Trest obecně prospěšných prací

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva B A K A L Á Ř S K Á P R Á C E Trest obecně prospěšných prací Radovan NASADIL 2006 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest obecně prospěšných prací zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny... 1

Osnova: Úvod...3 I. Trest...5 1. Systém trestů...7 2. Druhy trestů...7 3. Účel trestů...9 II. Problematika alternativních trestů obecně...10 III. Trest obecně prospěšných prací...13 1. Platná právní úprava institutu OPP v ČR...15 2. Právní úprava institutu OPP ve vybraných zemích, jejich rozdíl oproti ČR...18 3. Zákonné předpoklady ukládání a vymezení obsahu trestu OPP...20 4. Uložení trestu OPP...22 5. Výkon, odklad a přerušení, upuštění...23 6. Přeměna trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody...25 7. Subjekty podílející se na výkonu trestu obecně prospěšných prací...25 8. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací...28 Závěr:...30 Příloha: tabulka a grafy...32 Summary...34 Seznam literatury:...37 2

Úvod Růst kriminality v tradičních i moderních formách trestné činnosti, jak před rokem 1989, posléze ještě explozivněji po roce 1989, vyvolal potřebu změn klasické formy kontroly zločinnosti. Bylo potřeba řešit otázky účinnosti trestů, zvláště pak účinnosti trestu odnětí svobody. Masivní nárůst zločinnosti vedl ke zvýšení počtu vazebně stíhaných pachatelů a k častějšímu ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody s vyloučením podmíněného propuštění. S rostoucími počty pachatelů docházelo k přeplňování stávajících kapacit věznic a nápravný účinek trestu zůstával bez efektu. Jako možným východiskem se spatřovala reforma vězeňství v jeho modernizaci ve směrech humanizace a liberalizace. Bohužel i zde očekávaný efekt nakonec nedošel naplnění. I takto zreformované vězení zůstávalo z ekonomické roviny nadále velikou zátěží pro státní rozpočet. Z kriminologické a sociologické roviny pak velmi drahou školou zločinu. Razantní aplikace trestů odnětí svobody nepřinesly očekávané snížení kriminality a recidivy pachatelů. Začalo se hledat jiné řešení. Řešení spočívající v alternativě uvěznění, vedoucí k postupné redukci vězeňské populace a sociální integraci pachatelů. Touto cestou se vydala západní Evropa v polovině sedmdesátých let. V ČR k odklonu od klasického trestního řízení a k zavádění nových forem trestů a opatření vykonávaných na svobodě došlo po roce 1989. K tomu, aby se trest odnětí svobody stal v plném významu trestem poslední instance musela naše trestní politika projít řadou legislativních změn, kdy tento proces ještě zdaleka není u svého konce. Jedním z hlavních cílů, ke kterým se mělo zavedením alternativních opatřeních dospět, bylo snížení míry zasahování do osobní svobody pachatele. Proti zavádění nových alternativ jsou často vznášeny námitky, mezi které často patří i názor, že alternativní opatření ve skutečnosti nenahrazují trest odnětí svobody, ale že v praxi spíše zaujímají místo méně radikálních nevězeňských trestů. Obecné pravidlo upravující vztah mezi vězeňskými a nevězeňskými tresty, které můžeme chápat jako výraz toho, že omezování ukládání vězeňských trestních sankcí je považováno za žádoucí, nalezneme ve švédském trestním zákonu. Stojí zde, že soud... by měl mít 3

především na paměti skutečnost, že trest má příznivě napomoci pachatelově adaptaci ve společnosti. 1 1 Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 4

I. Trest Smysl, oprávněnost, původ trestu provázejí lidské dějiny již od starověku. Pro řadu vědeckých disciplín, např. filozofii, teologii, etiku, právní teorii, kriminologii, psychologii, sociologii a penologii, trest představoval a neustále představuje aktuální téma. Valná většina laické veřejnosti si trest spojuje s odplatou za porušení zákona, souboru pravidel podporovaných státní autoritou a mocí. Nejobecnější charakteristikou podstaty trestu je, že představuje právní následek trestného činu. Soudní trest nemůže následovat jiný právní delikt, než trestný čin nulla poena sine crimine. Taktéž pouze zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem nulla poena sine lege. Soudní trest je vyjádřen, jak ve svém druhu a výměře, tak v obsahu negativního hodnocení osoby pachatele a spáchaného deliktu. Základním cílem trestu je chránit společnost před trestnými činy a jejich pachateli, jak přímo, že se fyzicky znemožní pachateli ve spáchání určitého trestného činu trestem odnětí svobody, tak nepřímo hrozbou trestu, jeho uložení a následně i výkonu. Kdo je oprávněn ukládat soudní tresty je stanoveno v Ústavě České republiky a LZPS 2, čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 LZPS - jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Soudní trest je charakteristický tím, že jeho výkon lze zajistit státním donucením, proti vůli odsouzeného. Jde o zásah do práv a svobod pachatele trestného činu. Trestní represe musí být přiměřená a působit újmu v případech, kdy to vyžaduje naplnění účelu trestu. Na trest, který má splnit svůj účel, jsou kromě individuální a generální prevence kladeny i další požadavky. Trest, má-li změnit určité chování, musí být individualizován, neboť co je pro jednoho trestem, druhého nechává lhostejným a pro třetího může být dokonce odměnou. Individualizace trestu lze alespoň u některých deliktů založit na převládající motivaci kriminálního chování a tím na motivaci subjektů obecně. Klíčem může být individuální hierarchie hodnot. Hodnoty prakticky označují cíle motivovaného chování. Individualizace trestu je především nutná u recidivistů. Trest, pokud má být účinný, musí být doprovázen odměnou. Zatímco trest blokuje nežádoucí 2 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 5

chování (pachatelem je prožíván jako odmítání nejen jeho chování, ale i jeho osoby), musí se odměna vztahovat k žádoucímu chování.trest, nedoprovázíli jej odměna, nemá vliv na změnu cílů, jichž se snaží trestaná osoba dosáhnout, v mnoha případech má za následek pouze změnu cest, které vedou k témuž cíli. Odměnou je zde myšlen trestní rejstřík bez záznamu za spáchaný trestný čin a možnost odsouzeného vykonat svůj trest na svobodě a nebýt vytržen ze svého sociálního prostředí. Ke zvýšení účinku prevence je nutno usilovat o neodvratnost trestu a k jeho uložení musí dojít bezprostředně po provinění, aby mezitím nedošlo u pachatele k utvrzení se o správnosti svého chování. Pro účinnost trestu je velmi žádoucí jeho spravedlivost a adekvátnost - nesmí být ani přísnější ani mírnější, než je nezbytně nutné k ochraně společnosti. 3 3 Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 6

1. Systém trestů Systémem trestů se rozumí výčet jednotlivých druhů trestů, jejich uspořádání a vzájemné vztahy mezi nimi. 4 Výčet trestů je taxativní a soud je nemůže při svém rozhodování rozšiřovat, nebo dokonce měnit. V článku 39 LZPS 5 je řečeno: jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Zásady a podmínky ukládání trestů stanoví trestní zákon 6 v obecné části v 23 a následujících, dále ve zvláštní části u jednotlivých druhů trestných činů. V 23, odst. 2, trestní zákon praví: výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost a v článku 7 LZPS 5 : nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. V sytému trestů České republiky dnes převažují tresty nespojené s odnětím svobody a izolace pachatelů od společnosti. Předpokládá se, že u méně narušených pachatelů je jejich násilné vytržení z jejich přirozeného sociálního prostředí výchovně neúčelné. Své místo zde mají tresty alternativní, které minimalizují zásahy do rodinných a pracovních vazeb a vylučují nebezpečí negativnímu ovlivnění ze strany více narušených osob. 2. Druhy trestů Tresty můžeme rozlišit na hlavní a vedlejší, např. odnětí svobody jako trest hlavní a ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztrátu vojenské hodnosti, jako trest vedlejší. Také můžeme rozlišovat podle toho zda můžeme určitý trest uložit samostatně, nebo pouze ve spojení s jinými. Zde je potřeba rozlišit možnost uložení více samostatných druhů trestů vedle sebe. Jakmile je některý druh trestu nutné uložit ve spojením s jiným proto, aby byl výkon toho prvního zajištěn, nazýváme jej, jako trest s náhradou, opakem je pak trest bez náhrady. Můžeme členit tresty na výchovné a ostatní, tresty majetkové (peněžitý trest, propadnutí věci, propadnutí majetku - nelze uložit 4 Novotný, O., Dolenský, A., Jelínek, J., Vanduchová, M. Trestní právo hmotné, I. obecná část. Praha: Codex, 1997, str. 203. 5 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 6 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 7

peněžitý trest vedle propadnutí majetku) a tresty nemajetkové (všechny ostatní). Dále na tresty spojené s odnětím, nebo omezením svobody (např. nepodmíněné odnětí svobody, zákaz činnosti, obecně prospěšné práce), či nespojené s odnětím, nebo omezením svobody, ještě dále tresty na cti a ostatní. Přihlédneme-li k osobě odsouzeného, dělíme tresty se zúženým okruhem odsouzených (např. vyhoštění nelze uložit občanu ČR) a tresty s obecným okruhem odsouzených. Dále důležité dělení na tresty ukládané mladistvým a dospělým. Mladistvému může soud uložit pouze opatření, které je trojího druhu výchovná, ochranná a trestní. Mezi trestní opatření ukládané mladistvým patří odnětí svobody a to jak nepodmíněné, tak podmíněné, obecně prospěšné práce, propadnutí věci, vyhoštění, jestliže je mladistvý výdělečně činný peněžitý trest. U mladistvých existuje široká možnost upuštění od potrestání a zahlazení trestu. Trest mladistvého sleduje především jeho výchovu se zřetelem k jeho osobním vlastnostem. Z tohoto důvodu je možné mladistvému uložit zvláštní ochranné opatření ochrannou výchovu. Problematika trestní odpovědnosti a trestního stíhání mladistvých je řešena zákonem č. 218/2003 Sb. 7 Taxativní výčet druhů trestů nalezneme v 27 zákona 140/1961 Sb. 8, kde trestní zákon uvádí, že za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty: odnětí svobody, obecně prospěšné práce, ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, vyhoštění, zákaz pobytu. Kromě těchto trestů lze uložit ještě trest výjimečný (upravený v 29 trestního zákona), jako zvláštní formu trestu odnětí svobody, za který trestní zákon stanoví sankci odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let a trest odnětí svobody na doživotí, podmínky jsou velmi vysoká a mimořádně vysoká nebezpečnost pro společnost a obzvláště ztížená a beznadějná možnost nápravy pachatele. 7 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. 8 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 8

3. Účel trestů Účelem trestu se rozumí praktické, pojmenovatelné cíle, které má trest plnit. Je možné klást vědomě důraz na některé aspekty účelu, které se v čase a prostoru liší, jde o racionální charakter. Účel trestu v České republice je definován v 23, odst. 1, trestního zákona: účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Základním cílem soudního trestu je tedy ochrana společnosti před pachateli trestných činů. K tomuto cíli je ovšem nutné dospět dílčími cíli, kterými jsou individuální represe, individuální prevence a generální prevence. Individuální represí se rozumí zabránění odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a to buď přímo, že je mu fyzicky znemožněno páchat trestnou činnost trestem odnětí svobody, nebo vytvořením zábran tresty zákazu činnosti, pobytu, trestem vyhoštění, propadnutí věci. A nebo nepřímo samotnou existencí trestu v zákoně. Individuální prevencí se rozumí pomocí výchovných metod působit na kladné stránky osobnosti pachatele trestného činu. Tento cíl by se dal také s nadsázkou nazvat trestní řeholí, neboť jeho naplnění v případech odsouzených recidivistů a v prostředí přeplněných věznic, které naopak působí na negativní stránky osobnosti pachatele, je opravdu velmi těžkým úkolem. Generální prevence má za účel zajistit ochranné působení ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům trestné činnosti. Jde zvláště o včasné a spravedlivé (adekvátní) ukládání individuálních trestů za chování, které je pro společnost nepřijatelné a je proto sankcionováno dle trestního práva, tímto také působit na potencionální pachatele. V souhrnu uvedených dílčích cílů nalezneme základní sledovaný cíl, ochrana společnosti před pachateli trestných činů. 9

II. Problematika alternativních trestů obecně Boj s trestnou činností se v mnoha zemích projevuje hledáním nových právních prostředků, které by vedle trestu odnětí svobody poskytly i jiné možnosti postihů pachatelů trestných činů. Trest odnětí svobody, jakkoliv je kritizován pro svou neefektivnost, jak z hlediska nápravy pachatele tak z finančních nákladů, má své místo v našem právním řádu, protože se ve společnosti budou vždy vyskytovat pachatelé závažné trestné činnosti, před nimiž je společnost třeba chránit. Pro ostatní pachatele by měla být doširoka otevřená cesta alternativních trestů - cesta zjednodušení, zrychlení a zhospodárnění trestního řízení. Alternativou se rozumí trest nespojený s odnětím svobody, který je soudce oprávněn uložit v případech, ve kterých by jinak byl pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody. Alternativa nesmí v žádném případě zahrnovat ztrátu osobní svobody, nelze ji ani chápat jako zmírnění či jiné vylepšení podmínek výkonu trestu odnětí svobody. Délka trvání alternativní sankce musí být úměrná spáchanému trestnému činu a trestu odnětí svobody, který by byl uložen. 9 Formy alternativního řešení trestních věcí je možno charakterizovat jako specifické postupy využívané alternativně oproti standardnímu trestnímu řízení a zvláštní formy reakce na trestnou činnost představující alternativu k tradičnímu trestu odnětí svobody. Hlavní důvody, které vedly k jejich celosvětovému rozšíření, patří snaha individualizovat trestní postih, pozitivně motivovat pachatele trestných činů k životu v souladu se zákonem, aktivně zapojit do řešení trestních věcí osoby poškozené trestnou činností, řešit efektivně přetížení soudů a vůbec orgánů činných v trestním řízení, vypořádat se s nedostatkem kapacity věznic, zlevnit trestní i civilní řízení a najít účinné formy prevence kriminality, to vše při zachování vysokých nároků na věcnou správnost a spravedlnost soudního rozhodování. Konkrétní cesty k dosažení těchto cílů v jednotlivých zemích jsou ovlivněny tradicemi jejich právní kultury a v dílčích krocích se liší, východiska jejich uplatnění jsou však totožná. 10 9 Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 9. 10 Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2002, str. 3. 10

Alternativní tresty lze rozdělit zhruba do dvou kategorií. Jejich společným rysem je, že pachatele nezbavují zcela svobody, ale částečně zbavují nebo omezují jeho práva. První kategorie těchto trestů nespojených s odnětím svobody zahrnuje např. elektronické monitorování (Anglie, Nizozemí) a kontrolovanou svobodu. (Francie a Itálie). Do této skupiny rovněž patří peněžité tresty, které zasahují do finanční svobody pachatele. Zejména pokuty, vypočtené na základě denního příjmu odsouzeného, se stále častěji používají jako alternativa k trestu odnětí svobody. Druhá kategorie se lisí od první tím, že se nejenom zaměřuje na negativní omezení práv a svobod, ale mají také pozitivní obsah - úmysl bolestně konfrontovat pachatele s trestným činem, který spáchal, a zároveň ho konfrontovat s jeho odpovědností vůči sobě samému a vůči společnosti tím, že mu poskytnou příležitost vrátit něco pozitivního oběti nebo společnosti. Obnovující (tj. do původního stavu věci vracející) justice (restorative justice) je nové moderní pojetí, z něhož tyto sankce vycházejí. Do této skupiny patří sankce jako náhrada způsobené škody, kompenzace oběti trestného činu, narovnání, kurzy sociálního výcviku, kurzy zaměřené na řešení problémů pachatele s alkoholem za volantem, výkon bezplatné práce ve prospěch společenství a probace. 11 Možnosti praktického uplatnění jednotlivých forem alternativního řešení trestních věcí jsou v České republice, stejně jako ve všech ostatních zemích, limitovány právním rámcem, v němž se musí pohybovat. 12 Transformační vývoj v oblasti našeho trestního práva po roce 1989 se dělí na dva směry. První reaguje na nové formy kriminální činnosti ekonomického a finančního charakteru, jako je praní špinavých peněz, tunelování bank a podniků, organizovaný zločin aj. Druhý hledá cestu prostřednictvím legislativních prostředků směřujících k depenolizaci a dekriminalizaci. Alternativy trestu odnětí svobody nemají nevýhody odnětí svobody, jejich výkon je spojen s nižšími náklady a nejsou překážkou pro opětovné začlenění pachatele do společnosti, pachatelé přebírají větší odpovědnost za svůj další život. 11 Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 12 Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2002, str. 15. 11

Mezi současný výčet alternativních trestů v České republice patří: upuštění od potrestání, podmíněné upuštění od potrestání s dohledem trestem odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody (i s dohledem), obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz činnosti, zákaz pobytu, propadnutí věci, propadnutí majetku, vyhoštění, ztráta čestných titulů a ztráta vojenské hodnosti. U mladistvých jsou to pak druhy trestních opatření. Z pohledu de lege ferenda u navrhovaného trestního zákoníku 13 je v 59 definován nový alternativní trest domácí vězení, kde navrhovaná délka pro kterou soud může uložit trest domácího vězení je až na dvě léta, nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin; to neplatí, vykonává-li v této době své zaměstnání nebo povolání nebo je-li mu v důsledku jeho onemocnění nebo zranění poskytována zdravotnická péče ve zdravotnickém zařízení; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. V 68 stejného návrhu trestního zákona 13 je změna již platného alternativního peněžitého trestu ve smyslu jeho výměry, konkrétně tím, že trest by měl být ukládán v denních sazbách, v počtu nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb a to ve výši nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. U obou návrhů jde o alternativní trest za přečin, jímž se dle 14 už zmiňovaného návrhu trestního zákona 13 rozumí všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do tří let. 13 Text vládního návrhu trestního zákona předloženého sněmovně 21.7.2004, schváleného ve 3. čtení dne 30.11.2005 a postoupeného dne 10.1.2006 do senátu, tisk 219/0. 12

III. Trest obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací (Community service překládaná jako služba pro obec) byla poprvé zavedena ve Velké Británii již v roce 1972 speciálním zákonem o trestním soudnictví (Criminal Justice Act 1972). Podle znění zákona je pojata jako samostatná trestní sankce, ukládaná za jakýkoli trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody. Okruh pachatelů, kterým lze sankci uložit, je omezen pouze věkem (osoby starší 16 let). Obsahem Community service je povinnost odsouzeného (tedy osoby, která byla shledána vinnou ze spáchání trestného činu) v době svého volna bezplatně odpracovat minimálně 40 a maximálně 240 hodin pod dohledem příslušného probačního pracovníka. Nezbytným předpokladem výkonu obecně prospěšné práce je předchozí souhlas pachatele trestného činu. Celkově je možné říci, že se tato sankce ve Velké Británii setkala s velkým ohlasem, soudci ji považovali za skutečnou alternativní sankci. Kriticky je však poukazováno především na ten fakt, že ačkoliv hlavním cílem Commuty service bylo nahrazení rozhodnutí obsahujících trest odnětí svobody, studie Home Office ukázala, že tento cíl byl realizován jen v 50 % případů. Obecně prospěšné práce jsou ukládány převážně jako alternativy peněžitých trestů či krátkodobých trestů odnětí svobody. Mimo Velkou Británii také řada dalších států, např. SRN, Rakousko, Francie, Portugalsko a Holandsko, uzákonilo ve svých právních předpisech tuto sankci bez ohledu na její zákonnou podobu. Všem těmto právním úpravám je společné, že pachatel musí odpracovat určitý počet hodin stanovené práce bezplatně a ve prospěch společnosti. Obecně prospěšné práce pak má být užito jako alternativy trestu odnětí svobody a ne jako nějakého dalšího opatření spojeného s odnětím svobody. 14 Uložení obecně prospěšné práce jako alternativy trestu odnětí svobody není v rozporu s konvencemi o zákazu nucené práce ani s LZPS 15 (čl. 9, odst. 2, písm. a). Dle definice Mezinárodní organizace práce jde sice o nucenou práci ve všech případech, kdy se pro ni občan nerozhodl dobrovolně a její výkon je vyžadován pod hrozbou sankce, avšak Mezinárodní konvence OSN 14 Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 10. 15 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 13

o občanských a politických právech uvádí, že zákaz vyžadování povinné práce nelze vztahovat na osoby, které jsou uvězněny na základě zákona, a ani osoby, které jsou podmíněně odsouzeny nebo podmíněně propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody. 16 Z dokumentů Rady Evropy týkajících se alternativních trestů, zejména pak trestu obecně prospěšných prací, je poukazováno na tuto formu trestů jako na jedno z nejprogresivnějších opatření evropského trestního práva posledních let. Alternativní trestání nabízí řadu možností pro budoucí využití a jsou do nich vkládány značné naděje odborníků. 16 čl. 8 Vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ze dne 10. května 1976. 14

1. Platná právní úprava institutu OPP v ČR Zavedení trestu obecně prospěšných prací (community service) novelou trestního zákona provedenou zákonem č.152/1995 Sb. s účinností od 1.6.1996, bylo jednou z nejvýznamnějších změn v polistopadovém vývoji trestního práva a rozšíření alternativ k trestu odnětí svobody. Tato změna se promítla v ustanovení 27 trestního zákona, kde je trest obecně prospěšných prací v taxativním výčtu druhů trestů uveden v písmenu b), druhý za trestem odnětí svobody. V 45 a 45a trestního zákona je vymezený obsah trestu a stanovené podmínky jeho uložení. Na hmotně právní ustanovení navazují procesně právní 335 až 340 písm. b) trestního řádu, 17 které upravují výkon trestu obecně prospěšných prací. Novela trestního zákona č. 265/2001 Sb., přispěla k rozšíření možností, v čí prospěch trest OPP vykonávat (obecně prospěšné instituce), a zavedla možnost soudu přihlédnout při ukládání trestu OPP ke stanovisku pachatele. K těmto ustanovením je třeba připojit Metodický návod pro okresní a obecní úřady k zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací vydaný ministrem spravedlnosti po dohodě s ministrem vnitra 22.1.1996. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu této novely podmínky uložení trestu OPP vymezuje tak, aby se trest uplatňoval u pachatelů méně závažných trestných činů, na něž není třeba působit trestem odnětí svobody a zároveň nepostačuje nebo, či není vhodné uložení samostatného peněžitého trestu. Trest obecně prospěšných prací spočívá ve výkonu určité soudem stanovené pracovní povinnosti, kterou musí pachatel splnit osobně, bezplatně a ve svém volném čase. Zásah do volného času pachatele a povinnost pracovat bez nároku na odměnu představuje citelný zásah a újmu vůči pachateli. Při tomto trestu je práce významným výchovným prvkem, který má přispět k začlenění pachatele do společnosti a k jeho pracovní adaptaci. Protože většinou půjde o práci vykonávanou na místech veřejně přístupných, může být tento trest účinným prostředkem k dosažení účelu trestu, zejména u pachatelů trestných činů vandalství a výtržnictví, nebo méně závažné 17 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 15

majetkové trestné činnosti, kde je žádoucí na pachatele působit i veřejným míněním. 18 V české právní úpravě trestu obecně prospěšných prací může soud podle 45 trestního zákona uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Za podmínek uvedených v 45 trestního zákona odstavci 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. Není zde však specifikováno, i když v některých komentářích k trestnímu zákonu tomu tak je, že by vedle trestu obecně prospěšných prací nesměl být trest odnětí svobody podmíněně odložený. Ve formě kumulace alternativ by i takto mohl být naplněn účel trestu. Trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům. Dle 45a může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Při výměře trestu soud vychází z obecných zásad pro ukládání trestů (hlava IV., odd. 2. trestního zákona). Současné ohlasy z praxe však ukazují, že výměra trestu je velmi vysoká, a to nejen při jeho uložení v plné výši hodin. Je kriticky poukazováno, že zejména z pohledu pachatele je konec tak rozsáhlého trestu příliš daleko a těžko představitelný. Tato skutečnost pak může vést ke snížení akceptace trestu, k nerespektování uložených podmínek výkonu, k zhoršení pracovního tempa či dokonce ke 18 Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné obecná část. 4. vydání. Praha: ASPI, 2004, str. 286. 16

ztrátě motivace. 19 Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud ke stanovisku pachatele, k možnosti uložení tohoto trestu a k jeho zdravotní způsobilosti. Trest obecně prospěšných prací neuloží, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce. Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky, b) se zdržoval v cizině, nebo c) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody. Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody. Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. 20 Dalším významným legislativním krokem je od 1.1. 2001 účinný zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, zejména ustanovení 4, 5 a 7 tohoto zákona, které vymezují činnost PMS, její součinnost se státními orgány a dalšími institucemi a práva a povinnosti pracovníků PMS. Při své činnosti PMS vyváženě zohledňuje potřeby pachatelů trestných činů, zájmy poškozených a obětí a zájmy společnosti. 19 Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 10. 20 45a Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 17

Závěrem této podkapitoly by bylo ještě vhodné ozřejmit pojem veřejně prospěšné práce, který bývá často zaměňován za trest obecně prospěšných prací. Veřejně prospěšné práce jsou upraveny zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kde se v 112 praví: Veřejně prospěšnými pracemi se rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. Jde tedy o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti o utváření nových pracovních příležitostí, které vytvářejí obce a zaměstnavatelé na základě písemné dohody s úřadem práce pro uchazeče o zaměstnání, kteří jsou poté v krátkodobém zaměstnaneckém vztahu a dostávají za svou práci plat. 2. Právní úprava institutu OPP ve vybraných zemích, jejich rozdíl oproti ČR Zákonná úprava se v mezinárodním srovnání různí a lze zjistit tyto možné úpravy: obecně prospěšné práce jalo alternativa trestu odnětí svobody obecně prospěšné práce jako alternativa náhradního trestu odnětí svobody za nedobytný peněžitý trest obecně prospěšné práce jako soudem uložená povinnost při podmíněném zastavení trestního stíhání nebo při podmíněném odsouzení. Česká zákonná úprava trestu obecně prospěšných prací, který je alternativou k trestu odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let se na první pohled jeví v porovnání s ostatními evropskými státy, které trestu obecně (veřejně) prospěšných prací využívají, jako velmi liberální. V těchto státech je možno tento trest uložit samostatně pouze za bagatelní trestné činy, kde by jinak soud ukládal trest odnětí svobody do jednoho roku. 18

Například v Portugalsku lze trest veřejně prospěšných prací uložit v těch případech, kde by eventuálně uložený trest odnětí svobody nepřesahoval tři měsíce a v Nizozemí trest odnětí svobody nepřevyšující šest měsíců. V rozporu s touto zdánlivou benevolencí jsou zejména dvě skutečnosti: 1. Podle české právní úpravy může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin ( 45, odst. 1, TrZ). Zahraniční právní úpravy stanoví sazbu trestu daleko nižší, zpravidla v rozmezí od 40 do 240 hodin. 2. Zahraniční právní úpravy vycházejí z poměrně širokého okruhu činností, které lze v rámci trestu obecně prospěšných prací vykonat. Kromě prací ve prospěch obcí (práce v komunálních zařízeních, úpravy zeleně, ochrana životního prostředí) jde např. o pomocné práce v nemocnicích, domovech důchodců, sociálních ústavech, církevních organizacích, spolcích na ochranu zvířat apod. Omezení spočívá pouze v tom, že není možné práce vykonávat v soukromých zařízeních a podnicích, které jsou zaměřeny na docílení zisku. 21 Tomuto pojetí je česká aplikační praxe vzdálena. 22 V Rakousku se s obecně prospěšnou prací setkáváme v rámci institutu předběžného zastavení trestního stíhání mladistvého soudem. Soud předběžně zastaví trestní řízení pro trestný čin mládeže, jestliže je stav věci dostatečně objasněným, na zavinění nelze pohlížet jako na těžké a potrestání není nutné k tomu, aby se obviněný zdržel dalších trestných jednání. Zákon o soudnictví v trestních věcech mládeže (JGG) z roku 1988 upravuje dvě formy předběžného zastavení trestního stíhání. První forma je předběžné zastavení na zkušební dobu od jednoho do dvou let. Druhou formou je předběžné zastavení s podmínkou splnění jednoho nebo více úkolů. Jedním z těchto úkolů je provedení neplacené obecně prospěšné práce. Trestem OPP nesmí být narušena školní docházka nebo příprava na budoucí povolání. Trest se ukládá na dobu nejvýše šest hodin denně, osmnáct hodin týdně a nejvýše šedesát hodin celkem, nejdéle na dobu tří měsíců. OPP zde mají povahu ambulantní sankce. 21 Vanduchová, M. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1996, č. 7, s. 399-400. 22 Hostaš, J. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Právní rozhledy, 1999, č.7, s. 425. 19

Německé trestní právo nezná obecně prospěšné práce jako samostatnou sankci. Podle úpravy v obecném trestním právu lze trest obecně prospěšné práce uložit namísto vykonání náhradního trestu odnětí svobody (trestní právo obsahuje základní tresty: trest odnětí svobody, peněžitý trest, náhradní trest odnětí svobody), nebo při zastavení vyšetřování při nepatrné škodě nebo při odkladu trestu na zkušební dobu (podmíněném odsouzení). 3. Zákonné předpoklady ukládání a vymezení obsahu trestu OPP Trest obecně prospěšných prací může soud uložit v případě, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby byl na pachateli vykonán trest odnětí svobody. Za těchto podmínek lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části není stanoven. Konkrétní povaha spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele musejí vést k předpokladu, a to důvodnému, že trest obecně prospěšných prací bude z hlediska dosažení účelu trestu (chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti) stejně efektivní, jako nepodmíněný trest odnětí svobody. Povaha spáchaného trestného činu je dána charakterem znaků skutkové podstaty a zejména pak konkrétním způsobem, jakým byla tato zákonná skutková podstata naplněna. Rozhodující je v každém případě stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu. Obecně prospěšné práce jsou sankcí nepochybně více punitivní, než je tomu u podmíněného odsouzení, zejména v těch případech, jestliže podmínění odsouzení není spojeno s určitými omezeními a povinnostmi. To je zřejmě také hlavním důvodem, proč ukládání tohoto druhu trestu nemusí být nutně omezeno na prvopachatele. Z povahy trestu ale jasně vyplývá, že trest nelze uložit několikanásobnému recidivistovi, osobám s výraznějším protispolečenským zaměřením a profesionálním zločincům. Obecně 20

prospěšné práce bývají obvykle koncipovány jako trestněprávní sankce, kterou ukládá soud, protože byl spáchám trestný čin menší závažnosti a účelu trestu není nutno dosahovat odnětím svobody. 23 23 Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 21

4. Uložení trestu OPP Trestní zákon 24 v ustanoveních 45 a 45a vymezuje podmínky ukládání a výkonu tohoto trestu. Soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Za podmínek uvedených v předchozím odstavci lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit svobody. trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí Trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům. Trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil kterou trestným činem způsobil. nahradil škodu, Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud ke stanovisku pachatele, k možnosti uložení tohoto trestu a k jeho zdravotní způsobilosti. Trest obecně prospěšných prací neuloží, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce. 24 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 22

Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky, b) se zdržoval v cizině, nebo c) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody. Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. Uložená práce, která má být vykonána, musí odpovídat nejen potřebám a schopnostem pachatele, ale i lokálním podmínkám. V souvislosti s tímto lze leckdy narazit na odpor a určité znepokojení obyvatelstva v místě výkonu práce, jedná-li se o pachatele trestného činu určité závažnosti. Okolí má často obavy z možného konfliktu a automaticky se staví k celému institutu obecně prospěšných prací záporně. K úspěšnému výkonu práce je také potřeba pochopení spoluobčanů a určitý stupeň jejich tolerance. Základem je skutečnost, že společnost by měla být informována o tom, že trest obecně prospěšných prací je možné uložit pouze za méně závažné trestné činy místo krátkodobého trestu odnětí svobody a nemůže být uložen ani recidivujícímu vrahovi či těžkému násilníkovi, protože tyto osoby jsou pro výkon tohoto trestu naprosto nevhodné. Proto je třeba provádět výběr adepta na obecně prospěšné práce velmi pečlivě, na základě důkladné analýzy celkové situace. Kvalita vykonané práce a působení probačního pracovníka může kladně ovlivnit postoje společnosti. Nízká kvalita prováděné práce je špatným příkladem a ani pachatelé sami v ní zpravidla nenacházejí uspokojení, neboť se jim nedostane potřebného uznání. 25 5. Výkon, odklad a přerušení, upuštění Trestní řád 26 upravuje v 335 až 340b výkon trestu obecně prospěšných prací. Dle obecného ustanovení trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se 25 Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 26 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 23

souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod. Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu jeho opis zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má odsouzený trest vykonávat. O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud v místě bydliště pachatele. Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí. Odsouzeného zároveň poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání podmínek výkonu trestu. O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí probačního úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu; probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány. Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného. Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných prací okresnímu soudu, v jehož obvodu mají být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku, aby soud měl průběžný přehled o potřebě těchto prací. Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací probační úředník spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život. Odklad a přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací je možný jen za podmínek 339 trestního řádu. V něm se praví: Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat. Dále výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu. Z jiných 24

důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá. Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán. Upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací ( 340a trestního řádu) je možné jen tehdy jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat. 6. Přeměna trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody Dle 45a, odst. 4 trestního zákona jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody. Z této definice je jasné, že maximální délka náhradního trestu odnětí svobody může být 200 dní při nejvyšší výměře trestu (400 hodin). Podle 340b trestního řádu o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. 7. Subjekty podílející se na výkonu trestu obecně prospěšných prací Na zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací se v souladu se zákonnou úpravou 27 podílejí: soudy, obecní úřady, státní a jiné obecně prospěšné instituce, probační úředníci, zájmové sdružení občanů. 27 335 až 340b Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 25

V naprosté většině případů k uložení trestu obecně prospěšných prací dochází v řízení u okresního soudu, formou rozsudku, nebo trestního příkazu. Vlastní výkon trestu obecně prospěšných prací zabezpečuje vždy okresní soud, a to i ve výjimečných případech, kdy tento trest uložil krajský soud, jako soud 1. stupně. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu odsouzený bydlí, zde se i samotný trest vykoná. Nelze-li v obvodu místně příslušného okresního soudu, kde má odsouzený bydliště zajistit v dohledné době vykonání trestu, může se v případě souhlasu odsouzeného 28 trest vykonat v jiném obvodu jiného okresního soudu. Místně příslušný okresní soud je příslušný k řízení a rozhodování o všech otázkách souvisejících s jeho výkonem (vykonávací řízení). Tento soud rozhodne o konkrétním druhu práce a místu jeho výkonu. Vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí. Opis rozhodnutí, podle něhož se má trest obecně prospěšných prací vykonat, zašle předseda senátu ihned po nabytí právní moci okresnímu soudu místa výkonu obecně prospěšných prací. Ihned poté, co je tomuto soudu doručen pravomocný opis, je povinen učinit rozhodnutí ve formě usnesení o nařízení výkonu trestu. Dále soud odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné práce vykonat, k projednání podmínek výkonu trestu. 29 Tento soud je dále příslušný rozhodovat o odkladu, přerušení, upuštění od výkonu trestu a jeho přeměně v nepodmíněný trest odnětí svobody. Dalšími subjekty jsou obecní úřady a obecně prospěšné instituce. Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných prací okresnímu soudu, v jehož obvodu mají být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku, aby soud měl průběžný přehled o potřebě těchto prací. Trest obecně prospěšných prací vyžaduje, aby byl odsouzený v průběhu jeho výkonu kontrolován a to jak z pohledu jeho výkonu, tak z pohledu 28 335 věta druhá, Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 29 336 odst. 2, Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 26

řádného života a dbaní přiměřených omezení a povinností uložených mu soudem. Zde své místo zaujímá Probační a Mediační služba ČR, zřízená zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí probačního úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu; probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány. Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací probační úředník 30 spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život. Subjektem je nakonec i zájmové sdružení občanů, které nabídne-li záruku za převýchovu odsouzeného a považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje poté přiměřeně dle 329 trestního řádu. 30 27 b Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 27

8. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací Při výkonu prací, které byly odsouzenému uloženy, může dojít k úrazu nebo majetkové škodě. Otázka odpovědnosti za tuto škodu, způsobenou při výkonu trestu, je pro některé zainteresované subjekty překážkou ukládání trestu obecně prospěšných prací. Zejména pracovníci obcí se obávají, aby nemuseli hradit škodu, kterou by způsobil odsouzený, a často právě tento důvod uvádějí jako hlavní, proč nepředávají seznamy vhodných prací okresním soudům. Otázkou náhrady škody se zabývá Metodický návod pro okresní a obecní úřady k zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací. Při stanovení podmínek odpovědnosti za škodu se postupuje podle obecných předpisů. 31 Předpokladem vzniku odpovědnosti je porušení právní povinnosti, které je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Odpovědnosti je možné se zprostit, pokud obec (či odsouzený) prokáže, že škodu nezavinila. Pokud by obec zaviněně způsobila odsouzenému škodu na majetku, byla by povinna nahradit skutečnou škodu i ušlý zisk. Pro určení výše škody má rozhodující význam cena věci v době poškození. Jestliže by došlo ke vzniku odpovědnosti za škodu na zdraví, obec by hradila poškozenému jednorázově bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále ztrátu jeho výdělku, a to jak po dobu pracovní neschopnosti, tak i po jejím ukončení nebo při invaliditě, případně i náhradu za ztrátu důchodu. V souladu s platnými právními předpisy by obec byla též povinna hradit poškozenému náklady spojené s léčením. Kdyby došlo při výkonu trestu k usmrcení odsouzeného, jenž měl vyživovací povinnost, pak by obec v případě, že by za tuto škodu nesla odpovědnost, byla povinna hradit peněžitým důchodem náklady těmto vyživovaným pozůstalým, pokud by nebyly tyto náklady hrazeny dávkami důchodového zabezpečení, které jim v důsledku smrti jsou poskytovány. Dále by obec byla povinna hradit přiměřené náklady spojené s pohřbem. Případy škody, kterou by způsobil odsouzený, by se řešily podle stejných pravidel. 31 415 Zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 28