ZUZANA MALÉŘOVÁ Jak potkat děti Fotografie VLADO BOHDAN Třetí vydání
ZUZANA MALÉŘOVÁ Jak potkat děti Fotografie VLADO BOHDAN Třetí vydání
Jak uvidět modré z nebe Když nás s Vladem spojila láska, už jsme věděli, že je darem z nebe. Bylo nám to však po čase málo. Vlado si pro mne přál modré z nebe. Jak to zařídit? trápil se. Byl by mi opravdu modré z nebe snesl, jen kdyby věděl jak. Až se stalo to, co se milujícím stává, nový člověk se chystal na svět. Velké, nespočetné tajemství. Tu květnovou neděli jsme byli neustále spolu až do chvíle, kdy pan doktor Šmeral pronesl: Ve chvíli poslání tě bodnu juž. A spolu s verši Cyrana přišla na svět holčička. Alžběta. Vůbec neplakala, jen doširoka otevřela velké, blankytně modré oči. Od té chvíle víme, jak vypadá modré z nebe. Když člověk přivádí na svět dítě, někde vskrytu doufá, že možná právě ono pomůže spasit tento svět. 4 5
Jak se stát sourozencem Stačí poprosit. Alžběta příliš prosit nemusela. I díky zážitkům s ní jsme chtěli další doufání.to už ale nebyla nenasytnost, to už bylo vědomé přání s jasnou zkušeností, co takové doufání stojí. Přesto cena byla nečekaná. Tak už je v bříšku, prozradili jsme radující se Alžbětce. A druhý den jsem zmizela v nemocnici. Nadlouho. Alžběta věděla, že je maminka nemocná, že by to však znamenalo nebezpečí pro její miminko, nepřipouštěla. Vzala to jinak: Musím všechno bez maminky zvládnout, aby se nám mohlo narodit miminko. Její stanovisko jsme přijali i my. Šlo o devět strastiplných měsíců završených příchodem dítěte z posledních sil. Alžběta se rodila celý den. Přinesla ve svých očích modré z nebe, oslnění, romantický zázrak, okouzlení. 6 7
Jeroným se rodil celou noc. Jeho oči jsou hluboké a tmavé, jako by v nich byla skryta nepřenosná zkušenost. Je těžké rozpoznat, který ze dvou zázraků je silnější čiré štěstí, radost bez překážek, či usilovná, těžká práce na hranici možností. Do porodnice přivedla Alžbětku babička Anežka, prožily spolu ten poslední týden. Ležela jsem v posteli s Jeronýmkem na prsou. Alžbětka přilehla. Když přivinula chlapečka v náruči, zhluboka vzdechla a hlesla: Maminko, ten je krásný... A tak se tam drželo štěstí a usilování za ruce. A my viděli, že prostě patří k sobě. 8 9
Jak začíná chlapská pohádka Ty jsi ale hezká, zastavil Jeroným velkou slečnu na ulici. Jen tak, znenadání. Odmalička byl ochoten pro velké slečny udělat cokoliv, třeba se válet po zemi. Jen aby zaujal, pobavil. Rozesmát slečnu mu přinášelo nekonečnou slast, snad že viděl, jak je maminka hezká, když ji tatínek rozesměje. Miloval pohádky. Byly plné čertů, loupežníků, vodníků, ale především rytířů a princů, co zachraňují a vysvobozují princezny. Mazlivý chlapec uvěřil, že polibkem zmizí veškerá zlá moc. Denně to zkoušel na Šípkové Růžence. Ostýchal se a radoval zároveň, když po jeho polibku Alžběta otevřela oči. Trval pak dlouho na tom, že jedině ji si vezme za ženu, a usedavě plakal, když mu Alžběta vysvětlovala, že to nejde, protože jsou bratr a sestra. Požádala jsem ji, aby našemu oddanému rytíři dala čas, že na vše přijde sám a v pravou chvíli. Stalo se. Chcete slyšet pohádku? zeptal se nás a spustil: Byl jeden princ a byl proutník... Tak mohou začínat jen chlapské pohádky. 10 11
Jak vypadá dětská láska Sešli se dva. Oba introvertní, spíš prožívali, než konali. Jemní a usměvaví. Tehdy. Po prvním roce se ve školce vzali. Máme doma i oddací list : Alžběta a Jakub. Svatba proběhla na školní zahradě. Ona celá ve žlutém, on v černé vestě s cylindrem a právě žlutým prstýnkem. Pusa následovala pusu. Usmívali jsme se nad tou hrou, slušelo jim to. Byli šťastní, patřili k sobě. A navíc cítili, že jejich rodiče svazku požehnali. Oba milovali loutky. A rostli. A krásněli. Na scéně se objevili noví ctitelé a ctitelky. Když Kubu holky dobývaly, díval se do země a mlčel. Když se kluci snažili u Alžběty, Kuba ji vzal za ruku a odvedl do bezpečí. Po třech letech dal drzému a nevychovanému spolužákovi, který nevěděl, jak se chovat k dívkám, svou první facku. Paní učitelka ho pochválila, stal se chlapem. Ne proto, že dal facku, ale 12 13
že ve své jemnosti našel sílu postavit se zraňování. Vyjevil zcela jednoznačně, za čím si chce stát. Alžběta a Jakub už dávno nejsou plaší, a kdo je dřív neznal, nemohl by tomu ani uvěřit. A přesto mají ostrov, na který nenechají vstoupit nikoho. Kupodivu se nazývá zranění tam se potkali. Alžbětě se narodil bráška, Kubovi se měla narodit sestřička. Jeho maminka se ale vrátila z porodnice sama. A i když Kuba ví, že se to stává, musel unést skutečnost, že se to stalo právě jemu. Snažila se to pochopit i Alžběta. Pak se mě zeptala, jestli se to mohlo stát, když se měla narodit ona. A s Kubou se podělili o radostné zjištění, že je úžasné, že jsou oni dva, právě oni dva na světě. Skákali a vykřikovali: My jsme se narodili! I tak může vypadat dětská láska. Trvale, hluboce, a trochu skrytě, protože dospělí se dětským láskám usmívají. 14 15
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.