Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zhodnocení potomstva plemeníka Masis v plnokrevném chovu Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová Ph.D. Vypracovala: Bc. Jaroslava Kubátová Brno 2012
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení potomstva plemeníka Masis v plnokrevném chovu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne.. podpis... 3
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D. za odborné vedení a konzultace při zpracování mé diplomové práce. Zároveň bych chtěla také poděkovat doc. Ing. Drahoslavu Misařovi, CSc., Ing. Ireně Komzákové a panu Milanu Tůmovi za ochotu a pomoc při hledání odborné literatury. A v neposlední řadě patří velké díky celé mé rodině a přátelům. 4
ABSTRAKT Cílem této práce bylo zhodnocení potomstva plemeníka Masis v chovu anglického plnokrevníka u nás. Masisovo potomstvo bylo porovnáno s potomstvem dalších sedmi hřebců (Detvan, L Amiral, Wiesenklee, Waidwerk, Silver, Donald a Behistoun.), kteří byli zároveň jeho současníky. Základní databáze byla získána z dostihových ročenek z let 1957 1996, které obsahovaly informace o výkonnosti koní, a to v podobě generálního handicapu. Hodnotili jsme koně dvouleté, tříleté, čtyřleté, pětileté, šestileté, sedmileté, osmileté, devítileté, desetileté a starší, a to v rovinových dostizích. Ke statistickému zpracování jsme použili program Unistat 5.1 a metodu obecného lineárního modelu - GLM (vycházející z metody nejmenších čtverců). V případech statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu (efekt otce, věku, roku startu a pohlaví) jsme použili metodu mnohonásobného porovnávání Tukey B a dle Scheffeho. Nalezli jsme vysoce průkazný statistický vliv u efektu otce, věku a pohlaví. Statisticky průkazně nejvýkonnější potomstvo měl hřebec Masis, kterému také vyšlo statisticky výkonnější potomstvo než hřebci Silver, Detvan a Donald. S ohledem na efekt věku vůči generálnímu handicapu se ukázali jako nejlepší koně dvouletí. Také jsme dospěli k závěru, že jsou statisticky průkaznější hřebci než klisny a valaši. Klíčová slova: anglický plnokrevník, dostihová výkonnost, rovinové dostihy, hřebčín Napajedla, generální handicap 5
ABSTRACT The aim of this thesis was Masis offspring evalution in Englisch thoroughbred breeding in our country. Masis offspring was compared with other seven stallions offspring (Detvan, L Amiral, Wiesenklee, Waidwerk, Silver, Donald and Behistoun), which were also his contemporaries. The basic diabase was obtained from rating yearbooks from the years 1957-1996, which included informatik on the performance of horses in the form of general disability. We evaluated two, free, four, five, six, seven, eight, nine, ten year old and older horses in flat racing. We used software Unistat 5.1 for the statistical evaluation and general linear model method GLM (based on least squares method). In the case of monitored effect statistical significance (the effect of father s, age, sex and year of start) we used a Turkey B multiple comparisons method by Scheffe. We found a highly statisticky significant influence of father, age and tender. Masis stallion has statistically significantly the most powerfull offspring, who also appeared statistically more powerful than offspring od stallions Silver, Detvan and Donald. Considering the effect of on the general disability the two year old horses were the best. We also concluded that stallions were more statistically significant than mares and gledings. Key words: English Thoroughbred, horse racing performance, flat racing, stud farm Napajedla, general handicap (general disability) 6
OBSAH 1 ÚVOD... 10 2 CÍL PRÁCE... 11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 12 3.1 Plnokrevný chov v Československu po druhé světové válce... 12 3.2 Hřebčín Napajedla... 14 3.3 Hodnocení výkonnosti anglického plnokrevníka... 15 3.3.1 Základní skupiny a kategorie dostihů... 16 3.3.1.1 Dostihy koní stejného věku... 17 3.3.1.2 Skupina dostihů koní rozdílného věku... 18 3.3.1.3 Kategorie dostihů... 18 3.3.2 Rychlost anglického plnokrevníka v rovinových dostizích... 18 3.4 Charakteristika srovnávaných plemeníků... 21 3.4.1 L Amiral... 21 3.4.1.1 Analýza původu... 22 3.4.1.2 Dostihová třída plemeníka L Amirala... 22 3.4.1.3 L Amiral jako plemeník... 22 3.4.1.4 L Amiralovo potomstvo... 24 3.4.2 Detvan... 24 3.4.2.1 Analýza původu... 25 3.4.2.2 Dostihová třída plemeníka Detvana... 26 3.4.2.3 Detvan jako plemeník... 28 3.4.2.4 Detvanovo potomstvo... 30 3.4.3 Masis... 30 3.4.3.1 Analýza původu... 31 3.4.3.2 Dostihová třída plemeníka Masis... 32 3.4.3.3 Masis jako plemeník... 34 3.4.3.4 Masisovo potomstvo... 37 7
3.4.4 Wiesenklee... 39 3.4.4.1 Analýza původu... 39 3.4.4.2 Dostihová třída plemeníka Wiesenklee... 40 3.4.4.3 Wiesenklee jako plemeník... 40 3.4.4.4 Potomstvo hřebce Wiesenklee... 41 3.4.5 Waidwerk... 42 3.4.5.1 Analýza původu... 43 3.4.5.2 Dostihová třída plemeníka Waidwerka... 44 3.4.5.3 Waidwerk jako plemeník... 44 3.4.5.4 Waidwerkovo potomstvo... 45 3.4.6 Silver... 46 3.4.6.1 Analýza původu... 46 3.4.6.2 Dostihová třída plemeníka Silvera... 47 3.4.6.3 Silver jako plemeník... 48 3.4.6.4 Silverovo potomstvo... 49 3.4.7 Donald... 49 3.4.7.1 Analýza původu... 50 3.4.7.2 Dostihová třída plemeníka Donalda... 51 3.4.7.3 Donald jako plemeník... 52 3.4.7.4 Donaldovo potomstvo... 52 3.4.8 Behistoun... 53 3.4.8.1 Analýza původu... 53 3.4.8.2 Dostihová třída plemeníka Behistouna... 54 3.4.8.3 Behistoun jako plemeník... 55 3.4.8.4 Behistounovo potomstvo... 57 4 MATERIÁL A METODIKA... 59 4.1 Vymezení a rozsah srovnávací základny... 59 4.2 Metody vyhodnocení výkonnosti potomků vybraných plemeníků... 59 8
4.3 Rozdělení databáze... 59 4.3.1 Členění dle otce... 60 4.3.2 Členění dle věku... 60 4.3.3 Členění dle pohlaví... 61 4.3.4 Členění dle roku startu... 61 4.3.5 Metody statistického sledování... 61 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 64 5.1 Charakteristika srovnávací základny... 64 5.2 Zhodnocení četnosti startujících koní v rovinových dostizích a nejúspěšnější dvou a tříletí potomci u vybraných plemeníků... 68 5.2.1 Hřebec L Amiral a jeho potomstvo... 70 5.2.2 Hřebec Detvan a jeho potomstvo... 72 5.2.3 Hřebec Masis a jeho potomstvo... 75 5.2.4 Hřebec Wiesenklee a jeho potomstvo... 78 5.2.5 Hřebec Waidwerk a jeho potomstvo... 81 5.2.6 Hřebec Donald a jeho potomstvo... 83 5.2.7 Hřebec Silver a jeho potomstvo... 86 5.2.8 Hřebec Behistoun a jeho potomstvo... 88 5.2.9 Porovnání potomstva všech vybraných hřebců podle generálního handicapu... 91 5.2.10 Srovnání výkonnosti sledovaných skupin koní v rovinových dostizích podle kritéria GH... 92 5.2.10.1 Srovnání výkonnosti sledovaných skupin podle roku startu... 93 5.2.10.2 Srovnání výkonnosti sledovaných skupin podle věku... 93 5.2.10.3 Srovnání výkonnosti sledovaných skupin podle otce koně... 94 5.2.10.4 Srovnání výkonnosti sledovaných skupin podle pohlaví... 96 6 ZÁVĚR... 98 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 100 8 SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 104 9 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 107 10 PŘÍLOHY... 108 9
1 ÚVOD S chovem anglického plnokrevníka u nás je neodmyslitelně spjat hřebčín Napajedla, který byl založen již roku 1886, a to hrabětem Aristidem Baltazzim. Po celou dobu své existence čelil různým těžkostem. Ať už to byla první či druhá světová válka, nástup komunismu, nebo problémy jiného rázu. Vždy je však dokázal překonat. Právě v tomto hřebčíně se roku 1952 narodil hřebec Masis (City Mamuška), který je nazýván legendou československého plnokrevného chovu. V chovu anglického plnokrevníka u nás zanechal mnoho vynikajících potomků, a to jak vítězů dostihů klasických, tak i překážkových a steeplechase. Proč byl Masis tak významný a v čem tkvěl jeho význam pro plnokrevný chov u nás? Tak na tuto otázku jsem se snažila najít odpověď ve své diplomové práci, která se Masisem a jeho potomstvem bude zabývat. 10
2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je zhodnocení potomstva plemeníka Masis v chovu anglického plnokrevníka u nás. Masisovo potomstvo bude porovnáno s potomstvem dalších sedmi hřebců, kteří byli jeho současníky. Těmi hřebci jsou Detvan, L Amiral, Wiesenklee, Waidwerk, Silver, Donald a Behistoun. Touto prací bych chtěla zjistit, který z výše uvedených plemeníků po sobě zanechal lepší potomstvo. A zda byl Masis sám o sobě tak výjimečný, jak se o něm tvrdí. 11
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Plnokrevný chov v Československu po druhé světové válce KUBÁTOVÁ (2010) uvádí, že chov anglického plnokrevníka má u nás dlouhou a zároveň velmi dobrou tradici. Počátky jeho chovu najdeme již v letech 1830, kdy celá řada menších soukromých hřebčínů se zabývala chovem anglického plnokrevníka, v Čechách např. Chlumec n. Cidlinou, Kladruby n. Lab., na Moravě Bystřice pod Hostýnem a na Slovensku Gomba a Smolenice. Postupně však skoro všechny tyto malé plnokrevné hřebčíny kolem roku 1918 zanikly a nezachovalo se z nich nic. V prvních dvou desetiletích existence ČSR ovlivnily vývoj chovu anglického plnokrevníka společenské a politické změny. Oživení v prvním pětiletí vystřídal postupný úpadek stavu chovných klisen přetrvávající až do roku 1937. Jeho prvořadou příčinou byla ztráta politického vlivu a hospodářského zázemí šlechty. Pozdějšímu oživení pak bránila světová hospodářská krize. Důsledkem finančních obtíží chovatelů byla redukce, případně zánik tradičních chovů a nové chovy vznikaly jen sporadicky (MISAŘ, 2011). MISAŘ (2011) k tomu dále dodává, že vyššími stavy chovných klisen disponoval dočasně hřebčín Napajedla ve vlastnictví paní M. Baltazziové a hřebčíny subvencované československým státem Hostouň a Horní Motěšice. Po odkoupení torza napajedelského stáda se čs. stát stal nejvýznamnějším chovatelem anglického plnokrevníka v ČSR. Dle MISAŘE (2011) v posledním období předmnichovské republiky byla perspektiva rozvoje dostihů i plnokrevného chovu tehdy díky oživení ekonomiky velmi nadějná, vývoj bohužel poznamenala okupace ČSR a druhá světová válka. MAHLER (1995) ještě doplňuje, že po okupaci Československa pronikli hitlerovci všude, i do turfu: zmocnili se vedení Jockey Clubu, rozkradli stáje židovských majitelů, na závodiště povolili přístup jen tzv. árijcům a Československé derby přejmenovali na Modrou stuhu českomoravskou. Po vypuknutí války dostihový sport jen zkomíral (KUBÁTOVÁ, 2010). 12
V období okupace byl původní Československý Jockey Club přejmenován na Českomoravský Jockey Club. Z nedostatku jiných povolených způsobů zábavy tehdy zaznamenaly dostihy dosud neobvyklou konjunkturu (MISAŘ, 2011). Dle HLAČÍKA a JÁŠKA (1986) okupace ČSR a události druhé světové války podstatně nepoškodily napajedelský chov. MISAŘ (2011) k tomu dodává, že pokles stavu chovných klisen eliminoval zisk kořistních plnokrevníků, kteří v poválečném období významně ovlivnili kvalitu tuzemské produkce. Dostihový provoz byl obnoven 22. července 1945 (MISAŘ, 2011). Mír vdechl i turfu nový život: už v roce 1946 byla z našich nejvýznamnějších dostihů ustavena takzvaná trojkoruna, trojice klasických dostihů (po vzoru Velká jarní cena Derby St. Leger). O dva roky později se ustavil akční výbor Čs. Jockey Clubu v čele s prof. Václavem Michalem, později se dění kolem turfu ujal Čs. dostihový spolek, nakonec byla organizace dostihů svěřena Státnímu závodišti. V roce 1949 se rozhodlo o pořádání každoročních mezinárodních dostihových mítinků. Prvý se konal v Praze (KUBÁTOVÁ, 2010). Dle DUŠKA (1992) došlo po roce 1948 k zásadním změnám v organizaci a chov i dostihy převzal do svých rukou stát. V desetiletí 1960-1969 zájem o chov dostihových koní vzrůstal. Důvodem byla především integrace zemědělských podniků a stabilizace jejich ekonomiky. Výsledkem stabilizace bylo omezování prostředků pro chov anglického plnokrevníka v podnicích podřízených státním statkům. Naopak integrované podniky koncernového typu a integrovaná zemědělská družstva disponovaly prostředky, které umožnily vydržovat samostatné dostihové stáje a zřizovat chovy dostihových koní (MISAŘ, 2011). MISAŘ (2011) k tomu dále dodává, že růst stavu reprodukční základny měl bohužel převážně kvantitativní podobu. Importovaní koně byli většinou z pohledu chovného využití málo perspektivní. BŘEZINOVÁ (1980) uvádí, že se anglický plnokrevník choval kromě Napajedel v PP Tlumačov i v jeho odštěpeném závodě Albertovec, v SSR v PP Motěšice a PP 13
Šamorín. Dále se chovem plnokrevníka zabývalo Drůbežnictví Xaverov a Velkovýkrmny Mimoň. Chov anglického plnokrevníka má značný vliv na úroveň našeho polokrevného chovu, zejména na zlepšení kvality anglických polokrevníků pro sportovní účely (BŘEZINOVÁ, 1980). 3.2 Hřebčín Napajedla Hřebčín Napajedla leží při řece Moravě ve městě Napajedla, vzdáleném 12 km jižně od Zlína. Je to nejstarší hřebčín s chovem anglického plnokrevníka v Československu. Založil ho v roce 1886 Aristide Baltazzi, známý jezdec - amatér a majitel dostihové stáje. Jeho odborné znalosti a zkušenosti dovedly napajedelský hřebčín k významnému rozkvětu, kdy napajedelští odchovanci vítězili na evropských dostihových drahách a výborně se uplatňovali i v chovu (LERCHE, 1981). Později ale v soukromých rukách spěl k úpadku a roku 1930 měl dokonce být zrušen V té době již zde bylo jen 16 chovných klisen. Roku 1931 ale ministerstvo zemědělství vykoupilo zbytek chovného materiálu a hřebčín přešel do rukou státu. Nastal obrat k lepšímu. Stádo klisen bylo postupně doplňováno z vlastní produkce i dovozem. Významným přínosem pro další rozvoj plnokrevného chovu u nás bylo po osvobození převzetí soukromých dostihových stájí státem (JENŠÍK, 1975). DUŠEK (1992) uvádí, že v poválečném období nastala nová éra rozvoje chovu. Přínosem bylo dlouhodobé působení Gradiva a z trofejních hřebců Cityho. Potom následovala éra francouzského importu Deux pour Centa, jehož dva synové se stali v Derby vítězi. Dovoz tohoto plemeníka byl přínosem pro rozvoj našeho plnokrevného chovu. Svými chovatelskými výsledky se začal významně prosazovat Masis, syn plemeníka City. Dle BŘEZINOVÉ (1980) se v hřebčíně chovala řada osvědčených plemeníků a klisen, z jejichž potomstva se vybírali další koně pro hřebčín. LERCHE (1981) k tomu dodává, že pokud měl hřebčín po převzetí státem plnit svůj celostátní úkol, bylo třeba zvýšit stav klisen. K tomu došlo jednak nákupem 14
nejlepších klisen napajedelského původu z dostihových stájí, ale i dovozem z ciziny, a to z Maďarska, Rakouska, Polska, Anglie, Irska a především Francie. BŘEZINOVÁ (1980) k tomu uvádí, že stádo napajedelských klisen se skládá jednak z klisen domácího původu, jednak z klisen dovezených z ciziny a z klisen narozených v Napajedlích, které měly jednoho nebo oba rodiče importované. Z prvního dovozu z Francie v letech 1937-38 přibylo v Napajedlích 12 klisen, z druhého dovozu v roce 1962 dalších 11 mladších, březích klisen a v roce 1965 ještě 7 klisen dobré krve, březích po vynikajících hřebcích (LERCHE, 1981). Plemeníci pro napajedelský hřebčín byli zpočátku nakupováni v Anglii, Německu a Francii, později zde převážně působili plemeníci vlastního chovu (LERCHE, 1981). Hlavním úkolem napajedelského hřebčína byla a je produkce ročních plnokrevných hříbat. Tato hříbata se dávají dostihovému provozu v Praze - Chuchli ke zkouškám výkonnosti a kvality na dostihové dráze. Po zjištění výkonnosti se nejlepší koně vracejí do mateřského hřebčína a do ostatních plnokrevných, popřípadě i polokrevných chovů koní v Československé socialistické republice. Kvalitní plnokrevníci, kteří jsou postradatelní v domácím chovu, se vyvážejí také do zahraničí (LERCHE, 1975). LERCHE (1975) dále uvádí, že veškeré chovné klisny v hřebčíně jsou zapouštěny podle předem připraveného připouštěcího plánu vybranými kmenovými plemeníky pepiniéry. 3.3 Hodnocení výkonnosti anglického plnokrevníka Dle MISAŘE (1988) je prvořadým cílem plemenitby v chovu anglického plnokrevníka neustálá gradace výkonnosti, přesněji charakterizováno rychlosti. Tento cíl byl průvodním jevem celého historického vývoje plemene. Pro něj bylo nutné vytvořit celý systém speciálních výkonnostních zkoušek, a tento systém neustále zdokonalovat. Dostihy jsou speciální výkonnostní zkoušky anglických plnokrevníků a klusáků. Jejich jediným selekčním kritériem je maximální rychlost ve cvalu nebo v klusu. Cílem 15
dostihů je prověřit tímto selekčním kritériem následující vlastnosti koní dostihových plemen: - výkonnost koní a její vývoj, - konstituci stupeň odolnosti koní proti negativnímu vlivu mimořádné námahy, - charakter míru vůle koně vložit maximum úsilí do požadovaného výkonu (DUŠEK, 2007). Současná podoba a funkce dostihů je výsledkem dlouhodobého složitého vývoje. V jeho průběhu se postupně tvořily propozice, diferencovaly vzdálenosti a zdokonalovala organizace (DUŠEK, 2007). DUŠEK (2007) dále uvádí, že dostihy prověřují výkonnost koní v rychlém cvalu, rychlém klusu, případně schopnost překonávat různé druhy překážek v poměrně rychlém cvalu. ŠKOLNÍKOVÁ (2006) dodává, že tyto požadavky jsou podstatou speciálních funkcí dostihových soustav, které charakterizuje následující rozdělení dostihů podle výkonnostních kritérií v tabulce 1. Tab. 1: Rozdělení dostihů podle výkonnostních kritérií (ŠKOLNÍKOVÁ, P., 2006) Dostihy cvalové rovinové překážkové klusácké v sulkách pod sedlem proutěné překážky steeplechase 3.3.1 Základní skupiny a kategorie dostihů DUŠEK (2007) uvádí, že základními skupinami dostihů v rámci soustavy jsou: - dostihy koní stejného věku, - dostihy koní rozdílného věku. Výše uvedené rozdělení je platné jak pro rovinové dostihy, tak i pro překážky (KOPEČNÁ, 2011). 16
3.3.1.1 Dostihy koní stejného věku Dle DUŠKA (1999) mají tyto dostihy za úkol porovnat výkonnost stejně starých dostihových koní. Dělí se na: - klasické dostihy, - ostatní dostihy koní stejného věku, - handicapy (DUŠEK, 2007). Klasické dostihy jsou nejvýznamnější dostihy koní stejného věku. Jejich propozice zajišťují startujícím koním maximum stejných podmínek. V těchto dostizích nesou všichni startující koně stejnou hmotnostní zátěž. Úlevy z titulu dovednosti jezdce nebo výkonnosti koně propozice nedovolují. Výjimkou je pouze stanovená úleva klisnám při jejich společných startech s hřebci (DUŠEK, 2007). DUŠEK (2007) dále pokračuje tím, že převážná většina evropských klasických dostihů je kopií původního vzoru anglických klasických zkoušek, ve kterých jsou tyto dostihy: - dostih tříletých hřebců na 1600 m (1 míli), - dostih tříletých klisen na stejnou vzdálenost, - dostih tříletých koní na 2400 m (1,5 míle), - dostih tříletých klisen na stejnou vzdálenost, - dostih tříletých koní na vytrvaleckou vzdálenost 1 a ¾ míle. DUŠEK (2007) uvádí, že prvořadou funkcí klasických dostihů je pozitivní selekce nejvýkonnějších koní. Na základě jejich výsledků jsou vybíráni do chovu potencionální plemeníci zakladatelé a pokračovatelé chovných linií a klisny, zakladatelky a pokračovatelky chovných rodin. Ostatní dostihy koní stejného věku mají za úkol stanovit pořadí koní dle výkonnosti ve vybraném ročníku (KOPEČNÁ, 2011). DUŠEK (2007) dodává, že dostihy koní stejného věku s penalizací a úlevami mají propozicemi stanovenou korekci základního hmotnostního zatížení výkonnějších koní doplňujícím zatížením, penalizací. Podobný význam mají i úlevy, tj. snížení zatížení méně výkonných koní. 17
Dle DUŠKA (2007) jsou handicapy dostihy, ve kterých nesou koně hmotnostní zátěž stanovenou podle předchozí výkonnosti odpovědným funkcionářem Jockey Clubu ČR handicaperem. Ten přepočte hmotnostní zatížení přihlášených koní tak, aby všichni měli teoreticky stejnou možnost zvítězit. 3.3.1.2 Skupina dostihů koní rozdílného věku Skupina dostihů koní rozdílného věku srovnává výkonnost koní rozdílných ročníků (DUŠEK, 2007). DUŠEK (1999) dodává, že tyto dostihy se dělí do následujících kategorií: - srovnávací dostihy, - ostatní dostihy koní různého věku, - handicapy. Dle DUŠKA (2007) slouží srovnávací dostihy ke vzájemnému porovnání výkonnosti koní dvou a více ročníků. 3.3.1.3 Kategorie dostihů KOPEČNÁ (2011) uvádí, že funkce dostihu je dále vyjádřena kategorií, pro kterou je daný dostih určen. Tato vychází z předchozích dostihových výsledků koně a dělí se do pěti skupin I. V., kde I. skupina označuje koně nejvýkonnější a V. nejslabší. 3.3.2 Rychlost anglického plnokrevníka v rovinových dostizích Chov a selekce anglického plnokrevníka jsou založeny na využívání jediného selekčního kritéria: maximální rychlosti ve cvalu. Zmíněná rychlost sloužila pozitivní a negativní selekci v plnokrevném chovu prakticky celou čtvrtinu uplynulého tisíciletí a nadále zůstává jediným kritériem jeho selekce. Maximální rychlost anglického plnokrevníka je výsledkem jeho genetické (původu) i fyzické (formy) dispozice a vlivu dostihového prostředí. Součástí tohoto vlivu je propozice dostihu (věk koní, vzdálenost dostihu, zatížení koní, poslání dostihu), dostihová dráha (její konfigurace a povrch, hloubka a prostupnost podloží, způsob startu, způsob měření), klimatické podmínky 18
(teplota, vlhkost vzduchu, směr a síla větru) a další, dosud neobjektivizované geofyzikální vlivy. Zmíněné okolnosti jsou podstatou poměrně vysoké proměnlivosti časů vítězů dostihů (DUŠEK, 2007). DUŠEK (2007) dále uvádí, že rychlost koní ovlivňuje především vzdálenost dostihu. Závislost rychlosti na vzdálenosti je podstatou administrativního třídění rovinových cvalových dostihů na: - sprinterské (se vzdálenostmi 1000 až 1300 m), - mílové (1400-1850 m), - střední (1900-2100 m), - vytrvalecké (2200 m a delší). Dle DUŠKA (2007) je věk startujících koní dalším důležitým ukazatelem dostihové rychlosti. Ranost je jednou z vlastností anglického plnokrevníka. Reprezentanti tohoto plemene jsou již ve věku 2 let schopni podávat výkony srovnatelné s výsledky starších ročníků. Výkonnost dvouletých koní je přednostně prověřována dostihy určenými jejich věkové kategorii na vzdálenostech 1000-1600 m (výjimečně delších). Sezonou tříletých je prověřována výkonnost (třída) především z pohledu distančních schopností. Prestižní vzdáleností této sezony je derby trať (2400 m). Proto mívají dvouletí koně s původem a schopnostmi vítězit v dostizích na střední a vytrvalecké vzdálenosti v nejmladším dostihovém ročníku omezený počet startů (1-2), případně startují poprvé až v průběhu prověrek tříletých (DUŠEK, 2007). Dle DUŠKA (2007) je výsledný čas koně v dostihu ovlivňován rovněž technickými prostředky měření a způsobem startu. Zdokonalení měřících prostředků umožnilo rozlišovat rozdíly dříve neidentifikovatelné. Elektronické propojení časomíry při startech ze startovních boxů a protnutím cíle odstranily nepřesnost plynoucí z rozdílných reakcí při manuálním měření časů. HLADKÁ (2008) k tomu však dodává, že vzhledem k tomu, že jediným selekčním kritériem v chovu anglického plnokrevníka je rychlost, logickým ukazatelem výkonnosti by měl být čas dosažený v dostihu. Tento ukazatel je ovšem do značné míry ovlivněn dostihovým prostředím. Vnější faktory, kterými jsou stav a profil dostihové dráhy, popřípadě roční doba, kvalita pole startujících, přítomnost vodiče a další způsobují, že míra dědivosti času u anglického plnokrevníka je nízká. 19
DUŠEK (2007) dále pokračuje, že z důvodu závislosti na dostihovém prostředí necharakterizuje naměřený čas jednoznačně výkonnost koně v dostihu. Dosud nejpoužívanějším a nejspolehlivějším vyjádřením výkonnosti dostihového koně je generální handicap (time form) nebo zisk dotací v rovinových dostizích (DUŠEK, 2007). ŠKOLNÍKOVÁ (2006) uvádí, že výkonnost dostihového koně může být charakterizována: docíleným časem dostihu, generálním handicapem a celkovým nebo přepočteným ziskem dotací (IDP). Dle DUŠKA (2007) je generální handicap souhrnným vyjádřením výkonnosti anglického plnokrevníka, které stanoví na konci každé dostihové sezony pověřený handicaper podle výsledků hodnocených koní v dostizích v kilogramech (generální handicap), případně librách (time form). Sestavuje se samostatně pro ročník 2letých, 3letých a 4letých a starších koní. Hodnot generálního handicapu je využíváno v modelech odhadu plemenné hodnoty anglického plnokrevníka. HLADKÁ (2008) dále pokračuje, že trvale klesá průměrná úroveň GH, kterou individuální výkonnostní index (IDP) nepotvrzuje. Čím je trvalý pokles průměrné úrovně GH způsoben, jsme dosud nezjistili. Příčinou mohla být erudice handicapera, zastaralejší způsob handicapování nebo jiný důvod tohoto jevu. V souvislosti s tímto rozdílem není možné úplně pominout blíže neidentifikovatelnou míru subjektivního vlivu handicapera při hodnocení výkonnosti touto metodou. IDP je naopak vypočten bez subjektivního vlivu jako relativní číslo v rámci sledovaného roku. DUŠEK (2007) uvádí, že absolutní zisk dotací (= celkový či přepočtený zisk dotací, IDP) vyjadřuje finanční sumu, kterou kůň získal v jednotlivých sezonách, případně kumulovanou sumu získanou za jeho dostihovou kariéru. K odhadům plemenné hodnoty se nejčastěji používá stabilizovaných hodnot těchto dotací, tzn. poměru získaných dotací k průměrnému zisku dotací na 1 koně nebo na 1 start. ŠKOLNÍKOVÁ (2006) dodává, že IDP se sestavuje samostatně pro ročník 2letých, 3letých, 4letých a starších dostihových koní. 20
3.4 Charakteristika srovnávaných plemeníků 3.4.1 L Amiral Úspěchy potomstva plemeníka Deux pour Centa podnítily záměr importovat nového plemeníka opět z Francie. Stal se jím L Amiral (HLAČÍK a JÁŠEK, 1986). LERCHE (1962) uvádí, že L Amiral byl tmavý hnědák narozený v roce 1947 ve Francii v hřebčíně de l Orne. Pochází po otci Admiral Drake z matky Hurrylor. Měl tyto rozměry: KVP 176 cm, KVH 161 cm, OHr 197 cm, OH - 19,8 cm a váhu 530 kg. LERCHE (1968) dodává, že hřebčín l Orne patřil pí. L. Volterrové (LERCHE, 1968). L Amiral byl světlý hnědák s probíhající lysinou a šňupkou; pravou přední a levou zadní nohu měl v korunce a na patkách bílou (LERCHE, 1981). LERCHE (1962) popsal tohoto hřebce následovně: L Amiral je velmi ušlechtilý hřebec, harmonický, typický plnokrevník středního rámce, přitom lehčí, s velmi nervózním temperamentem. Má velmi ušlechtilou, suchou, malou, výraznou hlavu s výraznýma očima. Jeho chrup má předkus. Krk má pěkně utvářený, pravidelně nasazený. Kohoutek má výrazný, hřbet krátký, pevný, záď dlouhá, mírně skloněná, ale je dostatečně široká, oválná. Rovněž hruď je užší a plošší, ale s dobrou hloubkou. Fundament má lehký, s rozevřeným předním postojem. LERCHE (1981) dodává, že měl nervózní temperament a zákeřnou povahu jako jeho otec Admiral Drake. HOLUBCOVÁ (2008) dále pokračuje, že se jednalo o zákeřného hřebce, tudíž pokud vycítil strach, byl ostrý a agresivní. Postupem času se s ním v napajedelském hřebčíně problémy stupňovaly, přispěl k tomu i incident s jeho ošetřovatelem, který začal tvrdit, že hřebec je nebezpečný a že chce zvýšit plat. Na potvrzení nebezpečnosti hřebce ho začal bít, čímž L Amiral začal být agresivnější, až jednou ve výběhu kolem procházejícího ošetřovatele napadl tak, že téměř prorazil dřevěnou ohradu. Ošetřovatel byl vyhozen a L Amiral přemístěn potom do Xaverova, kde se doufalo v jeho zklidnění pomocí jiného prostředí. Tak se doopravdy i stalo a L Amiral už v Xaverově zůstal. 21
3.4.1.1 Analýza původu Admiral Drake zvítězil v Grand Prix de Paris, Grand International d Ostende (Belgie) a Prix Jean Prat, potom působil ve francouzském chovu. Dal několik dobrých potomků, např. Amour Drake (vítěz Coronation Cup a dalších dostihů), Monsieur L Amiral (vítěz Goodwood Cup a dalších), nejlepším potomkem byl Phil Drake, vítěz epsomského Derby Stakes a Grand Prix de Paris (3000 m) v rekordním čase 3,08.32 min. Děd z otcovy strany Craig an Eran vyhrál mimo jiné 2000 Guineas, Eclipse Stakes a St. James s Palace Stakes, jeho otec Sunstar 2000 Guineas, Derby Stakes a Newmarket Stakes. Úspěšný v dostizích byl i děd z matčiny strany Vatellor, který zvítězil v Granf Prix de Saint Cloud, Grand Prix de la Ville de Vichy a Prix Jean Prat (LERCHE, 1981). Rodokmen hřebce L Amirala je obsažen v příloze (Příloha 3). 3.4.1.2 Dostihová třída plemeníka L Amirala L Amiral startoval ve Francii a Anglii v letech 1949-52 celkem dvaadvacetkrát a z toho pětkrát zvítězil a devětkrát se umístil na II. - IV. místě (LERCHE, 1962). Jako dvouletý byl nejúspěšnější v Grand Critérium 1600 m, kde doběhl třetí. Ve třech letech získal 2 vítězství, a to v Prix Hocquart 2400 m a Prix de Ferriers 2100 m; druhý doběhl ve významném Prix Eugéne Adam 2000 m i Prix Greffulhe a třetí se umístil v Prix de l Arc de Triomphe 2400 m. Ve čtyřech letech L Amiral zvítězil v Grand Prix du Printemps 2400 m a Prix Caravalla 2800 m, třetí doběhl v Grand Prix de Deauville a čtvrtý v epsomském Coronation Cup i Grand Prix de Saint Cloud. Jako pětiletý vyhrál Shewburry Stakes 2212 m a třetí doběhl v Coronation Cup i Shakespeare Stakes. Celkem se L Amiral zúčastnil 22 dostihů, ve kterých 5krát zvítězil a 9krát se umístil (LERCHE, 1981). 3.4.1.3 L Amiral jako plemeník Po skončení dostihové kariéry byl L Amiral použit jako plemeník v mateřském hřebčíně, kde připustil 70 klisen. Z jeho potomků ve Francii byl nejlepší Sailor, který se v pořadí plnokrevníků na dostihové dráze v roce 1965 umístil jako sedmý, a to za 22
vynikajícím Reliance, Sea Bird, Diatome, Blabla, Soleil a Aunt Edith. Dne 26. 12. 1959 byl L Amiral koupen od Mme. L. Voltera a dovezen do Napajedel (LERCHE, 1981). NEUMANN A KOL. (1986) uvádějí, že v rodném hřebčíně působil L Amiralův bratr Royal Drake, majitelka se rozhodla z tohoto důvodu L Amirala prodat, ačkoliv si jeho potomstvo vedlo velmi dobře. Do Napajedel přišel jako dvanáctiletý a zůstal zde sedm sezón (http://www.napajedlastud.cz/index1.php?stranka=historie&id=29, 2012). LERCHE (1968) dodává, že to bylo od 14. prosince 1959 do 23. srpna 1966, kdy byl předán k dalšímu chovu do hřebčína v Xaverově. LERCHE (1981) pokračuje, že L Amiral v Xaverově uhynul dne 23. 2. 1970. V Napajedlích L Amiral připustil 140 napajedelských a 8 cizích plnokrevných klisen, ze kterých se narodilo 31 hřebečků a 36 klisniček (LERCHE, 1981). MISAŘ (2011) uvádí, že nejvýznamnějším L Amiralovým konkurentem v Napajedlích byl jeden z nejlepších plnokrevníků napajedelské provenience Masis, 1952, po City, z Mamuška (Ut Majeur). V potomstvu po L Amiralovi se objevili výkonní koně pouze výjimečně (MISAŘ, 2011). HLAČÍK a JÁŠEK (1986) k tomu dodávají, že tento plemeník sice nedal mnoho špičkových koní na dráze, ale pozitivně ovlivnil kvalitu napajedelského stáda klisen. V době příchodu L Amirala vzrostl počat klisen stáda na 60-65. Gradivo byl již dvacetiletý a navíc měl omezené využití ve stádě, kde měl zařazen velký počet dcer. V chovu se prosadil především skrze své dcery (z hřebců byl nejlepší vítěze Saint Leger Moloděc), které se kromě zisku 6 klasických dostihů výrazně prosazovaly v chovu a jejich vliv je patrný dodnes. Dcera Ceres je matkou vynikající Century, Bohyně dala vítěze Československého derby Bohatiera (http://www.napajedlastud.cz/index1. php?stranka=historie&id=29, 2012). 23
3.4.1.4 L Amiralovo potomstvo Z jeho potomků v klasických dostizích zvítězili: Jarní cena klisen (Litava 1965, Dvina 1966, Lastura 1969), Velká jarní cena (Dvina 1966 současně s Corvetem), Memoriál ing. Tichoty (Dvina 1966, Lyže 1969) a St. Leger (Moloděc 1964). Do napajedelského stáda chovných klisen byly zařazeny jeho dcery: Borka, Ceres, Dvina, Jamka, Litava, Lyže, Montana, Valerie a Valis; v ostatních chovech: Bohyně, Carila, Deska, Flavia, Flemira, Hůrka, Korbeta, Litanie, Litina, Mona Lisa, Morka, Sicilie, Svatba, Svatyně, Varšava a Varšavanka. Nejúspěšnější z nich byla zatím v chovu Bohyně, matka vítěze Čs. derby 1977 Bohatiera, nynějšího šamorínského plemeníka (LERCHE, 1981). 3.4.2 Detvan Antonín Vítů se o Detvanovi vyjádřil takto (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985): Ach, DETVAN. Mít ho dnes v Napajedlích, tak ho budem vatou obkládat. Detvan byl vedle Masise druhým nejvýznamnějším plemeníkem napajedelského plnokrevného stáda (LERCHE, 1975). Tento hřebec se narodil 3. února 1949 v Napajedlích z matky Divy (Simson Danaide), která v roce 1944 překvapivě zvítězila ve 24. Derby pod žokejem Klečkou. Otcem Detvana byl Gradivo (NEUMANN A KOL., 1986). HOLUBCOVÁ (2008) uvádí, že Detvan měl tyto míry: KVP 169 cm, KVH 160 cm, OHr 188 cm, OH - 20,2 cm a váha 550 kg. Detvan byl tmavý hnědák s nepravidelnou hvězdou probíhající v nosní pruh a velkou šňupku, levou zadní nohu měl do půl holeně a pravou nad spěnku bílou (LERCHE, 1981). LERCHE (1962) popsal Detvana takto: Detvan je spíše menší, zavalitý hřebec, méně typický plnokrevník s výbornou krmitelností. Má těžší, rovnou, ba štičí hlavu s rozkleslýma ušima, dlouhým, svalnatým, silným krkem s mocným tukovým hřebenem, který mu dodává hřebčího výrazu. Detvan má výrazný kohoutek, dobrou 24
horní linii, dlouhou svalnatou, štěpenou, širokou záď. Má široká prsa, klenutý, hluboký hrudník. Fundament má odpovídající síly s pravidelným postojem (LERCHE, 1968). 3.4.2.1 Analýza původu Tmavý hnědák Gradivo (Ladro Grafenkrone) se narodil v roce 1939 v německém hřebčíně Waldfried. Na dostihové dráze startoval celkem dvacetkrát, z toho osmkrát zvítězil a dosáhl ještě dalších devět umístění. Jeho největším úspěchem bylo vítězství v Hnědé stuze Německa a triumf ve Velké ceně Baden Badenu. Do Napajedel přišel v roce 1944 s reputací jednoho z nejlepších německých tříletků poslední doby, který se musel sklonit jen před šampiónem Ticinem. V našem chovu tuto pověst potvrdil. Dal několik vynikajících synů, z nichž dlužno jmenovat zejména Detvana, Brata, Diadéma, Korana a Symbola, z jeho dcer je nutno uvést především Cetinu (http://www.napajedlastud.com/cs/mdl/info/gradivo, 2012). Gradivo měl nesporně velkou zásluhu na výstavbě napajedelského stáda matek. V hřebčíně působil až do roku 1961, kdy byl ve věku 22 let utracen (http://www.napajedlastud.com/cs/mdl/info/gradivo, 2012). Ryzka Diva, vítězka Československého derby 1944, byla dcera z Francie importované klisny Donaide, která v r. 1938 založila v Napajedlích rodinu D-1. Diva na dostihové dráze v Praze V. Chuchli z 15 startů 4krát zvítězila a 4krát se umístila jako druhá nebo třetí. V napajedelském chovu založila samostatnou větev rodiny D-1, ke které patřily Divise, Dita, Drina, Dina a Dvina; zejména však dala tři výborné hřebce Detvana, Diadéma a Diva. Danaide běhala na závodištích ve Francii a dosáhla několika dobrých umístění. Její otec, výborný Sardanapale, zvítězil v Prix de Jockey Club (Derby), Grand Prix de Paris, Prix Hocquart, Prix Lagrange, Grand Prix de Saint Cloud, Prix Eugéne Adam, Prix Morny a Prix Miss Gladiator; v chovu dal několik vynikajících plnokrevníků, např. Apelle (Anglie), Fiterari (Francie), Le Grand Cyrus i Dis Done (USA) a další (LERCHE, 1981). Rodokmen hřebce Detvana je obsažen v příloze (Příloha 2). 25
3.4.2.2 Dostihová třída plemeníka Detvana Detvan byl úspěšný dostihový kůň na našich i zahraničních dostihových drahách (NEUMANN A KOL., 1986). LERCHE (1975) k tomu dodává, že Detvan dosáhl velmi dobrých výsledků na dostihové dráze doma i v zahraničí, zejména ve Varšavě. Dostihy běhal Detvan na závodišti v Praze V. Chuchli od dvou do čtyř let v barvách ČSŠM n. p. Gomba a v letech 1952-53 reprezentoval Československo na mezinárodních dostizích v socialistických státech i na Mezinárodních mítincích ve Varšavě (LERCHE, 1981). NEUMANN A KOL. (1986) uvádějí, že v tréninku byl Detvan u Jaroslava Houry. LERCHE (1968) dodává, že Detvan celkem startoval v letech 1951, 1952 a 1953 šestadvacetkrát a z toho osmkrát zvítězil a z toho 3krát při mezinárodních mítincích. Jako dvouletý startoval 7krát, vyhrál Simsonovu cenu a 3krát se umístil. Ve třech letech proměnil na domácí půdě 7 startů ve 3 vítězství (Cena košického vládního programu, Cena práce a zejména St. Leger) a dvakrát se umístil; z toho v Čs. derby doběhl třetí za Hájkem a Peršanem (LERCHE, 1981). Jaroslav Houra (Detvanův trenér) popsal (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985) průběh 52. Československého derby takto: Kdyby mi někdo řekl, že Československé derby 1952 nevyhraje Detvan, tak bych se mu vysmál. Pro mne neměl Detvan v Chuchli prostě konkurenci. O Goldenregenovi, který přijel z Berlína, jsem věděl, že jeho jezdec nemá mezinárodní zkušenosti a že samozřejmě nezná ani naši chuchelskou dráhu. Jaroslav Houra dále pokračuje (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985): Byl to dostih, jak má být. Vodiči pracovali poctivě. Detvan měl dobré místo u bariéry a já spokojeně pozoroval, jak to všechno klape. Najednou vidím, že v posledním oblouku jde Detvan vedle Havíře a že oba koně zpomalují. A zrovna v tu chvíli Detvanovi utíkají dva koně od trenéra Celera. Peršan je pod bičem a táhne za sebou Hájka s žokejem Mertou. Detvan pořád nic. Na nohy se dostal až v cílové rovině a ani mohutný spíd mu nestačil, aby chytil Hájka a Peršana. Nějak mi to nešlo do hlavy a 26
ptám se žokeje Havelky, co se stalo v tom posledním oblouku. Prostě nechtěl jít, řekl mi. Pravdu jsem se dozvěděl až později. Ve skutečnosti tlačil Havíř Detvana do roští, a nešlo o nic jinýho, než o vyřizování osobních účtů mezi dvěma jezdci. JELÍNEK (1985) k tomu dodává, že Československé derby (2400 m) je nejdůležitější chovnou zkouškou z pětice klasických dostihů. Další je Jarní cena klisen (1600 m), Velká jarní cena (1600 m pro hřebce i klisny), Memoriál ing. Tichoty (2400 m, dříve Podzimní cena klisen), a St. Leger (2800 m pro hřebce i klisny). Za klasické jsou tyto dostihy označovány proto, že v nich všichni soupeři nesou stejnou hmotnost (jen klisny mají úlevu 1,5 kg proti hřebcům). Dále startoval Detvan v Nagrodě Derby (Varšava), kde skončil rovněž třetí za Wizjerem a Cyprem a v Grosser Preis der DDR Berlín druhý za Mamertusem (LERCHE, 1981). Ale největší úspěchy slavil na IV. mezinárodním dostihovém mítinku socialistických zemí ve Varšavě. V první, zahajovací den vyhrál pod Boříkem Cenu Moskvy a o 14 dnů později ve Velké středoevropské ceně zvítězil, opět pod Boříkem, před dalším naším koněm Hájkem (Gradivo Hájenka). Úspěch na tomto mítinku dotvrdil vítězstvím v Ceně Varšavy na 3200 m Lán (Derüs Laňka) pod Havelkou (NEUMANN A KOL., 1986). LERCHE (1981) uvádí, že Detvan jako čtyřletý vyhrál doma z 5 startů pouze jednou (Cena vytrvalců) a 3krát skončil třetí. Bez místa skončil v Grosser Preis der DDR (Berlín). Mezinárodní mítink v roce 1953 byl zase ve Varšavě a Detvan zvítězil ve vytrvaleckém dostihu Cena Varšavy opět pod žokejem Boříkem. Největší zájem byl upřen k Velké středoevropské ceně, kde startovali nejlepší koně všech šesti zúčastněných států. Naše barvy hájili Fero (Havelka), Detvan (Bořík) a vodič Cep. S příchodem do roviny se ocitli Fero i Detvan v čele pole, ale mohutný závěr sovětského Charkova a polského Dorpata odsunul Detvana na třetí a Fera na čtvrté místo. Přesto však patřil Detvan k našim nejúspěšnějším koním na mezinárodních mítincích, neboť dokázal ze čtyř startů třikrát zvítězit a jednou byl třetí (NEUMANN A KOL., 1986). 27
LERCHE (1981) dodává, že Detvan vyhrál 117 500 Kč, 23 500 Zl a 2 000 M. Jaroslav Houra uvádí (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985), že: Detvan byl hřebec k pohledání. Napřesrok vyhrál Cenu Varšavy, pak však najednou při tréninku rána jako z děla. Zraněná noha, konec s běháním! Co s ním? Vždycky jsem tvrdil, že Detvan patří do chovu. Jenže mu nechtěli odpustit to třetí místo v našem Derby. Vysvětlujte, jak to vlastně bylo Dlouho trvalo, než se Detvan vůbec mohl v chovu uplatnit. Dnes je jeho jméno ozdobou rodokmenu každého plnokrevníka, který má jeho krev. LERCHE (1975) dodává, že Detvan se kvalifikoval svými dobrými výsledky na dostihových drahách jako plemeník do mateřského hřebčína, kam byl přemístěn s generálním handicapem 95 kg. V napajedelském hřebčíně zastupuje Detvan linii bývalého plemeníka Gradivo. 3.4.2.3 Detvan jako plemeník Detvan zosobňuje jeden z největších chovatelských omylů v historii našeho plnokrevného chovu (http://www.napajedlastud.cz/index1.php?stranka=historie&id=26, 2012). LERCHE (1981) dodává, že uvedenými výsledky se Detvan kvalifikoval jako plemeník pro Hřebčín Napajedla. Dle HLAČÍKA a JÁŠKA (1986) byl Detvan ve srovnání s Masisem méně exponovaným plemeníkem a relativně i méně úspěšným. V jeho době bylo ve stádě ještě příliš mnoho dcer a vnuček Gradiva. Z tohoto důvodu byl nabídnut za plemeníka hřebčínu v Xaverově. Hřebčín v Xaverově však neměl k Detvanovi důvěru proto, že jej napajedelský hřebčín uvolnil, a tak se tam po něm nenarodilo ani jedno hříbě. Byl přemístěn do tehdejšího hřebčína v Hubicích (Gomba), nyní Šamorín. Ani v Hubicích nezískal důvěru, a tak se tam po něm narodilo v roce 1955 jen jedno hříbě (klisnička Něha), v roce 1956 opět jen jedno hříbě (klisnička Heja), v roce 1957 dvě hříbata (Bytčan a Hviezda, pozdější matka vítěze Derby Hviezdara). V roce 1958 se nenarodilo žádné hříbě; dvě napajedelské klisny, které toho roku připustil, zůstaly jalové (LERCHE, 1975). 28
Mezitím ovšem na dráze ukázala skvělé výsledky jeho dcera Hviezda, a tak se Detvanovi postupně dostávalo stále větší důvěry (http://www.napajedlastud.cz/ index1.php?stranka=historie&id=26, 2012). Dne 3. ledna 1959 se vrátil Detvan jako plemeník do Napajedel (LERCHE, 1975). LERCHE (1981) však uvádí, že v Napajedlích i nadále trvala omezenost Detvanova využití. Z tohoto důvodu byl Detvan 16. 9. 1970 znovu přeložen do Státního statku Mšeno, později Veltrusy, kde připouštěl do 10. 11. 1972, kdy byl přes hřebčín Napajedla odeslán do hřebčince Tlumačov k využití v zemském chovu. HOLUBCOVÁ (2008) k tomu dodává, že Detvan byl poté převezen do Napajedel, kam se vlastně vrátil zemřít. Dne 28. 5. 1976 byl v Napajedlích humánně utracen injekcí. Dle LERCHEHO (1975) připustil Detvan v napajedelském hřebčíně celkem 215 klisen a narodilo se po něm 115 hříbat (57 hřebečků a 58 klisniček). Antonín Vítů řekl o Detvanovi (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985) toto: Byl jsem u toho, když sem přijel pan Skýva, vedoucí zootechnik z Xaverova, zastavil se u Detvana a povídá: Detvane, Detvane. Ty bys nám měl všem co odpouštět. Mně taky, já mám na tom taky svůj podíl. Antonín Vítů dále pokračuje (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985): Z Napajedel odešel do zemského chovu, kde připouštěl do 27 let. Vrátil se sem zemřít. Přišel, stařeček, kulhal, noha ho bolela. Vedli jsme ho do rotundy, kde měl zemřít. Vzpomněl si, že tady připouštěl, a jako by omládl o deset roků. Noha ho přestala bolet, svaly mu hrály. Do rotundy vstoupil jako krásný hřebec. Doktoři mu dali injekci, aby usnul. Detvan tu narkózu vydržel a zůstal friš. Museli jet pro další injekci do Gottwaldova. Když byl konec, tak nám doktoři řekli: Hoši, to musel být kůň! NEUMANN A KOL. (1986) uvádějí, že Detvan je pochován v napajedelské rotundě. 29
3.4.2.4 Detvanovo potomstvo Z jeho produktů se na dostihové dráze dobře uplatnil hřebec Bytčan, Markeur, Punc a klisny Hviezda a Siesta. Zcela zvláštní pozornosti však zasluhuje jeho syn Silver z matky Silvány, ryzák narozený 21. 1. 1964. Silver vyhrál kromě naší Velké jarní ceny na 1600 m v rekordním čase 1,37.4 minuty také Československé derby a řadu jiných dostihů doma a Öszi dij v Budapešti. Silver byl u nás nejlepším plnokrevníkem poslední doby. Kromě Silvera zanechal Detvan ještě dalšího výborného syna Libanona z matky Libye, hnědáka, narozeného v Napajedlích dne 18. 3. 1967. Libanon odešel do tréninku do Vídně, kde se uplatnil vynikajícími výsledky již jako dvouletý a jako tříletý vyhrál rakouský St. Leger, byl druhý v Československém derby a třetí v rakouském Derby. Přitom Libanon vždy narazil na velmi silné soupeře jako Bassano, Norbert, aj.; ve Vídni byl vyhlášen jako Kůň roku 1970 (LERCHE, 1975). Nejlepší z jeho potomků byl Silver, dále Crapom vítěz Čs. derby 1972, z klisen pak Hviezda, vítězka Jarní ceny klisen i Memoriálu Ing. Tichoty 1960 a Siesta (pravá sestra Silvera) vítězka St. Leger 1968. V Napajedlích byly z jeho dcer zařazeny do chovu Gejša, Jarmila, Limusina, Maruška, Nicoletta, Siesta, Silikosa, Tableta, Vanilka a Virginie; v ostatních chovech Halda, Heja, Hviezda, Istina, Kamila, Licence, Lymfa, Metoda, Moldavia, Revilla, Simba, Svazačka, Tatra a Tadeta. Nejlépe se z nich osvědčila Hviezda, matka vítěze Čs. derby 1971 Hviezdára, později plemeníka v Šamoríně (LERCHE, 1981). MISAŘ (2011) dodává, že z jeho synů připouštěli v Napajedlích Silver a Libanon. Žádný z nich nedosáhl významnějšího úspěchu. Detvanův vliv na vývoj výkonnosti napajedelských koní se projevil v potomstvu jeho dcer, nejvýznamnější z nich byla La Legion, pokračovatelka rodiny La Lézarde. NEUMANN A KOL. (1986) dále pokračují, že plemenná kniha uvádí 30 jeho dcer v chovu plnokrevníka. 3.4.3 Masis Legendární Masis se narodil 12. ledna 1952. Již jako hříbě vzbuzoval pozornost zaměstnanců hřebčína, když se projevoval mezi svými vrstevníky jako silná individualita (http://www.napajedlastud.com/cs/mdl/info/masis, 2012). 30
NEUMANN A KOL. (1986) dodávají, že se narodil v Napajedlích po otci City a z matky Mamuška. Barvou byl hnědák s levou přední i pravou zadní do půl spěnky a pravou přední nohou na korunce vpředu bílou (LERCHE, 1981). KUBÁTOVÁ (2010) uvedla popis Masise ve své práci těmito slovy: Ušlechtilý, harmonický, typický plnokrevný hřebec, středního rámce. Kratší, suché hlavy, dlouhého, svalnatého, nízko nasazeného krku, dlouhý, výrazný kohoutek, pevný hřbet, dobře vázaný v bedrech, skloněná záď. Hluboký v hrudi, široký v prsou, dobře osvalená plec, dlouhá, šikmá lopatka. Fundament suchý, přiměřeně silný, vpředu naznačeně poněkud francouzský, vzadu korektní postoj, chody lehké a prostorné. HOLUBCOVÁ (2007) dodává, že Masis měl tyto míry: KVP 176 cm, KVH 167 cm, OHr 195 cm, OH - 20,7 cm a váha 540 kg. 3.4.3.1 Analýza původu LERCHE (1981) uvádí, že oba Masisovi rodiče byli maďarského původu. Masisův původ obsahoval významné západoevropské zdroje šlechtění anglického plnokrevníka. Na straně otce to byl především zakladatel linie světového významu Swynford doplněný zástupci Saint Simonovy linie Persimon a St. Frusquin. Jejich prostřednictvím mohl Masis navázat na původní zdroje výstavby napajedelského stáda (MISAŘ, 2011). VAŇOUREK (1963) dále uvádí, že Masisův otec, plemeník City (Caissot Twilight) byl dovezen z Maďarska v roce 1945. Jeho možnost využití v chovu byla zmenšena, protože obsahoval příbuznou krev s hřebcem Simsonem. Přesto se v chovu velmi dobře uplatnil. Svoji dostihovou kariéru absolvoval v Maďarsku a patřil ke špici ročníku (VAŇOUREK, 1966). VAŇOUREK (1966) dále dodává, že City startoval celkem v 13 dostizích, z čehož byl: 8x I., 3x II., 1x IV. a 1x VI. 31
PAVLÍČKOVÁ (1979) pokračuje, že pepinier City za svého působení v hřebčíně Napajedla v letech 1945 1953 dal 6 vítězů Československého derby a mnoho dalších mezinárodních dostihů. Masisova matka Mamuška se narodila v roce 1944 v hřebčíně Diopuszta, ale běhala na dostihové dráze v Chuchli. Dosáhla velmi dobrých výsledků, zvítězila v Memoriálu Ing. Tichoty a třetí byla v Geržově memoriálu, St. Leger, Ceně prezidenta republiky a dalších dostizích. Byla výborná i v chovu, kde dala vedle Masise dalšího Derby - vítěze Makara a výborného Mohykána (http://www.horsesonline.cz/index.php?mmi=1&smi= 270&bmi=M, 2003). LERCHE (1981) dodává, že Mamuška založila v roce 1947 napajedelskou rodinu M 1 a dala v našem plnokrevném chovu kromě Masise další tři významné hřebce: Makara (po City), Mohykána (po Arkász) a Mandarina (po Gradivo) i tři klisny (Marnu, Masku a Marušku). Mamuška ostatně měla ve svém rodokmenu zejména ze strany otce výborné předky. Ut Majeur vyhrál newmarketský Champion Stakes a stal se významným anglickým, později maďarským a sovětským plemeníkem. Jeho matka Uganda zvítězila v Prix de Diane (Chantilly), Prix Royal Oak (Longchamp) a Prix la Rochette (Longchamp). Vynikající na dostihové dráze byl Ut Majeurův otec Ksar, který vyhrál Prix du Cadran, Prix du Jockey Club (Derby), Prix Royal Oak a především 2krát (v r. 1921 a 1922) Prix de l Arc de Triomphe, tedy samé velké francouzské dostihy a později byl významným francouzským a dále pak americkým plemeníkem (kromě Ut Majeura dal vynikající plnokrevníky Tourbillon, Peter The Great, Zurs, Thor a další). MISAŘ (2011) uvádí, že Ut Majeur byl vynikající reprezentant linie světového významu Bruleur. Rodokmen hřebce Masise je obsažen v příloze (Příloha 1). 3.4.3.2 Dostihová třída plemeníka Masis KUBÁTOVÁ (2010) uvádí, že Masisova dostihová kariéra nezačínala slibně. Hájil barvy rodného hřebčína a v přípravě byl od začátku u trenéra Josefa Cellera. MISAŘ (2011) však dodává, že na dráze byl Masis pozdnějším koněm mimořádné středoevropské třídy. 32
Na dostihové dráze v Praze Velké Chuchli startoval Masis od dvou do tří let v barvách napajedelského hřebčína (LERCHE, 1981). LERCHE (1968) dodává, že to bylo v letech 1954 až 1955. Ve dvou letech, kdy byl šetřen, startoval pouze 3krát, z toho jednou vyhrál (Cenu Lyndory), 1krát byl třetí a 1krát pátý (LERCHE, 1981). KUBÁTOVÁ (2010) dodává, že v Generálním handicapu dvouletých byl Masis s 67,5 kg 19. nejlepším koněm ročníku ze 49 dvouletých. Na čele žebříčku stály Delta a Tajga. Ve třech letech byl při svém prvním startu ve Slovenské ceně druhý. Ve Velké květnové ceně špatně odstartoval a neumístil se. Teprve při třetím startu ukázal své schopnosti, porazil všechny tříleté a umístil se druhý za vynikajících Symbolem. Start v 35. Čs. derby byl pro Masise lehkou záležitostí, zvítězil zaraženě o 6 délek v rekordním čase 2:32,3 min., tím překonal rekord Tornada z roku 1937 a teprve při jubilejním 50. Čs. derby v roce 1970 docílil lepšího času 2:31,3 min. Norbert. Stálým jezdcem Masise byl žokej Karel Havelka. Na podzim startoval Masis na mezinárodním mítinku v Moskvě, kde zvítězil v ceně Moskvy na 2400 m v novém rekordu moskevské dráhy 2:28,4 min. Při druhém startu na mezinárodním mítinku, ve Velké ceně socialistických států, se v dostihu zranil, v zatáčce téměř upadl a musel se spokojit se čtvrtým místem za koňmi Faktotum, De Corte a Element. Po svém návratu domů startoval Masis již jen v St. Leger, který vyhrál lehce o 2 ½ délky. Po tomto úspěchu opustil dostihovou dráhu a stal se legendárním plemeníkem v rodných Napajedlích (NEUMANN A KOL., 1986). Josef Celler popsal 35. Československé derby těmito slovy (v knize Koně formule A1/1, JELÍNEK, A., 1985): Měl jsem dva vodiče, Deltu a Tajgu, pro jistotu, kdyby jedna zklamala. Obě však pracovaly stoprocentně a dělaly tempo. Masis se coural až v druhém lotu. Dopředu nesměl vůbec jít, protože by vyčerpal svůj spíd. Teprve u 1400 metrů si mohl udělat pozici, jít na čtvrté místo a čekat. No a u tisícovky si Masis sám od sebe přehodil rychlost, na to byl naučenej, to bylo jeho místo, kde zrychlil tempo. Obě kobyly byly ještě v čele. A když Masis přišel do cílové rovinky, tak zapracoval a byl svým pánem. To jsme pak opakovali na mezinárodním mítinku v Moskvě, včetně rekordu. 33