ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV OCHRANY LESŮ A MYSLIVOSTI DIPLOMOVÁ PRÁCE KAMBIOXYLOFÁGNÍ FAUNA SMRKOVÝCH VÝVRATŮ A MOŽNOSTI VYUŽITÍ LAPÁKŮ Z VÝVRATŮ V KALAMITNÍM ÚZEMÍ KLADSKÉ (LZ KLADSKÁ) 2007 VIKTOR VOKOUN 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma KAMBIOXYLOFÁGNÍ FAUNA SMRKOVÝCH VÝVRATŮ A MOŽNOSTI VYUŽITÍ LAPÁKŮ Z VÝVRATŮ V KALAMITNÍM ÚZEMÍ KLADSKÉ (LZ KLADSKÁ) zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněná v souladu s 47b Zákona č. 111/ 1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU a archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 24. 4. 2007 Viktor Vokoun 2

Moje poděkování patří prof. Ing. Emanuelu Kulovi, CSc., který cennými radami a připomínkami přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji mé ženě za podporu, kterou mi věnovala. 3

Jméno/ Name : Vokoun Viktor Název diplomové práce : Kambioxylofágní fauna smrkových vývratů a možnosti využití lapáků z vývratů v kalamitním území Kladské (LZ Kladská) Abstrakt: Diplomová práce se zabývá hodnocením synuzie kambioxylofágů lapáků (úmyslně připravených v období III/06 IV/06) a vývratů (vzniklých v podzimním a zimním období) v profilu celého kmene a větví koruny podle druhového spektra, pokryvnosti kmenů a intenzity napadení. Fauna vývratů na území LZ Kladská se základním staven lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého se lišila druhovou diverzitou od fauny lapáků. Na lapácích bylo o 10 30 % vyšší četnost výskytu Ips thypographus (L.) oproti vývratům. Narůstající výčetní tloušťkou lapáků a vývratů bylo pozitivně ovlivněno osídlení kmene lýkožroutem smrkovým. S narůstající výčetní tloušťkou kmene lapáků a vývratů se zvyšovala atraktivita a šíře kmenové niky u lýkožrouta smrkového, lýkožrouta lesklého, lýkožrouta menšího. Zkracovala se kmenová nika u Pityophtorus pityographus. Klíčová slova: Ips thypographus, Pityogenes chalcographus, Ips amitinus, Kambioxylofágove, Smrk ztepilý, vývrat, lapák, Kladská Thetis title : Fauna of cambioxylofags on the spruce windfalls and the possibilities of usage of trap treees made of windfalls in the galedisaster area of Kladska The Abstract This dissertation deals with classification of synusia of cambioxylofag trap trees (purposely prepared in periods III/2006 and IV/2007) and windfalls (caused in autumn and winter season) in the profile of the whole stem and crown branches according to species spektrum, stem degree of coverage and the infestation intensity. The fauna of windfalls in the area of LZ Kladská with the basic estate of eighttoothed spruce bark beetle and pine bark beetle contrasts with species diversity from the fauna of trap trees. On the trap trees was from 10 to 30% higher frequency of occurrence of Ips thypographus compare to the windfalls. 4

With raising diameter at breast height of trap trees and windfalls was positively affected the stem colonization by the eight-toothed spruce bark beetle. With raising diameter at breast height of trap trees stems and windfalls the attractivity and the depth of stem niche was increasing by the eight-toothed spruce bark beetle, the pine bark and the smaller 8-toothed spruce bark beetle. The stem niche was shortening itself by the Pityophtorus pityographus. Keywords: Ips thypographus, Pityogenes chalcographus, Ips anitinus, Cambioxylofags, Norway spruce, Windfall, Trap tree, Kladská. 5

Obsah : 1. Úvod..8 2. Cíl práce....10 3. Rozbor problematiky... 11 4. Literární přehled....12 4.1 Stručný pohled do historie lesů v České republice.12 5.Charakteristika přírodních a růstových podmínek u LZ Kladská, polesí Kynžvart. 14 5.1 Současný stav lesů LHC Kladská..16 5.1.1Druhová skladba porostů.. 16 5.1..2 Vliv imisí. 17 5.1.3 Vliv zvěře. 17 5.1.4 Hmyzí škůdci..18 6. Nejvýznamnější kambioxylofágové na smrku 19 7. Východisko řešení prevence.23 7.1 Návrh ochranářských opatření proti vzniku vývratů. 23 7.2 Ochranářská opatření proti přemnožení kůrovců..25 7.2.1 Lapáky.26 7.2.2 Otrávené lapáky....26 7.2.3 Lapače.27 7.3 Asanace lapáků včetně kůrovcového dříví..27 8. Metodika....28 8.1 Popis porostů.29 9. Výsledky...38 9.1 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (lapáky I.série). 38 9.2 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (lapáky II.série)...39 9.3 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (odříznuté vývraty).. 40 9.4 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků ( vývraty navazující na L I.)...41 9.5 Osídlení profilu kmene vývratů a lapáků (vývraty ostatní) 41 9.6 Vývoj kambioxylofágů na vývratech a lapácích.. 42 9.6.1 Vývoj na lapácích I. Série.42 9.6.2 Vývoj na lapáích II. Série.43 6

9.6.3 Vývoj na odříznutých vývratech.. 43 9.6.4 Vývoj na vývratech navazujících na lapáky L I. Série. 44 9.6.5 Vývoj na vývratech ostatních...44 9.7 Vlivem změny osídlení kambioxylofágů dle výčetní tloušťky. 46 9.8 Vliv nadmořké výšky na výskyt kambioxylofágů smrku..47 10. Diskuse 48 11.Závěr. 51 12. Resumé. 52 13. Literatura a prameny...53 14. Přílohy.55 14.1 Tabelární přílohy.55 14.2 Fotografické přílohy... 56 7

1.Úvod Hygiena lesa je základním atributem udržení základního stavu lýkožrouta smrkového a doprovodných kambioxylofágů. Obecně přijatý názor,že těžební odpad a nezpracovaná polomová hmota se stávají disponibilním zdrojem potravy a místem vývoje kambioxylofágů je více odrazem praktických zkušeností lesníků než výstupem dosažených výzkumem. Z minulosti je známá celá řada abiotických poškození jehličnatých (smrkových) lesních porostů kalamitního rozsahu, po nichž zpravidla následovalo přemnožení podkorního hmyzu. Jejich rozsah určovaly zejména tři faktory, a to včasnost a způsob zpracování (asanace) poškozené hmoty, výchozí stav populačních hustot podkorního hmyzu a konkrétní průběh povětrnostních vlivů po abiotické kalamitě. Smrkové monokultury, vlivem mokrého, těžkého sněhu a silného větru trpí každoročně v různém rozsahu vývraty, na kterých se vyvíjí široké spektrum kambioxylofágů, z nichž nejvýznamnější jsou lýkožrout smrkový a lýkožrout lesklý. Vývrat představuje specifickou potravní nabídku kambioxylofágů, atraktivita a disponibilita vývratu vzniklého zpravidla v průběhu zimy je limitována především věkem stromu, sociálním postavením stromu. Dále kvalitou borky a postupným zavadáním lýka, což je spojeno s propojením kořenů s půdou, kterou často charakterizuje zvýšená vlhkost (Kula, Zabecki 1996, 1997b, 2001, 2002). Kůrovci na vývraty úspěšně nalétají i při nižší populační hustotě a dochází k jejich namnožení, které může přejít v následný úspěšný útok na stojící živé stromy. Pravděpodobnost napadení stojících stromů se zvyšuje s nárůstem počtu smrkových vývratů. Úspěšný postup napadení smrku souvisí s porostními a stanovištními podmínkami, působícími stresovými faktory jako je (sucho, houby, blesk). Pokryvnost kmenu požerky je vyšší na lokalitách s menším soustředěním vývratů (Ericsson, Pouttu, Roininen 2005). Atraktivita stanoviště se zvyšuje rozsahem polomových ploch, kde vysoká produkce volatilních látek ovlivňuje agregaci lýkožrouta smrkového. Za méně atraktivní jsou považovány smíšené porosty a stanoviště s malým množstvím čerstvého smrkového dřeva v důsledku snížené produkce volatilních látek zvyšujících agregaci lýkožrouta smrkového (Austarå et al.1986, Lindelow, Risberg1992). Preferovány jsou polomy v uvolněných a osluněných místech, v okraji 8

porostů, kde rychlost zavadání lýka ovlivňuje intenzitu nalétání, rychlost vývoje lýkožrouta smrkového, popřípadě konkurenční prostředí s dalšími druhy (Gothlin et al.2000, Jakuš 1998). Ze 111 druhů kůrovců žijících v ČR se nachází 27 druhů na smrku, přičemž bionomie, etologie a ekologické nároky jednotlivých zástupců přispívají k utváření synuzie kambioxylofágů smrku (Pfeffer 1955). Polomová hmota si může zachovávat atraktivitu i ve druhém vegetačním období po jejím vzniku(ericsson, Pouttu, Roininen 2005), zvláště když se nachází ve stínu a nebyla osídlena druhem Hylurgus palliatus (Gyll.)(Butovitsch 1971, Annila, Petaaisto 1978, Botulin et al.2000). 9

2. Cíl práce Cílem této diplomové práce je zhodnocení využití vývratu jako kontrolních a obranných lapáků. Dále vymezit v podmínkách LZ Kladská synuzii kambioxylofágů, kteří využili v průběhu prvního vegetačního období ke svému vývoji kmeny pokácených lapáků a vývratů (ponechaných v celku nebo odříznutých v oddenkové části) vzniklých v zimním období na území LÚ Peklo a LÚ Úbočí. 10

3. Rozbor problematiky V roce 2002 postihla Kladskou kalamita (evidováno cca 11000 m 3 ), kterou zapříčinil bořivý vítr a mokrý sníh. Jednalo se především o poškození porostů na náhorních plošinách předmýtního věku. Po velmi teplém a suchém roce 2003, který se opět vyznačoval vysokým objemem nahodilé těžby živelného charakteru, narostlo prudce nebezpečí kůrovcové kalamity. V roce 2003 bylo evidováno 908 m3 kůrovcového dříví (znamená to skoro osminásobný nárůst ve srovnání s rokem 2002). Následující rok 2004 byl proto očekáván s velkou pravděpodobností, že dojde ke gradaci kambioxylofágů. Díky příznivé kombinaci studeného a deštivého počasí a vysoké intenzity obraných opatření, se kalamita dále nerozrostla (v roce 2004 bylo evidováno 820 m3). Rok 2005 byl opět rokem živelné větrné kalamity, která zasáhla oblast Kladské 29.7., přesto však byl zaznamenán pokles napadení kůrovci (evidováno cca 271 m3) a situace se celkově poněkud stabilizovala. Následující rok opět Kladskou zasáhla větrná kalamita spojená s mokrým sněhem. Též dochází z pohledu výskytu kůrovců a kůrovcových těžeb k mírnému zhoršení. Tento stav byl ovlivněn především průběhem povětrnostních podmínek (v první polovině vegetační sezóny bylo zaznamenáno extrémní střídání teplých a naopak chladných period, pozdní léto a podzim bylo teplé a suché a po něm následovala extrémně mírná zima. Leden 2007 (z 18. na 19.) byly v celé Evropě postiženy lesní porosty, zejména smrkové větrnou kalamitou orkánem Kyrill. Na území LZ Kladská došlo k rozsáhlému poškození, především mýtních porostů. S ohledem na rozsah ležící živelné kalamity, její charakter (velká míra roztroušenosti) a nejistotu budoucího chodu povětrnostních podmínek a situace vývoje, je velmi znesnadněná jakákoliv prognóza do budoucího období. Je tedy možné, že v následujících letech může dojít ke gradaci podkorního hmyzu a vzniku rozsáhlých kůrovcových kalamit. 11

4. Literární přehled Grodzki (1992) potvrdil na základě šetření v Jizerských horách nárůst druhotných škůdců v porostech vyšších poloh, které byly více poškozeny a zanedbány z hlediska čistoty lesa a pěstování. Podobné závěry uvádí Kula (1992), který stanovil, že průměrná zásoba aktivní kůrovcové hmoty ve smrkových porostech Horní Blatné narůstala se stupněm poškození porostů imisemi. Knížek (1994), Zabecki (1994), Kula, Kajfosz (2006) se domnívají, že ve smrkových porostech představují vážné nebezpečí drobní kůrovci, vyvíjející se na větvích a korunových zbytcích zůstávajících v porostech po těžebním zásahu. Postupně na nich probíhá nekontrolované rozmnožování kůrovců, kteří následně osidlují oslabené stromy. V podmínkách dlouhodobých klimatických změn s výrazným srážkovým deficitem, jak uvádí Pfeffer ( 1994 ), stromy vytváří tenkou vrstvu lýka a z tohoto důvodu mizí lýkožrout smrkový ( Ips typographus L. ). Na jeho místo nastupuje Lýkohub Polygraphus poligraphus. Podle Mrkvy (1994) u stromů se silně omezeným asimilačním aparátem může nastat porucha energetické rovnováhy a v důsledku toho dochází ke snižování odolnosti stromu proti napadení kůrovci. Studium procesů onemocnění porostů, v jejichž důsledku vznikají podmínky k masovému přemnožení jedněch a ústupu jiných kambioxylofágů, se stává významným úkolem výzkumným i hospodářským. 4.1 Stručný pohled do historie lesů v České republice - (polomy a podkorní hmyz). Rámcový přehled situace v průběhu 20. století je dobře zdokumentován zejména v pracích Kudely (1946, 1980) a Skuhravého (2002). V první polovině minulého století se situace postupně zhoršovala, zejména v souvislosti s kombinovanými účinky abiotických a antropogenních poškození lesa (tzv. imisní kalamita v severních pohraničních horských oblastech), doprovázených přemnožením podkorního hmyzu (svou roli jistě sehrála rovněž změna zákona o lesích v r. 1977). 12

Objem poškozené hmoty se pomalu zvyšoval, v 70. letech se pohyboval v rozmezí 25-30 mil. m 3 (25 mil. m 3 živelní, 3,5 mil. m 3 kůrovcová), během 80. let pak překročil 50 mil. m 3 (44 mil. m 3 živelní, necelých 8 mil. m 3 kůrovcová). Tomu odpovídaly postupně narůstající podíly nahodilých těžeb. Na přelomu 80. a 90. let a později zasáhlo západní a střední Evropu několik orkánů, které na území České republiky napáchaly škody v rozsahu 10,5 mil. m 3. V následujících letech pak v souvislosti se změnami společenských poměrů, jež v počátečním období vedly k poklesu intenzity vykonávaných obranných opatření, a vzhledem k panujícímu teplému a suchému počasí první poloviny 90. let, došlo k doposud největšímu rozvoji přemnožení podkorního hmyzu (v letech 1993 až 1996 bylo na území republiky evidováno přes 6 mil. m 3 kůrovcového dříví, za celé desetiletí to pak bylo přes 8 mil. m 3 ). V tomto desetiletí bylo za roky 2000-2005 evidováno cca 16 mil. m 3 živelní kalamity a cca 4 mil. m 3 kůrovcového dříví (z toho však cca 700 tisíc m 3 lapáků). 13

5. Charakteristika přírodních a růstových podmínek u LZ Kladská, polesí Kynžvart. Lesní porosty LZ Kladská spadají do geografického trojúhelníku Slavkovského lesa, jež je ve svých vrcholech ohraničen třemi lázeňskými městy: Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Je jedinou chráněnou oblastí v ČR,která kromě ochrany přírody a krajiny má přímo ve výnosu zakotvenou ochranu zázemí lázní. Tím je vyjádřená nutnost ochrany území v blízkosti lázní, nejen pro účely rekreace, ale také pro účely tvorby minerálních pramenů. Centrální část CHKO Slavkovský les (polesí Prameny, polesí Kynžvart) je tvořena rozsáhlým lesním komplexem, který je přírodovědně nejcennější. Vyskytuje se zde celá řade rašelinišť, od malých po několika set hektarová. Nejcennější a nejvýznamnější prvky v krajině jsou vyhlašovány za zvlášť chráněná území národní přírodní rezervace. Již v roce 1933 bylo vyhlášeno za národní přírodní rezervaci Kladské rašelinyrašeliniště Tajga s cca 150 ha, které je součástí lesnického úseku Rybníky. Druhou národní přírodní rezervací byla vyhlášena oblast Lysina s cca 43 ha, která spadá pod lesnický úsek Peklo. Jedná se o rašeliniště vrchovištního typu, s typickými rostlinnými společenstvy horských vrchovišť, s porostem borovice bažinné (blatky) a horského smrku. Další významně cennou lokalitou na polesí Kynžvart je rezervace Holina s cca 41 ha, v blízkosti Lázní Kynžvartu. Jedná se o oblast vyhlášenou v roce 1990. Účelem ochrany byly zbytky původních svahových porostů Slavkovského lesa. Jedná se o zbytky květnatých a bikových bučin, s původními porosty buku a s příměsí smrku. Polesí Kynžvart patří do lesní oblasti Karlovarská vrchovina, podoblast Slavkovský les (3a). Nadmořská výška v průměru 750m n. m. Rozmezí 500m n. m. LÚ Úbočí a nejvyšším vrcholem Slavkovského lesa Lesný, který dosahuje výšky 983 m n. m nacházející se na LÚ Jarov. Klimaticky je oblast řazena jako chladná, semihumidní až humidní s průměrnými teplotami 5-6 o C, s ročním úhrnem srážek 800 900mm, vegetační dobou 120 140 dní. Vanou nejčastěji větry západních směrů. 14

Menší zastoupení mají větry východní, které jsou však nebezpečné, zvláště v zimních měsících (tvorba jinovatky a námrazy). Podle geografické mapy LHC Kladská je podloží polesí Kynžvart tvořeno ze 2/3 žuly, z necelé 1/3 amfibolity, s minimálním zastoupením ruly, hadce a svorů. Pedologické poměry jsou odvislé z podloží. Převažují chudší a kyselé, oligotrofní hnědozemě. Dále jsou zastoupeny v menší míře mezotrofní hnědozemě, pseudogleje a oglejné půdy, rašelinné půdy, humusové podzoly. Fytocenologicky patří území do oblasti středo evropské květeny, podoblast horské flóry středoevropské (EU hercinium). Podle geobotanického mapování je území zařazeno převážně do oblasti bikových bučin, acidofilních a podmáčených smrčin. LVS jsou zastoupeny 0, 5, 6, 7, 8. Největší podíl tvoří lesní vegetační stupeň: - bukosmrkový 7 (52%) - smrkobukový 6 (34%) - jedlobukový 5 (10%) Ekologické řady : kyselá 72%, podmáčená 15%, oglejená 8%, živná 4%, exponovaná 1%. Lesní typy : Nejvyšším zastoupením - Kyselá buková smrčina metlicová - 7 K1-1 164 ha - Kyselá smrková bučina metlicová - 6 K1-818 ha - Kyselá smrková bučina svahová - 6 K9-251 ha - Kyselá jedlová smrčina třtinové - 7 P1-232 ha - Podmáčená jedlová smrčina třtinová - 7 G3-231 ha - Kyselá jedlová bučina svahová - 5 K9-228 ha - Kyselá rašelinná smrčina borůvková - 7 R2-158 ha. Dřevinná skladba je oproti původní silně pozměněná. Podíl jehličnanů dosahuje 93%, z toho připadá na SM 85%, BOR 5%, MD 1%, BORblatka 1%, jedle bělokoré 0,03 %. Zbývající 7% plochy připadá na listnaté dřeviny BK 1,5%, BR 2,6%, OL 1,4% a JV 0,2%. 15

5.1 Současný stav lesů LHC Kladská Současný stav porostů představují převážně smrkové, stejnověké kultury. Jsou však poškozené dlouhodobým působením jelení zvěře a imisemi. Které jsou vzhledem k pokročilému vývoji hnilob, jakož i k nevhodnému provenienčnímu původu porostů, staticky labilní. Za základní faktory ovlivňující současný stav porostů můžeme tedy považovat změněnou druhovou skladbu porostů, vliv zvěře, vliv imisí a rekreační zatížení lesů (Hruška,1998). 5.1.1 Druhová skladba porostů Ještě koncem 18. století téměř na celém území LHC převládala JD (30 60 %) doprovázená SM ( 20 40 % ). V menším rozsahu se vyskytoval BK (do 30 %) s nepatrným množstvím BO (do 5 %). V 19. století dochází k dominantnímu zastoupení smrku, avšak původní provenience. S příchodem roku 1890 dochází k nákupu veškerého semene mimo region, především se jednalo o semennou surovinu z Rakouska. Lze tedy předpokládat, že převážná část současných smrkových porostů mladších 130 let je nevhodného původu. Naproti tomu zbytky dnešní jedle a větší části buku lze považovat za dřeviny autochtonní. Nevhodnost dnešních smrkových porostů lze doložit na chronických škodách sněhem a námrazami ve vyšších polohách, kdy hřebenitá koruna s dlouhými větvemi zapříčiňuje poškození vrcholovými zlomy. Nejstarší porosty náhorních poloh, s korunami až deskovitého typu a krátkými větvemi, jsou sněhem prakticky nepoškozeny. Další podstatný vliv na snížení stability má i zanedbání údržby a obnovy odvodňovacích příkopů v centrální ploché části LHC, kde je přibližně 5 000 ha trvale nebo dočasně zamokřených ploch. Rovněž nelze zapomenout na rozsáhlé množství porostů poškozených zvěří a bohužel špatně zvolenou technologií těžby dřeva. (Následekem je velký rozsah hnilob). Vlivem těchto poškození je stále stoupající rozsah kalamit, které dosáhly v minulém decénium 84% nahodilých těžeb. 16

Tab. Výše smrkových nahodilých těžeb v území LZ Kladské (2002-2006). Nahodilé těžby (m 3 ) Rok Živelní Hmyzí Ostatní Sa 2002 10888 143 2882 13913 2003 7299 908 4088 12295 2004 6951 820 4099 11870 2005 27255 271 2536 30062 2006 91332 418 3614 95364 5.1.2 Vliv imisí Ačkoliv vliv imisí na LHC je dlouhodobý, nikdy nebyla dosažena kritická hranice, která by zapříčinila odumření porostů. V posledních letech - po odsíření elektrárny Tisová a na území Německa elektrárny v Arzbega, dochází k výraznému snížení imisního zatížení, což se projevuje zastavením chřadnutí starých porostů a obnovou olistění a celkovým zlepšením vitality mladších porostů. K zpracování LHP bylo vylišeno celkem 14 267,65 ha poškozených porostů, z toho: Pásmo ohrožení B 118,63 ha C - 1969,93 ha D - 12 179,09 ha 5.1.3 Vliv zvěře Zvěř ovlivňuje oblast Slavkovského lesa dlouhodobě a velmi silně. Lesy v centrální části jsou intenzivně poškozovány již od přelomu století, kdy zde bylo chováno až 60 ks jelení zvěře na 1000 ha lesa. V poválečném období se jelení zvěř rozšířila na celou oblast LHC a k nim přibyly další druhy zvěře (muflon, daněk, sika). Počínaje rokem 1959 zde vznikla vyhrazená honitba MZE na ploše 27 000 ha, z toho 17 000 ha lesa, s kmenovým stavem jelení zvěře 380 ks, přičemž skutečné stavy byly mnohonásobně vyšší. Od roku 1991 se přistoupilo k postupné redukci stavu jelení zvěře, došlo k přeřazení honitby z II. do IV. bonitní třídy, a tím k poklesu normovaných 17

stavů na 1000 ha z původních 17 ks na 9 ks, čehož je v dnešní době z velké části docíleno. 5.1.4 Hmyzí škůdci V posledních letech nedošlo u LHC k výrazné gradaci hmyzích škůdců. Kůrovce se dařilo udržovat v základním stavu. Pouze v roce 2003 vlivem dlouhotrvajících suchých dní došlo k pomístnímu zvýšení některých kambioxylofágních druhů. Jednalo se převážně o lokality na vodou ovlivněných plochách ve vyšších nadmořských výškách LHC. Na polesí Kynžvart po výrazné větrné kalamitě lze očekávat možný vzestup kůrovce. Především v této lokalitě bude nutno provádět důsledně kontrolu jak stromovými lapáky, tak feromonovými lapači popřípadě otrávenými poleny s feromény. Základním principem ochrany lesa proti kůrovcům je : - Včasné odstranění materiálu vhodného pro rozmnožování kambioxylofágních druhů. Jestliže existuje nebezpečí vzniku kalamitního stavu nebo tento stav již nastal, je každý hospodář lesa povinen provést bezodkladně opatření, která povedou k redukci a k zamezení dalšího šíření kůrovců. - Veškeré polomy, vývraty a dříví atraktivní pro rozvoj kůrovce vzniklé do 31. března musí být zpracováno nebo asanováno nejpozději do 31. května; v lesních porostech, které alespoň částečně zasahují do polohy 800 m nadmořské výšky, zpracováno do 30. června běžného roku. Pro chemickou asanaci je dovoleno používat pouze schválené přípravky uvedené v Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin. 18

6. Nejvýznamnější kambioxylofágové na smrku. Nejvýznamnějšími druhy kambioxylofágů na smrku jsou lýkožrout smrkový (Ips typographus L.) a lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus L.) podle 3, vyhlášky č. 101/1996 Sb. v platném znění jmenováni jako kalamitní škůdci. Lýkožrout smrkový Ips typographus (Linnacus, 1758) patří do řádu brouků ( Coleoptera), čeledi kůrovcovitých (Scolytidae). Lýkožrout smrkový patří ve střední Evropě mezi nejvýznamnější škůdce starších smrkových porostů. Tento druh je typickým sekundárním škůdcem, který v první řadě napadá čerstvě pokácené smrkové dřevo, polomy a fyziologicky oslabené stojící stromy (oslabení imisemi, suchem, houbovými patogeny apod.). Z hlediska způsobu poškození je lýkožrout smrkový škůdcem fyziologickým. Nejčastější výskyt je ve smrkových porostech nad 60 let, především na osluněných porostních stěnách. Uvnitř porostů se vyskytuje v místech s nižším zkameněním nebo za gradace. Požerek lýkožrouta smrkového je jednoramenný převážně však tříramenný. Tříramenné požerky převládají v oblastech se základním stavem, v kalamitním stavu jsou častěji se vyskytující jednoramenné a dvouramenné požerky. Lýkožrout smrkový má v našich podmínkách nejčastěji dvě generace. Jarní rojení začíná ve středních a nižších polohách obvykle na přelomu dubna a května, v horských oblastech může začít i o měsíc později v závislosti na průběhu teplot a nadmořské výšce. Letní rojení probíhá zhruba od poloviny června do počátku září. Jako první nalétají na kmeny samečci, kteří po 2 až 4 dnech vyhlodají snubní komůrku přibližně 5 x 5 mm, kam následně přilétají samičky lákané samečkovým feromonem. Na jednoho samečka připadá zhruba 1 až 3 samičky. Po spáření hlodá každá samička svoji matečnou chodbu a do zářezů po stranách chodby klade jednotlivá vajíčka. Matečné chodby jsou rovnoběžné s podélnou osou kmene, jsou rovné, 6 12 cm dlouhé, přibližně 3 mm široké a jsou opatřeny několika nepravidelnými tvz. větracími otvory, ústícími na povrch kůry. Hlodání matečné chodby a kladení vajíček trvá obvykle 7 10 dní. Během svého života samička naklade 20 100 vajíček, v průměru se odhaduje zhruba 60 vajíček. Vajíčko je oválné, lesklé, bílé, v průměru 0,6 1,0 mm dlouhé. 19

Z vajíček se po 6 18 dnech líhnou larvy, u kterých může trvat v optimálních podmínkách 7 dní vývoj. V podmínkách které jsou nepříznivé pro vývoj, může být tato doba i 60 dnů. Larva je beznohá, bělavá, s hnědavou silně chitinizovanou hlavou. Čerstvě vylíhlá larva je 1,5 2 mm dlouhá, v posledním třetím instaru dosahuje délky 5 až 7 mm. Larvové chodby mohou dosahovat délky až 6 cm. Dalším navazujícím stádiem je stádium kukli, které trvá zpravidla 8 dní při optimálních podmínkách. Kukla je 5 6 mm dlouhá, bílá s patrnými vnějšími znaky budoucího brouka, se zakončením na konci zadečku dvěma krátkými trny. Vylíhlí brouci jsou zpočátku bílí přecházejí do žluté a v závěrečné fázi hnědou, přitom provádějí zralostní žír a to buď přímo v místě vylíhnutí anebo po přeletu na jiné, náhradní místo. Toto období trvá obvykle 2 3 týdny. Celkový vývoj od zavrtání samečka až po ukončení znalostního žíru trvá za optimálních podmínek 6 10 týdnů. Dospělec je válcovitý, 4,0-5,5 m dlouhý, lesklý černohnědý. Lýkožrout smrkový může zazimovat jako larva, kukla nebo jako dospělec, v závislosti na průběhu počasí během léta nebo podzimu. U poslední generace pokračuje vývoj larev i při teplotách 7 10 o C. Část dospělců zimuje v hrabance, část pod kůrou, kde se vylíhne, a část pod kůrou v místě znalostního žíru. Sesterské rojení bylo pozorováno u všech generací a následuje po 2 4 týdnech po základním rojení. Při sesterském rojení dochází k přerojování samiček na stejný nebo jiný strom, kde samičky po regeneračním žíru pokračují bez oplodnění v kladení vajíček. Udává že sesterské rojení prodělává kolem 10 % samiček a však může jej založit až 90 %. Obr. 1 : Lýkožrout smrkový Ips typographus (L.) 20

Lýkožrout lesklý Pityogenes chalcographus (Linnaeus, 1761) patří do řádu brouků (Coleoptera), čeledi kůrovcovitých (Scolytidae). Tento druh představuje největšího škůdce především mladších porostů, tyčkovin a tyčovin. V posledních desetiletích se stále častěji projevuje jako škůdce i v porostech starších. Jeho význam narůstá za dlouhotrvajících nepříznivých klimatických podmínek. Jde o škůdce sekundárního. Přednostně obsazuje materiál čerstvě odumřelý, nebo odumírající. Při gradaci však napadá i zdánlivě zdravé stromy, u kterých jeho požerky přerušují vodivá pletiva, což způsobuje následné odumírání větví, vršků nebo celých stromů. Ve starších porostech obsazují brouci především vrcholové partie stromů se slabou kůrou a větve. V mlazinách napadá celé stromy. Rojení nastává obdobně jako u lýkožrouta smrkového zpravidla koncem dubna, začátkem května, ve vyšších polohách pak až koncem května, za dnů, kdy průměrná teplota dosahuje minimální teplota 16 o C. Jako první na strom nalétávají samečci, kteří vyhlodávají snubní komůrku a začnou produkovat agregační feromon. Za samečkem přilétá zpravidla 3 6 samiček, které po oplodnění hlodají ze snubní komůrky hvězdicovitě uspořádané matečné chodby 2 6 cm dlouhé a 1 mm široké. Do jemných postraních zářezů těchto chodeb kladou jednotlivě drobné, kulaté vajíčka. Samička klade v průměru 10 26 vajíček zhruba 7 dnů, ze kterých se líhnou postupně larvy, jak byla kladena vajíčka. Larvové chodby jsou dlouhé 2 4 cm a jsou velmi hustě zastoupené na kmenech. Po ukončení žíru, který trvá 4 6 týdnů (v závislosti na teplotě), se larvy kuklí. Kuklení komůrka je v kůře. Koncem června se již objevují první brouci, kteří po ukončení znalostního žíru, jenž nejčastěji probíhá zpravidla v místě vývoje, nalétají na stromy a zakládají druhou generaci. (Za příznivých podmínek může lýkožrout lesklý založit i tři generace). Dospělec je 1,6 2,8 mm velký, válcovitý, hnědočerný, lesklý. V období vegetačního klidu přetrvává jako larva, kukla nebo dospělec. Zimování probíhá zpravidla v místě vývoje, ale může se též uskutečnit v místě kde prováděl zralostní žír, nebo v hrabance. Lýkožrout lesklý pro svůj vývoj upřednostňuje spíše slabší hmotu větve, horní část kmene. Není však vyloučené ho objevit i na silnějším materiálu. Nejhojnější zastoupení má v tyčkovinách a tyčovinách. Ve starších porostech osidluje především korunové části. Po větrných a sněhových polomech dochází často k jeho přemnožení ve slabším dřevě a nalétává pak i na stojící okolní stromy, které při silném stupni napadení 21

chřadnou a následně odumírají. Tento problém může nastat i na lokalitách, kde probíhá těžba se soustředěním velkého těžebního odpadu. 22

7. Východisko řešení prevence (Zvýšení stability smrkových porostů a udržení dřevokazného hmyzu v základním stavu). 7.1 Návrh ochranářských opatření proti vzniku vývratů Z hlediska prevence by tedy bylo žádoucí omezit rozsah pěstování smrku v nižších vegetačních pásmech a nevytvářet velké plochy stejnověkých porostů. Následné porosty je třeba zakládat tak, aby se co možná nejvíce snižovalo jejich poškozování v budoucnu. Velmi důležitá je otázka původu reprodukčního materiálu. Přednostně by měl být používán materiál z místních zdrojů. U smrku je třeba dávat přednost porostům s vyšším podílem jedinců s hřebenitým typem zachvojení. Při výsadbě smrku se volí minimální počty jedinců na jeden hektar vycházející ze stanoviště (hospodářského souboru) dle vyhlášky č. 139/2004 Sb. Limitujícím ukazatelem pro použití určité kvality sazenic a způsobu zalesnění je stav zalesňováné plochy (buřen, voda) a stupeň ohrožení vysazené kultury nepříznivými činiteli (mráz, sucho, zvěř). Správný výběr vhodné sadby odpovídající stavu zalesňované plochy, se příznivě projeví v menším nezdaru při zalesňování a ve zkrácené době potřebné k ošetřování a ochraně kultur. Existující porosty vychovávat výchovnými zásahy již od prostřihávek a prořezávek. Obecně platí zásada, že prořezávka je zásah, jehož kvalita může ovlivnit jakost porostu až do jeho obnovy. Prořezávky se provádějí za účelem úpravy druhové skladby, zvýšení kvality a zajištění odolnosti stromů. Po celý čas vývoje porostu je nutno udržovat volnější porostní zápoj, aby stromy mohly dostatečně rozvíjet své nadzemní části. Prořezávkami je třeba intenzivně zasahovat zejména do porostů, které vznikly přirozenou cestou a mají zpravidla vysoký počet jedinců na ploše. Výchovné zásahy v nejmladších věkových třídách, ale i v porostech středního věku mají za úkol podporovat všechny zpevňovací dřeviny tak, aby se udržely a uplatnily v porostní úrovni. Při dalších výchovných zásazích probírkách, se podporují dobře vyvinutí jedinci, označované jako cílové stromy. Tento počet je stanoven pro každé stanoviště. Po uvolnění korun cílových stromů se těží jedinci potlačení, podúrovňoví, odumírající a stromy poškozené. U výchovně zanedbaných smrkových porostů v polohách ohrožených větrem, se doporučuje zachovat zakmenění 0,9. 23

V druhé vývojové fázi po kulminaci výškového přírůstku postupně klesají možnosti výrazněji ovlivňovat tvar kmene i korun, zejména jejich délku a souměrnost. Ke zpevnění porostu slouží také rozluky a odluky. U rozsáhlých komplexů stejnorodých smrkových monokultur se doporučuje provést jejich rozdělení na menší části. Rozdělení provádíme systémem rozluk a za maximální hranici stáří porostu považujeme 40 let. Jde o průseky široké 5 6 metrů, vedené kolmo na směr převládajícího větru. Později se pruhy rozšíří odkácením dalšího pruhu směrem proti větru, tak aby v mýtném věku dosáhla šířky rozluky 15 20 m. Rozluky zakládáme již ve zmíněných mladších porostech, kde očekáváme, že stromy na okrajích mohou ještě podstatně prodloužit své koruny. Vždy je třeba dbát na to, aby vítr neohrozil porosty za rozlukou. Odlukou se rozumí pruh porostu o šířce 15 20 m, vykácený na závětrné straně staršího porostu. Odluka má zabránit ohrožení mladšího porostu větrem v době, kdy bude na jeho návětrné straně zmýcen porost starší. Cílem odluky je tedy zachovat na budoucích návětrných porostních okrajích co nejhlubší zavětvení. Poslední vývojová fáze se zaměřuje na porostní obnovu. Tu je třeba řešit tak, aby se omezovalo ohrožení nejen stávajících porostů, ale i porostů následných. Především jde o snížení počtu ohrožených porostních stěn. Cestou k tomuto cíli je maximální povolená velikost a šíře seče dle zákona. Dále je třeba orientovat obnovní seče (linie) podle možnosti ve směru vzdušného proudění. Z obnovních sečí se jako nejvýhodnější jeví pruhová seč holá. Kotlíky je lépe vyloučit, znamenají příliš mnoho porostních stěn a tedy i ohnisek polomů. U kvalitních porostů je velmi výhodné využít v plném rozsahu přirozené obnovy. Určit vhodné způsoby porostní obnovy patří z hlediska ochrany k nejodpovědnějším pracím lesního hospodáře, neboť se přitom rozhoduje o charakteru příštích porostů, o jejich složení, velikosti, tvaru a o jejich vitalitě. Z uvedeného výčtu vyplývá, že jde o proces značně složitý a dlouhodobý. Při provádění ochranářských opatření je třeba vždy vycházet z konkrétních stanovištních podmínek. 24

7.2 Ochranářská opatření proti přemnožení kůrovců. Působení hmyzích škůdců je možno regulovat vhodnými preventivními opatřeními nebo metodami a prostředky přímé obrany na základě včasné kontroly a prognózy škodlivého výskytu. Tento systém ochrany lesa před hmyzími škůdci nazýváme integrovanou ochranou lesa. Je založena na důsledné znalosti biologie a ekologie škůdců a jejich nepřátel. Uplatňují se nejúčinnější kombinace všech vhodných metod a prostředků omezování škůdců, které jsou účinné a šetrné k přírodnímu prostředí. Přednost je dávána biologickým metodám před použitím chemických látek. Biologické metody mohou mít účinky preventivní nebo obranné. Prevence zahrnuje opatření, za která můžeme považovat zvyšování ekologické stability lesních porostů, především vhodnou dřevinnou skladbou. Náleží sem vedle pěstování zdravého lesa např. využití a podpora hmyzožravého ptactva, mravenců a ostatního entomofágního hmyzu. V posledních letech se však v ochraně lesa začaly užívat biologicky atraktivní látky, které ovlivňují chování hmyzu. Jsou to především feromony, které hmyz využívá pro komunikaci mezi příslušníky téhož druhu hmyzu a vyvolávají určitou reakci. V praxi se feromony používají ve formě návnad k lákání škůdců do různých lapačů jednak za účelem kontroly počtu, ale i snižování jejich stavu. V ochraně lesních porostů před škůdci zaujímají významné místo chemické přípravky (insekticidy proti hmyzu). Poněvadž jejich používání je spojeno s větším rizikem nežádoucích vedlejších účinků, musí být jejich aplikace na vysoké odborné a technické úrovni. Použití těchto přípravků v ochraně lesa je opodstatněno jen v určitých případech, kdy hrozí vážné škody a je nutno respektovat zásady a opatření na ochranu přírodního prostředí. Z toho vyplívá, že základem veškeré ochrany je po celý rok důkladně vyhledávat, evidovat a včas zpracovávat veškerou kůrovcovou hmotu (kůrovcové stromy, kůrovcové dříví). Dále je třeba včas odstraňovat z lesa veškerý atraktivní materiál vhodný pro namnožení lýkožrouta smrkového, tj. vytěžené dříví, polomy, vývraty a fyziologicky oslabené stromy, a to především před začátkem rojení kůrovců. Počet odchytových zařízení pro jarní rojení se stanoví podle kalamitního základu; počet odchytových zařízení pro letní rojení vychází ze stupně napadení v jarním období. Při slabém stupni napadení se mohou odchytová zařízení rušit, nebo přemístit na vhodnější lokalitu. Při středním stupni napadení zůstávají, nebo se přikacují ve stejném počtu, při 25

silném se přiměřeně navyšují. K takto určenému množství se přidává jedno odchytové zařízení na každý částečně nebo zcela lýkožroutem opuštěný strom. 7.2.1 Lapáky Za lapák označujeme pokácený zdravý strom, nebo vývrat popřípadě zlom, který je zpravidla odvětvený a zaevidovaný. Lapáky se zakrývají po celé délce větvemi, to proto aby nedocházelo k předčasnému vysychání lýka, nebo proti jinému mechanickému poškozování (loupání, ohryz zvěří aj.). Pro zvýšení jeho účinnosti (využití co největší plochy) se doporučuje lapáky podkládat. U tohoto ochranného opatření není nutné dodržovat bezpečnostní vzdálenost, je možno jej připravovat přímo v porostu. Důležité je, aby nedocházelo k zarůstání lapáků buření. Kontrola lapáků pomocí loupáku se provádí od počátku rojení v intervalech 7 10 dní, až do doby jejich asanace. Při evidenci lapáků se kromě čísla a série zaznamenávají ještě údaje o místu a datumu položení lapáků, data kontrol se stupněm napadení, stupně vývoje lýkožrouta a datumu asanace. Včasná asanace lapáků je rozhodujícím momentem pro úspěšné použití této metody. Lapák, ze kterého kůrovec vylétne, je nejen nefunkční, ale zároveň zvyšuje populaci škůdce v porostu. 7.2.2 Otrávené lapáky (polena) Za otrávený lapák považujeme ležící kmen (pokácený, vývrat, zlom), který je odvětvený a celopovrchově ošetřený vhodným insekticidním přípravkem těsně před předpokládaným začátkem rojení kůrovce s feromonovou návnadou. Vhodné je použít i čerstvá polena ošetřena insekticidem a též opatřena feromonovou návnadou. Za optimální délku můžeme považovat 2 metry z důvodu snazší manipulace. Pro stanovení počtu otrávených opatření určených k obraně, platí obdobné zásady jako při používání lapačů. Otrávená opatření musíme umisťovat tak, aby vzdálenost byla od nejbližšího stojícího stromu (smrku) minimálně 6 metrů. Otrávené lapáky používáme tam, kde by nebylo možno pravidelně kontrolovat lapáky či lapače. Tuto metodu z ekologického hlediska můžeme považovat za nejméně vhodnou, neboť při ní dochází k významnému hubení predátorů lýkožrouta smrkového. Trvání účinnosti chemického ošetření a feromonové návnady vyplývá z údajů výrobce. 26

7.2.3 Lapače Lapač je past sloužící k zachycení imág kůrovce, v níž se k lákání používá feromonové návnady. Feromonová návnada je odparník obsahující specifické množství agregačních feromonů příslušného druhu kůrovce zajišťující jeho samovolné uvolňování do ovzduší v množství vhodném pro lokální škůdce. Instalace lapače musí splňovat následující zásady: a) bezpečnostní vzdálenost od nejbližšího zdravého smrku nemá klesnout pod 10 metrů a neměla by překročit hranici 25 metrů; b) účinná plocha nárazových lapačů má být zhruba v prsní výšce; c) vzdálenost mezi jednotlivými lapači se doporučuje 15 20 metrů. Kontrola probíhá v 7 10 denních intervalech. Musí být vedena evidence, ve které se kromě čísla lapače zaznamenává místo instalace (porost), datum vyvěšení návnady, datum kontrol s počtem zachyceného hmyzu. Podle celkového počtu odchycených brouků do jednoho lapacího zařízení za celé období rojení se stanoví: - slabí stupeň náletu (do 1000 Ks odchyceného brouka) - střední stupeň náletu (1000 4000 Ks odchyceného brouka) - silný stupeň náletu (nad 4000 Ks). Pro určení množství zachycených jedinců platí přepočet, že z 1 cm 3 (1 ml) je zhruba 35 jedinců lýkožrouta smrkového a 550 jedinců lýkožrouta lesklého. 7.3 Asanace lapáků včetně kůrovcového dříví Lapáky zpravidla asanujeme tvz. odvozen. Jak už bylo řečeno, nesmí dojít k tomu aby vývoj došel do stádií kukel a žlutého brouka. Dojde-li k této situaci musí nastat asanace. Za základní způsoby asanace můžeme považovat odkornění (mechanicky nebo ručně) nebo použití vhodného insekticidu (chemické). Asanace odkorněním (oloupání nebo rozdrcením kůry) se provádí nejlépe u stádia larev. Nacházejí-li se v požerku kukly nebo žlutý brouk, je při ručním odkornění nutné sloupanou kůru spálit, nebo chemicky asanovat. Při mechanickém odkornění (harvestor, fréza odkorňovače na motorové pile nebo na stabilním odkorňovači) dochází ke spolehlivému hubení kůrovců i ve stádiu žlutého brouka. Pro chemickou asanaci je dovoleno používat pouze schválené přípravky uvedené v Seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin. 27

8. Metodika Z vývratů vzniklých v zimním období X/05 I/06 na území LHC Kladská, bylo ve vybraných 30 smrkových porostech ve stáří 75 160 let, které jsou součástí lesnických úseků Peklo a Úbočí v nadmořských výškách (620 980 m n.m.) bylo analyzováno 173 ks vzorkových stromů. Výskyt kambioxylofágů byl hodnocen podle rozvoje požerku, vývojových stádií (snubní komůrky,matečný chodby, vajíčka, larvy, kukly) v celém profilu kmene a větví koruny v jednometrových sekcích po jejich odkornění. Současně byla stanovena i kvalita lýka (lýko živé, lýko zavadající, lýko mrtvé). Abundance byla klasifikována ve třech stupních: a) kmen výskyt rozptýlený (ojediněle se nacházejí požerky), zvýšený (požerek na 30 70 % sekce), silný ( požerek na více jak 70 % sekce); b) větve výskyt rozptýlený (požerek do 30 % povrchu větve), zvýšený (30 70 %); silný (více než 70 %). K vyhodnocení výsledků byly zvoleny srovnávací sekce na kmeni a v koruně stromu (oddenek kmene, střed kmene, sekce pod korunou a na začátku koruny, uprostřed a na vrcholu koruny). Pokryvnost výskytu kambioxylofágů byla vyjádřena procentem počtu vývratů nebo sekcí napadených daným druhem na kmeni z celkového počtu analyzovaných opatření. Frekvence výskytu a stupeň napadení v jednotlivých zvolených kontrolních sekcích kmene a koruny byla vyjádřena procentem nalétnutých sekcí z celkového počtu analyzovaných sekcí v příslušné poloze. Průměrný rozsah výskytu a stupeň napadení stromu nebo větví koruny byl odvozen ze sumy délek profilů kmenů a korun napadených daným druhem a vztažen k celkové délce kmenů a korun těch stromů, na nichž se hodnocený druh nacházel. Pro srovnání atraktivity jednotlivých sekcí a pokryvnosti kmene při nestejné délce vývratu, byla zvolena nulová hladina v poloze nasazení koruny, kdy sekce korunové jsou vedeny jako kladné a sekce kmenové pod korunou jako záporné. V práci je hodnocena fauna kambioxylofágů 20 lapáků I. série, 17 lapáků II. série, 20 vývratů navazující na lapáky I. série, dále 24 vývratů odříznutých, taktéž navazujících na lapáky I. série a 92 samostatných vývratů. Pro každou metodu byly 28

charakterizovány taxační parametry (délka kmene a koruny, výčetní tloušťka d1/3, nasazení koruny). Charakteristiky jednotlivých porostů vychází z údajů LHP. 8.1 Popis porostů Lesnický úsek Úbočí 436 D 11 SM kmenovina na prudkém svahu, tloušťkově i výškově diferencovaná. JV expozice, prudký svah. Výměra porostu 9,93 ha, věk 105 let, zakmenění 8 HS 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT 5K9: Kyselá jedlová bučina svahová na oligotrofní hnědozemi prudkých svahů. Zastoupení dřeviny : SM 100% 447 A 8 Mírný sklon k Z; v J části odvozní cesta; střední částí prochází odvodňovací kanál; na SV vrcholek Lysina; SZ hranici tvoří NPR Lysina. SM kmenovina rozrůzněná; místy podmáčená, mezernatá; souše, hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 4,26 ha, věk 78 let, zakmenění 8 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K3 : Kyselá buková smrčina třtinová na mezotrofní hnědozemi čedičového vrcholu Lysiny. Zastoupení dřeviny : SM 100% 448 A 9 Rovina přecházející do mírného svahu se sklonem k JZ; v S části potůček; nadregionální biocentrum Kladské rašeliny. SM kmenovina diferencovaná; několik rozvolněných míst s nálety - nárosty SM [ h= 0-3 m ]; částečně podmáčená; vývraty; souše, hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 7,01 ha, věk 85 let, zakmenění 8 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 29

450 B 12 Střední až prudký svah k Z - JZ - silnici; V hranici tvoří odvozní cesta. S část rozvolněná; nálety SM,BK; hniloba, vrcholové zlomy. Výměra porostu 2,09 ha, věk 120 let, zkamenění 8 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 451 A 11 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, vrcholové zlomy. JV expozice, mírný až prudký svah k potoku. Výměra porostu 4,52 ha, věk 107 let, zakmenění 8 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 451 C 12 Rozpracovaná SM kmenovina. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Poškozena větrnou kalamitou a kůrovcem. Převážně Z expozice, prudký svah, v Z části potok. Porost ve stádiu obnovy. Genová základna pro SM č. 217. Výměra porostu 8,91 ha, věk 117 let, zakmenění 7 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 452 D 11 SM kmenovina. Z expozice, převážně prudký svah. Genová základna pro SM č. 217 - Kladská. Výměra porostu 3,03 ha, věk 107 let, zakmenění 9 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh 30

LT 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 454 C 12 Střední až prudký svah s převažující JZ expozicí; v JZ části u silnice louka bezlesí. Rozrůzněná, hniloba, vrcholové zlomy, porost poškozen větrem, nevýrazně kůrovec. Výměra porost 1,83 ha, věk 118 let, zakmenění 8 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 456 A 11 Ve V části mírně zvlněný postupně k Z přecházející prudký svah s převažující Z expozicí; v JV části valy - "Švédské šance"; SZ a Z hranici tvoří převážně potok. Nálety SM; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 2,77 ha, věk 110 let, zakmenění 8 HS 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 456 A 14 Ve V části mírně zvlněný postupně k Z přecházející prudký svah s převažující Z expozicí; v JV části valy - "Švédské šance"; SZ a Z hranici tvoří převážně potok s četnými prameništi Výměra porostu 1,54 ha, věk 140 let, zakmenění 7 HS 501 : Smrkové hospodářství exponovaných stanovišť vyšších poloh LT 6K9 : Kyselá smrkové bučina svahová na hnědozemích prudkých svahu středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 31

456 E 12 Mírný sklon přecházející do středního až prudkého svahu s převažujícím sklonem k J; v JV části podél potůčku částečně podmáčený terén. Rozrůzněné části; souše, hniloba, vrcholové zlomy Výměra porostu 4,81 ha, věk 117 let, zakmenění 8 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% Lesnický úsek Peklo 420 D 10 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, mezery s krnící kulturou. Z expozice, mírný až střední sklon Výměra porostu 1,67 ha, věk 95 let, zakmenění 9 HS 541 : Smrkové hospodářství živných stanovišť vyšších poloh LT 6S1 : Svěží smrková bučina šťavelová na hnědozemi zvlněných plošin a mírných svahů středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100 % 421 C 8 Kmenovina značně věkově, výškově i tloušťkově rozrůzněná. Mírný Z sklon, porostem protéká síť potůčků. Výměra porostu 6,81 ha, věk 75 let, zakmenění 8 HS 761 : Přirozené smrkové hospodářství oglejených stanovišť LT 7P1 : Kyselá jedlová smrčina třtinová na humózních glejích zvlněných plošin a svahů vyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100 % 423 C 16 Kmenovina značně poškozena větrem. Mírný Z až JZ sklon. Výměra porostu 0,77 ha, věk 152 let, zakmenění 7 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť 32

LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 424 B 12 Kmenovina s podsadbou JD a BK v oplocence, značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Vrcholové zlomy, poškozen větrem a sněhem. Mírný JZ sklon, místy zamokřeno. Výměra porostu 2,82 ha, věk 111 let, zakmenění 8 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 425 E 12 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Náseky pro BK. Mírný SZ sklon Výměra porostu 2,10 ha, věk 115 let, zakmenění 9 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 425F 15 Plošina až velmi mírný Z sklon. Poškozena větrem a kůrovcem Výměra porostu 0,76 ha, věk 150 let, zakmenění 5 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 425 H 11 Plochý terén s velmi mírným JZ sklonem, JZ okraj zamokřen. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost Výměra porostu 3,23 ha, věk 105 let, zakmenění 9 33

HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 429 A 8 S expozice, střední sklon, porost ve stadiu výchovy. Při JZ hranici lovecká chata. Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost. Značně poškozen sněhem a lýkohubem matným Výměra porostu 6,79 ha, věk 71 let, zakmenění 8 HS 521 : Smrkové hospodářství kyselých stanovišť vyšších poloh LT 6K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na zvlněných plošinách a mírných středních poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 429 B 10 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, ve V části řidší, vyšší, s odrostlejším nárostem SM. Dolní etáž 5-15 let. S expozice, mírný sklon Výměra porostu 3,25 ha, věk 98 let, zakmenění 9 HS 781 : Smrkové hospodářství podmáčených stanovišť horských poloh LT 7G3 : Podmáčená jedlová smrčina třtinová na rašelinném gleji zvlněných plošin vyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 429 C 9 Značná věková, výšková i tloušťková rozrůzněnost, prořídlá kmenovina se SM nárostem v S části. SV expozice, mírný až střední sklon, porost ve stadiu obnovy. Výměra porostu 3,45 ha, věk 85 let, zakmenění 7 HS 721 : Přirozené smrkové hospodářství kyselých stanovišť LT 7K1 : Kyselá smrková bučina metlicová na horské hnědozemi plošin, vrcholů a svahů nejvyšších poloh Zastoupení dřeviny : SM 100% 34