GERMAN WW II HEAVY FIGHTER

GERMAN WW II HEAVY FIGHTER 1:48 SCALE PLASTIC KIT Focke-Wulf Fw 190A-8/R intro 85 eduard Focke-Wulf Fw 190A-8/R The developing onslaught that was the allied bomber offensive of 194-4 forced the German Defense of the Reich into improving itself technically, in an attempt to counter both tactical development and especially the growing numerical allied superiority facing Germany. Besides American long range escort fighters, Luftwaffe pilots were also faced with the major problem of concentrated defensive fire from bomber crews from formations that did not allow attacks on individual aircraft that would otherwise be a relatively easy target. One system which the Luftwaffe had at its disposal to deal with the four-engined heavies, was the development of tactical attacks using single engined fighters that were capable of carrying adequate armament without a corresponding performance penalty, and so, maintaining fighter qualities. The basis of such a tactic was a concentrated attack by several modified fighters that would close to very short range, and result in the immediate destruction of the target bomber, or would at least cause enough damage as to disrupt the defensive fire of the combat box. The father of sturm attack tactics is considered to be Maj Hans-Günther von Kornatzki, who on April 1, 194, was entrusted with command of the newly formed Sturmstaffel 1. The purpose of the unit was to validate the concept, to develop the tactics, and to determine the optimum armament and equipment configurations to fulfill the necessary role. The first aircraft to be received by Sturmstaffel 1 were Fw 190A-6s, which were not greatly modified for the intended purpose. Most importantly, there was an upgrade to the armor protection of these aircraft, allowing a more direct approach when dealing with heavy bombers. By January, 1944, Fw 190A-7s were acquired, which provided even greater armor protection, but more importantly, introduced the trademark of the Sturmböck fleet, two 0mm cannon mounted in the wings. Based on the experiences of Sturmstaffel 1, it was decided that further resources should allocated to the fulfillment of this tactic, and from April to August, 1944, three independent Sturmgruppen were formed, JG, JG 4 and JG 00. Sturmstaffel 1 was disbanded as such, and absorbed into JG. Around this time, the best known Sturmböck variant arrived on the scene, in the form of the Fw 190A-8/R, who's standard armament comprised two 0mm MG151 and two 0mm MK108s. As opposed to the standard versions of the Fw 190, armor protection was improved by the addition of 5mm plates at the fuselage sides of the cockpit, and 60mm of armored glass in the windscreen. The Fw 190 thus became a very effective weapon with which to confront American bombers, capable of bringing formidable firepower to bear on a target from close range, and still provide a significant amount of protection for its pilot from defensive fire from the bombers. The modifications were not completely without penalty, though. These aircraft were, compared to the standard Fw 190A-8, some 454kg heavier, and 50km/h slower. Although the Sturmböck mounts were very effective in combat with the four-engined heavy bombers, their performance did suffer as far as fighters go, especially where maneuverability was concerned, and dealing with the escort fighters became an even greater challenge. The tactics employed be the Sturmböck units evolved to include a wave of the specialized Fw 190A-8/R (and later R8) escorted by lighter and more maneuverable Bf 109s, who were to act as a source of employment for the American escort fighters. This method of combat proved very effective against the Americans, but of course, came too late for Germany. Neither the Sturmgruppen, nor jet powered fighters, could do anything to stem the tide of increasing numbers of the USAAF. Sturmböck pilots often paid a price under conditions where their assigned lighter escorts could not, for various reasons, fulfill their mission. As 1944 faded into 1945, Sturmböck missions were on the decline, and individual aircraft modifications were gradually removed to the point where, by the end of the war, brave Sturmböck units reverted into units equipped with standard fighters, fulfilling standard fighter roles, and even ground support missions. That was, of course, assuming that they survived that long, as losses within the units were enormous. Despite all this, the Fw 190A-8/R managed to become a phenomenon that could not be ignored with respect to the air war over Europe in 1944. Nástup spojenecké bombardovací ofenzivy v letech 194-4 nutil německou Obranu Říše k reakcím na zlepšující se technický i taktický vývoj nepřítele a zejména na zvyšující se početní převahu Spojenců. Kromě amerických doprovodných stíhačů byla velkým problémem pilotů Luftwaffe koncentrovaná obrana palubních střelců bombardérů, sestavených v sevřených formacích. Tím pádem nebylo možné zaútočit na ojedinělé stroje, jinak relativně snadno sestřelitelné. Jedním ze systémů, které měly Luftwaffe pomoci poradit si se čtyřmotoráky, bylo vytvoření taktiky útoku stíhacími jednomotorovými letouny, které by byly schopny nést dostatečnou výzbroj a zároveň zcela neztratit své vlastnosti stíhacího letounu. Základ této taktiky spočíval ve skupinovém útoku modifikovaných strojů na formace bombardérů z velmi malé vzdálenosti, přičemž zásahy koncentrovanou palbou měly spojenecké bombardéry buď okamžitě sestřelit, nebo alespoň způsobit taková poškození, aby stroje zaostávaly za formacemi a celistvost combat-boxu byla narušena. Za otce taktiky sturmových útoků je považován Maj. Hans-Günther von Kornatzki, kterému bylo 4.1.194 svěřeno velení nově zformované jednotky Sturmstaffel 1. Ta měla ověřit efektivitu sturmových útoků a pomoci stanovit standard výzbroje a výstroje strojů k nim určených. První letouny, které Sturmstaffel 1 získala, byly Fw 190A-6, jejichž úpravy pro plánované speciální použití nebyly výrazné. Zesíleno bylo především pancéřování, aby mohli piloti těchto strojů jít čtyřmotorákům více na tělo. Již v lednu 1944 pak byly dodány letouny verze A-7, které nesly výraznější pancéřování a především hlavní charakteristiku Sturmböcků, dva 0 mm kanóny namontované v křídle. Na základě zkušeností Sturmstaffel 1 bylo rozhodnuto o dalším využití a rozvinutí této taktiky. V průběhu dubna až srpna 1944 byly vytvořeny tři samostatné Sturmgruppen, zařazené do jednotek JG, JG 4 a JG 00, a Sturmstaffel 1 byla rozpuštěna, respektive začleněna do JG. V tu dobu vstoupila na scénu nejznámější varianta Sturmböcku verze A-8/R, jejíž standardní výzbroj tvořily dva dvacetimilimetrové kanóny MG 151 a dva třicetimilimetrové MK 108. Oproti standardní verzi Fw 190 bylo rovněž zesíleno pancéřování, zejména 5 mm pláty na bocích pilotního prostoru a 60 mm pancéřovými skly na překrytu kabiny. Z Fw 190 se stal skutečně efektivní stroj pro boj s formacemi amerických bombardérů, schopný útočit ohromnou palebnou silou z bezprostřední blízkosti a zároveň dobře chránící svého pilota před obranou palbou palubních střelců bombardérů. Speciální úpravy však měly i své nevýhody. Letoun byl oproti standardnímu Fw 190A-8 o 454 kg těžší a o téměř padesát kilometrů v hodině pomalejší. Sturmböck byl sice velmi účinný v boji se čtyřmotorovými bombardéry, ovšem ztratil mnoho na obratnosti a stoupavosti. V soubojích s americkým stíhacím doprovodem pak měl velké problémy. Taktika sturmových útoků se tedy ustálila na systému, kdy skupinu Fw 190A-8/R (později i R8) doprovázela druhá skupina lehčích a obratnějších Bf 109, jejichž úkolem bylo navázat na sebe americký stíhací doprovod. Tento způsob boje se úspěšně uplatnil v mnoha akcích protiameričanům, ale přišel pro Německo příliš pozdě.ani Sturmgruppen, ani nově vytvářené jednotky proudových stíhačů nedokázaly již zvyšující se převahu USAAF zastavit. Piloti Sturmböcků navíc velmi často doplatili na boje, ve kterých je jejich stíhací doprovod z různých důvodů nedokázal účinně ochránit. S přelomem let 1944 a 1945 sturmové útoky ustávaly, mnohé ze Sturmböcků byly zpětně odlehčovány odstraněním pancéřování a mnohdy i 0mm kanónů, až se s koncem války stali z hrdých sturmjägerů standardní stíhači plnící klasické stíhací, nebo dokonce bitevní úkoly. Pokud se ovšem jara 1945 dožili, neboť ztrátovost ve Sturmgruppách byla enormní. I přes to všechno se Fw 190A-8/R dokázal stát jedním z nepřehlédnutelných fenoménů letecké války nad Evropou roku 1944. Hans-Günther von Kornatzki joined the Luftwaffe in 19. Progressively, he served as Gruppenadjutant with I./JG 1, II./JG 1, I./JG 4, and I./JG 18. In September of 199, he became CO of II./JG 5, with which he took part in the Battle of Britain. On August 6th, 1940, he was transferred to Jagdfliegerschule 1. He continued on with his Stab functions up to October, 194, when he was given command of Sturmstaffel 1, a specialized unit formed to combat four-engined heavy bombers. When Sturmstaffel 1 was absorbed by JG, von Kornatzki took command of II.(Sturm)/JG 4. On September 1, 1944, he lead his unit against a formation of B-s over Magdeburg, and managed to shoot one down (his sixth and final victory), but he took serious hits. An attempt at a belly landing of Fw190A-8/R W.Nr. 68144 Green would take his life. Hans-Günter von Kornatzki vstoupil do Luftwaffe v roce 19. Postupně sloužil jako Gruppenadjutant u I./JG 1, II./JG 1, I./JG 4, I./JG 18. V září 199 se stal velitelem II./JG5, s níž se zúčastnil Bitvy o Británii. 6. srpna 1940 byl převelen do štábu Jagdfliegerschule 1. Pokračoval ve štábních funkcích až do října 194, kdy se stal velitelem Sturmstaffel 1, speciální jednotky zaměřené na boj se čtyřmotorovými bombardéry. Poté, co se Sturmstaffel 1 stala v dubnu 1944 součástí JG, převzal von Kornatzki velení II.(Sturm)/JG 4. 1.září 1944 vedl svoji skupinu proti formaci strojů B- nad Magdeburgem. Podařilo se mu sestřelit jeden z bombardérů (jeho šesté a poslední vítězství), ale sám byl zasažen palbou a při pokusu o nouzové přistání ve stroji Fw 190 A-8/R W.Nr. 681 44 zelená zahynul. TECHNICAL SPECIFICATIONS: Fw 190A-8/R Span: 10.506m Length: 9.100m Empty Weight:,504kg Take-Off Weight: 4,974kg Maximum Speed: 60km/h Cruising Speed: 495km/h Powerplant: One BMW801D-, 100hp (1567kw) 14 cylinder engine Armament: two 0mm MG 151 cannon and two 0mm MK 108 cannon TECHNICKÁ DATA Fw 190A-8/R rozpětí: 10,506 m délka: 9,1 m prázdná váha: 504 kg vzletová váha: 4 974 kg maximální rychlost: 60 km/h cestovní rychlost: 495 km/h motor: BMW 801D- o výkonu 0k ( kw) výzbroj: kanóny MG 151 ráže 0 mm a kanóny MK 108 ráže 0 mm Fw190A-8/R, "Black 10", flown by CO of 8./JG 00, Karl Spenst, how it was photographed on November 7th, 1944 at Löbnitz, while still carrying the brick red fuselage band, prior the identifier for JG 00 was changed to blue/white/blue bands in December, 1944. Fw 190 A-8/R "černá 10", se kterým létal velitel 8./JG 00 Lt. Karl Spenst, jak byl vyfotografovaný 7. listopadu 1944 v Löbnitz, kdy ještě nesl cihlově červený pruh na trupu. Označení JG 00 bylo v prosinci změněno na modro/bílo/modré pruhy.

ATTENTION UPOZORNĚNÍ ACHTUNG ATTENTION Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head. Před započetím stavby si pečlivě prostudujte stavební návod. Při používání barev a lepidel pracujte v dobře větrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevřeného ohně. Model není určen malým dětem, mohlo by dojít k požitídrobných dílů. Iire soigneusement la fiche d instructions avant d assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a` proximité d une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les piè ces, ou passer un sachet vinyl sur la tete. Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen. INSTRUKTION SIGNS INSTR. SYMBOLY INSTRUKTION SINNBILDEN SYMBOLES OPTIONAL VOLBA FACULTATIF NACH BELIEBEN BEND OHNOUT PLIER SIL VOUS PLAIT BITTE BIEGEN OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR FAIRE UN TROU OFFNEN SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ MONTAGE SYMÉTRIQUE SYMMETRISCHE AUFBAU NOTCH ZÁŘEZ L INCISION DER EINSCHNITT REMOVE ODŘÍZNOUT RETIRER ENTFERNEN APPLY EXPRESS MASK POUŽÍT EXPRESS MASK NABARVIT PŘED SLEPENÍM AND PAINT BEFORE GLUING B> PARTS DÍLY TEILE PIECES PLASTIC PARTS B> K> PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS -Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepoužívejte při stavbě. - COLOURS BARVY FARBEN PEINTURE GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS Mr.COLOR C BLACK H C RED H4 C4 YELLOW C6 FLAT WHITE H1 C18 FLAT BLACK H15 C65 BRIGHT BLUE H47 C41 RED BROWN C RLM71 DARK GREEN H65 C18 RLM70 BLACK GREEN C7 RLM75 GRAY AQUEOUS Mr.COLOR H77 C H 04 C04 H 44 C Mr.METAL COLOR MC14 MC18 MC1 Mr.COLOR SUPER METALLIC SM01 TIRE BLACK OLIVE DRAB RUST RLM66 RLM76 LIGHT BLUE DARK IRON ALUMINIUM STEEL SUPER CHROME

PE4 PE PE8 pcs. plastic PE6 J4, J44 PE4 PE J44 J4 I PE9 J H16 H16 PE6 plastic J I I PE11 PE8 J68 PE6 PE0 PE5 PE7 PE0 PE9 PE19 PE0 PE1 PE19 PE1 PE1 PE4 PE7 PE PE16 PE J K8 PE5 PE0 J19 PE0 J59 J59

H5 H6 I1 H I4 B C PE15 PE14 PE B C1 PE1 B, B - MARKING C1, C - MARKING B A F ; B ; C ; D ; E ONLY ONLY K C1 K15 H77 C TIRE BLACK K14 C BLACK B C 4 K1

IF K/ K DROP TANK RACK IS TO BE INSTALLED JEN POKUD BUDETE INSTALOVAT ZÁVĚSNÍK K/ K I16 J18 K0 ANTENNA I16 J18 B1 E J4 B1 H44 RUST J56 J65 J57 J66 J9 J9 B1 5

H1 J4 J4 J6 MC14 DARK IRON J7 J6 MC14 DARK IRON J7 J10 OPEN DON T USE PART J IF CANNON BAY HATCH I18/ I19 IS TO BE CLOSED POSITION NEINSTALUJTE DÍL J POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU I18/ I19 ZAVŘENÝ MC14 DARK IRON J C CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY JEN PRO ZAVŘENÝ KRYT I18/ I19 I14 OPEN DON T USE PART J IF CANNON BAY HATCH I18/ I19 IS TO BE CLOSED POSITION NEINSTALUJTE DÍL J POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU I18/ I19 ZAVŘENÝ MC14 DARK IRON J J10 C4 I15 6 CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY JEN PRO ZAVŘENÝ KRYT I18/ I19

C4 C GLUE PART 7 INTO PART K6 FIRST, THEN GLUE PHOTO-ETCHED PARTS PE/PE18 ONTO PART 7 B1 VLEPTE NEJPRVE DÍL 7 DO DÍLU K6, POTOM VLEPTE KOVOVÉ DÍLY PE/PE18 NA DÍL 7 7 PE18 PE H7 H47 C41 RED BROWN K6 N4 PE6 N4 H47 C41 RED BROWN K6 K16 K9 7

J1 H1 C0 FLAT BLACK K4 MC1 STEEL J50 MC1 STEEL K H1 C0 FLAT BLACK J6 H1 C0 FLAT BLACK K1 J8 J9 MC18 ALUMINIUM K5 MC18 ALUMINIUM H1 C0 FLAT BLACK H1 C0 FLAT BLACK K1 H1 C0 FLAT BLACK J9 TEMPLATE ONLY! DO NOT GLUE! THIS SERVES TO ATTAIN EXACT EXHAUST POSITION AND IS DISCARDED AFTERWARDS I ŠABLONA! NELEPIT! SLOUŽÍ K USAZENÍ VÝFUKŮ DO SPRÁVNÉ POZICE. PO NALEPENÍ VÝFUKŮ SE ODSTRANÍ H 44 RUST J J4 J55 H 44 RUST J51 H 44 RUST H 44 RUST J16 J1 J J15 I K7 H1 C0 FLAT BLACK 8

I4 J4 J5 J4 J5 I4 J4 J5 STEP 1 J5 K18 STEP STEP DON T USE IF CANNON BAY HATCH I18/ I19 IS TO BE CLOSED POSITION NEINSTALUJTE POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU I18/ I19 ZAVŘENÝ J47 J46 N6 - MARKING C ONLY H4 N6 K5 5 K6 H1 J11 J58 J5 H5 H6 J5 J58 MC18 ALUMINIUM 9

K11 K10 J8 SM01 SUPER CHROM K7 K C BLACK H77 C TIRE BLACK J1 J8 C BLACK H77 C TIRE BLACK J14 SM01 SUPER CHROM J1 K8 J14 8 o H1 MARKING A B C D ; ; ; ONLY J7 J0 PE9 H8 MARKING F ONLY MARKING F ONLY 10

J40 J I1 I11 C RLM 76 LIGHT BLUE J60 - MARKING A B C D ; ; ; K4 K C RLM 76 LIGHT BLUE C RLM 76 LIGHT BLUE PE7 J60 J61 J5 J6 A MARKING B C D F ; ; ; ; ONLY J6 MARKING A B C D F ; ; ; ; ONLY J45 K1 PE H47 C41 RED BROWN J67 N11 PE5 N1 N7 N1 - OPEN CANOPY N7 - CLOSED CANOPY N10 N10, N11 - MARKING ; ONLY A B 11

N9 PE40 H65 C18 RLM 70 BLACK GREEN pcs. I1 H65 C18 RLM 70 BLACK GREEN I8 CLOSED H CLOSED I19 I19 OPEN I18 OPEN I18 CLOSED CLOSED HATCH ONLY PE7 1

A Hans-Günther von Kornatzki, Stab/II.(Sturm)/JG4, September 11th, 1944 Sturmböck W.Nr. 68144 Green was attached to Stab/II.(Sturm)/JG4, and became the personal aircraft of Oblt. Hans-Günther von Kornatzki, commanding officer of JG 4. Green saw combat with the enemy on two occasions. When, on September 11th, 1944, aircraft of II.(Sturm)/JG 4 engaged first time, the unit's commander did not participate, and this bird went into action with Uffz. Herbert Chlond at the controls. In the ensuing combat, Chlond managed to shoot down a 100th BG, 8th USAAF B-G over the Ore Mountains, and returned Green in good order to Oblt. von Kornatzki. The th very next day, September 1, the unit entered combat with the Americans again. This time, Oblt. von Kornatzki was in control of Green. Shortly after 1100h, he managed to take apart a B-G with his 0 and 0mm cannon. He took serious hits from the defensive fire of the combat box, and was forced to disengage. During an attempt at a forced landing of Green in the vicinity of Zilla, high voltage line got in the way, and the aircraft slammed into the ground. Sturmböck W.Nr. 68144 Zelená byl přidělen ke Stab/II.(Sturm)/JG4 a stal se osobním strojem Oblt. Hanse-Günthera von Kornatzki, velitele II./JG4. Do střetu s nepřítelem se dostal pouze dvakrát. Když 11. 9. 1944 letěla II.(Sturm)/JG 4 poprvé vstříc nepříteli, její velitel ji nevedl. Přesto Zelená v tento den vzlétla, pilotována Uffz. Herbertem Chlondem od 5.Staffel. V následujícím boji s bombardéry 100.BG 8.letecké armády USAAF nad Krušnými horami sestřelil Uffz. Chlond B-G. V pořádku pak předal Zelenou Oblt. von Kornatzkimu. Hned následující den se dostala II. (Sturm)/JG 4 do boje s Američany znovu. Tentokrát Oblt. von Kornatzki na kniplem Zelené nechyběl. Krátce po 11. hodině se mu podařilo roztrhat svými 0 a 0 mm kanóny jednu B-G. Sám ovšem inkasoval vážné zásahy a byl nucen se z boje stáhnout. Při pokusu posadit poškozenou Zelenou na břicho se mu u Zilly připletlo do cestyvedení vysokého napětí, do kterého stroj narazil a následně se roztříštil o zem. 4 44 H04 04 41 H04 04 1 7 7 H 15(9) 6 6 Y1 Y Y1 Y H H 7 1 6 H04 04 1 AB Z1Z H H H 6 H H 19 19 H04 04 7 7 1 H04 04 41 H04 18 04 7 7 15(9) H 6 BLACK RED H WHITE 6 RLM 76 RLM 75 7 RLM 74 H04 04 RLM 71 eduard 1

B Werner Gerth, II.(Sturm)/JG Udet, July, 1944 Fw190A-8/R, Black 1, flown by CO of II.(Sturm)/JG Udet Oblt. Werner Gerth, as it appeared near Illesheim in July, 1944. Werner Gerth achieved his first victory with 7./JG5 in southern Italy in the summer of 194, and on the th of September, was wounded during a raid on Ciampino. After recovering, he volunteered for duty with Sturmstaffel 1, where he would rank as one of the units most successful pilots. He brought down his first four-engined heavy bomber on February, 1944. As Sturmstaffel 1 was integrated into IV/JG, he was named CO of its sub component 11./JG (which was later re-designated as 14./JG ). On October 9th, 1944, on reaching 6 victories, he was awarded the Knight's Cross. His last combat took place on November, 1944, flying Fw190A-8/R W. Nr. 68057, when he was fatally wounded during an attack on a B- over Halle. He was twenty-one years old. His exact tally is open to some speculation, but most references list 7, of which comprise Fw 190A-8/R, černá 1, velitele 11.(Sturm)/JG Udet Oblt. Wernera Gertha v podobě, v jaké se nacházel v Illesheimu v červenci 1944. Werner Gerth dosáhl svého prvního úspěchu u 7./JG5 v jižní Itálii v létě 194, byl však. září 194 zraněn během náletu na Ciampino. Po uzdravení nastoupil jako dobrovolník k Sturmstaffel 1, u níž se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů. První čtyřmotorák sestřelil..1944. Když se Sturmstaffel 1 stala částí IV/JG, byl 0.4.1944 jmenován velitelem její 11./JG (ta byla později přeznačena na 14./JG). Dne 9. října 1944, po dosažení 6 vítězství, obdržel Rytířský kříž. Poslední boj absolvoval. listopadu 1944, kdy byl v Fw 190A-8/R- W.Nr. 68057 při útoku na B- nad Halle smrtelně zraněn. V tu dobu mu bylo 1 let. Přesný počet jeho vítězství není zcela jasný, nejčastěji se udává 7, z toho čtyřmotorových bombardérů. 1 H04 04 4 H04 04 1 5 7 8 H 7 16(40) 6 Y1 Y Y1 Y H H 7 1 H04 04 1 AB 6 Z1Z H H H 6 H H 19 19 H04 04 7 5 7 1 H04 04 4 H04 6 04 16(40) H 7 8 BLACK RED H WHITE 6 7 14 RLM 76 RLM 75 7 RLM 74 H04 04 eduard

C Karl Spenst, 8./JG 00, December, 1944. Reconstruction of Fw190A-8/R, "Black 10", flown by CO of 8./JG 00, Karl Spenst, in December, 1944. This aircraft was photographed on November 7th, 1944 at Lobnitz, while still carrying the brick red fuselage band. The identifier for JG 00 was changed to blue/white/blue bands in December, 1944. Our guide pictures the aircraft in this fashion. The emblem of the Berlin Bear on the left side is a personal marking of the pilot. Karl Spenst achieved at least one kill. Rekonstrukce podoby stroje Fw 190 A-8/R "černá 10", se kterým létal velitel 8./JG 00 Lt. Karl Spenst v prosinci 1944. Tento stroj byl fotograficky zachycen 7. listopadu 1944 v Löbnitz, kdy ještě nesl cihlově červený pruh na trupu. Označení JG 00 bylo v prosinci změněno na modro/bílo/modré pruhy, zobrazené i na tomto bokorysu. Emblém berlínského medvěda na levé straně je osobním označením pilota. Karl Spenst dosáhl minimálně jednoho vítězství. 11 H04 04 4 9 H04 04 10 7 H 15(9) 8 H15 65 6 H15 65 Y1 Y Y1 Y H H 7 1 8 H04 04 1 AB Z1Z H H H H15 65 6 H15 65 H H 19 19 H04 04 7 10 7 H04 04 9 H04 1 04 7 15(9) H BLUE H15 65 RED H WHITE 6 RLM 76 RLM 75 7 RLM 74 H04 04 RLM 71 eduard 15

D Ewald Preiß, 6./JG 00, October, 1944 Fw190A-8/R, W.Nr. 68641, Yellow 1, Gloria, flown by 6./JG 00 pilot Fw. Ewald Preiß in October, 1944 at Löbnitz. Preiss was one of the more experienced members of the unit. By the time he was shot down by P-51 Mustangs on March 4, 1945, flying Fw190A-9 W.Nr. 0579 Green, he had a minimum of six victories over four-engined bombers. Fw 190 A-8/R W.Nr 68641 "žlutá 1, Gloria", s níž létal příslušník 6./JG00 Fw. Ewald Preiß v říjnu 1944 z letiště Löbnitz. Preiß patřil mezi zkušené příslušníky jednotky. Do 4..1945, kdy byl v cockpitu Fw 190 A-9 W.Nr.0579 zelená, sestřelen v boji se stíhačkami P-51 Mustang, dokázal dosáhnout minimálně 6 vítězství nad čtyřmotorovými bombardéry. 7 11 H04 04 5 H04 04 8 7 6 H 15(9) 5 H4 4 H Y1 Y Y1 Y H H 7 1 5 H04 04 1 AB H Z1Z H H H 6 H H H4 4 19 19 H04 04 7 8 7 H04 04 H04 1 04 7 6 15(9) H YELLOW H4 4 RED H WHITE 6 H4 4 16 RLM 76 RLM 75 7 RLM 74 H04 04 RLM 71 eduard

E Walter Wagner, 5./JG 4, January 1st, 1945 White 11 is likely the best known, and best photographed, of aircraft flying with JG 4. In the brisk morning hours of January 1st, 1945, Gefr Walter Wagner took off on what was only his third combat flight in participation of Operation Bodenplatte, a large offensive against allied airfields on continental Europe. His mission was to attack the airfield at LeCulot, but by error, he attacked American ground units near Bastogne, and the Belgian airfield at St. Trond. His plane was hit with an anti-aircraft ground and Wagner force landed south of the airfield, which at the time was occupied by 404th Fighter Group, 9th Air Army, USAAF. While Gefr Wagner awaited his grim fate as a POW, his aircraft, virtually undamaged, became a major attraction for the crew of Thunderbolts on the American base. In preparation for test flights, the aircraft had its armament removed, as well as drop tank racks, and the cockpit side armor. The armor glass in the windscreen was, in all likelihood, removed while still on inventory with JG 4. Bílá 11. je jistě nejznámějším a fotograficky nejlépe zdokumentovaným strojem JG 4. V brzkých ranních hodinách 1. 1. 1945 s ní odstartoval na svůj teprve třetí bojový let Gefr. Walter Wagner do operace Bodedenplatte, velkému ofenzivnímu útoku Luftwaffe proti spojeneckým letištím v kontinentální Evropě. Jeho úkolem bylo zaútočit na letiště LeCulot, ale místo toho omylem zaútočil na americké pozemní jednotky v okolí Bastogne a na belgické letiště St Trond. Jeho stroj byl při prvním průletu zasažen protiletadlovou palbou a Wagner s ním nouzově přistál jižně od letiště, které v tu dobu již obývala 404. stíhací skupina 9. letecké armády USA. Zatímco Gefr. Wagnera čekal fádní osud válečného zajatce, jeho stroj, téměř nepoškozený, se stal velkou atrakcí pro piloty a mechaniky Thunderboltů na americké základně. Pro plánované letové zkoušky byly z letounu odmontovány zbraně, závěsník přídavné nádrže a boční pancéřování pilotního prostoru. Pancéřová skla na překrytu kabiny měl letoun velmi pravděpodobně sejmuta již v době služby u JG 4. 4 44 H04 04 7 H04 04 0 7 8 H 15(9) 7 6 Y1 Y Y1 Y H H 7 1 7 H04 04 1 AB Z1Z H H H 6 H H 19 19 H04 04 H04 04 H04 04 7 0 7 H04 04 7 H04 18 04 7 15(9) H 7 BLACK RED H WHITE 6 RLM 76 RLM 75 7 RLM 74 H04 04 RLM 71 eduard

F Ex-white 11 of 5/JG4, Leo C.Moon, 404th FG, 9th USAF, February/March, 1945 The story of White 11 of JG 4 that by way of forced landing at St. Trond did not end there. In the weeks that followed, the aircraft received a striking red guise, US national insignia, and the markings OO- L ( OO as a Belgian code, and L for Leo Moon ). The numerals 1-1-45 was applied on the tail, signifying the date when the aircraft entered USAAF inventory. On the upper wing surfaces, on both sides of the fuselage, there appeared gloss black walkways, extended up along the fuselage, where they arched from the exhaust to the wing trailing edges. Black was also applied to the inside faces of the wheels, and the spinner. The prop blades were painted black with yellow tips. The fan blades behind the spinner received a light color, probably white. The wing gun openings were faired over, while those of the MG11 over the engine cowling remained unfaired. With the exception of the missing position lights, the aircraft carried no signs of its forced landing. The aircraft underwent engine run-ups, as well as taxying trials, but, due to landing gear worries, was never flown again. Nouzovým přistáním na základně St. Trond peripetie Bílé 11 neskončily. V následujících týdnech dostal letoun výrazný nátěr červenou barvou na všech plochách, americké výsostné znaky a kódové označení OO-L (OO jako registrační kód belgických strojů a L jako Leo Moon ). Na svislé ocasní ploše se objevilo označení 1-1-45 (datum zařazení do inventáře USAAF). Na horní ploše křídla byly po obou stranách u centroplánu nastříkány černou lesklou barvou chodníčky, které zasahovaly až na trup, kde se táhly od výfuku až za odtokové hrany křídla. Stejnou barvou byly natřeny i vnitřní disky kol a vrtulový kužel. Vrtulové listy dostaly klasický nátěr černou barvou se žlutými konci. Růžice ventilátoru dostala světlou, pravděpodobně bílou, barvu. Byly zakryty otvory po kanónech v křídlech, zatímco výstřelné kanály po MG 11 nad motorem zůstaly nezakryty. Kromě absence pozičních světel na křídlech nenesl letoun výraznějších známek poškození. Byly s ním provedeny motorové a pojezdové zkoušky, ovšem kvůli poškození podvozku již nebyl nikdy zalétán. 4 44 H 0 H 9 4 H H H H H H 4 9 H 0 H 18 BLACK RED H eduard

MASK APPLICATION GUIDE N9 N1 N7 N11 J1 J14 K14 N10 METAL COLOR CAMOUFLAGE COLOR 19

Hier aufholen Fw-190A-8/R- STENCIL DATA U D Hier aufholen G B1 B B B4 Nicht Verstellen C Hier aufbocken J M L A1a A4d L I A1g A4j I N1 N B1 B B B4 Ab Ah Ac Ai A6f A6l A5e A5k B1 B B B4 0 STENCILS WARIANTS P B1 B1 B B B B B4 B4 R Q 0 eduard EDUARD M.A., 007 www.eduard.com Printed in Czech Republic