FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ DIPLOMOVÁ PRÁCE Rok Jméno AUTORA

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ Přísluný ústav Název studentské práce diplomová práce Obor: Obor studia Jméno diplomanta: Jméno AUTORA Vedoucí diplomové práce: Jméno vedoucího

Brno University of Technology Faculty of Electrical Engineering and Communication Department Title of Student s Thesis Diploma Thesis Specialization of study: Specialization of Study Author: Jméno AUTORA Supervisor: Jméno vedoucího ABSTRACT Abstract práce v angličtině.

OBSAH Úvod 6 1 Zásady pro psaní studentských prací 9 1.1 Struktura dokumentu........................ 9 1.2 Úprava číslování........................... 9 1.3 Způsoby odkazování........................ 12 1.4 České uvozovky........................... 13 1.5 Typografická pravidla pro psaní fyzikálních vztahů........ 14 1.5.1 Psaní veličin a rovnic.................... 14 1.5.2 Psaní jednotek veličin................... 15 2 Ukázky sazby některých prvků dokumentu v L A TEXu 16 2.1 Sazba odstavců, zalamování řádků................. 16 2.2 Matematika............................. 16 2.2.1 Vektory (a definování vlastních maker).......... 17 2.2.2 Matice............................ 17 2.2.3 atd.............................. 17 2.3 Křížové odkazy........................... 18 2.4 Obrázky............................... 18 2.5 Tabulky............................... 18 2.6 Literatura a její citace....................... 19 2.7 Co se jinam nevešlo......................... 19 3 Závěr 21 Literatura 22 A Výkresová dokumentace 23 A.1 Strana spojů............................. 23 A.2 Strana součástek.......................... 24 B Seznam součástek 25

SEZNAM OBRÁZKŮ 1.1 Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo: a) s tranzistory NPN, b) s tranzistory PNP............................. 11 2.1 Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo................ 18

SEZNAM TABULEK 1.1 Porovnání charakteristických vlastností proudových zrcadel s bipolárními tranzistory........................ 11 2.1 Tabulka z XLS............................ 19 2.2 Výsledky testování na zarueném signálu se SNR = 15 db..... 19

ÚVOD Aby bylo mo«né dodr«et jednotnou úpravu studentských pracích (diplomových prací, bakalářských prací, semestrálních projektů, apod.), byla vytvořena ablona pro sázecí systém L A TEX. ablonu lze pou«ít ve spojení se sí ovou instalací na fakultě Elektrotechniky a komunikačních technologií nebo ve spojení s lokální instalací. ablona mů«e slou«it pro sazbu titěných zpráv i zpráv elektronických s hypertextovými odkazy, zprávy mohou být formátovány jako jednostranné i oboustranné. ablona je definována v balíčku thesis.sty 1, který musí být vlo«en do dokumentu jako poslední, aby ostatní balíčky nepřepsaly některé jeho příkazy. Balíček umo«ňuje tři volby 2 : diploma sázená práce je diplomová práce, bachelor sázená práce je bakalářská práce, semestral sázená práce je zpráva semestrálního projektu. Nejvyí prioritu má volba diploma, která je nastavena jako výchozí. Ni«í prioritu má bachelor a nejni«í semestral. Před pou«itím příkazů z balíčku je nutné definovat základní informace o dokumentu. K tomu slou«í příkazy: \autor \garant \nazev \oborstudia \ustav \rok \abstrakt příkaz pro nastavení jména autora práce, příkaz pro nastavení jména vedoucího práce, příkaz pro nastavení názvu práce, příkaz pro nastavení oboru studia, příkaz pro nastavení daného ústavu, příkaz pro nastavení roku odevzdání, příp. i místa odevzdání, příkaz pro nastavení abstraktu práce. Příkazy \autor a \garant přebírají jediný parametr, a to jméno autora práce, resp. jméno vedoucího práce. Příjmení autora musí být napsáno velkými písmeny. Příkaz \rok přebírá jediný parametr, a to rok odevzdání práce. Rok 1 Pomocí tohoto balíčku verze 1.0 byl vygenerován 19. ledna 2007 tento dokument. Autory textu jsou Pavel Rajmic a Petr Sysel. Text kapitoly 1 byl sestaven na základě pokynů FEKT. Jeliko«vak tyto pokyny nebyly oficiálně vyhláeny, mů«e na jednotlivých ústavech docházet k drobným odlinostem. 2 které se uvádí v hranatých závorkách jako parametr příkazu \usepackage 6

mů«e být doplněn názvem města zapsaným velkými písmeny. Příkazy \nazev, \oborstudia a \ustav přebírají dva parametry. První z nich je v«dy označení v českém jazyce a druhý parametr je odpovídající označení v anglickém jazyce. Příkaz \abstrakt přebírá jako parametr text abstraktu v anglickém jazyce. Příklad pou«ití uvedených příkazů mů«e vypadat následovně: \autor{petr NOVÁK} \garant{ing. Jiří Voprálek} \nazev{ovládací modul}{control Module} \oborstudia{elektronika a sdělovací technika}% {Electronics & Communication} \ustav{ústav telekomunikací}% {Department of Telecommunications} \rok{2005} \abstrakt{this thesis concerns...control module... for DSP56307EVM Development Kit.} Při sazbě jednotlivých částí dokumentu pak lze pou«ít příkazy: \vytvorobalku vysází obálku práce, \vytvortitulku vysází titulní stránku práce, \vytvorabstrakt vysází stránku s abtraktem, \obsah vysází obsah práce, \seznamobrazku vysází seznam obrázků, \seznamtabulek vysází seznam tabulek. Pro sazbu literatury je vytvořeno nové prostředí literatura, které přebírá jeden parametr a to maximální počet číslic v číslování literatury. Jednotlivé citace jsou pak vytvořeny příkazem \bibitem stejně jako ve standarním prostředí bibliography. V matematickém re«imu lze pou«ít nově vytvořené příkazy: \E nebo \eul příkaz pro sazbu základu přirozeného logaritmu e, \I nebo \imag příkaz pro sazbu imaginární jednotky i, \dif příkaz pro sazbu diferenciálu d, \sinc příkaz pro sazbu funkce sinc sinc. Ostatní funkce je mo«né sázet standardními příkazy. Např. funkce sinus se sází příkazem \sin, funkce logaritmus příkazem \log atd. 7

Pro odliení konstantních, proměnných, komplexních, maticových veličin a zkratek fyzikálních jednotek jsou definovány nové příkazy: \konst{} příkaz pro sazbu konstantní veličiny U N, \prom{} příkaz pro sazbu proměnné veličiny u 1, \komplex{} příkaz pro sazbu komplexní veličiny u IN, \matice{} příkaz pro sazbu maticové veličiny Z, \jedn{} příkaz pro sazbu jednotek veličin 10 µv. 8

1 ZÁSADY PRO PSANÍ STUDENTSKÝCH PRACÍ 1.1 Struktura dokumentu Po obsahové stránce by měla mít práce tuto strukturu: 1. obálka práce, 2. titulní list, 3. oficiální zadání práce, 4. anotace v anglickém jazyce, 5. obsah, 6. seznam obrázků, 7. seznam tabulek, 8. seznam pou«itých zkratek, 9. úvod, 10. vlastní řeení rozdělené do jednotlivých kapitol, 11. závěr, 12. seznam pou«ité literatury, 13. prohláení o samostatnosti při vypracování práce, 14. přílohy, popř. výkresová dokumentace apod. Uvedená struktura dokumentu platí obecně. V případě závěrečných zpráv semestrálních projektů není nutné, aby práce obsahovala obálku, anotaci v anglickém jazyce a prohláení o samostatnosti při vypracování práce. Zda bude práce obsahovat přílohy zále«í na povaze práce. Podobně je zbytečné sázet seznam obrázků (nebo tabulek), pokud práce neobsahuje «ádný obrázek nebo jen minimální počet obrázků. 1.2 Úprava číslování Vlastní řeení by nemělo být členěno do více ne«čtyř úrovní nadpisů. První tři úrovně jsou průbě«ně číslovány arabskými číslicemi, čtvrtá úroveň se bě«ně nečísluje. Pokud to povaha práce vy«aduje, je mo«né čtvrtou úroveň číslovat 9

malými písmeny latinské abecedy. V tom případě se za číslování píe pravá kulatá závorka. Číslování jednotlivých úrovní je odděleno tečkou, za posledním číslem se tečka nedělá. Čísluje se i kapitola Závěr, kapitola Úvod a Literatura se nečísluje. Kapitola Úvod se někdy čísluje jako 0. Ukázka číslování nadpisů: 1 PRVNÍ ÚROVEŇ 1.1 Druhá úroveň 1.1.1 Třetí úroveň Čtvrtá úroveň Případně : a) Čtvrtá úroveň Rovnice se číslují arabským číslem kapitoly a arabským číslem pořadí rovnice v kapitole. Jednotlivé části jsou přitom odděleny tečkou. Číslování se umís uje v kulatých závorkách vpravo od rovnice na okraji stránky. Ukázka číslování rovnic: K I = I OUT I IN = β3 + 3β 2 + 2β β 3 + 3β 2 + 4β + 2 (1.1) Tabulky se číslují označením Tab, arabským číslem kapitoly a arabským číslem pořadí tabulky v kapitole. Jednotlivé části jsou odděleny tečkou, za číslování se píe dvojtečka a název tabulky. Číslování a název se umís uje nad tabulku. 10

Ukázka číslování tabulek: Tab. 1.1: Porovnání charakteristických vlastností proudových zrcadel s bipolárními tranzistory Charakteristický parametr zrcadla K I R IN R OUT Typ proudového zrcadla Zapojení [-] [Ω] [Ω] Jednoduché Widlarovo zrcadlo Obr. 1.2 0,9802 24,5 100 k Proudové zrcadlo s redukcí Obr. 1.4 0,9995 25,5 100 k proudu do bází tranzistorů Wilsonovo proudové zrcadlo Obr. 1.5 0,9995 1,26 k 4,99 M Zlepené Wilsonovo zrcadlo Obr. 1.1 0,9998 1,26 k 4,99 M Proudové zrcadlo v kaskádním uspořádání Obr. 1.7 0,9614 25,2 5,09 M Obrázky se číslují označením Obr, arabským číslem kapitoly a arabským číslem pořadí obrázku v kapitole. Jednotlivé části jsou odděleny tečkou, za číslování se píe dvojtečka a název obrázku. Číslování a název se umís uje pod obrázek. Příklad číslování obrázků: a) b) Obr. 1.1: Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo: a) s tranzistory NPN, b) s tranzistory PNP Odkazy na cizí informační prameny se číslují průbě«ně arabskými číslicemi, číslování se uvádí mezi hranaté závorky. Úplný seznam vech pou«itých 11

informačních pramenů se umís uje v závěru práce před přílohy. Jednotlivé citace musí splňovat normu ČSN ISO 690 pro bibliografické citace dokumentů [2] a celý seznam je abecedně setříděn podle příjmení, jména autora a názvu pramenu. Příklad citací informačních zdrojů viz seznam literatury na str. 22. Přílohy se číslují velkými písmeny latinské abecedy (A, B,... ). Ka«dá příloha musí začínat na nové straně. Pokud je příloha členěna na několik částí, jsou části číslovány arabskými číslicemi. Číslování jednotlivých částí je odděleno tečkou, za posledním číslem se tečka nedělá. Příklad číslování příloh: A PRVNÍ PŘÍLOHA A.1 První část A.2 Druhá část B DRUHÁ PŘÍLOHA Stránky textu se číslují nepřetr«itě arabskými číslicemi (1, 2,... ). Číslo se umis uje v dolní části stránky uprostřed a píe se stejným typem písma jako ostatní text. Obálka se do číslování nepočítá, titulní list a obsah se do číslování počítají, ale číslo strany se nezobrazuje. Strany se seznamem literatury a přílohami se číslují průbě«ně. 1.3 Způsoby odkazování Ve větině prací je nutné se odkazovat na kapitoly, obrázky, grafy, tabulky, rovnice apod. uvedené v práci nebo je nutné se odkazovat na jiné práce. Pokud se odkazujeme na prvky uvedené v práci, je situace jednoduchá. Uvede se typ odkazovaného prvku (obrázek, tabulka, rovnice,... ) a jeho pořadové číslo. Mezi označení a číslo je vhodné vkládat pevnou mezeru, aby označení i číslo byly v«dy stejném řádku. 12

Příklady odkazování:... zapojené podle obrázku 3.10. Proudový...... hodnoty součástek jsou uvedeny v tabulce 2.8. Rezistor...... dosazením do rovnice (3.6) a úpravou získáme...... byla odvozena v části 2.5. Podobně... Lze také pou«ít zkrácený způsob odkazování, při kterém se číslo odkazovaného prvku uvede do kulatých závorek. Příklady zkráceného odkazování:... je zlepené Wilsonovo zrcadlo (viz obr. 3.10)... nebo... je zlepené Wilsonovo zrcadlo (obr. 3.10)... Vlastní tabulky a obrázky se větinou umís ují na stránku a«za místem v textu, kde se na ně odkazuje. U rovnic a oddílů to neplatí, odkazy mohou být umístěny před i za místo výskytu. V práci je nutno v textu vhodně citovat pou«ité informační zdroje, aby bylo zřejmé, odkud bylo čerpáno nebo převzato zapojení, odvození apod. Neodkazuje se pouze v případě elementárních či veobecně známých věcí. Odkazy na informační zdroje jsou provedeny pořadovým číslem zdroje v seznamu zdrojů, které je uzavřeno do hranatých závorek. Je-li některý zdroj citován opakovaně, vystupuje v«dy pod stejným číslem. Seznam informačních zdrojů je uveden v závěru práce před přílohami. Příklad citace informačního zdroje:... Widlar v článcích [1] navrhl proudové zrcadlo pro bipolární technologii...... několik prahovacích pravidel [5, 3]. Nejlepích... 1.4 České uvozovky Správné české uvozovky mají tento tvar: text, zatímco v anglické literatuře se pou«ívá text. 13

1.5 Typografická pravidla pro psaní fyzikálních vztahů 1.5.1 Psaní veličin a rovnic Ka«dá nová veličina v rovnici musí být za rovnicí ihned definována, anebo na začátku práce musí být uveden seznam veličin a pou«itých symbolů s uvedením jejich významu. Rovnice je normální součástí věty, proto musí být za ka«dou rovnicí čárka nebo tečka, pokud tam významově patří. Při psaní rovnic musí být dodr«ovány normy pro psaní matematických veličin: Proměnné veličiny se značí ikmým písmem (kurzívou) u 1, R 3, u 2 (t). Konstantní veličiny se píí stojatým písmem 1, 254, 3,1415, U N. Indexy se píí stojatým písmem, pokud jsou odvozeny od slova nebo se jedná o číslici (vstupní proud I IN ). Jestli«e je index odvozen od proměnné veličiny, píe se ikmým písmem (proud na i. bráně I i ). Komplexní veličiny se píí ikmým tučným písmem u 1, I B. Matice se píí stojatým tučným písmem U, Y. Řecká písmena se větinou pou«ívají ve významu proměnné veličiny a proto se píí ikmým písmem (γ, λ ). Výjimkou je např. označení veličiny Ohm Ω nebo označení přírůstku veličiny u. Značky matematických operací se píí stojatě - je prvkem, I i=1 - suma, t 1 n=1 - součin, t 1 0 - integrál, d - diferenciál, e - Eulerovo číslo, sinc - funkce sinc, apod. Popis obvodových prvků se uvádí v«dy stojatým písmem, proto«e se jedná o označení součástky a nikoliv jejího parametru. Rozdíl mezi označením součástky součástky (resistor R 1 ) a označením jejího parametru (s hodnotou odporu R 2 = 220 Ω) je nutno respektovat i v textu. V některých případech vak jsou ve schématech vyznačovány přímo veličiny (např. napájecí napětí U N a ty je pak nutno do schématu vepsat ikmým písmem. 14

1.5.2 Psaní jednotek veličin Ka«dá fyzikální veličina má svou jednotku a je nutné ji v«dy uvádět. V grafických závislostech je nutné dbát kromě volby vhodného měřítka a rozsahu os také na důsledný popis os včetně veličin a jejich jednotek. Jednotky se uvádí do kulatých závorek za označení veličiny. Příklad označení veličiny spolu s její jednotkou... výstupní proud I OUT (A)...... vstupní napětí U IN (kv)... Při psaní číselné hodnoty veličiny se mezi poslední číslici a značku jednotky uvádí pevná mezera. Zabrání se tím vlo«ení řádkového zlomu mezi číselnou hodnotu a značku jednotky, kdy číselná hodnota veličiny je na konci řádku a značka jednotky na začátku dalího řádku. Příklad číselné hodnoty veličiny s uvedením jednotky... I 2 = 10 A...... U N = 22 kv... Mezera se vak nevkládá, jestli«e se číselnou hodnotu a jednotkou vyjadřuje přídavné jméno a to ani v případě, kdy je značka vyjádřena slovně. Příklad přídavného jména tvořeného hodnotou a jednotkou veličiny... 9V baterie...... devítivoltová baterie...... 50MHz krystal...... padesátimegahertzový krystal...... 5voltový zdroj... 15

2 UKÁZKY SAZBY NĚKTERÝCH PRVKŮ DOKUMENTU V L A TEXU V této kapitole jsou uvedeny příklady sazby některých bě«ných objektů v L A TEXu, jako jsou různé typy rovnic, obrázky, tabulky, kří«ové odkazy... Ve zdrojovém textu tohoto dokumentu, který je ke sta«ení na stránce http://www.utko.feec.vutbr.cz/latex, se mů«ete podívat, jakými příkazy byl tento text vysázen a vyu«ít to ve Vaí práci. Mnoho otázek související se sazbou Vaí práce pomů«e vyřeit doporučeníhodná kniha [4]. 2.1 Sazba odstavců, zalamování řádků Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. Tuto přednáku pořádá Společnost elektrotechnického in«enýrství. 2.2 Matematika Začněme rovnicí c = a + b. Toté«vysazeno 1 c = a + b nebo s číslováním c = a + b. (2.1) 1 tzn. na zvlátním řádku 16

Více rovnic pohromadě c = a + b (2.2) d = e + f +g + h + i + j (2.3) Pythagorova věta zní c = a 2 + b 2. Goniometrická rovnice sin(α + β) 2 cos α log 2 (cos β). (2.4) Limita lim n n+1 n n + 1 lim n n je rovna 1. Limita je rovna 1. Extrém nastává, pokud f(x,y) x = f(x,y) y = 0. 2.2.1 Vektory (a definování vlastních maker) Následující řádky byly vysázeny pomocí různých příkazů, i kdy«vypadají stejně (viz zdrojový text). Bylo vyu«ito definování vlastních příkazů pro zjednoduení zápisu. Mějme vektor x = [x 1,..., x n ]. Mějme vektor x = [x 1,..., x n ]. Mějme vektor x = [x 1,..., x n ] a vektor [y 1,..., y m ]. Mějme vektor x = [x 1,..., x n ]. Mějme vektor x = [x 1,..., x n ]. 2.2.2 Matice Definujme matici A, která má prvky a 11, a 12, a 21, a 22, zápisem A = 2.2.3 atd. a 11 a 12 a 21 a 22. (2.5) Funkce sinc je definována 1 pro t = 0 sinc(t) = jinak. sin t t (2.6) 17

Obr. 2.1: Zlepené Wilsonovo proudové zrcadlo. 2.3 Křížové odkazy Kří«ové odkazy se při překladu aktualizují, tak«e v«dy odkazují na správné číslo rovnice, tabulky apod. Příklad pou«ití: V rovnici (2.4) je popsán Ohmův zákon. Tato rovnice je v části 2.2 na straně 16. 2.4 Obrázky Na obrázku 2.1 je zlepené Wilsonovo zrcadlo. Obrázek je umístěn do plovoucího prostředí, co«znamená, «e se nemusí ve výsledku objevit přesně tam, kde ho vlo«íte do zdrojového textu. To je větinou výhoda. 2.5 Tabulky Předmět Úmrtnost poznámka BSIS 40% nic BKOM 30% něco Je mo«no té«pou«ít konvertory z tabulkových procesorů, např. freewareový konvertor z MS Excel je ke sta«ení na http://www.jam-software.com/freeware/index.shtml#excel2latex (např. tabulka 2.1 byla vygenerována tímto konvertorem). 18

Tab. 2.1: Tabulka z XLS. čtyři dva 34 23 455 56 56 56 90 79 511 2.6 Literatura a její citace Ukázka: Tabulka 2.2 je převzata z knihy [3]. Obrázek 2.1 pochází z [1, kap. 7] (ani jedno samozřejmě není pravda :). 2.7 Co se jinam nevešlo V českých textech se pou«ívá desetinná čárka, nikoliv desetinná tečka. V systému L A TEX, který byl vyvinutý původně pro angloamerické účely, to Čechům mírně zkomplikovalo situaci: Napíete-li ve zdroji $3.1415$, správně se vysází anglické desetinné číslo 3.1415. Napíete-li ale $3,1415$, vysází se 3, 1415. Desetinnou čárku L A TEX chápe jako oddělovač. Správně je tedy sázet česká desetinná čísla pomocí $3{,}1415$ výsledkem je 3,1415. Jedno z typografických pravidel říká, «e by se v textu neměla vyskytnout jednopísmenná předlo«ka na konci řádku, jako se to stalo zde v tomto případě. Pevná, nerozdělitelná mezera se v TEXu sází příkazem ~, jako např. v~tomto. Existuje program vlna.exe, který za Vás projde jemu svěřený dokument a ve zdrojovém textu vechna místa, kde byla původně za problema- Tab. 2.2: Výsledky testování na zarueném signálu se SNR = 15 db. WT WP Prahování SNR [db] Pořadí subjekt. hodnocení SNR [db] Pořadí subjekt. hodnocení tvrdé 26,4 3 26,3 3 měkké 22,3 3 22,6 4 nezáp. garota 24,6 2 24,7 2 hyperbolické 25,6 1 25,6 1 19

tickou předlo«kou mezera, nahradí znakem ~. Také by se nemělo stát, aby na přechodu stránek bylo rozděleno slovo tak jako se to stalo zde na přechodu ze strany 19 na stranu 20 tento jev se označuje jako černá vdova. Existuje Československé sdru«ení u«ivatelů TEXu, zkratka CSTUG, www stránky http://www.cstug.cz. Zde najdete u«itečné rady, odkazy na roziřující balíčky, konvertory, konferenci u«ivatelů atd. 20

3 ZÁVĚR Dokument popisoval pou«ití balíčku thesis.sty pro sazbu studenských prací (verze 1.0), kterou lze volně stáhnout na stránkách http://www.utko.feec.vutbr.cz/latex. Balíček není zcela vyčerpávající. Pro účely sazby Vaí vlastní práce je mo«né do balíčku dodefinovat nové příkazy, stejně jako je mo«né upravit příkazy stávající. Případné nové verze a opravy balíčku thesis.sty budou zveřejněny na uvedené adrese. 21

LITERATURA [1] BOLDI, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 [online]. 2001, poslední aktualizace 11. 11. 2004 [cit. 17. 2. 2005]. Dostupné z URL: <http://www.boldis.cz/citace/citace.html>. [2] ČSN ISO 960 Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Praha: Český normalizační institut, 1996. [3] Pravidla českého pravopisu. Zpracoval kolektiv autorů. 1. vydání. Olomouc: FIN PUBLISHING, 1998. 575 s. ISBN 80-86002-40-3. [4] RYBIČKA, J. L A TEX pro začátečníky. Odpovědný redaktor Tomá Hála. Druhé, přepracované vydání. Brno: KONVOJ, 1999. 191 s. ISBN 80-85615-74-6. [5] RAJMIC, P., SYSEL, P. Wavelet Spectrum Thresholding Rules. In Proceedings of the International Conference Research in Telecommunication Technology, ilina: ilina University, 2002. ISBN 80-7100-991-1. 22

A VÝKRESOVÁ DOKUMENTACE A.1 Strana spojů 23

A.2 Strana součástek 24

B SEZNAM SOUČÁSTEK B1 FB100 BU5 PINHD-2X25 BU6 PINHD-2X25 C1 2200 µf/35 V C2 100 nf C3 4,7 µf/35 V C4 4,7 µf/10 V C5 4,7 µf/10 V C6 4,7 µf/35 V D1 BZX85 IC1 HCTL2016 IC2 HCTL2016 IC3 HCTL2016 IC4 HCTL2016 IC5 HCTL2016 IC6 HCTL2016 IC7 DS3668 IC8 DS3668 IC9 DS3668 JP1 PINHD-1X2 R1 0207/10 R2 0207/10 R3 10 k R4 0207/10 R5 0207/10 ST1 PINHD-2X8 ST2 PINHD-2X13 ST3 PINHD-2X8 U1 78S24 U2 7805 25