Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Libavá CZ0714133
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Libavá Kód lokality: CZ0714133 Kód lokality v ÚSOP: 3227 Rozloha (ha): 10773,8817 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 926 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 11,4323 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 0,1 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 1639 PR Smolenská luka Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 13,347 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,1 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní rezervace - část Smluvní ochrana dle 39 ZOPK Celková rozloha smluvně chráněných území (ha): 10744,8498 Relativní rozloha smluvně chráněných území (%): 99,7 Specifikace smluvně chráněných území Kód ÚSOP Název 5621 Libavá Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 4,2526 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 0 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti Celková rozloha ptačích oblastí (ha): 10773,8817 Relativní rozloha ptačích oblastí (%): 100 Specifikace ptačích oblastí Kód ptačí oblasti Kód ÚSOP Název CZ0711019 2278 Libavá 1.3 Územně správní příslušnost Moravskoslezský kraj Dotčené obce Vítkov Dotčená katastrální území Klokočov u Vítkova
Olomoucký kraj Dotčené obce Bohuslávky, Dolní Újezd, Domašov nad Bystřicí, Hlubočky, Hranice, Jívová, Lipník nad Bečvou, Město Libavá, Potštát, Velký Újezd Dotčená katastrální území Bohuslávky, Boškov, Čermná u Města Libavá, Dolní Újezd u Lipníka nad Bečvou, Domašov nad Bystřicí, Hlubočky, Hrubá Voda, Jívová, Loučka, Město Libavá, Podhoří na Moravě, Rudoltovice, Skoky u Staměřic, Slavkov u Města Libavá, Středolesí, Velká Střelná, Velký Újezd 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podložím celé oblasti jsou mírně přeměněné sedimenty spodního karbonu (kulmu). Ve flyšovém souvrství převažují břidlice, místy fylitizované, prokládané vložkami masivních drob a jemnozrnných slepenců. Geomorfologie: Území se nachází na jižním okraji Nízkého Jeseníku, ve vrchovině Oderských vrchů. Reliéf: Náhorní plošina Oderských vrchů má zarovnaný reliéf s širokými zaoblenými hřbety a mělkými údolími, na jihovýchodním okraji je strmý zlomový svah spadající do Moravské brány a méně výrazný zlomový svah na jihozápadním okraji odděluje Oderské vrchy od níže položené mírně zvlněné Tršické pahorkatiny. Maximální nadmořské výšky dosahuje území v oblasti kóty Strážisko (675,4 m), úpatí svahů leží v nadmořských výškách kolem 330 m. Pedologie: Kambizemě dystrické. Krajinná charakteristika: Rozsáhlé území zahrnující zalesněné západní a jihozápadní svahy Oderských vrchů, zalesněnou vrcholovou část Oderských vrchů a bezlesí náhorní plošiny s nivou řeky Odry. Na utváření charakteru území se výrazně podílejí vodní toky, které svou erozivní činností vytvořily hluboce zaříznutá údolí. Biota Vegetačně lze území rozdělit na tři celky. První tvoří oblast prudkých západních a jihozápadních svahů s opadavými lesy, z nichž v jihozápadní části dominují dubohabřiny; většinou jde o přechodové typy mezi hercynskými a karpatskými dubohabřinami. Ve východní části jižního svahu převládají karpatské habrové doubravy, naopak na západním svahu už spíše dubohabřiny hercynské, i když i zde jsou patrné karpatské vlivy. Velmi ojediněle, především na skalních výchozech, se vyskytují acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae- Quercion). Dubohabřiny přecházejí severně v kyčelnicové bučiny (as. Dentario enneaphylli-fagetum) a strdivkové bučiny (as. Melico-Fagetum), ojediněle na skeletnatých svazích a plošinách i v kostřavové bučiny (as. Festuco altissimae-fagetum). V horních částech svahů na minerálně chudších podkladech se maloplošně vyskytují též acidofilní bučiny (as. Luzulo-Fagetum). Na skeletnatých bohatších půdách se relativně hojně vyskytují suťové lesy, především asociace Mercuriali-Fraxinetum, vzácně též Arunco-Aceretum. V zaříznutých údolích potoků se zachovaly liniové fragmenty olšin (především as. Stellario-Alnetum glutinosae). Toky říček - Jezernice, Bystřice mají přirozený vodní tok bystřinného charakteru s původní faunou. V území je dochováno několik štol po podpovrchové těžbě břidlice a polymetalických rud, které slouží jako zimoviště letounů (Chiroptera) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Druhým typem území je náhorní plošina s široce zaoblenými hřbety s převahou antropogenního bezlesí, s pramennou oblastí a horním tokem řeky Odry. Krajinný ráz a květena území jsou velmi ovlivňovány vojenskou aktivitou. Vegetačně tato část území představuje mozaiku lučních a mokřadních společenstev v různých stádiích sukcese a převážně smrkových lesů. V okolí vodotečí se pak objevují fragmenty olšin (často as. Arunco-Alnetum glutinosae) a vrbin (as. Salicetum triandro-viminalis), v nivě Odry pod Novou Vsí též fragmenty porostů olše šedé (Alnus incana) (as. Alnetum incanae). V okolí pramenišť se zachovaly zbytky dříve zřejmě častějších podmáčených a rašelinných smrčin (as. Sphagno-Piceetum a Mastigobryo-Piceetum) a rašelinných smrkových jedlin (as. Equiseto sylvatici-abietum). Druhotné bezlesí vojenských výcvikových ploch je komplex antropogenně podmíněných společenstev. Obnažené půdy na dopadových plochách a tankodromech zarůstají ruderálními společenstvy z okruhu svazů Dauco-Melilotion či Polygonion avicularis. Ve zvodnělých hlubších depresích se vyvíjejí společenstva s dominantní bublinatkou jižní (Utricularia australis) - sv. Utricularion vulgaris, na zabahněných okrajích pak se žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago- aquatica) a bahničkou bahenní (Eleocharis palustris) - sv. Oenanthion aquaticae. Na dnech periodicky obnažovaných vysychavých tůní na tankových cestách a vypuštěných rybníků se vyvinula společenstva letněných rybníků. Tyto tůně jsou vymlety pravidelným pojížděním těžké vojenské techniky a dosahují leckdy značné rozlohy (desítky metrů čtverečních) i hloubky (až 1 metr v případě tankových zákopů). Díky pravidelnému narušování substrátu nezarůstají, nebo jen částečně zarůstají vytrvalou vodní vegetací. Dominují zde jednoleté druhy jako kalužník šruchový (Peplis portula), sítina žabí (Juncus bufonius) či blatěnka vodní (Limosella aquatica).
Především v okolí bývalé obce Jestřabí a Olejovice jsou dosud relativně hojná společenstva bezkolencových luk (as. Sanguisorbo-Festucetum commutatae) a ochranářsky velmi hodnotné vlhké louky s dominantním výskytem kosatce sibiřského (Iris sibirica) (as. Iridetum sibiricae) a druhově bohatá společenstva as. Phyteumo- Festucetum (sv. Arrhenatherion). Tato cenná společenstva se vyskytují především na plochách s určitou mírou vojenské disturbance, jejich plošný rozsah je ale ohrožován expanzí vrb, třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a invazních druhů jako lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) či zlatobýl kanadský (Senecio canadensis). Stanoviště na konvexních sušších tvarech s menší mírou disturbance jsou porostlá společenstvy acidofilních trávníků mělkých půd s dominantním vřesem obecným (Calluna vulgaris), přecházející ve smilkové trávníky (as. Thymo-Festucetum ovinae). Již velmi vzácně se v území vyskytuje společenstvo mokrých pastvin as. Nardo-Juncetum squarrosi. Na haldách vytěženého materiálu kulmských břidlic v lomech pod Olomouckým kopcem se vyvinula velmi reprezentativní společenstva pohyblivých sutí, na skalní výchozy jsou pak vázaná společenstva silikátových skal a drolin. Samostatným floristickým celkem jsou louky v nivě řeky Odry a jejich přítoků. Převládají zde nekosené vlhké louky především as. Cirsietum rivularis a hlavně Angelico-Cirsietum palustris, méně Lysimachio vulgaris- Filipenduletum či Polygono-Cirsietum palustris, na ústupu je vzácné společenstvo as. Trollio-Cirsietum. Relativně na vzestupu jsou společenstva as. Scirpetum sylvatici, která představují zarůstající stádium jiných mokřadních luk. V podmáčených depresích jsou dosti častá společenstva vysokých ostřic (as. Caricetum gracilis, maloplošně též as. Caricetum rostratae a Caricetum vesicariae). Vzácně, především na horním toku Odry a na mokrých prameništních loučkách, se vyskytují nevápnitá mechová slatiniště as. Caricetum goodenowii. Podél vodotečí jsou hojná vysokobylinná společenstva as. Petasitetum hybridi. Na mokřadech v okolí bývalé obce Olejovice, pod vrchem Radeška a vzácně i jinde se vyskytují společenstva přechodových rašelinišť (as. Carici rostratae-sphagnetum apiculati a Polytricho communis-molinietum coeruleae). Na mnohých místech je patrná degradace porostů v důsledku nekosení, jsou zde hojné expanzivní druhy jako chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) či třtina křovištní. Charakteristickým jevem na lokalitách s menší mírou disturbance je zarůstání dřevinami, dříve rozsáhlé vlhké louky a mokřady jsou dnes z části zarostlé porosty vrb (as. Salicetum pentandro-auritae), na výcvikových plochách a na ruinách obcí jsou hojná zarůstající stádia s dominantní vrbou jívou (Salix caprea), topolem osikou (Populus tremula) nebo břízou bělokorou (Betula pendula). Horní tok řeky Odry mezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy má bystřinný charakter se skalními prahy a většinou neupraveným korytem. Substrát je v proudných úsecích kamenito-štěrkový až balvanitý, místy písčitý. Třetí typ krajiny představuje centrální zalesněná část v oblasti Zeleného kříže. Převažují zde smrkové monokultury protkané řadou malých vodních toků. V okolí pramenišť, podmáčených sníženinách a plochých depresích kolem vodotečí se často vyskytuje střevlík hrbolatý (Carabus variolosus). Ze vzácnějších druhů rostlin se na území EVL Libavá vyskytují například starček bažinný (Senecio paludosus), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), vstavač bledý (Orchis pallens), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kosatec sibiřský (Iris sibirica), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), zdrojovka potoční (Montia hallii), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), úpolín evropský (Trollius altissimus), ožanka lesní (Teucrium scorodonia), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), ostřice Davallova (Carex davalliana), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) nebo tis červený (Taxus baccata). Ze vzácnějších druhů brouků se na Libavé vyskytuje kromě již zmíněného střevlíka hrbolatého např. lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) nebo roháč obecný (Lucanus cervus), z motýlů modrásek hořcový (Maculinea alcon), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria) nebo otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Z vážek zde byly pozorovány mimo jiné i vzácnější druhy vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), klínatka vidlitá (Onychogomphus forcipatus) či vážka jarní (Sympetrum fonscolombii). V rámci korýšů je významný zejména výskyt žábronožky letní (Branchipus schaefferi) a listonoha letního (Triops cancriformis), poměrně běžný je rak říční (Astacus astacus). Ze vzácnějších druhů kruhoústých a ryb se zde vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a v Odře a Olešnici i vranka obecná (Cottus gobio). Na území EVL se vyskytuje celá řada obojživelníků - kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Pelophylax exculentus), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Ichthyosaura alpestris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Z plazů pak ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anquis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná (Vipera berus).
Vyskytuje se zde bohatá populace chřástala polního (Crex crex), který je také předmětem ochrany ptačí oblasti Libavá, a Libavá hostí také jednu z posledních moravských populací ubývajícího tetřívka obecného (Tetrao tetrix), v poslední době však i zde stále vzácnějšího. Dále zde hnízdí například čáp černý (Ciconia nigra), ostříž lesní (Falco subbuteo), včelojed lesní (Pernis apivorus), sýc rousný (Aegolius funereus), výr velký (Bubo bubo), křepelka polní (Coturnix coturnix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), holub doupňák (Columba oenas), ledňáček říční (Alcedo atthis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a černohlavý (Saxicola torquata), lejsek malý (Ficedula parva), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), hýl rudý (Carpodacus erythrinus), strnad luční (Miliaria calandra) nebo skorec vodní (Cinclus cinclus). Poprvé v ČR po dlouhé době zde v posledních letech zahnízdil i orel skalní (Aquila chrysaetos). Ze vzácnějších druhů savců se na Libavé vyskytuje celá řada letounů - byli tu pozorováni netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr alkathoe (Myotis alcathoe), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Ze vzácnějších šelem se zde vyskytuje vydra říční (Lutra lutra) a byl tu zaznamenán i výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx). V roce 1996 byl v nivě Odry vysazen bobr evropský (Castor fiber), z dalších vzácnějších druhů hlodavců se zde vyskytuje plšík lískový (Muscardinus avellanarius).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3130 Název předmětu ochrany: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Rozloha (ha): 4,3192 Relativní rozloha (%): 0,04 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL. Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Rozloha (ha): 7,3117 Relativní rozloha (%): 0,07 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílem je zachovat rozlohu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit kvalitu stanoviště usměrněním hospodaření k extenzivnějšímu způsobu využívání rybníků. Kód předmětu ochrany: 40A0 * Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Rozloha (ha): 0,1122 Relativní rozloha (%): 0 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Z důvodu absence předmětu ochrany v EVL není definován jeho cílový stav. Kód předmětu ochrany: 6230 * Název předmětu ochrany: Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Rozloha (ha): 193,5473 Relativní rozloha (%): 1,8 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je obnovit cílenými a pravidelnými managementovými zásahy existenci stanoviště v rozloze minimálně jako v době vyhlášování EVL, potlačit výskyt expanzivních a invazních druhů rostlin a obnovit přirozenou druhovou skladbu rostlin odpovídající stanovišti. Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 73,9411 Relativní rozloha (%): 0,69 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je obnovit cílenými a pravidelnými managementovými zásahy existenci stanoviště v rozloze minimálně jako v době vyhlášování EVL, potlačit výskyt expanzivních a invazních druhů rostlin a obnovit přirozenou druhovou skladbu rostlin odpovídající stanovišti.
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 58,6221 Relativní rozloha (%): 0,54 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a zlepšit jeho kvalitu vhodným způsobem hospodaření. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 221,5943 Relativní rozloha (%): 2,06 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílem je obnovit cílenými a pravidelnými managementovými zásahy existenci stanoviště v rozloze minimálně jako v době vyhlášování EVL, potlačit výskyt expanzivních a invazních druhů rostlin a obnovit přirozenou druhovou skladbu rostlin odpovídající stanovišti. Kód předmětu ochrany: 7140 Název předmětu ochrany: Přechodová rašeliniště a třasoviště Rozloha (ha): 4,4431 Relativní rozloha (%): 0,04 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL. Kód předmětu ochrany: 8150 Název předmětu ochrany: Středoevropské silikátové sutě Rozloha (ha): 1,3216 Relativní rozloha (%): 0,01 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL. Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Rozloha (ha): 12,7416 Relativní rozloha (%): 0,12 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL. Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 19,7405 Relativní rozloha (%): 0,18 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit stav porostů s pozměněnou druhovou skladbou.
Kód předmětu ochrany: 9110 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Rozloha (ha): 206,1198 Relativní rozloha (%): 1,91 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit stav porostů s pozměněnou druhovou skladbou. Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Rozloha (ha): 2093,4059 Relativní rozloha (%): 19,43 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit stav porostů s pozměněnou druhovou skladbou. Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 760,9015 Relativní rozloha (%): 7,06 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit stav porostů s pozměněnou druhovou skladbou. Kód předmětu ochrany: 9180 * Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozloha (ha): 273,9795 Relativní rozloha (%): 2,54 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílem je zachovat rozlohu a kvalitu stanoviště minimálně jako v době vyhlášení EVL a pomístně zlepšit stav porostů s pozměněnou druhovou skladbou. * označuje prioritní stanoviště Druhy Název předmětu ochrany: střevlík hrbolatý Carabus variolosus Kód předmětu ochrany: 4014 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace - - - běžná 2 % p > 0 % dobré populace není vynikající zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL.
Název předmětu ochrany: vranka obecná Cottus gobio Kód předmětu ochrany: 1163 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace - - - běžná 2 % p > 0 % vynikající populace není významná zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílem je zachování stabilní populace druhu v početnosti minimálně jako v době vyhlášení EVL. 2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3130 Název předmětu ochrany: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Stanoviště je zde zastoupeno biotopem M2.1 Vegetace letněných rybníků, tvoří jej nízká nezapojená vegetace vyrůstající na okrajích vodních ploch a na dnech letněných rybníků. V raných stádiích sukcese jde obvykle o nízké plazivé nebo poléhavé rostliny, často s terestrickými formami obojživelných druhů, např. hvězdoš jarní (Callitriche palustris), úpor peprný (Elatine hydropiper), ú. trojmužný (E. triandra) a blatěnka vodní (Limosella aquatica). V průběhu sukcese se stále více uplatňují jednoleté traviny a byliny vyššího vzrůstu, např. puchýřka útlá (Coleanthus subtilis), ostřice šáchorovitá (Carex bohemica), bahnička vejčitá (Eleocharis ovata) a sítina žabí (Juncus bufonius). Vegetace je ohrožena zejména nevhodným rybničním hospodařením neletněním rybníků a nadměrným vápněním a hnojením. Dalšími nepříznivými vlivy jsou úpravy vodních toků, likvidace slepých ramen a nevhodné rekultivace pískoven. Nejvhodnější termíny letnění rybníků jsou v intervalech dřívějšího extenzivního hospodaření na těchto typech vodních ploch, to znamená ve čtyřletém cyklu. V krajním případě je přípustné alespoň částečné spuštění hladiny, nejméně v délce 2 měsíců v rámci uvedeného vhodného časového intervalu. Pro kvalitní vývoj rostlinných společenstev letněných rybníků je mimořádně možný až šestiletý cyklus letnění. Kratší interval letnění napomáhá rozvoji plevelných druhů (např. dvouzubce Bidens sp.) a omezení žádoucí cenné vegetace. V případě výskytu některých kriticky ohrožených druhů rostlin může být nahánění vody provedeno až po dokončení tvorby semen těchto vzácných druhů. Manipulace s vodou je dosti složitým prvkem a do velké míry závisí také na klimatických podmínkách dané sezóny, proto je nutné chápat celý návod jako určitý rámec, z něhož jsou možné po dohodě různé odchylky podle situace na rybníku. U tohoto typu vegetace vázané na živinami chudé půdy je mimořádně důležité omezení či spíše vyloučení hnojení a vápnění rybníků. V případě výskytu některých kriticky ohrožených druhů rostlin, může být nahánění vody provedeno až po dokončení tvorby semen těchto vzácných druhů. Další typy této vegetace jsou závislé na nejrůznějších typech narušování půdního povrchu, které vytvoří volné plošky pro citlivé a drobné druhy těchto stanovišť. Způsob managementu se bude různit podle konkrétní situace na lokalitě a může mít podobu drobného rozrytí, pohrabání, vláčení či smykování až po rozsáhlejší odstranění případné živinami bohatší vrstvičky půdy. Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Stanoviště je zde zastoupeno biotopy V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) a V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty. Stanoviště s výskytem vegetace rostlin ponořených až plovoucích na hladině, v obou případech mohou rostliny kořenovat ve dně nebo volně splývat. Skupina je vázána na trvalé vody vysychající jen při výjimečných okolnostech. Častá je hlubší vrstva sedimentu na dně.
Tato vegetace se vyskytuje roztroušeně na většině území, zejména však v nižších polohách, především v nivách větších vodních toků a rybničních oblastech. Ohrožení vyplývá hlavně z rozsáhlého odvodňování krajiny a vodohospodářských úprav vedoucích k likvidaci vodních ploch. Dalším rizikovým prvkem je nevhodné rybniční hospodaření spojené s nešetrným odbahňováním rybníků, nasazováním býložravého amura, hnojením a vápněním, případně použitím herbicidů. Škody mohou způsobovat také vodní ptáci, zejména často vysazované polodivoké kachny, a také labutě. Management většinou spočívá zpravidla v ovlivňování biotopu rybí obsádkou, protože jsou velice vzácné vody s vegetací tohoto typu bez přítomnosti ryb. Stejně tak je velmi častým managementem manipulace s hladinou vody. V případě kvalitního rozvoje druhově pestré vodní vegetace je nejlepší dodržovat již osvědčené postupy, které umožnily vznik a existenci takovéto vegetace. Kód předmětu ochrany: 40A0 * Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Z důvodu absence předmětu ochrany v EVL nejsou uvedeny jeho nároky. Kód předmětu ochrany: 6230 * Název předmětu ochrany: Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Stanoviště je zde zastoupejno biotopem T2.3B Podhorské a horské smilkové trávníky bez jalovce, vyskytuje se roztroušeně po celém území ČR ve středních a vyšších polohách (montánním a submontánním stupni). Vegetace je tvořená smilkou tuhou (Nardus stricta) a dalšími druhy trav (např. psineček obecný Agrostis capillaris, trojzubec poléhavý Danthonia decumbens a kostřavy rodu Festuca) doprovázenými mnoha bylinami (např. svízel nízký Galium pumilum, s. hercynský G. saxatile, všivec lesní Pedicularis sylvatica, vítod obecný Polygala vulgaris a další). Jedná se o pastviny a jednosečné louky na sušších svazích nebo střídavě vlhkých místech, často na obvodu rašelinných luk. Do této skupiny patří i rozvolněné porosty na narušovaných svazích ovlivňovaných půdní erozí či pravidelným vysýcháním. Rostlinná společenstva jsou ohrožena eutrofizací, lokálním zalesňováním a zánikem obhospodařování. Zejména smilkové trávníky ve středních polohách je proto nutné extenzivně, ale pravidelně pást či kosit (nejlépe obojí) a zamezit hnojení. Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Stanoviště tvoří biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky, které vytváří středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami kostřavami (Festuca rubra, F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (Poa pratensis, P. trivialis), sítinami (Juncus sp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často i na odvodněných rašelinných či slatinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta). Příčinami degradace biotopu bývá především odvodnění a eutrofizace, významně negativně se projevuje také absence hospodaření a zarůstání. Optimální je seč jednou za rok, nejlépe v létě, u dobře vyvinutých stabilních porostů někdy i jen 1x za dva roky. Porosty degradované, bez bezkolence či bohatější na živiny je možné kosit i 2x ročně. Vhodné je také střídání s pastvou, zejména krátkodobým přepasením na konci léta či začátku podzimu. Není vhodné hnojení. Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Stanoviště je zde zastoupeno dvěma biotopy. Biotop M5 Devětsilové lemy horských potoků tvoří zapojené porosty s dominantními devětsily (Petasites spp.) lemujícími drobné horské stružky a potoky. Biotop T1.6 Vlhká tužebníková lada vzniká z vlhkých pcháčových luk, od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nevyžaduje tak časté sečení, jako klasické louky. Nároky na management jsou tedy nízké. Při dlouhodobém neobhospodařování však dochází k výraznému druhovému
ochuzení a k zapojení náletových dřevin. Je zde také vysoké riziko ruderalizace a šíření invazních druhů rostlin. U obou biotopů je tak nutné pravidelně monitorovat jejich stav na lokalitě a v případě potřeby zajistit likvidaci invazních druhů rostlin či náletových dřevin. Vlhká tužebníková lada je nutné také 1x za 3-5 let kosit. Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných druhů trav např. ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius), srhy laločnaté (Dactylis glomerata), kostřav (Festuca spp.), tomky vonné (Anthoxantum odoratum) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea spp.), pampelišky (Taraxacum spp.), jitrocele (Plantago spp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea spp.) atd. Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které by měly být koseny podle místních podmínek v období od konce května do začátku září. Potenciální nebezpečí představuje zanedbávání péče a zarůstání ruderální vegetací či dřevinami. Častým problémem je také snaha lidí o převádění lučních porostů na les či jejich rozorávání a zemědělské obhospodařování. Kód předmětu ochrany: 7140 Název předmětu ochrany: Přechodová rašeliniště a třasoviště Stanoviště je zde zastoupeno biotopy R2.3 Přechodová rašeliniště a R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště. Biotop R2.3 tvoří údolní i svahová prameništní rašeliniště, také okraje vodních nádrží a laggy (snížené okrajové části) vrchovišť pokrytých ostřicovo-rašeliníkovou vegetací s dominancí zeleně a hnědě zbarvených rašeliníků ze sekcí Cuspidata a Subsecunda, statných rašeliníků ze sekce Sphagnum i ploníků (Polytrichum commune a P. strictum). Bylinné patro má nižší pokryvnost, uplatňují se nízké ostřice - o. šlahounovitá (Carex chordorrhiza), o. ježatá (C. echinata) a o. černá (C. nigra), nebo vysoké ostřice - o. plstnatoplodá (Carex lasiocarpa) a o. zobánkatá (C. rostrata), dále suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a s. štíhlý (E. gracile), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), psineček psí (Agrostis canina). Místy rostou i keříčky klikvy bahenní (Oxycoccus palustris s. lat.), brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), b. brusinka (V. vitis-idaea). Někdy má velkou pokryvnost rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Vyskytují se na stanovištích sycených převážně podzemní vodou chudou na obsah vápníku i ostatních iontů. Mocnost rašelinných vrstev je obvykle do 2 m. Biotopy jsou ohroženy a mizí především v důsledku melioračních zásahů, expanze dřevin, zalesňování, celkové eutrofizace prostředí, často bývají poškozeny těžkou mechanizací, zvěří nebo dobytkem. Biotop R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště jsou rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou, u vápnitých slatinišť s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Převládají nízké ostřice - ostřice rusá (Carex flava s. lat.), o. černá a o. prosová (C. panicea), nebo vyšší ostřice - o. odchylná (Carex appropinquata), o. plstnatoplodá a o. zobánkatá a jiné šáchorovité rostliny spolu s tzv. hnědými mechy čeledi Amblystegiaceae. Nevápnitá mechová slatiniště se vyskytují po celém území ČR vyjma nejteplejších oblastí. Biotopy jsou nejvíce ohroženy odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním. Podle potřeby je vhodné extenzivní sečení travinobylinných společenstev a odstraňováním náletových dřevin. Nezbytné je zachovat přirozený vodní režim tohoto stanoviště. Kód předmětu ochrany: 8150 Název předmětu ochrany: Středoevropské silikátové sutě Stanoviště tvoří biotop S2B Pohyblivé sutě na silikátových horninách. Mimo druhy specificky suťové (např. konopice úzkolistá Galeopsis angustifolia) se zde vyskytují i četné druhy přesahující z vegetace skalnatých strání (např. rozchodník velký Hylotelephium maximum) nebo lesních lemů (lipnice hajní Poa nemoralis, starček lesní Senecio sylvaticus a starček lepkavý S. viscosus). Biotopy jsou citlivé vůči umělým zásahům, ale většina porostů není ohrožená, protože je mimo dosah přímých vlivů člověka.
Většinou je biotop ponechán bez managementu. Světlomilná společenstva podle potřeby asanujeme vyřezáním stínících dřevin. V případě ohrožení je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. Negativní dopad horolezeckých sportovních aktivit lze částečně eliminovat osazením konečných jistících prostředků umožňujících sestup slaněním. Občasný sesuv kamení vyvolaný chůzí lidí po pohyblivých sutích však může být spíše ku prospěchu, protože se tak dostává k povrchu půda původně splavená do hloubi suti. Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Stanoviště je zde zastoupeno biotopem S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, pro který je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník (Asplenium spp.), kapraď (Dryopteris spp.) a osladič (Polypodium spp.), a četných mechorostů. Tato vegetace obsazuje stinné i slunné skalní srázy a balvanové rozpady v údolích a skalních městech, droliny vulkanických kopců, vzácněji také opuštěné lomy a staré zdi. Podkladem je nejčastěji žula, znělec, čedič, rula, granulit, hadec, pískovec, buližník nebo slepenec. Biotop je citlivý vůči umělým zásahům, ale většina porostů není ohrožená, protože je mimo dosah přímých vlivů člověka. Biotop většinou nevyžaduje management. Světlomilná společenstva podle potřeby asanujeme vyřezáním stínících dřevin. V případě ohrožení je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. Negativní dopad horolezeckých sportovních aktivit lze částečně eliminovat osazením koncových jistících prostředků umožňujících sestup slaněním. Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Stanoviště zde zastupuje biotop L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty. Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jasan úzkolistý podunajský (F. angustifolia subsp. danubialis), jilm vaz a j. habrolistý (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby - vrba bílá (Salix alba) a vrba křehká (Salix euxina) - nebo domácí druhy topolů - topol bílý (Populus alba) či topol černý (Populus nigra). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku ztepilého (Picea abies) a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa je žádoucí netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru jednotlivých dřevin. Kód předmětu ochrany: 9110 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Stanoviště je zastoupeno biotopem L5.4 Acidofilní bučiny, který tvoří listnaté nebo smíšené lesy na kyselých až neutrálních, minerálně chudých půdách. Zahrnují široké spektrum stanovišť 3. - 6. lesního vegetačního stupně, místy sestupují níže (severní svahy). V druhové skladbě porostů převažuje buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí dalších listnáčů - javor klen (Acer pseudoplatanus), dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá (Tilia cordata) aj., nebo jehličnanů - jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Zastoupení
jednotlivých dřevin kolísá úměrně k rozpětí podmínek, které daný typ stanoviště pokrývá. Obecně je ale ve všech acidofilních bučinách problémem nedostatečné množství jedle. K přirozeným vlastnostem bukových lesů patří v určité části vývoje tvorba jedné souvislé etáže; vzhledem k tomu a také kvůli nedostatku živin proto keřové patro většinou chybí nebo má malou pokryvnost. Pokud je vyvinuto, zmlazují se v něm dřeviny stromového patra. Bylinné patro je chudé, s převahou běžných acidofilních druhů. Charakter většiny porostů předurčuje jeho vhodnost k hospodářskému využití. Intenzivním hospodařením a nevhodnou umělou obnovou, především smrkem, dochází k přeměně na lesy s převahou smrku a s tím spojenému riziku přemnožení kalamitních hmyzích škůdců. V neposlední řadě jsou významným faktorem vysoké stavy spárkaté zvěře, bránící účinnému rozvoji přirozené i umělé obnovy. Pro ochranu stanovišť acidofilních bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení holosečného hospodaření. Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo smrku ztepilého nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozených od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství, je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. V případě výskytu acidofilních bučin na extrémních stanovištích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Stanoviště je zastoupeno biotopem L5.1 Květnaté bučiny, který tvoří listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů - javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jilm drsný (Ulmus glabra), ve vyšších nadmořských výškách také jedle bělokoré (Abies alba) a smrku ztepilého (Picea abies). Zahrnují široké spektrum stanovišť 3. - 6. lesního vegetačního stupně, místy sestupují níže (severní svahy). Jejich výskyt je vázán hlavně na eutrofní, obvykle kambizemní půdy s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Na minerálně chudším podloží je formace vyvinuta jen na hlubších půdách mírných svahů a plošin. Oproti kyselým bučinám je zde v daleko větší míře rozvinuto keřové a hlavně typické bylinné patro květnatých bučin, zastoupené vzácnějšími druhy i běžně zastoupenými mezofilními druhy listnatých lesů. Také na tyto biotopy dolehlo dlouhodobé hospodářské využívání a rostoucí potřeba dřeva pro různé účely. Postupem času docházelo ve stále větším měřítku k upřednostňování rychleji rostoucího a v daných přírodních podmínkách prosperujícího smrku, pěstovaného v ekonomicky nejvýhodnějších stejnověkých monokulturách. Takto vzniklé lesy jsou snadno napadnutelné kalamitními škůdci, velký vliv mají také na změny půdních poměrů na stanovištích bučin důsledkem kyselého opadu a ochuzení vrchních vrstev o živiny. V neposlední řadě jsou významným faktorem vysoké stavy spárkaté zvěře, bránící účinnému rozvoji přirozené i umělé obnovy. Pro ochranu stanovišť květnatých bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení holosečného hospodaření. Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo smrku ztepilého nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozené od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství, je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. V případě výskytu květnatých bučin na extrémních stanovištích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni; v rámci EVL je stanoviště tvořeno biotopy L3.1 Hercynské dubohabřiny, L3.2 Polonské dubohabřiny a L3.3B Západo-karpatské dubohabřiny a L3.3C Hercynsko-karpatské dubohabřiny. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (bříza bělokorá Betula pendula, javor babyka Acer campestre, javor mléč A. platanoides, javor klen A. pseudoplatanus, jeřáb břek Sorbus torminalis). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Na lokalitě se vyskytující hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu; vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Další v EVL vyskytující se typ, polonské dubohabřiny (L3.2), zaujímají pak nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. Dubohabřiny karpatského typu (L3.3B a L3.3C) jsou v rámci tohoto habitatu zastoupeny hlavně na střední a východní Moravě, na jihu mimo nejteplejší oblasti. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (trnovník akát Robinia pseudoacacia, pajasan žlaznatý Ailanthus altissima) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní (Pinus sylvestris) nebo smrku ztepilého (Picea abies) je důležité nezvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozené od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky by měly být využívány jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost. Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoje keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin. Kód předmětu ochrany: 9180 * Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Stanoviště je tvořeno biotopem L4 Suťové lesy, který obsazuje polohy strmých svahů často s výchozy skal a zpravidla hlubší půdy s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací listového opadu. Tvoří většinou jen maloplošné porosty. Širokému rozpětí lesních vegetačních stupňů odpovídá i škála dřevin přirozené dřevinné skladby. Převažují rychle rostoucí dřeviny jako javor klen (Acer pseudoplatanus) a mléč (A. platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata) a velkolistá (T. platyphyllos), jilm drsný (Ulmus glabra) a ve vyšších polohách i buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Díky specifickým podmínkám a druhové rozrůzněnosti se zpravidla jedná o strukturně bohaté lesy s různým zapojením. Keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto, bylinné patro zahrnuje druhy blíže ekologicky nespecializované, s přesahem z bučin, dubohabřin či luhů. Typický je pro suťové lesy výskyt nitrofilních a na vlhkost náročných druhů. Špatná dostupnost těchto lokalit do značné míry omezila rozsah přímých lidských zásahů. Přesto ani zde nebyly zcela vyloučeny. Dnešní porosty jsou tedy jak lidskou rukou téměř nedotčené, tak i lesnicky obhospodařované. Výjimku netvoří ani porosty, které vznikly druhotně na dříve odlesněných plochách. Jejich ohrožení těžbou a obnovou nevhodnými druhy dřevin je zde menší než u jiných lesních biotopů, také proto že plní významnou půdoochrannou funkci. Na strukturu ale mají vliv vysoké stavy spárkaté zvěře. Management suťových lesů je na dosti lokalitách přednostně bezzásahový, s ponecháním odumřelé dřevní hmoty. Pokud se v porostech provádějí nějaké zásahy, měly by plně respektovat půdoochrannou funkci lesa,
případně tuto funkci dle možností posilovat. Při vyklízení dřevní hmoty ve špatně přístupných terénech je nezbytné využít koní nebo lanových zařízení. Mělo by být maximálně využíváno stávajícího přirozeného zmlazení, v případě umělé obnovy vysazování druhů stanovištně vhodných. Rozsah obnovních zásahů musí respektovat charakter vlastních porostů a rozlohu tohoto stanoviště v EVL. Druhy Název předmětu ochrany: střevlík hrbolatý Carabus variolosus Kód předmětu ochrany: 4014 Střevlík hrbolatý žije především v předhůří a horách (na území ČR v nadmořských výškách ca 300 1200 m). Obývá zejména lesy listnaté (dubohabřiny až bučiny) a smíšené, ale i jehličnaté, výjimečně se vyskytuje i na otevřených biotopech, které k lesům přiléhají. Jedná se o velmi vlhkomilný druh žijící na březích vodních toků, prameništích, močálech a rašeliništích, vícekrát byl pozorován lovící přímo ve vodě. Je aktivní především v noci, méně častá je denní aktivita. Přes den se zpravidla ukrývá ve vlhkém listí, mechu, podmáčené půdě a pod ležícími předměty (kmeny, kameny). Přezimuje jako imago, v přírodě je aktivní od dubna. Pro druh je zásadní v oblastech výskytu zachovat přírodní charakter zdejších vodních toků a okolních lesních porostů s dostatečným množstvím odumírajících a padlých kmenů. Ohrožujícími faktory a činnostmi, které mohou ohrozit populaci tohoto druhu na dané lokalitě, jsou změny vodního režimu (lesní meliorace, regulace vodotečí) a následný úbytek podmáčených biotopů, znečištění vody, podobně i aplikace biocidů a hnojiv v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí a velkoplošná holosečná těžba na místech výskytu. K přežití druhu je nezbytné uchování rozsáhlejších lesních porostů a dostatečného množství podmáčených stanovišť (břehy toků, prameniště, mokřady). Těžbu a přibližování dříví se doporučuje provádět šetrnými technologiemi, nevhodná je rozsáhlá holosečná obnova. V bezprostředním okolí vodních toků je nutné zachovat dostatečné množství starého dřeva (padlé stromy apod.), poskytující zimní úkryt. V místech výskytu neaplikovat biocidy a hnojiva. Název předmětu ochrany: vranka obecná Cottus gobio Kód předmětu ochrany: 1163 Vranka obecná obývá především horské a podhorské potoky v úsecích s členitým kamenitým nebo štěrkokamenitým dnem, kde se po většinu času ukrývá pod kameny. Její přítomnost vykazuje vysokou kvalitu toku, jde o tzv. bioindikační druh. Pohybuje se jen krátkými poskoky, neboť je vzhledem k absenci plynového měchýře špatným plavcem. Živí se bentickými živočichy. Tření se odehrává na konci března a v dubnu, o jikry nakladené pod větší kameny pečuje samec. Vranka obecná žije maximálně osm let a dorůstá velikosti do 15 cm. Vranka je velmi citlivá na znečištění toků a dostatek kyslíku ve vodě. Parametry kvality vodního prostředí odrážející nároky tohoto druhu jsou uvedeny v příloze 6.5 tohoto dokumentu. Je ohrožená především ničením obývaného biotopu. Do mnoha toků v minulosti unikaly toxické látky, jež zapříčinily vytrávení celých lokálních populací. Toky horních částí povodí s vhodným kamenitým substrátem byly z hlediska tohoto druhu často nevhodně upravovány (např. v rámci meliorací). Predačním tlakem mohou vranky ohrožovat také lososovité ryby, především pstruh obecný, vysazované v nadměrných počtech. Při zásazích do toku (stavebních pracích, těžbě štěrků) může vznikat silný zákal, který v jarním období může též významně narušit proces rozmnožování a vývoje juvenilních vranek. V minulosti byla vranka likvidována rybáři při odlovech v chovných částech revírů, neboť byla neprávem považována za silného škůdce na jikrách a plůdku pstruhů. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu v EVL přerušení migračního kontinua stavbou migračních bariér bez plně funkčních rybích přechodů, i v případě vybudování přechodu se nad bariérami tvoří pro život vranek nevhodné rozlehlé stojaté plochy hostící navíc vyšší abundanci predátorů změny morfologie koryta technickými úpravami (likvidace různorodých stanovišť, dláždění dna, hrazení toků, těžba kamenitého a štěrkového substrátu), které zapříčiňují ztrátu vhodných podmínek pro život druhu znečištění vody, především z hnojení v povodí a komunálních odpadů významné odběry vody z toku (MVE, zavlažování), kdy dochází ke změně charakteru vodního biotopu (nedodržováním minimálního zůstatkového průtoku)