Nabývání vlastnického práva v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Nabývání vlastnického práva v ČR Bakalářská práce Autor: Petra Šťastná Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Hájek Praha Duben 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Dubí, dne 29. 04. 2011 Petra Šťastná

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Tomášovi Hájkovi za připomínky a odborné rady, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce obsahuje popis právní úpravy nabývání vlastnického práva v ČR. Zpočátku se zabývám obecným výkladem, kde popisuji pojem vlastnického práva, obsah vlastnického práva a jeho omezení. Dále jsem se zaměřila na základní způsoby nabývání vlastnického práva, jakými jsou převod a přechod vlastnického práva a poté na jednotlivé způsoby nabývání vlastnického práva. Na závěr zmiňuji další formy nabývání vlastnického práva, kde jsem zvolila podílové spoluvlastnictví, společné jmění manželů, vlastnictví bytů a nebytových prostor a vlastnické právo státu. Zároveň jsem porovnala (v rámci vlastnického práva) platný občanský zákoník s návrhem nového občanského zákoníku. Annotation Bachelor thesis describes legal regulations of the acquisition of ownership in the Czech Republic. At first I deal with a general description, I describe the concept of ownership, content of ownership and limitation of ownership. Then I focused on the basic methods of acqusition of ownership, such as a transfer of title, and then individual methods of acquiring ownership. Finally, I mention other forms of acquisition of ownership, where I chose mutual ownership, community property, ownership of dwellings and commercial premises and ownership of state law. I also compared a valid Civil Code with the new proposed Civil Code.

OBSAH Úvod... 6 1 Obecný výklad... 7 1.1 Pojem vlastnického práva... 7 1.2 Obsah vlastnického práva... 9 1.2.1 Oprávnění věc držet... 10 1.2.2 Oprávnění věc užívat... 10 1.2.3 Oprávnění věc požívat... 11 1.2.4 Oprávnění s věcí nakládat... 11 1.3 Omezení vlastnického práva... 11 1.3.1 Omezení ze zákona... 12 1.3.2 Omezení úředním výrokem... 15 1.3.3 Omezení právním úkonem... 15 2 Způsoby nabývání vlastnického práva... 16 2.1 Rozdělení nabývání na původní a odvozené... 16 2.2 Nabytí smlouvou... 17 2.2.1 Kupní smlouva... 21 2.2.2 Darovací smlouva... 25 2.2.3 Směnná smlouva... 26 2.2.4 Smlouva o dílo... 27 2.2.5 Spotřebitelské smlouvy... 29 2.3 Dědění... 31 2.4 Ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu... 34 2.5 Vydržení... 35 2.6 Vytvoření, zhotovení, zpracování věci... 36 2.7 Přírůstek... 37 2.8 K věci ztracené, opuštěné a skryté... 38 3 Další formy nabývání vlastnického práva... 40 3.1 Podílové spoluvlastnictví... 40 3.2 Společné jmění manželů... 42 3.3 Vlastnictví bytů a nebytových prostor... 45 3.4 Vlastnické právo státu... 47 Závěr... 50 5

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila Nabývání vlastnického práva v ČR. Je to téma velice zajímavé a s touto problematikou se setkáváme všichni v běžném životě, neboť každý je vlastníkem nějaké věci, či se může kdykoliv vlastníkem stát. Kdo z nás může říct, že se ho vlastnické právo a jeho nabývání nějakým způsobem netýká? Z tohoto důvodu se domnívám, že by každý z nás měl alespoň z části znát práva a povinnosti, které se týkají oblasti vlastnických práv. Jelikož je institut vlastnického práva a i způsoby jakými můžeme nabývat vlastnické právo v občanském zákoníku málo rozvedeny, rozhodla jsem se tuto problematiku popsat a usnadnit tak pochopení také laické veřejnosti. Zároveň bych chtěla porovnat různé právní skutečnosti, na základě kterých dochází k nabývání vlastnického práva. Tyto způsoby nabývání vlastnického práva se pokusit vysvětlit a objasnit na příkladech. V současné době je téměř dokončen návrh nového občanského zákoníku, který je jedním ze základních pramenů vlastnického práva. Návrh přináší i několik zásadních změn, týkajících se oblasti vlastnického práva. Změny v oblasti vlastnického práva, které jsou součástí návrhu nového občanského zákoníku, porovnám se současnou právní úpravou občanského zákoníku. Nutno podotknout, že návrh nového občanského zákoníku by měl být účinný až od 1. ledna 2013. Do této doby se může ještě vše změnit, takže zatím ponecháme všechny tyto změny s otazníkem? Cílem práce je přiblížit jednotlivé způsoby nabývání vlastnického práva a vytvořit ucelený přehled a popis jejich úpravy. Při zpracování práce budu čerpat informace z monografií, právních předpisů, internetových zdrojů a částečně také ze svých znalostí, které jsem získala v průběhu mého studia. 6

1 Obecný výklad 1.1 Pojem vlastnického práva Vlastnické právo je základním a nejdůležitějším právem věcným. Toto právo je zaručeno v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina ) čl. 11 odst. 1. Tento článek Listiny prohlašuje, že každý má právo nabývat vlastnictví a vlastnické právo kohokoliv má stejný obsah a ochranu. Jinými slovy je tato myšlenka vyjádřena rovněž v ustanovení 124 občanského zákoníku, kde je uvedeno, že všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. V právním řádu České Republiky jakož i v právní teorii i praxi se často zaměňují výrazy vlastnictví a vlastnické právo, působí mnohokrát jako synonyma. Důkazem toho je např. Listina základních práv a svobod ve svém čl. 11 odst. 4 a čl. 11 odst. 2 a 3. Občanský zákoník používá v hlavě první, části druhé výraz vlastnického práva, avšak v následujícím ustanovení 123 hovoří o předmětu vlastnictví. Obecně tedy lze konstatovat, že vlastnictví je souhrn (systém) vlastnických práv. Vlastnické právo lze rozlišovat jako: vlastnické právo objektivní vlastnické právo subjektivní Pokud hovoříme o vlastnickém právu v subjektivním smyslu, jedná se o subjektivní vlastnické právo, kde je zákonem daná míra možnosti chování vlastníka. Vlastnické právo ve smyslu objektivním představuje soustavu norem upravující společenské vztahy, které jsou zařazeny v Listině a ve druhé části občanského zákoníku. Vlastnického právo upraveno v Listině, jakož i v občanském zákoníku, tvoří obecnou regulaci pro celý právní řád České republiky. V právní vědě a i v zákonech se můžeme setkat s termíny jako je duševní vlastnictví a průmyslové vlastnictví. Duševním vlastnictvím se rozumí práva k výsledkům tvůrčí lidské činnosti, jejichž subjektem mohou být z povahy věci jen osoby fyzické, kdežto průmyslovým vlastnictvím lze rozumět 7

zpravidla práva k nehmotným součástem obchodního jmění ve smyslu 6 odst. 1 obchodního zákoníku, mimo pohledávky. 1 Předmětem vlastnictví mohou být věci movité i nemovité, předmětem mohou být i cenné papíry. Věci dělíme na: Movité a nemovité - Občanský zákoník v ustanovení 119 odst. 2 vymezuje pouze věci nemovité, kterými se rozumí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Ostatní věci lze považovat za věci movité. Zastupitelné a nezastupitelné Zastupitelné věci, jsou věci, které lze nahradit věcmi stejného druhu, případně kvality (například potraviny, peníze, nástroje apod.). U nezastupitelných věcí je důležitý jejich individuální charakter. Takové věci nelze nahradit jinými věcmi (například originální umělecké dílo, starožitnické a historické věci apod.). Druhově určené a individuálně určené Tyto věci jsou obdobné jako věci zastupitelné a nezastupitelné. Věci druhově určené, jsou věci, které jsou určeny podle počtu, míry nebo váhy. Individuálně určené věci, jsou takové věci, které jsou individuální (specifické) a nezaměnitelné s jinými. Zuživatelné a nezuživatelné Zuživatelnými věcmi jsou například potraviny, nebo pohonné hmoty. Jsou to věci, které se užíváním spotřebovávají. Nezuživatelnými věcmi, jsou věci, které se nespotřebovávají, ale opotřebovávají. Reálně dělitelné a nedělitelné Reálně dělitelné jsou věci, které lze rozdělit na části bez jejího znehodnocení nebo ztráty jejího ekonomického určení (například pozemek). Reálně nedělitelné věci, jsou věci, které se po rozdělení zcela znehodnotí (například stroje, nábytek apod.). Návrh nového občanského zákoníku přináší změnu chápání pojmu věci v právním smyslu a výslovnou definici tohoto pojmu v zákoně. Dle návrhu 463 odst. 2 občanského zákoníku, je věc v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Platný občanský zákoník nevymezuje přesnou definici věci. V právní teorii se pod termínem věci, rozumějí hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí. 1 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv Občanské právo hmotné 1. díl, 4. aktualizované a doplněné vydání. 2005 - str. 317 8

Nově bude řešena právní povaha zvířat, která jsou nyní považována za věci movité v právním smyslu. Návrh stanovuje, že živé zvíře není věcí ve smyslu práva. V tomto směru je návrh inspirovaný některými zahraničními zákony, ale i mezinárodními smlouvami. Dále rozlišujeme vlastnické právo podle toho, zda je vlastníkem věci jen jedna osoba (fyzická či právnická), nebo dvě a více osob. Vlastnictví rozdělujeme na: Individuální vlastnictví Podílové vlastnictví Společné jmění manželů Individuální vlastnictví je základním druhem vlastnického práva, kdy vlastníkem věci je pouze jedna osoba. Můžeme se také setkat s pojmem výlučné vlastnictví. Význam těchto pojmů je jednotný. O podílové spoluvlastnictví jde v případě, že více osob vlastní jednu věc. Více o tomto druhu vlastnictví viz kapitola 3.1 Podílové spoluvlastnictví. Společné jmění manželů je vázán na vznik manželství, je tedy možný pouze mezi manželi. Více o tomto druhu vlastnictví viz kapitola 3.2 Společné jmění manželů. Vlastnictví je upraveno v občanském zákoníku v části druhé Věcná práva, Hlava první Vlastnické právo. V nově navrhovaném občanském zákoníku je vlastnictví upraveno v části třetí Absolutní majetková práva, Hlava II. Věcná práva, Díl. III. Vlastnictví. Předmět vlastnictví je uveden v ustanovení 956 jako vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. 1.2 Obsah vlastnického práva Obsahem vlastnického práva jsou jednotlivá vlastníkova oprávnění. Jedná se o oprávnění předmět vlastnického práva (tj. hmotnou věc) držet (ius possidendi), užívat (ius utendi), požívat (ius fruendi) a nakládat s ní (ius disponenti). Toto oprávnění je vymezeno v ustanovení 123 občanského zákoníku. K obsahu vlastnického práva patří také povinnosti. Například povinnost udržovat pozemek v řádném stavu, povinnost nezneužívat svého vlastnického práva vůči ostatním. Obsah vlastnického práva vychází také z tzv. Hedemanovy koncepce vlastnického práva, která je 9

vyjádřena v čl. 11 odst. 3 LZPS, že vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Tato koncepce silně ovlivnila legislativu po první světové válce. Bylo tomu tak především v Německu, kde jejím zastáncem byl tehdy věhlasný právní vědec W. J. Hedemann. 2 1.2.1 Oprávnění věc držet Oprávnění věc držet (ius possidendi) je nejširším a základním oprávněním vlastníka. Je důležitým předpokladem k výkonu některých dalších vlastníkových oprávnění (například: Aby mohl vlastník věc užívat, požívat a disponovat s ní musí jí mít především ve své faktické moci (v držení). Vlastník věci a její držitel je jedna osoba. V takovém případě tvoří oprávnění věc držet pouze jedno z oprávnění, které vlastník vykonává a které zároveň tvoří součást celého obsahu vlastnického práva. Držení věci je oprávněním vlastníka, ale může být i samostatným věcným právem, které není závislé na vlastnictví. To znamená, že vlastník a držitel mohou být rozdílné osoby. Občanský zákoník upravuje držbu jinou osobou než vlastníkem samostatně. Dle ustanovení 129 odst. 1 je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní, nebo ten, kdo vykonává právo pro sebe. 1.2.2 Oprávnění věc užívat Oprávnění věc užívat (ius utendi) umožňuje vlastníkovi realizovat užitnou hodnotu věci. Vlastník je oprávněn věc využívat pro své potřeby (individuální či podnikatelské), ale i pro potřeby své rodiny a domácnosti. Vlastník může přenechat využívání věci fyzické i právnické osobě za úplatu či bezúplatně, na dobu určitou či neurčitou. Věci jako předměty denní potřeby, potraviny jsou užívány tím způsobem, že se spotřebovávají a jako předmět vlastnictví zanikají. Oprávnění věc užívat vlastník vykonává jak užíváním věci, tak i neužíváním věci, tzn. že, vlastník v rámci oprávnění věc užívat, může věc ponechat nevyužitou. 2 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv Občanské právo hmotné 1. díl, 4. aktualizované a doplněné vydání. 2005, Aspi str. 326 10

1.2.3 Oprávnění věc požívat Oprávnění věc požívat, brát užitky a plody věci (ius fruendi) je uvedeno v ustanovení 123 občanského zákoníku samostatně. Toto oprávnění vlastníka, přichází v úvahu pouze u plodonosných věcí. Plody se rozlišují na plody přirozené (fructus naturales například plody půdy) a plody obecné (fructus civiles například úroky z vkladů). V případě plodonosných věcí, má vlastník, kromě oprávnění věc užívat, také oprávnění přivlastňovat si její oddělené plody. Například: Vlastník stromu je oprávněn brát plody, které se na tomto stromě urodily. Terminologicky zákon rozlišuje mezi užitky a plody, ale v případě nabývání vlastnického práva se hovoří o přírůstcích, viz 135a občanského zákoníku, který stanoví, že vlastníku věci náleží i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní. V případě oddělení plodu či užitku od věci hlavní se stávají samostatnými předměty. Více viz 2.7 Přírůstek. 1.2.4 Oprávnění s věcí nakládat Oprávnění s věcí nakládat disponovat (ius disponenti) umožňuje vlastníkovi realizovat směnnou hodnotu věci. Vlastník má možnost s věcí disponovat na základě svého svobodného rozhodnutí. Jedná se zejména o právo věc zničit, opustit, spotřebovat, převést věc na někoho jiného, přenechat věc na základě smlouvy o výpůjčce nebo smlouvy o nájmu apod. 1.3 Omezení vlastnického práva Omezením vlastnického práva se rozumí právní omezení dovolenosti jeho výkonu neboli zákonná mez výkonu vlastnictví, při jejímž překročení se tento výkon stává nedovoleným, tj. stává se protiprávním úkonem. 3 Omezení zpravidla spočívá v určitém nekonání, výjimečně se může jednat o povinnost něco konat. Omezení vlastnického práva jsou dvojího druhu: Vnitřní - Pojmová vyplývají z pojmu vlastnictví, platí za určitých podmínek pro všechny vlastníky, (tzv. projev principu vlastnictví zavazuje ) Vnější - Skutečná omezení vyplývají ze vztahu vlastníka k jiným vlastníkům (tzv. sousedská práva) 3 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv Občanské právo hmotné 1. díl, 4. aktualizované a doplněné vydání. 2005, Aspi - str. 324 11

Dle vzniku rozlišujeme omezení vlastnického práva na: Omezení ze zákona Omezení úředním výrokem Omezení právním úkonem 1.3.1 Omezení ze zákona 1.3.1.1 Povinnost nerušit Mezi omezeními plynoucími ze zákona se zpravidla na prvém místě uvádí povinnost nerušit výkonem svého vlastnického práva ostatní vlastníky. V souladu s právě uvedeným je tedy vlastník věci omezen ve výkonu svého vlastnického práva tak, že se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. 4 Toto ustanovení 127 občanského zákoníku je tzv. generální klauzulí. Dle ustanovení 3 odst. 1 občanského zákoníku nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a zároveň nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Definici dobrých mravů však zákon nezná. Záleží na konkrétní situaci a o tom, co je nebo není v rozporu s dobrými mravy, rozhoduje soud. Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Může se domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje ( 125 odst. 1 občanského zákoníku). Například: Jestliže se k držbě věci dostane osoba, které pro to nesvědčí žádný právní titul, může se vlastník domáhat toho, aby soud rozhodl, že je povinen mu ji vydat. Stejně je tomu tak, obývá-li někdo z právního titulu nemovitost jiného, může se vlastník domáhat, aby rozhodl soud, že je povinen se vystěhovat. Dle ustanovení 415 občanského zákoníku je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Například: Provádí-li zhotovitel opravu motorového vozidla, počíná si tak, že upozorní objednatele na existenci jiné závady, než která byla předmětem opravy a informuje ho o 4 FIALA, Josef; KINDL, Milan a kolektiv Občanské právo hmotné, Plzeň 2007 - str. 232 12

možnosti vzniku škody. Zároveň mu nabídne odstranění této závady. V případě, že by tak neučinil, může odpovídat za vzniklou škodu. 1.3.1.2 Zákaz imisí Zákaz imisí vychází z tzv. sousedských práv, obecně imisemi rozumíme výkon vlastnického práva, kterým se neoprávněně zasahuje do cizího práva nad míru přiměřenou daným poměrům. Jedná se o jedno z nejstarších omezení vlastnického práva. Příkladný výčet imisí je uveden v ustanovení 127 občanského zákoníku. Vlastník nesmí výkonem vlastnického práva např.: ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek Dle ustanovení 127 odst. 2 občanského zákoníku může soud rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen oplotit pozemek, pouze za předpokladu je-li to potřebné a neomezuje-li to užívání sousedících pozemků a staveb. 1.3.1.3 Věcná břemena Věcná břemena se dělí na: Zákonná Smluvní Zákonná věcná břemena jsou upravena v ustanovení 127 odst. 3 občanského zákoníku, podle kterého jsou vlastníci sousedících pozemků povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit, této odpovědnosti se nemůže zprostit. 13

Například: Vlastník sousedního pozemku je povinen strpět krátkodobý pobyt vlastníka budovy, jejíž obvodová stěna leží na hraně jeho a sousedova pozemku. V případě, že vlastník budovy chce opravit fasádu, okap apod. a ze svého pozemku ke stěně nemá přístup. Jestliže pak soused při opravě fasády např. lešením poškodí dlažbu na jeho pozemku, odpovídá za způsobenou škodu. Smluvní břemena jsou věcná břemena vznikající na základě písemné smlouvy. Smlouva o zřízení věcného břemene může být uzavřena samostatně, nebo je součástí smlouvy o převodu nemovitostí. Podstatnými náležitostmi smlouvy o zřízení věcného břemene je dohoda o obsahu věcného břemene. Především by měla být řádně určena zatížená nemovitost, panující nemovitost, případně osoba, které náleží právo odpovídající věcnému břemeni (ze smlouvy tedy musí být zřejmé, zda je právo odpovídající věcnému břemeni spojeno s vlastnictvím nemovitosti nebo svědčí určité osobě). Další podstatnou náležitostí je vyjádření vůle účastníků, že uzavírají smlouvu s věcně právními účinky. Podle platné právní úpravy mohou být věcná břemena zřízena pouze k nemovitosti K platnému vzniku věcných břemen je nutný zápis do katastru nemovitosti. 1.3.1.4 Použití věci bez souhlasu vlastníka Dalším významným omezením vlastnického práva dočasné povahy je upraveno v ustanovení 128 odst. 1 občanského zákoníku, které ukládá povinnost vlastníkovi strpět, aby ve stavu nouze (například živelní pohroma) nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak. Tento zásah do vlastnických práv musí být trpěn pouze: na nezbytnou dobu k dosažení účelu - Nezbytná délka doby, se posuzuje podle okolností a konkrétního případu. v nezbytné míře k dosažení účelu - Jedná se o co nejohleduplnější způsob použití věci. Lze použít i cizí věc k jinému účelu, než k jakému byla určena. 1.3.1.5 Omezení vlastnictví ad hoc Jedná se např. o případy: Zákonného zástavního práva ( 608, 628 odst. 1, 672 odst. 1 obchodního zákoníku). 14

Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon (věcná břemena výkon oprávnění dle energetického zákona na nemovitostech, zřizování energetických zařízení a příslušenství). Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (věcná břemena veřejné komunikační sítě, telekomunikační vedení apod. omezení práva). 1.3.2 Omezení úředním výrokem K omezení vlastnického práva může dojít i úředním výrokem. Jedná se o zřízení věcného břemene nebo o zřízení zástavního práva rozhodnutím správního úřadu nebo soudu. Může se jednat také o vyvlastnění. Ustanovení 128 občanského zákoníku ukládá vlastníkovi povinnost trpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc. Nelze-li dosáhnout účelu jinak. Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Vyvlastnění je nejzávažnější zásah do vlastnického práva, tzv. přechod vlastnického práva na nového vlastníka, proti vůli vlastníka. Dle 128 odst. 2 lze vyvlastnění a omezení vlastnického práva provést jen ve veřejném zájmu, na základě zákona, vždy za náhradu a s právními účinky ex nunc. 1.3.3 Omezení právním úkonem Vlastník navíc může své vlastnické právo omezit i sám, svým vlastník úkonem. Například, pokud dá věc do zástavy nebo do nájmu (pronajímatel potom musí respektovat užívání své, ale pronajaté věci nájemcem atd.). Vlastnické právo může být omezeno i právním úkonem vlastníkova předchůdce (např. dřívější majitel pozemku jej zatížil věcným břemenem). 5 Jedná se o tzv. dobrovolné omezení vlastnického práva. 5 FIALA, Josef; KINDL, Milan a kolektiv Občanské právo hmotné, Plzeň 2007 - str. 234 15

2 Způsoby nabývání vlastnického práva 2.1 Rozdělení nabývání na původní a odvozené Nabytím vlastnického práva se rozumí případ, kdy se vlastníkem konkrétní věci a nositelem subjektivního vlastnického práva stane někdo, kdo jím dosud nebyl, protože: A, jejím vlastníkem byl někdo jiný, anebo B, jím nebyl nikdo, tzn., věc nebyla předmětem vlastnického práva a zákon ji přitom z nabytí do vlastnictví nevylučoval. 6 Nabytím vlastnického práva vzniká nabyvateli souhrn oprávnění podle ustanovení 123 občanského zákoníku. Nabytí vlastnictví rozlišujeme na nabytí: Původní (originární) Odvozené (derivativní) Původní (originární) nabytí vlastnického práva spočívá v tom, že vlastníkovo právo není odvozeno od vlastníkova předchůdce, nýbrž vlastnické právo k určité věci vzniká zcela nezávisle na někom dalším. Originárně můžeme nabývat vlastnictví: Vydržením (viz 2.5. Vydržení) Vytvořením, zhotovením, zpracováním věci - (viz 2.6. Vytvoření, zhotovení, zpracování věci) Přírůstkem - (viz 2.7. Přírůstek) K věci ztracené, opuštěné a skryté - (viz 2.8. K věci ztracené, opuštěné a skryté) Ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu - (viz 2.4. Ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu) Odvozeným (derivativním) nabytím vlastnického práva se rozumí případ, kdy nabyvatel věci odvozuje své vlastnické právo od svého právního předchůdce. 6 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv Občanské právo hmotné 1. díl, 4. aktualizované a doplněné vydání. 2005 - str. 346 16

Například: Dosavadní vlastník věci převede svá vlastnická práva na nového vlastníka (nabyvatele) jedná se o převod vlastnického práva. Převod se děje na základě smlouvy, a to zpravidla úplatně (kupní smlouva, směnná smlouva, dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), anebo neúplatně na základě darovací smlouvy. Věc, která už byla ve vlastnictví někoho jiného, se nabývá: Mezi živými (inter viros) - na základě smlouvy (např. kupní smlouva, směnná smlouva, darovací smlouva, smlouva o dílo) Pro případ smrti dosavadního vlastníka (mortis causa) nabytí děděním Ustanovení 132 občanského zákoníku je základním ustanovením o způsobech nabývání vlastnického práva, které stanoví, že vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. V případě, že se vlastnictví nabývá rozhodnutím státního orgánu, nabývá se dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí. Občanský zákoník neupravuje všechny případy nabývání vlastnického práva, pouze vyjmenovává možné způsoby nabytí. Vlastnictví nelze nabýt protiprávním přisvojením si věci, zejména jde-li o trestní čin. Odcizená věc nepřechází do vlastnictví pachatele trestného činu ani v případě, že byl odsouzen k náhradě škody. 7 2.2 Nabytí smlouvou Nabytí vlastnického práva smlouvou je nejčastějším derivativním způsobem, jedná se o tzv. převod vlastnického práva. Smlouvu můžeme definovat jako dvoustranný či vícestranný právní úkon, vznikající souhlasným projevem vůle smluvních stran. Zákon v ustanovení 132 odst. 1 občanského zákoníku, uvádí kupní a darovací smlouvu a jiné. Mezi jiné smlouvy můžeme zařadit např. směnnou smlouvu a smlouvu o dílo. Tyto smlouvy jsou upraveny v občanském zákoníku v následujících ustanoveních: 588 626 Kupní a směnná smlouva 628 630 Darovací smlouva 7 HOLUB, Milan; FIALA, Josef; BOROVSKÝ, Jaroslav - Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou, 9. aktualizované a doplněné vydání 2002, Linde Praha a.s. - str. 177 17

631 656 Smlouva o dílo Prostřednictvím smluv jsou převody vlastnictví vymezeny i v jiných právních předpisech a proto je třeba zkoumat, zda jde o postup upravený jen občanským zákoníkem, nebo zda je převod upraven zvláštním předpisem. To znamená, že občanský zákoník upravuje smlouvy obecně v občanskoprávních vztazích a neobsahuje specifickou právní úpravu pro převod vlastnictví. Například: V případě, že se převádí vlastnictví nemovitosti, použije se zvláštní zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Zákon upravuje problematiku zápisu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí ČR. Jedná se především o zápis vlastnického práva, zástavního práva, práva odpovídajícímu věcnému břemeni a předkupního práva s účinky věcného práva. Mezi smlouvy zajišťující převod vlastnického práva patří také smlouvy upravené v obchodním zákoníku. Jedná se zejména o ustanovení: 409 470 Kupní smlouva 476 488a Smlouva o prodeji podniku 489 496 Smlouva o koupi najaté věci 536 565 Smlouva o dílo Dále sem patří smluvní převody na základě zvláštních zákonů, například: Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (viz 3.3 Vlastnictví bytů a nebytových prostor) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech - dle ustanovení 1 tohoto zákona jsou cennými papíry zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. A podle ustanovení 13 se smlouva o úplatném převodu cenných papírů řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. Pro platnost smlouvy se vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena. Smlouva o bezúplatném převodu cenného papíru se řídí úpravou darovací smlouvy v občanském zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného. 18

K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli. Nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného (dle 17 odst. 1 zákona o cenných papírech). Smluvní převod vlastnictví je dvoufázový proces. Nabytí vlastnictví rozlišujeme na právní důvod a právní titul. Je důležité, zda právní řád přiznává smlouvě translační nebo obligační účinky. Translační účinky znamenají, že k převodu vlastnického práva dochází samotou smlouvou. Obligační účinky znamenají, že je smlouva právním titulem, vzniká tu závazek převést vlastnické právo. Při převodu vlastnického práva musíme rozlišovat, zda se převádí věc movitá nebo nemovitá. U nemovitých věcí je důležité, zda jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí či nikoliv. Dle ustanovení 133 občanského zákoníku, které stanoví, že vlastnické právo se nabývá převzetím věci, v případě převodu movité věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. V případě převodu nemovité věci, se vlastnictví nabývá vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Není-li nemovitá věc předmětem evidence v katastru nemovitostí, vlastnické právo se nabývá okamžikem účinnosti smlouvy. U převodu nemovitosti je také důležitý úředně ověřený podpis na smlouvě o převodu vlastnictví. Změny týkající se smluvního nabývání vlastnického práva se připravují v návrhu nového občanského zákoníku. Návrh hodlá změnit způsoby odvozeného nabývání vlastnického práva k věcem movitým, a to tak, že by ke změně vlastnického práva u movitých věcí docházelo již samotnou účinností smlouvy, takže nebude zapotřebí např. převzetí věci. Pro nemovitosti zapisované do katastru, zůstává zachován současný stav, kdy vlastnické právo k nemovitosti vznikne až vkladem do katastru nemovitostí. U smluvních převodů platí zásada, že nikdo nemůže převést víc práv než má sám. Občanský zákoník připouští výjimky, kterými jsou ustanovení: 486: Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. V ostatních případech ten, kdo nabyl věci od někoho, kdo nebyl sám jejím vlastníkem, jejího vlastnictví nenabude, i když sám byl v dobré víře a věc získal na základě skutečnosti, která by jinak působila převod vlastnického práva. Byl-li ovšem v dobré 19

víře, stane se oprávněným držitelem věci ve smyslu 132 s možností ji vydržet ( 134). 8 161: Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Totéž platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového vlastnictví. Na rozdíl od občanského zákoníku, je v obchodním zákoníku umožněno nabytí vlastnického práva od nevlastníka. V rámci úpravy kupní smlouvy, dle ustanovení 446 kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem. Tento odlišný přístup v občanském zákoníku a obchodním zákoníku, k nabytí vlastnického práva od nevlastníka, vyvolává úvahy o porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod, ve kterém je stanoveno, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Návrh nového občanského zákoníku připravuje další změnu, kterou je možnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného držitele. Dle návrhu ustanovení 1048 se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo: ve veřejné dražbě od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno při obchodu s investičním nástrojem nebo s cenným papírem na doručitele, anebo při obchodu na komoditní burze 8 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv Občanské právo hmotné 1. díl, 4. aktualizované a doplněné vydání. 2005, Aspi - str. 352 20

Vlastníkem věci se stane i ten, komu byla věc vydána, prokáže-li dobrou víru v oprávnění převodce převést na něho vlastnické právo k věci, třebaže k převodu došlo za jiných okolností. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. 2.2.1 Kupní smlouva Kupní smlouva je dvoustranný právní úkon, kdy se jedna strana (prodávající) zavazuje odevzdat druhé straně (kupujícímu) předmět koupě a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit. Dvoustrannost nevylučuje, aby na jedné nebo na obou stranách bylo více účastníků. Tato smlouva je nejčastějším způsobem nabytí vlastnického práva. Občanský zákoník upravuje obecně kupní smlouvu v ustanovení 588 a násl. Kupní smlouva je samostatně upravena v obchodním zákoníku 409 a násl. za předpokladu, že je předmětem koupě věc movitá. Je-li předmětem smlouvy nemovitost, posuzuje se vždy podle občanského zákoníku. Občanským zákoníkem se řídí kupní smlouva, kde jedna strana není podnikatelem. Na rozdíl od obchodního zákoníku, kde se kupní smlouva uzavírá mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikáním. Podstatnými náležitostmi kupní smlouvy je určení předmětu koupě, kupní cena, označení smluvních stran, další náležitosti smlouvy jako je např. doba a místo plnění, předkupní právo, způsob dopravy, balení apod. si smluvní strany sjednají libovolně. Předmětem koupě nebo prodeje mohou být všechny věci, které jsou ve vlastnictví prodávajícího, a nejsou vyloučeny z občanskoprávního vztahu. Předmětem smlouvy mohou být: věci individuálně určené věci druhově určené věci hromadně nebo úhrnně určené (jak stojí a leží) spoluvlastnický podíl Předmětem koupě nemůže být součást věci, pokud nedošlo k oddělení a příslušenství věci, pokud je užíváno společně s věcí hlavní. Dle ustanovení 120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci vše co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se věc tím 21

znehodnotila. Příslušenstvím jsou věci, které patří vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány (dle ustanovení 121 odst. 1 občanského zákoníku). Je-li příslušenství věci dostatečně specifikované jako samostatná věc a ztratí charakter příslušenství, může být předmětem koupě. Dostatečně specifikované tzn., že je určeno vlastníkem věci hlavní, že nemusí být nadále užíváno s věcí hlavní, dále je to i přesné popsání věci. V době uzavření smlouvy nemusí předmět koupě existovat, může se jednat o tzv. koupi budoucí, kdy je jisté, že věc opravdu vznikne a bude předána kupujícímu na rozdíl od koupě naděje, kdy předmětem koupě jsou věci, které teprve vzniknou. Kupující se tak zavazuje zaplatit kupní cenu za věc, která má v budoucnosti vzniknout bez ohledu na to, zda se očekávání splní nebo nesplní, zda bude dodrženo množství, jakost apod. Například: Koupě úrody jablek, jedná se o tzv. riskantní koupi. Další podstatnou náležitostí je stanovení kupní ceny. Kupní cena je úplata za předmět koupě, musí být vyjádřena v penězích, jinak se nejedná o kupní smlouvu, ale o smlouvu darovací. Cena, je stanovená dohodou smluvních stran nebo zcela výjimečně stanovena cenovým předpisem. Splatnost kupní ceny může být: zaplacení současně s převzetím předmětu (z ruky do ruky např. prodej v obchodě) zaplacení až po převzetí předmětu (např. fakturou) před převzetím předmětu (prenumerační koupě) Zvláštním druhem kupní smlouvy je prodej zboží v obchodě, který požaduje podrobnější právní úpravu. Na straně prodávajícího je podnikatel, který v rámci svého podnikání prodává zboží a na straně kupujícího je osoba (fyzická či právnická), která není podnikatelem. Na rozdíl od obecné úpravy kupní smlouvy je zde omezená smluvní volnost účastníků. Tato smlouva je upravena v občanském zákoníku v ustanovení 612. Občanský zákoník upravuje v ustanovení 613 prodej věci na objednávku, kde je předmětem smlouvy věc, kterou v době uzavření prodávající nemá k dispozici. Prodávajícímu vzniká tak závazek jejího obstarání. Občanský zákoník upravuje prodej v obchodě a prodej např. po internetu ještě v ustanovení 52 65 Spotřebitelské smlouvy. Více viz 2.2.5 Spotřebitelské smlouvy. 22

Dle ustanovení 614 odst. 3 občanského zákoníku přechází vlastnické právo na kupujícího okamžikem převzetí věci. Toto pravidlo neplatí, pokud se jedná o: koupi zboží v samoobsluze zásilkový prodej Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu ( 614 odst. 3 občanského zákoníku). Zákon nepředepisuje formu kupní smlouvy, výjimku tvoří pouze kupní smlouvy, jejichž předmětem je nemovitost ( 46 odst. 1 občanského zákoníku), zde se vyžaduje písemná forma. Smlouva je platná, jakmile se prodávající a kupující dohodnou na obsahu smlouvy a tento obsah neodporuje právním předpisům. Při sjednání smlouvy je prodávající povinen upozornit na případné vady, o kterých ví. Pokud prodávající neupozorní na vady, o nichž věděl nebo i nevěděl, má kupující právo požadovat slevu, ze sjednané kupní ceny. Pokud se jedná o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, kupující má právo na odstoupení od smlouvy. Podle 597 odst. 2 občanského zákoníku, má kupující právo odstoupit od smlouvy i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti (zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady) a toto ujištění se ukáže nepravdivým. Vadou, rozumíme vše, co snižuje možnost užití a upotřebení věci. Dále má také kupující nárok na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady ( 598 občanského zákoníku). Jedná se například o náklady spojené s odbornou prohlídkou, nepatří sem náklady na opravy věci. Dle ustanovení 599 odst. 1 občanského zákoníku, musí kupující uplatnit vady u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen tehdy, jestliže vady vytkl nejpozději do 6měsíců, jde-li o vady krmiv, do 3 týdnů a jde-li o vady zvířat, do 6 týdnů od převzetí věci. Součástí smlouvy může být vedlejší ujednání při kupní smlouvě, které jsou upraveny v ustanovení 601-610 občanského zákoníku. 23

Zejména se jedná o tyto: Výhrada vlastnictví Předkupní právo Právo zpětné koupě Jiná vedlejší ujednání Výhrada vlastnictví je upravena v ustanovení 601 občanského zákoníku. Výhrada vlastnictví, je dohoda mezi smluvními stranami, podle které vlastnické právo k věci movité přechází na kupujícího až po zaplacení kupní ceny. Tato výhrada musí mít písemnou formu. Kupující nese nebezpečí nahodilé zkázy a zhoršení věci současně s nabytím vlastnictví. Výhrady, které se týkají vlastnického práva kupní smlouvy, připravuje nově navrhovaný občanský zákoník, který umožňuje vázat nabytí vlastnického práva nejen na podmínku zaplacení kupní ceny, ale také na splnění jiných odkládacích podmínek. Dle platného občanského zákoníku se může vázat převod vlastnického práva kupní smlouvou také na odkládací podmínky, které jsou vedlejšími ustanoveními v právním úkonu. Odkládací podmínky na sebe vážou účinnost právního úkonu tak, že vznik účinnosti je spojen až se splněním odkládací podmínky. 9 Předkupní právo je upraveno v ustanovení 602-606 občanského zákoníku. Sjednáním předkupního práva se kupující zavazuje přednostně nabídnout prodanou věc původnímu prodávajícímu. Může být sjednáno pro všechny případy zcizení věci. Při dohodě o předkupním právu si smluvní strany mohou sjednat lhůtu, ve které má být prodej proveden, dle ustanovení 605 občanského zákoníku, není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Po uplynutí této doby předkupní právo zaniká. Předkupní právo může působit vůči nástupcům kupujícího, pokud si smluvní strany dohodnou předkupní právo jako právo věcné. Za porušení předkupního práva hrozí náhrada škody dle obecných ustanovení. Poškozený se může domáhat proti novému vlastníkovi i určení, že je vlastníkem a to žalobou na určení podanou u příslušného soudu. 9 HOLUB, Milan; FIALA, Josef; BOROVSKÝ, Jaroslav - Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou, 9. aktualizované a doplněné vydání 2002, Linde Praha a.s. str. 67 24

Právo zpětné koupě ( 607 609 občanského zákoníku), umožňuje prodávajícímu v určité době požadovat věc zpět do svého vlastnictví. Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně a platí pouze, pokud se jedná o věc movitou. Smluvní strany si mohou sjednat dobu, do níž lze výhradu zpětné koupě uplatnit, pokud byla výhrada zpětné koupě sjednaná bez uvedení lhůty, právo zpětné koupě lze uplatnit dle zákona do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu. Jiná vedlejší ujednání, dle 610 občanského zákoníku, stanoví možnost, aby si účastníci kupní smlouvy sjednali i jiná vedlejší ujednání, jako např. výhrada zpětného prodeje, podmínky připouštějící zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. Toto ustanovení předepisuje písemnou formu a stanoví, že od uplynutí jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, zanikají stanovené výhrady a podmínky. 2.2.2 Darovací smlouva Darovací smlouva je další smluvní typ, kterým lze nabýt vlastnické právo, přičemž na jedné straně je dárce a na druhé straně obdarovaný. Darovací smlouva je upravena v ustanovení 628-630, jako smlouva, kdy dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Stejně jako u kupní smlouvy se nejedná o jednostranný právní úkon. Pokud obdarovaný převezme věc do své faktické moci, dochází tak k převodu vlastnického práva k darované věci. Na základě přijetí daru nebo slibu dochází teprve k darování. Pojmovými znaky jsou: Předmět daru Bezplatnost Dobrovolnost Předmětem daru může být věc (movitá i nemovitá), případně spoluvlastnický podíl na věci. O bezplatnost jde tehdy, jestliže obdarovaný nemá právní povinnost poskytnout protihodnotu. Darování neztrácí tuto svou povahu, jestliže se obdarovaný zavazuje k protislužbě, kterou nelze vyjádřit v penězích. 10 10 PLECITÝ, Vladimír; VRABEC, Josef; SALAČ, Josef Základy občanského práva 5. upravené vydání 2010, Aleš Čeněk s.r.o. str. 184 25

Dalším předpokladem darovací smlouvy je dobrovolnost. Poskytuje-li se něco sice bez protihodnoty, avšak na základě právní povinnosti, nejde o darování. Darováním není např. plnění vyživovací povinnosti rodiče vůči nezletilému dítěti. Ani v případech plnění naturálních závazků nejde o darování (např. dlužník zaplatí promlčený dluh). 11 Zákon nepředepisuje formu darovací smlouvy, smlouva tak může být uzavřená písemně, ústně nebo konkludentně. Je-li předmětem daru nemovitost, musí být smlouva písemná a podpisy jejich účastníků musí být na stejné listinně. Dále je písemná forma vyžadovaná v případě, nedošlo-li k odevzdání či převzetí věci. Pro darovací smlouvu je významné jedno omezení. Dle ustanovení 628 odst. 3 občanského zákoníku, je darovací smlouva neplatná, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. Darovací smlouvu lze uzavřít pouze mezi živými (inter viros). Dárce neodpovídá za vady věci, ať už se jedná o vady právní nebo faktické. Nicméně má povinnost upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil obdarovaného, je obdarovaný oprávněn vrátit dar (dle ustanovení 629 občanského zákoníku). Jestliže se dárce domáhá zrušení darovací smlouvy, právní vztah z darování tak zaniká. Ustanovení 630 občanského zákoníku, umožňuje dárci domáhat se zpětně svého daru, pokud se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Dobré mravy nejsou nikde zvlášť stanoveny, avšak pronikají celým právním řádem. Můžeme je chápat jako pravidla morálního charakteru, přičemž síla jednotlivých mravních pravidel se hodnotí různě za daných okolností. Při hodnocení se dbá na konkrétní individuální případ, a záleží spíše na společenském hodnocení, než na názoru jednotlivce. Okamžik nabytí vlastnického práva je stejný jako u kupní smlouvy. U nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází k nabytí vlastnického práva na základě vkladu do katastru nemovitostí. U věci movité dochází k nabytí vlastnického práva jejím odevzdáním. 2.2.3 Směnná smlouva Směnnou smlouvou si smluvní strany vyměňují věc za věc. Protože věcí jsou samozřejmě i peníze, musíme ještě navíc upřesnit, že směnnou smlouvou se vyměňuje jiná věc nežli peníze zase za jinou věc nežli peníze (na tom nic nemění, že takto může třeba jeden numismatik 11 PLECITÝ, Vladimír; VRABEC, Josef; SALAČ, Josef Základy občanského práva 5. upravené vydání 2010, Aleš Čeněk s.r.o. str. 185 26

s druhým směnit minci za minci či bankovku za bankovku, protože při této směně neplní mince funkci platidla neboli peněz.) 12 Ustanovení o kupní smlouvě platí přiměřeně pro smlouvu směnnou, tzn., že směnná smlouva musí mít stejné podstatné náležitosti jako smlouva kupní. K nabytí vlastnického práva dojde převzetím věci. Směňovat lze i nemovitosti, přesto platí pravidlo, že vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí vzniká vkladem do katastru nemovitostí (stejně jako u kupní smlouvy). 2.2.4 Smlouva o dílo Na základě smlouvy o dílo vzniká závazek mezi objednatelem a zhotovitelem díla, jehož předmětem je provedení díla. Zhotovitel díla se zavazuje provést dílo pro objednatele za sjednanou cenu na své nebezpečí a objednatel se zavazuje převzít dílo a zaplatit za něj sjednanou cenou. Občanský zákoník upravuje smlouvu o dílo obecně v občanskoprávních vztazích v ustanovení 631 a násl. Dále upravuje zvláštní druh smlouvy o zhotovení věci na zakázku ( 644 651) a smlouvu o opravě a úpravě věci ( 652 656). Podstatné náležitosti pro vznik smlouvy jsou: Předmět díla Cena Provedení díla na nebezpečí zhotovitele Předmětem smlouvy o dílo je zhotovení, oprava, úprava, údržba věci. Cena může být určena různými způsoby, přičemž dle zásad občanského práva, zákon preferuje určení ceny dohodou smluvních stran. Dle ustanovení 636 odst. 1 občanského zákoníku může být cena díla určená i odhadem. Další podstatnou náležitostí smlouvy je provedení díla na nebezpečí zhotovitele. Zhotovitel se tím zavazuje plnit výsledek díla, tzn., že svou povinnost splní až dokončením díla a jeho odevzdáním. Občanský zákoník nepředepisuje k platnosti této smlouvy zvláštní formu. 12 FIALA, Josef; KINDL, Milan a kolektiv Občanské právo hmotné, Plzeň 2007 str. 533 27

Dle ustanovení 633 občanského zákoníku je zhotovitel povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. V případě, že je pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení díla odpovídat této normě. Dle obsahu smlouvy a povahy díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést dílo osobně. Není-li ve smlouvě výslovně stanoveno, že zhotovitel má povinnost provést dílo osobně, může provedení díla přenechat třetí osobě, ale i v tomto případě platí, že dílo bylo provedeno na nebezpečí zhotovitele. Zánik závazku ze smlouvy o dílo nastává splněním. Může se také jednat o odstoupení od smlouvy. Dle ustanovení 642 občanského zákoníku, může objednatel od smlouvy odstoupit až do zhotovení díla, tzn., že nemůže odstoupit, jestliže dílo bylo zhotoveno. Objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit i v případě, že dílo nebude hotovo a provedeno řádně. Zhotovitel má právo odstoupit od smlouvy (dle ustanovení 638 občanského zákoníku), v případě, pokud k provedení díla byla nutná součinnost objednatele a zhotovitel mu určil přiměřenou lhůtu k této součinnosti a objednatel ji nesplnil. Totéž platí, pokud zhotovitel provádí dílo u objednatele a ten neprovede potřebná zdravotní a bezpečností opatření pro osoby provádějící dílo. Zvláštním druhem smlouvy o dílo je smlouva o zhotovení věci na zakázku, kterou upravuje občanský zákoník v ustanovení 644-651. Účelem této smlouvy je poskytnout objednateli věc, kterou si nemůže obstarat při prodeji zboží v obchodě. Vlastnické právo přechází ze zhotovitele na objednatele teprve převzetím věci a to i tehdy, jestliže objednatel dodal materiál potřebný ke zhotovení věci. Dodaný materiál byl zapracován a stal se součástí věci, a tím objednateli vlastnické právo k věci zaniká. V případě, že zhotovitel nespotřeboval všechen materiál, který mu objednatel odevzdal, vlastnické právo k tomuto materiálu patří stále objednateli a zhotovitel je povinen tento materiál odevzdat. Provádí-li zhotovitel stavbu přímo objednateli jako stavebníku podle stavebního povolení znějícího na objednatele, nabývá objednatel vlastnictví stavby průběžně, jak stavba roste. 13 Dalším zvláštním druhem smlouvy o dílo je smlouva o opravě a úpravě věci. Předmětem této smlouvy jsou práce a výkony směřující k opravě nebo úpravě existujících hmotných předmětů. Tento druh smlouvy upravuje občanský zákoník v ustanovení 652 656. Vlastnické právo k věci se opravou či úpravou nemění. 13 HOLUB, Milan; FIALA, Josef; BOROVSKÝ, Jaroslav - Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou, 9. aktualizované a doplněné vydání 2002, Linde Praha a.s. str. 562 28

Úpravu smlouvy o dílo v občanském zákoníku je třeba odlišit od úpravy smlouvy o dílo v obchodním zákoníku. Obchodní zákoník upravuje komplexní úpravu smlouvy o dílo ve vztazích mezi podnikateli v ustanovení 536 a násl. Dle ustanovení 536 odst. 2 obchodního zákoníku se dílem rozumí: Zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu Montáž věci Údržba věci Oprava věci případně úprava věci Jakákoliv další činnost, která má hmotnou povahu Vlastnické právo k zhotovované věci upravuje 542-545 obchodního zákoníku. Pokud zhotovitel zhotovuje věc u objednatele, tzn. v jeho sídle, v místě podnikání, popřípadě bydlišti nebo provozovně, vlastníkem zhotovované věci je její objednatel. V ostatních případech, je vlastníkem věci zhotovitel až do okamžiku předání díla, kdy vlastnické právo přechází na objednatele. Pokud zhotovitel věc udržuje, upravuje, opravuje, tak vlastnické právo na zhotovitele nepřechází, jejím vlastníkem je stále objednatel (dle ustanovení 542 odst. 3 obchodního zákoníku). 2.2.5 Spotřebitelské smlouvy Nabývání vlastnictví prostřednictvím některých smluv, např. smlouvou kupní, se odehrává v hospodářském prostředí, kde funguje hospodářská soutěž podnikatelů. Osoby, které vystupují při uzavírání těchto smluv, se označují za spotřebitele a dodavatele. Občanský zákoník upravuje spotřebitelské smlouvy v ustanovení 52 65. V případě, že na jedné smluvní straně vystupuje podnikatel, jsou rovněž důležitá ustanovení dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Mezi spotřebitelské smlouvy patří dle ustanovení 52 odst. 1 občanského zákoníku: kupní smlouva smlouva o dílo jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel 29