Léto milostivé (Lk 4. 16-21) Litomyšl 18.8. 2013
introit Ž 117 čtení Lv 25.1-17 text Lk 4.16-30 poslání Ef 2.4-14 písně 163, 680, 694, 422, 685 163 Hospodin sám národů Bůh 680 Nás zavolal jsi, Pane 694 V království Božím místa dost 422 Ó světlo světa Ježíši 685 I když se rozcházíme Milí bratři a sestry, -1- Ježíš přinesl do tohoto světa evangelium. Dobrou zprávu o tom, že to Bůh s námi myslí dobře. Že nás nechce především soudit a trestat, ale že nám chce odpouštět, že nás chce vysvobozovat, uzdravovat a dávat nám naději. A Ježíš sám to je evangelium. Jeho slova a jeho činy činy. Dnes jsme četli oddíl o Ježíšovu kázání při bohoslužbách. Ježíš si vybral text z Písma, přečetl jej a pak připojil jeho výklad a interpretaci. A stejně to děláme my kazatelé až do dnes. Ježíš při svém kázání v synagoze v Nazaretě pověděl zcela jasně oč mu půjde. Předložil tady svůj program: Zvěstovat evangelium slovy i činy. A zvěstovat ho všem i těm na okraji či na dně, i pohanům. Evangelium pro tiché, zkroušené, zajaté, slepé to byl (a je) Ježíšův program pro tento svět. Jako text kázání zvolil Ježíš oddíl z 61.kapitoly Izaiášova proroctví. Izaiáš byl vůbec jeho oblíbený autor. Ježíš si tento prorocký oddíl vybral proto, že velmi dobře vystihoval jeho poslání. Je to vlastně jediné místo Starého Zákona, kde je užito slovo evangelium. Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné. Sám Hospodin poslal Ježíše do tohoto světa jako svého Pomazaného, jako svého Mesiáše, jako svého Syna. Poslal ho, aby dával naději poníženým, chudým a těm na okraji společnosti. Aby uzdravoval nemocné, zkroušené a zoufalé, aby vyhlásil zotročeným svobodu a slepým navrácení zraku. Pán Ježíš Kristus přišel do tohoto světa proto, aby vyhlásil milostivé léto Páně. Aby vyhlásil odpuštění našich vin, našich hříchů, aby nás uzdravil z našeho sobectví a lhostejnosti, aby nám navrátil zrak, abychom opět viděli Boží pravdu a Boží mocné činy. Z evangelia víme, že se prorocká slova Izaiášova naplnila v příběhu Ježíšově. Co je to ale ono léto Páně vzácné či milostivé? Četli jsme dnes také oddíl z knihy Levitikus, z kterého je zřejmé, že to je pozoruhodné ustanovení Mojžíšova zákona. Je zajímavé, že s tím souvisí slovo jubileum. Většinou se používá ve smyslu nějakého
-2- významného výročí. Je to slovo převzaté přes latinu a řečtinu z hebrejského slova jobel. V latině znamená radostné výročí a v hebrejštině označuje jóbel léto milostivé. Původně se tak vlastně označoval beraní roh. Troubením na beraní roh se totiž v Izraeli léto milostivé vyhlašovalo. Podle Mojžíšova zákona měl být také každý sedmý rok rokem odpočinutí, sobotou Hospodinovou. Tehdy se nemělo sít ani sklízet a odpočinout si měla i samotná země. A po 49 letech (tj. 7 x 7) mělo nastat léto milostivé. Tento rok měl být rokem svobody pro všechny obyvatele země. Měly se napravit i majetkové poměry a každý se měl vrátit zpět ke svému vlastnictví, měly být také odpuštěny dluhy a celá země měla odpočívat. Ustanovení léta milostivého bylo a je jasným vyjádřením Boží vůle. Z Izraele nemáme ovšem doklady, zda bylo toto ustanovení skutečně také dodržováno. Boží slovo promlouvá do situace našeho světa, kde spolu žijí bohatí i chudí, sytí i hladoví, k svobodní i podrobení. Že je náš svět takový, nemůžeme ale považovat za Boží vůli. Z Písma je zřejmé, že Pánu Bohu jde o to, aby člověk svobodný, aby nehladověl a měl dostatek toho, co je potřeba k životu. Je to zřejmé např. z oddílů o stvoření, o rajské zahradě, o vysvobození z egyptského otroctví a ovšem také z textů prorockých. Velmi jasně o tom pak mluví Ježíš ve svých podobenstvích a kázáních. I dnes žijí v tomto světě lidé, kteří mají hlad, kteří nemají střechu nad hlavou, kteří jsou ponížení a zotročení. To ale není Boží vůle. Je to bezpochyby důsledek lidského hříchu, nedostatku lásky a naší lhostejnosti. Co je Boží vůle, nám zvěstuje např. den odpočinutí (sobota či neděle). Sedmý den jako vrchol týdne, kdy smíme a máme přestat od své práce, od svých starostí, od pečování o živobytí a o majetek. Den, kdy se můžeme společně radovat z Boha, z jeho péče a ochrany, kdy se společně můžeme radovat z jeho milosrdenství a slavit jeho jméno. Pro nás křesťany má být léto milostivé inspirací, podnětem, jak napravit či zmírnit křivdy a nespravedlnosti v oblasti lidské svobody i majetku. Není zcela jistě nic jednoduchého, ale proto to nesmíme vzdát. Pokoušejme se tedy hledat cesty, jak přispět ke svobodě druhých, jak jim zajistit majetek potřebný k důstojnému životu, jak jim odpustit jejich viny či dluhy, jak jim dát novou příležitost. A začít máme jistě především u sebe. Právě v naší zemi máme totiž velmi špatné zkušenosti se sociální spravedlností, která byla nařízena seshora, která byla společnosti vnucena komunistickou diktaturou. Socialismus nebyl létem milostivým, ale loupeží a otroctvím. Pokus o zavedení sociální spravedlnosti násilím skončil ve slepé uličce.. Ale ani křesťanská církev nenašla odvahu a sílu zavést toto přikázání do praxe. Léto milostivé to je ideál spravedlivé společnosti, který se zatím nepodařilo uskutečnit. A zřejmě se to ani nepodaří. Nejsme toho schopni. Neumíme společnost zařídit tak, aby v ní platilo léto milostivé. Brání nám v tom přílišné soustředění na sebe, na svůj prospěch. Brání nám v tom náš hřích, naše sobectví a mamonářství. A tak až do dnes zůstává léto milostivé především znamením Božího království, Boží vlády, která se vlamuje do naší skutečnosti. Léto milostivé je uskutečnitelné především v Božím království. Léto milostivé nám zvěstuje, že Boží vůle je, aby všichni lidé byli osvobozeni, dostali zpět svůj majetek, bylo jim odpuštěny dluhy a mohli žít v odpočinutí a radosti. Ale Ježíš Boží království přece do tohoto světa přinesl. V něm je mezi námi. Z evangelia víme, že se prorocká slova Izaiášova naplnila v příběhu Ježíšově. A tak se této výzvy, tohoto nároku nemůžeme nikdy zcela zbavit. Ohlas na Ježíšovo kázání byl nejdříve velmi příznivý. Ježíš posluchače zaujal. A všech v škole oči byly obráceny naň. Všichni se na něj upřeně dívali. A když jim řekl, že se dnes naplnilo Písmo, všichni mu přisvědčovali a byli uneseni tím, jak pěkně k nim mluví. Ježíš měl tedy v Nazaretě kazatelský úspěch. Ale jen zprvu. Jen do té doby, dokud si posluchači pod kazatelnou mysleli, že ta krásná slova o létě milostivém platí jen pro ně. Ale stačilo, aby připomněl, že léto milostivé, že Boží milost a odpuštění platí i pro pohany. A už se na něj dívali s nenávistí. Vždyť ale už Eliáš byl Hospodinem poslán k pohanské vdově do Sarepty Sidonské, aby ji zachránil v době hladu. A i Elizeus z Boží vůle očistil od malomocenství asyrského vojevůdce Námana. Ježíš zde pověděl zcela jasně: Léto milostivé, Boží milost, Boží -3-
-4- odpuštění je tu pro všechny. Nejen pro Židy, ale i pro pohany. A to je evangelium, které Ježíš přinesl. A které také naplnil celým svým životem. I svojí smrtí na kříži. A právě toto evangelium o Boží záchraně pro všechny tak velice rozhněvalo jeho posluchače v synagoze. Když slyšeli o Boží milosti pro ně osobně, velice se jim to líbilo. Když ale Ježíš zdůraznil, že Bůh chce zachránit také pohany, velice je to rozzlobilo. Tak velice, že chtěli Ježíše dokonce svrhnout se skály. A ten musel utéct. Ježíš zažil ve městě, ve sboru, kde vyrostl, velký kazatelský neúspěch.. Neboť žádný prorok není vzácen ve vlasti své. I dnes platí Ježíšovo evangelium o Boží spáse pro všechny. Boží léto milostivé platí pro Židy i pro pohany. Platí pro ty, kteří chodí v neděli do kostela i pro ty, kteří tam nechodí. Bůh nabízí svojí spásu skrze Pána Ježíše Krista všem bez rozdílu. Dejme si tedy pozor, abychom Boží lásku a milost někomu svévolně neupírali. Vždyť i my jsme svým původem pohané. A jen díky Kristu můžeme přijímat Boží milost i jeho zaslíbení. Přejme tedy Boží léto Páně vzácné všem. Amen