KULTURISTIKA A DOPING

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví Regenerace a výživa ve sportu KULTURISTIKA A DOPING Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Iva Hrnčiříková Ph.D. Vypracoval: Tomáš Růža Brno 2011

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literatura, ze kterých jsem čerpal, jsou v práci řádně uvedeny. V Brně dne 15. dubna 2011... Tomáš Růža 2

Na tomto místě bych rád poděkoval paní Ing. Ivě Hrnčiříkové Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, konzultace a cenné rady. 3

OBSAH: Úvod 5 1 Kulturistika 7 1.1 Obecná charakteristika kulturistiky 7 1.2 Historie kulturistiky 8 1.3 Fyziologická charakteristika kulturistiky 9 2 Doping 12 2.1 Základní antidopingové organizace 12 2.2 Základní dokumenty o dopingu 12 2.3 Definice dopingu 14 2.4 Zakázané látky a metody dopingu 15 2.4.1 Zakázané látky stále 16 2.4.2 Látky zakázané při soutěži 28 2.4.3 Látky zakázané v určitých sportech 33 2.4.4 Dopingové metody 35 2.5 Dopingová kontrola 37 3 Doping v kulturistice 38 3.1 Dopingové látky užívané v kulturistice 39 3.1.1 Anabolické androgenní steroidy 39 3.1.2 Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky 39 3.1.3 Látky s antiestrogenní aktivitou 41 3.1.4 Diuretika a maskovací látky 41 3.1.5 Stimulancia 42 3.2 Dopingové metody užívané v kulturistice 42 3.2.1 Chemická a fyzikální manipulace 42 3.2.2 Genový doping 43 3.3 Dopingové kontroly v ČR v kulturistice (IFBB) 43 4 Rizika spojené s dopingem 46 4.1 Riziko poškození zdraví 46 4.1.1 Zdravotní rizika zakázaných látek 46 4.1.2 Zdravotní rizika zakázaných metod 57 4.2 Riziko trestního postihu 58 4.3 Riziko sportovního postihu 60 Diskuze 61 Závěr 62 Resumé 64 Literatura 65 Seznam příloh 69 Přílohy I Nařízení vlády č. 454/2009 (včetně jeho příloh) 4

Úvod Tato práce bude věnována kulturistice a dopingu, jelikož v kulturistice stále dochází ke značnému používání dopingu, což potvrzuje i suverénní vedení v počtu prokázaných dopingových případů. Doping je v dnešní společnosti, která je orientována pouze na oceňování vítězných výkonů či rekordů (evropských, olympijských, světových), do určité míry tolerován. Uvedenou orientací společnosti dochází ke vzniku prostředí, které vytváří značný tlak na sportovce, jelikož jen dosahování uvedených výkonů, je bráno jako úspěch, který přináší slávu, obdiv, publicitu a peníze, jakýkoliv jiný výsledek, je pak brán za prohru, selhání a neúspěch, což přináší kritiku, odsouzení či dokonce posměch. Toto vystavuje sportovce značné fyzické a psychické zátěži, která může vyústit až k cestě používání dopingu, aby se vyhnuli neúspěchu a naopak mohli požívat značných výhod sportovní slávy za vítězství. Doping se v současné době již rozšířil do všech zemí světa a zasáhl různou intenzitou snad všechna sportovní odvětví. Současné studie ukazují, že doping se již stal téměř běžným prostředkem a součástí přípravy sportovců na všech výkonnostních úrovních. Tento stav je velice závažný, jelikož se může promítnout i do mládežnického a dokonce i dětského sportu (Melicha, 1995, Pyšný, 1999, Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Popisovaný stav lze patrně nejlépe pozorovat právě na kulturistice, která za posledních několik let zaznamenala obrovský vývoj a to především ve svalovém rozvoji profesionálních kulturistů, kteří jsou opatřeni až neuvěřitelnou svalovou hmotou, např. při výšce postavy 180 cm mají soutěžní váhu i přes 120 kg, kdy jejich procento tuku se pohybuje okolo 4% (Grasgruber, Cacek, 2008). Toto je spojeno právě s oním značným používáním dopingových látek a metod, které rovněž procházejí vývojem a rozvojem. Jak prokazují výzkumy a studie, tak v dnešní době není doping problémem jen profesionální kulturistiky, ale i amatérské a dokonce i té rekreační, jelikož svalnaté, vyrýsované a symetrické postavy jsou brány za vzory lidské krásy, sexuální atraktivity i zdravého životního stylu. Majitelé popsaných postav propagují různé doplňky stravy, které jím měli pomoct k jejich postavě, a v různých časopisech radí čtenářům s výživou, tréninkem apod., ale když přijde na otázku dopingu, tak mlčí 5

nebo popírají, že by někdy nějakou takovouto látku užívali, ale v případě jednání tzv. mezi čtyřma očima, již někteří, používání dopingu přiznávají a dokonce i doporučují, kdy hovoří o zaručeném výsledku, jímž bude dosažení požadované postavy v krátkém časovém období, ale o jakýchkoliv rizicích již nic neříkají (Pyšný, 2002). Vzhledem k tomuto bude hlavním tématem práce doping a jeho zneužívání v kulturistice. V práci bude uvedena definice dopingu, jeho rozdělení na dopingové látky a metody, charakteristika jednotlivých dopingových látek a metod s důrazem na jejich vliv na lidský organismus. Rovněž dojde i k popisu nejčastěji užívaných dopingových látek a metod v kulturistice a to včetně možných důvodů, jež kulturisty vedou k jejich užívání. V samostatné kapitole budou popsána rizika, která jsou spojena s užíváním dopingu, kdy byla vybrána ty nejzásadnější, tedy rizika zdravotní, trestní a sportovní. Dále zde dojde k uvedení základních antidopingových organizací, významných antidopingových dokumentů, charakteristiky dopingové kontroly. V práci bude věnována pozornost i obecné charakteristice kulturistiky, kdy budou popsány její cíle, aby bylo možné lépe pochopit, proč je tento sport tolik spojován s dopingem, její fyziologická charakteristika a rovněž bude proveden pohled do její historie. Práce byla vypracována za použití informací získaných z odborných knih, internetu a také z vlastních zkušeností a je členěna do několika samostatných kapitol a podkapitol. Cílem práce je podat ucelený souhrn informací o dopingu a jeho spojení s kulturistikou, přičemž hlavní důraz bude věnován jeho účinkům na lidský organismus a rizikům, která sebou jeho používání nese. 6

1 Kulturistika 1.1 Obecná charakteristika kulturistiky Kulturistika je sportem, který se řadí mezi tzv. silové disciplíny, neboť se oddělila od vzpírání. Důvodem tohoto oddělení bylo zřejmě to, že cílem kulturistiky je rovnoměrné posílení všech svalových partií lidského těla, tak aby bylo dosaženo mohutnosti a vyrýsovanosti svalstva, při zajištění symetričnosti a estetičnosti postavy, přičemž u vzpírání, jde o vzepření co největšího břemene. Dosažení výše uvedených cílů je spojeno s několika faktory. Prvním faktorem je trénink, který obnáší navštěvování posiloven či fitness center, kde dochází k cvičení s činkami nebo stroji, které kladou určitý odpor, což má za následek hypertrofii svalových vláken, redukci tuku a zlepšení nervosvalové koordinace. Dalším faktorem, který je označován za nejdůležitější, je dodržování stravy, kdy musí být dbáno na dostatečný příjem všech živin. Rovněž významným faktorem je respektování regeneračních potřeb těla, jelikož jinak by mohlo dojít k přetrénování, což by mělo negativní vliv na organismus. K popsaným faktorům přistupuje ještě jeden, který lze označit za velice zásadní, je to faktor používání dopingu, který si někteří sportovci přidávají k výše uvedeným. Tímto faktorem se snaží dosáhnout stanovených cílů rychleji, i když to sebou nese značné rizika (Thorne, Embleton, 1998, Schwarzenegger, Dobbins, 1995, http://cs.wikipedia.org/wiki/kulturistika). Kulturistika je v dnešní době prováděna na několika úrovních, od rekreační, přes amatérskou, až po profesionální úroveň. Na všech vyjmenovaných úrovních jsou pořádány kulturistické soutěže. Při kulturistické soutěži dochází k porovnávání svalových objemů, hustoty, ostrosti svalového reliéfu a celkové symetrie rozvoje svalstva na podiu a to v 5 až 7 postojích. Soutěže jsou pořádány v několika hmotnostních kategoriích a to pro muže i ženy, v dorosteneckém, juniorském, seniorském i veteránském věku. Kulturistické soutěže jsou většinou tříkolové, kdy v prvním kole dochází k porovnání všech závodníků z dané kategorie a vyvolávání některých závodníků na základě požadavků rozhodčích. V druhém kole přichází závodníci na podium jednotlivě a prezentují své svalstvo v tzv. volné sestavě, kdy se jedná o dynamickou prezentaci 7

svalstva v pohybu s choreografickými prvky v souladu s hudbou. Volná sestava trvá v rozmezí 60 až 120 sekund v závislosti na pravidlech dané soutěže. Ve třetím kole nastupuje již jen většinou 6 závodníků dané kategorie a dochází k jejich opětovnému porovnávání. V závěru třetího kola dochází opět k pózování na hudbu, kdy jsou závodníci vyzvání k volnému pózování. Poté dochází už k vyhodnocení umístění od posledního k prvnímu (Melicha, 1995). Kulturistické soutěže mají pevně stanovená pravidla, které si definují jednotlivé kulturistické asociace. 1.2 Historie kulturistiky Vznik kulturistiky nelze přesně určit, ale často je uváděno, že její kořeny sahají zřejmě až do starověku. V této souvislosti se hovoří především o starověkém Řecku a Římu, jelikož zde byl kladen značný důraz na fyzický rozvoj a kondici. V Římě to bylo z důvodu gladiátorů, kteří zápasili v Colosseu, kde vítězili hlavně fyzicky silní a zdatní jedinci. V případě Řecka, to bylo z důvodu sportovních klání, kdy sportovci soutěžili například v tom, kdo dál dohodí apod. (Thorne, Embleton, 1998). Další zmínky jsou datovány do středověku, kde vystupovali na kočovných karnevalech různí siláci, kteří udivovali publikum především svou silou, velikost svalů a vyrýsovanost postavy zatím nebyla v popředí zájmu. První výraznější vývoj kulturistiky nastal v 18 stol., kdy vznikla skupina, která si říkala fyzičtí kulturisté. Skupina měla pouze pár členů, kteří se zabývali zlepšením svých postav, kdy toto prováděli úpravou stravovacích návyků a pravidelným cvičením. Tento svůj životní postoj chtěli přiblížit veřejnosti, proto hledali vhodný vzor. Vzor nalezli mezi evropskými siláky a byl jím Eugen Sandow (nar. 2. 4. 1867), který je tedy považován za prvního kulturistu. Shadow čněl nad ostatními siláky díky vyváženosti své postavy a její vyrýsovaností, kdy jeho procento tuku se mělo pohybovat okolo 5% (Thorne, Embleton, 1998, Schwarzenegger, Dobbins, 1995). 8

V 19. století dochází k velkému rozkvětu kulturistiky, začínají se pořádat soutěže fyzické kultury. První velká kulturistická soutěž se konala 16. ledna 1904 v Americe v prostorách New Yorské Madison Square Garden a její vítěz Al Treloar dostal finanční odměnu 1.000 dolarů (Thorne, Embleton, 1998, http://en.wikipedia.org/wiki/bodybuilding). O další rozvoj kulturistiky se postarali bratři Ben a Joe Weider, kteří v roce 1946 založili první mezinárodní kulturistickou asociaci nazývanou International Federation of Body Building (IFBB). Poté vzniká v roce 1950 další asociace a to National Amateur Body-Building Association (NABBA). Od této doby vznikají i další menší kulturistické asociace (Kolouch, Kolouchová 1990, Thorne, Embleton, 1998). V České republice v současnosti působí tři kulturistické asociace, Svaz kulturistiky a fitness České republiky o. s., který je členem organizace IFBB, NABBA Česká republika a Česká společnost pro naturální sport, o. s., která je členem International federation fitness and natural bodybuilding (IFFNB) (http://www.natural-sport.cz/index.php/clenstvi-v-csns). Výše uvedené organizace pořádají na území České republiky soutěže v kulturistice a fitness. 1.3 Fyziologická charakteristika kulturistiky Kulturistika patří do skupiny silových sportů. Úsilí sportovce v kulturistice je z 90 % vykonáváno na tréninku v posilovně a z 10 % při provádění ostatních sportovních aktivit aerobního charakteru (cyklistka, běh apod.). Tento poměr se však může výrazně změnit v předzávodním, nebo-li rýsovacím období, kdy je to ovlivněno množstvím uložených tukových zásob. Trénink v posilovně je silový a tedy anaerobního charakteru a dochází při něm k nazvedání 3 až 12 tun. Takovýto trénink u kulturistů vede k velké svalové hypertrofii, která způsobuje při zatížení zhoršení cirkulačních podmínek ve svalové tkáni a zhoršenou kapilarizaci kosterních svalů, čímž dochází k úhradě energie ve větší míře než u běžné populace anaerobním způsobem, což má vliv na náročnější požadavky na výživu (Melicha, 1995). V kulturistice je výživě přikládána značná pozornost, kdy hlavní 9

živiny, tedy bílkoviny, tuky a sacharidy by měly být přijímány v poměru 1:1:4 (platí pro tzv. objemové období), přičemž příjem bílkovin by se měl pohybovat v rozmezí 1,4 až 1,8 g na kilogram tělesné hmotnosti (Mendelová, Hrnčiříková, 2007), či v rozmezí 1,5 až 2,5 g na kilogram tělesné hmotnosti (Melicha, 1995, Medek, Novák, Smejkal, 1996, Havlíčková, 2006). Kulturisté mají vyšší odpad dusíkatých látek v moči, vyšší hladinu kreatininu a močoviny v krevní plazmě i při zcela zdravých funkčně zdatných ledvinách. Energetický výdej u kulturistů je obvykle 2500 až 3000 kcal/24 hod. (10.500 12.600 kj), i když hodnota pro silové sporty se obvykle pohybuje až okolo 6800 kcal (28.600 kj). Bazální metabolismus je v důsledku vyšší hodnoty aktivní tělesné hmotnosti a zvýšené termogeneze vyšší než u běžné populace a činí asi 2098 kcal/24 hod. (8.800 kj). Kulturisté mají vysokou úroveň energetického metabolismu, což potvrzují i zvýšené hodnoty některých jaterních enzymů v séru. V moči nacházíme vyšší množství močoviny než u běžné populace, moč je také kyselejší a má i větší osmolaritu (obsahuje více iontů CA 2+ a Mg 2+ ). Ostatní složky jako draslík, sodík a chlór je stejný jako u běžné populace. V důsledku tréninku je v moči i více kreatininu a kyseliny močové. Dále je u kulturistů i vyšší metabolismus vody, který je stresujícím faktorem pro ledviny. Maximální aerobní výkon (VO 2 max) nepřevyšuje běžnou populaci, jedná se o hodnoty 35,1 53,0. Hodnoty krevní tlaku jsou rovněž stejné jako u běžné populace. V krevní plazmě nacházíme u kulturistů vyšší hladinu volného testosteronu (Melicha, 1995). Morfofunkční charakteristika Lidské tělo obsahuje více než 600 příčně pruhovaných svalů, ale kulturistika se zajímá především o 10 hlavních skupin: Flexory dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii) Extenzory- trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii) Svalstvo ramen deltový sval (m. dletoideus) Svalstvo prsní velký sval prsní (m. pectoralis maior) Svalstvo zádové široký sval zádový (m. latissimus dorsi) 10

Svalstvo na přední straně stehen čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) Svalstvo na zadní straně stehen dvouhlavý sval stehenní (m. biceps femoris) Svalstvo lýtkové trojhlavý sval lýtkový (m triceps surae) Svalstvo břišní přímý sval břišní (m. rectus abdominis) Vzpřimovače páteře např. (m. longissimus) Předpoklady pro kulturistiku jsou určovány podle tělesné výšky a s tím spojené antropometrické parametry, např. šíře ramen, délka končetin, poměr délky dolních končetin k délce trupu, šíře boků, obvod pasu, délka krku apod. Obsah tuku v těle kulturisty bývá pod 5 % (Grasgruber, Cacek, 2008). Somatotyp kulturisty by měl být muskulaturní, tj. mezomorfní typ, kdy jednotlivé složky by se měly pohybovat v těchto rozmezích: ektomorfní 1,8-2,0, mezomorfní 7,9-8,2 a endomorfní 0,7-1,4 (Melicha, 1995). V profesionální kulturistice se však uvedené hodnoty pohybují v poměru 1-13-1, což je dáváno do spojitosti s používáním dopingu (Grasgruber, Cacek, 2008). Po stránce stavby těla kulturisty, lze označit za nejvhodnější středně vysokou postavu se širokými rameny, štíhlým pasem, delšími svalově dobře vybavenými končetinami a dokonalým stavem páteře a celého lokomočního aparátu. Dále by měl mít dispozice pro symetrický rozvoj svalstva, tendence k ukládání podkožního tuku by měla být malá a jejich distribuce musí být rovněž symetrická. Důležitým faktorem pro kulturistu je i kvalita pokožky, která by neměla obsahovat rozsáhlé depigmentace, jako vitiligo, generalizované ekzémy, lupenku, rozsáhlé kožní hemangiomy, velké žilní městky na dolních končetinách či trofické kožní pigmentace na bércích (Melicha, 1995). 11

2 Doping 2.1 Základní antidopingové organizace Hlavní antidopingová organizace se nazývá World Anti-Doping Agency, v překladu Světová antidopingová organizace, která užívá zkratky WADA. Tato organizace i každoročně aktualizuje seznam zakázaných dopingových látek a metod. Další organizací je Asociace národních antidopingových agentur (ANADO), která sdružuje jednotlivé národní antidopingové organizace. V České republice se národní antidopingová organizace nazývá Antidopingový výbor České republiky (ADV ČŘ). Tento orgán zahrnuje i výkonnou složku, tedy exekutivu, která je zodpovědná za provádění veškerého testování sportovců (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). V boji s dopingem pomáhají i vládní a nevládní organizace, mezinárodní či národní úrovně. Z vládních organizací na mezinárodní úrovni se jedná především o Radu Evropy a OSN (UNESCO) a na národní úrovni se jedná o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví. Z nevládních organizací na mezinárodní úrovni se jedná o Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní paralympijský výbor a Mezinárodní sportovní federace, na národní úrovni to pak jsou například v České republice, Český olympijský výbor, Český paralympijský výbor a jednotlivé sportovní svazy (Slepička, Pyšný, 2000). 2.2 Základní dokumenty o dopingu První oficiální dokument byl přijat v roce 1967 Radou Evropy, kdy stanovil definici dopingu, popsal zdravotní a etické problémy dopingu a předpověděl některé v té době neznámé typy dopingu. Tento dokument byl schválen Výborem ministrů sportu. V roce 1968 Mezinárodní olympijský výbor přijal definici dopingu, která pouze zakazovala skupinu dopingových látek. První mezinárodní úmluvou byla Mezinárodní olympijská charta proti dopingu, kterou vydal Mezinárodní olympijský výbor v roce 1988. Tato úmluva nastolila nový trend boje proti dopingu, založený na nevládní úrovni, tedy na spolupráci sportovních organizaci na etickém principu. V roce 1989 vydala Rada Evropy 12

Antidopingovou úmluvu, která pověřuje bojem s dopingem vládní instituce odpovědné za sport a sportovní organizace. Dále došlo v březnu roku 2003 k přijetí Světového antidopingového kodexu na Světové konferenci o dopingu v Kodani. Platnost tohoto dokumentu vstoupila v platnost v roce 2004. Světový antidopingový kodex je základním a univerzálním dokumentem antidopingového programu, který sjednocuje pravidla všech sportovních organizací a institucí na celém světě. Další přijatou mezinárodní úmluvou byla v říjnu 2005 Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu UNESCO, která byla přijata na Generální konferenci. Cílem této úmluvy bylo podpořit prevenci používání dopingu a stanovit zásady výchovy a vzdělávání. Dále definovat zákaz používání dopingových látek podle jednotného seznamu a také omezit dostupnost látek s dopingovým účinkem legislativními opatřeními. Úmluva nabádá k podpoře výzkumu v oblasti boje proti dopingu a ve sportovní vědě, posiluje a zintenzivňuje spolupráci signatářských zemí a agentury WADA. Tato úmluva byla v České republice vládou přijata v červnu 2006 a ratifikována jako mezinárodní smlouva v únoru 2007 po souhlasu obou komor Parlamentu ČR (Nekola, 2000, Slepička, Pyšný, 2000, Pyšný, 2006, http://www.antidoping.cz/mezinarodni_umluvy.htm). Světový antidopingový kodex začal platit v České republice vydáním Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu 1. června 2004. Tuto směrnici vydal ADV ČR a je platná pro svazy v České republice a jejich členy (http://www.antidoping.cz/smernice_pro_kontrolu.htm). Další důležitou událostí v boji s dopingem v České republice bylo přijetí nového Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb, který obsahuje 288 Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Tento paragraf postihuje výrobu, přechovávání, dovoz, vývoz, nabídku, prodej, poskytnutí jinému látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem než za léčebným účinkem a také použití vůči jinému metody spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodu s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účinkem. Dále bylo dne 7. prosince 2009 vydáno nařízení vlády č. 454, kterým bylo pro účely trestního zákoníku stanoveno, co se považuje za látky 13

s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem. 2.3 Definice dopingu Bylo napsáno několik definicí dopingu, kdy tyto se liší z pohledu, kterým se na doping nahlíží. Např. ze sportovního hlediska se považuje za doping užívání různých látek, léků nebo způsobů k dosahování vyšších sportovních výkonů a lepších umístění při sportovních soutěži (http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/ kapitolysportmed/pages/17-doping.html). Také je možno doping definovat z hlediska lékařského, kdy je definován, jako užívání různých fyziologických látek v jakékoliv formě a fyziologických látek v abnormální dávce nebo nepřirozenou cestou u zdravých lidí za účelem umělého a neoprávněného zvýšení výkonnosti v závodě (http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/ pages/17-doping.html). Na doping lze nahlížet i z pohledu etického, kdy doping označujeme jako podvod (Nekola, 2000). Tyto definice, ale nebyly natolik dostatečné, aby mohlo dojít k prokázání dopingu sportovce. Vzhledem k tomuto byl dne 5. března 2003 na světové konferenci o dopingu, na základě doporučení Rady Světové antidopingové agentury (WADA), přijat Světový antidopingový kodex, který obsahuje nejen základní definici dopingu, ale i cíle antidopingového hnutí a pravidla boje proti dopingu (kodex vstoupil v účinnost v roce 2004). Definice dopingu dle Světového antidopingového kodexu zní: Doping je definován jako porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel uvedených níže. a) Přítomnost zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo markerů v těle sportovce. b) Použití nebo pokus o použití zakázané látky nebo zakázané metody sportovcem. c) Odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez přesvědčivého zdůvodnění po obdržení výzvy, která vychází z příslušných antidopingových pravidel, nebo jiné vyhýbání se odběru vzorku. 14

d) Porušení příslušných požadavků, týkajících se dostupnosti sportovce pro testování mimo soutěž, včetně neposkytnutí požadované informace o pobytu, a nezastižení pro dopingovou kontrolu, které byly prohlášeny podle pravidel, která jsou v souladu s mezinárodním standardem pro testování. Jakákoliv kombinace tří nezastižení pro dopingovou kontrolu a/nebo neposkytnutí požadované informace o pobytu během osmnáctiměsíčního období zjištěná Antidopingovou organizací, která má pravomoc nad sportovcem, je porušením antidopingového pravidla. e) Podvádění nebo pokus o podvádění v průběhu kterékoli části dopingové kontroly. f) Držení zakázaných látek a zakázaných metod. g) Obchodování nebo pokus o obchodování s jakoukoli zakázanou látkou nebo zakázanou metodou. h) Podání nebo pokus o podání jakékoliv zakázané metody nebo zakázané látky sportovci při soutěži nebo podání nebo pokus o podání jakékoliv metody nebo látky zakázané mimo soutěž sportovci v období mimo soutěž, nebo asistování, povzbuzování, napomáhání, navádění, zakrývání skutečnosti nebo jiná spoluvina týkající se porušení nebo pokusu o porušení antidopingového pravidla. 2.4 Zakázané látky a metody dopingu Do skupiny zakázaných látek a metod jsou dávány látky a metody, o kterých existuje lékařský nebo jiný vědecký důkaz, že mají potenciál zvýšit sportovní výkon, či přináší potenciální riziko pro zdraví sportovce nebo existuje důkaz o tom, že jejich užití poškozuje ducha sportu. Dále jsou do této skupiny přidány i látky a metody, které můžou maskovat použití jiné zakázané látky nebo metody (Pyšný, 2006). 15

2.4.1 Zakázané dopingové látky stále (v soutěži i mimo soutěž) Tato skupina látek obsahuje neschválené látky, anabolické látky, peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky, beta-2 agonisty, antagonisty a modulátory hormonů, diuretika a ostatní maskovací látky. Neschválené látky Jedná se o farmaceutické látky, jež jsou v preklinickém nebo klinickém stadiu výzkumu a tedy nejsou schválené pro použití nějakým vládním zdravotnickým regulačním úřadem. Tyto látky rovněž nejsou obsaženy v následujících sekcích (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php). Anabolické látky Anabolické látky lze ve stručnosti charakterizovat, jako látky vyvolávající anabolický stav v organismu. Jedná se především o hormony, které jsou podobné mužskému hormonu testosteronu. Takovéto hormony v organismu podporují metabolismus, dělení a růst buněk, což má vliv převážně na růst svalové hmoty (Hnízdil, 2000). Anabolické látky se dělí na androgenní anabolické steroidy (AAS) a ostatní anabolické látky. Androgenní anabolické steroidy (aas): Androgenní anabolické steroidy vznikají ve varlatech mužů a to činností Leydigových buněk, které je vytváří z cholesterolu a Sertoliho buněk. Sertoliho buňky dále uvolňují do semenotvorných kanálků varlat androgen, který váže protein. Tento androgen udržuje vysokou intraluminární koncentraci testosteronu. V případě žen jsou androgeny vyplavovány z kůry nadledvinek a ve vaječnících (Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Hlavním přirozeně se vyskytujícím zástupcem androgenů je testosteron a právě z jeho struktury se odvozují anabolické androgenní steroidy, které mají zvýrazněné anabolické působení (Slepička, Pyšný, 2000). Testosteronu je u dospělého muže denně vytvořeno okolo 5 až 7 mg, u žen to je výrazně méně, 16

kdy se množství vytvořeného testosteronu pohybuje okolo 0,25 mg (Pyšný, 2002). Androgenní anabolické steroidy se dělí na zevní neboli exogenní a vnitřní neboli endogenní. Exogenní AAS není schopno lidské tělo samo vytvořit, tato látka musí být tedy do těla uměle vpravena. Endogenní AAS je lidské tělo schopno samo vytvořit, ale pouze v určitém tzv. fyziologickém množství, pokud je, však tato hladina výrazně nad běžným fyziologickým množstvím, jedná se rovněž o doping, pokud sportovec nepodá důkaz, že takováto hladina je pro jeho tělo přirozená (Pyšný, 2006). Hlavní metabolické účinky AAS dle Pyšného (2002) na základě místa působení: Reprodukční systém - Prenatální diferenciace a vývoj zevního genitálu - Pubertální vývoj penisu, varlat, nadvarlat, semenných váčků a prostaty - Sekundární pohlavní znaky - Tvorba spermií v dospělosti Sexuální funkce - Libido u mužů a žen - Reflexy nutné u mužů k erekci a ejakulaci Pohybový systém - Anabolický účinek s nárůstem svalové hmoty - Retence dusíku ve svalech - Osteoprotektivní účinek se zvětšením objemu kostní hmoty - Ukončení růstu kostí - Ovlivnění tvaru kostí - Zvýšené ukládání vápníku do kostí Kůže - Stimulace mazových žláz - Stimulace mužského a ženského typu ochlupení - Androgenní mužská alopecie Imunitní systém - Potlačení imunitní a autoimunitní reakce 17

Krev - Stimulace produkce erytropoetinu Játra - Zvýšení syntézy koagulačních faktorů - Zvýšení tvorby triglyceridů, LDL a VLDL cholesterolu - Snížení tvorby HDL cholesterolu - Snížení tvorby některých plazmových vazebných proteinů Hormonální regulace - Ovlivnění produkce GnRH - gonadoliberin,lh - luteinizační hormon, FSH - folikuly stimulující hormon Chování - Změny chování s narůstající hostilitou, agresivitou - DHEA redukuje depresi, navozuje lepší pocit pohody, zlepšuje kognitivní funkce Do skupiny exogenních AAS patří níže uvedené látky: 1-androstendiol (5a-androst-1-en-3b,17b-diol ); 1-androstendion (5a-androst-1- en-3,17-dion); bolandiol (19-norandrostendiol); bolasteron; boldenon; boldion (androsta-1,4-dien-3,17-dion); danazol (17a-ethynyl-17b-hydroxyandrost-4- eno[2,3-d]isoxazol); dehydrochlormethyltestosteron (4-chloro-17b-hydroxy- 17a-methylandrosta-1,4-dien-3-on); desoxymethyltestosteron (17a-methyl-5aandrost-2-en-17b-ol); drostanolon; ethylestrenol (19-nor-17a-pregn-4-en-17-ol); fluoxymesteron; formebolon; furazabol (17b-hydroxy-17a-methyl-5aandrostano[2,3-c]-furazan); gestrinon; 4-hydroxytestosteron (4,17bdihydroxyandrost-4-en-3-on); kalusteron; klostebol; mestanolon; mesterolon; metandienon (17b-hydroxy-17a-methylandrosta-1,4-dien-3-on); metenolon; methandriol; metasteron (2a, 17a- dimethyl-5a-androstan-3-on-17b-ol); methyldienolon (17b-hydroxy-17a-methylestra-4,9-dien-3-on); methyl-1- testosteron (17b-hydroxy-17a-methyl-5a-androst-1-en-3-on); methylnortestosteron (17b-hydroxy-17a-methylestr-4-en-3-on); methyltestosteron; metribolon (methyltrienolon (17b-hydroxy-17a-methylestra- 18

4,9,11-trien-3-on); miboleron; nandrolon; 19-norandrostendion (estr-4-en- 3,17-dion); norboleton; norethandrolon; norklostebol; oxabolon; oxandrolon; oxymesteron; oxymetolon; prostanozol (17b-hydroxy-5a-androstano [3,2- c]pyrazol); quinbolon; stanozolol; stenbolon; 1-testosteron (17b-hydroxy-5aandrost-1-en-3-on); tetrahydrogestrinon (18a-homo-pregna-4,9,11-trien-17b-ol- 3-on); trenbolon a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php). Do skupiny endogenních AAS patří tyto látky: Androstendiol (androst-5-en-3b,17b-diol), androstendion (androst-4-en-3,17- dion), dihydrotestosteron, prasteron (dehydroepiandrosteron, DHEA), testosterona následující metabolity a isomery: 5a-androstan-3a,17a-diol 5a-androstan-3a,17b-diol 5a-androstan-3b,17a-diol 5a-androstan-3b,17b-diol androst-4-en-3a,17a-diol androst-4-en-3a,17b-diol androst-5-en-3b,17a-diol androst-5-en-3a,17a-diol androst-5-en-3a,17b-diol androst-5-en-3b,17a-diol 4-androstendiol (androst-4-en-3b,17bdiol) 5-androstendion (androst-5-en-3,17- dion) epi-dihydrotestosteron epitestosteron 3a-hydroxy-5aandrostan-17-on 3b-hydroxy-5aandrostan-17-on 19-norandrosteron19- noretiocholanolon (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php) Ostatní anabolické látky Do této skupiny ostatních anabolických látek řadíme další látky, u nichž jsou prokázány anabolické účinky. Patří zde tyto: Klenbuterol, selektivní modulátory androgenových receptorů (SARM), tibolon, zeranol, zilpaterol, ale ne s omezením pouze na ně (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). 19

Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky Produkce a působení peptidových hormonů jsou různorodé, často se navzájem významně ovlivňují a doplňují nebo jsou regulovány i dalšími faktory. V posledních letech se v této problematice poukazuje na podstatnou modulující roli dalších látek, růstových faktorů, cytokinů. Jde o sloučeniny účinné v podstatně menších koncentracích než hormony, produkované nejen buňkami endokrinního systému, ale i například lymfocyty, či některými mozkovými pojivovými buňkami. Umožňují komunikaci na téměř všech úrovních lidského organizmu. Maji spíše místní vliv s poměrně krátkým poločasem působení. To znamená, že zjištěné množství cytokinů v periferní krvi může být odlišné od jejich koncentrace v cílovém endokrinním orgánu. Důležitost jejich aktivit dokladuje, že v současnosti již bylo objasněno jejich regulační působení na řadu jednotlivých žláz a jejich systému, například na modulování osy hypothalamushypofýza-nadledviny, hypothalamus-hypofýza-testes, ovária, štítná žláza, hypothalamus-růstový hormon i na pankreatický hormonální systém. Závažnost ovlivnění vyjadřuje i složitý a těsný vztah imunitního a endokrinního systému. Například lymfocyty mohou za určitých okolností samy aktivně tvořit některé hormony, či při imunitní odpovědi organizmu jejich cytokiny zvyšující sekreci např. hormonů kůry nadledvin (Pyšný, 2002, str. 48). Následující látky a jejich uvolňující faktory jsou zakázány: - Látky stimulující erytropoesu (např. erytropoetin (EPO), darbepoetin (depo), stabilizátory hypoxii vyvolávajícího faktoru (HIF), methoxypolyethylenglykol-epoetin beta (CERA), peginesatid /Hematide/); - Choriogonadotropin (CG) a luteinizační hormon (LH) u mužů; - Insuliny; - Kortikotropiny; - Růstový hormon (GH), fibroblastové růstové faktory (FGFs), hepatocytový růstový faktor (HGF), insulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1), mechanické růstové faktory (MGF), růstový faktor odvozený z krevních destiček (PDGF) a vaskulárně-endoteliární růstový faktor (VEGF), stejně jako jakékoliv jiné růstové faktory ovlivňující syntézu nebo degradaci bílkovin svalů, šlach a 20

vaziva, krevní zásobení, využití energie, regenerativní kapacitu nebo ovlivňující typy svalových vláken; a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Erytropoetin (EPO) Erytropoetin je glykoproteinový hormon, tvořený 166 aminokyselinami, který se vyskytuje kromě krevní plazmy i v lymfě, moči a fetální krvi. V naprosté většině je systemizován v ledvinách, v buňkách lokalizovaných kolem ledvinových tubulů, v malém množství i v Kupfferových buňkách jater a v makrofázích (Pyšný, 2002, str. 63). Erytropoetin působí na receptory kmenových buněk kostní dřeni a způsobuje jejich přeměnu na erytrocyty červené krvinky. Červené krvinky jsou jedny z nejspecializovanějších a nejjednodušších buněk organizmu, které jsou dokonale přizpůsobeny k transportu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a tkáněmi. Čím je více červených krvinek, tím více kyslíku je v pracujících svalech sportovce, které mohou podat lepší vytrvalostní výkon (Pyšný, 2006, str. 31). Erytropoetin tedy zabezpečuje optimální množství červených krvinek v krevním řečišti. Kyslík se v červených krvinkách přímo váže na hemoprotein hemoglobin, který jej přenáší z plic do cílových tkání, kdy v jejích mitochondriích se kyslík zapojuje do procesu aerobní fosforylace, což je nejefektivnější způsob získávání energie. Běžná hladina hematokritu, což je procentuální kvantifikace podílu červené složky krve, je v rozmezí 0,38 až 0,48 (udáno v SI jednotkách) a po požití vyšších dávek EPO se hodnota hematokritu zvyšuje na hodnotu 0,50 až 0,56 i více, což značně zvýší viskozitu krve, která může mít za následek poškození kardiovaskulárního systému (Nekola, 2000). Gonadotropiny (LH) Gonadotropiny jsou hormony, které po následném vyplavení se z předního laloku hypofýzy stimulují funkci pohlavních žláz v organismu. Do skupiny těchto hormonů řadíme luteinizační hormon (LH) a folikuly stimulující hormon (FSH), ale v dnešní době je již možné nahradit jejich biologickou aktivitu synteticky 21

připravenými gonadotropiny. Luteinizační hormon a folikuly stimulující hormon se váží na specifické membránové receptory varlat a vaječníků. Ve varleti dochází k iniciování tvorby cyklického adenozinmonofostátu, která značí aktivaci enzymů, jež jsou schopné zpracovávat cholesterol v procesu steroidogeneze na sexuální hormony. Luteinizační hormon současně stimuluje zrání intersticiálních buněk v buňky Leydigovy (Pyšný, 2002). Užívání LH u mužů iniciuje tvorbu bílkovin, jelikož se LH váže na receptory Leydigových buněk varlat, což má za následek aktivaci syntézy androgenů i se zachováním fyziologického poměru testosteronu a epitestosteronu v plazmě a moči (Pyšný, 2002). Choriogonadotropin (hcg) Choriogonadotropin je hormon glykoproteinového typu, který je složený ze dvou podjednotek, podjednotky alfa, která je stejná nebo velice podobná u všech glykoproteinových hormonů a specifické podjednotky beta (Pyšný 2002). Tento hormon se utváří v organizmu ženy v těhotenství. Jeho tvorba začíná již od prvního týdnu těhotenství a jeho nejvyšší produkce dosahuje kolem 60 dne těhotenství (Trojan, 1999, Nekola, 2000). Choriogonadotropin u vyvíjejícího se plodu stimuluje produkci testosteronu, čímž dochází k diferenciaci a růstu pohlavních orgánu mužského typu (Trojan, Marešová, 1993). Podáváním choriogonadotropinu u mužů dochází k jeho navázání na receptory Leydigových buněk varlat. Jejich vzájemné působení aktivuje adenylátcyklázu plazmatických membrán s následně zvýšenou tvorbou cyklického adenozinmonofosfátu. Spuštěním série intermediárních reakcí má za následek stimulaci syntézy androgenů testosteronu a epitestosteronu. Příjem 6000 jednotek hcg již po dvou hodinách zvyšuje koncentraci testosteronu v plazmě o 50 %. Testosteron, který je ve vazbě β-globulin a albuminy, je transportován k cílovým buňkám organismu. Po pasivní difuzi do svalových buněk se váže na membránové androgenní receptory a s těmito vstupuje do jádra. Vzniklá vazba na specifickou sekvenci deoxyribonukleové kyseliny má za následek tvorbu bílkovin (Pyšný, 2002). 22

Inzulín Inzulín je hormon, který je produkován v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní, kde je uložen v B buňkách ve formě sekrečních granulí (Zamrazil, 1997). Inzulín je složen z 51 aminokyselin dvou lineárních peptidových řetězců spojených dvěma disulfidickými můstky, kdy A-řetězec obsahuje 21 a B-řetězec 30 aminokyselin (Schmidt, 1993). Inzulín je v organismu jediným hypoglykemizujícím hormonem, který zabezpečuje přenos glukózy do svalových, tukových a jaterních buněk. Působení inzulínu v organizmu, lze popsat ve třech fázích, kdy v první fázi, která trvá několik sekund, dochází k zvýšení počtu glukózových transportérů, což má za následek snadnější přenos glukózy do buněk a také dochází k zvýšení vstupu aminokyselin a draslíku. Ve druhé fázi, která trvá několik minut po jeho vyplavení, způsobuje aktivaci enzymu glykofensyntázy, který zvyšuje tvorbu glykogenu v játrech. V této fázi dochází rovněž i k další významné události a to, že podněcuje proteosyntézu a podporuje snížení rozpadu proteinu, tedy vyvolává anabolický účinek. Ve třetí závěrečné fázi, aktivuje na několik hodin lipogenetické enzymy, které odpovídají za tvorbu tuků (Pyšný, 2002). Bylo zjištěno, že při nadměrné produkci nebo užití inzulínu dochází ke zvýšení testosteronu v plazmě (Pyšný, 2002). Kortikotropiny (ACTH) Adrenokortikotropní hormon (ACTH) je polypeptid s jednoduchým řetězcem tvořeným 39 aminokyselinami, který je produkován adenohypofýzou. Tento hormon stimuluje růst kůry nadledvin a aktivuje v ní enzym fosfoproteinkinázu, který přeměnou cholesterolu na pregnenolon iniciuje tvorbu steroidních hormonů androgenu a kortizolu (Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Kortizol inhibuje spotřebu glukózy tkáněmi a podněcuje štěpení svalových bílkovin, přeměnu aminokyselin na glukózu v játrech a tuto následně předává do krve (Jánský, Novotný, 1981). 23

Kortikotropiny stimulují kůru nadledvin ke tvorbě a vyplavení hormonů s výrazným protizánětlivým působením (Pyšný, 2006). Růstový hormon (hgh) Růstový hormon vzniká v předním laloku hypofýzy a odtud se vyplavuje do krve. Jedná se o polypeptid, který se vzniká ve dvou variantách o 191 a 176 aminokyselinách. Po opuštění sekreční buňky se v oběhu váže na vazební proteiny. Růstový hormon je metabolizován v játrech, kdy jeho poločas rozpadu je 12 až 45 minut (Pyšný, 2002). Mezi účinky růstového hormonu patří stimulace růstové ploténky kostí, podpora syntézy bílkovin, zvýšené využívání volných mastných kyselin, snižování triglyceridů v tukové tkáni, podpora vstupu aminokyselin a glukózy do svalů a aminokyselin do jater (Pyšný, 1999). Insulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1, IGF-2) Jedná se o polypeptidové regulátory, jež vznikají vlivem hypofyzárního růstového hormonu především v játrech, a které svým specifickým mechanismem ovlivňují základní nitrobuněčné děje. Prvním a významnějším z nich je inzulínu podobným růstový faktor 1 (IGF-1), který je tvořený 70 aminokyselinami. Tento je podobný proinzulínu a ke své syntéze potřebuje inzulín. Druhým je inzulínu podobny růstový faktor 2 (IGF-2), který je tvořený 67 aminokyselinami a jehož metabolická aktivita je nižší. Oba tyto inzulínu podobné růstové faktory působí přes stejné receptory jako inzulín. Metabolické účinky těchto látek jsou buď rychlé nebo proliferativní, kdy rychlé neboli inzulínové nevýznamně zvyšují využívaní glukózy s poklesem volných mastných kyselin v plazmě. Proliferativní podporují při dostatečném přísunu aminokyselin stravou proteosyntézu. Mezi další důležité účinky IGF-1 a IGF-2 patří modulace produkce inzulínu, stimulace steroidogeneze a spermatogeneze, stimulace angiogeneze i růstu a vyzrávání chondrocytů (Pyšný, 2002). 24

Mechanické růstové hormony (MGF) Mechanické růstové hormony jsou přirozeně vytvářené ve svalové tkáni po velké zátěži a zde aktivují svalové buňky. MGF však byl vyroben i uměle a to použitím IGF-1 genu, kdy došlo k naklonování jeho varianty. Tato nově vzniklá metoda zvyšuje samoopravnou schopnost svalů i jejich řídících nervových buněk. Užíváním MGF u zvířat bylo zjištěno, že způsobuje nárůst svalové hmoty o 35 až 40 % během třítýdenní aplikace (Pyšný, 2006). Beta-2 agonisté Všichni beta-2 agonisté (včetně obou případných optických isomerů) jsou zakázáni kromě salbutamolu (maximálně 1600 mikrogramů za 24 hodin) a salmeterolu pokud jsou podány v inhalaci v souladu s doporučeným léčebným režimem výrobce. Přítomnost salbutamolu v moči v koncentraci vyšší než 1000ng/ml nebude považována za zamýšlené terapeutické použití, ale bude považována za pozitivní laboratorní nález, pokud sportovec neprokáže kontrolovanou farmakokinetickou studií, že abnormální výsledek byl způsoben užíváním terapeutické dávky (maximálně 1600 mikrogramů za 24 hodin) salbutamolu v inhalaci (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Beta-2 agonisty lze zařadit z farmakologického pohledu do skupiny stimulancií, jelikož působí podobně jako sympatická část vegetativního nervového systému. Způsobují tedy dilataci hladké svaloviny tepenného řečiště myokardu, plic, kosterních svalů a vén. Rovněž působí na uvolnění napětí hladké svaloviny v dýchacích cestách a v trávicím systému a v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní stimuluje sekrece inzulínu. Dále je možné beta-2 agonisty zařadit i do skupiny anabolických látek a to vzhledem k jejich anabolickému působení na příčně pruhované svaly, ale toto není přesně objasněno, jelikož testy probíhali pouze na zvířatech (Pyšný, 2002). 25

Antagonisté a modulátory hormonů Následující skupiny jsou zakázané: - Inhibitory aromatáz, zahrnující:aminoglutethimid, anastrozol, androsta-1,4,6- trien-3-17-dion (androstatriendion), 4-androsten-3,6,17-trion (6- oxo),exemestan, formestan, letrozol, testolacton, ale ne s omezením pouze na ně. - Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM), zahrnující: Raloxifen, tamoxifen, toremifen, ale ne s omezením pouze na ně. - Ostatní antiestrogenní látky zahrnující: Cyklofenil, fulvestrant, klomifen, ale ne s omezením pouze na ně. - Látky modifikující funkce myostatinu včetně inhibitorů myostatinu, ale ne s omezením pouze na ně. (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php) Inhibiroty aromatáz Inhibitory aromatázy jsou látky, které brání přeměně testosteronu na metabolicky jinak účinné estrogeny, tedy blokují steroidní syntézu v jejím posledním článku přeměny testosteronu na estradiol (Pyšný, 2002). Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) a antiestrogenní látky Jedná se o syntetické sloučeniny s vysokou aktivitou se vázat na estrogenové receptory. Tyto látky v některých tkáních tlumí aktivitu estrogenů a v jiných zase mají estrogenní účinky (Pyšný, 2006). Diuretika a ostatní maskovací látky Maskovací látky jsou zakázané a zahrnují: Diuretika, desmopressin, plasmaexpandery (např. glycerol, nitrožilní podání albuminu, dextranu, hydroxyethylškrobu a mannitolu), probenecid a další látky s podobnými biologickými účinky. 26

Diuretika zahrnují: Acetazolamid, amilorid, bumetanid, furosemid, chlortalidon, indapamid, kanrenon, kyselina etakrynová, metolazon, spironolakton, thiazidy (např. bendroflumethiazid, hydrochlorothiazid, chlorothiazid), triamteren a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (kromě drosperinonu, pamabromu a lokálního podání dorzolamidu a brinzolamidu, které nejsou zakázané). Pro použití (při soutěži, případně mimo soutěž) jakéhokoliv množství látky se stanoveným prahovým limitem (tj. salbutamol, morfin, katin, efedrin, metylefedrin a pseudoefedrin) ve spojení s diuretikem nebo jinou maskovací látkou, je vyžadováno udělení specifické terapeutické výjimky, kdy na tuto látku i navíc k té, která již byla udělena na diuretikum nebo jinou maskovací látku (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Diuretika Diuretika jsou látky, které svým působením v ledvinách zvyšují množství vyloučené moči. Diuretika můžeme dělit podle síly účinků a místa působení. V nejsilnějším případě působí v Henleově kličce, kde brání zpětnému vstřebávání iontů, které zůstávají v tubulech a váží na sebe vodu. Ve středně silném případě působí v distálním tubulu, kde zmenšují celkový objem tekutin obíhající v cévách a snižují reaktivitu hladkého svalstva těchto cév. Ve slabém případě působí přímo na transport iontů v dolní části distálního tubulu. V nejslabším případě působí vázáním vody na sebe již v glomerulech (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). Maskující látky Jedná se o množství látek, které jsou sportovci užívané z důvodu zakrytí užití jiných zakázaných dopingových látek a metod. Mezi tyto látky patří zejména epitestosteron, probenecid, inhibitory alfareduktázy a plazmaexpandery Epitestosteron bývá zneužíván k maskování příjmu testosteronu, jelikož je vytvářen společně s testosteronem a jeho množství je v poměru v těle 1:1 až 1,5:1 (testosteron ku epitestosteron) hodnota 6:1 je stanovena jako hranice pro určení 27

dopingu. Zneužití testosteronu jako podpůrného prostředku tento poměr změní a tomu má zabránit právě příjem epitestosteronu (Nekola, 2000). Probenecid je látka užívána ke zvýšení vylučování kyseliny močové, čímž může u sportovce zabránit detekci některých dopingových látek (Pyšný, 2006). Inhibitory alfareduktázy jsou látky, které se používají v medicíně k léčbě prostaty u mužů (Pyšný, 2006). Plasmaexpandéry jsou makromolekulární látky, které umožňují nasávat tělní tekutiny do krevního řečiště a udržet či zvětšit tak jeho objem. Tohoto je užíváno k zakrytí použití krevního dopingu. Tyto látky tedy maskují použití umělých přenašečů kyslíku tím, že ihned po užití snižují hematokrit a případné krevní testy pak nejsou efektivní (Nekola, 2000). 2.4.2 Látky zakázané při soutěži Jedná se o skupinu stimulacií, narkotik, kanabinoidů a glukokortikosteroidů. Tyto látky jsou tedy sledovány pouze při soutěži a při dopingových kontrolách mimo soutěž nejsou v analýze vzorků sledovány. Stimulancia Stimulancia jsou psychoaktivní látky, které ovlivňují centrální nervový systém a mají tedy velkou škálu různých účinků. Mezi typické účinky například patří zvýšení bdělosti, ostražitosti, koncentrace, agresivity, ovlivnění nástupu únavy, snížení pocitu bolesti a hladu. Tyto účinky se ovšem mohou lišit na základě konkrétní látky, která byla použita. Skupinu stimulancií lze rozdělit na psychomotorická stimulancia, sympatomimetika a ostatní stimulancia centrálního nervového systému. Za nejvýznamnější látky z pohledu jejich účinků, lze označit amfetaminy, efedrin a kokain (Slepička, Pyšný, 2000). Tyto látky patří do skupiny sympatomimetik, tedy látek, které mají podobné účinky jako adrenalin (Nekola, 2000). 28

Všechna stimulancia (včetně obou jejich případných optických (D- a L-) isomerů) jsou zakázaná, s výjimkou derivátů imidazolu v případě jejich místního použití a stimulancií zahrnutých do Monitorovacího programu pro rok 2011*. Stimulancia zahrnují: (a) Nespecifická stimulancia: Adrafinil, amfepramon, amfetaminil, amfetamin, amifenazol, benfluorex, benzfetamin, benzylpiperazin, bromantan, dimethylamfetamin, ethylamfetamin, famprofazon, fendimetrazin, fenetylin, fenfluramin, fenkamin, fenmetrazin, fenproporex, fentermin, 4-fenylpiracetam (karfedon), furfenorex, klobenzorex, kokain, kropropamid, krotetamid, mefenorex, mefentermin, metamfetamin (d-), methylendioxyamfetamin, methylendioxymetamfetamin, mezokarb, modafinil, norfenfluramin, p- methylamfetamin, prenylamin, prolintan. Stimulancium, které není výslovně uvedeno v tomto odstavci, je Specifickou látkou. (b) Specifická stimulancia (příklady): Adrenalin**, katin***, efedrin****, etamivan, etilefrin, fenbutrazát, fenkamfamin, fenprometamin, heptaminol, isomethepten, levmetamfetamin, meklofenoxát, metylefedrin****, methylfenidát, methylhexanamin (dimetylpentylamin), niketamid, norfenefrin, oktopamin, oxilofrin, parahydroxyamfetamin, pemolin, pentetrazol, propylhexedrin, pseudoefedrin*****selegilin, sibutramin, strychnin, tuaminoheptan a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky. * Následující látky zahrnuté do Monitorovacího programu 2011 (bupropion, fenylefrin, fenylpropanolamin, kofein, pipradrol, synefrin) nejsou považovány za Zakázané látky. ** Adrenalin podaný společně s lokálními anestetiky nebo podaný lokálně (např. nosní, oční aplikace) není zakázaný. *** Katin je zakázaný pouze při koncentraci vyšší než 5 mikrogramů v 1 ml moči. **** Efedrin a methylefedrin jsou zakázány při koncentraci vyšší než 10 mikrogramů v 1 ml moči. 29

***** Pseudoefedrin je zakázán, pokud jeho koncentrace v moči je vyšší než 150 mikrogramů na mililitr (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php). Amfetaminy (amfetamin, metamfetamin) Amfetaminy jsou drogy, které způsobují v cílových tkáních uvolňování neuromediátorů, noradrenalinu (norepinefrinu), serotoninu, a dopaminu, čímž dochází ke stimulaci části sympatického vegetativního systému, což vede k pocitu euforie, ke snížení vnímání pocitu únavy a schopnosti dosažení náročného psychického i fyzického výkonu. Rovněž dochází i k dráždění hypotalamických center, které způsobují snížení pocitu hladu. Užívání amfetaminů může mít i opačné účinky, kdy se jedná o způsobení nerozhodnosti, zmatku, strachu, snížení koncentrace, deprese, halucinací a poruchy spánku (Nekola, 2000, Pyšný, 2002, Shapiro, 2005). Efedrin Efedrin je přirozený rostlinný alkaloid, který se nalézá v tropických keřích čeledě chvojníkovitých, například se jedná o chvojník obecný (Ephedra vulgaris), chvojník dvouklasý (Ephedra distachya) a chvojník čínský (Ephedra sinica). Efedrin je sympatomimetická droga, která má svou strukturu podobnou amfetaminu. Jeho účinek na organismus má stimulační a tonizující efekt. Efedrin ovlivňuje aktivitu sympatického nervového systému přímými účinky na jeho receptory i nepřímo, kdy uvolňuje ketocholaminy adrenalin a noradrenalin, což sebou nese fyziologické účinky, tedy vyvolání mírné dlouhodobé dilatace dýchacích cest se stimulací srdeční činnosti, zvýšením periferního tepenného odporu a s budivým účinkem na centrální nervový systém. Toto má za následek vyvolání až pocitu euforie, ke snížení vnímání psychické i fyzické únavy. Rovněž efedrin způsobuje dráždění hypotalamických center, které způsobují snížení pocitu hladu a termogenním efektem působí na snížení hladiny tuku bez úbytku svalové hmoty (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). 30