriptorium (důležitý aspekt pro úvahy o podkladech pro falza 13. století) 58 a hlavně několik nových benediktinských domů, minimálně Opatovice nad Labem, Sázava, případně Rajhrad. 59 Budeme-li přesto uvažovat v intencích hypotézy Petra Kubína, kladu si otázku jak vysvětlit, že původem německý konvent v podstatě od počátku přijal za svůj svatovojtěšský kult, který v soudobých Čechách ještě nebyl plně rozšířený? 60 Proč by původem niederaltaiští mniši neuctívali spíše Vintíře, jenž byl v klášteře pohřben a k němuž je pojil úzký vztah, případně jiného ze světců, oblíbených v jejich mateřském prostředí? Sám Petr Kubín přitom klade vznik myšlenky o sv. Vojtěchovi jakožto zakladateli Břevnova až do doby po polovině 13. století. Není to ale již pozdě na to, aby si Břevnov mohl něco takového nárokovat? obrazu z Kosmovy kroniky. VVM 3, 2013, s. 4 20. 57 CDB I, s. 347 350, č. 375. 58 Břevnovské skriptorium minuciózně doložil H a v e l, Dalibor: Nejstarší latinské rukopisy a zlomky v Čechách a na Moravě. Nepublikovaná habilitační práce na FF MU. Brno 2012, s. 416 453. Dále t ý ž : Glosy a jejich role při odhalování nejstarší vrstvy břevnovského skriptoria. Studia historica Brunensia 60, 2013, s. 25 39; t ý ž : K počátkům písemné kultury rajhradského kláštera. In: Havel, Dalibor a kol.: An vědy a umění miloval Milovníci a mecenáši věd a umění v řeholním rouše. Brno 2014, s. 30 59. Srov. také H l a v á č e k, I.: Příspěvky k nejstarším dějinám knihovny, s. 55 56. 59 Souborně Š r á m e k, Josef: Mezi normou, reformou a praxí. Proboštství středověkých benediktinských klášterů na příkladu českých mužských konventů. Nepublikovaná disertační práce na Katedře historie FF UP. Olomouc 2014, s. 48 96. 60 Kubín, P.: Sedm přemyslovských kultů, s. 191 193, bohužel vývoj svatovojtěšského kultu po roce 1039 nereflektuje; základní přehled proto nadále nabízí Kadlec, Jaroslav: Svatovojtěšská úcta v českých zemích. In: Svatý Vojtěch. Sborník k mileniu. Ed. J. V. Polc. Praha 1997, s. 42 75. Srov. také B o h á č, Zdeněk: Svatovojtěšská patrocinia v českých zemích. In: tamtéž, s. 76 87; M e r h a u t o v á, Anežka T ř e š t í k, Dušan: Ideové proudy v českém umění 12. století. Praha 1985, passim. 216

C O ( N E ) V Í M E O R A N Ě Důležitá je podle mého názoru také ona nesporná interpolace privilegia papeže Jana XV. o výsadním postavení Břevnova mezi českými kláštery. Je nepochybné, že tato formulace postrádá v kontextu roku 993, kdy byl Břevnov podle tradičního podání jediným mužským benediktinským klášterem, smysl. Pokud by však byl Břevnov založen až kolem poloviny 11. století, tj. jako minimálně druhý v pořadí, měla by tato interpolace vůbec reálnou šanci na úspěch? Nebylo by povědomí o tom, který z českých klášterů je skutečně ten nejstarší, silnější? Je doloženo přinejmenším od 13. století, že břevnovští opati skutečně usilovali o to, aby hráli mezi představenými ostatních benediktinských klášterů prim, a snažili se tak využít záměr papežské kurie přimět mnišské řády k přijetí organizačního modelu cisterciáků v podobě konání generálních kapitul. Přes opakované snahy kurie však ještě ve 14. století toto úsilí patrně nebylo úspěšné, 61 a to zřejmě právě kvůli velké konkurenci mezi jednotlivými opatstvími, jejichž vědomí autonomie bylo příliš pevně zakořeněné. Raně středověké dějiny břevnovského kláštera jistě nejsou snadno uchopitelné; jsem skeptický k tomu, že bude někdy možné vyslovit jiné soudy, než které budou muset doprovázet slůvka jako snad, možná, patrně, domnívám se. Petru Kubínovi je třeba přiznat snahu nechodit prošlapanými cestami. Přesto mne jeho interpretace počátků břevnovských dějin jako celek (prozatím) nepřesvědčuje. Jím nastíněné teze totiž představují spíše inspiraci pro další bádání, argumentaci by bylo třeba výrazně prohloubit. Za nedostatečné považuji především vyrovnání se s dosavadním diplomatickým bádáním a nepochybně složitou otázkou (už s ohledem na stav pramenné základny) klášterní historické paměti a falz. 62 Svědectví kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína je nesporně pozdní, a jeho hodnota tak nejspíše není velká; vůbec ovšem netušíme, jaké místo hraje ve vývoji historické paměti břevnovského konventu. Radil bych jej nepřeceňovat jak ve smyslu bezbřehé důvěry, tak naopak nedůvěry, jež by vedla k radikálním reinterpretacím. Řešení tak závažné problematiky, která nutně staví do jiného světla dějiny raného českého křesťanství a monasticismu, si po mém soudu žádá rozsáhlejší prostor, než jaký Petru Kubínovi diskutovaná studie poskytla, nemluvě o tom, že je nejspíše nutno zabývat se touto otázkou v širším kontextu dějin mnišství, resp. benediktinství v českých zemích. 63 61 Hledíková, Zdeňka: Benediktini v českých zemích ve středověku. In: Břevnov v českých dějinách. Edd. M. Bláhová I. Hlaváček. Praha 1997, s. 15 16. 62 Srov. H a l b w a c h s, Maurice: Kolektivní paměť. Praha 2009; Oexle, Otto Gerhard: Memoria und Memorialüberlieferung im früheren Mittelalter. Frühmittelalterliche Studien, 10, 1976, s. 70 97; t ý ž : Memorialüberlieferung und Gebetsgedächtnis in Fulda vom 8. bis zum 11. Jahrhundert. In: Die Klostergemeinschaft in Fulda in frühen Mittelalter. Band 1. Ed. K. Schmidt. München 1978, s. 136 177; Memoria in der Gesellschaft des Mittelalters. Edd. D. Geuenich O. G. Oexle. Göttingen 1994; Memoria als Kultur. Ed. O. G. Oexle. Göttingen 1995. 63 Na nutnost hodnotit spornou písemnost v širším kontextu ostatně upozornil již F i - a l a, Z.: K otázce funkce našich listin, s. 19. pozn. 14. 217

Při četbě poslední studie Petra Kubína totiž vzniká otázka, jak bychom asi museli přepsat dějiny české a moravské církve, pokud bychom stejnou metodu, jakou Petr Kubín aplikuje na Břevnov, uplatnili také na dějiny dalších institucí. 64 Jak by potom vypadaly české dějiny raného středověku obecně? 64 Srov. J a n, Libor: K nejnovější literatuře o sv. Prokopovi a sázavském klášteře. ČČH 107, 2009, s. 371 384; S o m m e r, Petr: Stát, světec a raný středověk. (Opat Prokop očima recenzentů). ČČH 108, 2010, s. 287 305; Š r á m e k, Josef: Kníže zakladatel? Otázka paměti o vládě Břetislava I. na Moravě v moderním historiografickém paradigmatu i v pramenech domácí provenience 12. až 14. věku. Historica Olomucensia 44, 2013. Sborník prací historických 32, s. 11 42. 218